Skip to main content
Internet Archive's 25th Anniversary Logo

Full text of "Ziva : casopis pro biologickou práci"

See other formats


J . 



ŽIVA. 

ČASOPIS PŘÍRODNICKÝ. 



-«^^- 



Redaktorové : 

Prof. Dr. *Fan Půrky ne a J^an Hrejéť, 



ROČNÍK první. 



Pomocí Matice české. 



>^>SÍ'A 



wmj 



*ii*si%mi&%^*i«< 



Tiskem Bedřicha Rohlíčka v arcibiskupském |Semiiiáři. 

18 5 3. 



I / 1 ;\' 



Á¥. 



čtenářům ku konci roku. 



Dokončili jsme šřastně první Ijěli Živy, poclporováni jsouce vřelým 
oučastenstvím českého obecenstva, kteréž laskavě přijalo, co jsme dle sil 
svých podaU. Úloha naše nebyla snadná, a z toho necht jsou omluveny 
některé nedostatky, které přísnější soudce v listech těchto nalezne. 

Měli jsme při zvláštních okolnostech všeobecného vzdělání v naší 
vlasti a při stavu naši literatury hlavně dvojí úlohu, za jedno aby se u nás 
známost přírodních nauk s prospěchem rozšířila, a pak, aby se mezera v 
literatuře naší vyplnila. Není potřebí dokazovati, že u nás dnem ode dne 
více se rozšiřuje přesvědčení, že také přírodozpyt náleží podstatně do oboru 
vědomostí, jakých 'každý vzdělaný člověk nabyti má. čilý život a veselé 
vlnění pospolitého obcování zakládá se nyní nejvíce na pokroku přírodních 
věd, a blaze národu, v jehož líině tyto vědy horlivých pěstovatelň mají. 
čím většího významu a dvdežitějšího vlivu na nynější vzdělanost přírodozpyt 
má, čím větší a důstojnější jest zástup učňíi a mistrů, kteří neúnavnou silou 
starou temnou říši výjevů nové světlé říši pojmů podrobují, tím důležitější 
nastává i pro nás úloha, abychom každému, kdo po tom touží, podali po- 
moci a prostředků, júniž by se v té velikolepé práci zúčastniti anebo aspoň 
výsledků jejich zmocniti mohl. 

Nestačí v tom ohledu ale pouze povrchní zprávy a hravé, nedosta- 
tečné milkování s přírodou; vážný ráz doby naší požaduje vážné, neúnavné 
úsilí. Z toho ohledu byly podniknuty podrobnější práce, které se v letošním 
běhu Živy uveřejnily a které i příště jednou z hlavních úloh jejích býti mu- 
sejí. Doufáme tak v delší řadě let, nakloní-li vážené obecenstvo i dále pod- 
niknutí tomuto svou přízeň, nabyti širšího a důkladnějšího základu, nežli 
jaký jsme dosaváde měli, abychom na něj spoléhajíce i s pokroky jiných 
narodil zároveň ki'áčeti mohli. Zpytování vlasti naší zůstane sice, jako v le- 
tošním běhu, v popředí našeho úkolu, a však, pokud síly naše stačí, budeme 



IV 

vždy hleděti k tomu, abychom i všeobecný obor přírodozpytu, na němž se 
domácí zakládá, vzdělávali. 

Nemyslíme, že nám někdo namítati bude, proč o té neb oné zdánlivě 
nepatrné věci podrobněji a lízkostHvěji pojednáváme ; v přírodě nekonečné 
není nic nepatrného, aniž jsou potřeby člověka jediným měřítkem jejím. 
Povšechné, bezohledné poznání a pochopení všeho, co .se smyslům jeví, jest 
úlohou přírodozpj-tce. 

Vzdávajíce ku konci upřímné diky za laskavé oučastenství obecenstva, 
ktei'éž úlohu naši nám usnadňovalo, projevujeme ještě jenom přání, aby- 
chom pracemi našich piirodoskumcu hojněji podporováni byli. Zvláště 
prosíme velevážené pány iia venkově, a,hj zprávy o přírodních památno- 
stech svého okolí nám zasílati a tím \ rozšíření domácích a všeobecných 
vědomostí přispívati ráčUi. 

V Pi-aze dne 1. prosince 1853. 



Redakce. 



Obsah věcní. 

články hlavní, 

číslo Stráiika 

Obsahu rieobecného neb smíšeného. 

Rozhled v oboru veškeré přírody. Sepsal Dr. J. Purkyně 1 1 

Zimní spáiiek přírody. Od Dr. V. D. Lambla (k tomu lab. 3.) — 15 

člověk a příroda. .Sepsal Dr. J. Purkyně 5 129 

ŽiÝofpod vodou. Od Em. Purkyně 9 257 

Nerosíopifíié^ 

O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách. Od Jana Krejčího 2 33 

— — _, __ _ _ _ _ _ 6 168 

— - __ _ _ __ _ 7 213 

— _ ___ ___ _ (k tomu tab. 15)12 353 

Horslvo Velebilské (k tomu mapa) 4 107 

O vlivu nejmenších ústrojných tvorů na vyvinutí se vrstev pozemských. Od prof. 

Dra. A. E. Reussa '........ 9 261 

— - - _ - _ _ _ _ _ 11 328 

Křemen 10 289 

Rosllinopisné. 

O semenech rostlin. Sepsal Em. Purkyně 2 49 

Klíčeni. Sepsal Em. Purkyně 4 104 

O zrostu bylin. Od Julia Sa.ta (k tomu lab. 7) 5 139 

— — — _ _ — (k tomu tab. 10 a 11) 8 229 

— — — — — — (k tomu tab. 13) -10 299 

— - — _ _ _ (k tomu tab. 14) 11 333 

Lesy. Od Em. Purkyně 10 306 

— - - — 11 324 

O tabáku. Od Em. Purkyně 12 365 

Živočichopisné. 

čáp . . 1 9 

Vrabec Z 41 

Rak. Od Julia Saxa Ck tomu tab. 5 a 6) 3 71 

LašFovka, zvěstovatelka jara 5 136 

Ranní zpěv ptactva v letě 6 161 

Hlemejžď. Sepsal Em. Purkyně (k lomu tab. 8) 6 175 

Liška _ 7 196 

Cizepasnici člověčí. Od Dra. Karla Spotta . . 7 200 

_ _ _ _ _ _ 8 237 

Kukačka 8 225 

O kostře hlavy ssavčí, zvláště králičí. Sepsal Jindřich Wichmann (k tomu tab. 12) . 9 272 

Kanárek. Od J. Krejčího 11 326 

Fi/siologické. 

O smyslech víibec. Sepsal prof. Dr. Jan Purkyně 6 163 

Místopis čili topologie smyslů víibec. Sepsal prof. Dr. Jan Purkyně 7 193 

Ufézddřské. 

O kometách. Od Dra. V. Kuneše 10 309 

O padajících hvězdách. Od Dra. V. Kuneše 11 344 

Ueleorologické. 

O sněhu a ledu. (k tomu tab. 4) 2 44 

— — - — 3 65 



YI 

číslo Slránka 

O povětrnosti. Od Dra. V. Kunešo ... 2 53 

— — — - — 4 117 

— — — — — 6 178 

~ — — - — 9 279 

— - — — — 13 375 

Přehled povětrnosti od roku 1 852, dle meteorologických pozorován! Pražské hvězdárny. 

Od Dra. V. Kuneše 3 86 

____ _ __ _ 4 121 

Cestopisy. 

Cesta do Banátu. Od Ani. Fryce 4 122 

_ — — _ _ _ 5 154 

_ — _ _ _ _ 6 181 

Výlet do Tater. Od Em. Purkyně 8 245 

Zivolopisy. 

Nástiny živolopisfi českých prírodoskumcfi. Od Dra. Viléma Rud. Weitenwebra : 

I. Jan Svatopluk Presl 1 22 

II. Karel Bořivoj Presl 2 56 

Dodatek k životopisu Karla Bořivoje Presla 3 83 

III. Kašpar hrabě Šternberk 6 185 

— _ — 7 218 

Dodatek k životu Kašpara hraběte Šternberka 9 282 

IV. Tadeáš Haenke II 348 

Drobnosti. 
Obsahu všeobecného neb smíšeného. 

Itemeslo a věda 4 127 

Roční rozděleni života v přírodě se jevícího se stanoviště botanického a hmyzoslov- 

nlho. Od P. Dvorskélio 5 159 

Procházka z Prahy do Malé Chuchle. Od Julia Saxa (k tomu tab. 9) ... 7 221 

Nerostopisné. 

Kounická skála. Od J. Krejčího (k tomu tab. 1 a 2) 1 28 

Malachil v červeném pískovci u Chrasti nedaleko Českého Brodu. Od J. Krejčího 2 62 

Zkamenělé stromy v okolí Plzeňském. Od Dra. F. J. Smetany 6 189 

Povětrné železo Žamherské. Od Jana Krejčího 8 258 

Malachit u Skalice sliíbrných hor nedaleko Sázavy. Od Jana Krejčího ... 10 316 

O porfyrech Vltavského údolí u Prahy. Od Jana Krejčího 11 350 

Tuha u paty Šumavy v Krumlovsku • 12 381 

Rostlinopisné. 

Polní plíseň. Od Jana Krejčího 5 158 

O nemoci vinných hroznu a rev 11 351 

Zivočichopisné. 

Popis chřestej šového ocaiu. Od Dra. Jana Čermáka 1 29 

Ze života lašfověk. Od Fr. Špatného 1 30 

Menažerie. Od Em. Purkyně .,1 31 

Jedovatá zbraň povoukíl. Od Dra. Jana Čermáka 2 60 

Zajíc. Od Fr. Špatného 2 63 

Výjevy ze života zvířat. Z vlastní zkušenosti sděluje J. Malý ..•..-. 3 92 

— -— — — — _— _ 4 124 

— — -— — ___ 6 190 

K článlia „Ze života vlaštovek." Od Dra. A. Fabiána 3 94 

Jelen. — Myslivecky popsán od Fr. Špatného 3 95 

- — — — 4 126 

- — _ _ _ _. 6 192 

— — _ _ _ _ 10 318 

— — _ _ _ _ 12 380 

Vážka čtyrskvrná, jinak sídlo. Od Dra. Karla Špotta 8 253 

Popis a drobnohledné skouraání dvou egyptských mumii 9 285 

O jednorožci • ... 12 382 

Palaeonlologické. 

Dinolheriuni giganteum, u Ablsdorfu nedaleko České Třebové nalezené. Od Julia Saxa 10 317 
Hvězdářské. 

Nový důkaz otáčení se země okolo své osy 3 90 



VII 

Hospodářské. ^'''' ^'""'"^ 

Dojem vlidnosli na dojný dobylek. Od J. Krejčího • . . . 1 30 

Zdali jsou Iirlkové na lukách ke škodě nebo k užitku g 250 

Učené zprávy. 
Musejní. 

Zpráva o sbírce placlva- Od Ant. Fryče 3 gg 

Zpráva o činnosti přírodovědeckého odboru národního Musea 12 383 

Literární. 

Návěští o přírodovědeckých knihách 1 32 

~ - — — 2 64 

~ - - — 4 128 

— - — - 5 159 

— - — — 7 224 

— — - — 8 256 

— - — — 9 288 

Předběžné návěští 10 320 

Obsah poslonpní. 

C. 1. Rozhled v oboru veškeré přírody. Sepsal Dr. J. Purkyně 1 

Čáp 9 

Zimní spánek přírody. Od Dra. V. D. Lanibla 15 

Nástiny životopisu českých přírodoskumcíi. Od Dra. Viléma Rud. Weilenwebra. I. Jan 

Svatopluk Presl 21 

Drobnosti, (Kounícká skála. — Popis chřeštějšového ocasu. — Ze života vlaštovek. — 
Dojem vlídnosti na dojný dobylek Menažerie. — Návěští o přírodověde- 
ckých knihách a časopisech) 28 

K tomu tab. 1, 2 a 3. 

C 2. O kamenném a hnědém uhlí, svláštč v Cechách. Od Jana Krejčího 33 

Vrabec 4I 

O sněhu a ledu. I. . , 44 

O semenech rostlin. Sepsal Em. Purkyně 49 

O povětrnosli. Od Dra. V. Kuneše. 1 53 

Nástiny životopisíi českých přírodoskumcíi. U. Karel Bořivoj Presl 56 

Drobnosti. (Jedovatá zbraň pavouku Malachit v červeném pískovci u Chrasti nedaleko 

českého Brodu. — Zajíc. — Návěští o přírodovědeckých knihách.) . 60 
K tomu tab. 4. 

C 3. Sníh a led. II 65 

Rak. Od Julia Saxa . , . .' 71 

Dodatek k životopisu Karla Bořivoje Presla 83 

Přehled povčlrnosti od roku 1852, dle meteorologických pozorováni Pražské hvězdárny. 

Od Dra. Vojtěcha Kuneše 86 

Zprávy o sbírkách přírodnických českého Musea. Zpráva o sbírce ptactva .... 90 
Drobnosti. (Výjevy ze života zvířat. Z vlastní zkušenosti sděluje J. Malý. — K článku 
„Ze života vlasfovek". — Jelen. — Myslivecky popsán od Fr. Špatného. — Nový 

dfikaz otáčení se země okolo své osy.) 92 

K tomu tab. 5 a 6. 

C. 4. O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách. Pokr. 97 

Klíčeni. Sepsal Em. Purkyně 104 

Horslvo Vclebitské 107 

O povětrnosli. II 117 

Přehled povětrnosti od r. 1852. Dok 121 

Cesta do Banátu. Od Ant. Fryče ; 122 

Drobnosti. (Výjevy ze života zvíral. Pokr. — Jelen. Pokr. — Řemeslo a věda. — Návěští 

o přírodovědeckých knihách.) 125 

■ . K tomu mapa horopisná. 

C. 5. Člověk a příroda. Sepsal Dr- J. Purkyně i 129 

Lašíovka, zvěstovatelka jara 136 

Rozmluva o rfislu bylin. Od Julia Saxa . . . . : 139 

O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách. Pokr • . 146 

Cesia do Banátu, Pokr 154 



Slránla 
Drohnosli. (Polní plíseň. — Roční rozdělení života v přírodě se slanovišlě botanického 

a hmyíoslovniho. — NárélU o přírodovědeckých knihách.) Í58 

K lomu tab. 7. 

Č. 6. Ranní zpěv ptactva v letě 161 

O smyslech v5bec. Sepsal Dr. Jan Purkyně 163 

O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Čechách. Pokr téS 

HlemejžJ. Sepsal Emanuel Piirkyně 175 

O povětrnosti. III 178 

Cesta do Banátn. Dok • • ; í^l 

Nástiny živolopisíi českých příťoddskilmd8. III. Kašpvt Míbě Štetiibéíílí ; . . . . 185 
Drobnosli. (Zkamenělé stromy v okolí Plzeňském. — Výjevf ze života zvířat. Dok. Jelen.— Pokr.) 189 
K toníu tab. 8. 

Č. 7. Místopis čili topologie smysli vůbec. Sepsal prof. Dr. Jan Purkyně 193 

Liška 196 

Cizopasnici člověčí. Od Dra. Karla Spotta 200 

Hlemejžď. Dok 205 

O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Cechách. Pokr 213 

Nástiny životopisíí českých přírodoskumců, III. Kašpar hrabě Šternberk. Dok. . . . 218 
Drobnosti. (Procházka z Prahy do Malé Chuchle. — Návěstí o přírodovědeckých knihách.) 224 
K tomu tab. 9. 

Č. 8. Kiikačka . . ■ • • »ftJto7-u.n)d.' ... 2Ž5 

O zrftstu bylin. Od JuKa Saxa. II ' 228 

Cizopasnici čicrvěčí. Dok 237 

Výlet do Tater. Od Em. Purkyně 245 

Drobnosti. (Vážka čtyrskvrná jinak sídlo. — Zdali jsou krtkové na lakách ke škodě nebo 

k nzitkn. — Povětrné železa Žamberské. — Návěští o přírodovědeckých knihách.) 254 
K tomu tab. 10 a 11. 

Č. 9. Život pod vodou. Od Em. Purkyně 257 

O vlivu nejmenších ústrojných tvorů na vyvinuti se vrstev pozemských. Od prof. Dra. 

A. C. Reussa Ml 

O kostře hlavy ssavčí, zvláště králičí. Sepsal Jindřich Wichmann 272 

O povětrnosti. IV 279 

Dodatek k životopisu Karla hraběte Šternberka . 282 

Drohnosli. (Popis a drobnohledné sksuniání dvou egyptských mumií. — Návěští o přírodo- 
vědeckých knihách.) 265 

K tomu tab. 12. 

Č. 10. Křemen 289 

O zrústu bylin. III 293 

Lesy. Od Em. Purkyné 304 

O kometách. Od Dra. V Kuneše 309 

Drobnosti. (Malachit u skalice stříbrných hor nedaleko Sázavy. — Dinotherium gigantenm, 
u Ablsdorfa nedaleko České Třebové nalezené. — Jelen. Pokr. — Letošní škůdce 

pšeniční. — Předběžné návěští.) 320 

K tomu lab. 13. 

Č. 11. Lesy. Dokonč. 321 

Kanárek. Od J. Krejčího 326 

6 vlivn nejmenších ústrojných tvorů na vyvinutí se vrstev poíemských. Dok. . . . 328 

O zrůstu bylin. IV 336 

O padajících hvězdách. Od Dra. V. Knncše 3[45 

Nástiny životopisů českých přírodoskumců. IV. Tadeáš Haenke ....... 346 

Drohnosli, (O porfyrech Vltavského údolí u Prahy. — O nemoci vinných hroznů a rev) 350 
K tomu tab, 14. 

C. 12. ■ O kamenném a hnědém uhlf, zvláště v Čechách. Dokonč 353 

Místopis čih topologie smyslů vůbec. Sepsal prof. Dr. Jan Purkyně. Dok. .... 361 

O tabáku. Od Em. Purkyně 385 

O povětrnosti. V 375 

Drobnosti. (Jelen. Dok. — Tuha o paty Šumavy v Krumlovsku. — O jednorožci. — 

Zpráva o činnosti přírodovědeckého odboru národního Musea. — NivěšU.)- 360 



ŽIVA. 



ČASOPIS PRIRODXICKY. 

Redaktorové : Prof. Dr. Jan Purkyné a Jan Krcjcí. 
Čislo I. Leden 1853. 



Vychází měsíčně pu dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletué 
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v 
kanceláři p. J. L". D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, 
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř. 



Rozhled v oboru veškeré přírody. 

Sepsal Dr. J. Purkyné. 

Octnuvše se v cizí, hornaté, lesnattí krajině, cítíme především potřebu porozhlé- 
dnouti se v jejím okolí, zdali tu na blízku jaká reka, do které menší potoky splývají, 
který hlavní jest směr jejího toku, na které straně obzor zraku do dálky se otvírá, na 
které uzavřen jest vršinami neb pohořím. To pak vše ještě nestačí ku pravému oriento- 
vání se v krajině této, kdybychom i mnoho dní v ni se potulovali, jestliže nezdvihneme 
oka k nebesťlm, a neobrátíme-li pozor na pohyby světel nebeských. Zvláště pozorovati 
sluší místa na obzoru, kde slunce vychází, kde zachází, kde vrcholu své dráhy dosahuje. 
Tím stanovíme strany světa : východ, poledne, západ, a naproti poledni půlnoc čili sever. 
Z takového rozhlédání se v krajině cizí prostředkem východu slunce (solis orientis) 
povstal asi název románský orientovati se, zorientování, jenž obdržel konečně měšťanské 
právo ve všech lakméř jazycích vzdělané Evropy. 

My se také chceme zorientovati v krajině nám z větší části cizí, temné, neschodné, 
nemající vchodu ni východu známého, totiž v nesmírném oboru přírody, obkličující nás 
se všech stran svými podivení působícími výjevy, ozývající se i mluvící k našim smy- 
slům, k našemu rozumu i citu tisíceronásobnými hlasy a kynutími. 

Jest to úloha ohromná, aniž ten, kdo ji aspoň tušením pojmouti v stavu jest, vidí mo- 
žnost dopátrati se jejího konce. A však zmužiti se třeba. Nedosáhneme-li stanoviska nej- 
vyššího k porozhlédnutí se v nesmírném oboru přírody, což ovšem jen svrchovaným svě- 
toduchům dáno jest, zůstávají nám ještě mnohá stanoviska a hlediště nižší, k nižší naší 
lidské obmezenosti se hodící, z kterých jakýž takýž rozhled zevnilřní a upamatování se 
ve vlastní útrobě dáno nám bude. 

Všechno což jest v přírodě, živé nebo neživoucí, ovědoměné nebo bezvědomé, má 
své stání v prostoru, v času své trvání a své proměny. Prostor pak i čas, umem po- 
jatý, jest nekonečný i nesmírný. Kdyby totiž i dáno bylo, kteroukoliv stranou skutečně 
prostorem se pohybovali, nikdy bys konce nedostíhl. Aniž vhloubav se do minulosti 
počátku času dosáhneš, aniž v budoucnosti jeho konce se domyslíš. Pomyšlení té i oné 
nesmírnosti jako závratem nás jímající pudí silně k navrácení se ku prvotnímu místu, k 

1 



nynějšku, a lak z nekonečnosti bezinčnié očlnenie se sami u sebe v sli^edišli míry, hranic 
i mezer, a ukojíme svou mysl v povolndm vyvíjení a trvání našeho pozemského všed- 
ního živobytu. Takovým spůsobem ustanovujeme a zorientujeme se v naší píítomnosli. 
Co zde jen vduchu pojalo, názorněji rozmysliti dáno , když okem hvězdářským na pro- 
stor všehomíra pohlédneme. Především třeba měřítek známých použiti, abychom pojali 
velikost naší Země. Průměr její pod rovníkem ěiní i719 mil zeměpisných, obvod lam- 
léž 5400. Sliední vzdálenost Země od Luny (měsíce) udává se na 52000 mil. Střední 
Země vzdálenost od slunce jest 20,666800 mil. Vyvolíce však sluneční kouli co stano- 
viště dalšího rozměru nalézáme, že průměr její obnáší 192936 mil, tak že Země i s 
Lunou v jejím vnitřním prostoru kolovali by mohly. Od slunce pak planeta Merkur vzdálena 
jest 8,000000mil, Venuše 15,000000, Země jak známo skoro 21,000000, Mars 31,489000, 
střední vzdálenost malýcli planet novějších (Vesta, Juno, Ceres, Pallas a t. d.) činí asi 
55 milionů, vzdálenost Jupilra 107,521000, S.aturna 197,129000, Urana 396,423000> 
Neptuna 624 milionů mil. 

Tak jsme dostihli konOin sluneiiii naší soustavy. Odtud odvážíme skok k nej- 
bližší hvězdě stálici. Málof jest jich dosud, jichžto vzdálenost podlé možnosti vyměřena, 
tohko asi třiaiřicef. Střední jich vzdálenost od slunce mezi sebou obnáší asi milion 
slunodélek (1000000X20,000000 :z 20,000000,000000, =: 20 bilionů). To nám zase po- 
skytuje měřítko k měření soustavy mléění cesty. Známof, že kolem nebeského klenutí 
prostírá se pás mlhavý, mléční cesta zvaný. Silnými dalekohledy rozpadává se celá ta 
mlha v nesčíslný počet hví zdiček, stálic, podobné povahy jako naše slunce. Všechny 
tyto hvězdy činí ouhrn jako jednoho tělesa hvězdného (hvězdiskem bych je jmenoval), 
jenž podlé výčtu Herschela staršího přes 20 milionů hvězd počítá. Toto hvězdisko roz- 
loženo jest v prostoru všemírném v podobě plášti okrouhlé, z vícera kruhů soustředních 
složené. Slunce i s zemí nachází se nedaleko jeho středu. Oustřední pak slunce podlé 
Maedlera zdá se býti jedna hvězda ze souhvězdí Plejád (kuřátek), asi Alcione. Díva- 
jícímu se z našeho stanoviště pozemského v šíř tohoto hvězdiska zdá se, že hvězdy 
jeho jsou více sblížené a hustěji seté, poněvadž lěmi stranami největší počet jich za 
sebou stojí; v hloub pohlédajícímu jen pořídku se ukazují. 

Z loho pochází, že tato plást okrouhlá, ze samých hvězd sestavená, jen jako kruh 
nebo pás celou nebeskou dutinou otočený se nám ukazuje, a lot nazýváme soustavu 
mléční cesty. Jest ona přeohroinné velikosti. Podlé přibližujícího se výčtu Herschela, 
když se vezme zřetel na jejich zmenšení podlé dálky, a přijme se, že skoro v stejné 
vzdálenosti od sebe rozslaveny jsou, udává se rozměr naší soustavy mléční v hloub na 
155 hvězdodálek (20 bil. X 155 = 3100 bilionů), v šíř pak asi na Sy^krát tolik (3100 
bil. X ^'/n=. 17050 bilionů). Můžeme si pomysliti, že takových hvězdisek v nesmírném 
všehomíra prostoru v nedoměrných mezerách více rozloženo jest. I v pravdě ukazuje se na- 
šemu oku dalekohledem ozbrojenému něco podobného ve spůsobě hvězdných mlžek a 
hromádek, jichžto hvězdářové po rozličných stranách nebes přes 3575 napočítali, jenžto 
v poměru na rozložení mléční cesty, skoro příčné k ni, v kose Bereničiné a v Magel- 
lanových oblacích, jako ve dvou protivách nejvíce nahromaděny jsou, což ukazuje, že 
tam všemírný prostor těmi hvězdisky nejbohatěji naplněn jest. Povážíme-li, že každé 
takové hvězdisko nejméně tak veliké jest, jako hvězdisko naší mléční cesty, a že vzdá- 
lenost jednoho od druhého asi v podobném poměru jest, jako průměr slunce ke vzdále- 
nosti stálic okolních, duth lidský ani nestačí ku pojmutí lak ohromného počtu. O těchto 



Iivfzdiskácli, jichžto podivných podob přírodopis rovná se nemálo přírodopisu našich 
rosiiiii i zvířat, jindy obšírnéji promhivíine, nyní budiž na tom dosti, že nám ponřkud 
posloužily v snaze naší, nesmírný prostor všehomíra jakkolivěk rozměřiti. Povznesše se 
laklo ([uadriliony ((uadrilionů mezerami od jednoho hvězdiska k druhému, i do všeho- 
míra pobloudivše od svého pozemského stanoviště, vyhledejme sobě zase to naše 
hvězdisko, mléční cestu, a lam mezi těmi dvacíli miliony to naše Slunce, a v jeho blíži 
naši zemičku, a lam to naše rodiště, milou vlast českou, v srdci Evropy položenou. 

Ač naše cesta byla přcdaleká i závratná, nemůže se říci, žebychom byli se vy- 
mknuli z dráhy přirozeného myšlení, k jakému zkušenost i důmysl dosaváde vedl nej- 
znamenitější astronomy našich časů. Aniž z toho jakási zmatenost na mysli pochází, 
nýbrž tím velší světlo i rozhled ve světě i tím pevnější ustanoveni se na místě tomto 
pozemském, prozřetelností boží k vykonávání našich životních úloh nám propůjčeném. 
Jistě že poznání nekonečnosti všehomíra nás podobně přivádí k poznání k nekonečnosti 
mysli naší, ač v úzké schránce živobytí lidského uzavřené; ano nekonečnost ne sama 
sebou se poznává, než právě svou protivou, totiž konečností. 

Bud nám dovoleno podobným spůsobem porozhlédnouti se také v proudech časů, 
jakými se vykonávají pohyby těles nebeských, a které podobně slouží k rozměru dnů 
života našeho. Kdyby člověk chtěl jen tak úsobně čas měřiti, beze všeho porovnávání 
s událostmi vnějšího světa, sotva by se mu as podařilo pochytnouti jej, an tichým kro- 
kem uchází, a zastavili, aby se poměřili dal, ani tehdáž, kdybychom tepání svých žil 
na pomoc vzali. Lépe by to šlo, kdybychom kus dráhy našimi kroky odměřené k tomu 
použili. Starým národům sloužily píseční hodiny k vyměření nevelkých chvil, potřebných 
k vykonávání jistých záležitostí. Však tím vším jen velmi obmezených mezer časů ob- 
saženo, ač v mysli tušení neústupné se ozývá, že čas ani minulostí ani budoucností ob- 
mezen byli nemůže. Dále pokročilý výměr času bére za měřítko střídání se dnů a nocí. 

Jest to v pravdě míra času nejpevnější, nejurčitější, nebof dávno i nejdrobnější 
zkušeností hvězdářův známo jest, že kroužení Země okolo své osy tak stejné a pravi- 
delné jest, že i po tisíciletích v něm ani nejmenší změny poznali se nedá. Kdybychom 
sobě vyvolili jistou hvězdu slálici o půlnoci v poledni čáře stojící, a pozorovali čas je- 
jího návratu, což podlé našeho spůsobu časomíry činí čtyryadvacet hodin, a třeba mnohá 
tisíciletí to pozorování opakovali, vždy by se bez nejmenší úchylky v tu samu dobu 
hvězda k svému místu dostavila. 

Nejpatrněji poskytovaly se našim předkům k vyměření času běh Luny a její 
?měny. Od jednoho novoluní (novoměsíce) k druhému uplynulo vždy 29 '/^ nebo skoro 
30 dní, což znamenáno jménem měsíce; takových skoro dvanáct opakovalo se u Egypfanů 
od jednoho rozvodnění řeky Nilu k druhému, čímž nejprv rok se ustanovil. Jak mile 
lidé znali časy roční, použili jich též na vyměření věku lidského i věkův lidského dějin- 
slva, i pozorováno prvníkrále, že život náš trvá 70 i na nejvejš 80 let. Brzo však fan- 
tasie se vmísila v len časoměr, bez míry bažíc po ponětí jakémkoliv nekonečné minulo- 
sti i budoucnosti. Bájesloví pohanské požadovalo pro své bohy a jiné nadlidské bytno- 
sti též nadlidské odměry časů, Ano oiivážilf se i člověk, objem trvání všehomíra za- 
myslili. U Indů, nejstarším národu to v dějinstvu našem, vyznačeno trvání světa na 
12000 božských let, z nichž každý rok 360 lidských zajímali měl, cožby činilo podlé 
lidského počtu 4,320,000 obyčejných roků. Onu mezeru času (12000) rozdělili zase na 

1* 



člyry věky světové, jmencin džiigy. První svělověk Kriladžu<r zajímal 4000, druhý Tre- 
dalžiig 3000, ťretí Dvapardžug 2000, a čtvrtý Kalidžug iOOO božských let, což děhi 
ouhrnkem 10,000 let. Zbývajících 2000 let božských rozděleno na ctyry časy mrákot 
mezi každým svělověkem, mezi prvním a druhým 800, mezi druhým a třetím 600, mezi 
třetím a čtvrtým 400, po čtvrtém pak ještě 200 božských let, po jichž ukončení násle- 
dovati má všeobecná zkáza světa. My pak se teprv nacházíme na počátku čtvrtého z 
těchto věků. 

Všecky čtyry ,věky, shrnuvše je v jednu dobu, jmenovali Mahadžugam. Takových 
1000 veledob činilo teprv jeden den života Bramy, jenž trval sto let. skládajících se z 
365 takových dnů, což činí (4,320000X1000) 2krát (den a noc) X 365 (rok) lOOkrál 
(celý život) = 315,360000,000000; načež svět se zničí, až zas nový Brama opět z Vi- 
šňová lotosu a s ním nový svět se zrodí. Takových smrtí již přestál Brama 10001, po 
po věky věkův z nova se zrozujicí. Však kdež by měla konce fantasie, z nekonečného 
zřídla čísel čerpající ? 

Vrafme se k mírnějšímu sčítání času, jakým astronomové velepohjhy nebeských 
těles ustanovují. Známo, že tečka rovnodcnstvi v zvířetníku (totiž to místo na nebi, 
kam se Slunce co rok 21. března navracuje) proti obrazům hvězdným od východu k zá- 
padu pokračuje, tak že za 71 '4 ''oku skrz jeden stupeň celého kruhu nebeského (eklip- 
tiky), jakýchž 360 počítáme, se pohybuje, což činí po oběhu všemi stupni TlV^XSSOz: 
25.740 let, perioda času, jenž se velkým platónským rokem zove. Máme tu tedy mno- 
hem větší měřítko času, nežli nám obecní rok a jeho částky poskytují. Jest jich ale 
více takových. — Úhel, kterým se ekliptika s kruhem rovníkovým křižuje, činí nyní 
bez mála 23 '/j stupňů. To ale není po všechny věky stálá jeho velikost, onf se zvět- 
šuje i zmenšuje postupem času, tak jakoby jeho kruh se potácel, kolísaje se ku ploše 
kruhu rovníkového. To potácení ale odbývá se velmi povolně. Podlé vyměření astro- 
nomů střídá se onen úhel mezi 20 a 27 slupněmi, k oněm se snižujíc, k těmto vystu- 
pujíc, což trvá 65,000 let. Za našich časů úhel ekliptiky ještě pořád se zmenšuje, i 
bylo by 140.800 lei potřebí, aby až rovníkového kruhu dosáhl, k čemu však nikdy ne- 
přijde, an úhel, podlé výpočtu, dosáhnuv 20" zase se otvírati počíná, až 27" dojde, od- 
kudž zase svírání jeho nastane, a lak dále v střídavém potácení. Jiná perioda seku- 
lární (věková) měří se zdlouhavým pokračováním dlouhé osy oběžní dráhy zemské, je- 
jížto jeden konec ousjuní (perihelium), druhý odsluní (aphelium) zaujímá. Pohybování 
to osy dlouhé stává se podobným směrem, jako Slunce ročně ekliptikou pokra- 
čuje, totiž od západu jihem k východu. K tonm oběhu potřebuje velká osa země- 
dráhy 20,930 let, za který čas k lomu samému místu v ekliptice se navrátí. Jaké 
působení mají tyto sekulární pohyby na počasí Qiinm a léto) Země naší, na jiném mí- 
stě obšírně se vyloží. Konečně zmíniti se třeba o střídavém sbližování i vzdalování se 
teček excenlricity čili výstřednosti oběžní cllipsy (krejžicc) zemské. Slunce totiž co 
střed oběhu zemního, v jedné z těchto teček umístěno jsouc, jednou se blíží k druhé, 
pak zase od ní se vzdaluje, což střídavě se děje. Mezera času toho střídáni obnáší 
bez mála 48,000 let. Kolikráte asi tečka rovnodcnstvi již oběhla kruhem rovníkovým, 
kolikráte se její úhel zoužil a zase rozevřel? kolikráte kolem oběhly tečky apsidové 
dráhu zemskou? Kolikrát výstřednost Slunce se rozšířila i zoužila ? Zde stojíme před 
těmito ohromnými světo-hodinami, kterými jak velikánské pohyby těles nebeských, lak 
i mihání se vlásků, tvorů nejdrobnějších, se vyměřuje. 



Však vrafiiif se zuso na naší [lůvoilní pfidu, na kouli zemskou, kde nesčíslné 
výjevy na uplývání časii. na návraly dub podobnýcli, jicliž za měřítka použili lze, nám 
ukazují. Nejnápadnější v našich krajinách jsuu proměny v přírodě, oběhem jednoho roku 
ve všech živlech i ve všem tvorstvu se vyskytující, jakož jsou počasí jara, léta, pod- 
zimku a zimy, v krajích podrovníkových čas dešlč a jasiiýcli nebes, ťřihlédnouce blíže 
nacházíme, že každý úkaz ve světě živelním, úsirojném i neúsirojném, má svňj počátek 
a konec, své trvání. Pohyby světla, lepla, clekli'iny, zvuku, padání těles pevných, vání 
vzduchu, tečení vod, příboj a odboj snoří, vše má sobě vyměřený čas, jímž prostorem 
se žene. 

Zvláště pak tvoření a vyvinování, podobněž hynuli a mření těles živoucích pra- 
videlnými časoměry se odbývá ; všemu živelnímu, náhodou-li nebylo porušeno, původně 
určeno jest jeho trvání. Polní bylinky, ki'oví i stromoví až k velikánům dubům, lipám, 
tisíciletým bahobabňm alVikánskýin, podobně v živočišstvu od mušek jednodenních až k 
slověkým slonům a velrybám, všemu čas životní pravidelný vyměřen jest, tak že se tomu 
ani divili nesmíme, že pověra věků miuulýcli v pohybech a postaveních hvězd řídidlo 
vyhledávala; kterým by příběhy živola lidského a jeho trvání se spravovalo. To se děje 
na povrchu kůry zemské. Než vsiupujeme-li do vnitřku jejího, tu se nám teprv otvírají 
listiny pi'edvěkých dějin, jaké jen nahoie dotčenými veleměrami hvězd vyměřiti by se 
daly, kdyby se nám základního měřítka dostávalo. 

Z hornických zkušeností známo jest, že čím hlouběji se prokopáváme korou zem- 
skou do útrob jejich, tím více teploty přibývá, lak že podlé rozličných místností po 73' 
až do HO' (střevícft) hloubi teploměr vždy o jeden stupeň (Celsifiv) vystupuje. Kdyby ta- 
kovým způsobem, jako k pravdě podobno, tepla napořád přibývalo, vystoupilo by po 15,000' 
(6 nú\) již tak vysoko (ISGS^C), že by nejen všechna voda v páru se proměnila, ný- 
brž i větší část skalin v tekutinu se obrátila. Z toho lze souditi, že jádro Země zcela 
tekuté a řeřavé býti musí, a že jen její kůra několik mil lloušlky, jak dalece ochladla, 
v stavu pevnosti se nachází. Jiná znamení na povrchu zemském, zvláště pohoří složené 
ze skal shlacených vodoprázdných, ukazují nám na to, že ony co řeřavé tekutiny, (jako 
dosavad lávy sopek) ohromnými rozpuklinami na povrch se vychrlily, a že někdy celá 
zeměkoule i s jejím povrchem v stavu tekutém a řeřavém se nacházela. Dále pak vznikla 
otázka, jakové časů délky by poti'ebí bylo, aby kůra zemská tak dalece vychladla a se 
srazila, jako se nám nyní představuje. K vyskoumání toho sloužily koule jisté velikosti, 
potažné líže a hutnosti, jako naše Země. Zhotovila se k té zkoušce koule z čediče 
(ba.saltu), jenž skoro stejné hutnosti jest jako naše Země, v průměru dvou střevíců, 
rozpálila se na 340" nad nullou, i nechala se ochladnouti až na 45" pod nullou. Čas 
ochlazení koule čedičové a vehkosl její v porovnání s velikostí Země daly výsledek, 
že by tato k podobnému ochlazení 353 millionů let potřebovala, z čehož pochází, že za 
2000 let jen o V293" stupně se ochlazuje, což i s jinými výzpyly a výpočty se shoduje. 
Nalézají se v našich krajinách ve vrstvách zemských zvířata i rostliny (palmy, kapradi 
a t. d.) nyní jen ještě pod rovníkem (27" C. střední teploty) živoucí, z čehož souditi lze, 
že někdy též u nás stejná teplota (27° C) panovala, ano že po celém povrchu země, 
bez oliledu na stupně šířky a na rovník, bez mála stejná teplota rozložena byla, která 
od slunce nezávisíc z oustřední teploty Země svůj původ brala. I dáť se podlé hořejší 
analogie vypočítali, jak mnoho času uplynouti muselo, až země do 10" C. střední teploty 
krajů našich vychladla, což činí 1,291,772. 



Podal jsem tedy zas přiklad jiného, aí- jen důmenlivélio proslredku, jakým člověk 
do nekonečnosti věká vniknouti může. Yšak dosti na tom, vrafme se již k naší nejbližší 
pi-ítomnosti, a ohlédněme se dále v oboru přírody, přírody naší pozemské. Pohlédněme 
předně okem zeměpisce na kouli zemskou. Zříme ji z části ozářenou sluncem, z části 
zatmělou, a však v tento čas, v první polovici ledna, ukazuje se točna (pól) jižní k 
Slunci nakloněna, i panuje lam až do jisté šířky stálý den, totiž slunce ani nevychází 
ani nezapadá, nýbrž za celý den skoro v stejné výši nad obzorem se vznáší. Naopak 
tomu jest točna severní od Slunce odvrácena, i panuje tam neustálá noc. Pak ještě po- 
znamenali sluší, že Země v ten čas, ačkoliv u nás zinmo bývá, jest k Slunci přiblížena, čili 
v ousluní svém se nachází, pročež také sluneční kotouč, z podrobná vyměřen, něco delší 
průměr okazuje. Na severní polokouli panuje zima, na jižní léto. Však nežli dále naši 
zeměkouli obhlédneme, vyvolíme sobě slušné stanoviště, kdeby ani příliš blízka ani příliš 
vzdálena nebyla, jak to činívají lidé dívající se na obraz, totiž u vzdálenosti asi trojná- 
sobného průměru rámce, tedy, an země průměr 1719 mil obnáší, 1719X3= 5157 mil. 
V této vzdálenosti budiž nám dáno oblélati volně po všech stranách celou zeměkouli. 
Spatříme tu na jedné i na druhé polokouli, vznášejíce se stejnou rovinou s rovníkem, 
rozložené pevniny, zde Afriku s Asii a Evropou, tam Ameriku, mezi nimi velké oceány 
a mezimoří s nesčíslným po.člem ostrovů, několika velikých, ostatních menších a nej- 
menších. Ohromná pevnina starého světa dosahuje šikmo od jiho-západu k severový- 
chodu, an na polokouli nového svěla Amerika od severu k jihu skoro přímo vybíhá. Vzne- 
seme-li se nad točnu severní, uvidíme, kterak tam všechny pevniny se sbližují, an na 
jižním hledišti ostrými konci od sebe. odstávají; tam převládá živel zemní, zde vodní. 
Ještě ouplněji vyskytnou se protivy zemní i vodní, budeme-li obléíali největším kruhem, 
jenž jde blízko břehů východní Asie, řeže poloostrov Malaku, běží okolo konce jižní 
Afriky, Atlantickým mořem, dosáhnuv Ameriku jižní její třetinou přechází na její břeh 
Oceánu Tichého, a podél Ameriky střední a západní k svému počátku u východní 
Asie se navracuje. Točnu severní lomu kruhu náležející zajímá z větší částky Britanie, 
jižní nachází se v moři mezi jižním NovohoUandskem a jižní točnou. Vznášejíce se nad 
Albionem spatříme největší spoustu pevnin, nad mořem u Nové Hollandie největší spoustu 
vodstva. Na zemích vidíme pohoří dílem sněhy a ledy pokrytá, s nich sestupující proudy 
velikých, malých řek; po oudolích a rovinách, zvláště na blízku vod, zelená se všecko 
rostlinstvem. Severní Afrikou a slřední Asií táhnou se ohromné pouště písečné, četnými 
oasami poseté. K točnám, severní a jižní, bělá se všechno sněhem a lediMU. Oceány 
pak Tichým, Indickým, Atlantickým , proudí se neustále vody mořské. Hlavní proud 
přichází od točny jižní, neboť na ní živel vodní, studeno, ledy a sněhy odvěčné převlá- 
dají. Vychází podél celého kraje putujících ledových ker ve valném množství se rozpouště- 
jících, i dělí se na dva prameny; jeden, a to větší, proudí podél západních břehů Ameriky 
až k Me.xiku, obracujíc se celou svou šíří do Oceánu Tichého, kde směrem příčním od 
východu k západu Indickými ostrovy se prodíraje, vchází v moře Indické, odkudž okolo 
předhoří Dobré Naděje žene se do Oceánu Atlantického, kdež ohromným vírem, 
potkav se s proudy točny severní, koluje a podél západních bi-ehů Afriky k druhému 
pramenu se navracuje, kterýž, odděliv se od prvního na konci jižní Ameriky, spojí se 
s podobným pramenem, po jižním pomezí Indického moi-e a podél jižních břehů Nové 
Hollandie proudícím, až pak zase k počátečnímu proudu se navrátí. Tímto během pře- 
chází dvakrát, v Tichém i Allantickém Oceánu, oupaly slunce nadrovníkového a donáší 



zahřáté své vody do moří polokoule severní, která z té i z jiných příčin nad jižní 
nSco teplejší jest. 

Jiný znse velkolepý výjev poskytují nám časy mořské (©ejfiten, angl. lide, příliv 
i odliv), vzdmutí moře oučinem Luny i Slunce, pokračující po Oceánech dlouhými, vše- 
lijak ohnutými valy od východu k západu, a na pobřežích pevnin a mezi ostrovy mnoho- 
násobné se lámající a nahrnující. Také se v nás při ohledu na zeměkouli vzbuzuje žádost 
dovčdéli se něco o hlubinách mořských. Jsouf ony pro potřebu plavců všemožni5 pro- 
skouinány, k nejhlubšímu však ještě nedosáhnuto; jen to se tvrdili může, že jak vysoko 
se pnou nejvyšší hory pevnin, lak iiluboko i ješlě hlouběji sestupují propasti mořské. 

Ještě jeden Oceán , a to nevidilelný ; pokrývá veškerou zeměkouli : jest to 
obor vzdušný čili almosfér/i. Nespatřujeme lu žádnou povrchní hladinu , jako na 
mořích, i zdálo by se. že bczpr().srredně splývá s etherem mezihvězdním, což však pravdě 
nepodobno, ano raději přijmeme, že opar vdušní, jako jiná hmota tekutá, svou vlastní 
souvislostí a přilahováhíní země v jednu ohromnou kouli se shrnuje, která podobně 
vlastním povrchem ohraničena jesl, jako lo n každé volně padající kapky vody vidíme. 
Dno vzdušného Oceánu jest povrch celé země, výška jeho udává se asi na 30 mil, kde 
ješlě světlo sluneční za soumraku se odráží. Přijímání ještě vělší vysokosti vzduchu 
bylo by se znamenitým jeho ztenčením spojeno, na 100 mil byla by řídkost ještě jen sep- 
lilionek dolejší hutnosti, lak že by to všechno naše ponělí o hmotnosti přesahovalo. 
Koule vzdušní na točnách svých podobně i více ješlě splesklá bude, jako koule zemská, 
anaf pi'i kroužení její osy svah rovníkový na lak outlon a plachou tekutinu ještě více 
působili musí, než na vodu nebo na látku zemní. Možná také, že opar vzdušní z vícera 
vrstev různé lekulosli ano i jakosti se skládá. Pohyby povšechné a změny hutnosti at- 
mosféry poznáváme nejlépe prostředkem tlakoměru, jiné hmotnější a částeční vánky, 
větry, vichřice, hmatem a hýbáním se těles jiných. Celý obor vzduchu nachází se v ne- 
ustálém pohybování a kolování. Pod rovníkem vzduch zdola rozpálený vynáší se vzhůru, 
a pak poochladna hořejšími vrstvami k severní i jižní točně splývá, kde naopak vzduch 
chladný od točen dolejšími vrstvami k rovníku se hrne. To kolování však nestává se 
přímými směry od točen k rovníku, nýbrž z pi'íčiny kroužení země, šikmo od severo- 
východu na severní, od jihovýchodu na jižní polokouli. Tím se spůsobují s obou stran 
rovníku stálé větry pasátní (živé větry), nejpravidelněji nad Oceánem Atlantickým a 
Tichým vanoucí ; mezi oběma, kde vzduch se zase vzhůru vznáší, nachází se pásmo 
tišin, střídajících se s nenadálými bouřemi. Zvláštní proudy přehorkých větrů vydává 
poušt Zahara. K jihozápadní Africe vanoucí zove se Ilarmatan, jiný. Široko zvaný, 
žene se do Vlach přes moře Středozemní a t. d. V Indickém Moři panují v opačném 
směru pasalním tak zvané Monsony, měnící se po půlletích. Jinak na pobřežích ostrovů 
a pevnin střídají se větry od mořské s odzemskými. Pravidelná tato povětrnost mezi 
obratníkama v našich šířkách všelijak se mění, což zvláštnímu poučení o povětrnosti 
ponecháváme. — Vzduch jest rodiště oblak, mlh, dešfů, bouřek a všelikých výjevů 
ekleklřiny. Jeho prostředkem děje se ono velikolepé všeobecné kolotání vláhy pozemské. 
On ssaje do sebe vystupující páry ze všech povrchů vod, z nesmírných hladin mořských, 
zvláště podrovníkových; a roznáší je po pevninách a ostrovech, kde dílem v oblaka se 
proměňují, dílem po vrcholích hor se srážejíce napájejí zřídla potoků a řek, a podává 
tím obživující vláhu rostlinstvu i zvířatům. — Známo, že vzduch složen jest z kyslíku 
a dusíku. Tím slouží hlavně k udržování života všech fvorft po zemích i ve vodách. 



Obrafme se k uvarování vši-likých sil a sílin, jenž, jako po všemmíru rozpro- 
střeny jsou, zvlášlě také na Zemi řinnost svou vyvádějí. Tíže vede Zemi stálou dráhou 
okolo Slunce, točí ji okolo osy, udržuje Lunu v jejím kololání, přitahuje a soustředuje 
všechny hmoty pozemské. Světlo sluneční ozařuje a hřeje kouli zemskou, tvoři její 
počasí, a vybízí život v rostlinstvu i živočišstvu. Elektřinu známe jen v hromu a blesku 
vzbouřeného vzduchu, zdá se však, že elektřina galvanická u vnitř kůry zemské po je- 
jich vrstvách různorodých vlivem tepla i vláhy značnou činnost provozuje. 

Pohlédněme ještě jednou se svého vyvýšeného stanoviště na kouli zemskou. Po 
všech mořích vidíme veliké množství lodí evropských, zanášejících se obchodem i jinými 
správami. Ka každé se nachází kompas (střelka magnetní) , jímžto svou cestu řídi. A 
hle ! na každém místě po zemi i po moři střelka magnetní jinak a jinak postavena jest, 
aniž směr severojižní, mimo jednu hlavní čáru , přísně zachovává. Spojíme-li v mysli 
odchylky všech střelek až k jejich ouplným obratům na jedné i druhé polokouli, zrůstají 
nám z jich ouhrnu čáry křivé povrchem země pobíhající, jimiž i jinými podobnými roz- 
položení sil magnetnich se ukazuje. Podlé jejich rozpoložení ustanovují se člyry točny 
magnetní, severo-amerikánská a sibiřská na severu, na jihu novohollandská a jiheameri- 
cká, i vyzrazuje se tím, že zeměkoule sama jako dvojnásobní magnet považovali se dá. 
Však sestupme zase na povrch Země, vnikněme myslí do jejího vnitřku. Střed její sa- 
má směsice pouhých kovů tekutých, snad podlé své tíže vrstvami se obalujících, od 
středu k zevnitřku vždy lehčejšicb. K povrchu hmota , ač tekutá, již okysličena jest, v 
níž tvoří se látka žul, basaltů, porfirů, novějších lav. Nad nimi konečně splývá korá 
látek vystydlých, shlacených, všelijak prolomených a zpřevracených a tekutými dolejšími 
prohnaných. V lůnu jejich spočívají vrstvy splavenin starších i novějších, útvar po útvaru, 
připečených sem a tam v sousedstvu látek oustředních, řeřavých, roztopených. Nej- 
zevnitřnější povrch pokryt jest vodami , aneb kde nad ně ostrovy něho pevnina vyniká, 
nahou skálu nebo zeminy, písek, křídu, hlínu, prst ukazuje. Prsf pak jest nejnovější 
útvar zetlelých látek rostlinních i živočišních. Každé souvrství chová v sobě stopy vy- 
mřelého světa, rostliny a zvláště misky měkkýšů. Skoumání těchto skamenělých zbytků 
náleží k nejzajímavějším odvětvím přírodoskumu. Větší část pevnin a ostrovů pokryla jest 
rostlinstvem, v němž tráví život všeliký živočich. Však i ve vodách velkých, zvláště v 
poblíží břehů, všechno hemží se životem, jen oustřední ohromné tuně Oceánů, jako pu- 
stiny středozemní, spoře jen a náhodou živoky navštíveny bývají, anebo tam snesena 
jsou velikánská pole řas vírem proudících mořských vod. 

Nejbujnější rostlinstvo se rozkládá okolo rovníku v sousedstvu velikých řek Ori- 
noka, Maraňonu v jižní Americe, Nigru v střední Africe, Indu, Gangesu, Bramaputru v 
přední a zadní Indii. Zde největší rozmanitost rodů a čeledí, největší číslo jednotlivých 
tvorů. Kde nejhojnější rostlinstvo, tam nejvíce bejložerců , a za nimi nejvíce dravců. 
Mohli bychom zde obšírněji rozprávěli o květinách i zvířenách pásem studených, 
středních i pásma horkého, jmenovati vlasti, čeledí i rody rostlin a zvířat, to však budiž 
jinému místu ponecháno, jenom ještě o člověku krátce promluvíme. Člověk, hlava ve- 
škerého tvorstva pozemského, duch vtělený, postavy panovnické, přímé, tváři k nebesům 
zdvižené, rodí se nah i neozbrojen, aby sám péči měl o oděv, a rozumem zbroje a vše- 
liké nástroje ku práci sobě zaopatřil ; žádá v letech mladistvých trvalého přslování, až se 
k ouplnému vědomí lidské své důstojnosti vyvine, kdežto zvíře pudem vedeno již v prv- 
ním mládí jakési samostatnosti nabývá. Neníf obmezen na potřeby tělesní, dobýváni po- 



9 

Iravy, rozplozování rodu, nýbrž se slejiiorodými sesbřalnv tvoří národy , stály, církev, 
trudí se vyššími ideami duchovními, právem, vědou, umou, náboženstvím, jež v život 
uváděti a v něm udržovali všemi silami tělesnými i duševními snažně se namáhá, ano i 
vezdejší život nasazuje, aby je v skutek uvedl. Takovou činností jednotlivých osob i 
celých obcí tvoří se vlastni ústrojí vyšší, jeden celek z jednollivcii složený, jako jedna 
vyšší osoba, jako jeden muž. Víra, láska, pravda, krása jsou tohoto ústrojí vnitřní hý- 
batelé, spolu vzaté jsou podstatou lidskosti, duší celého člověčenstva. 

V následujícím článku chceme vyložili poměr člověka k přírodě jej obstupující. 



C á p'). 

Prílulně a dílem dotíravC přidržují se k člověku tří občané říše povětrné, kteří, ač 
V službu a manství jeho nevstupují, předce rádi v oboru sídla jeho se drží. Jest to čáp, 
vlaštovka a vrabec. Jsou to takřka svobodníci na půdě jeho, proslředkující přechod 
od podrobené okřídlené družiny k svobodnému slálu oslalních křídjalcil. Ovšem to platí 
vlastně jenom o čápu a o vlaštovce, neb čiverák vrabec jest jenom dotíravé chlapisko a 
trpí se toliko, dokavad neruší příliš nestydatě hostinského práva, Všickni Iři náležejí 
ale ke sboru nohsledů, jež zástupy zvířectva dílem k službě, dílem co komonstvo ke 
dvoru panovníka svého — člověka — odeslaly. Ode dávna přivlastnili si tito soudruhové 
člověka mnohé z jeho zvyků, a ode dávna obcuje on s nimi jako se starými sousedy a 
věrnými přátely. K tomuto vzájemnému poměru |indružila se z části i jistá posválnosl: 
člověk totiž poznav v oblelajících soudruzích ochranné neb varující tvory, soustrastné při 
jeho radostech a bolech, obrátil se k nim s obzvlášiní uznalostí a věnoval jim vděčnou 
péči a úctu. 

Klademe z nich na přední místo čápa. 

Čáp jest urozené krve, vysokorodý ; na střechách , lomenicích, na věžích a ka- 
lancích, vysoko nad hlavami celé obce rozkládá se jeho hnízdo. Často slouží mu za 
stanoviště také silnovělvý ufatý strom, jasan, jilm nebo dub, na blízku u domu nebo 
dědiny, ale \-ysoko to musí býti, neb čáp miluje volný, neobmezený rozhled s hflry po 
svém panství, po lukách, rolích a bahnech. 

Přijde-li s prvním teplým březnovým vánkem čáp nazpět do své dědiny, jásají 
děli a staří se radují. Popěvky a písně vílají dlouho pohřešeného přítele bohdala '), staří 
znají ho již dávno co soudruha, a děti, s nimiž jest pi'edevším spřátelen, skáčí radostí, neb 
teď jim přinesl podstatnou čáku mileného jara, teď již se nevyhnutelně započnou dlouho 
odkládané hry a radovánky. Čápi jsou zde; a v radostné jistotě tvrdí se: jaro jest zde. 

A jakou dá hned látku ku pozorování ! což se nemluví o jeho chílzi, lelu a hnízdě, 
o jeho nápadech a kouskách, o jeho bojích a besedách ! Věru podivný jest to pták a 
hoden vší chvály. Patriarchou, vojevodou, lékařem, soudcem, prorokem: vše v jedné 
osobě jest čáp ; kdož se mu v tom z ptactva vyrovná ? 



') Z části dle D. H. Maslasa, Natarsludien, Lelpzlg 1852. 

^ U Slováka nazývá se čáp bohdal; odtud snad má své jméno Bohdalec, vršek u Michle ne- 
daleko Prahy; Bohdal u Jelšovlc a podobná jména, jakoi 1 od čápa místní jména Čáp, C'á- 
pov a t. d. se odvozují. 



10 

Již la jeho postava, jakou jeví důstojnost a význaCnost ! Na vysokých nohách, 
vězících v úzkých Strakonických punčochách, (a věru sídlí také na Strakonickém zámku), 
kohbá se statné jeho tělo, oděno v bílý kabátek, černě lemovaný ocas jest krátký a 
ufatý, tím delší a pnižnřjší ale krk, na němž sedí hlava v liché a povážlivé důstojnosti. 
Nad vysokým čelem přiléhá peří z tuha a hladce k hlavě, jako pozorně učesané vlasy; 
hnědé oko dívá se na svět jasně a upřímně, ale spolu šibalsky z černých brejlových 
oblouků, a obličej ukončuje se jako dobrý vtip dlouhým nosem, významně ozbrojeným 
silnou a ostrou špičkou. Chůze, postava, spůsoby poukazuji na zatvrzelého pedanta 
zrovna jako z doby naší arcibáby, div ještě že nenosí kordisko a že netancuje menuet. 
Zdá se, jakoby pocházel z předešlého století a. dle kroje od Domažlic 3). 

Obíraje se vážným přemýšlením, kráčí zpříma a důstojně, jako na špalíčkách, 
svými strouhami a lučinami ; po každém kroku vyzdvihuje pozorně a v stejné odpočí- 
tané době nohu vysoko k tělu, takřka aby před každým nepatřičným přívěskem se 
ochránil, kdežto při tom hlava a krk s nejsměšnější vážností sem a tam se kývá. Muž a 
žena, čáp a čápova, kráčejí tak mlčky, jako párek filosofů peripatetických, nějakou chvíli 
dále, až najednou čáp svůj špičatý zobák jako harpunu na zem mrští a tučnou břichatou 
žábu popadne, která trávíc volně u břehu rodinné louže, neočekávaný hrob v břiše filo-. 
sofa nalézá. 

Cápova vyzdvihne při tom hlavu, a zakroutí se jako k upejpavé pokloně. Jesl 
to honba pozvolná, tichá, ale přece pilná. Nic je nevytrhujc, leda, že by se kdosi 
zvědavý příliš přiblížil nebo něco neobyčejného se objevilo. Pak se zastaví, přitáhnou 
jednu nohu k břichu a obejmou ji druhou, krk se natáhne zvědavě do výšky a oko 
míří bystře na předmět, rušící poklidnou procházku, 

V této postavě, která při vši podivnosti svépřcdce čápi důstojnosti ničeho nezadá, 
zůstanou státi několik minut beze všeho pohnutí vážně jako sochy, až se přesvědčí, bud že 
bez nebezpečenství mohou loviti dále, nebo že moudrá opatrnost útěk požaduje. Nyní 
se ale celé tělo rozkolíbá a takřka z rovnováhy připraví ; důstojná usedlost zmizí, a čáp 
namáhavě chce se do výšky vynésti. Těžké tělo ale jedva se zdvihá ; z počátku vy- 
vede několik neobratných skciků, klátí roztaženými perutěmi, nohy natáhne zrovna do 
zadu, a jen kolísavě vznáší se sotva nad půdu. Na jednou ale, jakoby se byl zpamato- 



^ Hod čápů (Ciconia, Beclisteili) uáleží jak známo k ptákům bahním. K podstatným znakům 
tohoto rodu náleží zobák rovný, napřed zúžený, bez brázdy nosní, a mnohem delší nežU 
hlava. V Evropě se zdržuji dva druliy, mající tu zvláštnost, že zobák jejich jest stlačený 
a hlava a krk opeřené. 

Cáp bílý (Ciconia alba, Bechstelu) jest bily, ocas ale a perutě má černé, nohy a 
zobák červené. Délka 3'/, stř. O tomto zde jednáme. 

Cáp černý (Ciconia nigra, Llnnéj jest černavý : hruď a břicho má bílé, nohy a zobák 
červené ; délka 3 stř. Kehuizdí nikdy na domech, nýbrž na stromech. 

Mimo tu se počítají k čápům ještě Marabn (Ciconia Maraha, Temmiuk) a čáp ame- 
rický (Ciconia Mycteria), které se rozeznávají od obou předešlých tím, že mají zobák troj- 
hranuý, hlavu a krk lysý, jakož i mnohem větši výškou, Marabu, žijící ve východní Indii, 
dosahuje výšku 6—7 stř., a chová se pro vzácná péra na ocase co domácí zvíře ve velikých 
hejnech ve vesnicích n Kalkuty, kdežto se také volně po ulicích prochází. Peří z ocasu jeho 
používá se co šperku velmi váženého. Cáp americký žije v jižní Americe, 



11 

val a pouta pi-elrbl, vyzdvihne se íleg-malický blátošlap kolmo do výšky a pluje v po- 
větrném moři krásně a svoboJně nejrozkošnějšími obraty a oblouky. Užaslé oko pozo- 
rovatele sleduje ho pořád výše a výše, teď spočívá jak bez pohnutí roztažen ve vzduchu, 
jakoby se nesl svou vlastní tíží, ted vyšvihne se několika pohyby křídel ještě výše, až 
se konefně v šikmém šroubovém lelu spustí dolů k hnízdu svému, vysoko nad střechami, 
kdežto hladová rodina klepáním zobáků radost svou nad jeho návratem jeví. 

Tím vstupujeme v domácnost cápa a poznáme hned patriarchální zřízení a tak- 
řka člověíí uspořádání její. Především jest cáp pečlivý a věrný manžel a starosta, 
ačkoliv ne bez otcovské přísnosti a pánovltého velitelství. Jako u slěhovavých národů 
stepí hlava rodiny vytáhne napřed, aby vyhledal novou pastvu, a pak se navrátí, aby 
íeled svou na vybrané místo dovedl, a doraziv opět při slavném provolávání první tyčku 
ke stanu do země sám vráží: tak i íáp táhne napřed,- jednu nebo dvě neděle před sa- 
micí, a ohlíží se n nás, je-li všechno v starém pořádku — jsou-li novosnoubcnei, jaký 
se hodí pro ně nový, pohodlný stánek. A našcl-li staré omšené došky s opuštěným 
hnízdem, je-li na dvoře ještě ta stará studnice a vedle ní ty samé košaté stromy, pro- 
hlídl-li kolem krajinu, pak zmizí na králko, a objeví se brzo s milou polovicí, uváděje 
ji podivnými poklonami, s veselým raehocením jakožto hospodyni do starého sídla*); ne- 
prodleně přistoupí se pak k potřebným opravám, nebo dle potřeby k vyvedení nové 
budovy. Tím se patriarcha náš znova v statek svůj uváže a po domácku se zařídí ; 
načež nastupují nové, utěšené starosti manželské. V líbánkách a v lovení ve svém há- 
jenslví uplynou jim milé doby manželské. Ale poklid domácí nezachová se vždy v této 
idyllické tichosti. Závist, žárlivost, zrada a úsilí nerozsívají své zlopověstné símě jenom 
v rodině člověka, vtírajíf se i v pokojný slánek čápův. Nezřídka vyskytne se v mezech 
zděděného majetku úskočný soudruh, násilím proti všemu právu zmocňující se lučin a 
bahnisek; nezřídka přibližuje se neženatý hejsek a obletá žádostivým zrakem samici, 
která doma v nepřítomnosti svého pána o budoucí rodinu, uzavřenou ještě v skořápkách, 
se stará. Která ze slabého pokolení může odolati všem lstivým úkladům ? Proto se 
staví opatrný čáp přísně a mužně proti úsilnému vábení nápadníka, a povslává krulá 
půtka. Již zdaleka, vraceje se z lovu , vypátral samec soupeře svého, a mohutným 
prudkým letem pádí ke svému hnízdu, ochránit dům a ženu. Již je dostihl, ale ztuha 
za ním následuje odvážný ženich, čáp se skrčí, sice namíří hrolnalý zobák proti od- 
půrci a rozkřídlí perutě k mrštnému odrazu. Však útok jest tak silný, jako bránění. Oba 
bojovníci zasazují si mohutné rány v hrud a plece, v divokém vzteku popadnou a ne- 
pouštějí se, vyletí vzhůru, při čemž rachotí rány křídel, jimiž na sebe dorážejí; divoký 
šumot a praskot naplňuje povětří, hluboké bodnutí raní jednoho, ten utíká, šuinným 
letem pronásleduje ho druhý, a oba zmizí pak v dálce. 

A však boj není ještě u konce, brzo zastaví se strany nepřátelské, a nový úsilný 
zápas nastane. O závod přeletují se bojovníci, dotírají na se útokem a odrazem, a 
přibližují se opět k hnízdu. Však samice dosavad tichá (snad nerozhodná), sedící tiše 
v domácím stanu, horlivě zaklepá svým zobákem, jakoby manžela pohádala k vytrvalosti. 



') Ze ten samý čáp se vracuje do toho samého hnízda, potvrzuji čápové, jimi se daly obojky 
ua krk. Jeden, sídlící v Polska, obdržel obojek s aápisem : Z vlasti polské. Přiletěv pak ua- 
zpét niél pod tímto nápisem přídavek ; Pozdravení z Uher, a jiný turecký, bezpochyby toho 
obsahu, že byl i mezi Turky. 



12 

Nadarmo nezaslechne manžel pobídnutí lolo. Ještě několik pádných ran aaliučí v povětří, 
ještě jednou křižují se v posledním tuhém potýkání ostré zobáky, a již padá přemožený 
soupeř poraněn a unaven k zemi, zanechaje pole statnému manželu. Boj jest vítězně 
rozhodnut, dvůr a rodina jsou zachráněny, a čáp vítěz slaven ode všeho pokolení svého 
co statný rek a obhájce. 

Běda ale, dopusti-li se samice skutečné nebo jen zdánlivé nevěrnosti, (podloží-li 
sejí pošetilostí lidskou k. p. vejce kuří); bez slitování propadne pak přísnému, krva- 
vému trestu. Na vyděšený křik manžela oklamaného shromáždí se celý sbor dlouho- 
nožců, aby se spáchaný zločin ohledal a spravedlivý soud odbýval. Jest to takřka zákon 
krvavé pomsty, dle něhož se shromážděný sbor řídí, každý oud pohaněného kmene 
vráží svou zbraň do prsou nevěrnice. 

Jenom samec sám— a to jest zvláštní významná stránka pamětihodného ptáka — 
neoučastní se v léto krvavé pomstě. Stojí opodál, smutně sténaje, jakoby cítil bolest 
dvojnásobnou, nad hanbou vlastní rodiny a nad smutným koncem kleslé soudružky ; 
navždy opouští pak ves a krajinu, která spatřila potupu jeho. 

Ostatně jest ale čip povahy mírné a klidné, a jako pod hradem rytíře ráda se 
hostí družina manu a ochrany žádoucích, popřává i čáp vrabci a vlašfovce hostinného 
útulku pod svým ochranným sídlem. V díistojné klidnosti dívá se na dovádivý nár4dek 
jej oblelajicí a žádná dolíravost neb rozpustilost není v stavu jej rozhoršiti. ^) Vůbec 
jeví čáp více, než který koli jiný pták náklonnost k životu domácímu. 

Jak již podotknuto, jest čáp pečlivý, a při vší přísnosti dobrosrdečný otec, 
laskavý ke své rodině a vděčný ke svým roditelům a dobrodincům. Proto již staří Ře- 
kové pojmenovali lio ptákem pobožným, a vystavili ho za přiklad domácí ctnosti. Své 
děti prý si bére na záda, a vylétá s nimi na procházky, uče je při tom užívati dorůsta- 
jících perutí; taktéž stará se v nouzi více o svou rodinu, nežli sám o sebe, a rozšířená 
jest pověst, že sedláku, na jehož dvoře hnízdí, každoročně vyhazuje dar — takřka jako 
nájemné — a sice první rok péro, dnihý rok vejce a třetí rok jedno mládě. Kam čáp 
přiletí a kde se usadí, tam prý nevypukne oheň, a kdyby se tam v noci znal, učiní prý 
čáp strašný povyk, až se lid vzbudí a oheň uhasí ; a kdyby oheň z komína již ven šle- 
hal, sedne prý na komín nebo zacpe ho svýma křídlama, až se oheň udusí ^). 

Zvítězí-li ale živel divoký, neopustí čáp svou rodinu v hnízdě, nýbrž raději za- 
hyne s ní, nemůže- li jí pomoci. Tuto svou lásku k dětem svým přenáší i na děli lidské, 
které opět k němu zvláštní náklonnost mají. V jižních Cechách, kdežto v okolí ryb- 
níků rád se zdržuje, panuje pověst mezi dětmi Ckterá jinde ovšem jen o vránách platí), 
že přináší děti mužského pohlaví, vrána ale zase holky , buď komínem bud otevřeným 
oknem, a že je klade do kolébky. Proto spatřují v něm děti, jako ve vráně, mudrce, 
jemužto jest známo tajemství původu jejich '). 



') Ano někdy just i velikomyslnm ochráncem těch, kleři se důvěrně pod ochranu jeho ulekli. 

Kočku, která se přikrade k hnízdům vrabčím, pod sídlem jeho ukrytým, potrestá zobákem 

svým dútklivě, že jí navždy podobné choutky zajdou. 
"O Proto také dávají mu Cechové stará kola na kaJance, jež čápové proutím proplétají a drnem 

prokládají, připravujíce sobě z nich hnízda. 
') Chlapečkové kladou na okna cukr, aby přiletěl čáp a přinesl bratříčka, holky též, aby jim 

přinesl setřičku. 



13 

Také čislola náleží k doniácim pravirilům čápa a lakořka k národní povaze jeho; 
ostatně jest k zachování shišnosli nevyhnutelná, nebof každá skvrna bílý šat jeho tím pa- 
Irněji hyzdí. Proto užívá neustále svého zobáku, který mu slouží co kartáč a hi^eben ; 
brzo zde, brzo onde čistí se a něco poopravuje, jednou na kabátu, pak na náprsníku, 
jindy zase na punčoše. Při tom ncziislává čistota obmezena jenom na zevnitřek, čáp 
nenáleží k těm, kteří nosí bílý kabát na špinavé košili. Každou chvíli se koupá, a umělý 
jeho zobák slouží nezřídka i k vnitřnímu propláchnutí. Klyslýr nevynášel nikdo jiný nežli 
čáp. Proto také přikládá mu báchorka právem úřad léfitelský, jejž zároveň se strýcem 
jeřábem ve sboru křídlalém řádně zastává. 

Jeslí patrno, že čáp v počínání svém objevuje velikou podobnost s člověkem ; proto 
jej vidí rád člověk a on člověka. Bezpečně a přítulně kráčí v sadu a luhu rolníka ; a 
hnízdí se u prostřed dědin, na zámky a věže, ba v severních námořských městech chudí 
veřejně po ulicích mezi davem lidstva, žádaje od každého, s nímž se potká, aby se mu 
vyhnul: prochází se od trhu k trhu, od studně ke studni, zde ohledává koš, tam mísu, 
zkrátka cílí, že jest mezi svými ^). 

Ale i při této piítulnosli zná si čáp přece vážnost a úplnou svobodu, ba i jistou 
nadvládu zachovali. Jakkoli snadno krotne a opoulati se dá, jest nenávist svobodného 
čápa k chycenému a zkrotlému tak veliká, že, jak očití svědkové potvrdili, nezřídka 
hejna čápů odrodilého otroka přepadají a do smrti upichují. 

To nás vede konečně k velkým státním záležitostem, k válkám a porotám. Oboje, 
války i soudy porotni jsou údaje velmi vzácné; neb dle své povahy jest čáp mírný, po- 
kojemilovný, a řád obce jeho spočívá na zákonech svobodné, ale dobře zřízené jednoty. 
Nikdo z čápů nedýchli po válečné slávě ; nikdo nepokouší se o samovládu. Ale čas od 



*) Sjíatřujenie capi hnízda na zamkli Poděbradském, Brandýsskéin, Protivínském, ua stavenicli 
okolo Vysokého Chlumce, Třehoně, Dokz a t. d. Náš síatečuý vypravovatel zvyku národních, 
p. Krolmus, sděluje ve svých staročeských pověstech, že druhdy nikdo se nesměl opovážit 
na čápy stříleti, sice že by ho lid byl ukamenoval. Icta k čápům jest hluboko založena v 
mysli českého nepokažeuého lidu ; toho, kdo ua ně střílí, potká prý neodolatelné neštěstí a 
bída. Některé příhody potvrzuji tuto víru. Xa zámek jistého šlechtice přiletělo pět čápíi, 
i chopil se on hned ručnice, aby je zastřelil. Prosby manželky, děti, služebnictva nic ne- 
prospěly a stará chůva jeho též nadarmo prosíc prorokovala, že za pět let přijde o statek, 
nsmrti-li čápy. Ale šlechtic, pověrou touto tím více rozdrážděn, popadl dvě dvojky a sku- 
tečně všech pět čápů srazil. Od té doby ale. jak lid vypravuje, hynulo pořád víc a víc 
jeho hospodářství, a dříve nežli prošlo pět let, přišel skutečně na úplnou mizinu, ovšem ne 
pro pouhé zastřeleni čápů. ale jak lid dobře tuší. kdo pohrdá přírodou, pohrdá i lidmi, a odtud 
pak zkáza ! 

Půvabná pověst připojuje se k znaku staročeské rodiny Počepickýoh a Dobřeuských, 
užívajících za erb bílého čápa s černými křídly v poli modrém. Stojiž zde ta pověst tak, 
Jak ji Paprocký uvádí. „Jisté, ne nový jest mezi národy slovanskými erb panův Počepických, 
ale právě starožitný, jehožto první původce byl mládeneček nějaký, kterýž divným působením 
božským ušel z ruk pohanských a d(»stal erbu tohoto způsobem takovým : Při počátku rozší- 
řeni víry svaté v krajinách národa slovanského, když proti ukrutným pohanům bojovali Slo- 
vané, po nešťastném svedení bilvy byl zajat jeden ze strany křesťanské od pohanův a pro- 
dán do Alisurije. Přihodilo se za času podzimního, kteréhožlo čápi z krajin studených do te- 
plých se odbírají, že letíce skrze krajinu dotčenou usedlo jich veliké stádo na místě jednom. 



14 

času zruší se i v této pokojné oLci šraslně poměry sociální : Luď se přeplní přílišnýtn 
rozmnožením krajina živná, buď se zakalí nedostatkem potravy mírný život, a na spo- 
lečnost hrnou se pak neliody, které v zápětí svém mí\á neduh novověký, pauperismus. 
Nouzí a hladem puzen dotírá kmen cliudý, prolelářský, násilně na poži-hnanější krajiny 
kmene bohatšího. Na čas sice popřeje se kmenu přistěhovalému pobytí v bahnech a 
vodách žaborodních, když ale množstvím přišlých polyfagů hrozí nebezpečenství samému 
kmenu pohostinskémn, shromáždí se sněm, staří rozvažují o prostředcích k zachování 
obce, a konečné se při všeobecném bouřném rokování rozhodne válka. V uzavřených 
houfech táhne pak branné mužstvo do pole a setká se v tuhém potýkání se zástupem, 
který zoufale bojuje o první potřebu života, o potravu vezdejší. Vítězství a porážky se 
střídají, a mnohý udatný vojín raději co rek padne, nežliby se útěkem zhanobil, až ko- 
nečně síla anebo množství jedněch rozhodne boj ku prospěchu svému. Poražený kmen 
odtáhne pak co nejrychleji do krajin dalekých, vítězové ale rozkotají sídla nepřítele 
poraženého. 

Když parnem letním bahna a kaluže vypráhnou, a havěf studenokrevná do vlhkých 
ukrytých míst zalézá, opouští čáp kraje otevřené a ubírá se do lesů, kdežto u pramenft 
a potoků, na mýtinách a mokřinách se prochází. Když ale i tam při nastávajícím jesenu 
(v srpnu) potrava se přispoří a zlatoperý brhel, bílý konopásek, šedý vijohlav a zástup 
pěvců okřídlených k odletů se chystá nebo již se odebral, slétají se i čápové na lukách 
a odlehlých mýtinách, a rokují o cestě do druhé své teplejší vlasti. 

V takovýchto dobách se stává, že přiležitě i veřejný soud se odbude. Jest to soud 
dle práva stanného. Slelše se na louce, procházejí se čápové při horlivém klepotu zo- 
báků a sestupuji se v malé houfy, podezřivě se dívajíce na jednoho z příchozích, hu- 
beného a slabého. Klepot zobáků jest vždy horlivější a procházení vždy rychlejší, ■ až 
konečně celý houf v široký kruh se rozstoupí, v jehož středu stojí skroušeně a osudu 
svému oddán delinquent, na němž jediná vina slaboty a neschopnosti k vykonání daleké 
cesty spočívá. S rozkřidlenými perutěmi vrazí konečně všickni na ubožáka, i usmrtí 
ho svými zobáky, aby nebyl sobě a kmenu na obtíž při cestě nastávající ^). 



a pohaué vybC-hli k díváni a ten rytíř také s nimi. A rida, jak se pohané čápům diví, dí 
k nim: \ení tak divný pták, však jeden z uicli každého roka mladé má na domě mého otce 7 
Na to odpoví pohan, kterýž b}'l vězně toho koupil, s knuitem : jestli-že to jest ten tvůj čáp, 
kterýž se hnízdí na domě otce tvého, zavolej ho ; přijde-liť k tobě a pozná tebe, jistě propn- 
štěn budeš ode mne a do své vlasti přijdeš. Klekl rytíř na kolena svá, žádaje skroušeně 
milosti božské za vysvobpzeuí z ukrutnosti pokauské, a maje donfání silné k pánu Bohu, vše- 
mohoucí nkazujic moc pohanům, vzhlídl na poníženou prosbu srdce truchlivého. I slyše čáp 
hlas volajícího, přišel k němu. Což spatřiv pohan učinil zadost přípovědi své a rytíře pro- 
pustil svobodného, kterýž navrátiv se do krajiny své, na věčnou památku takové lásky božské 
obdržel to při knížeti svém, že jest čápa za znamení rytířské on i potomci jeho užívati mohl, 
což až , posaváde při rodu tomto se spatřuje j a mnozí jsou rodové vzáctní v Cechách » 
v Němcích a v Polátě, kteříž toho erbu užívají." 
') Znamenité jest podívání na hejno čápů v mýtině lesní se shromažďující. Střell-li myslivec do 
nich, neodlétnou, nýbrž spalříce poraněné nebo padlé bratry zarachotí divoce křídly a dí- 
vají se v.iickni upřeně na myslivce, jako s výčitkou, proč je zákeřnicky vraždí, a lovec někdy 
zvláštním citem dojat tiše se ubírá dále. .Stává se také, že nepřítele svého s odvážnou 
udatnosti následuji a k lilěkn přinutí. 



15 

Nyní ale najednou a kolmo vyzdvihnou se cápové do nedostižné výšky a obrátí 
let svíij k zemi polední. V zástupech někdy tisíc hlav polítajících a v nepielrženéni 
letu spěchají bez přestání, zastavujíce se jenom u břehů italských, odkud pak za krátký 
řas moře Slřcdozemní píeplují. Jednotlivé houťy zůstanou sice v jižní Evropě, v Caři- 
hradě, Seville a v jiných městech, kdežto mají svá zimní stanoviště. Jiné obrátí se do 
malé Asie, kdežto v nesěíslném množství v městech a dědinách hnízdí. Vždy ale zů- 
stává hlavní střediště jejich údolí Nilské, kdežto právě se objevují v ěas po odpadnutí Nilu, 
v jehožto bahně nesčíslné množství plazů se hemží. Tu jej zná hnědý synek Egypťana 
tak dobře, jako rusovlasý pasák český. 

V ohromném množství sídlí také v Algirsku. V Boně a v Konstantine sedí na 
každé mešilě, v Maskaře pokrývají hnízda jejich opuštěný palác Ab-del-Kaderův. Arabové 
myslí, že čáp jest zaklený marabu (duchovní osoba), jejž Alláh za trest hříchu jeho v pláka 
proměnil. Proto prý sídlí nejraději na mešitách, a stojí-li na jediné noze vysoko na 
báni, praví se o něm, že rozjímá; kývá-li probudiv se hlavou, tvrdí Arabové, že se modlí. 

Tak i zde přilnul čáp k mravům a obyčejům národním. Radostně vítá ho Evro- 
pan z jara, a severní Afiičan v jeseni. 



Zimní spánek přírody. 

Od Dra. V. D. Lambla. 
(Viz tab. III.) 

Sirá krajina sněhem pokrytá, jen zde onde skrehlými brázdami zoraného pole 
černě skvrněná. Slunce na východě rozlévá purpurový nádech po bílé hladině; všude ticho, 
nikde hlasu, nikde pohybu, nikde známky života. Aj, tu černá chmura na nebi se roz- 
prostírá, zde příčerná svá křídla rozkládá, tam tmavé opony na tesknou pustinu spouští. 
Rezkým Dčením vítr oblaka rozráží, než v tom se mračno trhá a hustá chumelice se 
sype na širou zem, zatemňujíc celé okolí. Jako chaos v děsném' rozkvašení hrozí divý 
živel bouřním počínáním celý povrch země zadusiti, tisíceré střely ledové šlehají každou 
větev bezlistého keře, každou hroudu, každý kámen na osiřelém poli. Než brzo se zase 
uchlácholí vzteklost vichřice, již jen tenouce práší a slabé klky i hvězdy sněhové k 
zemi padají, vysokou vrstvou sněhu pokryté — chladný sever chmuru dále zanáší. 

Ticho a poklid nastal opět, a kam oko sáhá, uzí'í povrch země bílým leskem 
oděný. Červánky na západě dávají růžové políbení skvělé krajině, a ostatní obloha usmívá 
se barvami, které jsou odleskem zardělé hladiny. A když měsíc vzejde na nebeské báni, 
čisté jako rybí oko, a zástupy třpytících hvězd v klidném družstvu světýlka svá k zemi 
posílají, zdá se, že celá obloha z posvátného ticha se raduje. V háji, kde jindy ve vůni 
a listův šumění hejna bzučícího hmyzu se štěbetáním ptactva o závod dováděla, jest nyní 
jako v zasvěceném chrámu, kde po hlučném zpěvu, po skončeném imodlení jedině 
ticha pobožnost zůstala. Jako oblouky gotliické čnějí tady velebné klenby větví chvojo- 
vých, na nich co římsy a všeliké okrasy — návěje sněhové, mezi nimi tajné chodby v 
labyrint sestavené, zde a tam nádherné arkády a pyramidy ze stříbroleských slřechýiav 
zbudované, nade vším hluboké tajemství jako v kristálovém paláců bez obyvatelův. Slyš! 
co to šustlo, že se tamhle celé sklepcní ozdobné galleiie sesulo? — 1 toť osamělý 



1() 

havran, který se po celý den pod sněhovými mračny houpal, od pole k poli poletoval 
a nyní na větvi jedlové odpočinek hledá; jediné zachvění perutí postačuje, aby se po- 
větří otřáslo a sloupy sněhové a vysoko nanesené návěje se zrúlily. Však to jediné 
bylo porušeni hlubokého poklidu a míru, již pak zase všude ticho a mrtvo. 

Mrtvo? Snad by v skutku byla vyhasla poslední jiskra organického života, v těchto 
místech druhdy tak čilého ? Snad by nebylo ani památky bujného ruchu a hemžení, ani 
stínu těch barev, které pole a háje oživovaly? — O nikoliv, sněhová korá povrchu zemního 
není umrlčí rubáš přírody, nýbrž zpanilý oděv a teplé roucho všeliké organické bytosti, 
chránící je od rezkého větru a ostrého mrazu, aby se bezpezně a bez pohromy na od- 
počinek odebrati a zimnímu spánku odevzdati mohly. 

Co je ten zimní spánek přírody? Pohlédněme ledy blíže a podívejme se, kterak 
to vyhlíží pod sněhem na polích a nivách, kde jindy pestré kvítí rozhošlěno bylo; kte- 
rak v lese a v háji, jindy tak hlučnéin a zvučném, nyní jako opuštěném ; — kterak v 
potocích a řekách, které jindy pěnivým hrkotem šuměly, nyní pak ledovou korou kryté 
jen někdy praskotem se ozývají. — 

Pod sněhovou vrstvou spatříme zahnědlou zelen vysmáhlé trávy, přelámaná a schoulená 
stébla rozličných rostlin v nepravidelné směsi; kořeny jejich ale chovají v sobě šfávu a 
v nich se udržuje skrytá známka organického života. Semena mnohých rosthn vypadlá 
z rozpukaných plodův leží porůznu na zemi na pohled co mrtvá tělesa ; a však kličko 
skrývá v každém naději budoucího stébla, a tuhá korová pokožka chrání vnitřek seménka 
před přílišným mrazem. 

Jak pečlivě je tu postaráno o zachování útlých pupenův, které budoucího léta v 
listy se rozvinou! Některé pupeny drobné a neúhledné co písečná zrnka, k. p. u slivoně 
a třešně, chráněny jsou obalem tvrdých šupin, které na povrchu lysé a hladké, čím dále 
do vnití", tím více pravým lístečkům pupenovým se podobají; — u jiných nalézáme, že 
takové opupení dělá huňatá plst neb hebounké pýří, a takový kožich zasluhuje u pupenův 
pojmenován býti přezimniště (hybernaculum); — u některých stromův zase, k. p. u 
raadalu (Aesculus hippocastanum) čili divokého kaštanu pupeny lepem jsou ošaceny, a 
tak všude nacházíme počasné ústroje, jimiž příroda zárodky budoucí zeleni před pohro- 
mou chrání. Sám silný kmen lesních stromů dostává huňatý kožich z mechu, a nezřídka 
pozoruje se, že lišejníky a kostnaté mechy nejhustěji na severní straně vysokého kmene 
bujní, kde totiž bývá třeba nejsilnější záštity proti ostrému větru. 

Podivu hodnou otužilost jeví naše obili a horské rostliny. Na podzim zaseté klíčí 
velmi záhy a zelená se ještě před zimou co rukojemství budoucího roku, ano při dobrém 
počasí dosti bujně roste, až najednou mrazem zaražerio náhle zatáhne. Ve zmrzlé or- 
nici nebo pod vrstvou sněhu prospí pak obilí vzešlé všechny studené měsíce a probudí 
se opět teprva v březnu. Ve švýcarských alpách u Zermatu bylo jedenkráte ječné pole 
dvě léta pokryto ledovištěm, a přec zase vyrazilo bujně v třetím roce, když led roztál. 
A když Charpcntier r. 1823. přišel pod Mont-Blankem v údolí Charaounix k místu, které 
pět let bylo píjkrylo ledovou korou, nalezl tam přece bujně rozložený jetel (Trifolium 
alpinum, T. caespilosum), horské kuklíky (Geum montanum) a rožce (Cerastium latifolium). 

Naopak ale naše lesní stromy, borovice, jedle a t. d. neupadávají v zimní spánek, 
nýbrž bdí po celý svůj život, činíce vždy zelené čili u nás tak nazvané černé lesy. 
Zima, jak se zdá, jim ještě lépe svědčí nežli letní parno, proto také milují studené kra- 
jiny a chladné půdy, tak i na vysokých horách a v severním pásmu jsou represen- 



17 

Icnli orgaiiickúlio života; úzké tuhé listí jejich (špendliží), trvající oliyčcjnií tři léla, 
odbývá dýchání mnohem pozvohiéji, nežH široké listí ostatního stromstva. 

A jaké rozmanité tvorstvo nalézáme zde ve hlubokém spánku pohroužené na vše- 
likých stromech, na větvích a na kmenu, za korou a pod kořeny ukryté ! Některá vajíčka 
hiiiyzfiv vidíme beze vší záštity přilepená na větvicích stromňv a kéřův , hlavně vajíčka 
motýlův, jichžto housenky na ovocních stromích žijí. Nalézáme nejenom u pupenův 
ovocních stromův, nýbrž i u pupeniiv lípy, habru, buku, jilmu a ořechu maličká vajíčka 
hnědého motýlka (Acidalia brumata), z nichž se hned při prvním vypučení housenky 
vyléhají a do pupenův zalézají. Jsout to tytéž housenky, co se v létě na dlouhých nit- 
kách spouštějí se stromův, aby se do země zaryly a v pupy se proměnily. V červnu 
vylíhne se pak motýl, který opět vajíčka klade na nejoullejší větvice k pupenům nej- 
mladším. Hie zde na mladých větvích borovice spatřujeme na konci kulaté nádory, na- 
bubřené harhule, rozříznuvše jo nalezneme v nich malé housenky (Coccyx resinacea), a 
jiné těmto podobné v šišce smrkové (Coccyx strobilana) již hluboko zažrané ale tuhé. 

Z jara se zapřádají a pak se z nich vyvijí malinký tmavohnědý motýlek se stří- 
brným Jirajcm. Za koru, jmenovitě do hlubokých rozpuklin a skrytých štěrbin, zalézá 
síla rozličných broukův (Lebia, Carabus, Curculio) : v lonito zákampí a v koberci vlhkého 
mechu přezimuje zkřehlý a zluhlý hmyz, upadávaje již velmi záhy ve spánek, v němžto 
ze ki-idlatých hmyzův jen tvrdší brouci tuhé mrazy přečkávají, kdežto větší díl hmyzův 
běh života svého již před zimou dokonává , a na stupni vajíčita housenky, pondravy a 
pupy jednu nebo dvě zimy prožili musí. — Popatřle zde na vosu, která ve spánku zim- 
níui jako kost stvrdla a mrtvému tělesu se podobá : když na zem padne, zacinkne jako 
kousek skla, proto ale přece jen dřímá a lajný života podnět v sobě chová, který se při 
poznenáhlém mírném ohřáni probuzuje a hmyzu před nedávném na pohled mrtvému 
všechnu samohybnost navracuje. Čmelákův a vos, v letě ve družstvě živoucích, na 
podzim větší část se rozlétá a hyne ; jednotlivé samice přečkavše ve skrytém útulku zimu, 
probuzují se z jara a každá z nich se pak stává zakladatclkyní nové obce. — 

Také vy, m o u ch y d o in á c í, ačkoliv v teplém u nás pokoji po různu poletujete, 
přece zimnímu spánku ncodídátc ; však je na vás viděti ospalost a pohybu zdlouhavost; 
jindy tak bzučivé a neodbytné, nyní skoro ani památky své smělosti nemáte, a z celého 
nemotorného chování je patrno, že je vám třeba odpočinutí. Jděte jen zase spát, zalezte 
do skulin a štěrbin za obrazy, police a trámy, spěte pokojně, chcete-li se jara dočkati! — 

Mravenci za příkladem tvrdých broukův přespávají zimu v podzemních chodbách 
svých příbylkův. 

Včely ale udržují si společenským přezimováníni tolik lepla, že ncsluhnou, a když 
venku tcmperalura klesne na 4" R., v oulu mívají 24" i 27". 

Plži 0'lcniýždi, šnekové) připravují se před zimou vesměs k dlouhému spánku. Za- 
lézají do skulin a do děr, vtahují se nazpět do ulit, vápenných domkův svých, a zavírají 
se lam ztuha přilehajícím víkem (příklopcmj, aby jim ani povětří ani světlo ve spánku 
nepřekáželo. Tak prodlí čtyry měsíce od listopadu až do března bez potravy, bez po- 
hybu, až je jarní slunce zase probudí. Paměliliodrié jsou pi-ípravy, kterými se k zimnímu 
spánku chystají. Udeří-li v listopadu nebo v říjnu první mráz, pi'eslanou se plži pásti, 
slezou se na malých pahorkách, na kraji příkopův nebo v hustých křovinách u velikém 
počtu, a vyhledají si přiměřený útulek. Především vyprázdní svá střeva a žaludek, ukryji 

8 



18 

se pod íraTon, pod mecbem nebo pod opadKin líslím, vydiabojí si otáOeaim ulily pomoei 
masilé nohy a lepkavé pěny jamku nebo dálek v zemi. Na pěnu z nohy vylonřenou přile- 
puje se množslví země, opadlého listi a podobných drtin, které pak po straně opět stí- 
rají. Tímto způsobem nahromadí kolem sebe zed. kterouž konečně tím samým způsobem 
stropem opatřojL Jak mi!e jsou s brlohem hotovi, vtáhnou nohu nazpět do skorepy, a 
nabravše vzdncLa do průdušnice pevně skořápku uzavrou. Brzo na to vylučuje se z 
kraje pláště množství bělavé tekutiny, která na povrchu tvrdne a vápennou desku cioL Když 
je první víko hotovo, vytvoří se pod ním t malé vzdálenosti druhé, dále třetí a čtvrté, 
pokud totiž zima větší nebo menší. V mezerách mezi každým víkem zůstává něco vzdacha, 
z něhož plž při svém probuzení z jara tráví. V březnu nebo v dubnu, jak mile slunko 
zahřeje, procitne plž ze dřímoty, prolamuje tlakem nohy přeponu za přeponou, tráví 
zatím ze vzduchu v mezerách uzavřeného, až pak i poslední víko prolomí, a doslav se 
k bOedni z dlouhého postu se zotaví. 

Podívejme se nvní, jak to asi vyhlíží na dně rybníkův, řek a polokóv, ledovou 
koron pokryKch, a někdy až na malý zbytek ve hlubině zamrzlých. 

Ryby zůstávají v zimě jako v letě větším dílem čilé: na den je často viděti ka- 
pry houfně do bahna zaryté a jako slanečky stésnané: zdá se, že pospolitost jejich, 
jako u včel, k lomu přispívá, že zimě lehčeji odolajL Také ouhoři milují společenství. — 
Kdvž voda až na dno zamrzne, stuhnou a skřehnou také ryby, a však bez pohromy, jakoby 
jen ve spánek pohroužené. ZamrzU mohou se kapři a štiky s ledem vysekati a z místa 
na místo na suchu přenášeti, aniž při lom zahynou. 

Rozláje-U led poznenáhla, přicházejí rjby opět k sobě. V menších rybnících je 
ale zamrznuli celé hladiny na delší čas rybám nebezpečné, poněvadž se při ouplném 
odloučení od vzduchu udusili mohou. Proto vysekávají se na rybmcích do ledu díry, 
okolo nichž se pak ryby rády shromážduji. — Jako símě rostlin tak i ji kry, ryby a žáby 
ztuhnou a zamrznou v ledu, nepozbývají tím ale nikoliv schopnosti k životu, nebof zjara 
se z nich vyrojí zástupy rybic a pulcův. Podobně i mlži (žabí misky) zarývají se hluboko 
v bahno, a prospí zde nejtužší mrazy. 

Plazi našich krsjin upadávají vesměs do tuhého, 4 i 6 měsíců trvajícího spánku. 
Žáby a ropuchy zalézají do děr a do bahen, zkřehnou a ztuhnou, dhce bez potravy, 
bez dýchání celou zimu. A hle, tu ve spánku i nepřátelé pokojně vedle sebe odpočívají 
a žába nemusí se báti svého zákeřníka hada, klerý- nedaleko v drimolě přozimuje. On 
zalézá tak jako i ještěrky, co možná hluboko pod zem do děr, kam mráz neproniká, 
svinuv se v kotouč ztuhne a nalézá v zimním spánku svém jen tenkráte smrt, když te- 
plota ve skrýši jeho na 0° R sklesne. 

Ptáci, majíce teplou krev a vebni čilé živobytí, nepodléhají obyčejně zim- 
nímu spánku, nýbrž někteří s námi navzdor sněhu věrné bdí a v sousedství našich by- 
tův přezimují, větší čásf ale, jak mile jim chlad a nedostatek potravy zahrozí, záhy na 
podzim do teplejších krajin se odstěhují. Někdy ale překvapí i tyto, k. p. vlaštovky 
(Hirundo rustica), tuhý mráz, načež na půdy, do věží nebo do jeskvií zalézají a v skře- 
hlosli zimu přečkají ; nezřídka byly také břehule (Hirundo riparia) v děrách u břehův řek 
a polokův nalezeny. Chcete-li ubožálku život zachovati, neberte ji do teplé světnice, 
nebof náhlé ohřáni ji usmrcuje, a pakli se i poznenáhla probudí a zotaví, oživne přec 
bez naděje, že by se v novém kroměpřirozeném stavu nového léta dočkala. 



19 

Prohledejme ještě některé skrýše, které slouží mnohým s savcům za brloh a 
pnlulek T zimním spánku. Z těchto prezimují takovým zpíisobem jezovec. ježek, rýs- 
kové, všickni netopýři, křeček, sisel, plch a vzácný v Šumavě host medvěd. Jejich br- 
loh je bufíto díra a podzemní skrýš mezi kořeny lesních slromův, anebo doupě ve vy- 
hnilém pařezu a v dutinách kmenových anebo ve zdí, v opuštěných hradbách, zbořeni- 
nách a na podobných místech. V brlohu nalézáme člvernožce schouleného v ketouč, 
hlavu skrčenou ke břichu , zadní nohy natažené přes nos ; tělo, na podzim obyčejně 
ílusté. tučné, po celou zimu ztuhlé a chladné, jest z jara při procitnutí hubené a vy- 
chudlé. V háji nalézáme pod kyprou zemi zarytého j ežka, tak bezcílně ztuhlého, že 
při dotknutí bodlin velmi nepatrně se schoulí a zježí; vezmem-li ho však do teplé svět- 
nice , probudí se a bude chodil jako pitomý , brzo na to , jídla sobě málo nebo 
nic nevšímaje, bude hledati nějaký brloh, bude clilít prchnouti, a nepuslínic-li ho na 
svobodu, aby přirozenému pudu a toužení po odpočinku vyhověl, bez pochyby vyhladoví 
a pojde. — Křeček je proti němu pravý labužník a neodkládá lulo vlastnost někdy ani 
v zimním spánku svém; celé léto shání na břicho, celý podzim snáší potravu do zásoby; 
širší než delší požívá nashromážděného obilí až do poslední chvíle, kde naň přichází dřímota, 
z této ale sám někdy procitne, a tu první starost jeho bývá o potravu, aby se mu ne- 
zkazila, aby um nikdo na ní nepřišel, a když ji do žaludku uloží, usne zase. Jezovec 
podobně probouzí se někdy v zimě a chodí hasit žízeň. Netopýři neopouštějí obyty 
své; na věžích a zvonicích, pod krovem nebo v rozbořených zdech jakož i v jeskyních 
leží pohromadě, někdy celé kollegium netopýi'ův zkřehlých a omráčených, jakoby při 
posledním nočním kvasu celé družstvo byl očai'oval. 

Jak podivuhodný jest tento úkaz v přírodě, že rostliny a živočichové ve výročním 
odpočinku a v dřímotě zimu přečkávají! Kterak je ale možná, když potravy nepřijímají, 
nejedí, nepijí, nedýchají a se nepohybují, že navzdor přeútlé své úsirojnosti tolik mrazu 
snášejí a po tolika měsících opět k čilému životu se probuzuji? Jsou-li pak rozmanité 
zábyvy (funkce) takových organismův jen v skutku přetržené, že se lak podivuhodně 
zase v harmonii navracují ? Rosthny nemají listí, aby dýchaly ; nemají vláhy, aby mízu 
vsákaly; dřevo stromťiv je zkřehlé, lomné a nedopouští mnoho pohybování: a přece 
nemůžeme říci, že by život rostliny byl vyhasl a Iiarmonie úslrojnosli zahynula. Život 
rostliny se toliko uskromnil a na malý obor úkazův obmezil. Jako trávy a nízké bylin- 
ky, tak také keře a stromy .zatáhnou", to jest míza v kořen sestouplá nejeví na po- 
vrchu žádným úkazem známky života, vytrhneme-li však rostlinu ze země a prohléd- 
neme-li pozorně vnitřek pňův, nalezneme kořen a vnitřní vlákna lodyhy a kmene poně- 
kud štávnatá; zde ledy sok proslředkující zrůst rostlin do vnitř ucouvnul, zevnitřní ale 
vlákna, koráb a celý povrch za ochranu slouží vnitřku. 

Taktéž i zába>7 živočichův jen zvolněny jsou a odbývají se pomalounku, skoro ne- 
patrným pohybem; tak k. p. dýchání u sisla v letě za minutu 150 krát, ve spánku zim- 
ním toliko iĎkrát se děje, taktéž oběh krve nad míru zdlouhavý, výména šfav v celém 
těle velmi skrovná. Zažívání u mnohých živočichův i za dřímoty zimní, ač velmi zdlou- 
havě, pokračuje, jak o tom svědčí žaludek a střeva, v kterých někdy nalézáme věci záživné, 
žluč a jiné moky ; u jiných zase přestává zažívání docela, střevo se celé scvTkne, , 
svraští, blány se tuhým slizem slepí, a zdá se jakoby svého průtoku zcela pozbyly, od- 
kudž chybná pochází domněnka, že takovým živočichům za spánku zimního střevo srůstá. 

2 * 



20 

Hlavně jim látky výživné poskytuje přes zimu tuk a liij, který se jim na podzim nejvíce 
v bedrách okolo ledvin jakožto vnitřní potravárna ukládá, poznenáhla pak přes zimu mizí, 
při čemž celý organismus tak dlcuho udržuje, až se z jara živočich zase probudí a čer- 
stvé potravy hledati může. 

Někdy vás ale , milí tvorové, počasí přece zmýlí. Slunko se zasměje a líbezným 
paprskem vás zahřeje, sníh osákne, a vám se zdá, že je to Vesny přivítání, ten lahodný 
jih (scirocca) co přes nivy a háje vane. Hle, tamhle se ježek protahuje a zabručiv něco 
nerozumného, počíná si nohy rovnati k chůzi, tuhle poletují někteří procitlí chrousti a 
motýlové; vždyf se i pupeny oklamaly, rozvíjeti se počaly, broskve i do květu hnaly. 
Běda vám však, ubozí, jestli procitnuti toto dlouho trvá anebo jestli několikkráte se opa- 
kuje, nebot ani nejtužší mráz neuškodí vám tolik, co časté a kvapné střídání teploty. 

Za spánku zimního lze strom snadno přesazovali, a s dřímajícím poupětem daří se 
očkování velmi dobře. Ty samé stromy ale, k. p. buky, lípy, vrby a j., které snesou zimu 
25" a více pod O", probudivše se z jara při nepatrných mrazich mrznou a hynou. Proto musí 
se keře, které záhy pupeny ženou, ještě dokud dřímají, s přiřiznutými kořeny jenom zvolna 
na zem nakloniti , a teprva později, aby je jarní mrazy nezarazily. pořádně zasadili. — 
Zalíbení v čerstvém listí a pestrém květu naučilo nás pěstovati mnohé rostliny lak, že 
musí — spánku a odpočinku výročnímu nepodléhajíce — v zimě v letě oko naše živými 
barvami těšili. Naše skleníky a zahřevárny chovají mnoho takových potěšitelných likazův, 
které klamou zimní počasí a v neobyčejnou dobu, navzdor nejkrutějšímu mrazu, za kylici 
slouží, některé před časem i ovoce vydávají. Toto potěšení dělají si lidé i v některých mí- 
stech pod Šumavou, kde skleníků ani neznají ; vesničanky uříznou si na začátku měsíce 
prosince prut třešňový, postaví ho ve chlévě do vody, a do vánoc na něm mají poupata a 
květy rozvité; s takovým rozkvetlým proutkem chodí na jitřní, a který mládenec se nej- 
dříve přitočí a ku květu přivoní, dostane ho za klobouk. 

Ku konci nesmíme opominouti přidati k tomuto rozjímání zajímavý obrázek Salc- 
burských alp v zimním rouchu, kterak nám sdělen byl od přívětivého a vznešeného pána, 
který tam prožil v dijstojnosli církevní mnohá léta. Homole a lazy velikánův horských 
v zimě nemívají vždycky nejstudenější teplotu, nebof jak mile jih na ně zavěje, roztaje 
sníh, na horách se objevují černé pruhy osáklých strání, a tu na výsluní, kde se záře 
sluneční kolmo zaráží, v teple mnohem lahodnějším nežli v hlubokém údolí rostliny pod 
sněhem živoucí (Gentiana tristis) svěžím lístkem i květem oko pi-íchoziho překvapují. Ve- 
liký Untersberg, proslulý tolikými pověstmi a báchorkami v lidu, skrývá kromě toho v je- 
.skyních a slujích svých mnohé romantické skupení přezimujícího tvorstva. Na 7. únoru 
I. 1833 připadá návštěva, o niž luto podotknouti chceme, v jedné takové jeskyni blíže Fur- 
stenbrunnu: stěny zde vybudované z ohromných desk a plástev vápenných, které vr- 
stcvně horu skládají, zde onde ale rozpuklinami a štěrbinami proryté, vělší, menší dutiny 
obkličují, leckde také v mezerách a skulinách rozdrobenými sutinami vápencem a hlínou 
vyplněny bývají. Jeskyně u Furstenbrunnu je čím dále do vnitř tím užší a těsnější; strop 
n stěny sbíhají se tu ostrým uhlem v zadním konci, tak že se z počátku přímo, později 
shrbeně kráčeti a ku konci jen skrčeně prolézati může. A hle, tu viděli sklepcní sluje 
kolkolem pavučinami opředené, na nich pavouky dlouhonohé, vedle těchto pipUcc, vělší 
obyčejných, zakuklené a zapředené pupy a některé motýly, mezi nimiž též jeden nočák 
(Noctua libatrix) v několika exemplářích se nalézal. Podivné to družstvo pohromadě ! Ve 



21 



slujíchsice na mnoze po celé léto led se udržuje, v léto ale bylo v zimě mnohem vlažněji 
nežli venku, a pi-cce nebyla nikterak chráněna, žádnou pi^ekážkou od zevnitřka uzavi^ena. 
Překvapí-li zima dokonale vyvinutý hmyz, nějakého brouka nebo motýla, přitáhne k 
sobě nohy a křídla, položí lýkadla k tělu a ztuhne docela, tak že je bez citu. Ale hmyz, 
který příjemné teplo v jeskyni vyslídí, zaleze si tu do nejzazšiho kouta, a tak se tu sejde 
a ve vší tichosti hospodaří ono družstvo beze spánku přezímující. 



Nástiny životopisu českých prírodoskumcň. 
Od Dr. Viléma Rud. Weilenwebra. 

Zvláštním významem doby naší jesl pozornost, která se všeobecně přírodním vě- 
dám věnuje. Vědy tyto, sáhající hluboko do potřeb života pospolitého, stávají se íím 
dále tím více takřka středištěm vzdělání národů evropských, jejichž duševní převaha 
hlavně na vědách těchto spoíívá. 

Ve vlasti naší, která se u prostřed Evropy skví hojnosti darů přírodních, měly 
vědy tyto od dávných dob svých nejvřelejších ctitelů a pěstovatelů, kteří ale jako jinde, 
druhdy jenom porůznu nebo v uzavřených kruzíclr činnost svou projevovali. Nyní však, 
když tyto vědy exaktní neodolatelnou silou všude průchod a platnost si zjednali, kdežto 
mladší pokolení čilou snahou nauk přírodních se zmocňuje, jesti vděčnou iilohou vrste- 
vníka starších a ctihodných badatelů, aspoň v nástinech činný a nejvíce skromný život 
jejich ušlechtilým a snažlivým mladíkům co poučný vzor pi'ed oči postaviti. Kdo si 
ostatně důkladných a zevrubných vědomostí v kterékoli vědě zjednati chce, nesmí na tom 
přestati, aby si sady a pravidla její přivlastnil, nýbrž musí se i s dějinami této vědy se- 
známiti. Zvláště musí se obeznámiti s během života vědeckých mužů, nel) pochopení 
spisů jejich nemálo se často usnadni poznáním okolností a pohnutek , u prostřed nichž 
spis nějaký povstal. 

Vlasf naše, otčina národů dvou, honosí se přírodoskumci, jejichž spisy v obou 
recích těchto národů, v české i německé vyšly. S uznalostí stejně vděčnou budeme tedy 
jednati o spisovatelích v obou jazycích, neb koříme se zásadě, že věda celý svět stou vlastí 
zove, a že lim více se rozšíří, čím více jazyků ji velebí. Kocháme se i ve spisech psa- 
ných jazykem německým, i oceňujeme a vážíme si všech mužů, kteří světlo vědecké 
rozšiřují. 

Rozum ať slouží celému světu, srdce ale vlasti. — Přehlédajíco nyní řadu vla- 
stenských skoumatelů přírody, jsme věru v rozpaku, s kým započíti, máme- li zacho- 
vati pořádek chronologický , nebo máme-li je seřaditi dle odvětví vědeckého. 

Jedno i druhé má ale své obtížnosti a požaduje velikých příprav. Odhodláme se 
tedy raději pronduviti o nich ve souřadí volně uspořádaném, obracujíce zrak svůj k no- 
vým i starým dobám, a způsobem tím k rozmanitosti těchto listů přispívati. 

Každý zajisté se mnou souhlasiti bude, poslavím-li na první místo ony dva bratry, 
z nichžto jeden vzornou vftrvalostí v české literatuře neocenitelných zásluh si získal, 
druhý pak co znamenitý botanik v čele pěstovatelů české květeny jméno své důkladnými 



22 

pracemi navždy proslavil, myslím totiž Jana Svatopluka a Karla Bořivoje Přešla, jež před 
nedávném nedlouho po sobě smrt příliš záhy nám odťiala. 

/. Jan Svatopluk Presl. 

Jan Svatopluk Presl, doktor lékařství, c. k. professor přírodopisu a pří- 
pravních věd na inedicinské fakultě vysokých škol Pražských, direktor c. k. přírodo- 
pisní sbírky universitní, skutečný úd cis. akademie věd ve Vídni, k. české společnosti 
nauk, průmyslní jednoty, pomologické a hospodářské společnosti, skutečný úd českého 
vlaslenského Musea , úd výboru musejního pro vědecké pěstování jazyka a literatury 
české, dopisující úd c. k. lékařské společnosli ve Vídni, c. k. hospodářské jednoty v 
Krajině a t. d., narodil se v Praze dne 4, září 1791, a sice v tom samém domě (N.C. 470, 
na Starém městě), ve kterém po uplynulých 57 letech a 7 měsících dne 6. února 1849, po 
nemoci jenom několikadenní, na zapálení plic zesnul. 

Olec jeho, Jakub Presl, usedlý méštan Pražský a mistr špendhkářský, usta- 
novil ho jakožto nejstaršího ze 7 dělí vlastně k své vlastní živnosti, ale mladistvý Jan 
ušel tomu osudu, který by jej vědě a vlastenecké literatuře byl bezpochyby odcizil, 
malou lstí své matky, která z něho kněze míti chtěla. Pod důvodnou záminkou, že by 
syn k řemeslu byl příliš slabý, přemluvila totiž otce, aby mu, nežli nastoupí řemeslo, 
aspoň několik škol navštěvovati dovolil. Sotva byl ale ISletý Jan na Novoměstském 
gymnasium třetí školní ročník nastoupil, umřel otec jeho a o řemesle nebylo dále žádné 
řeči. Když napotom Presl den ode dno rozhodnější náklonnost ku přírodním vědám 
ukazoval, a jmenovité na fakultě fdosofické co horlivý sběratel rostlin a hmyzů se ob- 
jevil, připustila konečně rozvážlivá matka, aby syn její studiím lékařským se věnoval. 
Ve svém 20. roce nastoupil tedy náš Presl místo do bohovědecké do lékařské fakulty, 
studoval anatomii pod Ilgem, botaniku pod Mikanem mladším, zoologii a mine- 
ralogii pod Jos. May érem. Mezi lim vykonával, v průvodu svého o tři léta mladšího, 
taktéž nadaného bratra Karla Bořivoje, velmi často výlety botanické a entomolo- 
gické, a to nejenom do okolí Pražského, nýbrž i do vzdálenějších krajin českých. 

Tenkráte připojili se horliví mladí botanikové k důkladnému znalci české květeny 
Václavu Bennonu Seidlovi, úředníku při c. k. účtárně, k němuž po takových vý- 
letech s vzácnými a nesnadno uslanovitelnými rostlinami docházeli, jakožto k příteli, 
který je ve vědecké snaze jejich vždy ochotně slovem a činem podporoval. 

Do té doby padá také první odkrytí Preslovo na poli vědeckém. Obá bratří vrátili 
se totiž z botanického výletu do okolí Stiřímského a pospíchali jako vždy s hojným svým 
výtěžkem k příteli Seidlovi. Mezi rostlinami nasbíranými nalézala se také podivná 
travička, kterou ani důkladný znalec Seidl zpočátku ustanoviti nemohl , až konečně 
po dlouhém ve spisech hledání a porovnávání se přesvědčil, že rostlinka tato ještě 
nikde není popsána a tedy že jest docela nová. Seidl pojmenoval tuto trávu Coleaulus 
subtilis (.Schmidtia utriculala Sternberg); zajímavý to druh, který vědeckou svou plat- 
nost podnes podržel, a jinými rosllinoznalci již také na jiných místech se vynašel *). Ne- 



. [f^ ♦) Učený můj přítel, p. prof. baroa Leonhardi nalezl ji mezi jinými taKé v okolí Mariánských 
lázni u silnice Kynžvartské, u černého rybníka nedaleko Slavkova (Schlaggenwald) a u ryb- 
nika horního na stalku Plavském v Budéjovskn. 



23 

dlouho potom usnesli se oba bratři vydávati společně pod názvem : Vegetabilia cryplo- 
gamia boemica exsiccala, rostliny lajnosnubné, od nich nasbírané, usušené a na papír 
přilepené, a sice ve svazcích po 23 kusech. Skutečné započti již v březHU 1812 svazky 
tyto vydávali, načež v 6nedělních lhůtách 6 svazků po sobě vyšlo. 

Študovav v následujících letech předepsaným způsobem chemii u prof. Christ. 
Jos. Freissmutha, fysiolog-ii u Jos. R o 1 1 e n b e r g r a, pathologii a materiam mo- 
dicam uOndř. Vavrucha, soudní medicínu u Jos. Beru ta, porodnictví u Ant. 
Jungfmanna, pathologickou therapii u prof. Hoegra, a sice všechny ty předměty na 
universitě Pražské, podrobil se konečně r. 1816 přísným zkouškám, v nichž dokonale 
obstál. Dne 24. srpna t. r, zastával Presl iSvou inaugurální disserlaci, znamenitou pil- 
ností spracovanou : De g-eneris Lauri speciebus in oíFicinis medicis usitalis (Pragae 1816, 
46 str. v malém 8.), a byl dne 27. srpna za doby universitního kancléře, knížete arci- 
biskupa Václ. Leop. rytíře Clil um ča n ské ho z Přestavlk, za rektorství prof. 
Aloisia Mart. Davida, za direktorství Dr. Ign. Matušky a za děkanství Dr. J a'n a 
Havlíka, od professora Ondr. Vavrucha ve velké síni Karolínské slavně za dok- 
tora lékařství promovován. 

Již v posledním roce svých veřejných studii (1815) podrobil se náš Presl s 
chvalným prospěchem konkursní skoušce k obsazení stolice přírodopisu a technologie 
ve Lvově *). Hned po dosažení doktorátu vyvolil si jej professor František Xav. Berger 
za svého assistenta při stolici zoologie a mineralogie na universitě Pražské , kteréžto 
místo po dvě léta zastával a všemožně ku prospěchu svému ve vědě a k dotvrzení se v 
Iheorelických a praktických stránkách svých milých pi-írodních nauk použil. Roku 1818 
obdržel Presl professuru toho samého předmětu v Holomouci a bratr jeho Karel assi- 
stenství u prof. Bergra, a když sotva rok potom Berger v plném květu svého věku (13. 
listopadu 1819) zemřel a stolice jeho na universitě Pražské se uprázdnila, zadal Presl 
o toto místo, jež také vysokým rozhodnutím od 19. května 1820 obdržel. Tím dosáhl 
Presl cíle svého nejvyššího přání a záhy dostal se na místo , na které leprva v daleké 
budoucnosti naději si dělal. 

V zimním běhu školního roku 1821 započal prof. Presl své přednášky na lékařské 
fakultě vysokých škol Pražských a zastával úřad tento s neúnavnou horlivostí po celých 
28 let; zároveň měl pod svou dohlídkou, jakožto direktor c. k. přírodní universitní sbírky, 
kabinet přírodnický, který hlavně jenom nerosty obsahoval, an mimo to v tom kabinetu 
jenom málo jiných přírodních vzácností se chovalo. Následkem několika návrhů vysoké vládě 
podaných poštěstilo se mu konečně, podporovanému direktorstvem lékařským, že ob- 
držel dovolení, založiti také zoologický kabinet pro universitu. K prvnímu nakoupení 
vykázal se mu r. 1829 jenom roční příspěvek 160 zl. a k cestováni 100 zl., kterýžto 



*) Presl sám připomíná údaj tento v předminvě k technologu uásledajicími význačnými slovy : ,,Ode 
dávua, ano moha říci od svého dětiusliého vělcu vždyciíy jsem jakousi náklonnost k tak dů- 
ležitému odvětví lidských vědomostí t sobě choval, k čemuž nepochybně vychování mé v dílně 
řemeslnické mnoho přispívalo. Tím i základ položen k dalšímu mému běhu. Nepi-estával jsem 
řemeslnické dílny navštěvovati , na všecky práce se dívati a výrazy sbírati. Toto usnadnilo 
mi náramně v konkursu, kterémuž já, študuje lékařství v pátém roce 1. 1815 se podrobil, a 
v němž vedlé přírodopisu také techuologia, podle tehdejšího zřízení stolice učitelské u fakulty 
filosofické, byla předmětem.'- 



24 

výkaz tcprva r. 1839 na 300 zl. zvýšen by], ježto by po 10 let každoročně na rozmno- 
žení sbírky obráceny býti raěly, a spolu najednou k vělší koupi 1500 zl. se vykázalo. 
Že ostatně Presl za čas poměrně krátký, za 20 let, kabinet zoologický navzdor všem 
překážkám na důstojný slupeíi vyzdvihl, dá se jednak vysvětliti z neúnavné jeho horli- 
vosti, která překážkami spíše podněcována nežli seslabována byla, jednak také prospěšným 
spojením s nejznamenitějšími přírodními kabinety evropskými, odkud výměnou a koupí 
mnohé vzácné předměty pro sbírku .sjednal. Podporou vládní vykonal k tomu liíelu 
několik cest do Vlach až do Neapole, do Švýcarska, Tyrolska, Štýrska, do Uher a Polska, 
do Berlína, Hamburku a t. d., a obdržel též několik znamenitých příspěvků od cis. král. 
dvorního přírodního kabinetu ve Vídni, V sestavení a uspořádání četných zakoupených 
a jinak obdržených přírodnin pomáhali mu chvalitebnou pilností assistenti na čas usta- 
novení, zvláště bratr jeho Karel, pak doktoři Linhart, Ramisch, Gliickselig, 
A m e r 1 i n g, S ch m i d t, N i k r 1 a P e č í r k a. 

Zaslával-li professor Presl stolici učitelskou se vzornou a neúnavnou bedlivostí, 
a vykonal-li v ohledu tom více nežli svou povinnost, staly se zásluhy jeho o rozšiřo- 
vání přírodních věd v Cechách a o zvelebení české literatury zvláště neocenitelnými. Se 
vší horlivostí své pevné a nezlomné povahy věnoval sily své nově vykvělající vlastenecké 
literatuře a stal se za krátko jedním z nejvýtcčnřjších pěslovalelů jejich. Nemůže ovšem 
býti úmysl náš, do podrobná rozbírati celou řadu četných a důležitých spisů jeho a 
dle zásluhy je oceňovali, nýbrž musíme se prozatím spokojiti výpočtem jejich. Vyjmouce 
dva spisy, které společně s bratrem Karlem v latinském jazyku sepsal a vydal, totiž 
mimo „Flora čechica" (1819) a „Deliciae pragenses" (1822) jsou spisy Proslovy pouze české. 

Kdo jenom poněkud zná okolnosti, v nichžlo se znovu vykvětající jazyk český v 
době této nalézal, snadno pochopí, jaké odhodlané resignace a pevné vůle, jaké bystrosti 
ducha a neúnavné činnosti, jakých rozsáhlých reálních a filologických vědomostí, zvláště 
z oboru slovanských jazyků, bylo potí'cbí ke spisování přírodovědeckému. Všechny 
tyto vlastnosti byly v šťastný celek seslřcděny v Preslovi, k čemuž se přidružily ještě 
vroucí vlastenství a obětovná nezištnost. 

An v té době, ve které se laké o založení českého vlasteneckého Musea (18i8 — 
1819) jednalo, v Praze několik na slovo vzatých a o slovanskou národnost pečlivých 
učenců žilo, povstal mezi nimi za krátký čas spolek, kterýž si obral za důstojný před- 
mět vědecké snažení také do české literatury uvésti. 

Ve spolku ctihodných těchto mužů nalézali se oba Preslové, Joseť a An- 
tonín Jungmann, Purkyně, Hanka, Václ. AI. Svoboda a jiní. Z počátku 
měl spolek ten smělý záměr, založiti v Praze jistý způsob slovanské akademie; 
když ale více nežli rok o tomto předmětu bylo rokováno a pro ten čas nemožnost vy- 
vedení jeho se objevila, usnesli se vlastenečtí mužové na tom, vydávati v mateřském ja- 
zyku časopis encyklopedický, aby se ukázalo, že také jazyk český v oboru vědy volně 
pohybovati se může. Tím způsobem povstal r. 1831 „Krok," k němuž napsal prof. 
Purkyně úvod, jednající o záměru a chodu tohoto časopisu. V té samé době zapo- 
čal neúnavný a podnikavý Presl pracovali na svém znamenitém a krásném arcidíle, na 
Rostlináři, kterýž jméno jeho ve všech slovanských zemích proslavil, a v jehož vy- 
dání také náš vysoce zasloužilý vlastenec hrabě Bedřich Berchtold se oučastnil. 
Spis ten, z čisté lásky k národu slovanskému sepsán, na každé stránce nese stopy hlu- 
bokého důvtipu a učenosti Proslovy. 



25 

Abychom ukázali v pravJě neobyčejnou pilnost Preslovu a zásluhy jeho o českou 
lilcraluru, uvedeme zde v chronologickém pořádku všecky jeho samostatné spisy, ja- 
kož i pojcduání v časopisech roztroušená. 

I. Dissertatio inauguralisde generis Lauri specicbus in oíTicinis medicis 
usitatis. Pragae 1816. 46 sir. v malém 8. 

II. Flora čechica, indicatis medicinalibus, oeconomicis technologicisque plantis. 
Květena česká s poznamenáním lékařsliých, hospodářských a řemeslnických rostlin. 
Auctoribus Dr. J. S. Presl et C. B. Presl. Pragae in commissis apud Calve. Předmluva 
XVI, a 224 str. v 8. 

III. O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinář obsaliující jednání o ži- 
vobytí rostlinném pro sebe a z ohledu jiných živoků podle stavu ny- 
nějšího znání, k rozšíření prírodnictví, v potažení na užitečnost v 
rolnictví, hospodářství, řemeslech, umění i obchodu a vztahováním obzvláštním na lé- 
kařství. Vydán trudem B. Všemíra hraběte z Berchtoldů a Jana Svato- 
pluka Presla. V Praze u K. V. Endersa. 1830. Oddělení první. 324 str., ve velikém 4- 

IV. O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinář pro lékaře, hojiče, hospodáře, lesníky, 
umělce, řemeslníky a vychovatele. Vydáván Bedřichem Všemírem hrabětem 
Berch toldem a Janem Svat. Preslem. V Praze 1821— 35. 49 svazků. Každý 
svazek se 4 obrazy v malém folio. 

Presl vystavil v tomto díle nové uspořádám přirozených řádů, které se uchylo- 
valo od soustavy De Candollovy, tenkráte panující. Bohužel není dílo toto ukončeno. 

V. Krok. Veřejný spis všenaučný pro vzdělance národu če- 
sko - slo v ans k ého. Vydáván přispíváním mnoha učených vlastenců od J. S. Pre- 
sla. V Praze k doslání u Kunze atd. 1821—40. — 13 svazků, 4 vždy v jednom díle. 
— Pojednání od vydavatele samého původně sepsaná aneb z cizích jazyků přeložená 
jsou následující: V I. dílu : 1. Popsání Příbramce, kopaniny nové (sir. 110 — 112). 2. Po- 
psání a rozdělení kopaniny Vranck tak nazvané (str. 112 — 114). 3. Přehled prací nej- 
znamenitějších v hvězdářství, mcleoroznanslví, siloskumu a lučbě r. 1817. 4. Rozlou- 
čení Příbramce. O hledání chemičné žluči chorobné. 5. Popsání kusu pně palmového^ 
skamenělého. (j. Navržení soustavy živočichů dle tříd, řádu a rodů. 7. Pytevní oba- 
dání spodní čelisti kachní, husí a labutí. 8. Stručný přehled nálezů v hvězdářství, ze- 
měpisu al. roku 1818 udělaných. 9. Přibývání tepla v hloubce a vysvětlení tímto pů- 
vodu sopek. 10. Zprávy o živočiších ohromných nebo obrovských zkamenělých a až 
dosavad žijících (z Hespera). — V dílu II : 11. Přírodopis nerostů (s 3 obrazy). 12. Po- 
psání hlalí tyčkOvce (Arragonil) v Čechách se nalézajících. 13. Popsání a vyobrazení 
několika zkamenělých korýšů (s 3 obrazy). 14. Hlista v brouku, krajiník zlatý (Calo- 
soma sycophanta) zvaném nalezená. 15. Některé znamenitosti přirozené v zemi řecké. 16. O 
lidech země požívajících (str. 476—479). 17. Něco o platině (str. 479-480). V dílu 
III.: 18. Cesta na Elbrus, nejvyšší hora Kavkazskou (str. 61—82). 19. O příčinách 
moru a o prostředcích kjeho vyplemenění. Dle Pariseta (str. 89—109). 20. O ostrovu 
jenž nedávno v moři středozemním povstal (str. 109—128). 21. Vidlořep (Dicranurus), 
nové pokolení hlist, s obrazy (str. 160). 22. Evropa v nástinu přírodopisném. Dle J. 
Fr. Schouva (str. 235— 259 a 401— 428. 23- Přírodopis nerostů; krystallografie (str. 
259-282). 

VI. Deliciae pragensos, historiam naturalera spectantes. Editae a J. S. et C. B. 



26 

Presl. Vol. I. Siimtibus Cnlve 1822. (Více nevyšlo). Od J. S. Přešla jsou ťlánky: 
3) Additanienia ad faunám prologaeam, sistent. descripliones aliquot animalíutn in succino 
inclusorum (sir. 191 — 210), a 4) Manlissa prima ad florám čechicam, sistens diagnoses 
et descripliones duodeviginti plantarum novarum, Čechiae indigenarum (str. 211—231): 

VIL Lucba čili chemie zkusná. Z nejlepších spisovatelů vybral a prosto- 
národně přednesl J. S. Presl. V Praze 1828, u Josefy Vellerlové z Wildenbrunu. 

Vlil. Barona Cuviera rozprava o převratech kůry zemní a o 
proměnách v živočišstvu jimi způsobených. Podle 5. vydání přeložil a rozmnožil J. S- 
Presl. V Praze 1834 ve velikém 8vu se 4 obrazy. (320 str.) Jest to překlad zname- 
nitého spisu francouzského přírodoskumce, který nejenom ve Francii mnohokráte vyšel, 
nýbrž i do přemnohých evropských jazyků přeložen jest. Jakožto důležitý přídavek jest 
pojednání: Ustanovení ptáků, kteréž staří Egypťané ibisy jmenovali (str. 181 — 204). 
I přídavky od překladatele J. S. Presla vyvyšují cenu té knihy, jsouf : 1) O kostech slo- 
nových, kavaly masitými a jinými tkaninami měkkými přikrytých. 2) O rozšíření velikých 
valounův a balvanův skalních. 3) O oučincích pohybované vody na tvar zemního po- 
vrchu. 4) Dyny stvrdlé. 5) Působení moře na břehy. 6) Novější tvoření kamenu v 
moři (dle Jamesona). 7) Kamenožilcové. 8) Zdali všeobecné přibývání nebo padání moře 
za čas letopisů se pozoruje (dle Niiggeratha). 9) O slapech písčitých (dle Jamesona). 
lOj Pořádek všech útvarů horních , kůru zemní skládajících, a spolu i ostatky zvířat, 
kteráž v nich se nalézají, 11) Krátký životopis Cuviera. 

IX. Ssavecto. Bukovět soustavná k poučení vlastnímu. V Praze 1834. Jesti 
věru co litovati, že Presl v soustavním spracování ostatních tříd živočišstva, jejichž vše- 
obecný přehled již v Kroku podal, nepokračoval; ovšem byly okolnosti pro vydávání 
vědeckých spisů v českém jazyku tenkráte málo prospěšné. 

X. Obšírné prostonárodní učení o řemeslech a umělostech, 
čili Technologie všeobecná a obzvláštní, k poučení a prospěchu všelikých stavův, kterouž 
sepsal Dr. J. H. M. Poppe, a přeložil i rozmnožil J. S. Presl. Nákladem Jednoty ku po- 
vzbuzení promyslu v Čechách. Tři díly. V Praze 1836—37. Díl první : technologie 
všeobecná. Díl druhý a třetí : technologie obzvláštní. 

XI. Neroste pis čili Mineralogie. Rukovět soustavní k poučení vlast- 
nímu. Vydal J. S. Presl. S. 1677 výkresy na XLI obrazů představenými. V Praze 
1837. XVI a 627 str. ve velikém 8. — Dílo velmi pilně sestavené s použitím celé 
nerostopisní literatury, pro tu dobu, když vyšlo, nejúplnější. 

XII. Časopis technologický Jednoty ku povzbuzení promyslu v Čechách. 
Pod redakci J. S. Presla. V Praze 1838—39. 

XIII. Všeobecný rostlinopis čili popsání rostlin atd. II. ddy. V Praze 
1846. sir. XXXII a 2072. Musejních spisů číslo XXIII. Novočeské bibliot. č. 7. 

■ XIV. Počátkové rostlinosloví. V Praze 1848. sir. VI. a 564. Musejních 
spisů č. XXIX. Novočeské bibliot. č. 10. K tomu náleží 32 obrazů. 

Konečně vzdělal J. S. Presl do spisu Reliquiae ílaenkeanae, svým bratrem K. B. 
Preslem redigovaného (Pragae 1830 I. sv. sešit. 4. a 5.), oddělení šachorovilých a trá- 
vovitých rostliii (Cyperaceae a Gramineae) v latinském jazyku. 

Všecky tyto spisy Preslovy jsou lim záslušnější, poněvadž Presl při uveřejnění 
jejich s nesčíslnými překážkami a obtížemi bojovati musil, au bez předchůdce mezi svými 



27 

krajany sám první celé názvosloví utvořili miisil. Od konce šestnáctého století nevyšlo 
mimo několik lepších příropopisných zlomků nic, co by dtistojné místo zaujímalo a Proslovy 
co pramen sloužiti mohlo. Věda ale mezi tím znamenitě byla pokročila, nové netušené 
obory se otevřely, a pí-írodopis žádal rozsáhlého názvosloví. Ze všech jazyků nehodí se 
na štěstí žádný tak snadno k tvoi-ení nových názvíi, jako slovanský. Při hluboké zná- 
mosti své mateřské řeči, jakož i polského, ruského a jihoslovanského nářečí bylo Pre- 
slovi ovšem tvoření nových názvů snadné, a v skutku provedl názvosloví všemi odvětvími 
přírodních nauk. Musíme ale puristické době naší zkvětající literatury připsati, že příliš 
ouzkostlivě každý název zčešfoval, než ačkoliv nám mnohé z jeho názvů nyní nepři- 
měřené se byli zdají, nesmíme přece tuto práci jeho na ujmu neocenitelných zásluh 
jeho o české vědecké názvosloví za nedftkladný pokus považovali , nebof každý soudný 
učenec český ví nejlépe , že jeho práce jsou základem všech nynějších vědeckých 
podniknutí v tomto oboru. 

Zásluha jeho zvýši se nemálo i tím, že vedle své ncunavitelné pilnosti a neohro- 
žené vytrvalosti větší část svých spisů beze vší podpory, sám na svůj náklad vydal, a 
jak se snadno při okolnostech naši literatury uzná, se znamenitými obefmi. V celku 
obnáší objem vydaných jeho spisů více nežli pět set tištěných archů, a mimo to se vy- 
našly po jeho smrti ještě některé velmi důležité rukopisy, k. p. slovník technologický, 
zeměpis národní, zlomky zoologie a j. 

Také jakožto skutečný úd k. české učené společnosti byl Presl činný, an neje- 
nom sezení přírodopisné a filologické sekci pilně navštěvoval, nýbrž i také několik před- 
nášek měl. Tak mezi jiným přednášel v přírodopisné sekcí dne 22. října 1840 o po- 
užívání žilek na křídlech motýlů k rozvržení jejich, a ukázal několik výkresů, od něho 
samého zhotovených. Taktéž ukázal Presl v sezení dne 2. máje 1845 zuby pravěkého 
nosorožce (Rhinoceros tichorhinus), které se i s lebkou toho zvířete v hlinité vrstvě u 
Vysočan nedaleko Prahy vynašly ; držel mimo to také ještě jiných přednášek. 

Zvláštních zásluh o všeobecné vzdělání získal si Presl také jakožto úd vlasten- 
ského Musea, kdežto v blahodějném a krásném sboru pro vědecké pěstování českého 
jazyka a literatury zároveň s Palackým, Jungmannem, Šafaříkem a Hankou k nejčinnějším 
údům náležel, a jmenovitě pro účely Matice české r. 1831 zřízené horlivě účinkoval. 
Konečně budiž ještě o politické činnosti našeho Presla promluveno. Neb ačkoliv 
při životě svém skromném, pouze vědě á zvelebení českého jazyka věnovaném, nikdy si 
politiky nevšímal, byl přece, bezpochyby na důkaz úcty, které zvláště u českého obecenstva 
požíval, r. 1848 do tak nazvaného Svato-Václavského sboru vyvolen a později co vy- 
slanec Novo-Kdynský do říšského sněmu poslán. Ve Vídni a Kroměříži oučastnil se 
pilně v sezeních, a však neobrátil na sebe pozornost žádnou veřejnou řečí. Konečně byl 
také oá měšťanů Pražských do výboru městského vyvolen. 

Ve vděčné mysli každého Slovana, zvláště ale čecha, vybudoval si Presl věčný 
pomník, než i věda slaví jméno jeho, ustanovivši novému rodu rostlinému jméno Preslaea, 
jež slavný Marlius v řádu Asperifoheae (Preslaea Spr. a Schleídenia Eudl.) uvedl. Opic 
vytvořil též z druhu Mentha cervina nový rod Preslia, který v několika botanických spi- 
sech jest přijat. 



28 

Drobnost i, 

Kounická skála. 

Tři čtvrti hodiny od Ceskélio Brodu ve směru severním leží vesnice Konuice 9 kniiecim 
Liclitcnsteinským zámkem. Nad vesnicí touto vyzdvihuje se nevysoká skála s prastarými lomy, v nichito 
se dobývá bílý drobnozriiý a velmi pevný pískovec, který se derbre hodí k stavení a k hotoveni soch. 
Vrstvy této skály leží vodorovně na pískovci červeném, mírně k severu nakloněném. Pí- 
skovec červený prostírá se v okolí Českobrodském a Černokosteleckém až ke granitovým hřbetŮDí 
u Baděšína a Vyžlovky, jižně pak až ke Skalici. V novější době stal se pamětihodným slojemi mala- 
chltovými, jež ponejprve odkryl čekatel z české hlavni školy pan Hašek, o čemž ostatně později 
důkladněji pojednáme 

Útvar červeného pískovce tohoto sonhlasí zúplna s červeným pískovcem, v Permské guberuti 
v Basích velmi rozšířeným a dle toho Permským útvarem nazvaným. 

Kounická sliála ale souhlasí s útvarem křídovým, který v středních a seiernich Cechách 
pískovcem a opukou v znameuité rozsáhlosti jest zastoupen. 

Skála tato stala se v nejnovější době zeměznalectrí českému veledůležitou proto , že se v 
uí vynašly mohutné kmeny ohromného kapradi, dosaváde jediné svého druhu. První kmen vynašel 
slavný hrabě Kašpar Sternberg asi před 30 lety a pojmenoval jej Lepidodendron punctatum, kte- 
rýžto název jest později proměněn v Protopteris Sternbergii. Boku 1849 poštěstilo se mně dobýti z 
této skály opět několik kmenu tohoto kapradi a mimo to docela nový kmen jiného kapradi, které se 
podobá kmenu koruoutně (Cyathea) , zastoupeného několika druhy v jižní Americe a v západní Indii. 
Stromy kapraďuí tohoto způsobu dosahují až na 24 stř. výšky , a podobají se zdaleka krásným 
palmám. Dle tloušťky Kounického skamenělého kmenu dá se souditi, že i pravěký kmen tento dosáhl 
znamenité velikosti, neb při tloušťce 6 palců mohl až na 30 — 40 stř. vysoký býti. 

Z hmoty rostlinné nezachovalo se na něm ničeho, nýbrž skládá se z drobného pískovce a jest 
poněkud na plosko stlačen. Povrch jest pokryt jako n živých kornoutní šupinami , které objevují 
pravidelně rozestavené tečky, povstalé cévami do listů vnikajícími. Neb šupiny představují podkladky, na 
nichž listy spočívaly. Přiložený výkres podává v poloviční velikosti věrný obraz tohoto kapradi. (Viz tab. I.) 
V srpnu loňského roku vynašel jsem v té samé skále opět nový druh , který se přibližuje 
ve své podobě Sternbergově Protopteris, ale od ni podstatně jiným uspořádáním teček na šupinách 
se rozeznává. .Test taktéž na 6 palců tlustý a poněkud stlačený. Nesouhlasí se žádnou známou ani 
živou ani skamenělou kapradinou, a jest taktéž, jako před (ím podotknutý kmen, v pískovec proměněn, 
a musí se ve vědě pod novým jménem uvésti. 

Kapradi kmeny tyto nalezly se na slabounké' uhelní sloji, která se táhne bezprostředně pod 
pevným pískovcem, sáh pod ním leží vrstva modrošedého jílu s otisky rostlin v našem křídovém útvaru ' 
obyčejných. Nálezy tyto poukazují tedy znovu ua tropické rostlinstva, pokrývajíc! v pravěku vlast naši, 
a jsou mimo to pro svou novotu a ueobyčejnost velmi zajímavé. 

Přítel můj, pan Mas. Dormitzer, kustos v národním Museum, důkladný znatel skamenělých 
rostlin, ustanovil oba druhy jakožto nové, a sice jeden pod jménem Alsophilina Knuniciana, Dormitíer, 
druhý co Oncopteris Kellwalli, DormiUer. Prvui, totiž Alsojjhilina Kauniciana, náleží k onomu odděleni 
stromovitých kapradin (Cyathea), a nichž jednoduché svazky cev řapíku na jizvě listní » mnoho jednotli- 
lých svazků se rozpadávají. Stopy těchto cev jeví se ua výkresu (tab. I.) řadami teček. Rostlina 
lato vyznamenává se velmi hustě vedle sebe stojícími listy, ve 12 kolmých řadách na kmenu 
rozdělenými. Druhý rod, totiž Oncoplerís Nellwnlli (tab. II.), vyznačuje se zase hliznatě vypouchlými 
jizvami listů, ua nichž cévní svazky, řapíku rozděleny jsou ve dva srdcovlté větší a v řadu tečkovitých 
menších svazků. Bostlina tato tvoří přechod od kornoutových kapradin (Cyathea) k vymřelému řádu 
Protopteridů, které se podkovitým rozdělením cev na jizvách listních vyznamenávají, /fr. 



29 



Puijis chtcslýšvrčlio ocasu. 



C h ř e s l ý i (ťrolalus horridus , die Klapperschlaiige) , jehožto vlast jest výhradně Ame- 
rika , náleží k nejznámf išira jedovatým hadům. Had tento stal se na slovo vzal/m méně prud- 
kosti svého jedu, kterýž nezpůsobuje rány nehezpečnéjši, nežli jed mnohých jinýcli hadii, nýbrž spíše 
jistým způsobem řehtačky , kterou se přede všemi ostatními hady vyznamenává, ilehtačka tato čili 
cliřestidlo nalézá se na konci ocasu a jesti příčinou, že had při otřásání jeho vydává zvuk, upoml- 
najici na šramot, broušením nožů na pískovém brusu tvořený. Zahlídne-li had nějaký živý tvor 
nebo znepokojí-11 se jinak nějakým předmětem, ozve se chřest ocasu a prozradí se tím nebezpečná 
přítomnost jeho. ťlověk nebo zvíře, upozorněné tím způsobem, ujde .snadno blízkému setkání, neb chře- 
stýš nepronásleduje člověka, aniž jej bez příčiny uštkne, nýbrž brání se jenom, když jest pronásle- 
dován, nebo msti se za ublížení. 

Chřestidlo jest dle své látky a dle svého vyvinuti zvláštní způsob pokožky, asi tak jako drápy, 
nehty, chlupy a rohy jiných zvířat. Onoí se skládá z jistého počtu ojedinělých dutých článků, spo- 
jených mezi sebou zvláštním způsobem, o němž tuto promluvíme, a má v celku homolovitou s obou 
stran stlačenou podobu. Velikosti článků ubývá stejně od dolejška k volnému konci, a pokaždé straně 
táhnou se po bokn více nebo méně hluboké rýhy, které chřestidlu dodávají podobu, jakoby se skládalo z 
dvou ne docela souměrných a srostlých částí. 

Počet těchto článků jest mezí 1—12. Pozorovaly se prý druhdy chřestýši s 20, 30 ba i 
41 články. Počet článků jest patrně ve spojení se stářím hada, tak že se z něho na stáři souditi 
dá. Bezpochyby obdrží had po každém nebo snad po několikerém svlékání kůže o jeden článek více. 
Xejdolejši článek jest nejnovější a největší, poslední článek ale, tvořící volný konec, jest nejstarší a 
nejmenší. Tvar každého jednotlivého článku má podobu kužele dole otevřené a po straně stlačené, a 
článek sám jest dvěma hlubokými, kolem do kola běžícími rýhami, jakož 1 poboční kolmou rýhou na 
Iři sudé, měchýřovité vybouliny rozdělen, kterých shůry dolů co do velikosti ubývá (Ob. 1.). 
(Ob. 1.) 

Poslední článek, který ale ne zřídka chybí, má však jenom jednu 
příční a po každé straně též jednu brázdu, tak že jejiom na 
dva sudé oddíly se rozvrhuje, z nichžto hořejší vělái jest nežli 




dolejší. 



Pohled zpředu. Pohled ze ttrauy. 



(Ob. 2.) 
A. B. 



(Obr. 3.) 



Články tyto jsou pak tím způsobem spojeny, že každý z nich 
svýma dvěma dolejšími oddíly volně ale uzavřeně objímají dvě hořejší vybou- 
liny předešlého. Naznačíme-li konečný článek jakožto první, objímá se druhý 
(ínito prvním, třetí druhým a t. d. Jenom dolejší oddíl každého článku, 
jakož i celý poslední článek leží valně. Spojení toto představuje se v kol- 
mém průřezu na obraze 3. Oddíly u vnitřku jsoucí mají bělavou barvu a 
jsou méně průsvitavé, nežli oddíly na zevnitřku, kdežto chřestidlo jako z 
kroužků záležeti se zdá, jejichž počet od počtu článků závisí. (Obr. 3). 
Povšimněmež si k. p. čtvrtého kroužku. Nejdříve zevnitřku objevuje sn 
dolejší sudá vypouchlina čtvrtého článku, a bezprostředně jí obejmuly na- 
lézají se střední podvojné vypouchliny pátého článku, a v tomto vězí ko- 
nečně hořejší podvojná vypouchlina šestélio. Zvláštní způsob tohoto spo- 
jeni jest příčinou, že se může chřestidlu velmi siluě porouchati, a že předce 
souvislé zůstane a k chřestěni upotřebiti se dá. 




30 

Xcjdolcjii čláaelv scdi jako klubciuk na iioslcdiiim obratlu kiiii potaieiiém (viz obr. 3. A] a 
připevňuje celé cliřestidlo k ocasu, který si vidlicovitě ukončuje. 

Pov.šimneme-li si chřestidla od užší strany^ objeví se ua ddlejši plo.še vypouchlin po každé 
straně malý výstupek , který zaléhá ua hořejší ploše zpodnéjší vypouchliny du podubué jamky. 
(Ob. 4. a 3. u a a t). Zajmuté podvojné vypouchliny členu jsou dle tvaru svého dosti zevrubné 
otisky objimajicÍGh částí. Poboční výstupky a jamky nalézají se ledy více ueb méné pa- 
trné na všech vzájemné se dotýkajících částech oněch tří oddílu , které u vytvoření 
kroužku se oučastní. Způsobem tím mohou se ledy články ve všech možných směrech 
s jistým obmezením pohybovati. Clice-li had chřestění způsobiti, začne velmi rychlým sta- 
hováním svalů ocas otřásati, kterýžto pohyb chřestidlu od článku k členku se sdělí. Při 
tom pohybuje se konec ocasu mimo tu zvolna od jedné strany ke druhé. Otřásáním tímto, 
co nejrychleji vyvedeným, chvějí se lenkostěnné, pružné a rohovíte články stejným způso- 
bem a vytvořuji zvláštní chřestět. 
Konečně podotýkám ještě starou zkušenost divochů amerických, že v deštivém počase chřestot 
hada slyšeti uení. Cestování v lesích v čas deštivý jest tedy velmi uebezpečné, a cestovatel musí 
se každému y cestě ležícímu kmenu velmi pilně vyhybovati, pouěvažd chřestýši nejrádéji pod nimi leží 
a přítomnost svou v dešti neprozrazují. 

Zkušenost tato dá se, tuším, velmi jednodušně z fysikáluích příčin vyložiti. Duté články vy- 
plní se totiž při dešti vodou a ztratí tak schopnost ku chvění, i nezpůsobují žádného chřestotu. 

Dr. Jan Čermák. 



Ze iivola vlaštovek. 



Z jara 1852 proletovaly dvě vlaštovičky dům pod č. 224 ua Smíchově, hledajíce v uěm pří- 
hodného místečka, kdeby vystavěti mohly své hnízdečko. Našli jej v předdomí nad oknem. Pilně no- 
sily bláto na hnízdo. Sotva základ (asi šestý díl hnízda) vystavěly, nastalo veliké sucho a trvalo 
několik duí. V tom čase nenosily bláto ua hnízdo, poněvadž nebylo k nalezeni v patřičné vazkosti. 
Pročpak ho nenosily od břehů Vltavských ? Tam bylo snad tuze písčité, a tedy ho k stavbě hnízda 
potřebovati nemohly. Smutně obletoval páreček základy svého lůžka, obávaje se, že je snad před 
snesením vajíček nedodělá. — Xa to spadl hojný déšť a bláta bylo zase dosti na cestách. Tu na- 
stalo hemžení okolo začaté stavby hnízda. Osm vlaštovek přiletělo na pomoc. V největší rychlosti 
přinášely pomocnice bláto a za den byla stavba hnízda dokončena. Na jaký způsob žádal páreček 
těch osm vlaštovek o pomoc, jaká to byla úmluva ? Tu nelze udati. 

Když se mladé vylihly, sedával páreček nedaleko hnízda na dvéřích u pažení. Někdy se při- 
tnlil milostně sameček k samičce , jiudy zase byl k ní zadkem obrácen a někdy seděl na vzdáleuém 
místě , nevšímaje si samičky. Vypadalo to tak, jako kdyby se byly na sebe hněvaly. Z toho by se 
dalo souditi, že má pernatectvo také své manželské mrzutosti. - 

Zdělujl výsledek toho pozorování s tím přáním, aby milovníci ptactva na tento případ svůj 
zřetel obrátili, a kdyby se v jejich okolí cos podobného vyskytlo, to uveřejnili. Fr. Skalný. 



Dojem rlídnosli na dojný dobylek. 

Zahradnická jednota v Londýně sděluje ve svých zprávách, že pouhé obyčejné dojení k znač- 
némn výtěžku mléka nepostačuje, tím vlídněji a opatrněji s krávou se zachází, tím více a tím lepši 
mléko dává. Surovým nakládáním, tlučením a hašteřením stává se znamenitá ujma výtěžku. Pohla- 
dl-li se ale zvíře, roipráví-li le s ním jemné, a uápodobůuje-li se při dojeni ssáni telátka , ohdríí 



31 

se uiuuhejn více. Z íoliu se vysvětluje , proč jedua a ta sama kráva rozličiiym dujačkám rozličné 
množství ba rozličaý druh mléka vydává , proč míroá a dobrotivá hospodyně s kravami lépe poridl 
uežli hašteřivá a zlostná. Mléko, které se dojeaim obdrží, není všechno ualiromadéno ve vemeuecb, 
nyiirž pří dobrém dojení přichází tam zponeuáhla z ccv mlékových, ba část mléka vytvoří se teprv 
při dojení samém. Takové mléko jest nejlepší, dává dobrou a sladkou smetanu, kdežto hrubé děvče 
obdrží jen hubenou, bíle zbarvenou tekutinu. 

Nový to důkaz, že vlídnost již sama sebe odměňuje, ale surovosl a vášjiivost se trestá. 

Kr. 



M e n a i e r i e. 



Staří Římané dívali se zápasům dravých zvírat ve svých arénách. Našemu vlídnějšímu po- 
koleuí ukazují se zase zvířata, na svobodě sobě jindy nehrnbě příznivá, v nejmilostnější shodě, a sice 
nikoli ve velikolepé aréně, v které by se co v širé prostoře nejevily tak nápadně ctnosti pokoje mi- 
lovných dravců, nýbrž v dost obmezené kleci, kde ve společnost blízkou stěsuěny nevyhnutelné stále 
se potkávají. Leu vstupme do boudy divy zavírající, které na všech rozích cedule obrázky okrá- 
šlené vyhlašuji. Obraz prarodičů našich v ráji , v přirozené velkosti vymalovaných u kassy, napl- 
ňuje tušením o blažeuém spolužití zvířat, kteréž u vnitř nás očekává. Hubou hbitý Berliňan všem nově 
přibylým hned vysvětluje obsah velké kleci stojící přímo u dvéří : ,,T u jest strašlivá hyaena od před- 
hoří Uobré uaděje. Když toto zvíře nemá coby vražditi a pleniti mohlo, vyhrabává mrtvoly ze hřbi- 
tovů." (Ubohé bázlivé zvíře to vždy hrává v menažeriích takovou strašící rolli). „Tíjejí nepřítel 
vlk, a vedle něho často od něho pronásledovaná ovce" a t. d. Divoký (?) pes, liška, sup ze severní 
Ameriky, kočka, pejsek, kuřata, kachna, výr, orel skalni (mořský), krkavci, sup Sumatranský (Bra- 
silský) vše to v jedné kleci. V druhé, mnohem menší nachází se kočka s bílou krysou. 

Berliňau každých pět vykládá minut vše dle pravdy se zanícením oněm lidem vlastním, lépe 
a důvěrněji než mně a komukoliv by možná bylo. Nelze upírati, že zvířata všecka mají něco velmi 
nuceného v celém svém chování, a uetěžko poznati, že s přirozenou divokostí i přirozenou živost 
ztratily ; nicméně ale ony výsledky vychováni vždy zůstanou podivuhodnými úkazy. Co první otázka 
každému se uaskytuje : jak bylo možná udusiti původní těchlo dravců pud, zápasiti s rovnými 
a usnircovati a požírali .slabší ? Snad některému z diváků napadne, že jen nedostatek masité po- 
travy přinucuje tyto dravce zaopatřovati si pokrm loupeží a vraždou, a že pán menažerie ne- 
dostatek tento snaduo nahradili může masem z řeznických krámů a takým způsobem hřích překaziti. 
Druhému přijde na mysl, jak sám svého psa a svou kočku od půtek zdržel hojným bitím v pravý čas. 
Konečně připomenou si jiní množství čtených i vídaných hlslorek, kde zvířata rozličného rodu stala 
se uerozlučltelnými, když od první mladosti své spolu vychována byla. Tak jsme již našli tři pro- 
středky k jednomu cíli a výjev svorné klece již nemá tolik podlvuliodného pro nás. 

Ze dvě zvířata spolu vyrostlá též v přátelství žijí, má za příčinu, že obě hojnou potravou opa- 
třená nepotřebovala si záviděti aniž jedno druhé sežírati, čím též se dokazuje, že přirozeného nepřá- 
telství mezi zvířaty není, nýbrž že okolnosti teprv je k tomu nutí. Obrafme se ale k těm, která v 
stáři teprv do jedné klece přinesena jsou. 

Instinkt zvířat i člověka jest menší neb větší počet představ , které spolu s tělem zrozené 
bezvědomou činností se jeví, zřízeny jsouce k zachování, rozplemenění a pohodlností onoho těla. Každý 
uzná , že žádným krocením pud přirozený nemůže zničen býti, nemá-li život neb zdraví spolu se 
zničili. (Tak člověk instinktem puzen zavírá oči neb mžiká, hrozí-ll jim nebezpečenství. Silnou vůlí 
arci je otevřené drželi, ale též zrak při tom ztratit může. ZmíruUl ale instinkt a proměniti pro- 
středky k jeho ukojeni jest ovsem věcí, již přiměřeným způsobem lze provésti, Vlk svým pudem není 



32 

nucen vrhali se na ovce ; uspokojí-Ii se jen hlad jeho masem (zvlášť skopovým), muže i k tonm přiveden 
1)ýti, aby s ovcemi v dobrém sousedství žil. Nepřátelské postaveni zvířat proti sobě pochází 
z bázně aneb ze záviděni neb z chtivostí po mase druhého. Bázeň jednoho mizí spolu s chtivostí dru- 
hého, a též závist nemá již příčiny, když jedno zvíře jak druhé potravu svon nalézá. Ostatně pomáhá 
bili, zakořenělou dlouhým zvykem nenávist zapuditi a nutnost přátelství jim dokázati, nebot biti 
o \šeiu přesvědčuje. Em. Purkyně. 



Návěští O prírodovědních kiiiliách a časopisech. 

Týdenník, časopis pro point, lesní a domácí hospoddřstcí. 

Vydáván od c. k. vlast, hospodářské společnosti v království českém. Redaktor Dr. F. S. Kodym. 

('asopis tento, veden od nějakého času naším Kodymem, který již několika výbornými spisy 
způsobnost svou k pravému populárnímu spisovatelství osvědčil , vyniká den od dne výborností ob- 
sahu a plynným srozumitelným slohem. Mimo hospodářské články obsahuje též pod názvem Světozor 
pojednání přírodovědní v užším smyslu, kteréžto články pro venkovské čtenáře velmi dobře sestaveny 
jsou. Přejeme tomuto časopisu též pro lacinou cenu jeho (ročně 2 zl. 30 kr. stř.) všeho zdaru. 
Pěstováni cliřesli (sparglu) v Mladé Bolcslaii, dle dvacetileté skusenosti sepsáno od Jana 
Sámala , české i moravskostezshé šlěpařské i vinařské jednoty člena. 1S52. 

Jest to knížečka malá, ale výborným, jednoduchým a plynným způsobem psaná. Pan Sámal, 
na slovo vzatý štěpař a zahradník, majitel vzorné zahrady v Mladé Boleslavi, vykládá zde své zku- 
šenosti s ohledem na pěstování chřesti tak pochopileluě a skromně beze všeho vypínání , a náhledy 
jeho jsou tak přiměřené přirozenému vývinu rostlin víibec, že knížečku tuto každému ctiteli dobré 
chřesti co nejvíce schváliti míižeme. 

Jak sám p. spisovatel ku konci uvádí, záleží ale tajemství čili lépe následování přírody, dle 
něhož se dobrá chřest vychovati dá, v tom , že se mladé rostliuky mělce sází a náležitě osamotí, 
semena ale z nejtlustších ročních matek vyberou , že se sad chřestový pilně pleje , často mťvi a již 
několik neděl před sv. Janem s odřezáváním se přestane. Způsobem tím obdrží se bez velikého na- 
máhání a bez veliliých útrat každoročně hojnost přetučiiých chřestových výhonů, z nichž často 12, 
ano i někdy 8 na libru se vejde, a při jejichž spatření, jak se říká, srdce radostí v těle skáče. 
Kdo by se o tom oiiiě přesvědčili chtěl, loho vyzývá p. Šámal , aby zahradu jeho v Mladé Boleslavi 
navštívil. 

Dověděli jsme se, že p. Sámal také knihu o šlěpařstvi sepsal, která prý původnosti my- 
šlenek e pochopitelným slohem vyniká. Doufáme, že pan spisovatel snadno nakladatele najde. 
Obraz lučteny. Nácod k poznáni pi-iroicných řádů rostlin, od .lana Krejčího. S 48 dřcco- 
rijtinami v Praze. Tisk a sklad Jaroslara Pospíšila. 1852. 

Kniha tato náleží k nejvkusnějším a nejlacinějším (10 kr- stř.J, které činný naklada- 
tel posledního ruku byl vydal. Vykládá se v této knize , dle vzoru znamenitého anglického bota- 
nika Lindleye, na jednotlivých známých a obyčejných rostlinách vždy celý řád rostlin a poměry 
jejich po zemi. Kniha jest sestavena se zvlášinim ohledem na krásnou plef, jejíž pozornost ke krás- 
ným dítkfun Květeny spisovatel obrátiti se snaží. Však i při prvopočátečním vyučování v gymnasiích 
a reálních školách může se knihy této s dobrým prospěchem použiti, neb uvádějíc rostliny zrovna jak 
jsou v přírodě, a spojujíc výklad ústrojů s výkladem řádů samých, neodstraší kniha tato , jako ně- 
které jiné. suchým výpočtem mladistvého, čilélio ducha, nýbrž uvede jej u prostřed v kvetoucí luhy. 



Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlově ixlici č. 188 v Praze. 



ŽIVA. 



ČASOPIS PŘÍROD]\ICKÝ. 

Redaktorové: Prof. Dr. Jan PurkyDé a Jan Krejčí. 
číslo 2. ÍJnor 1853. 

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletuě 
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v 
kanceláři p. J. V. D. Jos. Fryčcj v Jindřišské ulici č. 900 — U., pak w domovníka v musejním domě, 
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., piiUetně 12 kr. siř. 

O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Cechácli. 

Od Jana Krejéiko. 

Článek první. 

Úvod. 

Palivo, a sice hojné a laciné palivo náleží k nejdůležitějším podmínkám národního 
hohalství. Není potřebí dokazovati luto sadu, každý soudný průmyslník a hospodář jest 
dostatečně o tom přesvědčen. 

Až do posledních desílilelí honosila se Česká země znamenitým množstvím lesů, 
ba byly krajiny, kde dříví pro nedostatek odbytu od věků hnilo a znova rostlo; měli 
jsme také pralesy. Když ale kvetoucím průmyslem a neustále rostoucím počtem obyva- 
telstva lesy lak se ztenčovaly, že dorůstek jejich pořád více pozadu zůstával za potře- 
bami ode dne ke dni se zvětšujícími, obi-átila se pozornost ku pokladům podzemním, 
k palivu minerálnímu, které, an ho druhdy jen v kovárnách a při některých odvětvích 
průmyslu užíváno, takřka nepovšimnuta v horách našich spočívalo. 

Nalezlo se, že více než 30 □ mil vlasti naší jest pokryto útvarem kamenného 
uhlí, a snad asi 100 a více □ mil útvarem hnědého uhlí a rašelinou. 

Jest to bohatství mnoha miliard, bohatství nevyčei"patelné. Od několika 100000 
centů vystoupil roční výtěžek uhlí za krátký čas až nad 10 milionů centů , začalo se 
ho již používati při velikých průmyslních podniknutích, při skláiství a železnictví druhdy 
jenom na dříví odkázaném, a jest se nadíti, že v příštím desítiletí výtěžek tento se 
více nežli zpětinásobní. 

Chvalitebná horlivost podnikatelů obracuje v nynější době zřetel svůj k dobývání 
tohoto pokladu : den ode dne otvírají se nové doly z většího dílu s dobrým prospěchem 
a mine-li se někdy nákladné podniknutí se žádoucím výsledkem, jeslí toho příčinou právě, 
přílišná horlivost, která neohlížejíc se dostatečně po vědeckých pomůckách, na takových 
místech naději svou zakládá, kde dle povahy hor ničeho se nalézti nemůže. 

Následujícími články chceme dle možnosti přispěti k rozšíření pravého náhledu v 
útvary uhelní, chceme výsledky dosavadního vědeckého skoumání čtenářstvu našemu 
zkrátka a pokud možné důkladně vyložiti. 



34 

Česká zemi; piedslavuje, ncjonoin tile své horopisnř, nýbrž i dle zoniéznalccké své 
povahy, uzavřený celek. 

Kolem do kola jest obstoupena ncjslaršíini útvary, grauitcm a starými břidlicemi, 
z nichžto se skládají pohraniční hory : Šumava, Krkonoše, Zdárské a Krušné Hory. Hory 
tyto jsou prastaré a bezpochyby vytvořené dlouho před vyskytnutím se rostlin a zvířat, 
neb se v nich nenachází ani památky z pravěkého tvorstva úslrojnélio. Hory tyto jme- 
nují se tedy právem p r a h o r y. 

V úžlabích a rozsáhlých prohlubinách těchto prahor usadily se v době, ve které 
krajiny naše ještě mořem pokryty byly, rozličné vrstvy, které nyní větší díl středních a 
severních Čech pokrývají. 

Část těchto vrstev obsahuje v sobě skanienClé zbytky a otisky zvířat mořských 
nyní docela vymřelých, a spočívá bezprostředně na prahorách. Látka vrstev těchto ob- 
jevuje se nám co kamení břidličnalé nebo křemenilé a vápcnilé, a vyznačuje se obyčejně 
silným nakloněním. Celá krajina od granitových vršků u Českého Brodu a Říčan až k 
Janovicům u Klatov, od Příbrami až za Rakovník skládá se z takových vrstev bi-idlična- 
tých, křemenitých a vápnitých, a skaineněliny v ní obsažené neobjevují se v Čechách 
v žádném jiném kamení. Soiijem všech těchto vrstev můžeme tedy jediným jménem na- 
značiti. Mohli bychom útvar tento pojmenovati útvarem břidličnatým, ale poněvadž se 
i v jiných útvarech břidlice vyskytují, použijeme jména nyní ve vědě všeobecně uvede- 
ného: útvar silurský, odvozcniíiio od národu starých Siluru v Anglii bytovavšich, 
kdežto týž útvar jest rozšířen, 

Dle dosavadních zkušenosti neobsahuje útvar silurský v Čechách žádného ka- 
menného uhlí. Pochopíme to snadno z té okolnosti, že se v něm nacházejí skoro vý- 
hradně skameněliny mořských zvíral, z čehož jest patrno, že jest usazeninou a že tedy 
rostlinstvo v době jeho u nás ríisli nemohlo. Skamenělé zbytky rosllin jsou v útvaru 
silurském velmi vzácné, a vyskytují-li se, mají podobu mořských řas (FukoidfO. 

V jednothvých prohlubinách a úžlabinách tohoto útvaru, zvláště v Plzeňsku a Ra- 
kovnicku, jakož i u oupalí Krkonošských hor bezprostředně na prahorácli, nalézáme 
vrstvy pískovce, z většího dílu hrubého, v němžto vrstvy kamenného uhlí uloženy jsou. 
Útvar tento, jejž útvarem k a m e n o u h e 1 ii ý m nazýváme, spočívá na prahorách nebo 
na vrstvách silurských pod malým úklonem. Skameněliny zvířecí jsou v něm co nejvzácnější, 
za to ale převládají jmenovitě u vrstev uhelných otisky rostlin, a sice lakových, které 
jenom na zemi nad vodou, v sousedství řek a močálíi v teplém povětří růsti mohly. Po- 
znáváme z toho patrně, že útvar tento není z moře, nýbrž ze říčních a jezeriiích vod 
usazen. Roslhnslvo v útvaru tom pohřbené jest látkou uhelných vrstev a vyhynulo na 
zemi dofela. 

Útvar tento jest hlavním skladištěm kamenného uhlí. Nad ním spočívá na 
mnohých místech, jmenovitě u oupalí Krkonošských hor, u Sachre, Trutnova, Náchoda 
a t. d. pískovec červený, s vrstvami uhelnými a vápennými, v nichžto vedle otisků rostlin, 
ku předešlým podobných, laké otisky zvláštních ryb se vyskytují. Útvar tento jest zna- 
menitě rozšířen v Ruších, jmenovitě v Permské gubernii, a jmenuje se dle toho útvar 
Permský. Dle skamenělin jest to útvar, který se vytvořil na pobřeží pravěkého more, 
kde se pozemní rostliny s mořskými zvířaty smísiti mohly. 

V útvaru tomto jest v Cechách dle dosavadních zkušeností sice také kamenné 
uhlí, ale slabé a k dobývání ne pro spěšné. 



35 

Vrstvy toho útvaru jsou také mírně nakloněnu, jako vrstvy útvaru kámenouhelného. 

Nad nimi leží ale vrstvy pískovce a nečistého vápence (opuky) skoro vodorovně, 
a obsahuji znamenité množství mořských zvířat: mušlí, šneků, raků, také mořské ryby 
a sem tam malé sloje jílu s otisky rostlin pozemních, z části sosnám jihozemním po- 
dobných. Jmenovitě se vyznamenává množstvím drobnohledných skořápek (Foramini- 
fera), zvířat, jaká podnes jenom v moři žijí. Útvar tento pokrývá velikou část středních, 
severních a severovýchodních Cech a pojmenován jest dle křídových vrstev, které sice 
ne u nás, ale v severnější Evropě se objevují, útvarem křídovým. 

Útvar tento, chovaje v sobě skamenělé zbytky mořských zvířat vedle otisků po- 
zemních rostlin, musil se patrně též na břehách pramoře tvořiti, kdežto se mořská zví- 
řata s naplavenými zemskými rostlinami usaditi mohla. 

Útvar tento obsahuje též vrstvy uhlí, ale velmi slabé, a dosaváde se dobývám 
jeho prospěšným neukázalo, ačkoliv na mnohých místech pokusy se staly. 

Z části nad tímto útvarem, z části na jiných vrstvách leží v Lokelsku, v okolí 
Teplickém a Oustěckém, jakož i v rovině Budějovské vrstvy pískovce a vápence s mo- 
hutnými sloji hnědého uhlí, které dle hojných otisků a skamenělin patrně povstalo 
z lesů ořechových, olšových, vrbových, sosnových a t. d,, zkrátka ze stromů k dnešním 
stromům podobných. Útvar tento nazývá se útvarem hnědého uhlí a náleží k nej- 
bohatším skladištěm minerálního paliva. 

Konečně se tvoří na povrchu země nade všemi útvary raše lina z rostlin dole 
odhnívajících a nahoře neustále rostoucích. Na Krkonoších, v Šumavě, okolo Ranska 
a jinde máme ještě mohutné ložiště tohoto dosaváde málo oceněného paliva. 

Shrneme-li ledy vše dohromady, máme u nás v Čechách tři hlavní ložiště uhelné 
látky, 00 p.ilivo upotřebitelné: v útvaru kamenouhelném, v útvaru uhlí hně- 
dého a v slatinách rašelinnich. 

Budeme o každém z těchto útvarů jednati zvláště, a při každém vyložíme jeho 
zvláštní poměry a znaky, dle nichž se poznali dá. 

A. Ulvar kamenouhelný. 
I. Doba tvoření. Rozdíl mezi pozemními a p o m o ř s k ý m i útvary. 
Útvar kamenouhelný (Steinkohlenformation) má své jméno, jak již podo- 
tknuto, od kamenouhelných vrstev čili slojů, které mezi vrstvami pískovce uloženy jsou. 
Uhelné vrstvy tyto prostírají se nezřídka v rozsáhlých krajinách, střídají se spolu mno- 
honásobně, a poněvadž patrné stopy původu svého z pravěkých rostlin obsahují, vzbuzují 
domněnku, že na zemi naší před časy mnohem bujnější rostlinstvo býti musilo, nežli v 
nynější době. Jak dlouhá ta doba byla, v niž se kamenné uhlí z rostlin tvořilo, dá se 
poněkud z toho domyslili, kolik let potřebuje nynější les k svému vytyoření a kolik 
lesů potřebí bylo k utvoření jediné vrstvy uhelné, na několik střevíců mocné'), kdežto v mno- 
hých uhelných krajinách několik set uhelných vrstev pískem a jílem rozdělených se nalézá. — 



') Elle de Beanmout (Comptes rendas de ťAcadémie des sciences, I. Aoiit 1842J uvádí násle- 
dující rozpočet: 

Poměrní váha kamenného uhlí obnáší v průměrn 1,30; pomémí vátia dřeva, z něhož naše 
lesy se skládají, může se v príiměru na 0,70 vyceniti. Vysvitá z toho, že by objem dřiví, 
kdyby se až k hutnosti kamenného nhli stlačilo, dle poměru 130: 70 čili 1,0: 0,5385 omen- 

3* 



36 

Ačkoliv ale nesmíinu se domýšleli, že kamenné uhlí povslalo z lesů dnešním lesům po- 
dobných, nýbrž z rostllnslva rychle a bujnC rostoucího, musila doba (voi^ení tohoto ťilvaru 
býti predce ohromná, na tisíce let počítající. 

Ufvar kamenného uhlí počal se již tvořili, když ještě větší část země mořem po- 
kryta byla; neb vělší díl uhelných krajin v Anglii, Belgii, Rusku, severní Americe ob- 
sahuje v nejdolejších vrstvách mohutné sloje vápence, v kteremž se množství mořských 
mušlí, korýšn a ryb nalézá. Teprva když moi-e opadlo, vyvíjely se na povstalé bahnité 
půdě rostliny, z nichž nynější sloje kamenného uhlí povstaly. Útvar tento, s vápencem 
bohatým na moi-ské tvory, jmenujeme kamenouhelným útvarem po mořským. V Če- 
chách a sousedních zemích, v Moravě, ve Slezsku a Saších lakového útvaru není. 

Kamcnouhclné útvary tčchlo zemi neobsahují ani slopu zvířat mořských, nýbrž 
jenom, ačkoliv velmi zřídka, stopy a otisky zvii^at pozemních (škorpiouy, brouky atdj, hlavně 
ale otisky rostlin bahenních. Můžeme se tedy domýšleli, že útvary tyto se usadily z 
jezer sladkovodních, a že ledy na těch místech, kde nyní krajiny kamenouhelné se 
prostírají, v pravěku mohutná jezera se nacházela. Útvary tylo beze stop mořských 
zvířat můžeme tedy pojmenovali k amc n o uhel né útvary pozemní něco sladko- 
vodní. Takové útvary, jak již podotknulo, objevují se v Čechách a v sousedních ze- 
mích. O nich tedy budeme výhradně jednali. Ostatně soulilasí oba útvary, pomořský i 
pozemní, ve svých hořejších vrstvách, pokud kamenné uhlí obsahují, velmi doitře, a jenom 
v dolejších částech jeví se odchylky. Vělší část toho, co bude vyloženo, platí tedy také 
o útvarech pomořských, toliž anglických, belgických, ruských atd. 



šiti se musll. Dříví ale ueubsahuje při stejné váze s liatiieiiuým ulilíni stejué množství uhlíka, 
iiýbrž má-Ii se jeu ua iihlik ohled hráli, musí se z váhy jeho ještě část odejmouti. Dle roz- 
boru Reguaulta obsahuje kamenué uhlí 90 — 80 procentu uhlíka, čili v priimérn 85 proč. 
Syrové diíví má ale v průměru jeuom 36 pr. uhlíka. Má-li se tedy jisté muožstvi dřeva 
beze ztráty uhlíka proměniti v kamenné uhlí, musí se onen nahoře uvedený poměr proměniti 
v I : II čili 1 : 0,4235. Kdyby se ledy hranice dříví (a to beze všech mezer) proměniti 
měla v kamenné uhlí, umenšil by se olijem dřeva k vylvořeuěuiu uhlí dle poměru I : 0,5385 
XO,4235=0.2280. Množství dříví, které roste ua jednom hektaru t277»,98 Q sáhů), jest sice 
velmi rozličné, ale v 251etém lese dá se v průměru ua 80 krychlových (kubičních) metrů usta- 
noviti, porazi-li se totiž všechno bez rozdílu. Váha jednoho krychlového metru dříví obnáš' 
v průměru a s ohledem ua mezery asi 330 kilogrammů, což by v celém hektaru lesa obnášela 
59500 kilogrammů (1 kilogram = 1,786 liber). Dáme-li tomu, že dřiví to má v průměrn 
poměruí váhu 0,70, obnášelo by celé dřivi dle objemu 85,86 krychlových metrů beze všech me- 
zer. Rozložime-li tuto hranici po celém lese, aby co souvislá vrstva bez přelržky celou pudu 
kryla, obdržíme vrstvu jenom 0,008186 metrů mocnou.' Uvedeme-li dřevěnou vrstvu tuto 
dle rozpočtu nahoře uvedeného na kamenné uhlí, nebo zmnožíme-li 0,008486x*',2280, 
obdržíme =0,001935, totiž vrstvičku ani ne 2 millimetry silnou (1 mcter:=IO deciraelrů:= 
100 centim.= 1000 millini. =3,163532 střevíců). 

Není k víře podobno, že by nejlepší lesy třikráte více dřiví obsahovaly, uežli dobrý 251etý 
les; pročež by všecky lesy v průměrn vrstvu sotva 6 millimelrů mocnou kamenného uhlí utvořily. 
Rozsáhlost známých uhelných vrstev obnáší ve Francii '/,, , celé země. Vezme-li se nyní 
ohled na neúrodnost mnohé půdy, přijde se k úsudku, že by ani dobrý hustý les, který by 
celou Francii pokryl, tolik kamenného uhlí uepodal, co ho ve vrstvě 2 metry silné obsaženo jest. 

Jak mnoho lesfi bylo by ale potřebí, aby utvořily vrstvy uhelné 10, 30 ba i 30 metru silné? 



37 

II. Kamení, z nťiliož se vrslvy útvaru k amenonlielnélio skládají. 

Dokavad se jinýcli pomůcek neznalo, považovalo se kamení za hlavní znak, dle 
něhož so útvar poznali dá. A bohužel ke škodě mnohých horlivých podnikatelň kla- 
dou nejvzdělaněj.sí horníci dosaváde hlavní váhu na kamení při hledání tohoto útvaru. 
Kdekoliv spatřují černou hlínu v pískovci uloženou, již také kamenné uhlí očekávají. 
Nemůže se ale dosti vytknouti, že hlaviir; jenom poměryuložení a s kamen ě- 
liny podstatné znaky každého útvaru jsou Pravý útvar kamonouhclný leží totiž v Čechách 
na starých ki'idlicích něho na silurském útvaru a jest pokryt zemními nebo křídovými vrst- 
vami ; obsahujeť pak zvlášliu' otisky rostlin pravěkých, o nichž zvláště jednali musíme. 

Kamení, z něhož se vrstvy útvaru kamenouhclného skládají, jest pískovec v roz- 
ličných odrůdách, jemná listnatá bí-idlice Uupek) a někdy také vápenec. Podobné ka- 
mení vyskytuje se ale také v jiných útvarech, nijmůže ledy býti rozhodujícím znakem. 

Nicméně pojednáme pi-edce o všeobecné povaze tohoto kamení, zanechajíce si 
však podrobnější popis k zvláštním pojednáním, v nichžtn fasem svým jednollivé uhelny 
české a moravské popsali míníme 

V útvaru usazením z vody povstalém, jako v útvaru kamenouhelaém, rozeznávají se 
přede vším dva způsoby sražejiin : pískovité nebo zrnité, povstalé rozdrcením a rozmělněním 
starého horstva, pak hmoty povstalé z lálek ve vodě rozpuštěných a chemickou činností 
sražených. Tylo hmoty obsahují obyčejně vápenec nebo křemenec, a jsou v českých útvarech 
našich dosti vzácné, tím hojnější ale v dolejších vrstvách pomořských uhelných krajin. 

Pískovec útvaru kamcnouhnlného vyskytuje se v nesčíslných odrůdách, které 
ale mnohem více se shoduji, nežli na první pohled se zdá, neb rozdílnost jejich záleží 
hlavně ve velikosti zrna. Dle toho, co jsme právě o původu pLskovců podotkli, pozná- 
váme, že pískovec představuje kamení z rozdrobených kouskfl a zrn staršího horstva 
slepené. Jsou-li úlondíy a kousky tyto dosti veliké, aby se pOT&ha jednotlivých ustanoviti 
dala, pozná se snadno, že to jsou kusy granilu, ruly (Gneiss), svoru (Glimmerschiefer), 
břidlice, buližníku (Kieselschieler) a křemence, totiž kusy lakových hornin, z iiichžto pod- 
ložené horstvo se skládá. V mnohých případnostech dá se i původní ložišlě takových 
úlomků poznati, jako n. př. kusy zelencové břidlice a ruly v pískovci u Šaclíře, které 
pocházejí z oupalí Krkonošů, nebo kusy buližníku v pískovci u Votvovic, Buštěhradu 
a Radnice, které pocházejí z kamýků v těchto místech dosavad vystupujících. Povstal-li 
pískovec z granitu, ruly a jiných kamenů, v nicbžto .křemen a živec v patrných zrnech 
vytvořeny jsou, objevuje pak nezřídka jistou podobnost s tímto kamením; živcová a kře- 
menová zrna více méně ošoupaná a okulacená, slídovými lístky promíchaná a křemeno- 
vou látkou slepená, představují pak žernov, podobný granitu. Žernov tento, vyznamená- 
vaje se pevností a tuhostí, láme se u Žehrovic, Dokez atd , a upotřebení jeho k mlýn- 
ským kamenům, k slavení vysokých pecí, ku práčem kamenickým jest všeobecně zná- 
mo. Žernov tento naznačuje se také jménem arkosa. Je-li zrno pískovce menší a 
převládá-li křemen, stane se kamení mnohem pevnějším a představuje pak pravý písko- 
vec, kteréhož obyčejně co staviva se užívá. Je-li ale zrno nejjemnější, takřka na prá- 
šek rozemleté, ztrácí kamení svou pevnost, jest kypré a sypké, slídové lístky objevují 
se v něm obyčejně hojněji, a v dolech bývá pak důležitou překážkou a nemilým hostem, 
poněvadž průkopy nákladným pažením chrániti se musí. 

Přehlídne-li se v dolu nějakém všechna tato rozmanitost pískovců, shledá se oby- 



38 

čejně, že hrubokusé odrůdy, tak nazvané slepence čili konglomeráty spočívají nejhlou- 
béji, hrubé žernovy u prostřed a drobnozrný pískovec a kypré vrstvy nejvýše. Uspořá- 
dání toto souhlasí z úplná s fysikalními příčinami. 

Pískovec, který jest tak jemný, že se jednotlivá zrnka jeho jenom s těží poznati 
dají, bývá obyčejné břidličnalý, totiž dá se v lenší neb hrubší listy štípati. Břidličnatost 
lato pochází jmenovitě od slídy hojně přimíchané, jejížto lístky obyčejně jeden směr 
podržuji ít břidlifnalé plochy pokrývají. Pískovec tento naznačuje se jménem p í- 
skovce břidličnatého. Barva jeho bývá bílá, šedá nebo zažloutlá, jako barva 
hrubozrných pískovců; při tom jeví ale často náklonnost, spojili se s jemně rozdělenými 
uhelnými částkami, a obdržuje tím barvu černavou. 

Tyto jemnozrné a bridličnaté pískovce střídají se obyčejně s malými vrstvami 
uhelné břidlice čili lupku (Schieferthon), v němžto se břidličnatost obyčejně ještě 
patrněji vyvinutá spatřuje. Plochy jednotlivých listů této břidlice naznačují se obyčejně 
proměněnou barvou, která od nažloutlé do šedé a černé zabíhá, jakož i proměnou zrna 
a tvrdosti, nebo větší a menší schopnosti nasycovali se vodou, což vše na příčném 
lomu způsobuje pruhy, které se zároveň celou vrstvou táhnou. 

Uhelná břidlice čili lupek bývá někdy slídou promíšen, ale obyčejně jest slída 
tak nepatrná, jako ostatní části složiva. Břidličnalý sloh této břidlice způsobuje se 
sice také zárovným uložením slídových lístků, ale také uložením mnohých skamenělých 
a otištěných rostlin, které obyčejně v tmavější barvě na hlinité hmotě lupku vystupují. 
Hlinitá podstata těchto lupků prozrazuje se obyčejně teprva po nějakém čase, když na 
místě vlhkém nebo na haldě leží, lupek pak vssaje do sebe vodu a nabobří, i rozlu- 
puje se v jednotlivé tenké listy, kleré se snadno oddělili dají, a na omak, zrovna jako 
jil nebo hlína, mastné jsou. 

Skoumá-li se složivo lupků mechanickým rozborem, loliž oddělí-li se od látek ve 
vodě se rozpouštějících látky pevné, pozná se, že se skládají skoro vždy z hlíny, kře- 
menu a slídy, jenom že tyto částky velmi jemné a malé jsou. 

Ještě častěji, nežli drobnozrný pískovec, bývá lupek uhelnou látkou zbarven. Čím 
více této látky obsahuje, tím nesnadněji dá se lupek v listy rozštěpovati a tím více ob- 
.sahuje zbytků rosllinních. Zbylky tyto, kmeny, větve nebo lisly leží skoro vždy na 
vrstevních plochách rozestřeny, a pozorují se ledy nejčastěji na podélném lomu. 

Lupek jest hornina, která nejčastěji provází sloje kamenného ulili; nezřídka yy- 
skytuje se také u prostřed těchto slojů, a tvoří v nich dlouhé čočkovité lisly nebo dělí 
je na dvč části. Lupky tyto do kamenného uhlí vložené bývají uhelnou látkou nejvíce 
proniknuty, a v každém dolu uhelném může se snadno rada hornin nasbírali, kleré pa- 
trný přechod z drobnozrného pískovce do lupku a kamenného uhlí představují. 

Uhelná břidlice čili lupek jest ledy poslední stupeň zrnitých sraženin v kameno- 
uhelném útvaru, jejichž zrna vždy Jemnější jsou, čím blíže sraženiny u sloje uhelního leží. 

Pískovec všech těclilo odrůd převládají v útvaru kamenouhelném daleko nad ostatní 
horniny. Čím bohatší ale jest útvar na uhlí, tím patrnější bývá také přimíšení uhelné 
látky do pískovců těchto. Šedé a íernavé odstíny barev jsou tedy význačnými znám- 
kami útvarů na uhlí velmi bohatých. Ve vrstvách, chudých na kamenné uhlí, převládají 
barvy světlejší, žlutá a červená, jak to patrně v mnohých na uhlí chudých vrstvách našeho 
kamenouheintho útvaru, k. př. u Žehrovic a Dokez, u Manetína a Mirešova spatřujeme. 

Nejvýznačnější zůstávají ale vždy skaraenělé rostliny a otisky jejich, kleré jme- 



39 

novilě v lupku nejhojněji luilironindéiiy jsou. Zbylky lylo záležejí lilaviiĎ v otiscích 
listů, které z větši íásti upomínají na listy kapradin, nebo v větvech, stéblech a kme- 
nech, buď podél rýhovaných , jako kalamity, nebo na přič šupinami a uzlinami v pravi- 
delném rozestavení vyznamenaných, jak se to k. pi'. u níkterých stromovitých kapradin 
(u cykasů) v jižních krajinách rosloucích pozoruje, 

V následujícím jednom oddíle pojednáme podiobněji o těchto j)am6tihodných sto- 
pách vyhynulého svěla. a ukážeme, v jakém poměru k celému útvaru tomuto jsou. 

V útvaru kamcnonhelnéni rozeznávají se ale mimo to ještě dvoje horniny méně 
podstalné a roziíi'cné nežli piede.šlé, ale dfdežilé pro své upotí-cbení, totiž hrnčířský 
jíl a ž i v i č n a I á (b i I ii m i n o s n í) břidlice. 

Hrnčířský čili plastický jíl nalézá se v mnohých ložištích kamenného 
uhlí. Sloh jeho jest celistvý, a hmota jeho roži'eďujo se snadno ve vodě, čímž se dobře 
rozeznává od lupku, který teprva dlouho na povělři ležeti musí, nežli se loupati dá. Jíl 
tento tvoií vrstvy na 1 —3 slřevíce mocné. Nejčistější odrůdy mají barvu šedou, ale 
přimíšením uhelných látek zčernají docela. Také železnou červenou rudou bývá jíl tento 
někdy promíšen, i používá se ho pak co červené rudky, jako n, p. u Zvoleněvsi. Jíl 
tento jest u Radnic a na jiných místech velmi důležilý pro hrnčířslví, jmenovitě se ho 
používá k hotovení ki'ivolí a džbánů na kyselinu sirní, k dělání kelímků atd. 

Nejmohutnější sloje jílu tobolo nalézají se ale v útvaru pomořském, jmenovité v 
Anglii a Belgii, kdežto také nejlepší odrůdy jeho se vyskytují. Ž ivičnatá (bitumi- 
nosníj břidlice jest ale zase skoro jenom na pozemní útvary obmezena. Jest to 
břidlice černavá, slohu jednostejného bez patrného oddělení složiva; na první pohled 
nerozeznává se sice od lupku, jest ale celistvější, méně štípalelná, a zapálena hoří dý- 
mavě. Již malé kousky, do plamene svíčky držené, zapalují se a zanechávají po vyho- 
ření lupenitou břidlici. Hořlavost lato pochází od zvláštního oleje (Bilumen), který se 
destillací z této břidKce dobýti může. Olejem tímto, jehož množství 2 — 10 procentů 
obnáší, jest břidlice veskrze proniknula. 

Živičnaté bi'idlicc tylo nalézají se na některých místech v uhelništích Radnických 
a Rakovnických. Jmenovitě jsou silně vyvinuty v okolí Semilském a Vrchlabském, kdežto 
na popel spálených všeobecně k mrvení se používá. Semilské břidlice tyto náležejí ale 
do útvaru Permskélio, nebof roku 1846 a 1849 nalezl jim v nich množství skameně- 
lých ryb (Palaeoniscus), ježlo nápadně souhlasí s rybami měděné břidlice Mansfeldské, 
která k Permskému útvaru náleží. Též u Oslovan v Moravě vyskytuje se taková živič- 
nalá břidlice, která bezpochyby také 15 Permskému útvaru pi-ipočísti se musí. 

Obyčejně leží živičnaté břidlice v nejhořejších vrstvách kamenouhelného útvaru, 
kdežto takřka pravé sloje kamenného uhlí zastupují a zároveíi s lupkem a břidličnatým 
pískovcem samostalné souvrství Ivoií. 

Sloje kamenného u ii 1 í tvoií v porovnání s celým útvarem jen malou část vrstev, 
ale poněvadž celý útvar právě jenom jimi svou neocenitelnou dtdežitost obdržuje, pro- 
mluvíme o něm zvláště v následujícím oddílu a obrátíme pozornost svou ještě k jiným 
horninám a nerostům, které v podřízených okolnostech v útvaru kamenouhelném se vyskytují. 

Nejdůležitější mezi těmito vrstvami jest hlinitá ocelová r u d a (Sphaerosiderit). 
Ruda tato jest obyčejně šedá nebo žlutavě šedá, celistvá, někdy také poněkud břidličnatá. 
má podobu stvrdlého jilu, od něhož se ale větší váhou, jakož i tím snadno rozeznává, že 
kyselinami polila vře. Nejčastěji vyskytuje se tato ruda v ploských koulích a peckách 



40 

nebo ve tvarech ledvinovitýcli, a bývá jako n. p. u Radnic, v lupku řadovitě uložena; v 
některých zemích, k. p. v Anglii, tvoi^í také mohutné a souvislé vrstvy. 

Ruda lato jest vždy vice nebo méně jílem promíchána, nejčistější odrůdy obsa- 
hují ojedinělé pecky. Kde se íastěji objevuje, jako n. p. u Radnice, mohla by se 
s prospěchem k dobývání železa upoiřebiti, ačkoliv jí tam daleko není v takovém množ- 
ství jako v útvarech pomořských. 

Průměmím rozborem objevilo se v Radnické ocelové rudě tvaru kulovitého: 

Železnatce cEisenoxydul) 49,38 procentů. 

Uhličnatky 32,48 „ 

Vápna ... . ; 1,45 , 

Hlíny . . . ; 13,10 

Kyseliny kostíkové, živice, voda, ztráta . . 3,50 „ 

100,00 procentů. 
Nedostatek této železné rudy v útvarech pozemských činí hlavní rozdíl mezi 
uhelništi českými a anglickými, a má spolu hlavní oučinek na prflmyslní cenu anglických 
uhelen. Větší díl anglických uhelen má ve svých dolech vše pohromadě, čeho k do- 
bývání železa potřebí jest; tou samou šachtou těží se současně palivo, železná ruda a 
výborný jíl k stavení pecí, z čehož pochází neobmezená činnost průmyslní, poněvadž 
uhelné doly velkou část svého výtěžku v podobě litého nebo kovaného železa odbývají. 
Železná ruda v útvaru uhelném jest patrně chemickou sraženinou, která se kolem 
pevné látky nějaké, k. p. kolem kousku rostliny usadila a soustředně nahromadila. 

Podobná chemická sraženina jest také vápenec, který u nás ovšem pořídku se 
nalézá, n. p. v uhelnách okolí Slánského. Vápenec tento tvoří slabé vrstvy barvy šedé 
nebo hnědé, sloh jeho jest celistvý a někdy obsahuje nezřetelné stopy skamenělých 
rostlin. 

V útvarech pomořských jest ale mohutně vyvinut a tvoří, jak již podotknuto, nej- 
hlubší vrstvy celého útvaru. Údolí anglická, ve vápenci tomto zarytá, vyznamenávají se 
romantickým skupením a úbočí jejich prostoupena jsou nesčíslnými jeskyněmi. Podobný 
vápenec rozkládá se také v severní Americe. 

Též křemen objevuje se nezřídka co chemická, hlacená sraženina. Vrstvy pí- 
skovce kyprého a sypkého střídají se s křemenitou pevnou, jako slitou horninou, při 
jejímžto tvoření patrně křemenitá látka ve vodě rozpuštěná nalézati se musila, která 
sraženou hmotu slepila a na některých místech výhradněji se vyvinula. Ve všech našich 
českých uhelništích nalézají se takové křemenité horniny; u Mozolína nedaleko Votvovíc 
vystupují v podobě větších skal na stráních údolí. Nezřídka objevuje se takové pevné 
kameni u prostřed měkčího pískovce, a tvoří v něm pak koule nebo nepravidelné pecky. 

V útvarech pomořských tvoří takový křemenec často mohutné vrstvy, jmenovitě 
v severní Americe. K obyčejným nerostům útvaru kamenouhelného náleží také kyz, 
známá to sloučenina železa a síry, vyznačená mosaznou barvou a velikou tvrdostí a 
křehkostí. Kyz tvoří buď koule bud potahuje svými hlatěmi rozsedliny lupku a ka- 
menného uhlí, v němžto se ale velmi nerad spatřuje, poněvadž pak uhlí při hoření sir- 
natý zápach rozšiřuje. Kde se ho více vyskytuje, jako n. p. v lupku u Votvovic, pou- 
žívalo se ho druhdy k dělání kyseliny sirné a skalice. V okolí Slánském a Rakovnickém 
vyskytuje se v lupku a v kamenném uhlí i leštěnec (Bleiglanz), sloučenina to olov a 



41 

a síry, afkoliv mnoliem řidčeji. Jest alo pamiiliiiodno, že na jednom kusu, který se 
v národním Museum chová, kapradi list v leštěnci jest otisknut. Oba tyto nerosty, kyz 
a leštěnec, jsou též chemické sraženiny, a původ jejich v těchto okolnostech pochopí 
se snadno, pováží-li se, že voda, v níž sirany železa a olova (schwefelsaure Eisen- und 
Bleiverbindungcn) rozpuštěny jsou, organickými látkami kyslíku svého se zbavují a v 
sloučeniny kovu se sirou se proměňují. 

Lučební proměnou kyzu, opětným jeho okysličením a rozložením povstává v 
mnohých dolech sádrovec v krásných hlatích, jaké se k. p. u Votvovic, Radnic, 
Buštěhradu a jinde již vyskytly, pak zvláštní nerost tvaru perovitě nebo ledvinovitě slo- 
ženého, kterýž v sobě siran hlinitý s vodou obsahuje a v nerostopisech pod jménem 
Keramohallit se uvádí. V Buštěhradu se dosti často vyskytuje. 

Konečně může se uvésti ještě vápenec, který v příznivých okolnostech ve 
skulinách uhlí a lupku krásné hlati tvoří, jako n. p. v některých uhelnách Rakovnických 
a Slánských. Tím jsme podotkli nejdůležitější kameny, z nichžto se útvar kamenouhelný 
skládá, nyní obrátíme pozornost svou v druhém článku k slojům kamenného uhlí. 



Vrabec ')• 

K nejobyčejnějším ptákům a spolu k nejchytřejším náleží vrabec*). Kdekoliv stojí 
chýše, vedle níž se prostírá kousek pole, sídlí také vrabčí liavět. Často se uhošťuje s 
vlašfovkou pod jednou střechou, ale není rozdílnějších sousedů. Vlašfovka jest jako 
vyšňořená panenka, vrabec ale sprostý, ošumělý poběha. Na něm není nic uhlazeného 
a čistotného, nic lehkého a půvabného, jako na vlašfovce, která všude jest vítána co mile 
vídaný host. Vrabec jest sprosták, proletář se vší drzostí a s celým šibalstvím nízkého 
svého rodu. Všude jest nenáviděn a pronásledován, a již v písmě svatém stojí : „Ne- 
koupí-li se pět vrabců za dva halíře?" Špinavé barvy oděvu jeho, šedivý kabát, rudo- 
hnědé nadhlaví a umouněné vousy, jakož i podscdlá postava, hrčivý let, chůze , hlas a 
posuňky, vše prozrazuje nízký rod a nízkou mysl. Ale nenáviděný Pária mstí se za to 
bezohlednou, v pravdě cynickou nestydatostí na lidech a zvířatech. Nic mu není sva- 
tého; jmění cizí, krásné umění, mrav a zvyk, autorita a úcta jsou mu neznámé, 
všechno bére lehkovážně, všechno tupí « špiní ; jej nepoutají ani svazky pokrevní, ani 
city přátelské. Vrabec jest atheista, spustlý kommunista, ale chytrý, obratný, neúnavný. 
Kdyby nebyl tak drzým a špinavým, mohl by pro své čtveráctví snad aspoň u mnohých 
obliby najíli, ale každá jeho dobrá stránka zatemněna jest hrubým sprosláctvím. 

Stavení hnízda, u jiných ptáků dílo vytrvalé lásky a umělosti, nedělá mu žádných 
starostí. Závislně oblétá čistý a pevný domek vlašfovkyi který pohodlně jest vystavěn 



') 'í části dle Dr. H Masiiisa. 

') Vrabec náleží mezi ptáliy zpěvavé, do čeledi péukav (Frin;!;illida). Pláci léto čeledi vyziia- 
meuávají se před ostatuimi pěvci svým krátkým, kuželovitým, nevroubkovitýni zobákem, u ko- 
řenu sUné stluštěným ; hořejší čelist zobáku bývá buď rovná, bud mírně zahnutá. Silný tento 
zobák slouží jim k oloupání a rozlouskáuí tvrdých semen a pecek, jimižto staří se skoro 
výhradně živi, kdežto mláďata hmyzem se krmí. 



42 

v nejpříhodnějším míslě, odkud přehled na dvůr a silnici se otvírá. Hrubým násilím 
vrazí naft v dobách neoslřežených, tak že překvapení vlastníci odlítnou obyčejně bez 
dlouhého odporu, a vrabec brání se pak v dobyttím sídle s drzou zuřivostí, doraáhá-li 
se vlasfovíi rodina opěl svého majetku. Tot ovšem pěstní právo, ale jiného nezná ne- 
svědomitý neznaboh. Ale ovšem bývá ní-kdy za to krulě potrestán, neb náhle, když 
sedí na vejcích, přiletí několik vlaštovek a zazdí ho za živa v zákeřnicky dobytém sídle. 

Někdy se dolíravé uhostí také pod hnízdem čápa nebo kavky, takřka jako podruh 
u bohatého dvořáka; však nebývá vždy jisto v sousedství takových pánů. Musi-lí pak 
sám předce k práci se odhodlati, odbude ji brzo a nedbale, i zanechává potom všecku 
ostatní starost samici, která zde ještě není emancipována a s níž spíše co s olrokyní 
nežli co se soudružkou nakládá. 

Ba vrabec jest kommunista i v manželských poměrech. Bez vyšších citů lásky 
hoví jenom svým chtíčům a žije v pustém souložnictví, v mormonském mnohoženstvi ; S' 



Perut ruču/ (Itrliy na ruce) skládá se z 9 brků : léliák (dlouhá lysá čásl nohy) jest zpředu 
Ubulkovaný a mírně dlonbý. Peří plákfl těchto hývá někdy pestré, obyčejně jest ale více méně je- 
dnobarevné, šedé. Některé drnhy vyznamenávají se zvlá.štně vytvořeným zobákem, jmenovitě křivka 
(Loxia), která hlavně na severu žije a u nás v zimě se hiu'zdí, nebo také se vyzuačtijí uměle vysta- 
veným hnízdem, jako tkadleůek (Plocius texior) na Senegalu, kdežto si splete hnízdo v podobě 
měšce, dole troubovitým vchodem opatřeného a na tenkých větvích zavěšeného: též jihoafrický re- 
publikán (Plocius soclus), žijící společně pod střechou na stromech zavěšenou, pod niž si na sta 
hnizd vystavuje. Do čeledi této náležejí následující rody a druhy: 

Pěukava (Fringilla L.) ; zobák s rovnou hořejší čelistí, délka jeho větší nežli výška, výška větší 
nežli šířka. Sem se počítá: ťlžek (F. splnus L.), stehlík (F. carduelis L.), čečetka 
(F. linaria L.), konopka (F. canaliina L.), ji řiče severní (F. montium Gem.), zvo- 
nek (F. chloris L.), p ě n k a v a (F. coelebs Ij.), j i k a v e c (F. montifringlUa L.). pěu- 
kava pod ho mí (F. nivalis Briss.) a kanárek (F. canaria Ij). 
S trn ad (Emberiza L)j hořejší čelis( zobáku užší nežli dolejši, dráp na zadním prstu delší nežli 
prst, druhý a třeli brk nejdelší. Sem se počítá: Strnad obecný (E. citrinella L.l, 
strnad cvrčivý (E. cirlus L.), propáska (E. millaria I- ), j o 1 a (E. hortulana L), 
strnad rákosní (E. schoeniclus L.). 
Vrabec (Pyrgita Cuv.) : hořejší čelist zobáku mírně zahnutá. Sem náleží: Vrabec (P. dome- 

stica L.), onpolník (P. montana I..), březovka (P. petrouia L ). 
Heil (Pyrrhula Briss.); hořejší čelist siluě zahnutá, zobák ze všech stran klenutý, krátký. Sem 
náleží: hejl (P. rubricilla Pall.), hejl ořešník (P. enucleator L), zvonohlik (P. 
serinns li ). 
Křivka (líoxia L.) ; obě čelisti se na konci křižují. Sem náleží: Křivka obecná (L cur- 

virostra I.., křivka bavorská (L pytiopsittacus L). 
Dlask (Cocothraustes Cuv.); zobák kuželovilý, velmi lluslý. Sem náleží; Dlask (C. vulgaris 

Pall.) a rýžovník (ť. oryzovora L ), zástupce našeho vrabce v Indii. 
Sně hule (Plccthrophanes Meyer) ; zadní dráp delší nežli prst, hořejší čelist vyšší nežli dolejši. 

Sem náleží S něhu le (P. nivalis L.). 
Tkadleček (Ploceus Cuv.) ; zobák větší a delší nežli u ostatních pěukav. Pták tento, obmezen 
pouze na krajiny teplé, vyznamenává se nmělými hnízdy. Sem se počítá: Republikán 
(P. soclus Lith.) v jižni Africe, tkadleček (P. lextor Gm) na Senegalu. 
Vdovice rajská (Vidua paradisea Cuv.); žije v Africe, 



43 

chlípnou náružlvostí rozmnožuje potonislvo po celé vsi, a prorarhávaje sílu životní před 
íasem záhy se vysílí a stárne ^). 

Při své nesylosli nepřipouští sobě přcdce strachu o každodenní poiřebu. Příliš 
líný, aby sám potravu vydělával, sklízí všude, kde ncsil. Na poli žitném, v stodole i na 
sejpce jest slíd jeho vždy prosli-cn, a dokud rolník jen zrnka na poli neb ve dvoře má, 
přiživí se i vrabec. On a strnad — strýc jeho — jsou neodbytnými nezvanými hosty 
rolníka. Vrabec ozobá první třešni na stromě a poslední také vyslídí. Při tom má 
své zvláštní labužnické ehoulky. Žádný hrozen neokiobá celý, nýbrž lítá od hroznu ke 
hroznu a vybírá si nejlepší zrna; na lusky ncjraději chodí, dokavad jsou měkké, a na 
klasy, dokavad jsou plné mízy. V zimě mu ovšem lakové hody přejdou, a pak upokojí 
svůj hladový žaludek ledacím, sbírá ve smetí a na hnoji všeliké drobty a šupiny, přiživuje 
se při obroku koňů, chytá pavouky a jiný hmyz, a zvláštně z jara, dokavad se obilí nc- 
vynielá a dokavad mladé krmí, sbírá housenky po stromech, fiímž aspoň poněkud škodu 
nahrazuje, kterou jinak na poli dělá. Jest viděti, jak užitečným ptákem by mohl byli, 
kdyby aspoň v letě choutku svou jenom na hmyz obmezil. Ale zrno obilní jde mu nade 
všecko. Za rolníkem poletuje na poli, za mlatcem přiskakujc na mlat, za pacholkem do 
konírny, ba vtírá se i do komor, vše vyslídí a kde co na zobák najde, to vezme a odletí. 

Ba vyskytly se také příklady, že holoubátkům vole proklobal, aby měkká zrna z 
nich dobyl. Tak se ledy stává darmožrout tento zlodějem, lupičem, vražedlníkem, hromadí 
hřích na hřích, a lof jeho běh života. Lid má skuleíně vrabce vůbec za škůdce , zlo- 
děje a chlípnika ; též praví se, že jest velmi hněvivý a žárlivý, pročež bývá prý často 
mrtvicí raněn. V pravdě spadává často so střech, křečmi strhán. 

Zahnízdí-li se potula na nějakém místě, nemilžc ho ani násilí ani lest vypuditi. 
Nadarmo nezachází s člověkem; přiučil se od něho šibalství a nabyl odvážné mysli, neb 
zlý příklad nalézá také mezi ptactvem více následovníků, nežli příklad dobrý. Kdo chce 
vrabce chytiti, musí si na to záhy povstali! Chlapců se varuje, kdekoliv je spati'í; a 
shýbne-li se kdo po kamenu nebo hroudě, v okamžení jest ten tam. Ostatně nedá se 
drzý chlapík tento ničím tak snadno zastrašiti nebo vyděsili. V ohledu lom není pouze 
skeptikem, nýbrž úplným nevěrou; se zpupnou dovádivostí sedá si na nos a na natažené 
rameno vlajícíiio haslroše, který má oslříhali úrodný sad. V stínu jeho úmyslně rád si 
hoví a právě lam nejvíce loupí, límjistěji, čím více jiné ptactvo se straší. Ušel-li slastně 
brokům ručnice nebo rozpialé síli, remlělí a čimčarujc úštěpně, a celý nezbedný houf 
posmívá se pak neobratnému lovci ze své skrýše. A jak jednotvárný, nepříjemný jest 
hlas vrabčí. V babylonské směsi ptačích hlasů nalezne se málo zvuků lak nelahodných, 
jako v jednotvárném nářečí jeho. Celá tulácká sprostota jeví se v jeho zvucích. Vrabci 
ovšem zdá se býti krásným zpěvem, on nikoho raději neslyší, nežli sám sebe ; neustále 
opakuje své čím čim rara ! štilip ! štilip I a právě tenkráte nejhlasitěji, když libý zpěv 
slavíkův nebo sedmihláskův nejsladčeji se rozléhá. Jestif to znak pleb.ejské mysli ! Pravá, 
jediná cena, cena krásných vloh a něžného cilu jest sprostáku nejodpornéjši. Každý 
má býti vrabcem: lof rovnost těchto sanskulloltů. 

Kdo by se ještě divil, že v příbytku jeho mír a láska nepanuje? V domácnosti 
jeho, může-li o ní jinak řeči býti při životě jeho potutelném a hýřivém, vládne závist, 



') Vrabec líhne třikrále do roka a samička snese vždy po 6—8 vejcích. 



44 

podvod a zlomyslnost, jen k šibalství se spojuje v společný liouf, v příbuzenstvu ale a 
v domácím obcování jest jenom svár a hašteření. Jen málokdy zahnízdí se vrabec vlí- 
dnější mysli u oinříženého okénka uvězněného muže a štěbetá mu o naději a útěše, neb 
zahostiv se pod krovem osamotnělé kaple děkuje Tvůrci, že ani vi-abce bez svaté své 
vůle se střechy nespustí. 

Tri ětvrti léta žije vrabec v hojnosti. V zahradách, na lukách a sadech rejdí a 
drancnje; jasné dny léta a jesení tráví docela nj polích, a v houfech veselých obletuje 
snopy a mandele. 

Je-li ale poslední snop odvezen, rozhostí-li se na poli a sadě pustota a octne-li 
se tam jen ve společnosti vrány, kavky a sýkory, pak se odebere nazpět do svého 
ziminho sídla, na ulice a návsi, do dvorů a stájů, i nastává mu truchlivý půst. Dová- 
divý chlubílek umlkne, zima a hlad, hořčí lo hosté, dorážejí naň a zapudí všechnu jeho 
rozpustilost. Tu sedí skrčen v kruhu svých hladových bratrů neladně rozčepýřen, s hlavou 
staženou mezi plece, a jen umóuněný zobák a černé oko číhá z kožichu. Jindy, když 
hustá chumelice bouří, hledá si osamolnělý útulek pod lomenicí za komínem, a když 
mrazem krovy praskají, sedá si na slixše do sluneční záře, nebo smutně klobe na za- 
nn'zlé okno o almužnu. Ale jak mile první jarní slunéčko se usmívá a sníh na^ střechách 
se taví, bej, jak se hned probudí lehkovážná mysl; úšlěpný poki-ik a bujné poletování 
počíná opět, vrabec jest znova starý vagabund. 

Postní čas uplynul a veselý bezstarostný život opět nastává, vždyf je jaro a zlá 
zima už je přečkána, vždyt mu dobrý otec zase stůl připravil ! 

A lak i my zjara hlas tohoto šelmy ve sboru jarní ouvertury ptactva uvítati mů- 
žeme ; vždyf je lo také hlas, který konečně velebí Tvůrce svého, pročež mu i konečně 
dopřejme jeho lazaronství, neb i v národu ptactva, jako mezi námi, musí býti pán a 
proletář. 

Vždyf je, když to kolem vezmeme, k tomu vychován ; a nadto jediný nás v 
městě upomíná na veselé sbory venkovského ptactva, i také proukazuje některé dobré 
služby. 



O s 11 é h II a 1 c d u. 

(Viz tab. IV.). 
I, 

Zima bez sněhu a ledu jest jako jaro bez květu a léto bez ovoce. Podivnou 
ovšem máme letos zimu, již skoro celá uplynula bez mrazu a sněhu, a v prosinci, právě 
když v jiný čas sněhová vrstev zem kryje a řeky naše ledovou korou se potahují, spa- 
ti'ili jsme jarní kvítka vyi'ážeti, hmyz se probouzeti a jiné úkazy nastávajícího jara, jako- 
by příroda z obyčejných svých kolejí se byla vymknula a jiné pořadí časů ustanovila. 

Měli jsme článek tento o sněhu a ledu již k prviu'mii číslu přichystaný, a čekali 
jsme jen z té příčiny, že v lednu aspoň sněhu napadne. Ale i teď máme poloviční 
jaro. Však že před sebou ještě únor máme, neodložíme předcc loto pojednání; snad 
ještě to, co omeškáno, se dohoní. 






45 

Zajíinavú úkazy Iclošní zimy vyložíme později v obšírnějším jodnání se zvlášliiíni 
poolilidnulim se na léta minulá. Nyní obralíiiic pozornost svou ke všeobecnějším poměrtim 
ledu a sněhu. Vo volně vedené rozpravě chceme o zimních těchto hostech pohovořili, 
o původu a vplyvu jejich na tvorstvo pozemní, jakož i o jiných poměrech, které je pro- 
vázejí. — 

První otázka, která se nám v oiilcdu tom namítá, jest otázka o původu sněhu. 
Jak povstává sníh ? Každému jest známo, že povstává mrznutím vodní páry ve vzduchu 
se vznášející. Sníh jest zmrzlá voda. Na povrchu každé hladiny vodní vystupuje do po- 
vělří neustále jemná neviditelná pára, která jako vzduch celou zeměkouli zvláštním ol)orcm 
objímá. Pára tato stává se viditelnou Icprv proměnou teploty. Dle stupně tepla v po- 
větří mění sé množství této vodní neviditelné páry , která jest dokonalý plyn, každé 
okamžení. Teplejší vzduch obsahuje více, studenější vzduch méně vodní páry. Nekles- 
ne-li teplota pod O" R., vytvoří se z páry, kterou vzduch obsahovati nemůže, bublinky 
a ty se nahromadují v podoby oblak, volně plovoucích v povětrném oceánu. Klesne-li 
ale teplota pod O" R., sluhnou bublinky vodní, co oblaka nad námi se vznášející, a pro- 
mění se v sníh. 

Jdeme-li v zimě po polích zasněžených, a vezmcmc-li hrst sněhu do ruky, bude 
se nám zdáli, že to kyprá látka, ale zvláštních poměrů tvaru na sněhu nepozorujeme. 

Jinak lo ale, pozorujeme-li padání sněhu pl;'i veliké zimě. S podivením spatříme, 
že každý chomáček se skládá ze skupení krásných hvězdiček, ba někdy padá sníh v po- 
době samých lakových pravidelných hvězd. 

Právě tylo hvězdičky jsou původním a pravým tvarem sněhu. I sníh obyčejný 
skládá se ze samých úlomků a nabromaděiuin lakových tvarů ; pod drobnohledem pozo- 
rujeme to na každém napadlém sněhu. Tvar tento není nahodilý, nýbrž řídí se dle stá- 
lých a určitých zákonů. Voda, přijímajíc mrznutím pevné skupenství, sráží se v pravi- 
delné tvary, v kristaly čili hlali. Ale právě dle zmrzlé vody, řecky kryslallos nazvané, 
pojmenovaly se i oslatní hlaccné hmoty tímto jmcneni. 

Podoba sněhových shloučků jest velmi rozmanitá, vyskytujíf se nejjemnější jehli- 
čky až i veliké zpeřené kusy. Právě na nejjemnějších jehličkách jeví se největší pravi- 
delnost, u hrubých shluků ale více již mizí. Základní tvar všech těchto pravidelných 
skupin jest šesliboký jeblance, který ale obyčejně v šeslibokou desku se stiskne. Deska 
lato nebývá ale dokonale vyvinula, nýbrž v pravidelné hvězdy proměněna, které nejpo- 
divnější rozmanitost jeví. Sněhové jehly a hvězdičky vzbudily již dávno pozornost pří- 
rodoskumců, a již Kepler popisoval je ve spisu : Siréna seu de nivě sexangula. Frkf. 
16H. Po něm obrátili ještě mnozí pozornost svou k tomuto předmětu , mezi jinými 
zvláště Angličan Scoresby , který v důkladném díle (Art account of lbe arctic regions 
with a history and description of Ihc norlhern Whale-Fishery. Edinb. 1820) krásnými 
výkresy je představil. 

Nejpravidelnější tvary povstávají pii tuhé zimě, a ačkoliv u větších shluků sně- 
hových pravidelnost nesnadno poznali se dá, spatří se předce i na nich, že jednotlivé 
jehličky pod úhlem 60—120" srůstají. Na jehličkách ojedinělých pozoruje se vždy šc- 
slerečná pravidelnost, neb ačkoliv jsou přemalinké, dá se pod drobnohledem přece na 
nich poznati šest hran. Ostatně srůstají ale obyčejně v podobu šestipaprskové hvězdy 
a rozmanitost tobolo zrůslu jest nekonečná. 



46 

NejCastěji se pozorují listnaté hvězdičky, obyčejně velmi tenké, průsvilavé a 
velmi jemné. Mezi nimi se objevují docela jednoduché hvězdičky se šesti paprsky 
(obr. 6), které v jediném bodu pod úhlem 60" se stýkají. V mírnější zimě jsou tyto 
hvězdičky větší, v tužší zimě menší, a pak se k ramenům šesterečným též pod úhlem 
60° přikládají jiná tenounká vlákna a hlatičky sněhové, čímž se podoba přerozmanitě 
mění (obr. 2. — 5.). Též obyčejné jsou šesliboké lístky, které svým zriistem nejkrás- 
nější skupeniny vytvoi^ují (obr. 7. — 18.). Největší rozmanitost ale povstává, spojí-li se 
hvězdové tvary s těmito lístky a obdivovati musíme se pak tvořivé fantasii přírody, která 
na základě tak jednoduchých vzorů již nepřehlednou rozmanitost vyvésti umí, nebof 
každý tvar dá se vždy na pravidelný šestihran uvésti (obr. 3. — 17.). 

Vzácněji, nežli tylo ploché hvězdičky, vyskytují se skupeniny, v nichžto neleží 
všechny hlatičky v jedné ploše, nýbrž dle rozmanitých ploch se rozbíhají. Hlatičky tyto 
nedají se tak jako předešlé na papíru představili, a rozstupují se na dva způsoby. Jedny 
obsahují u prostřed lístek, z jehož obou ploch a z krajů hran jehličky pod úhlem 60° 
nakloněné vybíhají. Průměr těchto podivných skupenin dosahuje někdy % palce, i pa- 
dají často při teplotě — 4° až — 6° C. Jiný způsob obsahuje uprostřed kulaté ja- 
dérko s paprsky na všechny strany se rozbíhajícími (v průřezu obr. 16.). Paprsky 
těchto kulatých hvězd zdají se záležeti ze samých tenounkých šestibokých jehlanců nebo 
hranolů, nebof někdy, při zimě ne příliš od 0° C vzdálené, padají takové jehličky v ne- 
smírném množství, i vyskytují pak se mezi nimi, ačkoliv porůznu, také úplně šestiboké 
jehlance (obr. 15.). Ješlě vzácnější jsou šestiboké hranoly s hvězdami nebo lístky kol- 
mo spojené (obr. 13. — 14.). 

Poněvadž voda ve vzduchu co pára se vznášející a voda na zemi tekutá jest 
jedna a tatéž látka, vyplývá samo sebou, ze i led, na řekách nebo jinde se vytvořu- 
jící v podstatě ten samý tvar míli musí, jako sníh. 

Kdož nezná podivné listnaté a keřovité nákresy, které mráz v krásné ale podivné 
rozmanitosti na oknech vykouzluje ? Původ těchto mrazových květů vysvětlí se velmi 
prostě, jako původ sněhu. Páry v teplém pokoji se vznášející ztrácejí u studeného skla 
svou rozlažlivost, srážejí se v kapkách na okně a zrraznou. Nadýcháme-li na zmrzlé 
okno, abychom vrstvu ledu již utvořenou odstranili, můžeme poznenáhlý zrůst ledových 
nákresů velmi dobře a pohodlně stopovati. Obyčejně se tvoří zpočátku podlouhlé nitky, 
na něž se ze strany jemná vlákna pod úhlem 60° přikládají, tak že po nějakém čase 
v podobu pírka se zvětší. Mnoho takových pírek, jejichž základy k sobě pravidelně pod 
úhly 60 — 120—30° se přikládají, spojí se pak ve větší péro nebo list, jehož silnější konec 
obyčejně dole na tabuli se nalézá. V skoumání jednotlivých ploch a hran jest ale na 
přemalinkých Matičkách, z nichžto se ledové nákresy tvoří, skoro nemožné. 

Piiznivější okolnosti k takovému skoumání vyskytují se někdy na ledových ram- 
pouších, které se velmi zponenáhla na ochráněných místech, k. p. v jeskyních, pod stře- 
chami a jinde tvoří. Vyšel jsem si v lednu r. 1850 na procházku při teplotě — 2° R. 
U rybníka v Dolní Krči nalezl jsem u mostu rampouchy ledové, jejichž povrch nebyl 
všude zaokrouhlený, nýbrž na konci více kostrbatý. Povšimna si blíže jednoho rampou- 
chu, spatřil jsem na konci jeho pravidelný šestiboký sloupec, ukončený plochou šesti- 
hrannou, šesterečnými rýhami opatřenou. Podobný úkaz popisuje Daniel Clarke (Trans, 
of the Cambr. Phil. Soc. 1821) a jiní; Smithson pozoroval a měřil hlati ledové, na 
nichž ustanovil mimo sloupec šestiboký také jehlanec šestihranný, jehož osní hrany 



47 

142" 30' a poboční liraiiy 80" obiiášuly. Ulc toho iicize pochybovali, že hlali ledové 
náležejí do blatní soustavy šesterečné cíli tak nazvané klencové (diomboedrischcs Sy- 
stem). Chcenie-li led v prvních jeho počátcích překvapiti, postavme měkkou, cistou 
vodu do otevřené skleněné báně za okno do pokoje netopeného. Skoumáme-li tuto vodu 
čas od času citHvým teploměrem a hustoměrem, poznáme, že teploty její pořád ubývá, 
hustoty ale neustále přibývá, až konečně při teplotě 3", 5 R. voda své největší hustoty 
dosáhne*). Nyní se tvoří na kraji nádoby dlouhé hlatičky, obyčejně v nakloněné po- 
stavě ke stěnám nádoby, a na jehličky tyto usadí se jako jemné zpeření z každé strany 
řada jiných blátíček obyčejně pod úhlem 60" ; pernaté skupeniny tyto se stýkají a pro- 
stora mezi nimi vyplní se taktéž rozličnými skupeninami jehliček, až celá hladina sou- 
vislou korou se potáhne. Potom počne led také na dolejší straně se sesilovati, ale je- 
dnotlivé částečky a hlatičky ledu nepřilehají k sobě ztěsna a nepřetržené, nýbrž ve hmolě 
ledové povstávají prázdni'! nebo vzduchem naplněné dutiny, které činí led neprů- 
hledným. 

Docela stejné úkazy spatří pozorný skoumatel také při mrznuli velikých hladin 
vody, k. p. U3 rybníkách a jezerech. Někdy ale přetáhne prý se celá hladina okamžitě 
jako na pokynutí nějaké kouzelné moci, souvislou vrstvou, jakoby se průhledné tkanivo 
na hladinu bylo hodilo. 

Známo jest, že led představuje obyčejně jednostejnou celistvou hmotu, na níž 
není ani stopy hlaceného slohu ; mimo lo ale vyskytuje se led ještě v některých jiných 
pamětihodných poměrech Ivaru. 

Tak nazvané k r o u p y mají nezřídka sloh soustředně miskový a skládají se ze 
střídavých prfihlednýcii a mdlých vrstev ; led na vysokých horách, tvořící rozsáhlá le- 
doviště, má sloh zrnitý, jako nějaká hornina, a též mořský led objevuje se v paměti- 
hodných okolnostech, o nichž obšírněji pohovoříme. 

Mimo tvar jest nejpamělihodnřj,ší přirozená vlastnost zmrzlé vody poměrní 
váha její. 

Led totiž čili zmrzla voda jest lehčí nezlí voda, a proto na ní plove, kdežto 
přece tělesa při svém tu hnuti také obyčejně větší váhu obdržují. Dle průměru desíti 
skoušek (Kastners Archiv I. 99.) obnáší poměrní váha ledu 0,9268. 

Jak důležitá tato vlastnost jest, poznáme hned, jak mile si představíme, že by 
k, p. led těžší byl nežli voda.' Následky toho byly by znamenité. Každoročně zmrzly 
by řeky, ba i moře v severních krajinách až na dno, a možná, že by i u dna po celý 
rok zamrzlé zůstaly. Neb těžší led usazoval by se vždy na dno, a jak by se na povrchu 
ledová kůra utvořila, sklesla by také pod bladinii. Velemoudře zřídil ale Bůh tvoření 
ledu. Jak jsme již nahoře podotkli, hustne voda tím více, čím jest studenější, až u 3", 
5 R. své největší hustoty dosáhne. Pak se opět roztahuje až k O" R., načež ještě více 
se roztáhnouc v led se promění. Vysvitá samo sebou, že voda na hladině až k 3", 5R. 
vystydlá ke dnu klesá a teplejší nahoru vystoupne, což tak dlouho se opakuje, až 
všechna voda k tomuto stupni prochladne. To požaduje delšího času a tím se tvoření 
ledu o něco opožďuje. V hlubinách však zůstane voda delší čas hustější a tudy i te- 
plejší nežli na povrchu. Kdyby voda chladnutím hned všude až k O" R. klesla, promě- 



") Voda se stalme o OfiOOiS dil svéhu objemu 



48 

nila by se v jedinou ledovou spoustu a všechny ryby musily by v ní zahynouti. Každý 
úkaz má však svou podstatnou, v hospodářství přírody hluboce založenou příčinu. 

Jinak to ovšem jest ve vodstvu při velké zimě rychle se pohybujícím, k. p. v 
řekách se silným pádem. V těchto promíchá se voda studená a teplá, a dno a povrch 
stejně se ochladí. Rybáři, mlynáři a lodníci věděli již dávno, že se led v rychle te- 
koucích vodách také na dně tvoří a pak se odtrhuje a na povrch vyplývá, ačkoliv mnozí 
fysikové ještě o tomto údaji z theoretických důvodů pochybovali. Led takový na dně se 
usazující jest ale mnohem řidší, nežli led na povrchu se utvořující. Viděl jsem sám ry- 
bářské koše v zimě ve Vltavě až na 6 stř. hloubky ponořené, v nichžto se množství 
ledových kuliček a děrnalých desek usadilo. Nezřídka unášejí ledové kry pod vodou 
se utvořivší veliké kameny do výšky, a veliká část ledových kusů plynoucích v zimě na 
řekách má týž původ. 

Zrovna opak toho pozoruje se ve vodě docela tiché, k. p. v nádobách s úzkým 
krkem uzavřené. Stojí-Ii k. p. v zimě voda v lahvici za oknem, zmrzne někdy teprva při 
— 3" R., ba i pi-i stupni ještě hlubším. Nejmenším otřesením promění se ale okamžité 
v ledovou hmotu. 

Neodolatelnou silou prostraňuje se led utvořený. Pozorovalo se, že voda v sil- 
ných železných nádobách uzavřená při svém zmrznuti jako slabou skořapinu stěny jejich 
roztrhla. Železná puma, 12^4 palců široká se stěnami na 2 pal. tlustými, roztrhla se s 
silným praskotem a veliký kus ledu prodral se skulinou. Při 17" R. vyrazila se zálka 
2'/2 lib. těžká až na 62' dálky, a okamžitě vystoupil z otvoru roubík 4 pal. dlouhý. Síla 
tato dá se až na 2,648,000 lib. vypočítati. 

Z toho vysvětluje se snadno pukáni a trhání s mohutných kmenů, k. p. dubů a 
buků, v tuhé zimě; z toho pochází též rozpadávání se skal, jmenovitě z jara. Voda 
totiž, vnikajíc zponenáhla i do nejjemnějších skulin, uvolňuje nejdříve souvislost jedno- 
tlivých kusů, a v zimě mrznouc a tedy se rozšiřujíc tlačí je pořád dále od sebe, ažko- 
nečné rovnováha se zruší a balvany s oubočí skal dolů ze řítí. S kolmých skalnatých 
břehů nad Vltavou u Stěchovic a nad Morání u Kainýka, Orlíka, v divoké Šárce, u Chuchlí 
a jinde, padají každoročně utržeiié balvany dolů a na některých místech do řečiště 
Vltavy, které pak z jara pro plavbu jest nebezpečné. — 

Poněvadž tvoření sněhu a ledu závisí od nízké teploty, musí zeměpisní šířka a 
výška krajiny nejhlavnějšího vplyvu na rozšíření jejich míti. 

Čára věčného sněhu a ledu opisuje kolem země oblouk, který spočívá na točnách a 
zponenáhla k rovníku až na 16 — 17,000 stí-, se vypíná. Krajiny severní, jmenovitě 
ale polární, jsou tedy zvláštním domovem sněhu a ledu. Zanechajíce rozpravu o rozší- 
ření a jiných ještě poměrech sněhu a ledu době jiné, obrátíme se nyní ke krajinám, které 
objevují velikolepé úkazy sněžní a lední, totiž k severním stepám ruským a sibiřským, 
k točnám a vysokým horám věčným sněhem pokrytým. 

My zde v kotlině české, jmenovitě letos, jsme ovšem příliš vzdáleni od říše ledové, 
nicméně není od místa pohovořiti v době, kde zimní příroda na severu neobmezené 
vládne, o úkazech jejich. 

Obrátíme se v příštím článku k stepím ruským, které, ač z veliké části jižněji po- 
loženy nežli Čechy, předce jsou pravým domovem ohromného sněhového příkrovu a 
rejdištěm proslulých sněžných bouří. 



49 
O semenech rostlin*). 

Sepsal Em. Pnrkyně. 

Když sníh pole pokrývá , tu po vesnicích rozléhá se hřmot cepův , ale rostliny 
lesní, které suché i zvadlé ze sněhu strmí, bez mlátící lidské ruky nemají starosti o své 
potomstvo. Dávno již vítr semena jejich unesl, i majíf na příští jaro a léto svou okrasu 
pojištěnu. Zdá se nám mrtvým býti celý rostlinný svět za času zimního, než život uza- 
vřel se do malých zrneček, čekaje až jen mrazy přestanou, by zase po luzích a rolích 
se jevil. Již v jeseni rostlinstvo odumírá, sníh pak jen příkrovem je pokrývá. Kdyby 
s pohledem na zralé pole na mysl nám nepřišlo, že chléb a pokrm tisícův konečně teJ 
v bezpečí, věru zlaté klasy mrtvé by se nám býti zdály jako sláma. Života prázdná se 
nám zdá býti zralost naproti bujné zelenosti listi a pestré nádheře květů , leč každý, 
jenž ví , že z kvítka leprv se rodí ovoce, tím se upokojuje, že rostlina tenkráte vyko- 
nala práci svqu , když docela dozrálo semeno, tisjcerou náhradu poskytující za smrt 
matky. Dokazujc-li již barevný květ, že rostlina lepších šfáv vynaložila na upředení si 
svatebního roucha, než k utvoření zelených listí potřebovala; připomíná-li nám skladkost 
ovoce, že ještě sladšich a silnějších látek obětovala na zríist plodu nežli na květy: tuE 
pak snadno každému napadne, že nejlepší podíl všeho dostanou semena, ano že dříve 
vyrostlé části rostliny snad jen k tomu sloužily, by šfávy pro semeno nepotřebné 
vyloučily. 

Z toho uzavíráme, že semeno jest nejdůležitější část rostliny, květy pak i plody 
že jsou jen pouhá zbytečná ozdoba. Také pochopíme, proč rostliny, rostoucí v nehrubě 
příznivé půdě, na svých šatech uspořuji, skromné jen a neouhledné kvítky a plody tvo- 
říce; dějef se to pro lepší výživu semen, jichž v hojnosti mívají. Uznáváf člověk v plné 
míře důležitost semen , více sice v tom ohledu, že mu potravu poskytují, než v ohledu 
na rostlinství, ale též v tomto posledním, poněvadž z nich vyplývá naděje na opětné ba 
hojnější žně. Rostlina do těchto malých zrneček nahromadila všecky sytící šťávy, jež jen 
ze země vyssáti mohla, a jakkoliv též listí co salátu a zevnitřní obálky semen co ovoce 
rádi požíváme , přece nejživnější a proto nejdůležitější naše rostlinní potrava záleží z 
chleba a z vařiva, jako bobů, čočky a hrachu ; chléb zhotoven jest ze semena obilního, vařivo 
poskytují semena rostlin luštinovitých. Z řípy a ze zrnek lnu olej tlačíme, z hořčičních 
zrnek hořčici děláme, a jak mnohonásobné ještě jest semen upotřebení. Všecky příklady 
užívání semen v hospodářství ukazují, že v semenech nacházejí se látky, kterých 
v ostatní rostlině v té hojnosti a čistotě není, sic by již dávno lidé ten moudrý nápad byli 
měli, celou rostlinu bobu anebo pšenice na potravu bráti na místě zrnek. Ony látky ale, 



•) (Tah IV.) Pro snadnější srozumění užívá se u všech ohrazů těch samých liter k na- 
značení jednotlivých dílů semen. R) znamená koríneli líelní rosíliny, c) první kelní listy, 
O pírko neb poupátko kelní, a) bílek semenní, i) skořepinu semenni, mj kelul dirku, iiJ pu- 
pek neb Jizvu pupeční, ca) kalich, který u některých rostlin semeno zaobaluje. Fig. t. se- 
meno bobu. Fig. 2. semeno lískového ořechu. Fig. 3. semeno svatojanského chleba. Fig. 4. 
semeno mrkve divoké (u které dvě semena ve ztvrdlém kalichu vězí). Fig. 5. semeno rost- 
liny našemu oleaudru podobné (kde pnpek v tenké vlásky se rozdělil). Fig. 6. semeno 
smrku (s větším počtem kelních lístkíi). Fig. 7. semeno smetanky, acj ovocní skořepina, 
fp) pozůstatky kalichu. Fig. 8. semeno ječmena. Fig. 9. semeno javoru. Fig. 10. semeno 
bramboru. Všecka semena jsou vidy v celosti a v průřezu vypodobněna. 

4 



5 a 

pro ktcrú obili a jiné k potravě sloužící rostliny sázíme, ano uměle vzděláváme, aby větší 
hojnost semen na oulraiy listí a pně vyvinuly, ony lálky jsou přede vším škrob a olej. 
Škrob činí hlavní část obilí (mouka naše jest pouhý škrob, ačkoliv toho slova v obecní 
mluvě jen k pojmenování škrobu z bramborňv a pšenice vydobytého se užívá), čočky, 
kaštanů a hracliu, bobii a lískových ořechů; olej zas nachází se v semenech všech 
rostlin reřichovitých (ku kterým řepka náleží) a v zrnkách ovocních stromů , máku a 
vlaských ořechů. Škrob záleží z maličkých zřnočck naplňujících buňky (ci'lly), z kte- 
rých se rostliny skládají. Zhusta se nalézají škrobová zrnka v buňkách listův, buňky 
semen ale takořka jím zacpané bývají; a jmenovitě jsou to ii kašlánu, hrachu buňky 
ony, z kterých po vsazení jich do půdy první se jevící listy záležejí, které zajisté jiš 
každý viděl, alespoň u bobů. (Fig. c.) U jiných semen, jako n. p. u zrnek pšenice, 
žita, ječmene buňky se škrobem tvoří hmotu kel semenní obkličující. (¥ig. a.) Kel se- 
mena neb kliček jest ona čásf, ze které později celá mladá rostlina vyrů.ilá. U obilí 
ledy jen obálka příští rostliny , u rostlin luštinovilých ale již čáslky pozdějšího zárodu 
(první listy) dávají nám škrob, jenž tvoří živnou a krmnou část chleba i jiných potrav. 
Jako škrob v zrnkách, tak olej v malých kapkách v buňkách rosllinních se nachází. 
Některá semena naplněna jsou olejem aelherickým neb voňavým, který, ač ne v lakové 
hojnosti, i v listech se vyskytuje. 

Tímto olejem stává se, že třené lislí rosmariny, lavendule, maleří doušky zápach 
rozšiřuje. U některých semen zase, jak n. p. u semen mandlí, švestek, třešní, olej onen 
jest jedovatý, tak nazvaný olej hořkých mandlí, nebot v hořkých mandlích se oleje toho 
v takové míře nachází, že malé zvíře, jako myš, králík, veverka, jediirou z nich se může 
otráviti. Olej , jak jsme již podotkli, naplňuje buňky rostlin, ve kterých vůbec se na- 
chází, v malých kapkách ; škrob zase tvoří v nejhojnější míře buňky listů kclních v se- 
menech, jako v mandli, ve lnu a vo vlaském ořechu, aneb tlustou obálku okolo klička 
onoho senicnního, jak u kokosového ořechu, kde kel v poměru k vehkosti semena jest 
velmi malá, lak nazvaný sýr kokosový. Tak též u máku obálka kclní dává olej. 

Škrob i olej (i jiné látky méně neb více užívané v hospodářství, které v rostli- 
nách a zvláště v semenech se nalézají), zhotovuje si rostlina s lálck ze země vssaných, 
i jsouf jí velmi potřebné k růsla a živobyli. Proto též nashromážděné v semínku příští 
rostlince hned nejpotřebnější šfávy poskytují, lak že malé zrno, od matice odpadající, zá- 
sobou na první cesiu zaopatřeno jest. V ostatních částech rostliny bývají škrob, olej a 
jiné méně důležité látky, které semena naplňují, vodou promíchány, která k jejich tvo- 
ření nápomocna a z půdy od rostliny vssána byla, odkud také pochází šfávnatost plodů 
i listí. V semenu ale ony látky skoro beze vší vlhké hmoty se nacházejí, a to proto, 
aby se více zrnek škrobových a kapek olejních do buněk semena umístiti mohlo, než do 
buněk listův, skoro docela šfavou naplněných. Že semena tolik moku nechovají, neděje 
se proto, aby člověk potravu v zrnkách nacházel, tak jako včela nenaplňuje pro lidi své 
plástvy medem; ano obsah semen některých jest pro nás nechutný ba jedovatý. A však 
z té příčiny, že bez vody takořka naplněno jest suchými neb mastnými látkami krmí- 
cími, scBieno zralé tak brzy se nevysuší, kdyby po odpadání hned do příznivé půdy 
nepřišlo, a lepších časů dočkali se může beze proměny svého obsahu. Semeno dozrálé 
jest celek, neodvislý od mateřské rostliny. Listí a květy od kmene utrhnuté brzo vadnou, 
než semeno mnohá léta se zachovali může, aniž sílu ku klíčeni tratí. Mnoho zde i tvrdá 
kůra okolo semena přispívá. Její tvrdost neb měkkost, tenkost neb hrubost má za při- 



51 

činu rychlejší neb pozdnější růst kle. Tak n. p. semeno kávovníka ve své vlasti hned 
po dozrání do zemS vsázeti se musí, nemá-li zahynouti, kde naopak zase pšenice, v ra- 
kvích egyptských mumii nalezená, která tedy nejmíň 2000 let ležela, klííila, jak mile 
do půdy zaseta byla, docela jako jen rok stará zralá pšenice. 

Klíčeni semen ale nestává se nikoliv pro množství v semenu zachovaných krmných 
látek, ačkoliv látky tyto veledíiležité jsou k dalšímu roštu. Semeno kromě látek , o 
nichž nžkolikkráte již se zmínka stala, je.šlú maličkou rostlinku v sobě zavírá, rostlinku 
s listy a s kořínkem. cFig. r.) 

Zárodek pHšIí ndadé rostliny ledy již na mateiú rostlině učiněn jest, a odpadlé 
semeno rovná se sazcnici nebo pučící ratolesti, na jiný kmen štěpené, nebof v semeně 
již nachází se poupátko ba i kořínek, který sazenici a štěpu schází. V zemi se změk- 
čuje vlhkostí tam vždy v plné míře panující skořepina semena podlé své tvrdosti v del- 
ším neb kralšim čase. U broskve, vůbec u semen stromů ovocních, pokrývá semeno ještě 
tvrdá kůra, která jest zkostnatělá vnitřní blánka plodu, čím se změkčování opozdňujc. 
Když mokrost až do vnitřka semena pronikne , začíná se pučení tím, že kořínek kle se 
prodlužuje, skořepinu proráží a do země vniká. Potom se zvětšují lístky kelní a docela 
skořepinu odvrlmjí. Látky krmné semeno naplňující, přistoupí-li voda , růstu rostlinky 
volně pomáhají , více ještě než v zemi schovaní krmící živlové , kteří později starou 
rostlinu živí. Z toho se vysvětluje časné a silné pučení semen i do samé vody vlo- 
žených. Všecky tyto výjevy popíšeme později ve zvláštním článku; co zde praveno, 
zdá se nám dostačovati k vysvětlení jednotlivých částí semenních, které zde nejvíce na 
zřeteli máme. 

Kůže semenní zevnitřní , jak již dříve podotknuto , jest rozličné hutnosti , jakož 
i rozličnými barvami a výrůstky u jednotlivých rodů rostlin ozdobena. Též jsme již o 
lom se zmínili, že u semen stromů ovocních zdřevěnělá vnitřní blánka plodu zrnka ne- 
rozlučně obkličuje. Mimo to ještě více jest semen , která ještě nad sebou části 
plodu neb celý plod mívají, tak (Fig. 4. c a] n. př. kmín, slunečnice a všecky do jejich 
rodu náležející rostliny. U všech ostatních semen, t. j. u těch, která svobodně v plodu 
ležela, a ku kterým blány ovocní nebývají přirostlé , lze pozorovati blánku okrouhlou 
(Fig. u) , lišící se od skořepiny semenní tím, že méně hladká a jiné barvy bývá. Jest 
to jizva pupeční, na kterémž místě vždy semeno před dokonalou zralostí tak nazvaným 
pupkem ku plodu připevněno bývá. Též nachází se u některých semen malá dírka, tak 
nazvaná kelní dírka , skrze kterou ndadé semínko prachejn prášníků zplozeno bylo ; u 
největší části semen bývá však dírka tato zarostlá. Ačkoliv první zárodky semena v rost- 
lině sem nepatří, přece nelze nám alespoň povrchně tvoření semen zde pominouti. MáC 
semínko ono před zplozením docela jinou podobu než zralé. Býváf obklíčeno dvěma 
blánkami a u vnitř duté. Jak mile ale prášiiíkové zrnko již dřivé popsanou dírkou vpadá, 
začíná se též semeno proměňovati. Zrničko prášníkové vzrůstá na jedné, ku kelní dírce 
obrácené straně v kořínek, na protivné stríině v lístky kelní. (Jc-li u zralého semena, jak 
to zhusta bývá, kelní dírka zarostlá, dá se místo, jež drive zaujímala, poznati, když se 
semeno rozkrojí; tam, kam špička kořínku jest obrácena, nalézá se zarostlá kelní dírka). 
Mezi tím ale, co se ze zrnka prášníkového embryo neb mladá rostlinka semenní utvoří, 
též ostatní semeno se proměňuje. Blanky zrnečko obalující srostou v jednu (jen velmi 
zřídka zůstávají neproměněny), spolu sroste dírka kelní.' Vnitřek zrnečka, jenž dříve du- 
tinu tvořil, tvoří teď ony krmící látky, které bud mladá kelní rostlina (embryo) v sebe 



52 

vssaje, při čemž se zvětšujíc celou dutinu vyplní, ano isleny té dutiny do selie vssaje, 
lalf že svoljodně v srostlých blánkách leží, Cjaiio n. př. u bobu Fig. 1.); anebo iitcré, 
an kelní rostlina zůstává malá, se slěn kclní dutiny kapajíce ji obklíčí , a CPig- a) když 
pak ztvrdnou, bílkem semenním se nazývají. Při posledním tomto pochodu též často steny 
dutiny kelní se rozpouštějí a v krmné šfávy proměňují, tak že semena jen v zevnitřníoh 
obálkách spočívají. Též někdy se stává, že kelní rostlinka se zvětšuje, nikoliv ale v té 
míře, aby celé semeno naplňovala, a při lom také i bílek se tvoří (Fig. a). O všem tom 
později bude jednáno, tu nám lze jenom upozorniti na to, že bílkem se jmenuje hmota 
rostlinku kelní obkličující a z krmných látek se skládající, jako n. př. u obilních semen 
(Fig. 7. a'). Kde ale, jak u semen luštinatých rostlin, u žaludů a kaštanů, škrob a jiné 
živné látky ve zvětšených kelních listech se nacházejí, semena ta bezbílková se na- 
zývají. 

Ony lístky kelní jsou u některých semen velmi zřetelné (Fig. 1 c. 2 c). Spro- 
slíme-li bob neb kaštan semenních skořepin, hned se rozpadává obsah jejich v dvě po- 
lovice jen málo na jednom konci souvislé. Ty dvě polovice jsou kelní listy, tam kde 
souvisí, nachází se kořínek (později více a více se rozvětvující kořen) a poupátko neb 
tak nazvané pírko, z kterého později peň a listy rostliny vyrůstají. U semen bílkem 
opatřených již vzácnější jsou lístky kclní , za to ale kořínek bývá více vyvinutý (Fig. 3 
4 r). Bývá tu celá rostlinka často v semenu skroucená (Fig. 6. r. c). Všecka tato se- 
mena s dvěma lístky kelními rodí rostliny sobě ve mnoha kusech podobné, a tyto rost- 
liny, ku kterým náležejí všecky stromy naše, kmín, rosmarina, pivoňka, karafiát a jim 
podobné, tvoří třídu dvouděložných (nebof kelní lístek nazývá se jinak dělohou) čili di- 
kotyledonů (od řeckého dis = dvojí a kolyledon = kclní lístek). Jedle, smrk, borovice, a 
všecky do toho rodu náležející rostliny, mající více takových lístku nad kořínkem (Fig. 6) 
tvoří třídu mnohoděložných čili polykotyledonů (od řeckého polys = nmoho). Jest ale též 
mnoho rostlin, které jen jeden lístek kelní mívají. Tento lístek bývá bílkem obklíčen 
(Fig. 7. c) a spolu v poměru ke kořínku veliký , zavírající v sobě pírko neb poupátko 
kelní. To však dá se poznati jenom průřezem. V rozkrojené rostlině kelní nalézá se 
důlek (Fig. 7.) , vše , co nad ním jest lístek kelní , co pod nim kořínek (Fig. 7. rj , v 
dutině té sedí pírko (Fig. 7. f). Rostliny s jedním lístkem kelnim nazývují se jedno- 
dčložné čili monokotylodony (od řeckého monos =jeden). Sem patří palmy, trávy, tedy i 
všecko obilí, tulipán, lilie i jiné podobné rostliny. Velmi zajímavé jsou též drobnohledná 
semena mechů, kapradí a chvostů , tak nazvané spory čili výtrusy. Tyto spory skládají 
se jenom z jediné buňky, ze které, přijdou-li do země, z jedné strany nasázením buněk 
listy, z druhé kořínek se tvoří. Stává se tedy u těch rostlin teprv v zemi, co u více 
vyvinutých v nezralém semínku se děje, když prášníkové zrnko dírkou kelní vpadává a 
tam v rostlinku kelní se proměňuje. 



53 
O povětrnosti. 

Od Dra. V. Kuueše. 

I. 

Pozornost na úkazy v našem oboru povélrnóm vzbuzuje se obyčejně teprva ten- 
kráte, když zvláštní a neobyčejné poměry povCtrnosti posloupnost každodenních a vše- 
dních úkazů pieruší. Je-li nebe po vělší čas roku čisté, jako v tropických krajinách 
nebo střídají -li se všecliny promény v povělří pravidelné, jako v údolích vysokých hor, 
nevzbudí se tak snadno chut ku pozorování. Teprva když povětří nestálým býti počíná, 
když neobyčejné úkazy bud v toploté povětří, bud ve vliikosli jeho se objeví, namítají 
se všeobecné otázky, odkud tyto neobyčejné výjevy pocházejí, jaké jsou příčiny jejich, 
jak veliká jest úchylka od pravidelného pochodu a jaké budou míti následky? Pak te- 
prva cílí se potřeba , takové nepředvídané úkazy již napřed ustanoviti neb uhodnouti. 
Již prostý , jednoduchý rolník nebo lodník ustanovuje obyčejně s příznivým výsledkem 
povahu navsiávající povělrnosti , ačkoliv nemá hlubších vědomostí a jejiom na vlastní 
nebo od předků svých nashromážděnou zkušenost a pamět spoléhati se musí. Beze 
všech příprav a nástrojů, jimiž by povahu pověli-í skoumali mohl, předpovídá takřka je- 
nom dle neurčitého citu, pocházejícího ze soujemu předešlých zkušeností, nastávající pro- 
měny v povětří , ovšem často s velikou věrojatností, a přípovědi jeho shoduji se oby- 
čejné velmi dobře se skutečnou proměnou. Může-li tedy již prostý pozorovatel v ohledu 
tomto podstatné úsudky vyslovili, nebude vědeckého pozorovatele předpovídání budoucích 
proměn v povělrnosti nedůvodné, ano bude se lim méně od podobnosti k víře odchylo- 
vati, poněvadž své úsudky na pečlivě vedené, déle nežli před sto lety založené denníky, 
v nichž zaznamenána jsou pozorování, na nejrozličnějších místech země nejzevi'ubnějšími 
nástroji učiněná, zakládati se vynasnažuje. Pozorování jeho mají mimo to ještě lu přednost, že 
jsou všeobecná a nikoliv jenom místní, jako u rolníka, který, pouze na své oudolí nebo 
svůj kraj obmezen jest, neb jako u lodníka, který, ač výborný znalel mořské po- 
vělrnosti, přece do nemalých nesnází by přišel, kdyby na pevnině povětrnost jenom na 
několik hodin pi-edpovídali měl. Neb v oudolích vysokých hor vane vítr vždy jenom dle 
směru oudolí, a na otevřenjém moři duje beze všech překážek a podléhá v celku vždy 
těm samým zákonům, kdežto úkazy, mají-li- všeobecně se pojmouti, přerozmanitě se 
objevují, tak že velmi nesnadno bývá, pevné stanoviště nalézti. 

Jakožto nejpřednější okolnost musí se především vytknouti, že povětrnost všech 
krajin v neustálém vzájemném spojeni se nalézá ; že se povětří bez přestání od ro- 
vníka k točnám, ze severní polokoule k jižní a naopak odlévá, tak že povětrnost, jakou 
v Čechách pozorujeme, závisí od povělrnosti na Atlantském oceánu, v točnových kraji- 
nách , v střední Asii a Africe. Dokavad tedy pozorování z těchto krajin chybí, nemůže 
se nic určitého o nynější , neřku-li o budoucí povělrnosti soudili. 

Úloha naše obmezuje se v tom ohledu jenom na to, abychom ustanovili pravidla, 
dle nichž se povětrné úkazy v průměru delší řady let řídily. Způsobem tím můžeme 
tedy povětrnost jenom potud předpovídali, jak by se vytvořili musila, kdyby rok od 
roku ty samé síly působily, a sice v tom samém pořadí a v tom samém čase, jako před 
tím. Vedlejší okolnosti, závislé od místních nebo časových poměrů, jinnž se pravidelný 
pochod časlo docela zruší a převrátí , nedají se nikterak předpovídati. 

Nezbývá tedy prozalím nic jiného, nežli zapsati všechny úkazy dějepisně a sera- 



54 

dili je tak, aby vžay jeden co následek druhého se objevil, abychom se tím způsobem 
tím více k původní příčině přiblížili. Cesta zkušenosli jest tedy jediná, která k cíli 
vede, a údaje čerpané z pozorování jsou jedinými pravými základy, na nichžto dále sta- 
věti se může. Takovéto z četných pozorování čerpané údaje budou tedy mčřítkem, dle 
něhož přítomnou povutrnost posuzovati budeme. Z průměrů takových budeme moci udali, jak 
veliké jsou úchylky v porovnání s předešlými výjevy, a jak veliké jsou příčiny, z kterých 
tyto úchylky se vytvořily. 

Takovou z dlouhé řady pozorování odvozenou průměrní povětrnosl vyložíme pro 
okolí Pražské, kdežto již více nežli 50 let neustále každá proměna v povětrnosti se pozoruje. 

S tím mohou čtenáři naši své vlastní zkušenosli, jaké dle míry svých okolností 
si zjednati, porovnati, a sami sobě ustanoviti, jak dalece se zkušenost jejich od pozoro- 
vaného Pražského průměru odchyluje. 

Bude ale záhodno , vyložili dříve, nežli k tomu výkladu přistoupíme, koždou je- 
dnotlivou část velikolcpého stroje, jimž se rozmanité proměny vyvozují, abychom jednak 
sílu, která tímto strojem hýbe, jinak také účel jednotlivých částí a vzájemnou jejich 
činnost poznali. 

Jakožto hlavní páka celého ústrojí tohoto objevuje se nám přede vším teplo. 

Teplo jesti příčinou, od níž povaha našeho povětrného oboru, hutnost jeho, bo- 
hatost na páry, jasnost, proudy, ba i napnutost elektrická a magnetická závisí. Bez pro- 
měny tepla nebylo by žádných počasí , žádného ranního a večerního chládku, žádných 
větrů a povětrných proudů, tedy také žádného deště, žádné rosy, žádné bouřky, zkrátka 
bez proměny tepla zastavila by se celá činnost povětrné říše. 

Skoumáme-li nyní , dle jakých zákonů teplo a jmenovitě teplo v povětří se řídí, 
nalezneme velmi snadno, že hlavně slunce jesti příčinou proměn stupně jeho. S postu- 
pem slunce každodenním a celoročním nad obzorem naším přibývá a ubývá také te- 
ploty vzdušni, způsobuje se rozdíl mezi denním vedrem a ranním neb večerním chlád- 
kem, mezi teplotou lelní a studenností zimní. Příčina této závislosti tepla od postavení 
slunce vyplývá přirozeně ze všeobecného zákonu, že jistá plocha při slejné vzdálenosti 
od zřídla teplého tím více se rozhřeje , čím více se přibližuje čára, od plochy té ke 
zřídlu tepla tažená , kolmému směru. Poněvadž slunce každého roku na ten samý den 
určitou výšku nad obzorem dosahuje , a poněvadž také schopnost, pohlcovati a vyzařo- 
vali teplo, na tom samém místě stejná zůstává, uiusila by každoročně v ten samý čas 
láké ta samá teplota se objevovali, kdyby mimo to nebylo jiných příčin, které podstatné 
proměny způsobují. Je-li stupeň jasnosti, od něhož závisí množství svélla, které na zem 
padnouti má, jiný, nežli v předešlém roce, je-li proud ve vzduchu jiný nebo je-li 
množství výpanl rozličné , objeví se také jiná teplota , ačkoliv slunce v té samé výšce 
stojí , jako v předešlých letech. Vedlejší okolnosti tyto již dostačují , aby se hlavní 
oučinek slunečních paprsků seslabil, a to dle poměrů každý rok jiným způsobem. Vzá- 
jemné tylo poměry vysvětlíme později obšiniěji. 

Mimo tuto hlavní příčinu tepla na povrchu země uvažovali novější pozorovatelé 
ješlč dvě jiné okolnosti, na něž zřetel ohrálili se nuisí, totiž teplotu země samé a pak 
teplotu jiných nebeských těles. 

Ačkoli vplyv obou těchto okolností pozorováním naším ustanovili se nedá, pro- 
mluvíme o něm zde přece krátkými slovy. 

Vložímo-li teploměr do rozličných hloubek kúry zemské, tak že se rtufové kuličky 



tcploniĚru se zemí doslalecnu slýkují, poznáme, že roční proměny ve stavu Icplomřru 
tím více se uincnbí, tím hlouběji leplomčry v zemi slojí. V liloubce, klerá dle povahy 
láliiy zemni 20 nebo více slřcvíců obnáší, ukazuje teploměr po celý rok Jeden a ten 
samý slupeíi teploty. Neproměnllvý slupcíi tento souhlasí skoro zevrubně se střední 
teplotou vzducliu té krajiny, kde se' pozorování vyvádí. Sesloupímc-li ale s teploměrem 
blonbřji do ztmě, spaliíme, že teploty s hloubkou přibývá. Mnohonásobné pozorování 
v rudních dolceii nebo v uměle vrtaných studních potvrzuje tento údaj dostatečně , tak 
že se o podstalnosli jeho pochybovati nemůže. Dle povahy mísla musí se pak o 40—100- 
nebo více siř. dolů sestoupili, aby teploměr o jeden stupeň vyšší teplotu ukazoval. Zdali 
ale lento příbytek tepla jenom až do středu země pokračuje, nedá se zkušeností rozho- 
diiouli, nýbrž v ohledu tom otvírá se volný obor domyslu. A skutečně odvozuje se 
z této okolnosti domněnka, že země naše zprvopočátku byla žhoucí koulí, která zponc- 
luiida vychladla, ale u vnitř ve svých útrobách dosaváde žhoucí rozlopenou hmolu obsa- 
huje, Je-li ale pevný povrch země následkem tohoto vychladnutí, nedá se vysvětlili, proč 
se ve všech zemích stopy tobolo vychladnutí nepozorují. V krajinách, jejichž nejstarší 
dějiny nám známy jsou, k. p. v Egyptě neb Palesliuě, které před více nežli 3000 lety 
snad hojněji zahdněny byly, nežli nyní, nalézaly se lenliráte ly samé roslliny a ta samá 
zvírala, jako posud, a zdá se, že lam panovalo to samé teplo, ta samá zima jako v ny- 
nější dubě. I)áuie-li lomu, že kůra zemská velmi povolně se ochlazuje, tak že k. p. za 
celé století o jediný půlslupeii teplota její klesne, obnášelo by přece ochlazení země od 
časů Mojžíšových až do dneška nejméně 15 stupňů, totiž krajina, kde nyní Kairo leží a 
která nyní průměrní teplotu 18 stupňů má, byla by tenkráte průměrní teplotu 33" měla, 
totiž o 10" více, nežli nejteplejší krajiny nynější pod rovníkem. Tof by byla ale leplola, 
v níž by sotva lidé, tíra méně rostliny a zvířata obstáli mohly. Cidadne-li tedy země, 
musí postup toho chladnuli mnohem menší býlí *), nežli jaký jsme přijali a vplyv jeho 
na teplotu povětrní nemůžeme tedy ani určili. 

Slcjným způsobem nejeví ani ostatní nebeská tělesa a jmenovitě luna (měsíc), 
kterouž mnozí za příčinu mnohých proměn v povětrnosli považují, žádného podstatného 
vplyvu na teplotu vzdušní. Mnohým bedlivým pozorováním vynašlo se sice, že průvod- 
kyně země naší, lůna, jistého vplyvu na proměnu teploty ve vzduchu má; ale vplyv lento 
jest lak nepatrný, že se na něj v obecném životě ohledu míli nemůže a že se teprva po- 
rovnáním velmi mnohých a zevrubných pozorování vynalézati dá. Teplota vzduchu promě- 
ňuje se oučiukem luny na nejvýše o jednu desilinu stupně. Nedá se ani pochopiti, jak 
by teplota země naší značně proměnili se mohla lunou, která lak málo tepla na ni vy- 
sílá. A kdyby se lo skutečně dalo, proč by tylo proměny právě tenkráte se náhle obje- 
vovaly, když nám luna bud jenom polovici své osvětlené plochy, nebo jenom menší část 
nebo dokonce neo.svčtlenou plochu ukazuje? Troč nejeví vplyv svůj poslupně, anař zpo- 
nenáhla kolem země běží a svěllojev svůj mění? Nemáme tedy důvodu, abychom váhy 
dodávali domněnce, klerá ani zkušeností ani domyslem potvrdili se nedá. 

Poznáváme z loho, že jenom slunce hlavní příčinou proměn teploty jest, a že 
se ledy za hlavní páku celého stroje povětrného považovali musí. 

V následujícím článku vysvětlíme oučiuek této hlavní páky, a vyložíme vplyv 
tepla slunečního na vzduch a páry v něm obsažené. 

■') Viz v ůisle I. sir. 5 dole. 



56 

Nástiny životopisů českých pnrodoskuraců. 

Od Dra. Viléma Weitenwetra. 
//. Karel Bořivoj P r e s 1. 

Ještě nebyla zacelena rána, již neúprosná smrt byla zasadila přírodním vědám 
vůbec , jmenovitě pak přírodozpytu vlaslenskému odnětím dvou našich výtečných skou- 
matelů , professora Jana Svat. Přešla (viz číslo 1. tohoto časopisu) a kustosa Josefa 
Aug'. Cordy (yiz, můj pamětní spis v pojednáních král. české společnosti nauk) před málo 
teprv lety, a již zrovna iiluboce želíme ztrátu daleko široko proslulého botanického spi- 
sovatele professora Karla Bořivoje Presla, zemřelého po delší nemoci následkem orga- 
nické vodnatelnosli dne 2. října 1852 v 58. roce svého věku. 

Karel Bořivoj Presl, doktor lékařství a filosofie, magister porodnictví, c, k. řádný 
professor všeobecného přírodopisu a technologie na universitě Pražské, řádný člen kr. 
české společnosti nauk ald. , spatiil světlo denní dne 17. února 1794 v Praze, a to v 
témž domě, v kterém asi o Iři léta dříve bratr jeho Jan Svat. se byl narodil. Ještě 
téměř co jinoch provázíval bratra svého, pilně přírodními studiemi se zanášejícího, na 
výletech jeho do okolí PražskéliTÍp, čímž upozorněn na přírodní plody vlaslenské za pří- 
kladem bratrovým s láskou přilnul k tomuto předmětu. Pilné jeho ochotnictví záhy 
vedlo jej k nabyti důkladných vědomostí, tak že v krátce mohli se obá bratří v tomto 
vedlejším svém studium vzájemně podporovati. Nadán neobyčejnou bystrostí ducha a 
šfaslnou pamětí činil pilný Karel Presl, kromě oborů vědeckých pro gymnasia a filosofii 
předepsaných , také v dobrovolně zvolených přírodnických studiích znamenitý prospěch. 
V málo letech byl mladík sotva osmnáctiletý seznal návodem bratra svého Pražskou 
Květenu a Zvířenu v té míře, že obá již v březnu 1812 odvážili se mohli, vydávat pod 
titulem Vegetabilia cryptogamica boemica e.xsiccatana papír přilepené su- 
šené mechy, lišejníky ald. ve svazcích, z nichž každý stál 2 zl. v. č. Yyšlof jich po sobě 6 
vždy v šesti nedělích, a sluší uznati, že ovšem přispěly k lepšímu poznání těchto za oné 
doby ještě velmi zanedbávaných rostlinních řádů, an exempláře tylo správně ustanoveny 
byly dle tehdejšího stavu vědy. V těchto svých vědeckých snahách připojili se obá 
bratří, jak již v předešlém čísle Živy zmíněno, k dňldadnému botanikovi V. B. Seidlovi, žáku 
Fr. Yilib. Schmidta, a kromě toho navštěvovali mimořádné přednášky prof. Novodvorského. 

Jakožto kandidát lékařství, aby seznal přírodu také krom hranic vlasti, vykonal 
Karel Presl r. 1817 pěšky vědeckou cestu do Ilalie a Sicílie, na kteréž seznámil se s 
některými z čelnějších přirodozpylců, jakož byli jmenovitě Tenore. Gussone, Russo a jiní. 
Na cestě té mezi jiným i bedlivě prozpytoval v botanickém ohledu okolí Etny, Palerma, 
Syrakusu a Messiny až k moři Tyrhenskémii, i přinesl s sebou do Prahy bohatou sbír- 
ku zajímavých, z části i nových přírodnin. Roku 1818 ohlásil v Řezcnských botani- 
ckých Novinách (str. 297 — 300), že má na prodej rostlinní semena, a v seznamu jejich 
nacházejí se již některé od Karla Presla nově ustanovené druhy, jako : Agroslis allicans, 
Echinus canesccns, Euphorbia pusilla, lnula calycina, Malva excelsa a jiné. Tato cesia 
poskytla mu laké lálku k rozličným věl.ším pracím literárním, které později udáme. Český 
popis její zůstal v rukopise. 

Brzo po svém návratu do Prahy podrobil se Karel Presl předepsaným k dosažení 
doktorské hodnosti v lékařství přísným zkouškám, sepsal na základě svého zvláštního 
botanického skoumání samostatnou inaugurální disserlaci o siciliánských trávách (viz č. 1. 



57 

v literatuře, kterou podáme ve sv. III.), a hned nato v prosinci 1818 promovOván jest na dok- 
torství. Ve spisu právč zmínfiném , který, maje trvalou cenu vCdeckou, vyniká nad 
řadu obyčejných inaugurálních dissertací, ustanovil Karel Presl nový rod trav, pojmenovav 
jej, ke cti vlastenského lékaře a botanika Jana Černého, Czernya. 

Když r. 1819 bratr jeho Jan složil assistonství u professora Berg-ra , aby zaujal 
učitelskou stolici přirodniclví na universitě Holomoucké , stal se Karel Presl důstojným 
jeho nástupcem u professora Bergra, při čemž mu také oučaslnili se bylo v dohlídce a 
částečním pořádání cis. přírodnického kabinetu. Do této doby padá společně od obou 
bratrů obstarané vydání phanerogamické Květeny české v jazyku latinském (viz v lit. 
č. 3.), při čemž dostalo se mladým vydavatelům příspěvků od mnohých četných botaniků 
vlastenských , jmenovitě od Dra. Fridricha hraběte Berchlolda, Grabovského, Lhotského, 
Morkensteina, Nenninga, Neumanna, Opice, Steinmanna, hraběte Šternberka, Sýkory a j., 
čímž tento spis úplnosti získal v znamenité míře. — Jiný důkaz neúnavné pilnosti a 
mnohostranných vědomostí obou bratrů jsou vyšlé od nich r. 1822 Deliciae Pra- 
genses (viz v lit. č. 6.), v nichžto pojednáno o nejrozmanitějších předmětech pří- 
rodních. Škoda, že spis ten nedošel zaslouženého rozšíření, za kterouž příčinou také 
přestáno na prvním svazku. 

Zatím však, co nyní Jan Svat. Presl výhradně oddal se nejhorlivějšímu pěstování 
literatury české , zapustiv v ní všecky kořeny ducha i srdce svého, nalézáme od Karla 
Presla toliko v encyklopedickém časopise Kroku několik málo článků v mateřštině jeho 
sepsaných (viz v lit, č. 5, 7, 8.). Vzdalovav se od ni čím dále tim vice spisoval Karel 
Presl pozdější svá větší díla a znamenitější žurnalistické články dílem v německé, z větší 
části ale v latinské řeči. 

Hned při prvotní organisací Národního Musea r. 1822 obdržel při něm Karel Presl 
prostřednictvím slavného hraběte Kašpara Šternberka ouřad kustosa zoologických a bo- 
tanických sbírek, kdežto již od r. 1818 předběžně jmenováni jsou učený Václav Hanka 
za bibliotekáře a výtečný mineralog Fr. Xav. Zippe za kustosa mineralogické a palcon- 
tologické sbírky. Oučinek dokázal , jak prospěšně pro vědu uměl Karel Presl použiti 
příležitosti sobě takto poskytnuté. Bedlivým proskoumáním těchto sbírek jakož i knihovny 
musejní dospěl v málo letech tak daleko, že dle spi.5Ů v té době vj'dávaných uznán jest 
za jednoho z nejučenějších znatelů rostlin. 

Jeden z hlavních spisů Karla Presla, o němž zevrubněji sluší se zmíniti a jehož 
redakce znamenité pověsti mu získala, jsou ReliquiaeHaenkeanae (viz v lit. č. 9.), 
vydané nákladem vlastenského Musea. V nich popsáno i vyobrazeno jest množství no- 
vých rodů, (n. p. Berchtoldia, Kostelctzkya, Opizia, Novodvorskya) a veliký počet nových 
druhů rostlin, jaké T a d. Hacnke *) byl v jižní Americe nasbíral a do Čech zaslal. 
Větší část řádů rosllinních vzdělána jestod Presla samého, jediný první díl obsahuje po- 
psání asi tisícera druhů bézděložných a jednoděložných. Ne menšího pozoru hoden 
jest jiný skvostný spis Preslův, vydaný jeho vlastním nákladem pod názvem „Symbol ae 
botanicae (viz v lit. č. 16.), kdežto mezi jinými novými rody popsány jsou také Kollc- 
ria, Endlichera,' Poeppigia, Purkynia a Steudelia. Dílo toto věnováno jest hraběti Kašpa- 
rovi Šternberkovi, bohužel však též není dokončeno. Čelné, velmi zdařilé výkresy jsou 



*) životopis tohoto zasloužilého vlastenského přirodozpytce podáme v některém z příštích 
čísel Živy. 



58 

z vělšího dílu rejsoviiiiy vlaslní rukou Prcslovou. Popisující text jest mlslrovsky praco- 
ván a zasluhoval vÉlšího rozšíření, an obsahuje tolik nového a piívotlního pro soustavní 
botaniku. 

Při těchto uíených přírodovědeckých pracech nezanedbal však Presl na čisto prak- 
tický lékařský sinér, ano r. 1828 zastával vedle svého musejního ouřadu také prozatím 
fysikát u Berounského krajského ouřadu, který mel sídlo své v Praze, od roku pak 1829 
po řtyry léta sekrelářství u Pražské medicínské fakulty. Mezi tím časem podrobil se 
Presl více než jednomu konkursu pro néjakou stolici přírodnickou , vždy ale bez pro- 
spěchu. — Když r. 1831 strašná asiatická cholera hranice vlasti naší pí-ekročivší i hlavní 
město Prahu vždy více znepokojovati počala, vstoupil Presl opět v radu praktických lé- 
kařů, i svCřeno jest mu místo prozatímního veřejného lékaře. 

Konečně r. 1832, když byl již skvěle dokázal schopnost svou k učitelství tolika 
literárními prácemi , dostalo se mu stolice všeobecného přírodopisu a technologie na 
filosofické fakultě v Praze , uprázdněné úmrtím Kirschbaumovým a zastávané prozatím od 
profesora Františka Miihlwenzla, an bratr jeho Jan vyučoval speciálnímu přírodopisu na 
lékařské fakultě. I při této professuře podržel však Karel Presl míslo kustosa při vla- 
slenském Museu, které ješlě po celých patnáct let zastával, aby mohl napořád používali 
sbírek a bibliotéky jeho , což mu bylo velmi prospěšnou pomůckou při jeho učených 
studiích. Co se týče činnosti Preslovy jakožto akademického učitele, musíme vyznali, že 
neměl té vlastnosti, která se nazývá dobrou přednáškou. Jako mnohý jiný učenec, i on 
následkem necvičenosti oratorické za školních svých let nikdy bohužel nepřemohl ne- 
obratnost svou u veřejném ouslním přednášení ; bohatý duch jeho často marně pachtil 
se hledáním přiměřeného vyjádi-ení pro nové, nezřídka hluboké myšlénky. Než lo vše 
nahrazeno jest určitostí a jasností jelio vědomosti, jakož i hojností prospěšných dokladů, 
kterými schopnější své žáky uváděl do svatyně své vědy, která již sama v sobě tak za- 
jímavá jest. — Jakkoliv professor Karel Presl výhradně si za úkol života svého byl 
obral pěstování vědy botanické, nicméně nastoupil r. 1833 i jiné pole piírodnické lite- 
ratury, vydav pro vyhovění posluchačům svým rukověť oryktognosie v ohledu technickém 
(viz v lit č. 22.). 

Za příčinou zdraví svého navštěvoval Karel Presl časem Karlové Vary, odkudž či- 
níval botanické výlety. Výsledek jejich, dosti ouplný seznam Květeny Karlovarské, uve- 
řejnil v ty doby pod titulem: Flora of Carlsbad v De Carrově spisu Essay on 
t h e minerál w a t e r s o f C a r 1 s b a d (viz v lit. 6. 23.). 

Přijat r. 1835 co řádný oud do král. české společnosti nauk pokračoval Presl 
ještě u větší míře ve svém mnohostranném zpytovaní v oboru rosllinoznanství, jehožto 
vjsledky na větším díle nyní skládal v osmerkové svazky od společnosti té vydávané. 
Jakkoliv největší část z nich jest velmi zajímavá a důležitá, můžeme se jich tuto jenom 
krátce dotknouti. Dostalof se jim svého času velmi pochvalného posouzení v kritických 
časopisech, nyní pak již náležejí k historii bolanické lilcralury. 

Tím způsobem povstalo pěkné Preslovo pojednání o Lobeliaceích (viz v lit. č. 25.), 
v němžto mezi jinými nově stanovenými rody nachází se také Dobrovskya a Mczloria. 
Tamtéž vyšly na základě bedlivého pozorování přírody jeho ostrovlipná poznamenání 
o skladu květů Balsaminei (viz v lit. č. 26.) , ve kterých kromě stručného historického 
přehledu tohoto řádu nacházejí se krilické rozbory náhledů Agardha, Bernhardiho a Ro- 
pera, i lecos nového. 



Neobyčejnou pozoraost vzbudilo v boUnickéin světě na sebe vším právem Pre- 
slovo r. 1836 vyšlé původní dílo o kapradinácli (viz v lit. 6. 28.), vnémžto podána nová 
soustava tCchto rostlin, a tuto Prcsl pro jejich piít řádů a jejich rody ponejprv za dě- 
lidlo ustanovil rozdělení a rozbíháni se cev na lislovitýcli výběžcích kapradin, což i šfastnS 
s velikou ostrovtipnoslí provedl. Na 12 kvartových kamcnoplsních tabulích přiměřeně 
naznačeny jsou známky jednollivých rodů. K této za klassickou uznané Plcridografii 
vyšel r. 1843 neméně pozoruhodný dodatek (viz v lit. č. 36.), v němž jedná Presl o ně- 
kterých nepravě ku kapradinám připočítávaných řádech (Marattiaceae, Ophioglosseae etc). 
Pojednání toto mohlo tím ouplněji vypadnouti, an ochotností přednostů botanických Museí 
ve Vídni a Berlíně vzácné některé exempláře Prosloví k ohledání do Prahy jsou zaslány. 

Rovněž zasluhuje i Preslovo pojednání o Hymenophyllaceích většího povšimnutí, 
nebol jest to jedno z nejtěžších oddělení v soustavě rostlinstva , i jsou tuto nejenom 
velmi správně popsány a sestaveny, nýbrž i na 12 tabulích mistrovskou rukou Cordovou 
důkladně vyobrazeny. — Též nesmíme pominouti jiné důležité pojednání týkající se ka- 
pradin, které vydal Presl pod titulem : D i e G e f á s s b u n d e 1 i m S t i r p s der F a r r e n 
(viz v lit. 6. 37 ) jakožto výsledek nových důležitých pátrání, kdežto opět rozeznává některé 
nové rody a druhy. — Z ostatních důkladných spisů Preslových musíme ještě vytknouti 
dvoje větší pojednání, vydané pod skrovným názvem: Bo ta n i s ch e B emer kun » en 
(viz v lit. č. 35.) a Epimeliae b o t ani ca e (viz v lit. č. 4.), kterážto považovány býti 
musejí za tolikéž důkazů jeho zajisté neobyčejného skoumacího nadání, výtečné učenosti 
a neúnavné pilnosti. 

NemohloE jinak býti , než že Prcslova literární pověst rozšiřovala se v dalekých 
kruzích, čehož důkazem jsou rozsáhlá jeho korrespondonce s nejznamenitějšími botaniky 
Rakouska, Německa, ba celé Evropy, pak četné diplomy, poslané jemu od nejčelnějších 
akademií a učených společností. Uvedeme tu vedle již jmenované král. české společ- 
nosti nauk ještě cis. akademii věd ve Vídni, cis. Leopoldinsko-Karolínskou akademii pří- 
rodozpytců (příjmím Plumier) ve Vratislavi, král. pruskou akademii věd v Berlíně, spo- 
lečnost Brusselskou pro přírodopis a lékařství, c. k. vlastcnskou hospodářskou společ- 
nost v Čechách, botanickou společnost Řezenskou , přírodnickou jednotu Hamburskou, 
c. ruskou společnost přírodozpytců v Moskvě , lékařsko - botanickou společnost v Lon- 
dýně, Pražskou přírodzpytnou jednotu Lotos, c. k. hospodáiskou společnost v Štýrském 
Hradci atd. Při příležitosti SOOletého jubilea naší staroslavné Karlo-Ferdinandské uni- 
versity poctila filosofiká fakulta mezi jinými slavnými učenci také Karla Presla doktor- 
ským diplomem, příštího pak roku zvolen jest za jejího děkana professorského. 

Velmi vzácná sbírka rostlin, shromažďována po mnoho let od proť. Presla s veli- 
kou pili a pomocí čelných jeho známostí v cizině, obsahuje prý přes 30000 druhů. Jjne- 
novitě kapradin, tohoto předmětu nejdůkladnějšího jeho skoumání, jest prý tam přes 
3000 druhů a odrůd, které tím větší ceny do sebe mají, považujeme-li je co aulhentlcké 
doklady k jeho spisům. Kdežto pak celá ta sbírka co nejdříve snad bude veřejně prodána, 
neníf zajisté nemístné naše přiiní, aby tento bohatý vědecký poklad nebyl odíial vlasti naší, 
nýbrž zakoupen pro některý vlastenský úslav. Dále jest se nadíti, že Presl při neúnavné pil- 
nosti , i v čas poslední své dlouhé nemoci, zanechal po sobě leckteré neukončené lile- 
rárni práce. Kýž by i ty neztraceny byly vědě, nýbrž do zkušených rukou se dostaly! 

Ouplný výčet spisů K. B. Presla, jakož i rostlin podle něho nazvaných odkládáme 
pro nedostatek fnísja na číslo příští. 



60 

Drobnosti. 

Jedovala zbraň pavouků. 

Parouci považují se vůbec za jedovatá zvířata, a ošklivost, kteroa pohled ua uě obyčejaě 
vzbuzuje^ zvýší se u mnohých při shlédDutí těchto okatých, clilupatých, na svých osmi nohách rychle 
pojíždějících tvorů až k hnusnosti a idiosynkrasii. To však nebylo překážkou skoumatelům přírody, 
podrobiti pavouky tak jako jiná méně odporná zvířata svému hádavému rozboru. Způsob živobytí, 
umělost, neobyčejná podoba a podivná listrojnost pavouků jest ostatně v stavu, úplnou pozornost ne- 
předpojatého skoumatele v plné míře k sobě poutati. 

Dle vyvinutí a vnitřního ústrojí svého, jakož i .dle zevnitřního tvaru, náležejí pavouci k oné 
třídě zvířat, která se jménem Arachnida nazuajčuji a která co podstatný člen celého pořadí ži- 
vočišstva přechod od raků (Crustacea) k hmyzu (lusecta) představují. 

Mezi Arachnidy vyznačují se alD pavouci (Aranida), o kterých zde jednáme, ústrojem 
předivným, jímžlo s velikou obratností koberce k potaženi svých obydlí, sítě k chytáni kořisti a 
stroje k létáni vyhotoviti umějí, a pak zvláštní jedovatou zbrani, která není tak jako u štírů (skor- 
plonů) na zadní části těla, nýbrž jako u hadů na ústních částech umístěna. 

Obíral jsem se do podrobná skoumáuím povahy a ústrojnosti této zbraně, a předkládám nyní 
čtenářstvu nejdůležitější výsledky tohoto badání. 

Povšímneme-ll si blíže nějakého pavouka, shledáme, že se tělo jeho skládá jenom z dvou 
dílů hlubokým zářezem od sebe oddělených, ana( hlava a hruď jediný kus, tak nazvanou hrndihlavn 
(cephalothorax) tvoří. 

Na hrudihlavě této upevněny jsou ústroje ústní a čtyry páry noh, neb 
kulovitě nadmuté břicho nenose žádných končetin. Přední výkrojek hrudihiavy 
zaujímají ústroje ústní, po obou stranách jsou vkloubeuy nohy. Zrovna pod 
krajem čelním, nad kterým sedí oči, nalézají se obě dolů obrácená kuželovitá 
kusadla (maudibulae). Pod a za nimi stojí dva proužky , opatřené několika- 
člennými makadly, tvaru podlouhle čtverhranného, totiž tak nazvané čelisti 
(maxillae). K čelistem těmto přilehá z předu a zdola dolejší pisk, ku ploše 
prsní připevněný. V prostoře mezi čelistmi a dolejším piskem otvírá se vchod 
do jícnu, obstoupený měkkým vláskovitym návalkem. Každé kusadlo ukončuje 
se ostrým drápem, který se jako čepel nožejčku otvírali a zavírati dá. Dřevo- 
řez představuje podobu a způsob vkloubeuí těchto silně zvětšených částí. Na 
konci kusadla spatřujeme dráp , a na něm rozeznáváme ohnutou špíčku a 
kloubní část, kusadlo samo má podobu ztupělé kužele. Bezprostředně za špi- '^'í 

čkou pozoruje se jemná skulina, jejíž význam blíže vyložíme 

Kloubní část drápu má na svém dolejším kraji dva výstupky, kruhovitě vydutě a dokonale 
přilehající k dvěma kulovitým hrbkům čili čepům hořejšího kraje kusadla. Na výkresu představen 
jest jenom kloub k pozorovateli obrácený, kloubu ua protější strauě není viděti. Na té části dolejšího 
kraje drápu, která náleží k prohnuté straně špičky, nalézá se čtverhranný výkrojek, do něhož za- 
lehá malá deska. K desce této připojují se svaly, jimiž se dráp ke kusadlu stahuje. Svaly, jimiž se 
dráp vztyčuje, připojují se ku protější straně kloubní části, tedy ke strauě náležející k vyhnuté části 
drápu. Na výkresu představuje se dráp vztyčený, ale v stavu pokojném zavírá se ke kusadlu a 
vkládá se mezi dvě řady zubů (viz obraz), jako čepel mezi násadky rukověti. U některých pa- 
vouku jest jedna řada zubů zastoupena hustými brvy. Ještě se musí podotknouti, že kloubní část 
drápu spojena jest se čtverhrannou deskou, ku které se stahovací svaly připojují, a s hořejším kra- 
jem kusadla blánou kloubní dosti pevnou. Jako dráp, jest i kusadlo duté, a obojí zavírá v sobě roz- 
ličné měkké ústroje. Pavouci totiž jsou opatřeni tak nazvanou zevnitřní čili kožní kostrou, tak jako raci 




01 

a hmyz. Kůže, klerá olijímá tělo těchto zvířat, tvrdne a tuhne usazováním pevných látek na jistých 
místech, a zílstává jenom tam niěkká a ohebná, kde se pohyblivost oudíl zachovali má, tedy zvláštně 
u kloubu. V takové kůži pavouků nalézá se jako u hmyzu látka zvláštní , v žíravém draslu ne- 
rozpustná, tak nazvaný Chitin, Látku tuto musíme za podstatnou příčinu tuhosti a nezrušitelnosti kůže 
považovati. Pozná se snadno, že kůže těchto zvířat jako kostra vyšších tvorů pevnou podporu před- 
stavuje, klerá se zvláštními svaly pohybuje a tedy jména kožní kostry zasluhuje. Hozdíl mezi oběma 
způsoby kostry záleží jenom v tom, že u vnitřní kostry měkčí ústroje na pevné podpoře a kolem ní 
leží, kdežto n zevnitřní kostry měkčí ústroje u vnitř pod ní se zavírají. 

V kusadlech pavouků nalézají se připevněné svaly, které se, jak již podotknuto, k drápu 
připojují a pohybování jeho způsobují, pak také ty svaly, které od rozličných míst vnitřní strany 
hrudihlavy pocházejí a k pohybování celého kusadla slouží; konečně uzavírá se v nich podlouhlá 
žláza, podobná lahvici, z níž se jedovatá tekutina vylučuje. Žláza tato jest zapuštěna mezi svaly a 
zasahuje u některých pavouků svým zaokrouhleným koncem až do hrudihlavy. Na zevnitřku objata 
jest jednoduchou průhlednou blánou a obsahuje Parenchym ze samých malých huněk složený (látka 
žlázní). Ku předu prodlužuje se v tenounký průchod, který táhna se dutým drápem ústí se v jemné 
škuliuě, o niž již napřed řeč byla. Na žláze nalézá se jednoduchá vrstva spiralně uspořádaných příč- 
ních svalních vláken, z nichžto jednotlivé u některých pavouků také vycházející rouru objímají. Sta- 
hováním těchto svalních vláken vyždimuje se žláza v úplném smyslu tohoto slova a tekutina v ní ob- 
sažená — jed — vystřikuje se pak otvorem drápu. Na výkresu našem jest jedovatá žláza se svou 
spiráluí svalní vrstvou tečkovanými čárami představena, aby se podoba a poloha její ukázala, spolu ale, 
aby se naznačilo, že se u vnitř v kusadle a v drápu nalézá. Svaly v kusadle kolem žlázy uložené 
vynechal jsem úmyslně, abych nákres příliš nepřeplnil. 

Jedovatá zbraíi, jejíž ústrojí jsme právě poznali, nalézá se jak na pravé tak i na levé 
straně. Každé kusadlo ukončuje se totiž pohyblivým drápem a obsahuje jedovatou žláza. Poloha 
drápů na kusadlech jest u většího počtu pavouků taková, že se k sobě jako ramena nějakých kleští 
pohybovati mohou. U některých pavouků svírají se ale drápy také více nebo méně kolmo dolů. 

Jakým způsobem užívá pavouk své jedovaté zbraně? Tohof můžeme se snadno ze zkušenosti 
dopíditi a dílem také z ústrojí zbraně domysliti. Pavouk, používaje svých kusadel ostrými drápy 
ozbrojených jako kleští nebo tesáků, zasazuje své kořisti hluboké rány, kteréž jedem ze stlačených 
žláz vystříknutým smrtelnými činí. 

Jedovaté uštknutí usmrcuje chycené zvíře velmi rychle , a pavouk může pak z něho se vší 
pohodlností krev ssáti. Při tom používá svého kusadla k udržováni usmrcené kořisti, a přitiskuje 
otvor ústní pevně k ráně způsobené. 

Jed pavouků jest malému hmyzu smrtelný a uučiukuje velmi rychle. Xecháme-li moucha od 
pavouka do nohy uštknouti, můžeme ji pak pustiti, moucha více neodletí, lištkuutí větších pavouků, 
jejichž kusadla 3 — 4 čárky a více měří, jest prý i člověku nebezpečné a způsobuje aspoň místní silné 
zapálení, o čemž se Um méně pochybovati dá, poněvadž již píchnuti včelou způsobené velmi nepří- 
jemné místní následky má. 

Konečně sluší ještě podotknouti, že pavouk, ačkoliv ve svém ústrojí nápadně se uchyluje od 
Jedovatých hadů, s nimi v tom ohledu přec znamenité souhlasí. NeboE pavouci živí se tak jako 
hadi jenom čerstvě usmrcenými zvířaty, a mohou taŘtéž po dlouhý čas hlad snášeti. Kořist svou 
usmrcnjí tak jako hadi jedovatým nštknutím. Co se konečně ústroji jedovaté zbraně u obou těchto 
zvírat týče, shoduji se, při vši rozličné své podobě, přece překvapujícím způsobem až do nejmen- 
ších podrobností. Dr Jan Čermák. 



62 

Malachit v čercenéin pískovci u Chrasti nedaleko Českého Brodu. 

V okolí ťeskobrodském (jak jsme již v předešlém čísle při popisu Konuické skály podotkli), 
panuje červený pískovec a tvoří podlouhlou ellipsu, jejíž nejsevernější konec sahá až ke Kounicům a 
nejjižnější až ke Skalici. 

Cerveuý pískovec tento zdá se souviseti s červeným pískovcem u oupatí Krkonošských hor, 
od Hodkovic až k Xáchodu rozloženým, neboC kamení a uloženi jest na obou místech ziiplna souhlasné. 

Panující hornina jest hrubý pískovec, sem tam obsahující úlomky granitu, a tmel jest skoro 
všude vyznačen červenou železnatou látkou. 

Pískovec tento tvoří mohutné vrstvy k severu pod úhlem 15, 20 — 30° nakloněné, a jest na 
několika místech, k. p. na vysočině mezi Chrastí a Kostelcem, mezi Tuchorazy a Přehvozdy, mezi 
Vrátkovém a Túsmicemi, u Kouuic pokryt vodorovnými vrstvami bělejšího pískovce a opuky. Z vrstev 
červeného pískovce vypíná se mezi Kšelami a Viticemi několik útesů granitových, jakož i na západní 
straně n TJmuz a Radešína granit v úhledný hřbet vystupuje. 

ťervcný pískovec leži ledy bezprostředně na granitu, jest ale pokryt jiným vodorovným pí- 
skovcem, kterýž, jak jsme již viděli na Kounícké skále, ke křidovéniu útvaru náleží. Červeny pí- 
skovec sám patři k útvaru Permskérau. 

V nejhlubších vrstvách leží hrubý slepenec čili konglomerát, a v něm na 1° mocný sloj čer- 
ného uhelného jílu se slabými vrstvičkami kamenného uhlí, které na lesnaté stráni u Mrzkn až ua 
den vycházejí a podnět k dobývání zavdaly, ačkoliv bez prospěšného výsledku. 

Na uhelném jílu tomto leží vrstva šedého vápence asi I' mocna, v níž se ale pražádných 
otisku a skamenělin nenalezlo. 

Vrtáním se prorazilo toto souvrství také u Přísloupína , ale nevyskytlo se také ničeho více, 
nežli 1 '/^ — 2' čistého uhlí v znamenité hloubce, tak že 1 zde od dolováni upustiti se niusilo. 

Nad tímto souvrstvím leži bélavý na živec bohatý pískovec, prošleháu jednotlivými žilkami 
uhelnými, malachitovými zrny a zemitým modrovcem (Kupferlasur). 

Na stráních mezi Mrzkém a Tísmicemi, jmenovité ale ua stráni u mlýna pod Chrastí, pozo- 
rují se malachit a modrovec 1 na bíledni v pískovci vtroušené. Zde u Chrasti byl také r. 1850 
první nález učiněn od pana Haška, čekatele učitelství, kterýž na radu p. ředitele Amerlinga nejdříve 
o dolováni se pokusil. Toho samého roku sestavoval jsem si zemézualeckou mapu této krajiny, a 
spatřil jsem skrovný počátek dolů. Pro nedostatek prostředků odstoupil ale p. Haška r. 1851 pavo- 
vání p. Theerovi, který skálu hlouběji otevřel a znamenité ložíště malachitu a modrovce odkryl. Vy- 
těžená ruda slouží k dělání výborné modré skalice (Kupfervitriol). Skála Cbrastecká skládá se z hru- 
bého, dílem pevnějšího dílem drobivějšího pískovce, v němž četná křemenná zrna, úlomky zarudlého 
živce a lístky slídové patrně poukazují na původ z granitu. Četné rozsedliny táhnou se tímto pí- 
skovcem, ve vrstvách pod úhlem 35 — 40° k severu nakloněným. V rozsedliuách těchto a vedle nich 
také T pískovci jsou malachit a modrovec velmi silně roztroušeny. 

Spoře, ale přece v dosti velkých zrnech objevuje se zde onde mesec (Kupferkies) a černý 
droblvý nerost, který mimo měď také železo a mangan obsahuje a za černomědec (Kupferschwárze) 
považovati se muže. 

Malachit sám jest barvy jasnozclené , má povahu zemitou a jen porůznu vyskytují se jemné, 
hlacené jehličky, modrovec ale objevuje se často v nezřetelných hlatích v druzách nahromaděných. 

Mimo to objevuje se na jednotlivých místech přetržené shluky a žilky uhelné látky a na 
plosko stlačené kmeny, které se ale nslanoviti nedají. 

Tím samým způsobem objevuje se malachit v znamenitých dolech na Uralu, a porovná-li se 
popis Cralských hor od Murchisona (Kussia and the Ural mountains) s uložením Chrasteckým, shledá 
se nápadná souhlasnost jak v útvaru tak i v objevováni se měděné rudy. 

Též slavný zemězualec p. prof. Ur. Aug. Heuss, který tuto krajinu vloni navštívil a ve 



63 

spisech geogologického říšského ústavu popsal (Ifeicr deu Kupfergchalt des Rothliegeiiden der Uiiige- 
gend vou Biiliniischbrod TU. ročuik II. str. 96) jest toho doranění. že útvar Cbraslecký pamětihodným 
způsobem souhlasí s Permským útvarem ruským. 

Z porovnání tohoto vysvítá tedy znamenitá díllužitost krajiny Českobrodské, a máme sil- 
uou naději, že se ještě prospěšnou ukáže. Ovšem požaduje takové podniknutí většího nákladu, nežli 
dosaváde .ua něj se obrátilo, a nejlépe Ijy společnost bohatších podnikatelů uložent toho zmocnili se 
mohla. Též u onpatí Krkonošských hor v hluboce zarytém údolí Oupice u Suchovršic nalézá se 
v iervcuém pískovci sloj rudošedého vápeuce, a uhelnatý lupek s vroušeuým mescem a leštěncem se 
stopami kapradin a ryb. V dobách velmi starých nmsily tam doly býti, neboť když jsem r. 1849 
v této krajině se procházel, nalezl jsem tam staré ohněm prohloubené šachty, jaké před vynalezením 
prachu s nesmírnou prací se prorážely. V skulinách j.sem lam nalezl též malé stopy málachitn. Též 
u Schwarzenthalu nedaleko Vrchlabí vyskytly se mědinosné lupky. Poznáváme z toho, že vrstvy 
mčdiuosné v Cechách ohromnou rozsáhlost mají, a že vůbec v dolejším uložení Permského útvaru 
malachit, ueb kyzem proniknutý lupek očekávati se může. — Než obraíme se opět k okolí Chrasteckému. 

Pískovec malacliitový jest pokryt mohutným břidličnalým, ua slídu bohatým pískovcem, patrně 
vrstevnatým, barvy rudohnědé. Pískovec teuto tvoři stráně u Přistoupina a Tuchoraz a táhne se 
Tšnde ua povrchu. Blíž Konuic za vesnici Stolmíři objevuje se v břidličuatém pískovci tomto sloj 
vápence 1 — 1'/,' mocuá; barva jebo jest šedorudá, sloh celistvý, ale nikde neobsahuje ani stopy ska- 
mcněliu, ačkoliv nápadně upominá na vápenec Rupporsdorfský v údoil Braumovském, kdežto množ- 
ství otisků ryb (Palaeoniscus) a kapradin (Neuropteris) obsahuje. 

Zevrubně skoumáuí léto pamětihodné krajiny není ostaluě ještě provedeno, i podávám pro- 
zatím jenom krátký popis tento, abych přátele českého zeměznaleclvi na ni upozornil. 

: , • ■ -vi ;--.v, J- KvrjH. 

z aj i c fžcr/oťwě však, janck). 

Obšírné přírodovědecké popsání zajíce podáme čteuárům později. Zde jenom uveřejňujeme 
mysliveckou řeč, přísloví a pořekadla o zajíci. 

Zajíc má vousy (Bart), světla (Lichter, oči, Augeii), sluchy (Liiirel, uši, Ohren), běhy (Laufe, 
uohy, Fůsse), zadní běhy (Sprúnge, zadui nohy, Hinterfiisse), pírko (Itlume, ' ocas, Schwanz), kůži 
(Balg, Fell), vlnu (WoUe, chlupy, Ilaare), barvu (Schiveiss, krev, Blut), výhoz (Gescheide, žaludek 
a střeva, der Magen und die Gediirme) ; on táhne (^riickt), klouzá (rutscht, když se pomalu, s bři- 
chem blízko země pohybuje), přeskakuje tenata, stoku (springt uber das Zeug, uber den Graben), 
běží do lesa, na pole, na lože (fáhrt gegen IIolz, gegen Feld, ins Lager), tiskne se do lože (er 
driickt sich im LagerJ, vyvstal (er hat sich aufgelagert), kryje se (er deckt sich), kličkuje (er scbliigt 
einen Ilaken, když se snaží utéci uskoky a obraty psu jej prouáslcdnjlcjmuj, zanechá stopu, šlak, 
toru (er hiuterliisst eine Spnr, Fáhrte, Tritt), sedá na bobek, ua bobeček, pánkuje (er macht Mann- 
chen), dává se mu za sluchy (cr wird geniickt, plochou rukou se mu vaz srazí), on se vyvrhuje (er 
wird ausgeworfen, ausgeweidet, výhoz se vyndá), stahuje se (er wird gestreift, der Balg abgezogen), 
houcuje, ramluje se (der Hase rammelt), zaječice klade, sází (die Hásiu setzt, když rodí). 

Kdo dva zajíce honí, žádného uechytí. Panská láska roste na zaječím ehvosté. Panská 
láska po zajících běhá. Nekupuj zajíce v pytli. Bezděčuými chrty zřídka zajíce uštveš. Krávou za- 
jíce ueuhouiš. Zajíce drž, když ho máš; když ho pustíš, víc ho neshledáš. By psu nejvíce kořenil, 
nebude z něho zajíc. 

Bázlivý jako zajíc. Smělý jako zajíc. Dotřel, jako zajíc chrta. Chodi s bubnem na za- 
jíce. Piluýs co zajíc bubnu. Jest pilen učení jako zajíc bubnu. Jde mu to , jako když zajíc na 
bubeu tluče. Vsadil ho na zajíce. Zůstává, kde zajíci dobrou noc dávají. Poštval ho na zajíce. 
Jest starý zajíc. Tu vlk leží a zajíc spí. Zajíce jídá. 

Fr. Spalný. 



64 

Návěští o přírodovědeckých knihách. 

Monograficziiy opis wapienia Liasowego w Tatrách i w przykyhjch pasmacli karpalskich 

przez Prof. Dra. L. Zejsznera. 

S radostným pocitem ohlašujeme tento spis, litery nám podává skvělý důkaz o vědecké 
snaze našich bratru Poláků. Zejszncr, na slovo vzatý zeměznalec , nejdůkladnější znatel geologie 
Karpatské, podává ve spisu tomto velezajímavý popis vápenných vrstev dosaváde málo známých, po- 
pis vápence liasuvého, důležitého oddílu útvaru Jurového. Později promluvíme obšírněji o spisu tomto, 
jakož i ostatních prácecli Zejsznerových; prozatím jenom poukazujeme vůbec na důležitou okol- 
nost, že i v Polsku věda v národním jazyku s takovým prospěchem se pěstuje. Každému z nás jest 
to k milé titěše; neb slyšíce neustále výčitky, že síly své ve vědeckém pracování v jazyku českém 
marně promrháváme, a že nikdy v stavu nebudeme, vědeckou literaturu sobě zjednati, spatřujeme ve 
vědeckých a důkladných spisech polských a ruských, které nyní hojně vycházejí, podporu snah svých, 
poznáváme, že nyní nejenom možné, nýbrž i prospěšné jest pěstovati vědu jazykem slovanským, anoí 
nejenom n nás v Cechách, na Moravě a Slovensku, nýbrž i v Polsku, Rusku a Jihoslovansku počíná 
se tvořiti pásmo mužů vědeckých, jejichž přičiuěním bohdá za krátko věda i v slovanských kraji- 
nách zdomácní. 
Navedeni k lučebniclcí pro hospodáře, řemeslníky, naslátajicí lékárníky i vůbec pro 

kaidého, kdo cestou vlastního zkoušeni snadno i lacino v přeuíilečné této vědě 

rzděhícati se chce. Podle J. A. Slockhardta podal F. S. Kodyni. Svazek první. 

Kdo seznal Stuckhardtovu „Scbnle der Chemie", ten jistě si ji zamiloval; pro začátečníka jest 
to bezpečně nejlepší lučebnická kniha, jíž posud stává. Přeložena je mimo jiné i do anglického 
jazyka, v Angličanech přednášejí podle ni z velké části ve školách, tak i v severní Americe — 
tuším to( nejlepší svědectví o praktické užitečnosti její. Kniha ta jest zde převedena na český jazyk 
slohem plynným a velmi srozumitelným. Názvosloví jest ale opět nové, ovšem v duchu jazyka našeho, 
ale předce opět nové. Nyní však, když všichni naši lučebnici své náhledy o názvosloví vydali, mů- 
žeme snad doufati, že jedno se ustálí. Sloužili tyto pokusy o názvosloví co důkaz znamenité 
ohebnosti naší řeči, napomáhají jinak nemálo zmatku a jsou nevyhnutelnou příčinou, že dosaváde ke 
každému lučebiumu názvu v závorce i německý výraz přidávati musíme. Ostatně jest kniha tato 
velmi slušně vydána a cena její (45 kr. za 1 svazek) velmi levná. 
A. V. Hnojka Tělo lidské s ohledem na duši lidskou. Všesrozumitelné učeni o člověku, 

k tisku připravil Dr. Josef Pečirka. V Praze. Tisk a sklad Bedřicha Rohlíčka. 

Kniha tálo jest novým důkazem chvalitebného usilování o prostonárodní literaturu naši, kte- 
rouž vysoce zasloužilý spisovatel již spisem svým: Nebe a země klič byl obohatil. Zvláště vyniká 
spis Qvedeuý správným a přísným názvoslovím, jakož i plynným slohem. Některé omyly, k. p. při 
výkladu zřecí dálky, při upírání chmatu některým živočichům, při vypočítáni limorn lidského mohou 
se snadno při druhém vydání tohoto dobrého spisu opraviti. 

V tisku u Jaroslava Pospíšila nalézá se : 
Přehled souslany iivoiišslva dle nejnovějších pramenů k prospěchu vyšším školám od Jana Krejiiho. 
Se 16 tabulkami kamenopisnými. 



Omylové. 

V I. čísle na str. 5. řádku 23. shora místo 15,000 má státi 150,000 str. 

V 11. čísle na str. 48 r. 20. shora místo 17° B. má státi — 17° H. 

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlově ulici č. 188 v Praze. 



ŽIVA. 



CA80PIS PRIRODI^ICKY. 

Retlíiktorové : Prof. Dr. Jau PurkyQč o Jan Krcjéi. 
tiH\o 3. Březen 1853. 

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Malice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletué 
43 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl.' stř., půUetně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v 
kanceláři p. .1. U. D. Jos. Fryée, v Jindřišské nlici č. 900 — 11., pak ti domovníka v musejním domě, 
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., pulletně 13 kr. stř. 

Sníh a led. 
U. 
Když sněžní vrstva zem kryje a mrazem v zrnitou hmotu se promění, zmocní se 
snadno vítr lehounkých těchto zrnečck a rozhání je po dolech a rovinách. Za každým 
ochráněným místem, za zdmi, skalami, na oubočí strání, v roklích atd. dělají se hlu- 
boké závěje. 

Velmi zajímavé jest stopovati tvoření těchto závějí. Závěje tvoří se jenom při 
silném větru, a jenom sníh právě padající, nýbrž více ještě již napadlý vyzdvihuje so 
proudem vzdušním a vznáší se v povětří potud, pokud jiná příčina spadnutí jeho nezpíi- 
sobí, totiž pokud se proud vzduchu neumírní a tíže sněhu nad silou dujícího větru 
nezvítězí. 

Proud vzduchu zmírní nebo zastaví se bud hlubokými průkopy, přes kteréž vítr 
věje, nebo setkáním se dvou větrů pod větším úhlem, nebo zaražením jich u pevných 
překážek, u lesů, plotů, zdí, hrází atd. 

Všemi těmito okolnostmi povstávají závěje. Ve všem tom jeví se veUká podob- 
nost s tvořením pískových náplavů v řekách. Jako v řekách pískové částky v proudu 
se vznášejí, až do lišší vody se zanesou a tam spadnou, tak i sníh ve vzduchu. 

Až do nejpodrobnějších likazů opakuje se vše u tvoření sněhových závějí a pí- 
skových náplavů. Na rovině nemohou žádné závěje povstati, neb vítr rozhání sníh všude 
stejně. Žene-li se proud ale přes průkop nebo rokli, změní se v dolejší části jeho 
rychlost a směr velmi nápadně. Neb každý proud větru podléhá většímu nebo menšímu 
tlaku, a jak mile přijde nad hlubší prostoru, rozšíří se v dolejší části a směr jeho od- 
chýlí se od vodorovného až k liklonu 10" — 25". 

Okolnosti, v nichžto závěje se tvoří, jsou ostatně nejrozmanitější , ale v celku 
objevuje se vždy ten samý původ. Mohťitné závěje tvoří se v horách, kdežto nezřídka 
hloubku 50 — 100 siř. dosahují, nejznamenitější jsou ale v stepech ruských. Stepi tyto, 
které zaujímají klassickou půdu dumek v jižním Rusku, proryty jsou hlubokými stržemi, 
které se každou zimu za příčinou proslulých bouří stopních závějemi zanesou, tak že 
celá jižní Rus jediné nepřetržené roviiiě se podobá, přes kterou saně v každém směru 

5 



66 

letí. Bouře slepni jest již v podzittiltu, kdežlo prachu se zmocní, strašlivá, v zimě ale, 
když mrazem v zrnitý prášek proměněný sníh místo prachu zastupuje, jest sila její ne- 
odolatelná a výjevy její velikolepé. 

Sněžné bouře v stepech náležejí k nejznamenitějším úkazům přírodním, a nebude 
tedy od místa vložiti sem popis jejich*). 

Rusové, jenž v tak důvěrném svazku žijí s Boreášcm a celou jeho družinou, 
jsouce při lom velmi dobří pozorovatelé úkazů obklopující je přírody, jak se nadíti lze, 
i rozličné chumelice přísně od sebe oddělili a na třídy rozvrhli. Hlavně rozeznávají 
jich trojí druh, jejž každý zvláštním jménem obdařili, jsouf to každému Rusovi známá 
slova: mjalol, zámět a vjuga. Pokusíme se o naznačení zvláštního rázu jednoho 
každého z nich. 

Slovo mjatol pochází od slovesa mi as ti (česky másti) znamenajícího tolik 
co vzbouřiti, vzrušili, a vyznamenává obyčejnou chumelici, již v Cechách podobným 
jménem metelice nazýváme, a při níž se k oknu postavujeme, dívajíce se na zá- 
bavnou hru poletujícího sněhu. Ovšem že i při nich vichr bouří a povětří se zatmívá, 
tím více nás ale těší pohodlí v bezpečné sednici u teplých kamen, aniž nám třeba vy- 
sílati k nebi ouzkosti plné modlitby za známé a přátely, jež by snad zlá pohoda někde 
zastihla. Takové mjatoly nejsou tak překážky, jako spíše koření zimního živobytí, an 
příjemnost domácího pohodlí ještě zvyšují, aniž pak si jich kdo obzvláště všímá. Naopak 
spíše si jich lid přeje a za ně prosí, an právě tyto chumelice, při nichž se sníh tak nc- 
rozhazuje, aby se mohl stejně položili, základem jsou sanice od každého Rusa toužebně 
očekávané. A ruský jamščik, jenž u hospody zastaví, když do sednice vejda svatému 
obrazu se poklonil a sníh i led se šatů a vousů střásl, zajisté započne rozprávku svou 
s hoslmi : „Chvála Bohu za len sníh, jenž se tak požehnaně s nebe sype." Jsouf ovšem 
lyto obyčejné ruské metelice o něco silnější a trvalejší nežli naše, a jamščikův obličej 
plane, zvláště jestli něco čaje požil, který ve všech ruských hospodách vedle kořalky 
hlavni jest nápoj, barvou ohnivou, granátovou. U zástavy (brány) města viděti pospícha- 
jící pocestné, celé jako opudrované. Cestovníci, mužy i ženy, vojáci i měšfáci jsou tak 
zaobaleni, že v těch kožichách a šálkách nelze poznati ani pohlaví ani stáří. Koně v 
trojce (trojspřeži) odfukují si, a pouští kouřící se dech do studeného povětří, jsouce 
lemováni na krku, na hřbetě a na nohách sněhovými, pevně do kůže jim vniklými pruhy. — 
Jamščika, jenž v tlustý beranní kožich zaobalen napřed přes přič na saních sedí, spíše 
měl bysi za sněhového panáka, jaké u nás dělají děli, kdyby se neustále bičem neo- 
háněl, a na vzdor větru a sněhu veselou, ale i lesklivou písničku nezpíval. To ale 
všecko není ještě nic neobyčejného, a nachází se v celé severní Evropě. 

Ovšem jest i mjatol dle způsobu a stupně rozdílný, někdy jest sníh ku podivu 
hrubý, někdy velmi drobný, někdy vznáší se v povětří jako peří, jindy padá k zemi 
jako střela, někdy jest velmi řídký, často ale padá nad míru hustě. Při nízké teplotě 
měkne a mísí se s deštěm. 

Nebezpečnější než mjatol jsou zámely (závěje). Tak nazývá se onen způsob 
chumelice, když po předešlém suchu a při veliké zimě nedávno napadlý, následovně 
kypře ležící sníh silným větrem pojal a v povětří unášen bývá. Vílr sám musí míti 
dosti nízkou teplotu, jinak by nemohl sníh tak lehký činiti. Při takovém zámelu obje- 



*) Veljqi žirě jsou Ibouře tyto popsáoy r Dennici J. B, Malého lit S, z čehož nisledujtcl čerjiáno. 



vujo se často nejčistší modré nebe, které však jen z nějaké vyvýšcniny spatřiti 
izc. Dole zatím při zemi lítá pres všecky cesty a pole při stejném větru i v stejné 
výšce několika loket neb sáhů drobný sníh, jako nesmírná hejna mušek. Jelikož takový 
zámct často třeba několik dní trvává, a poletující sněhové částičký z hustá na tvrdé 
předměty narážejí, k zemi padají, a opět pozdviženy a po zemi na tvrdo zmrzlé hnány 
bývají, vždy více a více rozdrobují se malé hlati ledové, a konečně promění se v 
nejdrobnější ledový prach, jenž hnán ostrým a studeným větrem bolestně kůži dráždí a 
očím lidí i hovad bolest působí a škodí. Tyto zámely známy jsou v celém Rusku, od 
Sibiře přes Velikou Rus až k slepém a k Baltickému moři. 

Obzvláštně pak jsou nebezpečné v lesů prázdných, pustých, málo zalidněných, 
holých stepech. Když vystoupíme v stepi na nějakou mohylu aneb jiné zvýšené místo, 
odkud velikou rovinu lze přehlídnouti, uvidíme nad sebou jasné slunce, a pod sebou 
veškerý snili roviny vzbouřený. Jest to , jakoby člověk se díval do velikého ale nc- 
hlubokého moře ze samých outlých ledových hlatí, z něhož jen několik ještě nezapla- 
vených míst vyhledá. To nejnebezpečnější při zámětech jest vodorovný směr sněhu. 
Při obyčejné chumelici, když sníh kolmo padá, pokrývá všecko, cesty a pole, roviny i 
doly dosti stejně tlustou vrstvou. Ale vodorovně letě zůstává ležeti jen před kolmými 
předměty aneb padá do roklí, kteréžto kyprými vrstvami naphíuje a se zemí vyrovnává. 
U plotů, domů, stromů a keřů hromadí se u velikém množství, nebot kde za dosti ne- 
patrnou příčinou první nakupení se stalo, tam pokládá se bez ustání nově přivátý sníh 
a tvoří často veliký vrch. Takovým způsobem bývají cesty místy tak holé, jakoby 
vešken sníh odmetl, an na jiných místech nesmírnými nakupeninami a vrchy sněžnými 
zasypány jsou. Při takovém povětří jest cestování velmi nebezpečné. Pakli jde vítr od 
předu, nelze ani tažným hovadům ani vodičům jejich viděti. Snadno tu zablouditi aneb 
spadnouti do rokle, ba není neslýcháno, že i pocestní zaváti byli, nebof často jen krátké 
pozdržení postačuje, nashromážditi vůkol takové množství sněhu, že vyváznutí nemožno 
a pak všecko pohřbeno bývá pod hlaceným vodním příkrovem. 

Zajímavá jest to věc, stopovati po takovém zametu všecky oučinky, jaké zane- 
chal. Poněvadž pak i nejmenší povětrný proud nasycen jest částkami nejoutlejšího sně- 
hového prachu, zanáší jej s sebou i nejužšími průchody, na příklad skrze dirky v 
zámku aneb štěrbiny v oknech, a jak daleko do síně aneb do světnice foukal, tak 
dlouhý zanechá po sobě sněhový pruh. Kde vítr vál skrz plot, nachází se při každé 
menší neb větší dirce v plotu kužel sněhu, podlé podoby i velikosti s ní se srovnáva- 
jící. Jestli metelice jsou pravé zakladatelky sanic, jsou naopak zámety jejich kazitelé, 
obzvláště připadnou-li na podzim, když sníh ještě jest sypký a neujezděný. Jediný 
osudný zámět zkazí pak sanici na celou zimu, an často sníh v lakovém množství na 
jedno místo svěje, že všecko spojení obchodní se přerušuje. V jedné ruské vesnici 
jezdili lidé po šest měsíců s velikým namáháním koní přes sněhový vrch až k zvonům 
na kostelní věži dosahující, jejž jediný zámět byl nanesl. U měst a na hlavnějších 
cestách musejí se často brány skrz tyto sněhové hory a zdi prokopávati. 

Vj u g a, tento poslední a nejhorší způsob chumelice, jest i v studeném a ledovém 
Rusku tak strašná věc, že ani ziskuchtivost, ani rozkaz císařský, aniž jakékoliv lákadlo, 
ba ani největší nouze v stavu nejsou, pohnouti někoho k další ceslě, pokud ona trvá. Aby- 
chom nabyli zřetelného představení o ní, spusťme předně teplotu povětří na 25—30 
stupňů Reaum. pod 0. Tato zima již sama o sobě působí často veliké nepohodlí, jak- 

5* 



68 

koli při tichém povětří a jasném nebi pro člověka otuženého ještě snesitelná jest. Tento 
však stupen teploty není nic jiného, nežli tón, z kterého vjuga hraje. K tomu sobě 
představme povětří v uslaviCném pohybování, v němžlo vlna za vlnou v bouřícím vichru 
se žene, jakoby nemělo zůstati ani dechu na zemi. Tato rozháněná zima proniká ve- 
skrz a naskrz, a omrazuje srdce v útrobě. To však, pokud zůstane jasno, jest jenom 
jednoduchá bouře. Viděti ještě slunce, a v určitých a zřetelných obrysech usmívají se 
země, blízkost i dálka a všecka povědomá znamení cesty. Nyní však sejměme slunce 
s oblohy, a na místě něho naplňme celé povětří tmavošedivým soumrakem, v němž špi- 
čaté jehly ledové bez přestání v nevýslovném množství k zemi padají. Tu naplňují se 
hrůzOu a malomyslností duše všech tvorů, v nichž ještě živé srdce tluče. Pěkná, na- 
děje plná dálka zmizí, a s ní všecken výhled na vysvobozující přístav. Průvodní hvězdy 
nahoře shasnou, a všecka potěšitelná znamení nebeská se ukryjí. Konečně ještě nechme 
zemi se propadnouti, sníh s dola v matném víru se pozdvihnouti, a nocí a tmou i od 
zpodu cestujícího zahaliti. Nyní jest pro cestujícího naplněna míra zoufalosti, a není 
možná, pomysliti sobě k tomu všemu ještě nějakou jinou hrůzu. Král severu, bůh zimy 
a smrti, vysypává všecken obsah svého rohu hojnosti na ubohého ruského pocestného, 
jemužto ujímá svobodné vcházení a vycházení dechu, v led obracuje teplou krev v 
prsou, oči zalepuje tmou a ledem, sluh neslýchaným hučením ohlušuje a noze pevnou 
půdu a jistý krok bére. Vjuga jest zároveň bouře, metelice i zamet , všecko spolu 
znásobeno. Vítr až k neuvěření rozmnožuje sílu zimy, a zima zas každé ovanuti ne- 
smírně prudčím činí ; tak i sníh temnotu působící ozbrojuje se novou hrůzou, jakož ne- 
méně tma směšujíc se s ledem se rozpouští, a rovně jako v celku v každém jednotli- 
vém prášku sněhovém hmatatelná jest. Ledový prach ze zpodu se pozdvihující ještě 
nesnesitelnějším činí onen, jenž s hůry padá, an ubohé trápené oči ani pokojného mí- 
stečka nemají. Tak jedna hrůza druhou množí. Z předu i ze zadu tma, s hóra i ze 
zpodu všecko rozvikláno, a člověk jako vyloučen z přírody co sněhový prášek od 
živlů hnán. 

Jiný velikolepý obraz představuje se v krajinách polárních, kdežto led a sníh 
bez ohledu na počasí neustále svým krutým žezlem velí. 

Již Baltické moře potahuje se v tuhé zimě silnou korou, která zvláště záUvy po- 
krývá a daleko do otevřeného moře se táhne; někdy zamrzne celá prostora mezi Fin- 
skem a Švédskem, jako n. p. r. 1809, kdežto ze Stockholmu do Petrohradu saněmi se 
jeti mohlo ; ba r. 1658 svedena jest na Beltu krvavá půtka mezi Švédy a Dány. Polární 
moře podobá se ale v zimě nepřehledné lední stepi, na níž sem tam kostrbaté lední ska- 
liny a divoké prorvy v úžasné příšernosti se spatřují; u prostřed těchto nesmírných le- 
dovišt lesknou se ale přec rozsáhlé, až na 100 mil dlouhé průlivy a jezera, na nichž 
koráby s podivením volného místa nalézají. Příkré skalnaté hory na břehách, zabalené 
v šerotmavou barvu a pokryté věčnými ledovými spoustami, mlhy neproniknutelné a 
tichost, přetržená jen někdy na krátko divokým lomozem bořících se ledových skal, 
tvoří ráz těchto krajin. 

Ani vlnobití a bouře nezastavují v zimě tvořeni ledu. Zpočátku promění se voda 
mořská vyhlacením nesčíslných jehhček ledových v hmotu polosouvislou, takřka v le- 
dové bahno, zponenáhla objevují se kulaté desky, které se rozšiřují ve kry sáhodlouhé, 
a konečně ge spojují v nepřehledné ledoviště. Ledoviště takové vyniká obyčejné 4—6 
střevíců nad hladinou vodní, ponořeno jsouc až na i20 střevíců. Bouřemi a mořskými 



69 

proudy ženou se tyto kry, často na 25 mil dlouhé a na 5—10 mil široké, s rychlostí 
znamenitou pi^ed větrem, a vlny hluónč se o nč rozrážejíce, rozpěňují se divoce. Srazí-li 
se dvĚ takové ledovišté, objeví se velikolepé chaotické divadlo. Běda ale korábům, ob- 
stoupeným takovými ledovými spoustami. Zachrání-li se šfastnou náhodou od rozdrcení, 
spati-í se nešťastné mužstvo lodnické u prostřed ledové Sahary, z nížto s neslýchaným na- 
máháním prosekali se musí. 

Kdo v máji nebo v červenci z Evropy do severní Ameriky pluje, bývá nemile 
překvapen tuhou zimou, kterou v šířkách Lyonu a Benátek nebyl očekával. Brzo ale ob- 
jeví se příčiny mrazivého větru. Klikaté a ostře zubaté obrysy běloskvoucích se skal 
objeví se na severním obzoru; jsou to odtržené plynoucí ledové skály. Když se přiblíží, 
nepopíše nikdo divokrásnou nádheru barvy jejich, hru duhové záře, která je oblétá, lesk 
zlatoskvoucí, který z temen jejich srší, a vodopády stříbrotoké, které z boků jejich se 
řití. Často vyzdvihují se ledové skály tyto až k 150 stř. výšky, ba až k 200 a 300 stř., 
a poněvadž následkem poměrní váhy ledu sotva osmý díl hmoty jejich z moře vyniká, 
bývá část na 600, 1000 ba i 2000 siř. hluboká ve vodě ponořena. Při tom zaujímají 
někdy více čtverečních mil v prostranství. V znamenitém množství vyskytují se ale na 
kraji ledového moře u Grónska, a jen největší obratností a přítomností ducha může se 
pak vůdce korábu z labyrintu tohoto vyvinouti. Neb jakkoliv velmi zvolna se pohybují, 
jest blízkost jejich přece nebezpečná. V teplejší vodě tráví se totiž dolejší část jejich, 
tak že kra ztratíc konečně rovnováhu docela se obrátí. Živě popisuje očitý svědek ta- 
kový úkaz. „Jednoho jitra, když právě čerstvý sníh byl napadl, blížila se k našemu ko- 
rábu s hrozící rychlostí taková, asi pět set střevíců vysoká ledová skála, a přiblíživši se 
skoro do bezprostřední blízkosti začala se kloniti zrovna nad hlavami našimi. Osud náš 
zdál se býti rozhodnut; spadla-li ledová spousta na nás, bylo po nás a po korábu veta. 
Mimovolně padli jsme při tomto hrozném podívání na kolena, očekávajíce strašlivé oka- 
mžení; sám kormidelník klečel, nepouštěje ale kormidlo z ruky. Již byla ledová skála 
napolo nahnuta, ana bezpochyby pro nestejné rozdělení líže se obrátila a asi ve vzdá- 
lenosti délky korábové se překotila, stříkajíc vodu až nad špičky stožárů a pokrývajíc 
obličeje naše ledovým deštěm. Asi na minulu zdály se vlny býti zastaveny ve svém 
běhu, moře se vařilo, koráb se třásl, ba i bouře zdála se býti přerušena, neb plachty 
klepaly o stožáry a shazovaly dolů ledové kusy, jimiž byly pokryty. V tom prorazily paprsky 
sluneční mlhový závoj, a ve zvláštní záři růžové barvy sněhu rozkládalo se před námi 
pobřeží, slibující umdlenému plavci krátký odpočinek." 

Také křehkost ledu způsobuje zvláštní nebezpečenství, nebof nezřídka při nej- 
menším zvuku, udeřením kladiva, pleskotem vesla celá hora se rozstoupí a mužstvo pla- 
vecké pádem svým pohřbí. Často sestoupne se několik skal kolem plynoucího koráhu a 
uzavře jej docela, tak že mimo vůli s ledovými spoustami plovati musí. Takovému 
osudu podlehl snad nešťastný kapitán Franklin, který, jak známo, zkoumal průlivy polár- 
ního moře. Jak noviny psaly, spatřilo v. 1850 mužstvo jistého anglického korábu u pro- 
střed ledových plynoucích skal dva uzavřené koráby; s bezpříkladnou lehkovážností ale 
plul kapitán dále neohledav blíže ledové spousty, kteréž bezpochyby mořské proudy 
jižněji unesly, kdežto i s koráby se rozdrtila. — 

Ledové skály zabloudí někdy až k 36 stupni, tedy do šířky Gibraltaru. Každo- 
ročně nabíhají na pobřeží Nového Foundlandu a na okolní pískové slapy nesčíslné 
spousty ledové (v 41%" zároveň s Vídní) a ochlazují znamenitě podnebí severní Ameriky. 



70 

Již od sta- a tisíceletí unášejí se tímlo způsobem ledové spousty ve stojném 
směru od severovýchodu k jihozápadu. Při své ohromné velikosti musejí se mnohé z nich 
mořského dna dotýkati a je tedy vybrázditi a vyhladiti. Kdežto pak na pevnině severní 
Ameriky, jmenovitě v Kanadě, objevují se četné vyhlazené skalní plochy, jejichž rýhy 
a brázdy týž severovýchodní směr mají, a mimo lo i jiné četné stopy bývalého moře 
se spatřují, které v pravěku lyto krajiny pokrývalo : podává se sám od sebe domysl 
(jak anglický zeměznalec Lyel nejdříve uznal) , že podotknuté rýhy a brázdy rovněž 
pohybujícími se ledovými skalami povstati mohly, totiž ledovými spoustami, jež pramoře 
jižně vysílalo až k břehům bývalé pevniny. Podobné úkazy spatřují se též na polostrovu 
Skandinávském, a znamenitý zeměznalec Leopold v. Buch popisuje tam mnoho rovných 
nebo mírně vypouchlých granitových skal, které všechny v jednom směru rýhovány jsou. 
, Velmi blízko leží pak závěrek, že též zde v pravěku ledové spousty plovati mohly, jakož 
i vůbec, že led v pravěku mnohem větší rozšíření míti mohl. Balvany skalní spadávají 
s břehu na plovoucí kry a tím způsobem zanášeny bývají do znamenitých dálek. Ostrovy 
Baltického moře, ba i rovina severoněmecká pokryta jest granitovými a sycnitovými 
balvany často ohromné velikosti, jejichž původní sídlo daleko ve Švédsku a Finsku 
hledati se musí. Granitový balvan, na němž stojí jízdecká socha Petra Velikého, jest 
jeden z takových bludných balvanů (erralische Blócke) kterýmžto jménem se 
takové roztroušené skaliny naznačují. 

Výjevy tyto poukazují tedy na možnost, že ledové moře v pravěku mnohem dále 
na jih se prostíralo, nežli nyní, a že vůbec severní moře v pravěku mnohem dále do 
pevniny zasahovalo, asi tak, jako nyní na točně jižní. Možnost lato podporována jest 
i z jiné strany. Zima totiž a léto nejsou na obou polokoulích země, na jižní a severní, 
stejně dlouhé ; nyní jest na severní polokouli jaro a léto dohromady o sedm dnů delší, 
nežli podzimek a zima, na jižní polokouli zase jest tento poměr zrovna obrácený. Délka 
tato mění se neustále, na severní polokouli ubývá trvání teplého počasí, na jižní polo- 
kouli ale přibývá ho, až konečně za dlouhou řadu let poměr nynější docela se převrátí. 

Proměna tato souvisí bezprostředně s proměnami os dráhy země (viz v č. I. str. 4.) : 
neb dlouhá a krátká osa eliptické dráhy této nezůstává vždy na tom samém místě, nýbrž 
pololia jejich mění se neustále. Dlouhá osa pohybuje se totiž od západu k východu, 
a sice následkem přitažlivosti ostatních planet, tak že za určitou dobu (za 21,000 let) 
celou svou dráhu oběhne a za 10,500 let největší protivy v postavě os země se objeví. 
Dá se vypočítati, že r. 1248 jaro a léto na severní polokouli o osm dní delší bylo, 
nežli podzimek a zima; r. 11784 bude ale na naší polokouli naopak zima a podzimek o 
osm dní delší, nežli jaro a léto. Totéž musilo býti r. 9252 před Kristem ; r. 4000 před 
K. ale bylo léto a jaro zrovna tak dlouhé, jako podzimek a zima. Jesti pamělihodno, 
že zrovna do této doby Ictopisci dle svatého písma první objevení lidského pokolení 
kladou. — 

Použijíce těchto údajů k výkladu svého předmětu, uznáme snadno, že jižní polokoule 
při nynější poloze osy dráhy zemské více hodin zimních do roka míti musí, nežh severní 
polokoule, a z toho opět následuje, že jižní točna zase více tepla ze sebe vyzařovali 
musí, nežli severní, byt i ve dne stejné množství tepla obdržely. Střední teplota jižní 
ločny jest následovně také menší, nežli slřediií teplota polokoule severní, z čcliož vychází, 
že ledová spousta na jižní točně dále sáhati musí, nežli na severní, jak se také zkuše- 
ností potvrzuje. Byly ale doby, kdežto poměr tento byl docela obrácen a severní točna 



71 

větší spoustou ledu se kryla nežli jižní. Právě v takové době můžeme původ rýh a brázd, 
jakož i bludných balvanů hledati. R. i 1784 budou snad opět ledové spousty Balt a 
Sund vyplňovali. 

V tom máme tedy domněnku k víře dosti podobnou, dle níž se pamětihodné úkazy 
nahoře podotknuté vysvětliti dají. J. Adhemar (Die Rcvolutionen des Meeres, Leipzig 
1843) vyvádí z této domněnky skvělejší fantasií nežU přísnější logikou úsudky, dle nichž 
by nahromadění ledu na točnách i na převraty kůry zemské v jistých dobách zname- 
nitého vlivu míti mělo. Ledové spousty, na točnách tak rozsáhlé, mají prý také přimě- 
řenou llouštku a dosahují na některých místech až ke dnu mořskému. Když ale spousta 
lední na studenějším pólu konečně jistého nejvyššího stupně dosáhne a spolu na druhém 
se rozpustí a v plynoucí kry roztrhne, zruší se prý rovnováha osy zemské a těžiště země 
přiblíží se k vělší hmotě. V tomto přenesení těžiště oučastňují se ale všecky pohyblivé 
části povrchu jejího, přede vším pak vodstvo oceánu ; od strany, kde méně ledu nahro- 
maděno jest, žene se k druhé straně, kde ho více, a ohromný ten nával moře, odkrývaje 
země na jedné polokouli, potopuje pevniny na druhé. Takový převrat vykonal se prý 
již jednou, a vodstvo hrnulo se od severní točny k jižní. Proto jest prý v nynější 
době točna jižní pokryta větší spoustou vody, nežli severní, a proto přiostřují se všechny 
pevniny k jihu, kdežto kolem severní točny široké zemS se rozkládají. Všeobecný ny- 
nější poměr mezi vodstvem a pevninou panuje dle toho teprv od poslední této potopy. 

Tento poměr najde prý ale také svého konce, již nyní začíná • se nahromadovati 
na severní točně pořád více a více ledu, a na jižní taktéž se ho pořád více umcnšuje, 
až konečně r. 6500 po K. opět rovnováha se zruší a nynější Evropa a Asie zase ve 
vlnách oceánu se pohřbí. 

Na štěstí našeho potomstva má tato domněnka v sobě několik odporů, kteréž 
každý v té věci znalejší snadno odkryli může } zajisté jest ale len odpor nejnápadnější, 
že by se led u jedné točny tak nahromadili mohl, až by rovnováhu země zrušil a pak 
náhle se roztrhnouti a odplouti měl. Domysl tento odporuje mimo to všem počtům 
hvězdářským, neb z nich se nevývratně dokazuje, že osa zemská takovým převratům 
podrobiti se nemůže. Nicméně poznáváme ale z toho, že led na povahu povrchu země 
znamemtého vlivu má. 



\i a k. 
Od Julia S a X a. 



Postavy nevšední a podivné jsou led v oblibě; v románech a na jevišti vystu- 
puji na lucty; led nepláli nic, leč co jest pikantní, geniální — veliká jest sháíika po 
charakterech. Tedy chceme i my dle možnosti této všeobecné snaze vyhověli, a obra- 
cujeme pozornost čtenářstva také k jedné podivné stránce přírody. 

Poohližímc-li se po tvorstvu rozličném, nalezáine snadno postavy originální od 
nejsměšnějších až do nejvážnějších. Kdyby již příliš nebyla přetřepána sada, že příroda 
jest první a nejvělší básnířka, chtěl bych ji tuto obšírněji vyložiti. Jakožto pravá uměl- 
kyně přidružuje směšné k vážnému i vznešené k nízkému; v klassickém bublání potůčku 
ukrývá své romantické Vily, ke sboru něžných ptačích hlasů připojuje posměváčky, zase 



72 

pak v zástupech svých pořítá též každodenní Iváre, orighiály a charaktery. Což to není 
charaktcrické, když nám chycený rak nechá své klepeto v ruce a uklouzne, mezi tím 
co myslíme, že jej pevně držíme ; ncní-liž to znamení charakteru, důstojné Mucia.Scaevoly ? 
Ovšem ztratili pi^emnozí, následkem převrácené vzdělanosti, cit a smysl pro ta- 
kové výjevy; jsou to krtkové lidští, žijící v labyrintu malicherných vášní a choutek, 
jenž pro jiné věci nemají ani vidu ani sluchu. 

Staré doby pochopovaly mnohem lépe takovou komiku pí-írody, a použily jí roz- 
košně dílem v půvabných bajkách a pověstech, dílem v obraznictví, v čemž jmenovitě 
Nizozemci vynikli. Jaké hluboké, nevyčerpatelné vřídlo dobrého vtipu tato látka jest, 
doívědčují geniální výkresy Kaulbachovy k Feryně Lišáku, nebo abychom na český vý- 
tvor upozornili. Levého haut-reliefy v jeskyni Kiácelově u Liběchova*). 

Hluboko se vtiskují výjevy přírodní též v nczkalenou mysl mladistvou. Kdo z nás, 
kteří jsme z venkova, nezpomene si s radosti na chytání raků? S vykasanými zpodky 
a rukávy brodí se dovádivá čeládka v potoce mezi olšovím se vinoucím; a jaké to po- 
ki-iky je slyšeti, když starý samec z díry pod kořenem se vytáhne ; jaký to smích, když 
někoho citelně za prst popadne a na něm viseti zůstane. Kopa a více černavých těchto 
nemolorů nese se pak domů a připraví se k večernímu hodu. Jak se nyní podiví ten, 
kdo nejdříve podivuhodnou proměnu šatu račího po uvaření spatří ! S pravými gastro- 
nomickými posuňkami vyberou se pak lahodné svaly z červeného krunýře a o závod 
louskají se tyto zvířecí ořechy. 

Neméně zajímavo jest, chovali sobě po nějaký čas zásobu živých raků a pozo- 
rovati jejich zvláštní způsoby a výjevy duševní. K tomu účelu jest lépe, chovali je ve 
vlhkém vzduchu na tmavém místě, nežli ve vodě. Nubof dýchací ústroje jejich jsou ve- 
liké a požadují neustálou obnovu vody, což jen v tekoucím proudu se stáli může; 
v stojaté vodě a v malé nádobě ale brzo zahynou. Položí-li se tedy do vhkého 
vzduchu, k. p. mezi vlhký mech, udrží se déle v zajetí. Na světle se držeti nesmějí, 
itebof raci milují temnotu, na svobodě vycházejí jenom v noci na břeh, ve dne se ale 
drží pod vodou ve tmavých skrýších. 

Již z toho poznáváme . zvláštní jejich povahu; nejsou tedy veselí hoši, nýbrž 
spíše flegmatikové, a když je z pohodlí jejich vytrhneme, kypí zlostí, čemuž se ostatně di- 
viti nemusíme, poněvadž jako mnohý zlobivý člověk trpí na veliká játra. Při tom mají 
ve svých způsobech něco krokodilového, zákeřnického. Ukrytě číhají na svou kořist a 
vyřitíce se pak náhle zmocní se své oběti; když jim ujde, vrátí se opět do brlohu 
svého, k čemuž ovšem nepotřebují se obrátiti, ncbof ploutevním svým ocasem plavou rychle 
pozpátku. I v ostatním pohybování svém jsou jak známo zatvrzelí zpátečníci. Zajímavo 
jest pozorovati raka do mísy položeného, jak pohybem svých nohou vodu v proudu udr- 
žuje. Při tom používá vždy jenom jednolio páru noh, a vystřídá zponenáhlá všechny 
páry; vlny ve vodě tím povstávající jsou docela pravidelné. Dá-li se do vody kousek 
masa nebo chleba, připlaví si ho rhythmickým pohybováním k úsiflm a sní jej nebo od- 
hodí se zvláštní pružností, jakoby mu ošklivost působil. 

Ostatně nejsou raci ve své potravě příliš vybíraví, ba nezřídka projevují kani- 
balské choutky, an své ncozlirojené bratry (po svlékání) zuřivě přepadávají a sežírají. 



") Výtečný umělec Levý zliotovil dle myšléuek Klácela, před- uěkolika lety u p. Veita v Libě- 
chové přobývavsílio, rad« satyrickych obrazů, které poměry lidské podobami zvířecími liíi. 



73 

Někdy strlinou se mezi nimi také divoké rvaóky, při čemž mnozí nejenom klepeta ztrá- 
cejí, která jim ostatně zase narostou, nýbrž i očí a celé kusy hlavy, která se pak je- 
nom nedokonale zacelí. 

Jednotvárný život jejich pi^ctrhiije se ale každoročně znamenitou událostí, která 
právě není s to, aby jim lepšího rozmaru zjednala. Jest to svlékaní kíiže, které pro tvrdost 
její jest velmi zdlouhavé a bolestné. Pod tvrdým krunýřem rakovým vytvoří se loliž 
v letě oděv nový, a starý počíná zponenáhla na zádech a na nohách pukali. Tu se 
vtěsná rak mezi dva kameny nebo kořeny, trliá tělem a po dlouhém namáhání vyleze 
ze staré kůže ven a bázlivě ubíhá do bezpečné skrýše. Neb nový oděv jeho jest 
zpočátku měkký, a v brlohu svém musí teprva čekati, až docela stvrdne. Pak se te- 
prva může odvážiti do zbojnické družiny svých bratrů. Ale nejenom na zevnitřku, i 
u vnitřku stane se s ním úplná proměna. Kolem starého žaludka vytvoří se totiž nový, 
který docela stráví kůži a obsah starého. Něco podobného jest jenom ještě u rosniček 
(žab), které po svém svlečení vlastní svou kůži spolknou. ■ 

Tak uplyne letní čas samým přetvařováním, ačkoliv z příšery nic jiného se nevy- 
vine, nežli opět nová příšera. Když ale listy se stromů opadají a ledová korá řeky 
a potoky potahuje, počíná raku lásky čas ; v prosinci a lednu drží svůj masopust. V bez- 
pečných děrách pod vodou zařídí se po domácku, a prožije ve společnosti dvou neb 
tří samic v tiché blaženosti zimní dobu, až pak na jaře manželský svazek zase zruší. 

Vidíme z toho, že život raků jest velmi jednotvárný. VždyE vyšší duševní vlohy 
nemohou se u něho hledati, anaE první podmínka čilého života, totiž citlivější nervová 
soustava schází. Tělo raka jest necitelným krunýřem objato a může na nejvýše hrubé 
dojmy cítiti, nikoliv ale jemnější rozdílnosti v podobě a souvislosti jiných tvorů. Tykadla jsou 
sice velmi pohyblivá, ale tvrdou a pevnou kůží oboj mula, tak že jenom velmi nedoko- 
nalé představy o podobě okolních předmětů, o překážkách a t. d. poskytovati mohou. 
Oči jsou sice pohyblivé, ale krátkozraké a jenom pod vodou užitečné; kdo ví, jsou-li 
dostatečně schopny k rozeznání odstínů barev ? Též sluh jest velmi nedokonalý, snad 
ani neslyší rak šumot blízké řeky, když v noci ve trávě na jejím břehu se prochází. 
Ostatně má sice rak také čidlo čichu, a to se zdá býti nejvyvinutějším a k zaopatření 
mu potravy nejpotřebnějším, poněvadž mu dává zprávu o plovoucím utopenci nebo o 
blízkosti vetché žáby, která mu vítaný kvas připraví. 

Smyslové tito, jimž pravý střed, totiž vyvinutý mozek, chybí, jsou bezpochyby 
sotva v stavu, poskytovati raku jenom temné představy okolního světa ; vidíme zde ne- 
patrné ještě stopy činnosti duševní, která tím více se rozvíjí, čím dokonalejší jest ústroj, 
který jí slouží. Jaká to mezera mezi rakem a člověkem! U tohoto rozum a ponětí 
nadsmyslnosti, u onoho sotva poznání hmotných věcí. A přece žije rak přiměřeně ke 
svým okolnostem, přece si opatřuje potravu jistou chytrostí a brání se s myslí udatnou. 
Jest to snad přec jistý nízký stupeň rozumu, dle něhož se rak řídí, nebo jest to jenom 
neovědoměný pud, jak mnohý fdosof tvrdí? Zde stojíme u zavřené brány, o jejížto 
otevření mnozí se pokusili, kterouž ale do té doby nikdo neotevřel. 

Dosaváde můžeme jenom rozličné výjevy pozorovati a sobě zaznamenávati, jenom 
zákony můžeme skoumati, dle nichž se život jeví, příčiny ale a poslední důvody zůstá- 
vají nám neznámé. 

Proto také jesti k pochopení životních úkazů nejlépe, seznámiti se stupňovitě a do 
podrobná s ústroji jednotlivých tvorů ; úsudky z údajů těchto čerpané jsou pak nejjistější. 



74 

Zavděčím se tedy snad mnohým čtenářům, podám-li podrobnější obraz raka, jejž 
ostatně aspoň povrchně již známe, pročež výklad jeho tím lépe pochopíme. Budeme 
míti při tom ještě tu výhodu, že v něm poznáme zároveň zástupce velikého oddílu ži- 
vočišstva, totiž jednoho z členovců. Neb co u něho patrně a ve veliké míře vyvedeno 
jest, nalézá se s jistými proměnami také u všech ostatních článkovítých tvorů. — 

Rak říční (Ast«cus íluviatilis) náleží ke třídě korejšů (Crustacea), u nichž 
kůže všeobecnou podobu těla způsobuje, svaly podporuje, slovem tu samu službu vy- 
konává, jako kosti u vnitř těla u vyšších zvířat. Kůže tato pevná jest tedy předůle- 
žilou částí těla račího, pročež k ní pozornost svou nejdříve obrátíme. 

Kůže. Bude snad mnohému čtenáři, který s přírodopisními pojmy blíže není 
seznámen, podivno, že nazýváme pevný krunýř raka, jejž bychom snad spíše sko- 
řápkou nazvati mohli, kůží. Ale každá námitka v tom ohledu vyvrátí se vyvinováním 
této části těla. Skoumáme-li totiž v jistý čas račí kůži a odejmeme-li svrchní tvrdý 
krunýř, nalezneme bezprostředně pod ním hladkou, co sklo průhlednou a velmi pevnou 
blánu, která ke všem záhybům a otáčeninám krunýře se připojuje. Po nějakém čase 
sliodí rak svůj starý kabát a vězí v novém, kterýž z počátku měkký, zponenáhla usazo- 
váním vápna tvrdne a konečně opět v tvrdý pancíř se promění. 

Každému jest povědomé, že tento pancíř nepředstavuje jedinou souvislou hmotu, 
nýbrž že jest zároveň s celým tělem na mnoho kroužků rozdělen. 

Kroužky čili články tyto vedle sebe seřaděné jsou podstatným znakem všech čle- 
novců, a objevují dle okolnosti a polohy nejrozmanitější podobu. Některý kroužek nedá 
se totiž v každé době života poznati, nýbrž mnohé jsou pevně k sobě přirostlé, tak že 
se od sebe sotva rozeznávají. V celku ale, když se na rozličné proměny kroužků 
ohled nebéře, jest jich 21. Ocas obsahuje sedm patrně od sebe oddělených kroužků ; 
ona část těla, kde put párů noh upevněno jest, obsahuje pět článků, které ale rozmanitě 
proměněny a pevně srostlé jsou : mimo to nalézá se před klepety pět párů zvláštních 
ústrojů, které taktéž na toUk článků poukazují, ačkoliv tyto články tak těsně srostlé 
jsou, že se od sebe rozeznati nedají. Hlava, která se napřed ukončuje tak nazvaným 
nosem, skládá se ze čtyř kroužků, taktéž v jeden celek slitých ; ale počet ústrojů 
k hlavě připojených poukazuje na podotknutý počet článků. 

Kroužky ocasu mohou nejlépe vysvětliti vzor, dle něhož kroužky račí vůbec 
utvořeny jsou, poněvadž nejsou srostlé a snadno od sebe odděUti se mohou. 

Povšimněmež si k. p. druhého kroužku na ocase (Fig. 1.). Kroužek tento 
skládá se z dvou oblouků ; hořejší oblouk jest větši a širší, na obou stranách srdcovilou 
rozšířeniiiou opatřen (Fig. I. c) a nahoře příční rýhou na dva za sebou ležící díly roz- 
dělen {^Fig-, 1. a, b); dolejší oblouk (Fig. 1, e) jest užší, světlejší a jako tětiva na ho- 
í-ejším oblouku přepnuly. Tam, kde oba oblouky se sbíliají, jest po každé straně vklou- 
ben ústroj, který se může považovali jakožto zvláštní způsob nohy, ne jenom pro po- 
dobnost s pravými nohami raka, nýbrž také pro obdobu s jinými druhy tohoto řádu. Tot 
základní tvar všech kroužků račího těla. Třetí, čtvrtý a pátý kroužek jsou druhému 
skoro docela podobné, také šestý áouhlasí s ním znamenitě, jenom že má po straně 
místo srdcovitého přívěsku rozkrojenou špičku. První ocasní kroužek, jímžto se ocas 
s prsním pancířem spojuje, jest o něco menši nežli ostatní, a jmenovitě srdcovilý pří- 
věsek velmi skrovný ; poslední čili sedmý kroužek, k němuž připevněna jest vějířovitá 
ploutev ocasní (Fig. 3.), odchyluje se nejvíce od podoby předešlých kroužků. Dolejší 



75 

a liořcjsí oblouk jsou totiž skoro slejnĎ široké a oba jcnommálo vyklenuté. Všech těchto 
sedm kroužků spojuje se k sobě pevně, aikoliv se volný pohyb nezabraíiuje. Mezi 
dvěma sousedními, jak dolejšími tak hořejšími oblouky prostírá se totiž pevná a spolu 
velmi ohebná kůže, která kroužky pevně spojuje, ale též až na jistou dálku povoluje. 

Prsa rakova, ku kterým jest připevněno patero větších noii, skládají se též z 
patera kroužků, ovšem velmi těsně k sobě přirostlých a zvláštním způsobem promě- 
něných. Dolejší oblouky jsou totiž velmi skráccny, a články samy přilehají k sobě 
ztuha: zvláště jsou dva přední dolejší oblouky tak skráccny, že tvoří dohromady jenom 
úzký kýl; všech pět dolejších oblouků skládá pak ústroj, který se prsní kosti ssavce 
podobá {Yig. 3.). Na každém z těchto dolejších oblouků sedí velmi úzký proužek, který 
se nahoru ohýbá. Mezi každýma dvěma proužky (Fig. 3. 1) nalézá se veliký otvor, do 
něhož jest vkloubena noha (srovnej Fig. 3. s Fig. 4.). Pateré tyto kroužky ohybují se, 
jak již podotknuto, z každé strany nahoru a prodlužují se v širokou, pevnou, zpone- 
náhla se ztenCující blánu (Fig. 4.), v nížto proužky jakožto hrubé švy se ztrácejí (Fig. 
4. IJ. Kůže tato, která se po obou stranách těla vyzdvihuje, tvoří pevnou stěnu, jížlo 
se vnitřnosti a svaly prsou objímají. Tyto obě stěny mohou se ale teprva spatřiti, 
když se prsní krunýř odejme; pozoruje se pak, že každá stěna nahoře k zevnitřku se 
obracuje a dolů se zatáčí, kdežto s krunýřem opět se spojuje. 

Poněvadž toto uspořádání důležité jest k pochopení ústrojí dýchacílio, připojili 
jsme schematický výkres (Fig. 5.), který představuje ideální průřez prsní kůže. 

Prsní krunýř sám nedá se s ničím tak dobře porovnati, jako s pancířem rytíř- 
ským. Na prsním krunýři tomto, který objímá všechny části k ocasu nenáležející, musejí 
se ale dva oddíly rozeznávati ; zadní část totiž, která k prsoum náleží, a ve Fig. 6. 
písmeny hs jest naznačena, pak přední část, kterážto krk a idavu objímá (Fig. 6. vsj. 

Zadní část odděluje se od přední hlubokou rýhou, táhnoucí se od dolejšího před- 
ního kraje krunýřového kosmo nahoru a pak zahýbající se hluboko nazpět. Mezi touto 
rýhou (Fig. 6. r) a zadním krajem pancíře zabíhají dvě jiné rýhy, které tvoří podobu 
biskvilu. 

Pod touto částí leží uvnitř v prsou srdce, kteréž se podle toho velmi snadno 
nalézti dá. Celý tento kus krunýře musí se považovati jako složený z patera článků, 
kleré vlastně nic nepředstavují, leč hořejší oblouky kroužků, ovšem v jeden celek sli- 
tých. Dolejší oblouky tvoři, jak již podotknuto, část prsní kosti podobnou, na níž se 
též ještě pět článků rozeznati dá (srovnej Fig. 3.). Také švy na žaberní stěně oka- 
zují stopy srůstu z patera článků. Prsní část raka čili dřík skládá se dle toho: zpěvné 
úzké břišní části (Fig. 5. b), s obou stran z kolmé stěny (Fig. 5. k), z nichžto se každá 
k zevnitřku ohýbá (Fig. 5. (J a dole scsililuje, načež se pak co tvrdý štít nahoru obra- 
cuje a právě prsní krunýř tvoři (Fig. 5. p). Poznáváme z toho, že na této části kožní 
kostry (neb tak můžeme nazývati tuto pevnou podporu těla), ty samé články se nalé- 
zají, jaké jsme již na ocase v dokonalém vyvinutí spatřili. 

Přední část prsního krunýře (Fig. 6. v s), která jak již podotknuto, od zadní 
hlubokou rýhou se odděluje, má skoro podobu srdcovitou a ukončuje se z předu troj- 
hrotým koncem, tak nazvaným nosem. 

Dle předešlého můžeme uzavírati, že také tato část z několika srostlých kroužků 
se skládá. Poznáme později, že počet těchto kroužků můžeme cenili na devět ; ale 
kroužky tyto jsou již tak proměněny, že bychom sotva na tento domysl připadli, kdyby 



76 

se u předešlé části takové složení nebylo objevilo. Dolejší díl objevuje ale i na této 
ťásti dosti patrně, že povstal ze srostlých kroužků, neb jako kroužky ocasní nese také 
po každé straně nohy, a sice pět párů, tak že se na tolik též kroužků uzavírati dá. 

Přední přišpičatělá část těla, totiž ta, která zrovna pod nosem se nalézá, jest 
hlava, totiž ta část, na které se nalézá patero čidel. Uvidíme později, že se nosiči 
těchto čidel, mimo oči, též za proměněné končetiny (nohy) považovati mohou, tak že 
i na hlavě pět párů ústrojů vidíme, z nichžto i tu na pět kroužků uzavírati můžeme. 
Dolejší oblouky jsou sice též velmi těsně spojeny, ale nejsou již tak zakrnělé, jako u 
předešlé části. Hlavní kus má po odejmutí přívěsků podobu Fig. 7. 

Nejpamátnější proměna, klerá se na pěti prsních kroužcích a na dvou nejbližších 
krčních pozoruje, záleží ve zvláštních výrůstcích, v prsní dutině zajmutých (Fig. 8.), 
které se nejlépe spatří, když se po odstranění krunýře též vnitřnosti a svaly odejmou. 
Na břišní straně prsou spatří se pak zvláštní způsob kostry. Ústrojí této kostry pocho- 
píme nejlépe, rozlomíme-li čislě připravená prsa u proslřed; shledáme při tom, že pět 
vidlicovitých výběžků k žaberní straně připojených (Fig. 8. fj odpovídá patero částem, 
které jakožto zbytky srostlých prsních kroužků považovati se mohou. Vždy dvě ra- 
mena těchto vidlic jsou spojeny nepravidelně zoubkovaným krajem , tak že z každé 
strany šest výstupků do prsní dutiny sáhá a tímto omřížením prsní dutina na dva díly 
se dělí, na hořejší a dolejší. V hořejším větším leží vnitřnosti a svaly, v dolejším ale, 
který vlastně jen hlubokou strouhu představuje, leží lak nazvaná mícha (Růckenmark). 

Všeobecný tento popis dostačuje aspoň poněkud, aby se poznalo, jaké znamenité 
proměny kroužky utrpěti mohou, ačkoliv pravé důkazy toho hlouběji leží, nežli zde vy- 
ložiti můžeme. Pochopení této proměny usnadní se ale ještě více zevrubnějším pozo- 
rováním tak nazvaných noh. 

Na každém kroužku, a sice vždy na dolejším oblouku, sedí dva přívěsky, které 
ale na rozličných místech těla rozličnou podobu mají, totiž podobu ploutví na ocase, 
lak nazvaných panoh na ocasních kroužcích, prsních noh na prsou, klepet a konečně 
na hlavě také podobu kousavých noh a nosičů čidelných ústrojů. Nejjednodušší tvar 
těchto přívěsků objevuje se na ocasní ploutvi, kdežto po každé straně na posledním 
ocasním kroužku lakový přívěsek jest vklouben, který skoro schematickou jednoduchostí 
vzor všech ostatních představuje. 

Každá taková poboční ploutev skládá se totiž ze člyr kusů, a sice: z kusu, 
který bezprostředně na dolejším oblouku posledního ocasního kroužku sedí (Fig. 2. a 9.); 
z dvou širších a plošších kusů , k předešlému připojených (Fig. 9. /' O > ^ konečně 
na zevnitřním kuse ještě z polokruhové desky (Fig. 9 pj. Vczmeme-li nyní luto kon- 
četinu za vzor všech ostatních, mflžome všeobecně říci, že každá se skládá z kusu, 
k němuž dva jiné připevněny jsou a kteréž oba ještě jinými husy prodlužovati se mohou. 
Tak nazvané panohy čili nepravé nohy ocasu objevují skutečně týž tvar, o čemž 
se snadno (Fig. 10.) přesvědčiti můžeme. Spatřujeme jenom, že články lyto jsou velmi 
ztenčeny a poměrně prodlouženy ; na každém ocasním kroužku sedí jeden pár. Podoba 
pravých čili prsních noh, k nimž také klepeta náležejí, odchyluje se sice již mno- 
hem více od podoby s ocasní ploutví, ale všeobecný vzor jest u nich přece zachován. 
Nebot nalézáme nejdříve opět onen lichý kus bezprostředně vkloubený mezi dva proužky 
prsou (Fig, 4, a Fig. 3. IJ; na tomto kuse spatříme na zevnitřku dva otvory, v do- 



77 

lejším otvoru pak jest pevný článek vklouben, který dále ještě řadu jiných článků nese 
a s nimi nohu tvoří (Fig-. 11.). 

Druhý článek, který dle obdoby s ploutví na prvním lichém vedle předešlého se- 
děti má, jest ovšem ukrytější, ale najde se též, odstraní-li se pozorně prsní krunýř ; 
ne bot pak se objeví mezi oběma proužky prsou ukrytá prsní noha, která ale není nic 
jiného, nežli žabro, jehož ústrojí později vyložíme. Shledáváme tedy, že i na prsních 
nohou všechny články piivodního vzoru se nalézají. Zadní dvě prsní nohy mají docela 
to samé uspořádání, přední tři páry ale uchylují se od nich jenom v tom, že předpo- 
slední článek jest sesilněn, přišpičalěn a nad poslední prodloužen, že s posledním tvoří 
zvláštní kleště, na nichž dolejší (posledin) článek jest pohyblivý. Poslední dvě klepeta 
mají totéž ústrojí, pi'edposIcdní článek jejich jest ale mnohem více sesilněn. V dutině 
jejich nalézají se dva nejsilnější svaly celého těla, tak že končetina tato v silnou zbraň 
proměněna jest (srovnej Fig. 12. s Fig. 13.). 

Porovnáme-li nyní ještě ostatní přívěsky, které obstupují ústa, najdeme též všude 
zachovaný původní vzor. Spatříme totiž opět lichý kus, kterým jest celý ústroj k tělu 
připevněn, pak dvě řady článků, z nichžlo jedna šest silných členů obsahuje, druhá ale 
jenom tři tenší a slabší (Fig. 14.). Ústrojí toto pozoruje se nejlépe na první kousavé 
noze, u druhé kousavé nohy (Fig. 15.) nejsou obě řady článků již tak rozdílné, u třetí 
(Fig. 16.) objevuje se ale již tak znamenitá proměna, že by nás to příliš daleko vedlo, 
kdybychom ji podrobně vyložiti měli. To platí ještě více o následujících dvou kousa- 
vých nožkách (Fig. 17. a 18.). 

Po těchto pěli párech kousavých noh následuje jeden pár ústrojů, který s oběma 
následujícími již k hlavě náleží. 

První pár (Fig. 19.) představují kusadla (mandibulae), která se skládají z dvou 
tvrdých a pevných kusů, k vnitřku sesilněných a několika vroubky a hrbky opatřených; 
kusadla tato vykonávají tu samu službu, jako čelisti člověka, jen s tím rozdílem, že se 
k sobě nepohybují kolmo nýbrž vodorovně. Za vroubkovanými hrbky nalézají se ústa. 
Na tlusté části kusadla stojí v zadu řada článků, která se může považovati jakožto ob- 
doba vnitřní řady článků na jiných přívěscích. 

Následující kroužek hlavy nese ústroj, jehož uspořádání jest ještě složenějši; ale 
i na něm může se poznati původní vzor končetin. Do velikého otvoru dolejšího kru- 
nýře náhlavního (Fig. 7.) vklouben jest jednoduchý kus, který pak aspoii první články 
obou řad nese, z nichžlo se veliká tykadla skládají (Fig. 20.). Jedna řada skládá se 
ze tří kusů, z nichžto poslední má podobu lirotnatuu. Druhá řada skládá se též ze tří 
ale větších kusů, z nichžto poslední nese tykadlo samé. Tykadlo toto není nic jiného, 
nežli řada vždy menších článků vzájemně lak spojených, že se na všechny strany volně 
pohybovati a tedy k makáni sloužiti může. První článek tohoto ústroje jest pevně vklíněn 
v pancíři náhlavním (Fig. 20.) a obsahuje ■ spolu čidlo sluchu. Na článku tomto sedí 
totiž hrbek napřed provrtaný a kůžičkou přepažený. 

Vnitřní tykadla jsou mnohem jednodušší a skládají se z řady tří větších 
článků, z nichžto poslední po dvou krátkých tykadlech nese, jejichž uspořádání s ve- 
likými souhlasí (Fig. 21. a). Porovnáme-li nyní Fig. 9. s Fig. 21., přesvědčíme se 
snadno , že všechny ústroje , mezi nimi co přívěsky vystupující , jenom proměnu 
stejného vzoru představují. Proměna tato naznačuje se obyčejně jménem metamor- 
fosa noh, což ovšem není zúplna dobře, poněvadž tato metamorfosa spojuje ústroje. 



78 

kteréž nikdo jcšlě nohami nenazval. Vlastně má jenom každý kroužek těla dva píú- 
vĚsky, které dle stejného vzoru uspořádány jsou, ale k rozličným účelům slouží. 

Všechny jednotlivé kusy noh spojují se zvláštní ohebnou a pevnou kůží, která 
snadné a jisté pohybování prosti^edkuje. ' 

Vlastně si můžeme pi^edslavili raka původně jednostejnou kůží obejmutého; v této 
kůži usazují se ale zponenáhla na jednotlivých místech vápenné částky, které jí potřeb- 
nou pevnost dodávají. Mimo to nalézají se ale v těle račím ještě jiné pevné části, 
z nichžto jsou největší ty, které zajisté mnohému milovníku raků mezi zuby zůstaly, 
když se zevrubnějším rozborem klepet obíral. Na pohyblivém článku velikých klepet 
visí totiž dva pevné, tenké, a skoro průhledné lístky, z nichžto jeden jest úzký a malý, 
druhý širší a veliký (Fig. 24.). Listy tylo sáhají do většího článku klepeta a slouží 
k připevnění svalů, jimiž se menší článek pohybuje. Přilahovací sval jest upevněn na 
velikém listu, odlahovací na menším, poněvadž onen vělši sílu vyvinovali musí. 

Poněvadž tyto listy tu samu službu vykonávají jako svazy obratlovcům, můžeme 
je laké tím samým jménem naznačiti. 

Podobné svazy nalézají se mimo to na každém článku nohy, a sice vždy po 
dvou. Rozumí se, že také klouby mají docela jiné ústrojí, nežli klouby obratlovců; 
neb u těchto objímají se kosti povrchními svaly, u raků ale objímají se naopak svaly 
pevnou povrchní kůží. Kloub obsahuje bud dva sesilněné konce, které se na sobě 
otáčejí, nebo jeden pevně stojící, jamkou opatřený konec, v němž se druhý kloub 
vypouchlý pohybuje. S tímto druhým způsobem dají se klouby na končetinách račích 
nejlépe porovnati, obsahují totiž jeden větši kloub, který zasahuje mezi dva jiné, asi 
lak jako páka mezi dva čepy (Fig. 24. a 25.). 

Svaly. Bílá, vláknitá látka, která se nalézá v klepetech a pod ocasem a jedlou 
část raka představuje, jest právě to samé ústrojí, jež u vyšších zvířat pod jménem svalů 
známe. Svaly račí neobsahují ale pevně srostlá vlákna, na konci pevným svazem ukon- 
čená, nýbrž jenom jistý počet vláken, která svým směrem a upevněním společnou silou 
jisté pohybování způsobují. Není zde místa, abychom všechny svaly račí, jichž jest 
veliký počet, podrobně popsali, obereme sobě za příklad raději jenom nejjednodušší 
příklad, svaly klepet. 

V duté prostoře velikého předposledního článku klepeta nalézají se dva svaly, 
jeden velmi veliký, k ploské veliké desce (svazu) připevněný a stahování způsobující, 
druhý ale malý a způsobující otvírání klepeta. Dolejší konce většího svalu upevněny 
jsou na vnitřní straně pevné tělesní kůže. Obraz 26. představuje tři poslední články 
klepeta otevi-ené; hořejší polovička a svazy (desky) jsou odejmuty, aby se vláknitost 
svalu pozorovati mohla. Obraz 27. představuje otevřené račí klepeto s oběma svaly. 

Ocas raka skládá se, jak jsme viděli, z řady velmi pohyblivých kroužků, a ukon- 
čuje se širokou ploutví, která raku jakožto híavní pohybovací ústroj slouží. Z té pří- 
činy musí býti také opatřen velmi silnými svaly. Soustava svalů na ocase podobá se 
tlustému vrkoči (Fig. 28.), neb jednotlivé svazky svalové zahýbají se kosmo nazpět 
a upevňují se dílem u dolejšího, dílem u hořejšího oblouku. Těmito svaly napříč 
táhnou se menší svazky, které jsou tak uspořádány, že na hřbetní straně tvoří 
dlouhý střední průchod, jímžto se střevo táhne. Přední výběžky tohoto vrkoče svalového 
sáhají do vnitřka hrudihlavy a upevňují se dílem k žaberní stěně, dílem k prsnímu 
štítu, jiné zabíhají podél orařížení, jímžto se hrud na dva díly dělí. Složeným tímto 



79 

ústrojem pohybuje rak svou ocasní ploutev velmi rychle a mocně. NejhlavnSjší pohyb 
záleží v lom , že svůj ocas vřjii^ovitě rozláluie a náhle k břichu přitiskne, při tom na- 
táhne zároveň nohy ku předu, tak že se celé tělo do zadu pošine. Poznáváme z toho, 
že rak, pokud jest vo vodě, své nejrychlejší pohyby jenom nazpátek vykonávati míjže, 
na suchu můžeme ho ovšem také vidět ku předu se pohybovati, ale přece i zde kráčí 
nejraději nazpět. ■ Vůbec jest rak na suchu velmi neobratný, poněvadž slabé nohy 
jsou ke hmotnému tělu v poměru velmi nepříznivém. Rak jest vlastně vodní zvíře. 
Váha jeho umenší se znamenitě ve vodě, tak že se tam rychle a volně na všechny 
strany pohybovali může. 

Z ostatních svalů jsou nejdůležitější veliké svaly ěelistní (Fig. 29. m). Po každé 
straně žaludku (Fig-. 29. g) nalézá se na hořejší stěně hrudihlavy kuželovitý svazek 
vláken, jehožto přišpičatění dolů se obrací a svazem se ukončuje, ku kterémuž jest 
čelist (kusadlo) připevněna. 

Ostatní svaly, které se ještě v hrudi nalézají, běží hlavně vedle žabcrních stěn 
na mrížovité kostře (Fig. 32.), nebo se připevňují k žaludku, při jehož výkladu se ješlě 
o nich zmíníme. 

Ú s tr o j e dý c h ací. Při výkladu hrudihlavy zmínili jsme se o záhybu, který se 
pod krunýřem vytvořuje zahnutou stěnou žaberní (Fig. 5. Icfb). V záhybu tomto na- 
lézají se žabra. Proskoumáme nejdříve jedno z největších zaber (totiž na po.sIední 
prsní noze), a pak ustanovíme vzájemné polohy jejich. 

Žabra sedí na prsních nohou (jsouce vlastně přetvořením jedné části jejich), a 
otvor na prvním článku vede do duliiiy žaberní, v nížto žabro se nalézá. Na každém 
žabru rozeznávají se tři díly (Fig. 23.), totiž nejdolejší díl, jímžlo žabro k noze při- 
pevněno jest a který se malému uchu podobá, pak ostenka ku předu zahnutá a vzadu 
ve dva tenké listy vybíhající (Fig. 23. a). Nejhořejší díl těchto listů jest širší « sužuje 
se k dolcjšku, plocha jeho jest pak malými záhyby zvraštělá. Na ostence a na ze- 
vnitřním listu jejím stojí zlusna vedle sebe vlákna ve velikém množství. Poněvadž dý- 
chání žabrami záleží ve přivádění krve do zaber a okysličování ji vzduchem, musíme 
ukázati, kudy vlastně krev do zaber přichází. 

Prořízne-li se ostenka žaberní napřič asi u prostřed, pozorují se na ní tři otvory 
(Fig. 22. xj. Jeden otvor a sice největší jest obstoupen podotknutými vlákny, oba 
dmhé leží v rozšířenině žaberního listu, kterým se ostenka obrubuje. Doleji objevuje 
průřez žabra podobu Fig. 22. y. ; a průřez nojdolejšího dílu má podobu Fig. 22. a. 

Všechny části zaber jsou tedy duté, ba i vlákna jsou jenom tenounké trubky. 
Poznáváme z toho, že žabra vlastně jsou ústroj, který v malé prostoře velikou plochu 
rozvinuje. Všechny průchody a trubky spojují se v jediný hlavní příchod, který otvo- 
rem d v ncjdolejším článku do nejhořejšího článku nohy se ústí. Krev tedy může zde 
po veliké ploše se rozlévati a s vodou k obnovení svému se dotýkati. 

Všechna žabra nejsou ale takto vyvinula, nýbrž na každé noze jenom jedno a sice 
zevnitřní; ostatní, více u vnitř k žaberní stěně připevněná, jsou mnohem jednodušší, 
skládajíce se pouze z úzké ostenky tenkými vlákny obroubené. Největší žabra nalézají 
se na nejzadnějších prsních nohách; ku předu umenšují se neustále tak, že hořejší 
jejich kraj tvoří čáru ku předu zahnutou ; ostenka jednoho žabra vězí pak vždy mezi 
zadními listy předešlého. První dvě nohy na krku nesou taktéž žabra, třetí a čtvrtá 
krční noha (Fig. 16, 17.) nese ale jenom listnatý přívěsek, který se zrovna k hořejšímu 



80 

nakloněnému kraji zaber co malá stružka připojuje. Voda přichází vzadu u ocasu do 
dutiny žabcrní, plyne podél naklonCnélio kraje zaber ku předu, a vylévá se stružkou 
podotknutou zase ven. Tím způsobem přivádí se do zaber neustále čerstvá voda a tedy 
i kyslík k dýchání. Konečně musím ještě jednou připomenouti, co již u noh vyloženo 
bylo, že se žabra nesmějí považovati jakožto vnitřní ústroje, nýbrž jakožto zevnitřní, 
ale zvláštní blánou ochráněné. 

Krev kyslíkem obnovená, která z průchodů žaberních otvorem nejhořejšího 
článku nohy opět do těla se vede, přichází nejdříve do soustavy dutin, ležících mezi 
mřížovou kostrou v hrudi, ale neobmezených žádnou zvláštní blánou. Od tohoto vše- 
obecného shromáždiště vylévá se krev do všech mezer vnitřností, zvláště se ale nahro- 
maduje v blízkosti srdce. 

Srdce (Fig. 29. h) leží pod onou biskvitovou čáslí hřbelního štítu, o němž jsme 
se již dříve zmínili. Jest to tlustokožnalý vak , který zpředu a vzadu žíly vysílá , po 
stranách ale zvláštní rozpary má. Roztáhnutím srdce rozevírají se tyto rozpary, a srdce 
se krvi naplňuje, stáhnutím se zavírají a krev se vytlačuje do žil. Žíly tyto rozvětvují 
se brzo a zasílají větve do hlavy, do nohou, do žaludku atd. (Fig. 29.) Žíly, vybíha- 
jící ze zadnílio konce srdce, rozvětvují se ve svalech ocasu. Tím způsobem opatřují 
se rozličné ústroje potřebnou krví, která se pak opět navracuje a v mezerách a du- 
tinách nahromaduje, odkud do zaber a do srdce přichází. 

Celý oběh jest na schematickém obr. 33 představen, kdežto tmavší části nazna- 
čují krev ze zaber jdoucí, jasné žíly ale cestu oné krve, která v kožnatých trubkách 
ze srdce do rozličných těla oudů se rozvádí. 

O tepání srdce můžeme se snadno přesvědčili, propíclmerae-li tenkou jehlou štít 
zrovna nad srdcem (biskvitovou část). Bylo-li tím srdce propíchnuto, vystupuje pak v ur- 
čitém rhylhmu kapka čiré tekutiny, tuliž krve. Odstraní-li se vždy tato kapka a dá-li 
se na její místo barevná tekutina nějaká, k. p. inkoust, vtáhne se zponenáhla do těla, 
a když rak na úbyt krve pojde, najdou se všechny žíly a dutiny touto tekutinou na- 
plněné. 

Viděti jest z toho, že oběh krve u raka jeslí docela jiný, nežli oběh krve u člověka. 
Srdce člověka obsahuje jak známo, čtyry oddíly, srdce račí jest ale jednoduchý vak. 
Největší rozdíl leží ale v tom, že krev raka plyne jenom z části v žílách, ostatně vbe- 
zestěnných průchodech a dutinách. Srdce račí jest tedy v prvopočáteční stupeň vyvinutí 
tohoto ústroje, který u ssavců svého nejvyššího Stupně dosahuje. 

Vnitřnosti. Bylo již z předu podotknuto, že se mezi předním párem noh na 
hlavě, mezi kusadly, otvor jícnu nalézá. Tento otvor jícný jest mnohem jednodušší, 
nežli u obratlovců; chybí mu totiž jazyk s vedlejšími ústroji,, tak že o patru nebo 
pyskách řeči býti nemůže. Kožnatá část před otvorem ústním nazývá se sice p y- 
skem, ale více pro obdobu, nežli pro skutečnou totožnost. Jícen jest v poměru 
velmi krátký, od úst táhne se dolů do dolejšího oddělení hrudi pod mříže a otvírá se 
lam do dolejší strany žaludku. Žaludek jest vak napřed široký, vzadu úzký a vy- 
plíiuje se svými svaly dutinu hrudihlavy. Ústrojí jeho jest ostatně složenější , nežli 
u mnohého vyššího zvířete. Poněvadž totiž ústa nejsou ozbrojena zuby nebo jinými 
ústroji, jimiž se potrava zmenšuje, musí se toto zmenšování žaludkem vykonávati. 
K tomu účelu jest kůže žaludku na hořejší straně vápenou deskou sesilněna (Fig. 34. 
a), která na svém zadním konci dva podloužené kostěné kusy nese. Oba tyto kusy 



81 

zatáčejí se do zadu a nesou spoleínC malou košlčnou desku (Fig-. 31.)- Mimo to se 
nalézá také po bokách žaludku několik zkostnalělých částí, které ale nedosahuji veliké 
tlouštky. Nejpamátnější jest ale kousavý úsiroj (Fig-. 34.)) který do vnitřku žaludku 
sáhá. Na vnilřní straně žaludkové kůže jsou upevněny pevné kostěné kusy, jejichž vý- 
stupky tak k sobě přilehají, že jako čelisti oučinkovali a potravu do žaludku připrave- 
nou rozkouskovati mohou. Všechny tyto ústroje požadují k svému pohybování svalů. 
Mimo tenkou vrstvu svalových vláken, jimiž se vlastní žaludková kůže potahuje, nalézá 
se i mimo žaludek několik svalů, které se k vápenné žaludeční kostře připojují. Hlavně 
objevují se čtyry silné svaly, z nichžto dva ku předu, dva do zadu namířeny jsou. Na 
příční lištně zkostnatělého žaludcčniho štítu upevňují se vlákna předních dvou svalů, 
rozdělují se ve dva svazky a připevňují se ke dvěma výstupkům vnitřní strany hlavního 
pancíře (Fig. 29. agj. Oba zadní svaly připojují se k zadnímu konci zkostnatělého 
štítu a upevňují se u prostřed hřbetního štítu (Fig. 29. ptiť). Tylo svaly nesmíme ale 
smísiti s kousavými svaly, jimiž se obě kusadla pohybuji (Fig. 29. m). 

Zadní část žaludku jest uložena v obou lalocích značně velikých jater a pře- 
chází pak do střeva, které beze všech zakroucenin zrovna do zadu se táhne, pod 
srdcem vzadu do ocasu vstoupí, a běžíc v rýze podotknutého svalového vrkoče v po- 
sledním kroužku dole se otvírá v štčrbinovitou řif (Fig. 2. z). Játra jsou právě ona 
žlutavá hmota v hrudi, kterou mnozí milovníci raků za nejchutnější část považují a která 
větší díl hrudi vyplňuje. Játra představují dva veliké laloky, skoro Irojhranné a opět na 
menší laloky rozdělené, spočívají pak na mřížové kostře hrudi (Fig. 31. 1). Zpytují-li 
se játra blíže, shledá se, že se skládají z velikého množství trubic, které k zevnitřku 
slepě se ukončují, u vnitř ale v společný východ se spojuji, který do střeva zrovna za 
žaludkem se otvírá. Játra jsou tedy velikou žlázou, která vylučuje žluč, jižto ke ztrá- 
vení potravy nevyhnutelně jest potřebí. Cím žravější zvíře, tím větší musí býti játra. 

Plodidla. V zadní části hrudi leží na játrech ústroj plodní. Na zadním la- 
loku jater leží střední část tohoto listroje (Fig. 35.). Jest to žláza velmi složená, vzadu 
jednoduchá, ku předu ale v dva laloky oddělená. Z každého toho laloku vybíhá bílá tru- 
bice (Fig. 35. si) mnohonásobně zakroucená, dolů se zatáčející a konečně v prvním 
článku poslední nohy se otvírající. Otvorem tímto vypryšfuje se semeno, neboE popsaný 
ústroj náleží samci. Ustroj samice jest v celku týž. Hlavní část plodního ústroje jejího 
leží u prostřed a má vzadu též dva laloky, v nichžto se velmi mnoho dutin nalézá 
a vajíčka se rodí. Tím rozšíří se úsiroj tak, že se vzadu kolem celého žaludku roz- 
kládá a celá játra pokrývá. Obě výchozí trubice jsou ale mnohem kratší nežli u samce, 
a otvírají se též v prvním článku poslední nohy, kdežto se vajíčka vypouštějí. Samice 
přilepuje tato vajíčka k nohám ocasním a chová je lam až do ló doby, když se vy- 
lihnou. I potom hledají ráčátka útulek pod ocasem matky. 

Čidla mají své sídlo v hlavě. Sluch má svůj ústroj v nejdolejším článku 
velikých tykadel, kdežto se objevuje dutý hrbek, blánkou (bubínkem) přepažený, v dutině 
samé nalézá se malý vápenný kamínek, který, jak se zdá, místo sluchových kostiček zastu- 
puje. Odtud vede průchod do veliké žlázy, v hlavě zapuštěné a před žaludkem ležící. 
Žláza lato jest obalena kožnatým vakem. Dvě tyto žlázy zdají se náležeti k ústroji 
sluchovému, ale úřad jejich není zevi-ubně proskoumán. Druhdy se myslilo, že to jsou 
žlázy slinné, což ale k víře podobno není, poněvadž s hrdlem nesouvisí. 

Tykadla složená z článků pohyblivých jsou ústrojem ohmatu; mohouce se 

6 



82 

kolem přcdniStů položiti a povaliu jejích skoumali , podávají raku aspoň jisté před- 
stavy o podobě a všeobecné povaze předmětů okolních. Určitě jisté představy to 
ale nemohou býti, poněvadž články tykadla pevné a hulné jsou. Též chuf, jejíž sídlo 
do kraje hrdla klásti můžeme, musí býti velmi nedokonalá. Ani sluch nemůže býti 
dokonalý, a duševní činnost raka obmezuje se hlavně na představy čichem a zra- 
kem zaopatřené. Čich proslředkuje se malým trojhranným otvorem, v nejhořejším 
kuse malých tykadel se nalézajícím a malými brvy opatřeným. Voda nebo vzduch, 
v nichžto zapáchající látky se nalézají, přichází k těmto otvorům a způsobuje pak 
pocit čichu O č i raka jsou již dávno známy a vyznamenávají se hlavně pohyblivou 
násadkou, na které sedí tak, že se na všechíiy strany pohybovati mohou. Násadka tálo 
jest vlastně dutá trubice, v dolejším krunýři hlavy zapuštěná a nahoře okem ozbrojenii. 
Oko samo jest dle toho samého způsobu utvořeno jako u korejšů (Cruslacea) vůbec, 
a podobá se v mnohých ohledech i oku hmyzu. Na první pohled podobá se oko je- 
nom černé rohovíte poIokouK, zvětší-li se ale pod drobnohledem asi stokráte, spatříme, 
že obsahuje množství čtverhranných facet. Každá tato faceta jest oko, lak že račí oko 
z množství menších oček jest složeno. Pod rohovou blánou nalézá se v každém očku 
průhledné homolovité těleso <čočka) , doleji pak rozšířenina zrakového ner>Tj. Pod 
rozšířeninou nervu objevuje se černá vrstvička, která způsobuje černou barvu oka. 
Každé oko má tedy pro sebe podobu podlouhlého kužele. Představme si nyní několik 
tisíc takových kuželů vedle sebe , a obdržíme obraz ústrojnosti složeného račího oka 
(Fig. 37.). 

Nervová soustava. Jako všem článkovitým zvířatům chybí také raku mozek, 
a nervová soustava jeho dá se spíše porovnati s míchou (Ruckenmark) vyšších zvířat. 
Podél celéko raka běží totiž nervový svazek, který na jistých místech v uzliny se roz- 
šiřuje , z nichž tenší nervové nitky vybíhají. Uzlovitý svazek tento nalézá se v dolej- 
ším oddílu těla pod mřížovou kostrou a bére svůj počátek u prostřed hlavy mezi očima, 
kdežto se uzel nalézá, z něhož nervy do očí a do tykadel vybíhají. Vzadu prodlužuje 
se tento uzel ve dva nervové svazky, jimiž jest hrdlo obejmuto a sice tak, že oba 
svazky dole pod hrdlem opět silný uzel tvoří. V hrudi nalézají se ještě tri takové 
uzly , načež nervový svazek do kroužků ocasních vstupuje a v každém kroužku opět 
uzel tvoří, z něhož nervy do svalů vybíhají. Poslední uzel jest silný a vysílá nervy do 
ocasní ploutve. Nápadné jest, že zrovna u žaludku nejvíce nervů vybíhá, což i z jiné 
strany na to poukazuje, že žaludek převzal úřad úst a že zábyvy jeho nad ostatní pře- 
vládají. 

Dle tohoto popisu poznáváme snadno, že iiervová soustava raka jest vlastně docela 
jiná, nežli u vyšších isvířat, a že přede vším střední ústroj docela chybí. Dle polohy a 
dle uzlin nervového svazku přirovnávali mnozí nervovou soustavu raka ku gang-liím čili 
nervovým uzlinám vyšších zvířat, které leží též na přední straně těla a hlavně zábyviim 
plodidel, žaludku a pUc slouží. Tím způsobem chyběla by raku mícha s mozkem docela; 
však nesmíme opominouti, že nervy čidelní s těmito uzlinami uraka bezprostředně sou- 
visí a tedy obdoba tato částečně se ruší. 

Než i při tom zůstává nervová soustava raka v porovnání s vyššími zvířaty velmi 
nedokonalá, poněvadž fysiologie potvrzuje sadu, že tím dokonalejší jest ústroj, čím více 
jenom na jeden zábyv se obmezuje. U nervové soustavy, která společně čidelní ústroje, 
žaludek, játra a svaly zaopatřuje, musí výsledek činnosti býti mnohem nepatrnější. 



83 

Vysvětleni tijkresů. T a b. V. Ob. 1) druhý kroužek ocasní se svým dolejším obloukem a pa- 
nohami, 2) po:>lediii' kroužek ocasní s plontevními přívěsky, 3) pět dolejších srostlých kroužku prs- 
ních s kroužky nožními (1) na pravé straně , 4) pohled se strany na stěnu žaberni s prvními 
články noh po odejmutí krunýře, 5) schematický průřez kůže prsní : b) dolejší oblouk, hk) stěny ža- 
berni, f[) přehnutá část stěny, ^ppj krunýř; 6) krunýř shora: hs) prsní část, vs) náhlavní část, 
rr^ rýha, která je dělí; 7) dolejší část hlavy s přivěšeuými kusadly a s otvory pro přijmutí obiíst- 
ních přívěšků, 8) mřížová kostra v hrudi, 9J ocasní ploutev, 10) panoha, 11) poslední prsní noha, 
12) drnhá prsní noha, 13) veliké klepeto, 14) první krční noha, 15, 16, 17, 18) ostatní krční nohy, 
19) kusadlo, 20) veliké tykadlo rozložené, 21) malé tykadlo rozložené, 22) průřezy velikého žabra, 
23) veliké žabro, 24) pohyblivý člen klepeta s oběma svazy, 25) a) 25) b) vkloubení noh, 26) klepeto 
otevřené, malý sval jest odejmut, pak polovička velkého a jeho svaz ; 27) klepeto otevřené s velkým 
a malým svalem. 

Tab. VI. 28) svaly ocasní v přirozené poloze, 29) pohled se strany po odejmuli krunýře: na 
zevnitřku stoji žabra, mm) čelistní svaly, pm) zadní žaludkové svaly, ag) přední žaludkové svaly g) žalu- 
dek, A^ srdce; 30) pohled shora, 31) vnitřek po odejmutí žaludku a srdce: 53^ zelenavé žlázy s uchem 
souvislé, otvor za nimi jest hrdlo, U) játra, za nimi ústroje plodní; 32) totéž shora po odejmutí 
jater a plodidel ; 33) schematický výkres oběhn krve raka mořského dle Toddovyencyklopaedie. Šípky 
naznačují směr krve. Tečkované pruhy znamenají rozdělení krve v dutinách těla, 34) žaludek shora, 
tmavší místa jsou zkostnatělé; 35) samčí plodidla : h) žlázy, s!) trubice výchozí. Dle R. Wagnera 
Icones ; 36) samčí plodidla, slj trubice vaječní Dle B. ^V'agnera Icones : 37) oko zvětšené; nalevo 
v průřezu c) cornea, ;>) pigment, na právo facety oka, cc') s přiuáležejícimi nervovými prodlouže- 
uinami r) a pigmentovou vrstvou jj). 



Dodatek k životopisu Karla Bořivoje Presla. 
Úplný seznam jeho spisů. 

') Gramineae siculae. Dissertatio inauguralis mcdico-botanica. Pragae 1818. 8. sir. 40. 

^) Asclepiadeae aRob Brown recensae. E.\ anglico idiomate Iransl. Prag-ae apud 
Calve. 1819, 8. 

^) Flora čechica, indicatis medicinalibus, oeconomicis lechnologicisque plantis. Kvě- 
tena česká. Auctoribus Jean. Svat. et Car. Boř. Presl. Pragae 1819, sir. XVI a 224- 

*) Cyperaceae et gramineae siculae. Pragae apud Hartmann. 1820. 

*) Přídavek k dokonalejšímu znání lázně Libnické, vůbec voda smradlavá nazvané. 
(V Kroku 1821, díl I. sv. i., sir. 85—110.) 

''') Deliciae Pragenses, historiam naluralem speclanies. Auctoribus J. S. et C. B. 
Presl. Pragae 1822 , vol I. (Od K. Presla nacházejí se tam následující řlánky : a) 
Plantarum rariarum Siciliae aliarumve minus cognitarum diagnoses et descripliones 
(str. 1 — 152.) — b) Plantarum novarum Brasiliae, praeserlim Filicum Linnei dia- 
gnoses et descripliones (sir. 153 — 190.) — c) Descripliones duarum plantai-um 
cryplogamarum Čechiae indigenarum (Asplenium íntcrmedium et Catharinea su- 
detica). (str. 232 — 236.) 

') O sesileni zvuku v noci, dle Humboldta. (V Kroku 1822, dij I. sv. 3., sir. 71—79.) 

^) Pojednání o ostatcích živoků v zemi se nalézajících čili o zkamenělinách. (Tam- 
též str. 81 — 107.) 

") Reliquiae Haenkeanae s. descripliones et icones plantarum, quas in America me- 
ridionali et boreali , in insulis Philippinis et Marianis coUegit Thad, Haenke. Re- 

6* 



84 



(iegit ol iii ordiiicm digcssit Car. B. Presl. Ciira Musei Loliemici. Tom. I. Pragac 
1825 fasc. 1. cum tab. i2 acri iiicisis. — 1827 fasc. 3. cum lab. 13. — 1828 
fasc. 3. cum lab. 11. — 1830 fasc. 4. et 5. cum lab. 12. — 1831 Tomi. II. fasc. 1. 
cum lab. 12. — 1835 fasc. 2. 

'") Flora sicula exliibens planias vasculosas in Sicilia aut sponte crcsccntcs aut fre- 
qucnlissimc cultas. Pragae apuil Borrosch 1826. Vol. I., sir. XLVI, a 216. (ne- 
dokonáuo.) 

"3 Epištola do Symphysia, uovo plautarum gcnerc, ad Jos. de Jacquin. Pragae 1827, 
4, cum lab. 1. 

'-) Das Hiinkische Herbar im bolimisclien Museum (V časopise Moiialschrift dor Gc- 
sellschaft des buhmischeii Museums. Prag 1828. August. Sir. 161 — 168). 

'^) Bemerkungen zu einigen Herbarien des F. W. Sieber. (V Ok ono v ě časopise 
Isis, 1828, Band XXI. Sir. 267—275.) 

") Uiber einc neue Art der Gattuug Gentiana. (V Kczenském časopise Flora oder 
bolanische Zeilung. 1828, Band I. Sir. 267.) 

'^) Erwiederung auf den Nachtrag des Hrn. Jos. PreissIíM- uber die Gattung Symphy- 
sia. (Tamtéž sir. 379.) 

'") Symbolae bolanicae s, descripliones ct icones plantarum aut minus cognitarum. 
Pragae sunilibus aucloris e lypographia J. Spurný. Vel. 4. Vol I. fasciculi quinque 
1830—33 cum tab. 50. — Vol. II. fasc. 6—8. 1834—39 cum tab. 30. 

'") Uiber die Monslrosilálcn der Blumen ciuiger Cruciferen. (V Schlechteda- 
lovC Linnaca. Berlin 1831. VI. Bd.) 

'*) Vermischtc bolanische Aufsiitze. (Ve Vorhandlungen der Gcsellschaft des vatcr- 
lándischen Museums. Prag 1832. Obsahujíf: a) Uiber die Reizbarkeit der Slaub- 
fadcnrOhren bei einigen Arten des Schneckenklees Medicago. — bj Beobachtung 
einer seltenen Monslrosiliit an den Slaubbculeln einer gemeinen Tulpe. — c) Uiber 
die Metaiworphosen der Blalter bei dem gemeinen Schncckenklee Medicago sativa. — 

d) Uiber die theilweisc Fiillung dor Blumen bei der gemeinen Kobinie. — 

e) Uiber die Mctamorphosc der Carpellen bei der Hundskirsche.) 

'") Revisionis Sa.xifragarum Comilis de Sternberg supplemenium allcrum. Pragac apud 

Calvc 1831. cum lab. 26. Fol. 
"") Repcrlorium Bolanicae syslemalicae. E.xcerpia c scriploribus bolanicis elc. Pragae 

apud Haase 1833. Vol. I. 
-•)Dcr Text zu C. v. Slcrnbergs Flora der Vorwelt. Heft V~V1II. Prag 1833—38 

mil 48 Tafťln, Fol. 
"-) Anleitung zum Suibslsludium der Oryktognosie in technischer Beziehung. Prag bei 

Haase 1834. 8, sir. 420. 
''^) Flora ofCarlsbad. (V de Carrově spisu; Essay on Ihc minerál waters of Carls- 

bad. Pragac 1835.) 
"*) Gcograpliisch-charaklcrislisehc Uibcrsicht der Flora der einzelnen Kreise Buhmens. 

(V Som měrově Topographie von Bohmcn. 1835 — 49.) 
-'') Prodromus monographiae Lobeliacearum. Pragae 1835. (V Abhandlungen der kon, 

bohm. Ges. d. Wiss. Neue Foige, IV. Band.) 
•'^) Bcmerkungen iiber den Bau der Blumen der Balsaminen. 2. Abh. d. k. bóhm. 

Ges. d. Wis.Neue FoIge. V. Band. (Také o sobě vytištěno, 8. sir, 54 s 1 tabulí.) 



85 

'''J Bcschroibung zwcior ncucr bohinisclicn Arlen dor Galtuncf Asplenium (Yci-Iiamll. 

der Gcs. dcs valcrl. Muscuins. Prag 1836- s 1 lab.). 
'^) Tcnlamen Ploridofrrapliiac s. gcncra Filicaccartim, pracsertim juxla venarum de- 

cursuin et disliibulionom cxposila. (V Abb. d. k. bíiliin. Ges. d. Wiss. Neue Folge 

V. Band. Též o sobů vytišlOno. 8. sir. 299 s 12 lab.) 
-")OrobelIa, čine ncuc Pnanzcngaltunír (Ve Weilonwebro wýc b Beitriige znr 

gesammtcn Naliir- und Hcihvisscnschafí. Prag 1837. 11. Bandcs 1. Heft, s vy- 
obrazením). 
^'') Nalurgescbichtc des Tliierrcichs fiir Kinder und den ersten Unterricht. Prag bei 

Haasc, 1837 — 40. 11. Ablbeilung, enthaltend dle lieplilien, Amphibicn, Fisclie, als 

Foriselzung des Ramis ch'schcn Werkes. 
^') Boitríige zuř Kunde vorwcltlicher Pflanzcn. (Verb. der Ges. des vaterl. Museums, 

Prag 1838. S 2 lab.) 
'") Cyphiaccae. (V Meyen comm. plant. Africae austral. Berolini. Tom. II. 1839 a 

v Eclon et Zeyher cnumerat. III. 1839.) 
•■'') Beschreibung eincr neuen bíjhmischen Ulmcnart. (Verh. der Ges. des vater). Mu- 
seums. Prag 1841. S 1 tab.) 
■") Hymennphyllaceae. Eine botanische Abhandlung. (V Abli. der kónig. bohin. Ges. 

der Wiss. Prag 1843. V, Folge. Band 3. Str. 93—162. Také o soI)ě tištěno. 4. 

s 12 rytinami.) 
''5) Botanische Bemerkungen. (Tamtéž. Sir. 421-584. Také o sobi5 tištěno 1844.) 
^'') Supplemcnium tentaniinis Pleridographiae, continens genera et species ordinum 

dictorum Marattiaceae , Ophioglossaceae cle. (Tamtéž V. Folge. Band 4. Str. 

261 — 379. Také o sobě tištěno 4.) 
*') Die Gefíissbiindel im Slipcs der Farren, dargestellt von C. B. Presl. Prag 1847. 

Erstes Heft. 4, se 7 tab. (Také v Abli. der konig. bíih. Ges. der Wiss. V. Folge. 

Band 5. Str. 307—356.) 
"') Epimeliae botaiiicae, auclore C. B. Presl. Pragac 1847 cum tab. 15. lithogr. Fol. 

(Také v Abh. der konigl, bíihm. Ges. der Wiss. V. Folge. Band 6. str. 361—624.) 

Sanam rosllin dle Karla Prcsla pojmenovanijch. 
Agrotis Preslii Kunth (= Agr. crospitosa Pr.); AI li um PrQslianum Schult 
(r= A. rubclliim Pr.); Andropogon Preslii Kiinlli (A. grandis Pr. = A. leplophyllus 
Trinius); Bromus Preslii lúinth (= Ceraloebloa sccunila Pr.); Cauloptcris Prcslia- 
nus Sicrnb. (palaeont.); Cy poruš Preslii Dietr. (Cyp. globulifer Pr.); Desyeuxia 
Preslii Kunth (= Calamagroslis seabra Pr.); Di.chromena Preslii Dietr. i— D. ble- 
pharopliora Pr., D. ciliala Pr. von Vabl}; Fimbristylis Preslii Kunth (Abelgaardia 
pubescens Pr.); Gymnothri.x Preslii Kunth. (= Pcnnisetum Preslii Triu., G. lalifolia 
Pr.); Isolepis Preslii Dietr, (— I. panamcnsis Pr., I. corymbósa Pr.); Lobelia 
Preslii Dccand. (= Rapuulium cordatiun Pr.) ; Lychnis Preslii Sekera (= L. diurna 
y. glabcrrima Pr); O s ni u n d a Presliana Smilli (= Plenasium banksiaefolium Pr); Pani- 
cům Preslii Kiinth. (= P. mcgaslachynum Pr.) ; Paspulunt Presslii Kunth; Planlago 
Preslii Tenore (P. altissima 7. Steudel = P, irrigua Fischer = P. capilula Pr., nec 
alior.); Poa Preslii Kunth (=: Brizopyrum pilosum Pr.); Póly gala Preslii Spreng. 
(P. elongata Pr.); Rosa Presliana Opiz (= R. mollis Pr.); Rubus Preslii Weilenw, 



86 

(= R. carpinifolius Pr.); Scirpus Preslii Dietr. (S. rufus Presl, non Schrad.); Til i a 
Preslii Orlmann; Vil fa Preslii Slcud. (=V. ciliala Trin. =SporoboIiis ciliatus Presl).— 
V soustavě zoologické pojmenováni jsou prof. Prcslovi ke cli: Carabus Preslii Dej. 
a Helix Preslii Schmidt. 



Přehled povetrnosti od roku 1852, 

dle ineleoroIoa;ických pozorováni Pražské hvězdám)'. 

Od Dra. Vojtěcha Kiintše. 

Rok 1853 vůbec náležel k teplejším a sušším, podobaje se k roku Í790, který 
měl bez mála stejnou povětrnost. Vyjmouce březen, duben a i-íjen, byla teplota ostat- 
ních měsíců vyšší než v průměru bývá, jmenovité vynikaly leden, únor, červenec, listo- 
pad a prosinec neobyčejnou teplostí. V ohledu na vlhkost zůstaly leden, březen, duben, 
červenec, září, říjen a prosinec pozadu za jinými lety; nejvlhčí byl srpen, v kterém 
padaly vydatné deště. Vůbec bylo deštivých dnů 154, sníh padal po 24 dní, 11 dní 
bylo bouřlivých. V únoru byly nejsilnější větry. Něco zvláštního bylo toho roku, že 
těch málo bouřek — bylo jich v celém roce jen 11 — nikdy nebylo jak obyčejně spojeno 
s nějakým silným větrem aneb vichřicí, nýbrž že na větším díle pokojně vyburáccly. Po 
tomto všeobecném přehledu přikročíme k vylíčení jednotlivých měsíců*). 

Leden. 

V prvních dnech tohoto měsíce zůstávala teplota naskrze (vyjmouce jediné ho- 
diny polední, v kterých slunce jevilo zahřívající svou moc) pod bodem mrazovým, do- 
sáhla dne 7. nejnižšího stupně v celém měsíci — 5".4, na němž udržela se až do 
11., potom dosti rychle vystupujíc dosáhla již dne 13. největší výšky 4- 10".0. Od 
13. do 19. zůstávala teplota vždy 3" — 5" nad bodem mrazovým, což tak setrvalo až 
ku konci měsíce s malými a nepatrnými odchylkami. Tak stalo se, že průměrní teplota 
toho měsíce ukázala se býti o 3''.5 vyšší než obyčejně, obnášejíc + 1°.9, an jindy obná- 
šivá toliko — l^.S. Jen po 4 dni bylo silně větrno, jindy vál nejvíce slabý jižní vě- 
třík, který teprv v posledních dnech proměnil se ve východní. Tato lichost povětří je- 
vila se také v nečasté a nevelmi patrné vrtkavosli tlakoměru. Nejvyšší stav tlakoměru 
byl dne 6., obnášeje 27"10."'79. Na to již po třech dnech následoval nejnižší slav 
'27"1."'17 , tak že měsíční rozdíl obnášel 9. '"62. Pozoru hodno jest, že největší pro- 
měny jak teploty tak i vzduchového llaku daly se skoro zároveíi, jak obyčejně. Prů- 
měrní tlak vzduchu 27"6."'00 srovnával se téměř docela s normálním. Oblaků prázdno 
nebylo nebe téměř ani jeden den , 3 dni byly naskrze pošmourné , ostatně střídalo se 
jasno s mraky a mlhou. 

Po 10 dní pršelo , jenom po 2 dní pozorováno padání sněhu. Po celý měsíc 
obnášel spadlý déšt výšku 8. '"38, tedy skoro normální. 

Prostřední napnulost par obnášela 1."'99, největší 3. '"62 setkala se s nejvyšší 
teplotou, nejmenší 1."'06 s nejnižší. 



*) Slira, jaké veskrz uživáuo v tom tlánka, jsou Pařížské palce a liuie ; stupně teploty udány 
podle Heaomura. 



87 

Únor. 

Proměny vzducliovúho tlaku byly v únoru mnolicm značnější nežli v lednu. 
Vzduch neustále vlnovilě se kolísal. Neminulo ani dne , aby tlakoměr nebyl ukazoval 
proměnu 2'" — 3'" bud nahoru nebo dolů. Největší však proměna udala se teprv 
dne 18. , kdežto pozoroval se nejnižší stav netoliko toho měsíce , nýbrž celého roku 
o 26" 6. '"54. Toho dne změnil se tlak vzduchu o více než 5'", načež zase jal se 
rychle stoupali až k 20 , dne pak 24. vystoupil nejvýše v celém měsíci na 27" 10."'94. 
Prostřední tlak vzduchu obnášel 27" 4."'59, zůstav pozadu za normálním o 1."'35. 
Následek těchto neustálých a znamenitých promOn vzduchového tlaku byli prudcí větrové 
od Z a ZJZ, které osmkráte přešli v bouřlivou vichřici. Teplota udržovala se v první 
polovici toho měsíce o několik stupňů nad normální, dosáhnouc v té době po dvakráte, 
totiž dne 6. a 13. největší své výšky + 8 "5; leprva v posledních dnech druhé po- 
lovice měsíce klesla pod míru normální, a 25. klesla nejníže na 3."8. Měsíční rozdíl 
obnášel tedy toliko 12."3, kdežto jindy ohnášívá 16.''2. Prostřední teplota ukázala se 
býti + l."90 , tedy právě o tolik vyšší než obyčejně. ^Napnutost par řídí se na větším 
díle dle teploty, pročež i její proměny byly rovněž tak nepatrné, jako proměny léto. 
Největší napnutost 3.'"58 pozorována jest dne 6., tedy zároveň s největší teplotou, nej- 
menší naproti tomu o l."'2I objevila se dne 20. 

Další následek pamětihodných proměn vzduchového tlaku byly časté sraženiny, 
po 19 dní pršelo a po 9 dní padal sníh. Ouhrnkem obnášela sraženina tohoto měsíce o 
6."'50 více než obyčejně, tedy 12. "'21. .lasné dni byly toliko 3, pošmourných znamenáno 10. 

B ř e z e n. 

V tomto měsíci bylo pověti-í mnohem tišší. Hluboký stav tlakoměru, pozorovaný 
ještě v posledních dnech únorových, zasáhl i do měsíce března. Tak již 1. zaznamenán 
jest nejnižší stav tlakoměru 27" 0."'68. Potom vzduchového tlaku dosti rychle při- 
bývalo, až dne 6. dosáhl největší výšky 28" 2."'65, od kteréžto chvíle pak po celý měsíc 
poznenáhla s nemnohými a nepatrnými odchylkami padal. Prostřední tlak vzduchu obná- 
šel 27" 6. '"93, tedy o 0."'36 více než obyčejně. 

Teplota zůstávala po celý měsíc vždy o několik stupiiů pod normální, teprva 
v posledních čtyřech dnech ji převýšivši, kdežto dne 31. dosáhla nejvyššího stupně 
+ 15. "7, an nejnižší stav její byl dne 14-, totiž — 8.''0. Toto minimum bylo také mi- 
nimum celého roku. Prosti-ední teplota zůstala pozadu za normální o l.*68, obnášejíc 
toliko + l."25. 

Také prostředni napnutost par byla menší než obyčejně obnášejíc toliko 1."'58. 
Největší napnutost 3."'59 setkala se dne 31. s největší teplotou; nejmenší naproti 
tomu 0."'70, která byla také minimum celoroční, pozorována jest dne 13., tedy o 
den dříve nežli nejmenší teplota. Ačkoliv bylo po 11 dní pršelo a po 6 dní sníh padal, 
byla přece sraženina tak málo vydajná , že za celý měsíc jenom 3."'57 obnášela, 
kdežto jindy obnáší v průměru 9.'"62. Prudcí větrové váli jenom první 2 dni toho 
měsíce; 3 dni byly zcela jasní, 5 dui bylo docela pošmourných, ostatní dni bylo nebe 
dílem jasné, dílem zastřené mračny a mlhami. 

Duben. 

Měsíc tento byl u srovnání nejstudenější celého roku. Dokud nesejde s hor 
sníh , spotřebuje se veliké množství tepla k jeho rozpuštění. Z té příčiny jest se při 
přecházeni zimy v jaro, byt onano i dosti dlouho se protahovala, vždy obávati ještě 



mrazů. Tak bylo i toho roku. V prvních dnech ukazoval sice teploměr 1" — 3* přes 
normální teplotu, avšak již 8. klesl pod normále, v době pak od 16.— 33. až bez mála 
na 4" pod ledový bod. V tu dobu, dně 16., pozorována jest také nejmenší teplota 
v lom měsíci, — 3."7; kdežto nejvyšší, + 14."8, pozorována byla již 1. Od 23. držela 
se teplota v obyčejných mezích. Prostřední teplota měsíce, + 4. "64, zůstala pro chla- 
dnou dobu od 16. — 23. o 2.' 91 pozadu za normální. 

Tlakoměr nejevil znamcnilějšich proměn. Prostřední tlak vzduchu vystoupil o 
0."'9 výše než obyčejně, jsa 27"6."'10. Nejvyšší stav tlakoměru, 27"8."'74 pozo- 
rován jest dne 13., nejnižší, 27"1,"'32, dne 30. 

Prostřední napnutost par obnášela 2. '"03; největší 3."'95 pozorovátia jest 30. 
zároveň s nejnižším stavem tlakoměru, nejmenší pak 0."'75 dne 16. zároveň s nejmenší 
teplotou. Všechen napadlý déšf obnášel jenom 7."'70, tedy o 4. '"65 méně než oby- 
čejně. Po 9 dní, totiž dne 2., 8., 9., 10.. 11., 15., 19., 20. a 30. dílem pršelo, dílem 
sníh padal; nejvydatnější byl dešt dne 2., kdežto spadlo více než polovice veškerého 
měsíčního deště. Dva dni byli jasné, pět bylo zcela pošmurných. Slabý SSZ byl pa- 
nující vítr toho měsíce. 

Květen. 

K normální teplotě tohoto měsíce scházelo v prvních doseti dnech tohoto měsíce 
1"— 7". Do té doby také padá nejmenší teplota + 1''.9, pozorována dne 5. V půl 
měsíce udržovala se teplota v normálním stavu, mezi 20 — 29., vystoupila však výše, a 
v té době pozorována jest největší teplota + 23."? dne 26. Měsíční kololání teploty 
obnáší tedy 21. °8 a náleží tedy mezi znamenitější, byvši převýšeno jenom r. 1782, 
kdežto obnášela 24."2. Prostřední teplota málo se uchylovala od normální, obnášejíc 
+ 12.''29, an tato obnáší + 12.»07. 

Tlak vzduchu měnd se v obyčejných mezích, vůbec pak spíše se držel pod nor- 
málním stavem nežli nad ním; pročež jeví se prostřední tlak vzduchu toliko o 0."'54 
menší než obyčejně. Nejvyšší stav tlakoměru byl 27"8."'2f, pozorován dne 16., nejnižší 
26"10."'48 tepiv až 30. Také mnohost deště držela se v stavu normálním, jenom o 1'" 
jej převyšujíc. Pršelo sice po 19 dní, a jeden den padal sníh, a však sraženina ne- 
byla vydatná. První bouřka dostavila se 14., a na ni následovaly pak 25., 27. a 30. 
bouřky dosti silné. Po 5 dní bylo nebe jasné, po 2 dni pod mrakem. 

V první polovici měsíce převládal vítr západní, který dne 11. proměnil se ve vi- 
chřici; v druhé polovici střídaly se slabé východní a prostředni jihozápadní větry. 

červen. 

Teplota podléhala v tomto měsíci jen velmi malým proměnám. Měsíční rozdíl 
obnášel 16."!. Pomineme-Ii však 1. června, kterýžto den byl nejcidadnější o + 6."7, 
ukáže se rozdíl ještě menší. Pak padla by nejmenší teplota o + 8.''6 na 26., a nej- 
větší, + 22. "8, na 8., což činí rozdíl 14. "2. Z té příčiny blíží se prostřední teplota 
tohoto měsíce, + 14. "81, velmi k teplotě jeho normální, která ji převyšuje jen o 0."12. 

Také tlak vzduchu jenom nepatrně se měnil. Nejmenší 27"0."'31 pozorován jest 
dne 10., největší 37"7."'45 dne 25. Prostřední tlak vzduchu zůstal pozadu za normálním 
o 1."'67, obnášeje 27"4."'09. 

Ačkoliv jak teplota lak i tlak vzduchu málo se v tomto měsíci měnily, přes to 
všecko bylo několik výnosných dešfů, tak že ouhrn sraženiny, obnášeje 3,3."'44, převý- 
šil normální o 7."'65. 



89 

Pršelot po 12 dní, nejvydatněji 3., 5., 19. a 23. Dne 3. a 23. byly také bouřky. 
Že bylo houřck jenom tak málo, vysvÉlluje se rovněž z nepatrných proměn teploty a 
vzduchu. Také přeskakování větru, kteréžto často bývá příčinou bouřek, nebylo toho 
měsíce žádného. Panující byl jižní vítr. Při tom všem byl toliko jediný den veskrz 
jasný, vesltrz pošmourné pak 4. Prostřední napnutost par obnášela 4."'67 ; největší 
byla 23., obnášejíc 7."'57, nejmenší 1. zároveň s nejmenší teplotou, obnášejíc 2."'53. 

červenec. 

Měsíc tento vyznačoval se nade všecky ostatní v roce stálou, jen nepatrným 
proměnám podléhající teplostí, velikou suchotou, znamenitou jasností a tichostí vzduchu, 
jenom v málo kterých dnech přetrženou. Teplota byla jenom v prvních dnech pod nor- 
málním stupněm, kdežto také dne 3. o + iO.^O byla nejnižší. Od té doby pak bez 
přetržení rostla až do 18., kteréhožto dne zaznamenána největší teplota + 26.''6. Tento 
den byl také nejteplejší celého roku. Od 18—31. zůstala teplota v obyčejných mezích. 
Prostřední měsíční teplota obnášela + 17.°43, tedy o 1. '^43 více nežli obyčejně. Tlak vzduchu 
zůstal po celý měsíc téměř nezměněn. Největší 27"8."'84 pozorován jest již 3., nej- 
menší 27"2."'30 teprv až 27. Dle toho připadal nejvyšší tlak vzduchu nejnižší teplotě. 
Prostřední tlak vzduchu 27"5."'55 byl tedy jenom o 0."'12 menší nežli obyčejný. 

Největší napnutost par o 8. "'72 pozorována dne 22., nejmenší o 3. "'18 již dne 
6.; prostřední obnášela 5."'05. Ouhrn sraženiny byl o 16."'9 skrovnější, než obyčejně 
v červenci bývá, nebof obnášel toliko 5."'89. Pršelof po 7 dní, dvakráte v průvodu 
bouřky. Jasných dní bylo 7, veskrz pošmourný nebyl ani jeden. 

Srpe n. 

Teplota toho měsíce jevila sice nějakou proměnlivost, a však jenom nepatrnou. 
Od 1. — 9. držela se teplota v obyčejných mezích, od nichž sotva na 1'' se uchylo- 
vala. Deštěm dne 10. v noci spadlým, který dosáhl nesmírné výšky více než 13'", 
ochladilo se povětří až na 4" pod normální teplotu, v kterémžto stavu zůstala až do 17. 
Od 18 — 23. držela se teplota v obyčejných mezích, načež opět pod normální klesla, 
tak že dne 25. o + 9. "5 byla nejnižší, již -však dne 26. vystoupila zase až na 3" 
nad normální. Teprv 30. vystoupila nejvýše na + 22. "7. V 5 dnech tedy proměnila 
se teplota o 13.''2. Prostřední teplota tohoto měsíce obnášela + 15. "86, čímž téměř 
vyrovnala se normální. 

Menším proměnám podléhal tlakoměr, nebof tlak vzduchu dosáhl již 4. nejnižší 
svůj stupeň 27"0."'33, nejvyšší pak teprv 28. o 27"8.'"36. Prostřední slav tlakoměru, 
obnášeje 27"4."'60, zůstal tedy o l."'3i pozadu za normálním. 

Také napnutost par držela se dosti v obyčejných mezích. Prostřední stav její 
vypočten na 5. '"16, nejvýše vystoupla dne 22. na 7. '"10, nejníže stála 15. na 3. "'86. 

Pozoru hodnější jest v tomto měsíci ouhrn spadlého deště , který obnášel 
38."'04, a tedy obyčejnou výšku o 18. '"21 převyšoval, Nejvydatnější byl déšť dne 10., 
kde samojedině napadlo přes 13'", pak 16., kdežto sražcnina obnášela výšku 5'". Deště 
s bouřkou byly dne 4. a 22. Při tom všem zaznamenáno jasných dní 6, an ani jeden 
nebyl ve.skrze pošmourný. Panující vítr byl západní, zůstávaje vždy mírným. 

Září. 

Déšf, v noci dne 1. září spadlý, ochladil poněkud vedro srpnové, brzo však zase 
teplota vystoupila, dosáhši dne 6. o 4. hodině odpolední největší své výšky, totiž 
+ 19. °9, v níž udržela se až k 10., od kteréžto doby po bouřce pomalu klesati 



90 

počala, až dne 24. dosáhla nejnižšího stavu + 3. "4. Prostřední teplota celého měsíce 
obnášela + 12. "47, jsouc od normální rozdílná jenom o několik stotin jednoho stupně. 
Také mísíční rozdíl teploty 16. "5 byl toliko o 1° větší nežli obyčejný. 

Rovněž i tlak vzduchu neměnil se příliš v tomto měsíci, teprva v posledních šesti 
dnech dosáhl jak nejvyššího tak i nejnižšího stavu v celém měsíci. Dne 24. ledy záro- 
veň s nejmenší teplotou pozoroval se také nejvyšší stav tlakoměru o 27"il."'58, a již 
pět dní na to klesl nejníže na 27"0."'09. Prostřední tlak vzduchu obnášel 27"5."'38, a 
byl o 0."'89 pod normálním. Také mračnost toho měsíce nebyla tuze rozdílná od lé, 
jaká obyčejně v září bývá. Jen jediný den byl celý pošmourný, ostatní dni bylo nebe 
dílem jasné, dílem oblaky zakryto, a jenom po dva dni pozorována na obzoru hustá mlha. 

Veškerá sražcnina, obnášejíc toliko 10."'39, zůstala za normální o 4."'27 pozadu. 
Pršelo sice po 14 dní, sraženiny však byly větším dílem málo vydatné. Dne 10. toho 
měsíce burácela poslední bouřka toho roku. 

(Dokončeni.) 



Zprávy o sbírkách přírodnických českého Musea. 

Shírky musejní utěšené zrQstají, Jesti, jakoby duch zvěčnělého mecenáše brahěte Štern- 
berka nad uimi bděl, že při vší skrovnosti příjmů předce pořade důstojnější místo mezi jinými po- 
dobnými sbírkami zaujímají. V některých odvětvích, jmenovité r nerostech, od slavného prof. Zippe 
sebraných a sestavených, jsou jediné ve svém způsobu, a v jiných odvětvích, jako n. p. v hmyzu, 
rostlinách, vyznamenávají se znamenitým počtem vzácných druhů. Nemůžeme však opominouti znova 
vyzývati všechny vlastence a přátele musejní, aby zásilkami zvláště českých přírodnin sbírky tyto 
obohacovali. Neb Museum jest jmění narudni, co v privátní sbírce jenom jednotlivce baví, slonží 
pak y národním Museum za poučení každému. 

Chcemeí v těchto listech podávati zprávy o pokroku sbírek, i začneme nejdříve o sbírce 
ptactva, která jmenovitě v poslední době energickou činností p. kustoda M. Dormitzra a neúnavnou 
horlivosti p. assistenta A. Fryče znamenitě jest obohacena. Stojiž zde vlastní zpráva p. assisteuta. 

Zpráva o sbírce placiva. 

Chtěje podati zprávu o vzrůstu a zdokonaleuí-se sbírky ptactva za posledních let, musím 
popsati stav její, když byla do nového stavení přenesena, čímž teprv možná bude zvelebení její 
posouditi. 

Sbírka ta první svůj základ obdržela od společnosti věd z předešlého století, a mezi pta- 
ctvem od této darovaným nalézají se mnohé české vzácnosti Druhý velmi značný příspěvek byly 
doubletty Vídenského Musea, nejvíce z Brasilie pocházející, na rozkaz císaře Ferdinanda našemu 
Museu zaslané. Dále obdržela sbírka velkou část abyssinských ptáků od knížete Colloreda, který 
je byl sám odtamtud přivezl. Později přišla velká zásilka z Teuasserimu ve Východní Indii od Ilelfera 
Kůže byli však tak zle zachované, že na mnoze ze tří a ze čtyř sotva se podařilo jednoho ptáka 
utvořiti, kterážto nehoda byla tím bolestnější, au se mezi nimi nalézaly nové, ještě nepopsané druhy. 

Mimo hlavní tyto dary přicházely ovšem též jednotlivé exempláře nejvíce českého ptactva, 
to ale nedostačovalo k utvořeni jen poněkud nějakého celku, a pohled na sbírku lu byl takový, že se 
jí dostávalo mnohého líštipku a politovánL 

Takový byl stav sbírky před několika lety. Tu obrátil pan kustos Dormitzer svůj zřetel 
hlavně k tomu, by ptactvo evropské zastoupeno bylo. k čemuž mu hlavně p. Vobořil doubieltami své 
krásné sbírky dopomáhal. Právě v onen čas, t. roku 1850, daroval hrabě Desfours tři kusy, jež 
byl od mistrného vycpavače Šulce y Drážďanech zakonpil a které se staly okrasou celé sbírky. JestiC 



91 

to čínský lažant, Argus glganteus se svon samicí, a veleclivost, Maenara superba. K 
uádhernému tomuto daru připojil týž átědromysluý šlechtic letoJnilio roku opět párek jednoho z nej- 
krásnějších ptáků řádů kurovilých : Lophophorus Irapejanus. 

ťetné však nedůstatky a prvotní chatrnost sbírky nedopouštěly rychlou a důkladnou změuu, 
až se letošního roku příznivé okolnosti tak seřadily, že sbírka za nově zrozenou považovati se může. 

Hned na jaře 1. r. stalo se ml možno, vydati se na cestu do jižních Uher, kterážto krajina 
chová v sobě representaci jižní evropské Zvířeny. Navzdor všemožným nehodám a zvláště špatné po- 
větrnostl , poštěstilo se ml přece více nežli čtyřidcet druhů ptactva dostati , mezi nimiž byly mnohé, 
jež jsem jen z popisů a ze špatných obrazů znal. Jmenovitě zasluhují býti uvedeni : nioták malý 
(Circns pal 11 dus), sluka jižní (Totanns s tagn at 11 is), rybčík bahenuí (Sterna leucapareia), 
velká a malá volavka stříbřitá (Ardea egretta, garzetta). Od některých druhů přivezl jsem více 
kusů, a zbytečných použil Jsem k vyměňování druhů ve sbírce scházejících. Tím způsobem jsem ob- 
držel kachnu pestrou (Anas bystr ionlca), Anas cllpeata, perspicillata ; Astur Novae Hollan- 
diae ; Faico cenchris a jiné. 

V měsíci červenci byla v Karlových Varech prodávána sbírka ptactva po nebožtíkovi plu- 
kovníkovi Feldeggovl, a když se žádný kupec na celou nedostavil, přikročilo se k jednotlivému pro- 
deji. Byl jsem přítomen co oud komisse prodávající, a mohl jsem skrovnými prostředky siými jen 
ony kusy zachrániti, které majíce vědeckou cenu, byly by do rukou přišly neznalcům. Nemaje však 
více žádných peněz vrátil jsem se s koupí svou do Prahy a odevzdal ji Museu našemu, upozorniv 
pana dvorního radu Sacher-Masocha na výhodnou okolaost, že se mohou při licitací jednotlivé vzác- 
nosti koupiti, čímž by Museum velini získalo. 

Laskavou přičinlivostí tohoto neunaveného podporovatele našeho ústavu poštěstilo se, že jsem 
mohl za několik dní po svém příchodu opět do Karlových Varů se odebrati, zaopatřen jsa 400 zl. 
stř., kteréž p. t. páni stavové vykázali, a 100 zl., které musejní kassa k tomn účelu ustanovila. 

Nyní mohl jsem dle širšího plánu jednati, i kupoval jsem jen vzácné evropské ptactvo, a z 
cizozemského jen ony kusy, kteréž v obchodu koupiti nelze. 

Způsobem tímto doplnil jsem evropské ptactvo, kteréž čítá 500 druhů, tak, že nám nyní již 
jen 45 druhů schází, kteréž by se za 5 — 600 zl. dokoupiti daly. 

Z přikoupených jsou nejdůležitější: Aquila penuata, nejmenší a spolu nejvzácnější 
orel evropský; Faico concolor, sokol nedávno odkrytý, Sardinii obývající; Stri.\ lapponica, 
kulich velikosti výra; Syrrhaptes paradoxus, druh kurovitý z kirgisských stepi; Anas 
giocitans, Anas marmorata, vzácné kachny jižního Huška; Alca impenuis, druh tlust- 
íiáků, jenž nemůže lítat. Pták tento žil druhdy na Islandě a v Grónsku, byv však často při hní- 
zdění dopaden na suché zemi, kdež čerstvě běžeti nemůže, jest od plavců vesly utlučen. To se opa- 
kovalo tak zhusta, že pozueuáhlu vymřel, nyní pak jen zřídka se v obchodu jeho kůže vyskytuje, 
majíc cenu přes 100 tolarů. Exemplář, jejž jsem zakoupil za 50 zl. siř., byl plukovníkovi Feidegg- 
ovi od krále Dánského darován. Cathartcs ca liforni anus , sup z Kalifornie pocházející, 
který se teprv v posledních desítiletích do Evropy dostal. Mimo náš velmi pěkuý kus budou se so- 
tva ještě dva neb tři v evropejských sbírkách nalézati. Paradlsea superba, rajka pyšná. Náš 
kus vyniká zvláště tím, že má vlastní křidla a nohy, kteréžto se u rajek, které v obchodu do Ev- 
ropy co kůže přicházejí, zřídka nalézají. Mimo koupené věci dostalo se ze sbírky Feldeggovy též 
několik darů naši sbírce. Pan Direktor Beichl z Neudeku byl tak laskav, dva stkvostné kusy Epi- 
machns superbus a Otis haubara koupiti a mně co dar pro Museum odevzdati. Též pan 
rytíř Berger zakoupil nám velkého páva: Pavo spicl fer, kterýž se od obecného páva liší zna- 
menitou velk ostí a rozdíluou chocholkou. 

Oběma těmto laskavým dárcům se tímto vřelé díky vzdávají. 

Slušno zde podotknouti, že obecenstvo Karlovarské s velkou šetrností se při prodeji ke mně cho- 
valo, majíc na zřeteli účel, pro který to kupuji, (ak že se mně skorém všeho za odhadní cenu doslalo. 



92 

statistický výsledeli koniiě této jest 188 druhu ve 214 kusech. Nových pro sbírku druhů jest 135. 

Až posud bylo v mnsejui sbírce připevnono ptactvo na stkvostných podstavkách z kosti sou- 
struhovaných, kterýžto způsob však byl tak nepraktický, že jsem se odhodlal, nové ptactvo, a při 
té příležitosti i všechno ostatní ve sbírce se nalézající, na prosté stejné podstavky přestavěti, což se 
po dvoiíměsíčni práci podařilo. Hned na lo jsou též na všecky exempláře cedulky připevněny, tak 
že sbírka ptactva může se nyní v uspořádanosti s raineralos^ickou sbírkou měřiti. 

Anío ti ť n Fryč, assisleni musejní. 



Drobnosti. 



Výjevy se života zvířat. 
z vlastni zkušenosti sděluje J. Malý. 

Nikoho zajisté není, kdo by zvířatům, těmto záhadným našim spolutvorům, odpíral duši. 
Ovšem jest to duše nižší nežil člověčí, ve mnohém však ohledu k této podobna, posud ale nedosti vy- 
skoumáua. ťím výše které zvíře stoji podle své vyvinutosli, tím širší jest obor působnosti jeho duše, 
až pak na nejvyšších stupních přijdeme ke zvířatům, jevícím rozum i cit téměř člověčí, tak že podle 
obecného výr^u schází jim toliko aby mluvili. Připomínáme tuto psa, slona, orangutanga. Jiných 
zvířat chování přichází nám jako chování bytosti omámené, zase jiná nápadně podobají se ve svém 
chování k dětem. To vše překrásně vyjadřuje Rus, nazývaje zviřdta zakletými dušemi. 

Člověka táhne jakési tajemné pouto k soustrasti se zvířaty, které s jedué strany jeví tolik 
podobnosti k němu, s druhé zase tolik rozdíbiosti od něho. Vida je v jednu chvíli jednati zcela roz- 
umně, jindy zase pošetile a nemotorně si počínati, což divu že v nich nalézá něco tajemného, co 
by rád vyzpytoval, a že je rád a se zalíbením pozoruje ? Obzvláště týká se to tříd vyšších, ssavců 
a ptáků. Poněvadž pak, čím výše postupujeme, tím větši- jeví se rozdílnost v povaze a schopnostech 
jednotlivců, směle tvrditi můžeme, že předmět pozorování toho nikdy nebude do dna vyčerpán. Pro- 
tož zajisté každý výjev ze života zvířat, který jen poněkud ukazuje na nějakou zvláštnost, zaslu- 
huje sdělenu býti jakožto významný. Takových výjevů hodlám tulo podali několik, kterých z větší 
části očitým jsem byl svědkem. 

Povídá se, že hlava stalého člověka ještě po nějakou chvíli cílí a myslí, a uvádějí se toho 
rozliční příkladové. Tíže jest věřiti, že by i v trupu bezhlavém trval ještě cit, ačkoliv těžko jest 
zde něco dokazovati. Při zvířatech však jsou přilvlady, že i bezhlavá ještě na nějaký čas vykoná- 
vala zábyvy životní, a to nikoli zvířata tříd nízkých, jako n. p. žížaly •) nebo i chladuokrevuici, 
nýbrž teplokrevuíci : ptáci a ssavci. Takový příklad pozoroval jsem k velikému svému podivení 
r 1833. Tráviv část prázdnin v Křepeuicích na panství Vysokochlumeckém v něisdejším Keroun- 
ském kraji střelil jsem pn liolubu na střeše scdicim obyčejnou ranou koropivých broků. Domek, na 
jehož střeše holub seděl, byl zvýši jednoho patra a já postavil se od něho jen tak daleko, co bych 
měl pohodlnou ránu. Po vystřelení zdvihl se holub a dosti vysoko vzlitnuv začal dělati kolo. To 
bylo znamení, že je trefen, jiuak byl by pryč ulíti; kdo ale popíše moje 1 mých druhů podivení, 
když holub udělav asi Iři neb čtyry, vždy menší a nižší kola, najednou jako kus olova k zemi 
spadl a my k němu přiběhše bezhlavého jej nalezli ! Ulavu jeho darmo hledali jsme na louce, 
n které domek stál. Posud kdykoliv jsem tu příhodu vypravoval, vždy potkával jsem se s nevěřícím 
lisměchem a vytýkáno mně, že jsem sobů po myslivečku notně zaprášil. Takové však nevěřící pány 



; ectum. Viz. Jungm. Slovn. Hmyz (oJ henizáni), kloréilo slovo Dr. Amerling přijal za insoclu m 
ná nic jiného, nežli německé Ungczicfcr, a jest collcctivum; nem&že se ho leily nikoli užívati v nmožnóni 
počtu (hmyzové), což bohužel již tak velmi zobecnělo. 



93 

ukazuji ua Sclieitliua "), který rovněž podivué věci vyprávnje o husích, Krůtách, kohoutech a t. d., 
Iia i (lokláilá, že podohuč likazy jevily se při zkouškách na ovciiih a telatech, ačkoliv pro toto po- 
sleduí udáui žáduého svědectví uenvádi. 

Ze zajíc jest chlapík rychlonoliý, ví každé dítě, že by však také lítati uměl, uetvrdil ještě 
nikdo. Ačkoliv ani já toho tvrditi nechci, mohu se přece tím houositi, že málo kdo, tak jako já, 
viděl zajíce kouati cestu povětřím. Bylo to roku 1S29 , když jsem studeut.skó prázdniny své ještě 
s jedním spolužákem trávil v Sedlci u Prčice. Toho času bylo panství Prčlcké pod sekvestrací a 
honba propachtována revíruíkům. Přišlo posvícení, a my k té příležitosti, aby také zvěřina na ta- 
buli naší nescházela, zaplatili Malkovickému revíruíku p. Vlasákovi zajíce s tou výminkou, že si ho 
pro své vyražení sami půjdeme zastřelit. V sobotu před posvícením šli jsme tedy do Malkovic a p. 
Vlasák osobně nás zavedl do lesa. Tu jsem se za příčinou stejného vlastenského smýšleni hnedle 
spřátelil s nejstarším synem p. Vlasáka, který byl též Pražský student, nyní pak tuším někde fa- 
rářuje. Ťeu vypravoval mně všelicos o tamčjší krajině, konečně pak vedl mne ua vrch Zvěřiuec, 
kile druhdy stával hrad Krakov, jehož však již ani zříceniny se tu nespatřují, než toliko stupa někdejšího 
příkopu. S jedné strany jest přístup na Zvěřinec zponenáhlý, když však nahoru se přijde, tu 
s druhé strany kolmo se spouští skála , tak že dolů hledíce hluboko pod sebou spatřujeme vrchole 
vysokých sosen. My, nechavše ostatní společnost jiti za svým loveckým vyražením, kráčeli zmíněnou 
cestou na vrch, tam pak ukazoval mně mladý Vlasák místa, kde znamenati bylo ještě základy zdí, 
a jiná místa , kde kroky naše jako nad sklepy pod námi drnčely. Tak přišli jsme až k samému 
pokrají skály, an tu za námi něco lesem se šustí. My hned od sebe, ručnice s ramen, ruku ua ko- 
houtek, a ejhle — do vrchu nahoru klusá ušák poděšený psím štěkotem, který se dole ozýval. Do 
vrchu, jak známo, je zajíci hej, ne tak ale s vrchu dolů pro krátkost předních jeho běhů. Bylof mu 
ledy těžko obrátili, když přiklusav nahoru spatřil nás; uhnouti v právo neb v levo také nemohl, 
poněvadž mu na každé straně jeden z nás v cestě stál. My zase neměli ho v ráně, proto že jsme 
jenom několik krokíi od sebe stáli a on mezi námi běžel. Zajíc tedy uhání přímo ke srázi, na 
kraji roztáhne od sebe všecky člyry, nejinak než jakoby křídla rozčepýřil, a pustí se dolů s ohromné 
té výše, an my u vyjevení za ním hledíme. Dále pod skalou uhonJl sice pes zajícCj byl-li to však 
náš uskok, nelze určiti. 

Snadno pochopiti, že příhoda lato byla ua zpátečuí uaší cestě předmětem naší rozprávky. 
Vypravovaly se rozličné kousky o lesní zvěři, z nicbžto sdělím jeden, jejž vypravoval náš revírník 
o rozumu liščím. Pozoroval prý jednou lišku loudící se k loži zajícovu. Jak známo, obchází při 
takové příležitosti liška zajíce z daleka do kola, vždy více a více k němu se blížíc, až jenom tak 
daleko se nachází, co by naií doskočila, načež prudkým skokem zajíce uchvátí. Tak chovala se i 
tato liška, ua neštěstí ale nevyměřila si náležitě svůj skok, tak že zajíce minula a ten jí upláchl. 
Chvilku dívala se liška v mrzutém podiveni za uprchlou svou kořistí, pak ale jakoby nic začala 
zase nejprv zdaleka, pak vždy blíže a blíže obcházeti prázduě lože, nejinače, než jakoby zajíc až 
posavad tam seděl. Konečně vyměřivši si vzdálenost lépe než dříve, učinila skok, a tenkráte trefila 
zrovna do lože. Tak prý učinila k svému cviku. Za pravdivost vypravování toho ovšem nemoha 
ručiti, povídám prostě, co jsem slyšel 

Na vysokém stupni duševní vyvinutosti stojí mezi zvířaty kočka, tato ošemetná oulisnice a 
čistotně ulízaná upejpalka, kteréžto vlastnosti činí ji miláčkem krásného pohlaví, tak jako s druhé 
strany přímý, poctivý a věrně oddaný pes vůbec více jest oblíbencem mužů. Chytrost a lest kočky 
zajisté každý z našich čtenářů již příležitost měl pozorovati, než tato vlastnost nalézá se také u 
zvířat níže postavených; co kočku nad jiné čtvernožce staví, jest hlavně dvojí věc, za jedno že spa- 



'J Vorsuch ciiicr vollslaiiJigcu Tliicrscclcnkunilc. Von V. SchoiUlo, Proícasor. Slullgarl und Túbingon. Colla. ISiO. Sv. I., 
5lr. Jlli— ójr. 



94 

Iřujerae při ni schopnost činiti pořádné úsudliy a závěrky, a za dinhé, že výborně roznmí řeči 
lids]<é. Že starý Itocour, sedici odpoledne na stolku u kamen, omakává po chvílicli pazourem troubu, 
brzo-li dostačně vychladne, aby do ní vlézti mohl, dělá rozumu jeho všecku čest. nebude však se ni- 
komu podivným zdáti. Mnohem více překvapuje následující příhoda, kterou jsem měl s jednou kočkou. 
Xa podzim roku 1850 přestěhoval jsem se do jiného bytu. První noc, kterou jsem v no- 
vém příbytku trávil, vzbudilo mue k ránu ze sua neobyčejné .šramoceni v kuchyni, které bylo tak 
silné, že skrze jiný pokoj až do toho, v kterém jsem spal, pronikala. Já byl samoten doma, po- 
něvadž to bylo právě v dobu, kde hospodyně vycházejí pro ma.so a na trh, a dvéře bytu mého byly 
zevnitř zamčeny. Musel mně tedy ten šramot býti nemálo podezřelý, pročež i hned z postele se 
vzchopiv pospíchám do kuchyně. Tu .spatřím neočekávaný výjev. Hezká bila kočka , kterou jsem 
hned poznal, že patří domácí paní, lítala po ohništi, polici, talířích a hrncích s místa na místo ouz- 
kostlivě naříkajíc. Jak mile spatřila mne, počala se ještě více plašiti, a byla více y povětři než 
jinde. Já obával se, aby mně nádobí uesházela, i počnu ji volati a dávám jí přívětivá slova. Kočka 
za chvilku se utiší a zvědavě dívá se na mue s police. Já ještě více ji chlácholím a neustále 
k sobě volám. Konečně sleze kočka pozorně dolň a ostýchavě ke mně se blíži. I já přiblížím se 
k ni o krok, vztáhnu po ni ruku, ona se dá hladiti, narovná ocas do výšky, přikrčí se a samo- 
libě vrčí. Jak mile však přestal jsem ji hladiti, kočka ke dveřím, tam si sedne a dívá se vzhůru 
na kliku, patrně mně tím znamení dávajíc, abych ji ven pustil. Já na neštěstí neměl ještě druhý 
klič, pročež jsem z vnitřku otevříti nemohl. Nicméně přistoupil jsem ke dveřím, vzal rukou za kliku 
i dělal jsem, jako bych všemožně chtěl otevříti. Když to nešlo, pohleděl jsem na kočku, pokrčil ra- 
meny a jinak ještě ji na znamení dával, že neui v' mé moci, abych jí otevřel. Kočka po ten celý 
čas velmi rozumně mi do očí hleděla, i jsem přesvědčen, že mně dokonale rozuměla. Xa to ukáznl 
jsem ji místo pod štoudví a zavolal na ni. Kočka povolně přišla a usadila se pokojně na vykázané 
místo, s něhož pak více se nehnula, až zevnitř otevřena a ona odejíti mohla. Věc potom vysvětlila 
se v ten způsob, že po ten čas, co byt prázden byl, než já se do něho přistěhoval, byla ta kočka 
uvykla přenocovati v jeho kuchyni. Tak i v ten den po tmě nepozorována tam vešla, ráno pak se 
probudíc plašila se, když spatřila okolo sebe neobyčejný nábytek a ven dostati se nemohla. Tolik 
mohu ujistiti, že našemu sobě vespolek dorozumíváni k pořádné rozmluvě ničeho nescházelo, než 
aby i ta kočka po lidsku mluvila. 

(Pokračování.) 



K článku „Ze iivola vlaštovek *)."■ 
V článku onom, jejžto jsme v čísle I. tohoto časopisu byli čtli, upozorňuje spisovatel na zá- 
jemné vlastnosti vlašřovek, a vybízí zároveň, kdyby se cos podobného vyskytlo, aby se to uveřejnilo. 
Měl jsem často příležitost život ptactva pozorovati. Shledal jsem u vlaštovek to vše, co spi- 
sovatel zájemnébo uvádí, i hodlám tu některé z oněch vlastnosti poněkud vysvětliti, jiné podotknouti. 
Že vlaštovka hnízdo své ze stejné látky staví, i proč páreček onen v čas velkého sucha od 
břehů vltavských bláto na hnízdo nenosil , odůvodnil spisovatel dost zřejmě. Domněnka jeho jest 
pravdivá, jak o tom i rozbíráni hnízda vlaštovčího dostatečně svědčí. Připomínám však, že k pev- 
nosti hnízda též Jakási šfáva neb slina napomáhá, Jižto vlaštovka Jako jiní ptáci, kteří uměle hnízdo 
své staví, k materiálu sebranénn připojuje. Jinače by hnízdo její, které často beze vši podpory za- 
věšeno Jest, Již tiži svou se časem odlonpuouti a spadnoali muselo, což v skutku Jeu pořidku se stává. 
Tim, a mnohým se otáčením v hnízdě, dá se vnitřní ústrojnost, zvláště pak okrouhlost a uhlaze- 
nost tak mnohých ptačích hnízd vysvětliti, což Jsem skrz skulinu prkna nad hnízdem vlaštovčím často 
pozoroval. 

•) Viz. 6. I. sir. 30. 



05 

že v čas nelezpečj osm vlašfovek přiletělo, aby iibohénin p:iroiku hnízdo před snesením va- 
jíček dostavět pomohly, jest výjev zajisté zajímavý, an se n ostatních opeřeuců aspoň v tom ohledu 
zřídka kdy naleza. Ano nejvíce ptáků hnízda svá, dokud dostavena a vajíčka snesena nejsou, s ve- 
likou urputností a ruzdrážděností před sourodnými samci brání. Nenajdeš tedy nikdy, aby na jednom 
hnízdě dva párkové stavěli, vyjma ten pád, že by jeden o druhém nevěděl. Nebo jak mile sameček 
samečka rodu stejného v svém revíru, kde hnízdo staví, spatří, tu i hned rozčíleně na něj se spustí, 
a neustane krutá putka, až sameček cizí daleko zahnán jest. Skřivánek, v tak nesmírné výšce ště- 
betající pojednou co střela dolů se spustí, aby soka z oboru svého hnízda zahnal. To činí i pěn- 
kava « strnad, ano vůbec čeleď vraboovitá, ptáci to z jara nejchytřejší, na lep však v této své 
vášivnosti tak zvaným chytáním „na strk" nejsnadněji k dostání. Pustíš-Ii totiž samečka stejného 
drním s uvázaným na konci křídel lepovým proutkem (vějičkou) na zem, tn kde jiný sameček hnízdo 
dělá, ten v tom okamžení slítne na něj, a přilepiv se chycen bývá. Zdá se tato vlastnost spočívati 
v jakémsi strachu o hnízdo a okolní výživu, anebo v žárlivosti z ohledu samičky. 

A však limluva i způsob, jakýmž onen páreček těch osm vlašťovek o pomoc žádal, dá se 
přece vyuajíli v jakémsi pokřiku co následku pudu sdílnosti a obletování smutného párcčka okolo 
nedostavěného hnízda. Jak jsem často pozoroval, podobá se pokřik ten jakési stejnozvučné trojsla- 
bičce „kikiry", jížto se vlaštovky svolávají. Uvádím zde zvláštní krákorání slepice, když má vajíčko 
snésti, nebo při uzření dravce nějakého, též pokřik jiných ptáků, když se jim vajíčka neb mláďata 
vyberou. Tak přiletěly pomocnice, a smutné obletováni párečka okolo hnízda je o dalším poučilo. 

ťo se pak domnělých manželských mrzatostí týká, jsem toho míněni, že pouze jen od sa- 
mičky závisejí, která po vylíhnutí mladých po znova jak se říká do páru jíti bud chce, neb nechce. 
Sameček aspoň je vždy více dotíravý a nespokojený, nechce-li mu ale samička po vůli býti, musí 
buď nechati tak neb si vyhledati jinou. Zábavných takových manželských výjevů nalézáme v hoj- 
nosti v životě domácích holubů. 

Vůbec však pozorujeme u ptáků, které v jednožeustvu žijí, že po vylíhnutí se mladých, ano 
již po snesení vajíček laskavost manželská ochabuje a zcela se v mláďatech sestřeďuje, pokud tato 
dospělá nejsou a potravu sama hledati neumějí. Dr. A. Fabián. 



Jelen (ierlavně paroháč). 
Myslivecky popsán od F r. Spatného. 

Jelen má sluchy (Lauscher oder Gehiire, uši, Ohren), světla (Lichter, oči, Augen), slzníky 
(Thranehohlen) , svétlomast (Hirschbezoar), kly (Hacken oder Grane, tupé, kulaté nárožní zuby, 
stumpre, rundliche Eckzahne), parohy (Geweihe, Gehórn), kteréž mají výsady (Enden) po straně roz- 
ložené (ausgelegt). Když jelen prchá (Hieht), leží parohy skoro vodorovně nad hřbetem, když se 
jelen staví Cťegehrt), klade parohy napřed. On má perle (^Perlen), malé to kulaté výrosty na paro- 
hách, kýty (Keulen oder Schlágel), kelku (Blume, VVedel, ocas, Schwanz), žílu (Brunstruthe, das 
máunliche Glied), běhy (Laufe, nohy, Fusse), spáry (Schaleu oder Klauen), dva spárky (Oberrúcken 
oder Afterklaueu), nad spáry vzadu štítek na kýtách (Schild apl' den Keulen), čas vybarvení (Fár- 
bezeit). Jelen roní, shazuje, svrhuje, uráží parohy (der Ilirsch nirft das Geneih ab). Silný neb starý 
jelen shazuje již v únoru a březnu, slabý (geriuger) v dubnu a květnu. Parohy se odloučí pod růží 
(Bose) od pučnice (Bosenstock) a spadnou s hlavy, když se silně otřesou vražením do něčeho. Bůže 
je nejdolejši kudrnatý kroužek na parohách, a pučnice je vysedlá kost srostlá s lebkou, na které 
stoji parohy. Z pučnice vyroste chruplavitý hrbol (linorpelartiger Kuoten) , povlečený chlupatým 
lýčím (Bašt), z kterého se zponeuáUla vyvinou za čtvrt léta parohy s výsadami. V tom čase, do- 



9(5 

kavad je mladší dil parohu mékký, nazývají se paličky (Kolbeu) a takový jelen paličkár (Kolbeu- 
hirsch). Když jsou parohy vysazeny (ausgereckt) , zaschne lýčí , a Ijelen snaží se je stlouci (ab- 
fe^en). Oby<;ejuě v noci tluče lýčí o větve měkkého dříví a často za jednu noc tuto práci skonči. 
Silni jeleni vyvolí si k tomu silnější kminky a dosálinou na ně výš než slabí jeleni. Z toho se dá 
souditi , zdali vytloukal na kminku silný neb slabý jelen. Po vytloukání mají parohy světlošedou 
barvu. Tato barva se promění přirozenou vlhkostí, kálením (Suhlen) v kalištích a účinkováním 
povětří v tmavohnědou barvn, a později podrží jenom špičky výsad barvu bílou, poněvadž je jeleni 
často z bujnosti neb ze vzteku do země vrážejí, což jmenují myslivci zahrávati, žertovati (scherzen). 
Až do svatého Martina se jmenuje jelínek kolouch (Ilirschkalb). V 8 — 9. měsíci začíná 
parůžky vysazovati, a v tom čase se jmenuje špičáček (Schmalspiesser). Když vysadí 6—12 palců 
dlouhé přímě špičky (Spiesse), jmenuje se špičák. V dvouletém stáři shodí v květnu špičky, a vy- 
sadí obyčejně delší špičky, často také vidle (Gabeln), totiž špičky s výsadami dole vyrostlými. Má-li 
jelen na každém bidle (Stange) dvě výsady, jmenuje se vidlák (Gabler, Gabelhirsch). V třetím roce 
vyrostou mu na každém bidle tři výsady. Výsada blízko nad ríiží se nazývá cink, ceník (Au- 
genende, Angensprosse), druhá je slabší a jmenuje se opirák (Eissprosse, Eisende), třetí výsada je 
špička bidla. Jelen, který má šest výsad, jmenuje se šesták (Sechsendner). Při ustanoveni (Au- 
sprecheu) jelenů se počet výsad bidla zdvojnásobí. Nacházl-li se na jednom bidle více výsad než 
na druhém, zdvojnásobí se výsady na bidle, které jich má víc, a přidá se při ustanoveni slovo ne- 
rovný (ungeradV Má-li tedy jelen na jednom bidle 3 a na druhém jenom dvě výsady, nejmenuje se 
paterák (^Funfender), nýbrž nerovný šesták (ungerader Sech.sender). 

(^Pokračováni.) 



Nový důkaz oláieni se země okolo sié osy. 

Jest sice mnoho důkazů, jimiž obyčejně dovozuje se otáčeni se země okolo své osy, žádný 
však z nich není takový, aby nás o tom přesvědčil jednoduchou zkouškou. Takový makavý důkaz 
podal nedávno v Paříži Leon Foucault nad míru důmyslnou, při tom však velmi jednoduchou 
zkouškou s pohybujícím se kyvadlem. 

Na nejvyšším místě jednoho klenutí upevnil se silný kus kovu co zavěšadlo kyvadla. Ty- 
číce kývadelni byla z ocele a 4 sáhy dlouhá. Na dolejším svém konci měla těžkou mosaznou kouli, 
jejíž tižnik přiměřeným kováním přiveden byl právě do jejího středu. Z koule dolů vyniká špice, 
která se považovati může za prodlužek tyčíce. Má-li se zkouška díti, musí kyvadlo přivedeno býti 
z rovnovážného svého položení, což stane se nejlépe tím, že se obejme koule motonzem, jehož druhý 
konec připevni se ve skrovné výšce nad podlahou. Dle délky molonze může se libovolně měniti ve- 
likost kyvů. Jak mile se koule v tomto položení usadí, přepálí se niotouz kdekoliv, tak že klička 
spadne a kyvadlo toliko tíže poslušné pohybovati se začne. V krátce lze pozorovati, že plocha, ve 
které se kyvadlo kláli, se otáčí. Špička koule kývadelni uchyluje se vždy více k levici pozoro- 
vatelově ve směru horizontálního komponentu zdánlivého denního pohybu nebe, což dá se vysvětliti 
jediné otáčením se země okolo své osy. 

Doslýcháme, že i v Praze má býti učiněna taková zkouška. Professor Jelínek, který při 
příležitosti schůzky přirodozpytecké ve Wiesbadenu přltomeB byl přednáškám o tomto předmětu, 
chce zkoušku tuto co nejdříve učiniti v starém kostele sv. Mikuláše na Starém městě, při čemž bude 
se každý na své oči moci přesvědčiti o otáčeni se plochy, v níž se kyvadlo klátí, a následovně též 
o otáčeni se země okolo své osy. 

Zevrubnější vysvětleni této zkoušky podáme později. 

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Kailově ulici č. 188 v Praze. 



ŽIVA. 



CAS0PI8 PRIRODI^ICKY. 

Redaktorové : Prof. Dr. Jaii Purkyné a Jaii Krejčí. 
Čislo 4. Dnben 1853. 

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obuáši rodně 1 zl. 30 kr. stř., půlletuě 
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., púlletně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se t 
kanceláři p. J. li. D. Jot. Fnjée, v Jindřišské ulici 6. 900 — II., pak u domovníka t musejním domě, 
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., púlletně 12 kr. stř. 

O kamenném a hnědém uhlí, zvláště v Cechách. 

Od Jana Krejčího. 

€ I á II e k druhý. 

III. Povaha kamenného uhlí. 

Předeslav všeobecný popis kamení, z něhož se vrstvy útvaru kamenouhelního sklá- 
dají, obrátím nyní pozornost k oné látce, která útvaru tomuto nejenom jména, nýbrž 
i vysokou cenu jeho v ohledu průmyslu a národního hospodářství dodává, toliž ke k a- 
mennému uhlí, íili k zuhelnCným zbytkům dávno zahynulého rostlinstva, jehožto 
kmeny, stonásobně nahromaděné a v celistvou hmotu stlačené, nejdůležitější vrstvy 
v uhelném útvaru tvoří. 

Až do nynější doby obracoval více průmysl, nežli věda svou pozornost k to- 
muto palivu, a rozdělil je podle rozdílného způsobu, jak se v ohni chová, na Iři druhy, 
totiž na anthracit, na kamenné čili černé a na hnědé uhlí. Také přírodo- 
pisné ustanovení souhlasí s lěmilo hlavními druhy, ačkoliv se mezi nimi vyskytují ne- 
sčíslné odrůdy, kterými se přechod jedněch do druhých prostředkuje. 

Tyto tři druhy uhlí objevují se totiž v rozmanité ryzosti. Někdy jsou docela 
čisté a zanechávají jenom několik procentů popele, jindy ale obsahují mnoho přimíšenó 
nehořlavé látky, jmenovitě lupku, a mění pak nejenom cenu uhlí, nýbrž i zevnitřní po- 
vahu, barvu, hutnost atd. My sobě při popisu vezmeme za vzor vždy čisté odrůdy. 
Čistý anthracit čili bezdehetné uhlí představuje látku celistvou, černou, s le- 
skem polokovovým, lomem lasturnatým, a tak pevně souvislou, že se vyleštiti dá. Čistý 
anthracit obsahuje asi 93% uhlíku. Hutnost v porovnání s vodou obnáší 1,36 — 1,40. 
Prášek tohoto uhlí jest vždy černý. Nepoznáme-li ostatně tento druh uhlí dle zevnitř- 
ních vlastností, poznáme jej zajisté hned, jak mile chování se jeho v ohni pozorujeme- 
Anthracit zapaluje se nesnadno, hoří modravým plamenem a rozšiřuje zápach, ve kte- 
rémž se síra vždy silněji prozrazuje, nežli v ostatních odrůdách uhlí. Anthracit hoří 
pomalu, úlomky vybuchují často, neproměňují ale svůj tvar ; modrý plamen zmizí, když 
hoření více pokročí. Úlomky pokryjí se pak popelem, a neni-li tah silný, shasne 
oheii, zanechaje veliké množství strusek. Toto nesnadné shoření jesti příčinou, že mimo 

7 



08 

severní Ameriku, kdežto se anihracit u velikém množství vyskytuje, k topení málokdy se 
potřebuje. Odrůdy jelio vyskytují se ostatně pořídku mozi vrstvami kameiiiiélio ulili, 
do něhož tak přecházejí, že někdy není možno, tyto dva druhy ulilí od sebe rozeznati. 
Obyčejně se mezi kamenným uhlím vyskytuje vláknitý anihracit, složený z vláken 
tenkých, od sebe dělitelných, a podobající se poněkud dřevěnému uhlí, ačkoliv nemá 
s ním mimo vláknily sloh nic společného. 

V útvarech starších nežli kamenné uhlí, k. p. v útvaru Devonském, vyskytuje se 
anihracit výhradněji, tak k. p. v Irsku, v Americe. V Cechách objevuje se takový útvar 
s anlhracilem na jižním kraji Budějovické roviny, a jest u vesnic Oselna a Lhotic dolo- 
váním odkryt. Útvar tento skládá se z pískovců šedých, rudošedýcli a zelenavě šedých, 
více drobno- nežli hrubozrných, a dosti kolmo zapadajících. Vrstvy tyto střídají se se 
slojemi lupku bez otisků, a v tomto leží zase slabé vrstvičky antliracitu, vše dohromady 
na 5 siř. mocnosti. Anihracit Lhotícký jest ale velmi nečistý, a jak zkoušky ukázaly, 
nehodí se k topení, pročež se od dolování opět upustilo. 

Kamenné čili černé uhlí jest mnohem obyčejnější a tedy mnohem didežilější 
nežli anihracit. V přírodopisném ohledu nedá se kamenné uhlí tak snadno ustanoviti, 
poněvadž obsahuje náramné množství odrůd. 

• Vzorem kamenného uhlí můžeme jmenovati mastné kovářské uhlí, které, je-li 
čisté, černou aksamitovou barvu má, křehké jest a 1,27—1,30 v porovnání s vodou 
váží. Uhlí toto obsahuje 80—85"/,, uhlika. 

Zvláštním způsobem se chová v ohni. Na rošti zapálené hoří snadno, ba i ve 
volném vzduchu, plamen jest bílý, dlouhý a vyvinuje silný kouř; úlomky proměňují při 
hoření svou podobu, nadýmají se, splývají a celá hmota se konečně slejc. Hoření po- 
kračuje neustále, až se všechno v popel promění. Je-li plamen velmi živý, jako n. p. 
v kovářské výhni, roztaví se konečně i popel a promění se v skelnatou strusku. Uhlí 
takové hodí se jmenovitě k dělání tak nazvaného koksu, který není nic jiného, nežli 
vypálené uhlí, z něhož látky, které se v plyn proměňují, vypuzeny jsou, lak že uhlík 
takřka seslředěnější v něm zůstává. Koks jest mnohem lehčí nežli kamenné uhlí, po- 
měrní váha jeho obnáší 0,60—0,70. Na povrchu a uvnitř objevuje mnoho bublin, které 
povstaly vyvinujícími se plyny, oslairií látka jest celistvá, jako skelnatá, na hranách 
úlomků ostrá. 

Koks připravuje se buď ve zvláštních hranicích Cmilirích), bud v pecech, anebo 
také zůstává v železných kelýmkách při dobývání plynu k osvětlování. Upotřebení jeho 
v železniclví jest předůležité, poněvadž se rudy jenom koksem tavili dají. 

Vzorní tato odrůda kamenného uhlí není ale právě nejobyčejnější, nýbrž vysky- 
tuje se jenom v jednotlivých pruhách mezi hubenějším a sušším uhlím, které 
v útvaru našem převládá. Hubené čili suché uhlí poznává se již podle své mdlejší 
barvy. V ohni má sice laké dlouhý, bílý plamen, ale neslévá se a nespéká, jako pře- 
dešlá odrůda. Zároveň s touto převládající odrůdou vyskytují se u nás po různu ještě 
některé jiné způsoby uhlí, z nichžto nejznamenitější jest pružné listnaté uhlí. 
Uhlí loto nemá velikého lesku, barva padá do šedá a hnědá, sloh jest velmi tence bři- 
dličnalý, skoro listnatý, jednotlivé listy pružné jako tenké odštěpy dřevěné. Veliké 
množství otisků provází toto uhlí ; v němž objevují se často velmi zřetelně na plochách 
rozštípáním povstalých. Uhlí toto hoří dobře a zapaluje se již na svíce, plamen jest 
veliký, světle žlutý, silně čadivý, j^ako ^ pochodně; na ohništi ale nespéká se, nýbrž 



99 

zanechává kusy vypálené v neproměněné podobě. Pamělihodiié tolo uhlí nalézá se ja- 
kožto '/„ siř. mocná vrstva nad obyčejným suchým uhlím v nejhořejší sloji Rakovnického 
útvaru. Vyslovil jsem již v předešlém článku domnCnku, že nejhořejší vrstvy tyto snad 
k Pcrinskéniu útvaru připočítali se mohou, v čemž tím více potvrzen jsem byl, naleznuv 
v tomto lupcnalém uhlí u Kounové nedaleko Krušovic stopy rybích šupin a zubíi, které 
s Permskými rybami ponékud souhlasí. 

Krásná anglická odrůda, candle coal , totiž svíčkové uhlí, nevyskytuje se v Ce- 
chách. Jest to uhlí lesklé, černé, které v podlouhlé roubíky so vyštípali dá, jichž užívá 
se v An^ii v chatrčích chudých lidí k osvětlování. 

Rozumí se ostatně samo sebou, že mezi mastným kovářským a suchým obyčej- 
ným uhlím mnoho přechodních odrůd se vy.skyluje. Vzorem těchto přechodů jest uhlí 
polomastné, zvlášlě u Svaloňovic nedaleko Náchoda, u Rušlěhradu a u Liblína se vysky- 
tující. Uhlí loto spéká se na ohnišli napolo a hodí se proto zvláště dobře k topení 
světnic, poněvadž, jako kovářské spékavé uhlí, dlouho teplo drží a přece rošt tak silné 
nczacpává. I tolo uhlí dá se v koks proměnili a bezpochyby bude základem příštího 
racionálního železniclví, až totiž také u nás železo koksem se dobývali bude *). Ro- 
zeznání všech těchto odnld dle přírodopisných znaků jest ale nesnadné. Barva prášku 
čili lak nazvaný vryp podává někdy užitečné poukázky. Anlhracitové a hubené uhlí má 
totiž černý prášek, kdežto kovářské uhlí někdy hnědý vryp ukazuje. Ale tyto poukázky 
nejsou jisté, nebof často objevuje také kovářské a koksové uhlí černý prášek. 

Aby se povaha uhlí dobí-c posoudila, musí se s každou odrůdou zvláštní zkouška 
vyvésti. Má-li uhlí k topení pod parním kollom slo.ižili, musí se vyskoumali, mnoho-li 
vody jedním centem v páru se proměnili dá; má-li k dobývání plynu sloužili, vyskoumá 
se množství plynu, které se z centu vyvinuje ald. Při takových zkouškách musí se na 
všechny okolnosti ohled bráti. Čas jest jedna z nejdůležitějších okolností, a některé 
kamenné uhlí považuje se jenom proto za lepší, nežli jiné, které větší teplo vyvi- 
nuje, poněvadž rychleji hoří a v daném čase vělší množství pái^ připraví. 

Sloh kamenného uhlí jest vůbec vrstevnatý. Přelomí-li se kus uhlí, pozoruje 
se na příčním lomu obyčejně mnoho souběžných černě lesklých pruhů, střídajících se 
s mdlými vrstvami. Lesklé pruhy skládají se z čistějšího uhlí a obsahují sotva 2"/o po- 
pele, kdežto mdlé vrstvy 8 — lO^/o hlinitých částí obsahují. Kamenné uhlí jest tedy tím 
čistější, čím více v něm lesklé pruhy převládají. Mimo plochy, které se vrstevnatosli 
utvořily, pozorují se ještě četné kolmo stojící a křižující se rozpukliny, které když pře- 
vládají, rozpadnuli kamenného uhlí v jednotlivé kousky za následek mají. Na těchto 
plochách objevuje se nejčaslěji kyz, někdy i leštěnec, a zdá so že povstaly následkem 
vyschnutí původně mokré uhelné látky. Čím čistější uhlí jest, tím více kolmých rozpu- 
klin obsahuje; nečisté odrůdy bývají mnohem souvislejší. 

Jest ledy litovati, že v uhelnách našich drobné loto uhlí dostatečně se nespolřc- 
buje, anof by se ho k dobývání plynu, k dělání koksu ald. výborně použili dalo. Může 
se mi ovšem namítali, že toto uhlí kupců nenajde, ale malá příprava by cenu jeho za- 
jisté zvýšila. Nechf se dělají z drobného uhlí cihly. Vezmiž so toliž deliet, při dobý- 
vání plynu nachytaný, ten smíchej se s drobným uhlím, čímž promění se v jistý způsob 



*) U Radnic staví, jak do-slýcháme, pau hrabě Zdeuěk Slerulierg vysokou pec, v níž se železo 
koksem Badníckým taviti má. 



100 

malty, která se pak vtlačí do forem a vysuší. Uhelné cilily lak připravené poskytnou 
výborné palivo, a najdou zajisté vděCných odběratelů. 

Co se lučebního sloučení minerálního paliva dolýče, převládá v něm uhlík nad 
ostatní prvky znamenitě. 

Všeobecně nalézá se v něm vedle uhlíku ještě vodík, kyslík a něco dusíku. 
Lučební zkoušky ukázaly, že i tu přijmouti se může trojí druh; totiž černé, hnědé uhlí 
a rašclina; nebot u každých z těchto druhů jest lučební sloučení jiné. 

Nejdůležitější práci v tom oboru uveřejnil francouzský chemik Regnault r. 1837. 
V následující tabuli jsou nejhlavnější výsledky jeho sestaveny. Aby byl přehl«d lehčí, 
odtáhl se popel, který u kamenného uhlí 2 — 8% obnáší, od vypočítaných prvků. 



Jméno 


Hutnost 


Lučební sloučení 




Uhlík 1 Vodik 1 Kyslík a dusík. 


AnthracH 

Mastué kovářské uhli . . . 

Hubené snché nhlí 

Hnědé uhlí bez stopy org. slohu 
Hnědé uhlí dřevnaté . . . ■ 

Rašelina 

Dřiví 


1,46 -1,34 
1,30 
1,30 
1,25 
1,10 
1,05 
1,0-0,70 


94,89 92,85 
89,19-89,04 
78,26 
73,79 
66,96 
61,05 
49,07 


4,28-2,55 
5,31 — 4,93 

5,35 

5,29 

5,27 

6,45 

6,31 


3,19-2,16 
6,0-5,50 

16,39 

20,92 

27,77 

32,50 

44.62 



Poznává se z toho přehledu, že paliva zde uvedená tím více kyslíku a dusíku 
obsahují, čím novější jest útvar, v němž se nalézají; lučební sloučení přibližuje se zpo- 
nenáhla k dříví. Anthracit jest tedy nejkrajnější mez, na níž proměněné palivo stojí. 
Vezmeme-li ohled na to, že rozloučení jest tím dokonalejší, fím déle Irvá, přijdeme 
k náhledu, že kamenné uhlí lim starší jest, čím více uhlíku a méně vodíku a kyslíku 
obsahuje. S tím souhlasí též zemězpylné výslc.dky. Neboť anlhracit nalézá se v nej- 
hlubších vrstvách, kamenné uhlí loží pod hnědým, a toto zase pod rašelinou. 

Lučebním sloučením vysvětlují se též výjevy, které se u každého druhu pozo- 
rují. Anthracit má proto malý a slabý plamen, poněvadž se při hoření jeho mnohem 
méně plynů vyvinuje, nežli u kamcnnéiio a hnědého uhlí. Též hutnost objevuje od 
dříví začínajíc zvětšující se řadu. Tento znak jest tak stálý, že se ho může používati 
k průmyslnému ocenění kamenného uhlí. 

Kdyby se lučební zkouška, která by poměr prvků ukázala, snadno vyvésti dala, 
byla by průmyslu znamenitě důležitá. Zkouška taková požaduje ale mnoho času, mnoho 
obratnosti a zvláštních příprav, pročež nedá se v obyčejných případnostech vyvésti. 
Skoumatelé obmezují se tedy na udání poměru popele k uhlí, množství koksu, plynu, 
dehtu atd. 

Připojujeme v následujícím přehledu výsledek některých takových zkoušek, které 
byl pan prof. Karel Balling na politechnickém ústavu s českými odrůdami vyvedl a kte- 
réž p. prof. F. X. M. Zippe v časopisu průmyslní Jednoty r. 1843 uveřejnil. 



101 











Výtěžek 




Koks v P. C. 
dlo váhy 


Popel 


ít p. c. 




Naleziště 


dehtu 1 plynu 




v P. C. 


v kosíko- 




kam. uhl( 


koksn 


vých stř. 
je 100 lib. 






8,00 
16,00 


10,00 
20,30 


5,00 


200 


Žďárky ii Náchoda (uejliořejši 


sloj) 78,00 








4,70 
15,00 


7,23 
23,77 






Vlkýše (v Plzeusku uejhořejší 


loj) 


63,10 


_ 





„ „ středuí 


„ 


60,90 


15,00 


24.63 


_ 


_ 


11 » nejdolejš 


„ 


34,60 


17,70 


14,10 


— 


— 






59,30 




2,31 
3,87 


5,00 


212 




2,36 


Vranov n Radnic . • 


62.50 




4 46 




Sv. Jindřich u Vranova . . 




53,80 


_ 


_ 


3.84 




Motolka n Krušovic za Slaným 




65,63 


16,62 


63,33 


_ 


212 


., 




56,25 


9,06 


51,10 


- 


130 



Vidíme z toho, že takové' lučební zkoušky žádných absolutních výsledků nepodá- 
vají, a že teprv až všechny odríidy proskoumány a píírodopisně, lučebně a piůmyslně 
vyzpytovány hudou, všeobecné sady s větší určitostí vyslovili se dají. 

IV. Plyny, které se z kamenného uhlí vyvinují. 

Je-li minerální palivo dolováním nebo jinými příčinami odhaleno, vyvinují se z 
něho plyny, jejichžto nahromadění bývá někdy velikou překážkou při dobývání. Piyny 
tyto jsou uhlovodík a uhličnatka. 

Uhlovodík (Kohlenwasserstoffofas) vyskytuje se někdy v anthracitovém uhlí, 
velmi často v mastném, málokdy v hubeném, a skoro nikdy v hnědém uhlí. Objeví-Ii 
se v nějaké uhelní sloji, pak jsou všechny její části tímto plynem proniknuty, zvláště 
ale bývá nahi-omaděn v přerušených a rozdrobených slojích. Někdy se íine jako proud 
z jistých míslnoslí, obyčejně ale vydychujc se z celé plochy odkrytého uiilí. Vydy- 
chování toto provázeno jest lichým praskotem, povstávajícím odtrženými částkami. Někdy 
se tento plyn i zraku objevuje, ačkoliv jinak jest neviditelný, a vine se pak jako ko- 
touč dýmu ke stropu štoly. Tato viditelnost pochází od rozličné lámavosli svělla v roz- 
ličných plynech, nebof jinak se láme' světlo ve vzduchu, jinak v uhlovodíku. Svou 
menší poměrní váhou vyzdvihuje se do výšky, nahroinaďiije se na jistých místech 
a smísí se s povětřím, z čehož povstávají nebezpečné třaskavé plyny (schlagendc 
Welter). Přiblíží-li se horník s kahanem k takovému plynu, zapálí se v okamžení a vy- 
bouchne ohromující ranou, která nešťastného horníka omráčí. I( ochránění vynašel 
slavný ansflický fysik Davy lampu z drátěného tkaniva zhotovenou, která plyn k ohni 
nepřipouští. Největší pozornost musí se věnovati místům, kde se přetržené a rozko- 
tané sloje objevují, nebof tam bývá plyn někdy v znamenitém množství nahromaděn 
a stlačen: jestli se pak nešťastnou příhodou zapálí, trhá skály a bývá příčinou neštěstí 
a zkázy. Na štěstí objevuje se v Čechách velmi slabě, a to snad z té příčiny, že máme 



102 

z vřtšího riílu hubené uhlí. Y Belgii a jmenovitě v Anglii, kde se mastné uhlí dobývá, 
bývají nešfastiié výbuchy, jiniižto mnoho horníků Ziihyne, došli obyčejné. Týž plyn to 
jest, který u břehu Kasiiického more blíž města Baku z dulin země vystupuje a pro- 
slulá ohnivá zřidla tvoří. 

Jak povstává tento plyn ? Byl již při tvoření kamenného uhlí uzavřen, nebo vy- 
vinuje se neustále z této uhelné látky? Tato otázka není ještě dokonale rozhodnuta; 
porovnáme-li vsak s lim vylvoření tohoto plynu umělým zpíisobem, totiž deslillací, míi- 
žeme se domyslili, že povsiává neustále zponenáhlou lučební proměnou kamenného 
ulili, jejížto výsledek konečně by byl íislý uhlík. Můžeme si představiti, že uhlí, když 
se z prvopočátku pískem zasypalo, měkkou, k rašelině podobnou hmotu představovalo, 
která pod ohromným tlakem zponenáhla se rozlučovala a vysychala. Přijdeme pnk 
k lomu náhledu, že se uhlí takřka bez ohně destillovalo, poněvadž stejné výrobky u hor- 
kého deslillování se objevují. Plyn, jímžto se měsla nyní osvětlují, není právě nic ji- 
ného, nežli uhlovodík z kamenného uhlí ohněm dobytý. 

1'hličnatka (Kohlensáure) objevuje se v českých uhelnišlích mnohem oby- 
čejnéji, nežli uhlovodík. Plyn tento nenalézá se ale v kamenném uhlí, nevyplňuje jeho 
dutiny, nýbrž zdá se teprva vyvinovali, když povrh uhlí se odkryje a s povětřím se 
stýká. Uhličnalka neřine se z uhlí praskotem, nýbrž nahromaďuje se nejraději v sta- 
rých opuštěných místech, na nichž vzduch průvanem nebyl obnoven. K lakovým místům 
může se horník jenom š největší opatrností přibližovati, do starého šachtu spustí na- 
před kahan, nebo do starého místa strčí na tyčce nejdříve svěllo, a shasne-li tam, ne- 
může dále se odvážiti ; nebof v uhličnatce udusí se plamen i člověk. Vyvinování uhlič- 
nalky jest z\lášlě v takovém uhlí hojné, které se na povětří snadno ruší a silně hoří. 
Zahřeje-li se na některých místech uhlí samo sebou, vyvine se tam uhličnalka velmi 
silně, a za krátký čas, přes noc může vyplniti celou šachtu ; nebof jsouc těžší nežli 
vzduch, zůstává dole leželi a vystupuje teprva, když všechny dolejší místnosti naplněny 
jsou. Doly takové jsou pak neschůdné, až se průvanem škodlivý plyn vyžene. Máme 
v Čechách bohužel mnohých příkladů, že neopatrností v takových okolnostech mnoho 
lidí zahynulo. Vyvinováni uhličnatky vede nás k nejpodivnějšímu úkazu v slojích ka- 
menouhclných : k zapálení jejich samých sebou. Úkaz tento jest dosaváde velmi ne- 
dokonale vysvětlen. 

Nahromadí-li se toliž, bud v stole, bud venku na haldě, což se často s menšími 
odpadky stává, zahřeje se toto uhlí zponenáhla, vydychuje ze sebe veliké množství 
uhličnatky a zapálí se konečně samo sebou. Úkaz tento řídi se dle povahy uhlí. Ně- 
které uhlí nezapálí se nikdy samo sebou, nechf si dosti dlouho leží v teplém a vlhkém 
povětří (kteréž se zapálení podporovati zdá^, jiné ale již v malém množství se zahřívá 
a zapaluje. Myslilo se druhdy, že hlavně kyz jesli příčinou tohoto úkazu, načež k. p. 
kyzonosné sloje u Votvovic poukazovati se zdají a kdežto skutečně stará sloj jedna se 
zapálila ; vyskytuje se ale uhlí, které kyzu nemá a předce velmi rychle se zapaluje. 

Též hnědé uhlí se zapaluje, a sice mnohem rychleji nežli čirné ; mámef v Ce- 
chách množství vypálených uhclnišf u Teplice a Karlových Varů, v Lužici u Žilavy, 
v Uhřích u Šoproiiě atd. To právě zdá se ale poukazovati na to, že jen to uhlí se 
zapaluje, které na vzduchu rychle se rozkládá. Ovšem bývá hnědé uhlí bolialší na kyz, 
nežli černé, ale v porovnání s černým rychleji zvětrává i bez kyzu, lak že rušení to- 
hoto neroslu může býti jenom následkem, nikoliv ale příčinou tohoto úkazu, 



103 

Jestli se uhlí v dole zapálilo, nezbývá jiného proslředkii, nežli silným prflvanem 
vzduch vysušili a občerstvili, spolu ale nejvíce zahřátd uhlí odstraniti. Zazdí-li se zahřáté 
uhlí, jak se řaslo stává, pevnou zdí, nebývá tím spomoženo, uhlí ruší se dále a doutná, 
jakoby v sobě samém kyslíku potřebného nalézalo. 

Rušení kamenného uhlí nemá ale vždy oheň za následek, nýbrž často se jenom 
rozpadne, rozkouskuje a vodou odplaví. Z toho pochází, že uhlí na svých výchozích 
koncích skoro úplně vyhlazeno bývá. Voda, z povrchu země do vnitřku vnikající, bývá 
nejhlavnější příčinou tohoto rušení, neboť jednak uvolňuje souvislost částek, jinak při- 
vádí neustále vzduch do podzemních hloubek, který rušení prostředkuje. 

Z tohoto rušení pochází též, že uhlí, které dlouho na haldách leží, zponenáhla 
se kazí. Nejlepší jest čerstvé uhlí; slaré, dlouho na povětří vyleželé, stává se někdy 
ziiplna neprodajiiým. Není tedy dobře, veliké zásoby kamenného uhlí nahromadili, ný- 
brž těžení musí se řídili vždy zrovna dle odbytu. 

V. P li v o d li a m e n n é h o ulil í. 

Jesti na bíledni, že kamenné uhlí z proměněných rostlin povstalo. Neboť množ- 
ství otisků, přechod anthracitu do černého, toho do hnědého uhlí a rašeliny, jakož i stopy 
ústrojného slohu, které se v uhlí samém vyskytuji, podporují dostatečně tento náhled. 
Jiná otázka jest ale, jak se rostlinstvo v tak velikém množství nahromaditi mohlo, že 
nyní celé mohutné sloje tvoří. V ohledu lom vyřčeny byly dvě domněnky, z nichžto 
první tvrdí, že rostliny v útvaru kamenouhelném byly naplaveny, druhá pak zase, že 
rostliny tyto na svém místě původně rostly. O podstatě jedné a druhé domněnky bylo 
již mnoho hádáno, zdá se ale, že obě mají stejné opravném'. Neboť ačkoliv domněnka 
naplavení na naše* české kamenné uhlí obrátiti se nedá, shoduje se předce s uložením 
uhelných slojů v jiných zemích a v jiných útvarech, jakož se slabé vrstvičky uhlí v na- 
šem křídovém útvaru hlavně z naplavenin odvozovati mohou. 

Ze ještě podnes znamenité spousty dříví ve velikých řekách se odplavují a da- 
leko od svého původního stanoviště bud na pobřeží mořském nebo u dalekých ostrovů 
usazují, jesti známý údaj. Neboť nahromadění takového dřiví v řekách severní Ameriky 
a Sibirie náleží k obyčejným úkazům. Island, Spitzbergy, Labrador a Gronie zaopa- 
třují se dostatečně naplaveným dřívím, uneseným mořskými proudy. Můžeme ale snadno 
se domysliti, že řeky pravěké mnohem mohutnější byly nežli dnešni, a že tedy napla- 
vování odtrženého dříví ještě u větší míi'e vykonávati se mohlo. Takové-li naplaveniny 
později pískem a hlínou se zanesly, připravily se tím do okolností, v nichžto se v ka- 
menné uhlí proměniti mohly. Dejme tomu, že takové případy u oustí jediné řeky ně- 
kolikráte se opakovaly, a obdržíme tím celé souvrství, složené z pískovců, jílů a slojů 
uhelných, lak jak je v přírodě nyní nalézáme. Že ale vrstvy dříví tak naplaveného ve- 
likou pravidelnost ve svém uložení, jakož i všude stejnou mocnost nejeví, nýbrž že ča- 
sto nepravidelné nahroniaděniny, zvláště na jistých místech silné, tvořili musí, vysvitá 
samo sebou z původu jejich. Toť skutečně nalézáme u jistých pomořských útvarů v 
Anglii, Bcjoij, Americe atd. Kamenouhelné sloje jsou lam dle mocnosti velmi nestejné, 
na mnoho náhle rozšířených kusů rozdělené, tak že mimovolně upomínají na hromadu 
před hrází jistou naplavenou. Pro větši díl uhelných slojů musí se ale druhá domněnka 
přijmouti, totiž že rostlinstvo, z něhož povstaly, na tom místě rostlo, kde se sloje utvo- 
řily. K Inkovým slojům náležejí jmenovitě české a vůbec všechny sloje, které v stejné 



104 

mocnosti po velikých prostorácli rozšířeny jsou a v podložených vrstvách lupek skarao- 
nělinami (zvláště Sligmariemi) naplněný objevují. 

Nesmíme se ale domýšleti, jakoby snad pralesy na těchto místech byly zkáceny, 
naplavenou hmotou zasypány a v kamenné uhlí proměněny bývaly. Neb rostlinstvo ka- 
menného útvaru nepředstavuje kmeny k dnešním lesním stromům podobné, nýbrž ba- 
henní a pobřežní šfávnaté, duté lodyhy, které na místech bahnitých z moře neb slad- 
kých vod vystouplých bujněly a jako rostliny na dnešních rašelinách se vyvinovaly. 
Kamenné uhlí povstalo tedy z většího dílu z pravěkých rašelin. Z bahen na mnoha 
čtverečních mil rozšířených vyrůstaly nejdříve šfávnaté, mnohoramenné a lezavé kmeny 
CStigmarie), mezi nimi vystupovaly v hustém seřadění velikánské lodyhy plavuňovitých rost- 
lin (Kalamity, Sigillarie, Lepidodendra) a nesčíslné množství kapradin. Jedno pokolení 
povstávalo na druhém, jako v dnešních rašelinách, a to se mohlo po celá tisíciletí opako- 
vati. Ryzost uhelné látky, nepřetrženost a stejná mocnost slojů, kolmo stojící kmeny, 
jakož i (jmenovitě v Čechách) obstoupení útvaru vyššími horami, poukazují jedině na 
tento způsob původu uhelných slojů. Byla-li pak zarostlá krajina opět na delší čas za- 
topena, pokrylo se rostlinstvo vrstvami naplaveného písku a hlíny, až se opět nové bahni- 
sko vytvořilo a bujný zrůst opět je pokryl. Proto obsahují jmenovité lupkové vrstvy, 
bezprostředně nad uhlím uložené , veliké množství porůzných , z nejbližší pevniny od- 
tržených rostlin, proto zdají se útvary kamenného uhlí v Čechách a sousedních zemích 
tvořiti ostrovy, které, málo nad okolní vodstvo povýšené, čas od času se ponořovaly a 
opět nad hladinu vystupovaly. 

Důkladnější náhled obdržíme v tuto věc, poohlidneme-li se nyní po četných sto- 
pách zahynulého rostlinstva v útvaru tomto. Poznání a porovnání těchto zbytků dávno- 
včkosli s nynějším zrůstem otevře nám pak větší rozhled a poved* nás blíže ku po- 
znání Csikálníeh poměrů, které v době kamenouhelní na zemi panovaly. Popis tento za- 
necháme si k příštímu článku. 



Klíčeni. 

Sepsal Em. Purkyně. 

Když semeno zouplna dozraje, což se vždy spolu s dozráním plodu stává, rostlina 
uiateřni do světa je vyžene. Nastane rozsívání. U rostlin totiž, které člověk nemlátí, 
aniž \7sívá, semena sama na rozličný způsob obálek a jiných částí, jimiž k rostlině 
připevněna bývají, se sprostí a blíže neb vzdáleněji od matky své sídla svá v zemi hle- 
díijí. Někdy celý plod zrnka zavírající od kmene odpadává, jak to s našimi jablky a 
hruškami bývá. Jistě mnohý pod jabloněm ložící, an okolo něho zralé ovoce se hřmotem 
s větví jedno po druhém padalo, nemyslil, že jabloň tím nikterak nechce nás jablky pro 
vánoce obdarovati, nýbrž že svá semena rozsívá. Tehdáž semeno čekati musí, až plod 
docela shnije, tato trpělivost ale odměňuje se tím, že shnilé ovoce semenu úrodnou, hno- 
jenou půdu poskytuje. Také to velmi dlouho netrvá, až jablko shnije, což kaídý ze čte- 
nářů již zkusil, ncchal-li zralé jablko nějaký čas na vlhkém místě ležeti. Než u jiných 
zas rostlin ani té malé trpělivosti pro semeno potřebí není. Plod obyčejně již na rost- 
lině se rozpukává, a často timlo rozpukáním semena se vyhazují. Nevymršli-li se ale 
zrno tím způsobem, luf mnoho jiných sil ještě v přírodě bytuje, které začatou práci 



105 

dokončují. Vílr násilnou rukou vše odnáší, co plodného na rostlině, ba rodící bylinu 
samu zláme a s sebou valí po zemi. Déšf vyšpláchá otevřené plody a zrnetko dolů 
k půdě smyje. Ptákům, když na větvích a na rostlinách sedí, ač bedlivě každé zrno 
zobáky nabodají, často něco pod stůl a na zem padá, ano některá semena, jako n. p. 
semena skořice, klíčí jenom tenkráte, když prvé od ptáků sežrána byla. Jiná semena 
zas, jak jsme jedno z nich v předešlém článku (Tab. IV. Fig. 7) vypodobnili, jsou vlásky 
a pírky opatřena, v nichž vítr se chytaje daleko je zanáší. Než předce z nesčíslného 
množství semen, jež rostliny rodí, největší část zahyne bez klíčeni. Makový plod rodí 
tolik zrnek, že kdyby z každého zase vyrostla rostlina a loto vyšívání a vyrůstání jen 
tři léta trvalo, celá zeměkoule makem by pokryta byla. 

Pozorujme ale tcJ semeno, tím neb oním způsobem do půdy přišlé. U některých 
semen bychom velmi dlouho čekali museli, až by se klíček nějaký ukázal, nebot žalud, 
semena palem, jako datlové zrno nebo kokosový ořech, potřebují léta, než ze země vy- 
rážejí. Jiná semena, jako bob, hrách, ječmen, oves a t. d., po několika dnech již ko- 
řínek svůj na potravu vysílají. A však i stejná semena jinde dlouho v půdě leželi mo- 
hou, jsou-Ii jen proti vodě a vzduchu chráněna. Vykopá-li se hluboký příkop, Iřebas na 
jaro, kde možnosti není, že by ještě semeno nějaké s rostlin spadlo neb vílr je zanesl, 
přece strany přikopu brzo klíčícími rostlinami se pokryjí. Ony rostliny povstaly ze 
semen dlouho v hluboké zemi spavších, které ale motyka, na povětří a do vlhké země 
je uvedší, ze sna probudila. Pročež lakó všecko obilí v suše zachovali se musí, nemá-li 
klíčiti, nebof zrnko velmi snadno se ze sna probudí , zvláště když do příliš tvrdých a 
tlustých skořepin zahaleno není. Jest totiž u semena od času ouplného dozrání až 
do klíčeni vzrůst jen zastaven. Kelní rostlinka v něm zavřená již růsti musela od času 
květu, než tak krásně co samostatná budoucí rostlina se vyvinula, i ráda onu práci dále 
vede, poskylne-li se jí příznivé příležitosti. Od rostliny, na které símě dozrálo, nemá ono 
již ničeho očekávali; vždyf nejlepší její šťávy vyssálo. Proto ji opustí a hledá si pokrm 
v zemi. Pokrm, jenž v zemi se nachází, jest především vlhkost, a tudy také semeno 
klíčí, dáme-li je jenom do vody. Učiňme to, abychom hlavní výjevy klíčeni pozorovati 
mohli. 

Semena bílkem opatřená, jako n. p. pšenice, ječmen a jiná, chovají v sobě klíček, 
jako do nádobky, hnojenou zemí opatřené, vsazený. Bílek (Fíg. 8. a Tab. IV.) , jak jsme 
v předešlém článku pravili, u obilních semen složen bývá ze škrobu a obkličuje rostlinku. 
Voda bílek změkčuje , klíček škrob do sebe ssaje i roste a roste, až zastoupí místo 
bílku. Vezmeme-li semínko led do ruky, ukáže se nám měkké, tak že je mezi prsty roz- 
tlačili můžeme, což by se nám se suchým zralým nebylo podařilo. Má-li se kel led 
ještě zvětšovati, nepůjde to jinak, než roztrháním obálky semenní. U semen, kde bílku 
není, jak se samo sebou rozumí, není potřebí do klíčeni onoho času. Bobový kel 
semenní již za času zrání lusku více a více bílku, co tehdáž v zásobě měl , do sebe 
vssál a tedy zralý bob neb kaštan ve svých velkých kelních listech všecky ony krmné 
látky chová, an kořínek a pírko neb poupátko semenní ještě v nejskromnější podobě se 
nalézají. Hrách a bob jest po dozráni svém lak daleko v klíčeni jako pšenice, která 
asi den ve vodě neb v zemi ležela. Když led krmící látky rovně rozděleny jsou, za- 
čínají se po celém zárodku hlavně v buiikách kelních listů proměíiovali, a pak nejvíce v 
kořínku. Škrob se rozpustí a slouží ku potravě a vzrůstu, kořínek pak pomalu se pro- 
dlužuje a zvětšuje, až obálku semenní prorazí. 



106 



Již u zralého bobu a bráchu pozorujeme kořínek (Tab. IV. Fig. 1.) v podobě 
malého ocásku k semenu přilehajícího. Jsou tam též obálky semenní vždy nejtenši, pro- 
nikání kořínku málo stěžující. U bobu do vody vloženého pozoro- 
vali můžeme, jak každou hodinou ocásek tento víc a více se napíná, 
až konečně vypučí. Kořínek až posavádc jenom na outraty látek 
v kelních listech nahromaděných rostl, jak mile ale vypučil, sám po- 
máhá rostlinku živili. Rychle se vrtá mladý kořen hloub do půdy, a 
ssaje co mu nejbližší hrudičky poskytují. Ve vodě nedá se bažení 
kořínku dolil lak pozorovali, slrčíme-li ale bob do země, tak že ko- 
řínkem tvořený ocásek nahoru strmí, brzo pozorujeme, jak kořínek 
vyrážející se skroutí, až svého přirozeného směru, totiž prosto dolů, 
dosáhne. Na dřevorytu Fig. 1. r.) Obrázek náš vypodobňuje bob / 
klíčící, u kterého kelní listí (Fig. 1. c) jen málo teprv z obálek (T) vy- 
hledají. Neníf ale všecko to, co v našem obrázku od semena dolů 
sáhá, samý kořen. Polovice toho jest již kmen rostliny. Při vzrůstu 
totiž země nad semenem okrouhlému , velikému bobu vetší odpor 
nastavuje, než dole špičatému kořínku. Vzrňslánim kmene tedy ko- 
řen hloub se tlačí, an ještě nemá síly semeno s kelním listy nahoru vyzdvihnouti 




Fig. 2. 




Než 

kořínek brzo postranní kořeny žene, (Fig. 1. r 2) 
jimiž se více v zemi upevňuje. Ted má kmen 
dosti podpory i baží nahoru jako kořínek do hlu- 
biny , až prorazí zem a semeno na světlo denní 
vynese. (Fig. 2.) Mezi lim ale i kelní listy obálek 
se sproslily, rozložily se na obě sírany, a u pro- 
střed nich poupálko kelní cFig. 2.) Ustky svoje 
zvětšujíc výš a výše vzrostlo. Ted již vzrůst na 
všecky strany stejně pokračuje. Kořínek roste 
hloub a více postranních kořínků do půdy vysílá 
CFig. 2. r 2), které spolu rostlinku upevňují a po- 
krm ze všech stran přinášejí. Kmen roste výš a 
rodí nové listi, tak že po několika dnech již zna- 



menité velikosti dosahuje. 

Jinak to jest u pše- 
nice a ječmene, vůbec u všech 
trav. Tu také nejprve koří- 
nek se jeví, ale kořínek ten 
již jest postranní kořen. Tab. 
IV. v předešlém článku představuje semeno ječmenné, v průřezu rý- 
sované. Kořínek (r) a kelní list (c) na oné figuře , ledy ve Fig. 3- 
též literami r a c naznačeny jsou , a vidět, že zůstávají v kelních 
obálkách (/) tečkovanou čárou naznačených. Z kořínku (Fig. 3. 
)•) vypučí postranní kořen (r 2) , a z kelniho lislu ("cj hned 
pírko proráží (/)■ Ve Fig. 3. též v průřezu vypodobněné ukazuje 
se, jak poupálka obilí a jiné podobných rostlin, trav, palem a lilií 
jsou sestavena. Neleží toliž, jak u poupálek stromů našich též i 



Fig. 3. 



// 




107 

bobu a jinýcli rostlin, jeden mladý list nad drubým jako klapky, nýbrž trfí jeden v dru- 
hém (Ficr. 3. f f^ f^ f*). Když jeden list vyrostl, druhý dole vyrazí v podobé 
špičky, a vezmeme-H do ruky nějakou trávu, spatříme, jak jeden v druhém trií a mladší 
od staršího dole obklíčen jest. Než lístky klíčících se rostlin na světlo vyrazivší také 
z jiné příčiny pozornost naši k sobě vábí. V semínku zralém i velké kelni listy i 
lístky pírka byly bílé, málo rostlin, jako n. p. javor, má pi-ižloutlé pírko. Na světle 
ale lístky rychle sezelenají. Oučinkováním totiž slunečního tepla škrob i jiné látky v 
buňkách rostlinních se proměňují a tvoří malá zelená zrnka, která pro nesčíslné své 
množství a průzračnost buněk celé rostlině zelenou barvu dávají. Můžeme si proměnu tuto 
lučební asi takto myslili, jak modrý šátek na slunci barvu mění. Rostlinám dává slunce 
zelenou barvu, tak jak ji šátku bere. Necháitie-li v tmavém sklepě semena klíčili, rost- 
linky z nich vyšlé budou bílé a leprv na světle sezelenají. Jen dvě z našich rostlin 
již v semeně mají zelené semenní poupátko neb pírko, brslen totiž a jmělí rostoucí na 
stromech, 2 kterého lep na pláky se zhotovuje. U ostatních po vyražení ze země zele- 
nost se jeví. Při nastávající zelenosli kelní listy vždy nejtmavěji se barvi, nejmladší 
listy poupátka vždy prvé bílé, potom žluté a na konec teprv zelené bývají. Kelní listy 
již sezelenalé zponenáhla chřadnou i opadají, a s nimi všecky upomínky na stav se- 
menní zmizí. Rostlinka již více méně podobá se své matce. 

Ještě třeba se zmíniti o několiko rozmanitostech v klíčeni jednotlivých rostlin. Zde 
ondy stává se u dikotyledonů , totiž u rostlin s dvěma kelními listy, že rovněž jako 
monokotyledony (rostliny s jedním kelním listem) ony kelní listy v somenních obál- 
kách zanechávají, častěji ale, že kelní listy, ačkoliv ze semena vypučí, až na světlo 
nepronikají a tedy jen pírko na povrchu země se jeví. U dubu zase vzrůstající kelní 
listy skořepinu žaludu vyzdvihují a jako čepičku na sobě nosí, až ji vyrůstající pírko 
odstrčí. U třešní a u švestky, jejichž pecky ještě tvrdší skořepinu mívají, tato skořepina 
vzrůstáním klu ve dva díly se rozpuká. Místo rozpukání, tak nazvaný šev, již jest nazna- 
čené a práce semínku lehká. Javorové kelní listy (Tab. IV. Fig'. 9. c) jsou v semínku 
mnohonásobně složeny. Začíná-li se semeno klíčiti, záhyby listův kelních se vyrovnají a 
semenní obálku od sebe odstrkují, jako motýl pupu svými křidly. A tak si vůbec před- 
stavme semeno jako motýlka, který málo ještě od své budoucí formy maje v pupě spí, 
až teplota jarní ho probudí. Kel semenní, jak mile zima luhy opustí, šíří a narovnává 
se v své ouzké komůrce, až ji prorazí a co krásná rostlina na světlo sluneční vystoupí. 

O dalším se vyvinování rostlin a jich květův a plodův pojednáme v číslech příštích. 



Horstvo Velebitské. 

Mezi třemi poloostrovy, které Evropa do Středomoří vysílá a jenžto jsou : Ibe- 
rický (se Španěly a Portugaly), Italský a íleckoslovanský, jest tento poslední až posud 
v přírodopisném i v každém jiném ohledu nejméně prozpytován. Přístupné pro nás kra- 
jiny jsou zde, jak známo, posud jen po severním lemu poloostrova a na západním konci 
jeho v přímoří adriatickém, pruh, na němž politicky rozdílné země od východu počínaje 
takto leží: knížetství Srbské, rakouské Pomezí vojenské, slavonské a chorvatské, Pří- 
moří chorvatské a o.strovy Ouarnerské, Dalmácie se svými ostrovy a Černá Hora, 



108 

Z télo rozsáhlé obruby poloostrova Řeckoslovanského obíráme sobě k dnešnímu 
vypsání severozápadní cíp, obsahující země mezi Istrií a Dalmácií rozložené, které země- 
správa rozvrhuje na Přímoří chorvátské , na Vojenskou hranici Ca sice od severu na jih 
pluk Ogulinský, Otočac a Líku), a na ostrovy dílem k Istrii, dílem k Dalmácii přidělené. 
Tento kus hraničí severně na Krajinu a království Chorvatské, východně na Bosnu či 
vlastně na Chorvatsko turecké, jižně na Dalmácii, a západně jej obléká modrá hladina 
Ouarneru, totiž zálivu Adriatického moře četným ostrovím naplněného. 

Již první pohled na mapu poučuje nás o tom, že vody z tohoto konce na vět- 
ším díle směrem východním k Sávě a Dunaji, tedy k černe'mu moři se ubírají. Přímou 
čárou obnáší délka běhu jejich od pramenův až k ústí mořskému asi 150 mil; pováží- 
me-li, že by potoky a řeky z télo krajiny mnohem kratší cestu, asi 5—8 mil, ku bře- 
hům Adriatického moře měly, již z toho ohledu pozornost naše obracujo se ku překáž- 
kám, které se jim v tuto stranu do cesty slaví a svah východní, ústí v Černé moře jim 
vykazují. Tříčina toho jsou ohromné hory, které se téměř náhle nad hladinou mořskou 
vypínají a vrcholí svými nad Sněžku naši , v celku tedy daleko nad Krkonoše vynikají ; 
ony činí přirozenou zed čili hráz, která vodstvu odpad k Adrialickému moři nepřipouští. 
Z toho je také palrno, že Líka, Otočac a Ogulín, ačkoliv jsou jižněji položeny než ostatní 
Chorvatsko, ačkoliv v nejbližším sousedství jsou s pobřežím moi-ským, nejvyšší a nej- 
chladnější krajiny zaujímají , a to pouhou hornatinu, která se v ohledu kUmatickém 
severnímu úbočí karpatskému rovná, není-li v mnohem ohledu ještě divější, co do úro- 
dnosti nuznější a v celé tvářnosti hroznější. Fysiognomie télo půdy, podnebí a pokrov 
rostlinní budiž přede vším předmětem naší úvahy, nežli k nástinu horopisnému (orogra- 
fíckému) a zcměznaleckému (geognoslickému) přistoupíme. Úroda a suchopárnost, bujná 
vegetace a holá skaliska, réva vinná a tmavé chvojí, ušlechtilé ovoce a nuzný oves, 
jižní Flora a stráně severního rázu, lahoda podnebí teplého a nevlídné studeno — to 
vše nalézá se zde v nejbližším sousedství, tak že vápencové hory, z kterých se vý- 
chodní pobřeží Adriatického moře skládá , na skrovném území nejostřejší protivy v pří- 
rodní povaze své poskytují. 

Po horách burácí bóra mrazivým dechem a udržuje na nich krutou vládou vše- 
chen ráz krajin severních ; pobřeží ale přívětivou hladinou moře a vlažným jihem (sci- 
rocco) nabývá tvářnosti břehův italských. Temena hor, vypínajíce se hned nad mořem 
v největší výši, zabraílují teplému větru od jihu vanoucímu a zachycují s druhé strany 
chladnou boru, kdežto na severním konci Chorvatska, k. p. u Záhřebu, právě na opak 
horstvo proti půlnoci je rozpostavcné, tak že jih na ně naráží a severní větry se zadr- 
žují. Tato zvlášfnost, podobně jako v Čechách, více v klimatickém ohledu platí nežli 
poloha zeměpisní; nebot zde i tam severní konce z té příčiny jsou v celku teplejší, 
jižní chladnější. — Hornaté kraje Chorvatska, jmenovitě Líka, Otočac i Ogulín, jsou vů- 
bec známé" co neplodné, nuzné, skalnaté ; lesní stromy, nedozrálý oves a zemčata jsou 
vše, co piida zdejší zplozuje, a to ještě jen místy, kde buď holá skála nebo nedostatek 
vody vegetací naprosto nevyloučily. Naproti tomu roviny posávské jsou nepřetržené 
úrodné a plodné, a úzký lem přímoří adriatického, kde se mu jen dost málo prsti do- 
stává, nejbujnějšími tvary slředomořského rostlinstva se pokrývá. — 

Nejpodivnější zvláštnost, která v krajinách těchto cizinci v oči bije, je ta, že 
údolí zdejší jsou samé kotliny kolkolem horami obklíčené, lak nazvané dolce, kam vchá- 
zeti a vycházeti lze jen přes hory, nikoliv ale, aspoň jen zřídka kde, úvalem neboli 



109 

nížinou, kde se u nás řeky ubírají. Taková dolina, podle našich pojmuv nepravidelná, 
je li-ebas nékolik liodin dlouhá, rovná, dosti vzdfilaná a k našim rovinám poněkud podobna, 
až na lo, že z ní žádného východu nenalézáme, a že poloky, proběhše ji v tom neb 
onom směru, po krátkém běhu pod některou horou v zem se ponoi-ují. Takové místo 
nazývá se proto také ponor, a každý dolec, ktei-ý má svůj potok, má na svém nej- 
nižším místě přirozený tralivod v ponoru. 

Ubírajíce se přímou íárou od východu na západ, k. p. od Zavolja (na kor- 
donu) k Jablonci v přímoří pod Velebitem , nalezneme následující obraz krajiny. 
Údolí U n y okolo B i h č a (turecká tvrz Bihač, g-en. Bihca) , rozkládá se jako zahrada 
před námi, jako utěšené sady, k nimžto naše chorvatské pomezí jenom nuzný plot dělá. 
Podél hranice je naše strana vyvýšena a pahrbky její jsou větším dílem lesnaté odnože 
Malé Kapely. 

Přestoupivše Plešivici octneme se v dolině Korenické kolkolem horami 
obehnané, jejížto potok nalézá trativod svůj v ponoru na jihovýchodním konci údolí; 
obyvatelé nám povědí, že každoročně, kdykoliv v letě náhlý déšt v doUně zavítá, Kore- 
nica zprudka se rozvodní, luka zaplaví a seno nezřídka v ponor zanese, načež nedlouho 
potom na druhé straně Plešivice senoseky korenické v Klokotu vyplavou a do Uny 
se ubírají. 

Překročme zase horu západní a tu přijdeme v úhlednou dědinu Bunié, roze- 
stavenou na severním cípu doliny, která náleží k proslulé Krbavě , bývalému hrabslví 
s hlavním sídlem Udbinou, kterou na jižním konci doliny spatříme v tak teskné vzdá- 
lenosti, jako národní písně o její slávě připonn'nají. U Buniče se sbírají se strmin hor- 
ských potoky, jichžto osud, jakož i potoka Krbavy, podobný jest jako Kořenice ; snad 
již generál Laudon, jsa zde co důstojník okolo r. 1745, poznal tu smutnou stránku ze- 
mě, jejížto útroby všechnu vodu hltají, že zanechal zde po sobě podivnou památku, za- 
loživ — chtě přerušiti jednotvárnost — háj na rovině buniéské v pořádku armády roz- 
postavený, který i podnes Laudov gáj slově. Laud mu totiž říkají hraničáři, a hostinec 
v Buniéi má jméno jeho ve štítu. 

Nyní nás dělí jenom hora Čurma od Liky, ubíráme-li se ku Gospíéi. S te- 
mene Čurmy asi dvě hodiny cesty až ke Kule sestupujeme neustále po stráních na 
zpfisob schodův nebo larasův vždy níže a níže padajících, ale na každém schodu se na- 
lézá kotlina, kolkolem holými skalami obklíčena, v hlubině prstí nuznou naplněna a jakžtakž 
obdělána bídným zelím posázena neb ovsem poseta ; čím blíže se nám staví na oči vesnice 
Budak a Kula, tím četněji nás obkličují dolce a kotliny, nic jinak než jako propadliny. 

Okolo Gospiée rozkládá se nejprostrannější krajina, od jihu a západu lesnatými 
stráněmi Velebitu obražená, jen že se zdají odtud sotva polovici té výše obnášeti, jak se 
nad moře vypínají, důkaz že je i rovina tato vysoko položena. Všude, kam oko sáhne, 
potkává se s kamenitou a skalnatou půdou ; ani rovina okolo Bilaje, kde se Francouzi 
pod generálem Marmontem r. 1809 postavili, není pole válečné ani pšeničné ; sám potok 
Líka nerozkládá řečiště své ani po lukách ani v ornici, nýbrž plouží se v hlubokých a 
těsných rozpuklinách skalních, a dospěv několik hodin dále k severo-západu. v údolí 
kosínském padá v ponor, kudy se bezpochyby podzemně k moři dobývá. 

Odtud až k temenu velebilskému samé hory a doly, rozsáhlé lesy a prastaré 
hvozdy, jen že ncschůdné a nevlídné, bez pramonflv a potokův, jen na několika mí- 
stech s těsnými prosmyky pro vývoz dřeva, hlavního staviv a loďstva adriatického. Z po- 



110 

sledních vťcliolův spatřujeme širošírou hladinu mořskou s klikalými obrysy ostrovů jako 
na mapě rozložených. Cítn níže sestupujeme, lim patrněji nám zavítá vlažný vánek s 
mořským zápachem, cesia je ale nad míru obtížná a nebezpečná, slráíi svislá, na překot 
strmá, holá skála s tisícerými oslrými hroty někdy tak podivně vydlabanými, jakoby zde 
lijavec byl pral do tekuté hmoty, nežli stuhla a skameněla. 

Konečně sestoupíme na pobřeží, dívajíce se v modrozelené hlubiny, do níž se 
nesčíslná příkrá skaliska spouštějí, přerozličné zátoky, jeskyně, škuliay a skrýše tvoří, 
a s vlnobitím věčnou harmonii sykotu, dunění, pěnivého šumotu a hřmotu provozují. 
Opodále od břehu, jakoby se ještě nebyly nabažily divného pitvoření, vystupují znova 
nad hladinu mořskou a dělají větší menší ostrovy, stanoviska čilých rybářův a mornářňv. 

Znamenitou a svého druhu jedinou odchylku od pustého rázu hor činí krajina 
okolo Plitvických jezer, jicliž je sedmero, v lůně Malé Kapely asi 2 hodiny cesty 
na sever od Kořenice položených. Jezera nebo-li plesa (zejména: Kozjak, Galovac, 
Okrugljak, Crno jezero, Ciginovac, Proščansko jezero) činí kolkolem horami obklíčené 
kotle, z nichž se vods jako po schodech či patrech s jednoho do druhého vylévá. 
Mohutné hvozdy se rozkládají na vše strany v okolí jezer; jejich břehy ozdobují vy- 
soké topoly, buky a ztepilé sosny, po příkrých stráních a skalnatých stěnách povlékají 
nízké křoviny a bujná tráva šedé balvany, na mnohých místech bělavým ďarem pokryté, 
a tak je liduprázdná krajina při vší lichosti čarokrásně oživena, pravý obraz tajemné 
krásy Přírody, která se hlučnému světu ukrývá. Nejmalebnější divadlo poskytuje ná- 
vrší na cestě z Priboje nad jezerem Kozjakem, odkud se šest jezer s krásnými vo- 
dopády přehlédne, mezi nimiž jeden ozdoben jest u prostřed ostrovem jedlemi porost- 
lým. — Voda Hne se hřmotně a s divým šuinotem do propasti pěnivé, zde přes roze- 
rvaná skaliska náhle a prudce, tam zase v četných pramenech a obloucích, tu hrkotem 
v drobném skoku přes menší kamení, všude ve hlučné kouzelné harmonii, až pak se 
v zrcadlové hladině prozračně zeleného plesa nasbírá a na druhém konci podobnou 
scénu opakuje. Konečně tato zajímavá hra najednou přestane ; jako ve fantastické opeře 
zpropadne se celý proud u ponor, a tcprva s druhé strany Malé Kapely přichází zase 
na světlo co hotová řeka, ubírající se odtud co Koraná během klidným, odměřeným, na 
sever ku Karlovci, kde se do Kupy vlévá. 

Na ostrově Cresu je u prostřed jezero Vranské horami obklíčené; na Krku 
několik bařin a močálův. Grobničko polje představuje bezpochyby dno osáklého 
jezera, rovinu kamenitou bez vegetace. 

Známof, že vápencové hory vůbec mnoho jeskyň a slují mívají ; v Cechách je 
Svatoprokopská na počátku romantických Dalejí jediná proslulá jeskyně; na Moravě v 
okolí Brna jsou Macecha, Bejčí skála a Slupské jeskyně mnohem rozsáhlejší. V chorvát- 
ském pomezí nalézáme velmi četné a prostranné jeskyně, chorvatsky péči ne, a to 
skoro ve všech horách, které jsou veskrz vápencové. Nejznamenitější jsou tyto : 1) S a- 
m o grád, blíže Perusice v Otočském pluku, v hluboké kotlině, plna podivných krápní- 
kův, které na způsob sloupův do klenby strmí; — 2) v Ogulinském pluku blíže T o- 
vunja (úřadně: Thouin i) jeskyně po dvě patra, z nichžto zpodním potok protéká, 
velmi daleká a s postranními jeskyněmi spojena, kterážto druhdy sloužívala obyvatelům 
za skrýš při výpadech tureckých; — 3) podobný přítulek poskytovala jeskyně v Pří- 
moří nedaleko Senja na cestě k Novému; — 4) v Otočském pluku jsou ještě sluje u 
Založnice a Kompolje; — 5) veSlunjském u dědin Mračaje, Křemenu, Barilovič a Polje. — 



111 

Nesčíslné množství menších děi' a podzcmnícli duliu pohlcuje vodu ve všech skoro kra- 
jinách, a tam, kde přirozené Iralivody při náldém přívalu nepostačují, anebo kde takové 
díry a vřídla (vřela) samy zase vodu vychrlují , nasbírá se močál čili tak nazvaná 1 o- 
kva, a někdy se podobá taková zavodněná kotlina jezeru, které v neurčité Ihňtě zase 
osákne a barinu zanechá. Dobra čili Djula u Ogulína, Krbava v okolí Peéan a Jošan 
rozvodňují se někdy tím způsobem ; Pečina kozjanská a Peéina selská zaplavují 
někdy polnosti okolo Buniée ; vesnice Trnovac měla do nedávná podobný močál od Kanižc 
až k Bužímu sáhající, a Gráčac asi na 1000 jitrech země tak nazvanou Baru, klerá slo- 
vem i skutkem totéž značí co náš výraz bažina nebo bařina. (Bahna nedaleko Be- 
nátek v nářečí vcnezianském také šlovou barene, bezpochyby zbytek slovanský jako 
jméno Venetův), Nedostatek vody na jedné a nezbytná zástava vody na druhé straně 
jsou podle toho hlavní ráz těchto smutných hor. Jenom dvě řeky kromě Koraný na- 
lézáme na mapě, které se během podle pojmu našeho pravidelným vyznamenávají. Unu, 
klerá od vřídla svého pod horou Čemernicí dílem politické rozhraní proti Turecku 
činí, dílem s oběma úrodnými břehy tomuto docela náleží; a pak Zrmanju, protéka- 
jící údolí, jemuž jméno dává, od dědiny Vřela k Dalmácii, kde se níže Ob rovce 
v more vlévá ; její hluboké řečiště rozrývá pohoří dělíc Dináru od Velebilu úvalem, 
který snad je staro-ilirské Tedanum , kudy Římané táhli svou dráhu po suché zemi do 
Dalmácie. Ačkoliv také zde na písku a slinu nespočívá než slabá vrstva prsti, přece 
podnebí již neklamně k jihu se hlásí, Květena a obyvatelstvo samo rázem svým k Dal- 
mácii náležejí, a proto cíp ten také Vinodolem slově. 

Ostatní potoky nalézají po nedlouhém běhu svém fantastického konce v pono- 
rech : 1) Dobra, přitéliající od Skradu v provinciálním Chorvatsku, u Ogulína pod 
zámkem co Djula ponořena, u Petrova sela opět vyniká a ku Karlovci ke Kupé 
spěchá. — 2) Mrežnica, u Zágorje klesajíc v ponor, vyniká co To vunj či c a opět na 
světlo a činí přítok Jlrežnice, která se v Koránu ústí. — 3) Gačka (Gadšiica), vyni- 
kajíc pod horou Janjče-brdo nad Leščem , dělí seu Otočca v několik ramen, 
z nichžto větší díl v jezero se sbírá a u dědiny Š v i c e pod hřmotným vodopádem v 
ponor se ztrácí, an jiné rameno u Brlogu v ponor padá.— 4) Kořeni ca pod Ple- 
šivicí se ponořivši co Klokot vyniká a k Uně spěchá. — 5) Krbava, u Visuóe se 
prýštíc, u Pecan od země jest pohlcena. — 6) Líka sbírá vodu v rovině u Medku, 
přítoky Novčica, Brestanica, Suhaja i Jadava, Glamořnica a j. sesil- 
ňují ji u Góspiéc, načež u Dol. Kosína v ponor klesá. — 7) Otuča, počínajíc u 
Sv. Petra, s přítoky Radušiée a Kiosnice zavodňuje dědinu Gródčac a zmizí tu v zemi. — 
8) V okolí Bří n je, Munjavy, Drežnice a v sousedních dolcích Veliké Kapely, 
v Ogulinském pluku, jakož i na severozápadní stráni, od Mrkopolje až ku Rjece 
a Grobničkom-polju podobný je osud všech malých potokťiv. 

Pobřeží adriatické má několik potoků běhu překrátkého, větším dílem podle str- 
mých strání velmi náhlého a prudkého, osadám nebezpečného, v letě ale někdy dočista 
vyschlých. 1) Rjedina u Rjeky (Fiume) , — 2) potok vinodolský, sbírající vodu 
z Vinodolu chorvatského od Přibírá k Novému ; — 3) menší ručeje u dědin Cirkvenice, 
Povila a j., — 4) potok Senjský, sbírající vodu od Vrátníka celým úvalem až k Senje ; 
v letě obyčejně suchý, při kvapném přívalu nebezpečný. — Odtud podle úpatí Velebitu 
v zátokách Quarnerských až k úslí Zrmanje několik ručejfl a strumění, samé bystříce, 
čím menší tím kvapněji k moři pádí, z nichž některé ku plavení dřev slouží, — Taktéž 



112 

na ostrově Krku od nejvyššího vrchu, Triskavac nazvaného, sbíhá polok k městysu 
Bašce, a podobných menších jinde více. 

Nyní přistupme k bližšímu poznání horstva a jeho hornin. 

Pohoří vojenského pomezí a prímoří chorvatského od Islrie až k Bosně, od Kra- 
jiny až k Dalmácii, vyjma Velebit, nikde nemají tak pořádnou souvislost, jako k. p. 
hřeben našeho Rudohoří, naše Krkonoše, Tatry atd. ; hory tamější představují více jistá 
skupení vysoko vztýčených vrcholův, mezi nimiž leží hluboké doliny více méně pro- 
stranné, jako kotle kolkolem horami obehnané a od sebe naprosto oddělené. Jen tam, 
kde se vrchole u větším množství shlukly, nabývají charakteru souvislého pohoří a z toho 
ohledu můžeme následující systémy udati, kterak i od lidu zvláštní jména dostaly. Jdouce 
od Quarneru na jihovýchodním konci ostrova Krká v Senjské údolí, vystupujeme asi 
po třech hodinách cesty na vrch Vrátník (týmě 3618' vys.), kudy se silnice s vý- 
šin hornatých k moři ubírá. Z toho místa nejlépe si lze představiti, jakým směrem 
se hory ve skupení shlukly. — 

1. Velebit táhne se podle břehu Adriatického moře nad Karlopágem a dále co 
severní hranice Dalmácie na jihovýchod , kde jej Dinára s horstvem ercegovackým 
spojuje; Velebit jediný má nepřetržený hřeben, jehož vrchole 3600 — 5400 stř. nad 
mořem strmí; nejvyšší homoli v něm činí Svéto Brdo cMonte Santo) asi 6118 stř.*). 

2. Veliká Kapela směrem opačným, totiž od Vrátníka na sever podle silnice 
přes Jezeřanu a Modruš vedoucí k Ogulínu se táhne, zde na západním konci Ogulinského 
pluku veliké skupení strmých alp činí a ve dvou vrcholích znamenité výše, jednou 6000 
siř. CBěl ola z i ca), a pak 4500 stř. (Klek) dosahuje. Od Veliké Kapely sáhají na 
sever a západ hory Kaménjak, Jelenje, Grobnik, Šněžnjak atd. až na po- 
mezí krajinské. 

3. Malá Kapela zaujímá východní díl Otočanského a Ogulinského pluku ne- 
daleko mezí nynějšího tureckého Chorvatska ; nejvyšší vrch její je Plišivica 4858 stř. 
nad morem. Od Malé Kapely vybíhají na jih obmezenější hřebeny, z nichžto se vy- 
značují kamenité Gorica s nejvyšším temenem na vrchu Mrzínu, pak Vrb o v ská 
staza co rozhraní Líky a Krbavy, kdežto Ploča nad Udvinou nejvyšší temeno činí. 

Již nahoře pravili jsme. že jsou veškeré hory tylo nesčíslnými propastmi rozryté, 
které brzo co rozpuky, strmé sráze a štěrbiny, brzo co jeskyně a podzemní skrýše, 
brzo zase co těsné prosmyky a brány zrak náš překvapují. Žáďná hornina není ve 
svých formách tak fantasická, jako zdejší vápenec alpský; všechno, co je kde velebného, 



•) Jednotlivé výšiny Velebilu od severnilii) lionce počínaje json zejména ; Knjeiev krč, Vratarska 
klik, Krásno fpouluické místo raezi Seujem a Otočcem) , Oslri krč , Sjensko bilo, Plišivica, 
Begovače, Brlog, Prolog, Doserova dnliba, Ravni a Crui Dabar, Ljubičko brdo, Sladovac 
C4826', silnice Keklča 2749') a OštarskS vrh (nad Karlopágem) Biljevlna, Siljevača, Bako- 
vac, Vlsočica nad Gospióem) , Vrh Mira (na počálka rozhraní dalmatinského), Jelovac, Kúk, 
Bobica, Glavlnovac, Stražbenica , Borovnik (oba poslední na stráni dalmatlnské jakož i tyto 
tři nad Starým Gradem položené : Asanac, Vaganac, Paklarica) ; nad Medkem : Opaljenac, 
Baljanovac, Buková, Vrtetuša, Kozarištje, Oroseva, Medied-Grad, Malován, Bnnjevac ; okolo 
Malého Halann ; Svéto Brdo, Crnl Vrh, Prag, Halau, Žaline jasle, Vranjača ; vokolíZrmanje; 
Turovac, Kom, Celina, Štít, Opaljena kosa. Sedlo, Mali Klánac, Maglaj, Irlaj, Orlova greda, 
temeruica (prameny tny). 



113 

hrozného a nádherného, co kde pilvorného a jakkoliv podivného, to útvar Velebilský v 
ohromnéníi rozměru i v drobných úryvkách provozuje a nepostihlou rozmanitost obrazův 
pamětihodných poskytuje. Že musí také fantasie lidu v takových horách zvláštním způ- 
sobem podnícena býti, o tom svědčí celá zajímavá stránka obyvatelstva, která se týká 
jeho jmen, pověstí a pořekadel o horách a jejich divech. — A však nám zbývá zde 
jen místa promluviti o geognostické zvláštnosti našeho horstva. 

Horstvo Velebilské skládá se jedině ze dvou útvarů, z křídového a jurového. 

Útvar křídový. 
Nejdříve předešleme posloupnost členův, z kterých se křídový útvar podle ny- 
nější známosti geognostické skládá a jak se kde objevuje. 
!4. Křída. 
3. Zelený pískovec. 
2. Gault. 
i. Néocomien (nejzpodnější.) 
V okolí pobřežních měst v Příraoří chorvatském, počínaje od Rjeky přes Trsat, 
Bakar, Králjevicu, Cirkvenicu, Novi až do Senja, objevuje se vápenec, jenžto na úpatí 
vyšších alp spočívaje, od vápencův jejich světlejší barvou, totiž bledošedou neb zažloutlou 
se liší. Na severním konci Přímoří nad Rjekou blíže Trsatn skládá se vápenec tento 
z rozmanitých okrouhlých neb hranatých, nepravidelně smíchaných kusův, zrno je barvy 
šedé, zardělé neb světle růžové ; dále k Bakru je sloh drobnější, hornina více hutná a 
celistvá, červenými pruhy prostoupená ; konečně zmizí docela, a postoupí místo vápenci 
pevnému, světlošedému, silným množstvím nummulit ů v *) vyznačenému; na sousedním 
ostrově Krku jeví se tento vápenec nummulitový u větší mohutnosti a dělá celé skály 
na severovýchodním konci ostrova blíže města Omišlja (Castel- Muschio) ; nummulity 
zde dosahují velikosti rozdílné od čočky až ke dvacetníku, leckde jsou tak silně na- 
hromaděné, že činí horninu na pohled břidličnatou. Na severozápadním konci ostrova 
jakož i na suché zemi blíže Králjevice (Porlo-Ré) přestávají zase nummulity, vápenec 
je bez skamenělin , bledě růžové barvy, k klácenému podobný, velmi tvrdý a co sklo 
křehký, lomu hákovitého. Zde na pevné zemi jako tam na ostrove obsahuje vápenec 
hojné druzy a couky kláceného vápence rudohnědého. 

Dále na jih od Senja přes Karlopág až k severnímu pomezí Dalmácie skládají se 
holé skalnaté břehy adriatické výhradně z vápence slepencového, mramorovitě žíhaného, 
jako blíže Trsatu. Místy zde představují četné strmé homole, jako věže nad sebou 
vztýčené, na povrchu velmi ostré a břitké, zde onde četnými hroty pokryté, které se 
vápencem světlým, co sklo tvrdým a všemu zvětrání vzdorujícím, jako nezrušitelnou 
korou povlékají ; stráně tyto jsou skoro nedostupné, aspoň velmi nebezpečné, a jsouce 
naprosto holé, všeho rostlinstva prázdné, co úžasné kostrobledé stěny nad mořem se 
vypínají a každého příchozího od Dalmácie podivně překvapují. 

Slin je vedle vápencův těchto velmi slabě vyvinut, a více se ho na ostrove 
Krku nežli v Přímoří nalézá : jest barvy šedé, někdy zamo Jralé , na pohled mdlý a ze- 
movilý, větším dileín bridličnatý. zkamenělin neb otiskův rostlinných ani památky. 



*) Ňttthmníity predstavají ploské čočkovité tvary, u Tiiltř množstvím komůrek v závitkn slo- 
jictch opatřené. Počítají se k nejnižším živočichům, tak nazvaným kořenožcům (Rhizopoda). 

8 



114 

Pískovec nalézá se v křídovém útvaru jedině blíže Senja , táhna se odtud 
podle vápence křídového, na němž se zdá spořívati k severovýchodu , jest trochu vá- 
pnitý, drobnozniý, barvy zelené, na povrchu okyslicením hnědne nebo žloutne ; památek 
živočišných neb rostlinných v něm není, pročež i určeni pískovce nesnadné; snad ná- 
leží ku křídovému útvaru co representant zeleného pískovce. Pozorujeme z toho, že 
> řádění vrstev těchto do oddílíl nahoře uvedených velmi nesnadno vyvésti se dá, poně- 
vadž vyjmouce nummulity skoro žádných skamenělin se nevyskytuje. O nummulitecli není 
ale dostotečně známo, niají-li se počítati k nejhořejším vrstvám křídy, nebo k nej- 
zpodnčjším vrstvám třetihorníni. 

Útvar ju rovy. 

Vápenec jurový je nejmohutnější v celém území tomto, skládaje jedním tahem 
nejvyšší hory od Krajiny nad Rjekou přes Grobník kolem Vinodolu, přes Vrátník, po 
celém Velebitu až na Malý Halan a dále do Dalmácie ; — druhým tahem jihovýchodně 
od Zrmanje přes Malou Kapelu skrze Líku a Oločac, přes Velikou Kapelu až na Klek, 
a odtud pres Severín zase nazpět do Krajiny. Prostřední polohu hlavního tahu těchto 
alp zaujímá skoro jednotvárně vápenec barvy dýmové se zrny trochu tmavšího vápence; 
na jihozápadní stráni se tak objevuje s nepatrnými rozdíly na třech místech, kudy sil- 
nice k Přímoři se ubírají : u Kaménjaka a J(tlénje, na Velebitu nad Karlopágem a nad 
Podpragem na cestě k Malému Halanu. — Tento brckciový vápenec je bezpochyby 
korálový oolilh, protože výše nad ním (aspoíí na Velebitu blíže Oštarie a Ma- 
lého Halanu) korálový vápenec vystupuje, který ovšem v mnohém ohledu zvláštní 
a od pravé jury rozdílný, toliko ve skamcnělinách s ním se shoduje; on je slohu plásl- 
nalého (deskovitého), anebo niáme-li jeho desky považovati za uscdliny hmoty druhdy 
tekuté, nazveme jej vápencem patrně vrstveným, jen že pro vztýčení a téměř kolmý 
svah vrstev těchto důvodiiv postačitclných posud nenalézáme. 

Korálový vápenec je tmavošedý, na vše strany rozpukaný; na Malém Halanu a 
u Oštarie poznati lze v něm skamenělé zbytky lilemejždův a lastur, první jak se zdá 
z rodu Ne r i ne a (snad Nerinca suprajurensis Knorr), druhé jsou Terebralulae. 

Nad Karlopágem na jihozápadním pobřeží nedaleko vrchole prosmyku, který 
z Liky k moři vede, nalézají se v tomto tmavošedém vápenci koraly vlroušcné, v hloub 
se prodlužující ; jsouf červené, ve vápenec proměněné, na povrchu zvětralé a v celku 
tak nepoznatelné, že jich vědecky určiti nelze; hlouběji jest vápenec uzlovilý, kláceným 
vápencem prostoupený a lim poněkud k sluhu bridličnatému nakloněný. — Podobné 
skameněliny nalézají se na jižním konci Velebitu u Malého Halanu blíže silnice dalma- 
tinské, a to v té samé výši a v týchž poměrech jako nad Karlopágem, jen že jsou 
zde koraly ve větších kusech pohromadě, barvy světložluté a vyhlacené ; jsouce lépe 
zachovány, zdají se náležeti k drulm E x p 1 a n ar ia loba ta. 

Výše zatemňuje se vápenec a skameněliny mizí zcela. 

Na Malé Kapelo a zvláště na Plešivici je vápenec docela změiiíný ; nejvyšší 
vrchol skládá se z nažloutlého vápence, plného skamenělých bejložilcův z rodu L i I h o- 
dendron, který se také v hořejší juře sevcrniho Německa vedle ammonitův, lere- 
bratul, astreid a apiokrinů vyskytuje. 

S těmito vápenci korálovými střídají se tenké vrstvy slinu, zde onde také lo- 
žiska více méně hlinitých vápencíi rozmanité barvy. Nejhojněji jsou vápence 
tyto v dolomit přeměněné, a to v tak veliké rozsáhlosti ve zdejších alpách, že meze 



115 

jeho ani udali nelze. V celku vyprovází dclomit jurské vápno ve všech hornatých kra- 
jinách ; na severní stráni Velebilu je noj mohutnější, pak v okolí sv. Rocha, u Pilař, Ráslo- 
vykosy, u Trnovcc, blíže Plitvických jezer, ve Veliké Kapele, na Kleku u Ogulína a j. v. 

Okolo Pilař objevuje se modrošedý vápenec, plný enkrinitův (řapičnatých 
ecliinodermů, z nichžto se v jurovém útvaru hlavně dvě čeledi vyznařují : apiokrinité a 
pentakrinité), skameněliny jsou zde taktéž ve hlaccný vápenec proměněné, rozlámané a 
v hornině bez pořádku roztroušené ; z té piíěiny také nelze z tohoto velmi pevného, 
na pohled hlatitého (krystalloidniho) vápence, který nezvětraje v ohromných balvanech a 
klikách z písčité půdy vyniká *), úlomkiiv dostati, na nichž by se skameněliny určiti 
daly. Poněvadž se eiikrinité také v jiných vápencích, jmenovitě lasturnatých, nalézají, byli 
bycliom posud v pochybnosti o tomto, jaké místo v pořadí geognostickém zaujímá, na je- 
dnom však kuse enkrinitovém podařilo se přece jednoduchá ramena odkrýti a na sloupku 
(řapíku) soustřední k průtoku střevnímu siíiěřujíci pruhy rozeznali, tak že skamcnělinu 
za druh Apiocrinus m e s p i lli fo rm is Miller považovali, a vápenec také ke korálo- 
vému připočísti možná. 

Žúlalokva (na východní stráni severního konce Velebitu) má v okolí modrošedý vá- 
penec, na povrchu hnědnoucí a veskrz z lasturových zbytkův speklý; zlomky tylo, u 
vápenec hlaccný proměněné, jsou brzo podlouhlé, brzo okrouhlé a zavité, jinak ale nc- 
určitelné ; velmi vzácné úplnější exempláry podobají se rodu As ta rte. Zde se nalézá 
také v ploskách vápno živičnaté (Stinkkalk), barvy černé, křesáním smrdutě (živiřnatě) 
zapáchající. 

Velmi podřízeně se vyskytují vedle těchto útvarů vápencových, daleko široko 
rozsáhlých, jiné horniny, avšak jen ve skrovné mohutnosti. 

Předně břidličnaté sliny (Mergelscliiefer). U Oštarie na vápně korálovém 
spočívající slin je svěllošcdý a obsahuje terebratuly; slin u Udbiny, vápno pokrýva- 
jící, je střídavě Imavorudý a zelenavě šedý, mnohem slídnatejši a vápennatějši nežli pře- 
dešlý, a obsahuje sílu lastur, mezi nimiž poznati lze druhy Loni o my a literáta, 
Astarle a malé pektinity. 

Za druhé pískovec. Brušane a Trnovac nedaleko Gospíče (na silnici do Pří- 
moři ku Karlopágu) mají poblížím pískovec ze samého zrnitého křemene, který zvláště 
u Brušan v drobnozrnou horninu přechází; barvy je šedé, slídy obsahuje málo, avšak ve- 
likou sílu co proso drobných zrnek hnědého železa, bezpochyby železa oolilhového ; pí- 
skovec pevný poskytuje zdejšímu obyvatelstvu brusy, odtud i jméno místní Brušane. — 
Blíže Pilař u Rástovykosy (hodinu cesty na východ od Sv. Rocha) uložen jest týž pí^ 
skovec na vápence, jen že je zde jako u Trnovce hrubozrný ; ten slouží za mlýnský 
kámen do mlýnů ručních. — Také z a černala břidlice nalézá se zde u Pilař, a 
sice v podobném poměru co v pískovci u Trnovce a u Brušan. 

Z toho je patruo, že vápence tyto k tak nazvanému skupení Oxfordskénm čili k 
bílému jnrovému vápnu náležejí, v němžto korálový , nerincový a astartový vápenec 
hlavní členy, pískovec ale podřízená ložiska, nepochybně všiik soudolniý s vápenci útvar 
činí. Jakožto členy jury přijímají se totiž následující útvary: 



♦) Kůk r= Felshorn; nejvyšší loho druhu strmina je Z i r, asi 1' . liod. výcliodiiě od cesty mezi 
Medkem a Sv- Kochem. 



4. P o r 1 1 a n d (nejhořejší člen) 
korálový vápenec 
3. Oxford 7 nerineový , 



116 



Jura . . , , , 

aslarlový 

2. Bath č. ' dolejší oolith 

1. Lias Cnejzpodnéjší člen.) 

V Iřelím členu od zpodu nalézáme nejvíce podobnosti s liorstvem Velebitsk^jm. 

Při lom ale poznamenali iniisime, že každý znalel o znanienilých rozdílech mezi pravým 
Jurovým úlvarem a horninami Velebitskýrai připomíná, ba že se vůbec uznává, že je zdejší 
útvar až k nepoznání proměněný. Jak se zdá, budoucí badání dokáže, že se vá- 
pence zdejší velice odchyluji od pravé jury, a že bude lépe uváděti je při podrobném 

vypsání raději za útvar Velebitský, pro uvarování širokýcii omluv a protimluv. 

V severní křídě v Anglii a u Baltického moře nalézají se koule křesavého 
křemene, v jižní křídě okolo Středomoří a zde na Velebitu tenké vrstvy slinu 
(Mergel), a v něm množství křemeuitých baccilarií (řasy , druhdy za foraminifera při- 
jaté) ; tylo vrstvy považuje Ehrenberg za analogon křesavých koulí v severní křídě, ve 
kterých jsou baccilarie hustěji slité a speklé. Zvlášfnost křídového útvaru v jižní Evropě 
je la, že nemá pravé (zemité) křídy s křesavcem, nýbrž místo ní šedý, hnědý i čer- 
vený a černý pevný vápenec (hippuritový vápenec) s již podotknutými slinovými vrst- 
vičkami a sem tam zelenými zrnky (chlorilická křída). Nejdolejší vrstvy obsahují pí- 
skovec a tuhé šedé sliny (néocomien). 

Ještě z jiného ohledu upozorňujeme zde na podíl slinu a slínových zemin v lěchlo 
útvarech vápencových. Slin totiž je tvrdosti mnohem menší nežli vápenec, působením 
vody a vzduchu se snadno rozpadává, rozdrobuje a v kyprou zemovilou hmotu pro- 
měňuje ; lakovým zvětráním se stává, že se ve vápenci rozpukliny, skuliny, rozličné me- 
zery a dutiny vyskytují, větší neb menší a tvaru přerozmanitého podle toho, jak silný 
byl podíl slinu a jakým způsobem se v jistém úlomku nebo balvanu vápencovém roz- 
prostíral. Tuto zvlášfnost, která spočívá bezpochyby výhradné na zvětrání měkčího slinu 
ve vápenci, možná zpytovati na nejmenším kavalku horniny, jakož i na celých horách 
a pohořích. Zvláště okolo Bjeky, v prosmyku nazvaném Bánská vrata, odlud k Bakru 
a ke Grobníku, dále pak na mnohých místech v přímoří i na ostrovích spatřujeme všude 
na skalnatých stráních vápence přepodivně rozryté, prohryzené a na pohled hieroglifi- 
ckými rytinami popsané; mnohé kameny jsou děrami všelijak provrtané, díry a prů- 
chody v nich někdy ku podivu kulaté a skoro pravidelné, jakoby ne bezúčelné; ne- 
zřídka je mezera v kameně lak veliká, že se celý kus podobá ulomenému uchu nějaké 
nádoby. Pomysleme si nyní rozrytost a děravosl menšího kamení ve velikánském 
rozměru na celé hory a pohoří uvedené, rozpukliny a štěrbiny budou dělati hluboké 
propasti a závratné sráze, — díry a ulomená ucha — budou představovali velebné oblouky 
a brány, — skuliny a průchody — podzemní sluje, prostranné dutiny a jeskyně, zkrátka : 
všechny podivnosti v útvaru hor, všechny úžasné formy v tomto území nalézáme již 
v malém úryvku vápencovém naznačené, a zajisté by nás zvláštnost tato neméně pře- 
kvapila, kdybychom se tak velicí co mravencové po nich procházeli. 

Z části můžeme si také představili a vysvětlili z léto zvláštnosti hor ony p o- 
nory, totiž podivný běh potokův a ponořování vody v podzemní neznámé hlubiny 
Z části, pravíme, možná odyoditi úkazy takové na tytéž příčiny, z kterých povstaly ne- 



117 

sčilnó rozpuky, propasti a jeskyně v ICchto horách. KromC toho ale musíme se domý- 
šleti, že Lylo také jiných sil, které spoustami tohoto horstva pohybovaly a nynější tvář- 
nost jim zjednaly. Na Svatém Brdu a okolo Malého Halanu k. p., kde spatřujeme 
ohromné desky a plášti vápencové co vrstvy nakloněné a skoro kolmo k moři se spou- 
štějící, pak v celém ostatním objemu západní strání Velobitu až k Senju, jakož i na 
jiných místech, kde se plosky vápencové příkře skloňují — tu se nám neústupně 
vnucuje domněnka o vztýčení se horstva na jedné a propadnutí jeho na druhé straně, 
domněnka, která ovšem nenalézá postačitulných důvodů v poměru horstva sousedního, posud 
neúplně známého. Možná, že časem důkladné poznání prahor bosenských k žádoucímu 
vysvětlení povede; také by bylo k uvážení, že zemětřesení, které východní břehy Adria- 
tického moře často navštěvuje a před věky bezpochyby ještě hojněji navštěvovalo , na 
jisté původní převraty okazuje, při kterých v sousedství moře možná bylo veškeré 
horslvo vápencové z prvotní polohy naklonili, jeden díl v hlubiny uvrhnouti, druhý vztý- 
čili a v nynější strmot postavili. 

Ostatně ale není vrstevnatost tak jednoduchá, aby se dala vysvětlili několika 
slovy a pouhým domněním o vztýčení vrstev a naklonění k hladině mořské ; na jiných 
místech, jmenovité, jak později okážeme, v Dalmácii, nalézáme vrstvy vápencové ve 
víry a kotouče zavité a jinak podivně uložené, tak že se vyznati musíme, že k úpl- 
nému porozumění těch úkazův ještě mnoho zbývá, a že zde útvar vápencový dějiny 
rozličného způsobu přestál. 

(Přiložená mapa ukazuje geognostický obraz popsaného tuto horstva.) 



O povětrnosti. 

Od Dra. v. Kaneše. 
II. 

V článku předešlém ukázali jsme, kterak teplo jest hlavní pákou veškerých pro- 
měn v povětří. Ovšem že zkušenost nevždycky pravdu tuto bezprostředně potvrzuje, 
ano naopak bývá často změna teploty následkem jiných úkazů v povětří : proto ale přece 
nikterak nenásleduje, že by teplo nebylo první příčinou všech meteorologických 
úkazů. Všecky lakové případnosti ukazují toliko, že velilvý ten stroj, jejž blíže ohle- 
datij jsme sobě umínili, skládá se z množství kol a koleček, které jedno do druhého 
sáhajíce vespolně sebou hýbají i zase nazpět působí, a tak i nejprvnější páky, totiž 
tepla, opětně se dotýkají. 

Hlavní vliv teploty na- vzduch záleží v tom, že mění hustotu jeho. Pokud hustota 
vzduchu jest všude stejná, zůstává povětří tiché ; jak mile však tato stejnost teplotou se 
zruší, nastane hnutí větrem nazvané. 

Slavný fysik Franklin byl první, který jasně a patrně ukázal původ větrů ná- 
sledující zkouškou. Otevřeme-li dvéře mezi pokojem topeným a pokojem studeným, tak 
že vzduch obou může spolu splývali, znamenáme v otvoru dvojí vítr. Nahoře jde proud 
vzduchu z teplejšího pokoje do studenějšího, dole jde naopak ze studenějšího do te- 
plejšího. Chceme-li se o tom přesvědčiti, potřebujeme tam držeti jenom rozžatou svíčku, 
i spatříme, že pohyblivý její plamen hnán jest nahoře očividně ven z tepla, dole z venku 
do tepla. 

To samé děje se v povětří. Zahřeje-li se totiž z dvou sousedících krajin jedna 



118 

více než druhá, tedy vzduch nad krajinou teplejší budo se rozšiřovali nahoru, lam však 
nezůstane pokojným, nýbrž bude se pohybovati na všecky strany a píisobiti lak proudy 
ve sméru od lirajiny teplejší k sludenčjší. 

Také však dole při půdě zruší se rovnováha. Tíže vzduchu nad sludenĚjší kra- 
jinou se nacházející rozmnoží se totiž vzduchem odjinud přibylým, a následkem tolio 
počne onen rozmnožený vzduch tlačili na všecky strany, k čemuž napomáhá i to, že 
tlak v krajinč teplejší seslaben jest úbytkem hořejšího vzduchu. Toto jest přirozený 
výklad větrů, dostatečně zkušeností potvrzený. Kdykoli v nějaké zemi nastalo náhlé 
zmenšení vzduchového tlaku, pozorovalo se zároveň v sousední zemi jeho zvětšení, a 
zas naopak. Rozdílnost vzduchového tlaku vezdy jest spojena s proudy vzdušními, které, 
jak již podotknulo, nahoře a dole v opačném směru se pohybují. Ukázalo se však, žo 
tyto úkazy často dějí se v náramné rozsáhlosti, že n. p. všecky tlakoměry v Evropě 
v týchž dnech neobyčejně nízko stály, a současné -vystupování jejich teprv daleko od 
pomoří evTopského na Atlantickém oceánu, anebo v Americe neb v střední Asii pozo- 
rováno jest. 

Naproti tomuto výkladu snažili se mnozí přírodozpytci, odvozovali větry z jiných 
kosmických neb tellurických příčin, jmenovitě z více stran vyjádřeno mínění, že pří- 
činou větrů jsou pochody u vnitř země se dějící. Za důkaz toho uvádějí velikou prud- 
kost větrů v krajinách horních. Vzduch uvnitř země nahromaděný uchází prý snadněji 
nerovnostmi půdy, čímž nabývají tam větry větší síly nežli v rovinách. A však právě 
tyto nerovnosti jsou samy v sobě jedinou příčinou větší prudkosti větrů, án vrchy zadr- 
žují jejich pokrok. Následek toho jest, že větry pohyhují se s rozmnoženou prudkostí 
skrze doliny a přes vrchole hor, k čemuž ještě přistupují místní proudy, které zvětšují 
silu větru prvotního. Panují-li ve veliké části jižní Evropy prudké jižní větry, v dolinách 
švýcarských, běžících od severu na jih, nabývají lakové prudkosti, o níž na rovinách 
není ani pomyšlení. To samé pozoruje se také při řekách, v nichžto proud bývá tím 
silnější, čím nerovnější a na strminy bohalější jest koryto jejich. 

Mnohem důležitější zdá se býti úkaz pozorovaný od horníků, na nějž mnozí fy- 
sikové kladou velikou váhu. V čas velikých bouří, někdy také před nimi pozorují totiž 
horníci v hlubině zemské silné proudy větru, které často ven se ženou. A však i to 
dá se vysvětliti způsobem svrchu uvedeným. Před silnými bouřemi anebo zároveň 
s nimi stává obyčejně tlakoměr nízko. Kdežto tedy hustota nadzemského vzduchu jest 
mnohem skrovnější, musí vzduch ve slujích podzemských se nalézající pro zmenšený 
tlak nahoru vyráželi. 

Příčinou vzduchových proudů jest tedy jediné rozdílné zahřátí jednotlivých ki'ajin. 

Abychom pak z této základní myšlénky vyvodili jednotlivé proudy, jevící se v 
povětrném na^em obora, počneme s případem nejjednodušším. Kdo se plavil po moři v 
rozličných počasích, ví, že se jim v letě pověliu ochlazuje, v zimě pak zase mírní chladno, 
jaké panuje uvnitř pevniny. Příčina toho úkazu jest , že voda dotýkáním se teplého 
vzduchu méně se zahřeje, v studeném pak okolí méně se ochladí, nežli země v týchž 
okolnostech. 

Ráno, když slunce nad obzor vystupuje, jest země přes noc mnohem více vy- 
chladlá, nežli moře. Vzduchový sloup nad zemí jest tedy mnohem chladnější nežli vzduch 
nadmořský, kterýž také proto vystupovali musí do výšky, an se onen pohybuje od země 
k moři. To jest vítr zemský, který trvav po celou noc k ránu své největší sily dosahuje, 



119 

po slunce východu však .pomalu slábne, až konečně k 8—9. hodině dopoledne stane se 
pomíjejíci utišení. V tu dobu toliž jsou jak země tak moře k slejne'mu stupni zahřátý, 
tak že nastane rovnováha obou vzduchových sloupů a následovně utišení větrů. Země 
totiž zahrála se rychleji nežli moře , éíinž nahradila to, oč byla přes noc více vy- 
chladla. ■ Čím výše však vystupuje slunce, nabývá země vždy větší teploty, která rych- 
leji vystupuje nežli leplola moře, hořejší vzduchové vrstvy rozšiřují se, načež vzduch 
mořský začíná se pohybovali k zemi. Vítr moíský roste v síle tak dlouho, pokud přibývá 
zahřívání půdy, až ke 2 — 3. hodině odpoledne zároveň s teplotou nejvyššího stupně 
dosáhne. Od té doby ubývá zahříváni píidy, mořský vítr tedy slábne, až zase nastane 
vyrovnání, načež opět po celou noc věje vítr od země. Toto střídání se vělru velmi 
nápomocno jest výživě obyvatelů přímořských, nebof ráno žene jejich loďky od břehu 
do moře, a večer zase je přihání z moře ku břehu. 

Jiná, ještě u větší míře oučinkující příčina rozdílného zahřití a ledy i proudil 
vzduchových spočívá ve zvláštním položení naší země proti slunci. Slunce může jenom 
na jednu částku země paprsky své kolmo vysílali, čímž lato částka nade všecky ostatní 
se zahřívá. Proto nazývá so tato částka horkým čili tropickým pásmem. Horké pásmo 
musí se tedy stávati stálým pramenem tepla, z něhož bez přetržení vystupuje do výšky 
zahřátý vzduchový proud, který ustupuje chladnějšípiu vzduchu od pólů se přihrnují- 
címu, sám pak u výšce rozlévá se ve směru k točnám. Z toho tedy povstává vítr, který 
při povrchu země směřuje od pélň k rovníku, u výšce pak od rovníku k pólům. 

Dle toho museli bychom na severní polokouli míli vítr půlnoční, na jižní pak po- 
lední, kdyby nebylo ještě jiných příčin, které úkaz tenio poněkud zaplítají. 

Jedna z těchto příčin jest otáčení se země okolo své osy, v němžtó i veškeré 
povětří se oučastňnje. Každé totiž místo pohybuje se od západu k východu, a to tím 
rychleji, čím bližší jest rovníku. Ty částky povětří tedy, které leží mezi obratníky, 
pohybují se rychleji k východu, nežli vzduchové vrstvy mírných pásem. Ty spousty 
vzduchové zase, které následkem silného zahřití horkého pásma od pólů k rovníku se 
pohybují, mají menší rychlost nežli ony krajiny, do kterých přicházejí, pročež zůstáva- 
jíce o něco pozadu činí odpor od východu přicházející. 

Na severní polokouli tedy, poněvadž tu pohybují se zmíněné spousty vzduchové 
od severu k jihu, povstává z tohoto složeného pohybování vítr v diagonálním směru od 
severovýchodu vanoucí. V hořejších vrstvách děje se podobné pohybování, ale ve směru 
opačném, lak že z toho povstává vítr jihozápadní. 

To samé děje se na jižní polokouli, jen že tu obráceně ve vrstvách dolejších 
panuje vítr jihovýchodní, a v hořejších severozápadní. 

Tito po celý rok trvající větrové známi jsou pod jménem větrů passátních čili 
živých. Rozumí se, že větrové lito dle rozličných místních okolností jak v síle tak i ve 
směru svém se mění. Na blízku točen, kde pohybování od západu k východu jenom slabé 
jest, jen málo se uchyluje passátní vítr od přímého směru k rovníku; čím více však 
se k tomuto přibližuje, tím vělší jest jeho východní úchylka, až na rovníku samém pro- 
mění se téměř ve vítr východní. Tohoto stálého výchoílniho větru, který zvláště patrný 
jest v rovníkových krajinách Atlantického oceánu, používalo se od dávna ku plavbám do 
Ameriky. Byl to ten samý vítr, který téměř k zoufalosli přiváděl soudruhy Kolumbovy, 
poněvadž se obávali, že jim zamezí zpáteční cesiu do vlasti. 

Na blízku rovníka, kde se oba tito živi větrové setkají , musejí způsobiti mnohé 



120 

úkazy, které se představují co tolikeré úchylky od pravidla. Jak právě slunce bud severní neb 
jižní polokouli více zahřívá, mění se síla obou těchto větrů, které rozšiřují svůj okres bud 
k té neb oné straně. Nával vzduchových spoust s obou stran, jakož i veliké zahrití 
povrchu zemského na blízku rovníka velice sesilňuje vystupující vzduchový proud, íímž 
nezřídka mezi ním a větry passátními nastane boj, jejž mořští a zemští větrové ještě 
více zaplétají. Pročež nenalézáme zde žádných pravidelných větrů, nýbrž tišiny neu- 
stále střídají se s prudkými potrhy a vichřicemi. Skoro každodenní silné bouřky a li- 
javce také přispívají k zrušení pravidelného passátnílio větru. Tento obvod nazývá se 
krajinou tišin, která však podle rozdílnosti počasí a moří položení své mění, a však 
vždy trochu na sever od rovníku se drží. To způsobilo u některých fysiků domnění, 
jakoby jižní polokoule byla mnohem chladnější nežli severní. Mnohem však podobnější 
ku pravdě jest domnění Humboldtovo, že příčina toho úkazu leží jedině v rozličné 
způsobnosti povrchu obou polokoulí a ve větší vodnat«sti polokoule jižní. 

Z toho, co jsme tuto sestavili, snadno lze pochopiti, že pohyby v povětří našem 
dějí se všude dle výše uvedených zákonů o proměnách teploty, a to s tím větší pravi- 
delností, čím stejnější jsou povrchy, na nichž spousty vzduchové spočívají, a čím men- 
ších překážek pohyby na cestě své nalézají. 

čím více ale se vzdalujeme od onoho pásma země, na něž mocnost slunce s 
největší svou silou působí, tím více zaplétají se úkazové tito. Děje se to jednak proto, 
že hlavní působitel, totiž slunce, nepanuje již s tou samou převahou, jednak z té pří- 
činy, že plocha mořská, zvláště k severu, vždy více se stahuje a mocné hory proudům 
vzduchovým v cestu se staví. Sotva tedy překročíme obralnik, přijdeme do obvodu 
větrů proměnlivých, kteréžto, jevíce mnohem méně pravidelnosti, požadují mnohem čet- 
nějších pozorování ku poznání svých zákonů. 

Podle toho, co jsme pověděli o původu větrů passálních, měl by i v našich šíř- 
kách převládati vitr severovýchodní, poněvadž teplota krajin, od nás na sever ležících, 
též nižší jest nežli u nás. Zkušenost však ukazuje, že sice častěji pozorují se větrové 
severovýchodní, vedle těchto ale také jihozápadní, ano že tylo nad ony převládají. 
Vysvětlení toho vyplývá z původu passátních větrů, jak jsme jej svrchu udali. 

Mezi tím totiž, co na naší polokouli při povrchu země ženou se spousty vzdu- 
chové od severu k jihu, kterýžto však severní vítr současným se otáčením země v šíř- 
kách našich ve vítr severovýchodní se mění, povstává ve vrstvách vyšších vitr jiho- 
západní, který však v pokroku svém k severu znamenitě se ochlazuje mnohem nižší te- 
plotou hořejších krajin našeho povětří. Toto ochlazení má za následek, že tento vzdu- 
chový proud jakožto hustší níže klesnouti musí, kdežto se objeví co vítr jihozápadní. 
Proto bývá v krajinách našich na jaro a na podzim panující. 

Až posud odvodili jsme původ dvojího směru větra, jihozápadní a severovýcho- 
dní, z velikánských, na celé zemi působících příčin, i dotvrzuje se tím patrně, že žádný 
úkaz v povětří není osamělý, nýbrž že musíme vždy míti na očicli celek. 

Vedle toho dvojího vělru poučuje nás však zkušenost ještě o jiných, a třeba i 
tyto více pořídku se naskylovaly, musíme přece původ jejich hledět vysvětlili. Dejme 
tomu, že by vůbec převládal vítr jihozápadní, západní ale část Evropy že by byla vel- 
mi teplá, kdežto na východě jevila by se teplota při zamračeném nebi nižší: lož byl by 
výsledkem takového rozdílu v teplotě vílr východní. Tam, kde tento vítr potká sé s 
panujícím větrem jihozápadním, nastane složený z obou směruj proud jihovýchodm'. 



121 

Tenlo, spojen s vCIrem jihozápadním, dává čistý jižní vilr, a tak můžeme v tomto případu 
původ všedi vělrů vysvěllili z rozdílné teploty rozličných krajin. I zde, jak vidno, 
zachován všeobecný zákon, že první a jediná pi^íčina všech vělrů, jaké na zemi pozo- 
rnjeme, jest nestejné zahřití dvou krajin. 

Již tedy ukázali jsme přednost a mocnost působení tepla na naše povéti^í. V ná- 
sledujícím článku seznámíme čtenáře podobným způsobem se vlivem, jejž má teplo na 
páry v našem povětří se nacházející. 

Přehled povehniosti od r. 1852. 

(Dokončení), 

fi í j e n. 

Téměř všeobecné jest mínění, že po levné zimě následuje chladné léto, po stu- 
dené pak zimě horké léto. Také obráceně se často soudívá. A však zkušenost uka- 
zuje, že domněnka lato není pravdivá, ano, že mezi posledními čtyřiceti roky, co na to 
pozornost jest obrácena, nalézá se více let, v nichž na teplou neb studenou zimu ná- 
sledovalo léto spíše povahy souhlasné nežli protivné, a tak též obráceně. To potvrzuje 
i rok 1852. Léto bylo v celku teplé, a přece následoval na to podzim i zimní v ten 
rok padající měsíc prosinec lak neobyčejně levný, že řeky ani nezamrzly. 

Měsíc říjen měl hned v prvních pěli dnech teplotu vyšší než obyčejně, v kte- 
roužto dobu padá také nejvyšší teplota celého měsíce o+19."2, která jest pozorována 
dvakráte, totiž dne 2. a 5. Déšf dne 6. spadlý znamenitě pak povětří ochladil, lak že teplota 
spadla o 3"— 4" pod obyčejnou, udržíc se v tom stavu až do 21. V tomto čase, totiž 
dne 20., pozorována jest nejmenší teplota o — 0."8. Od 23— 31. byla teplota z části nor- 
mální, z části vystupovala nad ni o několik stupňů. Proto neodchylovala se prostřední 
teplota toho měsíce vabiě od normální, obnášejíc +7.°27. 

Větším a častějším proměnám podléhal tlak vzduchu. V době od 1 — 5. klesl 
tlakoměr o 8'", v tu dobu také zaznamenán jest nejnižší jeho stav o 26"9."'81. Od 
6 — 19. s málo proměnami neustále vystupoval, tak že v poslední tento den pozorována 
jest největší výška jeho o 27"11."'65. Od 20—28. zase klesal, v posledních pak dnech 
měsíce opět vystupoval. Prostřední tlak vzduchu obnášel 27"5."'15. Vlhkost toho mě- 
síce byla skrovnější než obyčejně bývá. Pršelo sice po 9 dní, a však málo vydatně. 
Dne 5. nenadále zdvihl se vichr od západu. Jasný byl toliko jediný den, také pak jen 
jediný den veskrz pošmourný. Napnulost par obnášela v průměru 2. '"6 1, největší o 
4."'40 byla dne 5. a 25., nejmenší o 1."'08 dne 20. 

Listopad. 

Ačkoliv nejvyšší stupeň teploty o + 10. "3 pozorován byl již 1., udržela se 
přece i později až do 10. teplota v takové výšce, že vždy přesahovala normální teplotu 
o 4"— 5". Od 10—14. klesla z části pod normální stav, v kteréžto době dne 13. po- 
zorována jest nejnižší teplota o — 0."9. Od 15. až ku konci měsíce, vyjma 25., 26. 
a 27., udržovala se teplota ustavičně nad stavem normálním. Z té příčiny jeví se také 
prostřední teplota o 2.''08 vyšší než obyčejně, an obnášela -f- 5".40. 

Také tlakoměr ukazoval znamenité proměny. Měsíční rozdíl obnášel 12.'"51. 
Nejvyšší stav tlakoměru pozorován jest totiž dne 7. o 27"9."'89 , a nejnižší dne 22. o 
26"9."'38. Že tlak vzduchu vůbec zůstal pod normální nipzí, ukazuje prostřední stav 



122 

llakoměru, který obnášel toliko 27"4.'"00, tedy o 1."'48 méně nežli obyčejně. Nebe 
bylo vělším dílem pod mrakem, 13 dni bylo naskrze pošmourných, a ani jediný den 
nebyl docela jasný. Tato okolnost aspoň z části vysvětluje neobyčejně vysokou teplotu 
toho měsíce, an pi-; zamraCeněm nebi teplota jenom nepoznaleluě se umenšuje sáláním 
tepla do prostory všesvělové. 

Všecka sraženina obnášela 14."'i5, i byla tedy o 3. '"28 hojnější než obyčejně. 
Pršelof po 21 dní, mezi něž počítám také den 12., kdežto padal sníh. 

Napnulost pak obnášela v průměru 2. '"86, největší o 4."'50 pozorována jest 9., 
nejmenší o 1."'56 dne 13. Dne 8., tedy den po nejvyšším stavu tlakoměru, zdvihla se 
v noci bouře od ZJZ. V ostatní dny panoval sti-ídavě mírný vítr od západu nebo jiho- 



Prosinec. 

I v tomto měsíci držela se teplota povětří na slupni neobyčejně vysokém, totiž 
po všecky dny o 3"— 5" výše než obyčejně. Toliko od 13—15., pak 19., 20., 23., 24., 
28. a 30. byla teplota dílem normální, dílem o 1" pod ní. Nejnižší teplota o — S^.S 
pozorována jest dne 24., nejvyšší o 4- 9."3 dne 6. Prostřední teplota celého měsíce 
obnášela + 3.''51, i byla o 3.''03 vyšší, než bývá obyčejné v prosinci. 

Tlak vzduchu podroben byl toliko malým a nehojným proměnám, vyjma dobu od 
16 — 19., v kteréž pozorován jest jak nejvyšší tak i nejnižší stav tlakoměru. Nejnižší 
pozorován jest 16. a olmášel 27"0."'94, nejvyšší dne 19. obnášel 27"lí."'50. Pro- 
střední měsíční tlak vzduchu rovnal se docela normálnímu a obnášel 27"5.'"61. Mno- 
host deště obnášela jenom 3.'"62, jsouc o 5. '''89 skrovnější než obyčejně. Pršelof po 
deset dní, sníh však nepadal žádný. Nebe bylo obyčejně pod mrakem, což opět poně- 
kud vysvětluje vyšší teplotu toho měsíce. Panující vílr byl jihozápadní. 



C e .s t a do B a n a t u. 

Od Ant. Fryče. 

Příznivými okolnostmi podporován došel jsem na jaře roku 1852 vyplnění dávného 
přání svého, bych se mohl vydati na cestu do jižných krajin Uherska a tu přírodnická 
badání konati i přírodniny všeho druhu , zvláště pak ptactvo, sbírati k obohacení národ- 
ního Museum v Praze. 

Jak známo, oplývají krajiny jižního Uherska po levém břehu Dunaje položené, 
obyčejně Banátem zvané, velikým množstvím ptactva bahenního, vodního i dravého. Věda, 
že ještě ničeho bližšího o lěclilo zajímavých krajinách českému obecenstvu podáno ne- 
bylo, odhodlal jsem se cestu svou popsali a tím naznačili obraz rovin banátských, kte- 
réžto bažinami svými mezi všemi evropskými krajinami co zvláštnost vynikají. 

Laskavostí pana dvorního rady Sachcr-Masocha obdržel jsem od Pražského ko- 
manda povolení, vzíti zbraně svoje s sebou, a jsa ostatně vším zaopatřen, čeho k po- 
dobné výpravě potřebí, opustil jsem vloni dne 20. března Prahu, a dne 21. byl jsem v 
Pešti. Pobyv tu přes den, a snaživ se marně hýli připuštěn do sbírek zdejšího Museum, 
odplout jsem v noci po parolodi. 

Povělrnost při plavbě byla sychravá , a pozorování přírodnická byla příštího dne 
vzdor dalekohledu jenom na následující obmezena. Jak mile se rozednilo, bylo pozo- 
rovati malá hejna kormoránů velkých ^Carbo cormoranus) a všelikého druhu kachen vo 



123 

výšce k východu táhnouti. Po břehách ustavičně poletovaly vrány (Corvus cornix), a to 
již v párkách. 

Dne 23., když jsme byli minuli pevnost Petrovaradínskou , počalo býti poněkud 
živěji. Ve velkých srázech na pravém břehu měly kavky (Corvus monedula) nesčíslných 
děr, v kterýchž hnízdily, a poletujíce kolem nich dováděly s poštolkou (Falco linunculus), 
po nížto jsem marně svůj zrak namáhal, bych se přesvědčil, ňcní-li to poštolka jižní 
(Falco cenchris). Na písčitých mělčinách pozoroval jsem velikého racka (Laru.s), jejž 
jsem zdáli rozeznati nemohl ; dále šedou volavku (Ardea cinerea). Několik rybáků 
velikých (Sterna hirundo) poletovalo nad vlnami, neunaveně po rybách lovíce. 

K polednímu nedaleko Zemuně spatřil jsem tlupu orlů mořských (Aquilla alhi- 
cilla), jenž kroužíce nad svrchu zmíněnými srázemi hlinovatými, jeden po druhém se 
spouštěli, vidouce prase po stráni se pasoucí. Počet těchto velikolepých dravců mne 
překvapil, neb jich bylo přes třidcet. 

Více mne však zajímal orel císařský (Aquila imperialis) , jejžto spatřil jsem na 
stromě na jednom ostrově dunajském , avšak pro rychlost parolodi brzy opět s oči 
pustiti musil. 

Tento druh orlů jest v celé severní Evropě velikou vzácností, a z jižnějších 
krajin právě miluje nejvíce roviny banátské, kdež mu zajíci v úrodných polích a ptactvo 
v bažinách hojné potravy, ostrovy pak dunajské vysoké duby ku pohodlnému hnízdění 
poskytují. O polednách minuli jsme Zemuň, a k večeru přistáli jsme v Baziaši , kdež 
jsem vystoupil z lodi, bych se do Bílé Církve odebral, jenž odtud jen tři hodiny cesty 
vzdálena jest. Baziaš jest nepatrné místecko, skládající se z několika domků, kteréž 
úředníkům parolodi a lidu na blízké železnici pracujícímu dosti skromného přístřeší po- 
skytují, pak z řeckého kláštera s malým kostelíkem. 

Jesli to velmi důležité stanovisko pro paroloď, která z Vidně do Cařihradu pluje, 
nebot zde nakládá se proslulé Oravické uhlí, které se pokládá za jedno z nejlepších 
v Evropě. 

Dostav se již za tmy do Bílé Církve, ubytoval jsem se u pana plukovníka Pavc- 
liée. Téhož večera jsem poznal též valnou část štábního důstojnictva , což mně za 
velmi velkou výhodu sloužilo, an jsem ode všech, zvláště pak od p. podplukovníka Fa- 
bra, ve svých podnikáních laskavě podporován byl. 

Druhého dne, zotaven po tak rychlé cestě, prohlídl jsem teprv okolí, v kterémž 
jsem se byl octnul. 

Bílá Církev leží na kraji velké planiny banátské právě u paty malého pohoří, jenž 
činí výběžek jednoho ramena Karpatů. 

Mimo katolický chrám, štábní stavení a jednu dílnu k předení hedbáví jest málo 
který dům pod jedno patro, tak že v celku město to dosti jednotvárně vypadá. Oby- 
vatelstvo, co se obchodníků a řemeslníků dotýče, jest z větší části německé, ostatně 
srbské. 

Dne 26. šel jsem na lov, a jda po pastvištích dostal jsem se až k řece Nere. 
Na břehu jejím nalézal se malý lesík, v němž spati'il jsem kvíčaly (Turdus pilaris) v tahu, 
což zřejmě svědči o drsnosti povětří, jaká zde posud panovala. Odtud šel jsem podle 
řeky asi hodinu cesty a zabil jsem mimo několik sprostých ptáků též vzácného dravce, 
matáka malého (Circus pallidus). 

Vrátiv se do Bílé Církve seznal jsem, že v okolí města dostačitelné příležitosti 



124 

k honbě nenaleznu. Okolnostmi přinucen nemohl jsem se až do 2. dubna na větší výlet 
vydati, i obmezoval jsem se vždy jenom na jeden den. 

Dne 2. dubna, obdržev od p. plukovníka Pavelióe povolení, vcelém okresu Ilirsko- 
banálského pluku ptáky stříleti, a spolu doporučen jsa všem jemu podřízeným důstoj- 
níkům, by mne v mém podnikání podporovali, odebral jsem se do vesnice Saji, vzdálené 
asi čtyry hodiny cesty na západ od Bílé Církve. 

Na cestě té přišlo nám jeti přes cíp pískové pusty, která se zde na sedm čtve- 
rečních mil rozprostírá a na mapách obyčejně Belo herdo, Sandebene nazna- 
čena bývá. 

Výraz tento poslední není však dobře volen, an položení to naskrze planinou na- 
zývali se nemůže a od Němců banálských v pravdě lépe výrazem S a n d h il g e 1 se vy- 
značuje. Nejsou tu arci žádné značné výšiny, ale jest to veliké množství malých kopců 
asi stejné výšky, složených ze samého velmi drobného písku, a jenom na některých 
místech povrchu drnem a někdy též jalovcem neb jiným křovím porostlých. Mezi těmi 
kopci jsou malé kaluže neb bahna rákosem zarostlá, která skrytými hlubinami svými pro 
nepovčdomého cestovatele nebezpečnými se stávají. Písek celon tuto krajinu kryjící 
jest obyvatelům Banálu velikou obtíží, an větrem nesen zasypává okolní polnosti a ne- 
ourodnými je činí. Silnice se onou pustou též vésti nemohou, neb je vítr, kdykoliv se 
mu zlíbí, bud zavěje anebo podemele a odfoukne. Nezbývá tedy hraničárům nic jiného, 
nežli po každé jinou cestou jeti, při čemž se na delších cestách hodně zablouditi může. 
Vítr tu vůbec tak hospodaří, že vždy po několika lotech pískové kopce jiná stanoviska 
zaujímají. 

Před několika lety postavila katastrální komisse veliký trojhran ria jeden z nej- 
vyšších kopců. Pozdější přehlížející komisse však dlouho marně po tomto znamení pá- 
trala, a když jej konečně nalezla, musela je dáti vyhrabati, neb se bylo celé v písku 
octnulo. 

Vrchní vojenská správa Ilirsko-banátského pluku dává sobě velmi na práci, jak by 
zlý tento živel opanovala, a vláda sama vynakládá ročně velikou summu na regulování 
neb vlastně upoutání jeho. Poutání to děje se sázením vrbového neb jiného proutí, 
mezi nímž se délkou času země a drn usazuje a písek takřka kůrou pokryt větru ne- 
přístupným se činí. 

Pastva, kterouž porostlé kopce dobytku poskytují, učinila by tu možné zakládání 
osad, kdyby o pramenitou vodu tak veliká nouze nebyla. Ve vsi Petrově selu, kteráž 
na jednom ourodném místě u prostřed pustiny leží, musejí obyvatelé vodu 35 sáhů ze 
studny vážiti, a to jen pro potřebu svou vlastní, an dobytek z močálů napájejí. 

(Pokračování.) 



Drobnosti. 



Výjevy ze & i v o l a zvířat. 

(Polsračoíáni.) 

Při vši své chytrosti má kočka uehrubě dobrou pověst. Vůiiec přikládá se ji faleš a po- 

tmčšilosf, čemuž ani tenkráte bychom se nedivili, kdjby se toho žádni skuteční příkladové neiiasky- 

lovali, poněvadž všecky způsoby jeji, nade všecko pak její loudavá podkrádavost, patrně zdají se 



125 

ukazovati na takovou povahu. Jak dalece víry zasluhují rozličné ty pověsti o mstivosti koček i ua 
pánech svých, těžko jest určiti, an žádná z nich náležitě zaručena není. Rovněž i zde platí ona 
pravda životní, že kdo jeduou v nějakém podezření jest, na toho pak pomluvou mnohem více viny se 
uvaluje, nežil by skutečně měl, kdyby i podezření to důvodné bylo. 

Více podstaty zdá se do sebe míti nepřátelství k malým dětem, jaké se kočkám přičítá. 
Vypravuji se o nich mnozí příkladové, kterak potají děti v kolíbkách násilně dusily. Tak dochovala 
se v naší rodině pověst, o jejíž pravdivosti dle všech muě známých okolností žádné příčiny nemám 
pochybovati. Jistý vojenský důstojník přenocoval na cestě s pani svou, která měla dítě při prsou, se 
služebníkem a ciiúvou v selské světnici, která byla dříve pilně uzavřena. V uoci probudí se matka 
nad těžkým hekáním svého dítěte, spícího s chůvou, a když rozsvítí, spatří k úžasu svému, kterak 
veliký kocour sedí na nemluvňátku a násilně svou tíží je dusí. A^yděšená matka učiní ihned 
pokřik, i vyženou kocoura ze světnice. Vše pak ulehne, a matka při všem nepokoji svém, jsouc po 
cestě zemdlena, znova usne. Nový hekot ji probudí, znova jsou všickni vzhůru, i s podivením 
spatří předešlý výjev — kocoura dítě dusícího. An dvéře i okna byly bedlivě uzavřeny, nezbývalo 
jiného domyslu, nežli že krbem se do světnice vrátil. Od té doby již nebylo pomyšlení na spaní, i 
probděli při světle noc až do ráua, aby ochránili dítě od jeho nepřítele. 

Takové výjevy mají ovšem do sebe něco příšerného, a to tím více, čím méně jsou pochopi- 
telné, kdežto spatřuje se u jiných z\ ířat, stojících na stejuém stupni s kočkou, zvláštní šetrnost dětí. 
lož divu tedy, že obecná pověra vidí kočky ve spojení s lajnými, lidem nepřátelskými mucuostmi, 
vyhlašujíc o nich, že chodí do čar. 

Zas ale jsou naopak příklady o nevšední k dětem příchylnosti koček. Velmi nápadný z nich 
jest ten, jejž vypravuje Blasius. ") Cestovatel tento nalezl v severním Busku u jednoho sedláka 
černou kočku, která byla navedena, v nepřitomuoti rodičů děli kolíbat a je směšnými po- 
sunky vyrážet. 

Od koček přejdeme k ouhlavním jejich nepřátelům, totiž ke psům. Pes jest ono zvíře, které 
nejvěrněji, ba uerozlučitelně přilnulo ke člověku. Povaha psa vůbec i rozličné schopnosti a zvláštní 
rozumnost jeho jsou tak všeobecně známy, ze by zbytečné bylo šířiti o nich slov. Nic však méně 
spatřují se u nich některé zvláštnosti , které jsou hoduy zvláštního povšimnutí. Jedna z nich jest 
jejich nenávist hudby, o které se tak často přesvědčujeme, slyšíce hru na housle anebo i nám pro- 
tivné hudlováni kolovrátku provázené nemilým ktmcertem žalostného psího vytí. Nespatřuje se však 
lato nenávist hKdby a všech psů v stejné míře, au leckterý pes ani si hudby nevšímá, kdežto jiný 
na hudebníka zlostně štěká, ještě pak jiný naříkavým skučením patrné na jevo dává, jak nepříjemné 
ua nervovou jeho soustavu působí zvláště pronikavější tóny. 

Pes jest ouplný otrok člověka, klerý v jeho službě podrobuje se všemu, cokoliv jenom přímo 
se nepříčí jeho přirozenosti A přece kdo z nás neviděl, kterak' pes voluě po ulici běhající zlostně 
se osupuje a pušlěkuje na ubohého psa mlíkařova, trpělivě táhuoucího dosti těžký vozík? Anebo 
dejme tomu, že sedíme v některé sprostější hospůdce, i vkročí tu do světnice člověk, nesoucí na 
rukou učkolik v strakaté kazajky oblečených psíků, se špičatou čepicí na hlavě, které jednoho po 
druhém staví na zem na zadní nohy, aby k obveselení diváků provozoval s nimi tance. Tu zajisté, 
kde který pes v šeukově, ten vyřítí se se zlostným štěkotem i doráží jak na čtvernohé umělce tak i 
na pána jejich, tak že, nevyženou-ll ho v čas, třeba jim i celou komedii pokazí. Komuž při tom 
nenapadne, že lakový pes má snad zvláštní nějaký cit pro čest, jakýsi point ďhoneur, který mo 
sice nebrání konati pro člověka užilečuou práci, a však nedovoluje snižovati se k věcem, jaké klade 
pod svou psovskou důstojnost ? 



') Reise im europiiscbcn Ausslaud. Biauuscbweie ISIJ. I. str. 'aj. 



126 

o chytrosti psu jest tolik auekdot, že těžko podati v tom oboru něco novélio, pročež se 
tuto obmezíme pouze na některé před jinými nápadné. 

Že psi posuzuji člověka dle oděvu, stékajíce na žebráky, otrhance, dráteuiky, kominíky atd., 
ví každý. Já však znal psa v jednom mlýně, který poznal kaidélio žida, nejenom s rancem po vsích 
chodícího, nýlirž i čistě oblečeného. Žádný žid, ani domácí jemu dobře známý, nevkročil do mlýna, 
aby ho byl Tiberis - tak nazýval se onen pes — zvláštním způsobem nepozdravil, skoče mu od zadu 
na ramena beze všeho štěkotu a ublížení. Byl-Ii žid jemu známý, měl se po takovém pozdravení 
k němu tak, jako ku každému jinému známému, obskakoval okolo něho, pohyboval ocasem, lízal 
mu ruku atd. 

Něco obyčejného jest, že posílají psy do krámíl rozličné věci kupovat. Ovšem musí krámský 
psa znát a být povědom takových jeho posilek. Tak před více lety chodil si v Praze v Dlouhé třídě 
jeden pudlik do pekařského krámu každodenně pro své snídaní. Přinejl totiž v hubě krejcar, jejž 
dal krámské, a ta mu za něj dala makovou housku, kterou si pudlik odnesl domů. Ta věc byla 
v celé ulici povědomá. Jednou však stalo se, že nastoupila nová krámská na místo předešlé. Pes 
přišel jak obyčejně pro sVou houska a pustil z huby peníz. Krámská mu ovšem hned neporozujněla, 
až jiní kupci, k tomu se nahodilí, jí pověděli, že má dát pudlikovi makovou housku, I vzala krámská 
housku a počala ji psu lámati, nadějíc se, že ji tu na místě sni. Milý pudlik ale, zvyklý dostávati 
housku celou, podivně se podíval na krámskou, pak vzal svůj krejcar zase do huby a odešel. O 
směšné této události po delší čas vypravovalo se v celém sousedstvu. 

(Dokončení.) 



Je I en. 

{Pokračování.) 

V čtvrtém roce vysadí jelen obyčejně 8 neb 10 výsad, v pátém roce 10 — 12 výsad, v še- 
stém roce 12—14 výsad atd. Nalezli se také před časy jeleni s 32 — 66 výsadami, a lakové pa- 
rohy vážily 18 — 24 liber. V nynějším čase nenechávají se jeleni tak dlouho na živě, pročež je je- 
len s 18 výsadami velmi vzácný. Jeleni s 10 výsadami jmenuji se honní jeleni (jagdbare Hirsche) 
a ti, kteří mají víc výsad, nazývají se hlavni jeleni (stark jagdliare oder Capitalhirsche). Někdy se 
také přihází, že jelen vysadí jenom tolik výsad, kolik jich měl v předešlém roce. Starý, špatně kr- 
mený neb chnravý jelen (verkiimmerter Hirsch) vysadí někdy míň výsad, nežli jich měl dřív, a to 
nazývají myslivci zpátečnictví (das Zuriicksetzen) a lakového jelena zpátečníka. Málokdy se ale 
stává, že jelen na svobodě více výsad vysadí, nežli jich míti má dle svého stáři. Okrotlý a dobře 
krmený jelen někdy dvakrát za rok parohy shazuje. Přihodilo se již, že takový jeleu za rok tři- 
krát parohy shodil a zase vysadil. 

Poraněním parohů při paličkování (Kolbenzeit) , když ještě neztvrdly, neb poraněním varlat 
(Kurzwildpret) vyrostou nepravidelné a zpotvořené parohy, které jmenuji myslivci neobyčejné parohy 
(nidersinniges Geweih). Vykleštěný koloucb nevysadí žádných parohů. Když se mu ne\yříznou vše- 
chny semeuuí cévy, narostou mu na hlavě hrboly. Měl-li jeleu při vyklešlění vysazené parohy, tedy 
je nikdy více neshodí. Malé poranění varlat má ten následek, že jelen později shazuje neb že vysadí 
slabší parohy. Poraní-Ii se jenom jedno varle, ledy se obyčejně dotčený úkaz jenom na lom bidle 
vyskytne, které se nachází na té straně, kde je poraněné varle. 

Z toho vysvitá, že se parohy nacházejí v blízkém spojení s varlati. Někdy vyrostou na 
parohách hořejší výsady tak, že mají podobu s korunkou, s ručkou neb s lopatkou. V lé podobě se 
nazývají korunkové, ručkovilé a lopatkové parohy (Kronengehdrue, Haudgehórne nud SchauTelgebíime). 
Siarý jelen a cburavec (Kíimmerer) nevysadí obyčejně tak ostré špičky výsad jako mladý a silný 
jelen. Takový jelen má tupé špičky. 

Místo, kde se jeleni zdržuji, účinkuje léž na rozdíl v parohách. Horští jeleni (Gebirgs- 
hirsche) mají obyčejně kratší a silnější parohy, míň výsad a sUnějši perle. Oni json též silnější 



127 

v těle nežli lak nazvauí jeleni z kraje (Laudhirsclie) , kteii se nacházejí na rovinácli a v hájích. 
(Feldhíilzer). Co se doiýie postavení parohů, jest v něm také rozdíl. Nacházejí se jeleni, kteří 
mají široko rozložené parohy, . a jiuí zase, jenž mají ouzké rozložení parohíl. Po každém raněni 
neb schození p.irohu dostanou nové parohy to samé postavení, kteié měly před raněním, a ta vlast- 
nost je dědičná. Při ustanoveni jelena nepočítá se výsada, která je tak krátká, že se na ni nemůže 
pověsit závisník na tesák (Hirschfanger-Kuppel), a myslivec se táže : O kolika jest ? Druhý myslivec 
mu k. p. odpovídá : Je osmák, osmerák (Achter, Achtenduer), desátník (Zehner, Zehnendner), hlavní 
jelen o dvanácti (ZwíilferJ atd. — Když je jelen v říji, řve silně, tak jako rovzleklený býk. 



Ř em e s lo a véda. 

Když se Angličané na ostrově Ousauu usadili, potřeboval jeden z důstojníků novon Hnlformu, 
Plukovní krejčí nebyl při ruce, a jenom čínský krejči byl v lom místě. Obdržel tedy tuto práci, 
a jakožto vzor dala se mu stará uniforma se záplatou na zádech. Číňan vykonal svou úlohu za 
krátký čas a odevzdal nový oděv s takovou zevrubností dle starého vyhotovený, že ani záplata na 
zádech nechybila. Tak vypravovaly noviny za času činsko-anglické války na důkaz čínské učenosti. 

Ubozí Číňané, což všechno musíte snášeti, aby se Evropan na vaše útraty povznesl. Věru 
nemnsíme se do Číny obrátiti, abychom takové řemeslování vyhledávali. Náš pospolitý život posky- 
tuje příkladů, takového počínaní dost a dosti, více nežli bychom se nadali. Kolik z našich průmysl- 
níku promýšlí skutečně to, co dělají ? Většina pracuje beze vši známosti přirozeného zákonu dle 
starého vzoru, dle zděděného receptu. Mydiář se naučil mýdlo vařiti od svého mistra, tento zase 
od svého a tak dále až do padesátého kolena. Tři, čtyry léta potřeboval, aby se z nouze naučil 
dle starého receptu udělati louh, v mýdlo proměniti lůj. Kdož ví něco o Eláinu, Stearinu a Marga- 
ritinu, o olejích a tuku, o proměně jejicli v mýdlo pomocí alkalií ? Žádný nezná zákon, že Natron 
tvoří pevné, Káli ale mazavé mýdlo, že olověná mast lékárníků taktéž jenom mýdlem jest, vytvoře- 
ným z oleje a kysličníku olovitého. Každý pracuje stále jen dle receptu a protlouká se dále, po- 
kud všechno zůstává při starém. Malá proměua uvrhuje ale takového řemeslníka v nejvělší nesnáze, 
on si neví rady ani pomoci, přijde o jmění a zlehčí svůj stav před světem. Jednomu nepodařilo 
se, do mýdla vpraviti ony černé pruhy , které mýdlu dodávají mramorovitou podobn , a kteroužto 
vlastnost obecenstvo za znamení dobrého mýdla bére. Cdělalo se mu bílé mýdlo, ovšem čistější, ale 
kupci jeho, předsudkem pojati, nechtěli je a šli raději k jinému mydláři, aby sobě nečisté, mramo- 
rované mýdlo koupili. Ubohý musil je provařiti ; kdyby byl věděl, že ony černé pruhy pocházejí 
ze sloučeuin siry se železem, byl by si takovou sloučeninu snadno mohl zaopatřiti. Také oueu li- 
lograf nevěděl, že se v kamnech z kamenného uLII vyvinuje plyn sirovodíkový, a že s olověnými 
sloučeniuami tvoři černé něho hnědé sloučeniny. PověsiL tedy pergamenový papír, uhlauem olovilým 
připravený, do pokoje hnědým uhlím topeného, a s úžasem pozoroval, že za nějaký čas běloskvonci 
papír stal se hnědým a se zkazil Peníze byly ty tam. Tak to jde všude, i doma v kuchyni. lile, 
domácí paní postavila ňa slul mísu čočky. Již vydychuje Esauovo jídlo líbezný zápach ze sebe, 
chutě se pouštíme do něho, ale běda — čočka jest jako hromada rozdrobené chruplavky. Nevolně 
odloží manžel lžíci, a domácí paní zahanbena dívá se do ueštastné mísy. Nevěděla, že Legumiu 
všech luštinatých plodů, ve tvrdé vodě vařený, tvoři s vápnem takové vody nerozpustnou, nestravi- 
telnou látku, kdežto by si byla mohla snadno pomoci, kdyby něco sody nebo drasla do vody byla při- 
dala. Honem chce mrzutou příhodu vyrovnati a připravuje polaji delikátní vaječní jídlo s červeným 
vínem. Však opět běda! Všechno se proti kuchařstvi jejímu zapřísáhlo; nebot výrobek její se sra- 
zil, jako kdyby byla vejce rozsekala. To£ se také skutečně stalo. Nebot třisloviua červeného vina 
spojila se s bílkovinou vajec a utvořila nerozpustnou hmotu, která se v chomáčkách srazila. Ne- 
vědomky byla hospodyně koželužkou, neb sloučenina sražená není nic jiného nežli kůže, ta samá 
látka, kterou koželuh z bilkovitých zvířecích kozí tříslem připravuje. 

Však hle, zde máme muže, který něco ví ; jest to uáš široko rozhlášený hodinář, který celý 



128 

svěl nazpaměl nmi. Samolibě ukazuje fysikovi váhy, které byl právě dodělal a nad kteréž prý ze- 
vrubnějšicli býti uemúže. Dohře ! Fysik se ua ně podívá a spatři divotvorné dilo s jaiýčkem, který 
zrovna v těžišti npevněn jest. Milý příteli, praví fysik, vaše váhy jsou až příliš dobré, proto jsou 
špatné. Vaše váhy jsou jako přikované v těžišti, mají ale ukazovati úchylku, to ale jenom tenkráte 
se díti může, když jazýček o něco pod těžištěm leží. To jste měl věděti. Poroučím se. Jako ohro- 
men stojí sklaraaný mistr ; čas, namáhání a peníze jsou promrhány. Ale — prúbování jest lepší 
nežli studování, povídával často hodinář. 

Tu máme zase sekerníka, který mlýny staví. Palec jako palec, prkno za prknem, hřeb za 
hřebem, všechno dělal dokonale, v každém mlýně slejně. Povstaly ale americké a párni mlýuy. 
Všeobecný stesk a naříkáni mlynáříi, živnost jde račím krokem hezky nazpět, co starý mlynář se- 
mele na svých třech složeních za měsíc, vyrobí Amerikán za týden na jednom. Ale jak to má ji- 
nak býti? bez známosti přírodních zákonů není pokroku, není volného pohybu. Jak mnohá chytrá 
hlava jest mezi těmito lidmi! Což by z nich bylo, kdyby něco věděli z mathematiky, fysiky a che- 
mie ! Ale většina si nedá radit. Nenávidí vědecky vzdělaného, poněvadž se ho boji, a raději zů- 
stává v otroctví své nevědomosti a zděděných receptů. Pokojně- vstoupí znalec k vodě, vypočítává 
lipad, ustanoví si úlohu, porovná s ní dané poměry a postaví mlýn , který v daných mezech co 
možná největší uučiuek vyvede. K lomu jest ovšem více potřebí. Tu se musí mysliti na odstředi- 
vou, dostředivou a dotyčnou sílu, tu se musejí síly rozkládati, spojovati atd. To jsou ale sekeruikovi 
nápady „takových mudrlantů," oni to bez knihy prý také dovede. 

Jen si zachovávej len tvůj středověk, bývalý bohatý, ctěný střední stave! Neodolatelně žene 
se svět ku předu, vše, co slabé, prostřední, hyne a musí ustupovati novému duševnějšímu pokolení. 
Zvýšené potřeby proplétají se do nekonečna a vytvořují nevědomá labyrint, z něhož se mu nelze vy- 
plésti. Jenom věda jest niti Ariadny, která k žádoncímu cíli vede. Proto pěstujme ji každý, 
nemát býti výhraduosti některých : všem, kdož uechlějí na věky přilnouti k hmotě, jesti spásou. 



Núvcšti O přírodovědecký til knihách. 
Počátkové nerosluinsu, jakoilotiáíud k uslanovováiii nerostů dle přírodopisných znaků. Od 

Jana Krejčího. Dca scazktj. V Prate 1632. Nákladem J. B. Calcovského knihkupectví. 

Jest to důkladnější vědecký spis, který se hlavně pro vyšší gymnasia a reálni školy hodí, 
a v némžto dle krásné soustavy Mohsovy, jak hlatipis (ak i soustava nerostů se vykládá. Mimo to má 
spis tento i tu přednost, že se v něm všechny nerosty až do nejnovější doby známé popisují. Ozdoben 
jest mnohými krásnými dřevořezbami, a cena 1 zl. 50 kr. jest v porovnání s podobnými cizími spisy 
velmi levná. Základem spisu tohoto jsou přede vším sbírky národního Museum, tak že í navštěvova- 
telúm tohoto ústavu k poučení a objasnění dobře slonžiti může. 



Opravy. 

v čísle 3. na str. 96 v 14. řádku shora má na místě cen nik státi oč nik. 

V čísle přítomném na str. 105. řád. 15. shora „ „ stejná semena čti: temena 

s t e j n ý c h d r"u h ů- 

r n » n „ 109. „?.„„„ Zavolja čti Zavalja. 

„ n „ „ „ 111. „14. zdola „ „ Glamořnica „ Glamočuica 

n » n 1, >i II n 6. „ „ „ R jediná „ Rječina. 

n » II n „ 112. „ 23. shora „ „ Snežnjak „ Sněžnjak. 

n 11 n » II II „ 9. zdola „ „ Došerova ,', Dosen o va. 

II K n II 11 „ „6. „ „ „ Bobi ca „ Babi ca. 

Tiskem Bedřicha Rohhčka v Karlově ulici č. 188 v Praze. 



ŽIVA. 



ČASOPIS PRIRODIVICKY. 

Redaktorové : Prof. Dr. Jan Purlijné a Jan Krejčí. 
číslo 3. Květen 1S53. 

Vychází měsičiič po dvou arších. Cena pro údy Malice obnáší ročně 1 ' zl. 30 kr. stř , píiUetně 
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., púllelně 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v 
kanceláři p. J. U. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 —II., pak w domovníka v muíiejuira domě, 
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., púUetně 12 kr. stř. 



Člověk a příroda. 

Sepsal Dr. J, Purhyně. 

Člověk a vcškcn jeho rod postaven jest u prostřed přírody, a to přírody zemské, 
jeho íinnosti podlehlé a povolné. Oslalní příroda, ve všeinmíru hvězdném se prostírající, 
činnosti jeho nepodléhá, jenom pozoru jeho se podává, aby vzbuzeno v něm bylo tu- 
šeni a touha nesmírnosti, poznání harmonie světa, poznání věčného tvůrce jeho, a pak 
i oběhem těles nebeských aby změřil časy a částky roku, doby lidského živobytí, doby 
práce i odpočinku, doby dějství lidského pokolení. Ano, cílil člověk tu neodvislost 
nadzemské přírody od svého působení v té míře, že i sám se jí zcela podrobil, i osud 
svůj od postavení hvězd při porodu záviseli se domníval, odtud svou budoucnost vyčísti 
se snaže. O tom svědčí až do předešlého století trvavši astrologie. — Ale též záhy 
vznikla myšlénka o vznešenosti člověka nad přírodou. Pocházelaf z pneumatologic čili 
duchovědy pohanských kněží a filosofů, učících o působení nadpřirozených bytností, 
zlých i dobiých, jejichžto moci i člověk užiti mohl k vládnutí nad přirozenými mocnostmi 
k svému užitku, nebo i ke škodě svých nepřátel. O takové vznešenosti a nadvládě 
nám, křesfanstvím k pravé svobodě duchovní vyniklým, arcif zde řeči býti nemůže. 

Považujme tedy člověka nejdříve podlé jeho postavení v oboru přírody pozemské. 
Jako novorozenec na lůně mateře prsu jejího požívá, aniž dbá o celý svět, zaujat tou 
jedinou svou láskou a požitkem, spočívaje v jejím náručí, ován i ukojen teplem dechu 
jejího : tak vidíme mladistvé lidstvo po ostrovech Tichého moře, pod příznivým nebem 
v nejužším ještě spojení s přírodou je obkličující. Jediný strom palmový postačuje 
vyživiti celou rodinu, ba celé pokolení, dáli jim ochranu pod klenbou šírých listů, ano 
i oděv svými vlákny, nádoby skořápkou ořeší, nástroje a zbraň svým dřevem. Nepři- 
cházif mu na mysl, použili zvířat ku práci, an práce není. Jsouf ona jeho sbraiřenci, 
©účastníci u požívání té samé všem stejně milostivé přírody. Nehrozit mu nebe hro- 
mem a bleskem, ani vzduch vichřici, aniž moře bouří. Vrháf se do vlažných jeho vln, 
jako do vlastního živlu, o závod plovaje sjeho šupinatým obyvatelstem. Po opeřencích, 
jakoby jim záviděl svobodného letu, vysílá šíp svťij, i zdobí jejich pestrým peřím zástěry 
své nahoty nebo věnčí nádherně hlavu svou. Jest to prvolní stav člověčenstva, edenský 

9 



130 

to z posvátných zvěstů známý, jaký za kralování Saturaa ve zlatém věku panoval v 
Itálii, nebo v Arkadii před příchodem krále Pelasga. Hledalif i novější učení prvotní 
tento ráj, kam jim všeliké pověsti a znaky poukaaovaly , v roztomilém údolí Kašmír- 
ském, kde původ lidstva i našich domácích zvířat nalézali. Jest to však tajemství a 
zůstane jim, aniž nám, podlé nynějšího stavu našich duševních mocností, nejmenší tušení 
na mysl přijíti může, abychom i toho nejdrobnějšího zvířátka vzniknutí a stvoření, 
tím méně tak výtečného tvora, jako člověk jest, představili a vyložili mohli. Všechny 
známky povstání lidstva jsou jen negativní. Ukazujel nám totiž historie přírody zemské, 
palaeonlolog-ie, že v pravěkých dobách, od prvních až do pozdnějších, po jistých stu- 
pních dokonalosti se jevilo tvorstvo rostlinné a živočišné, žádné však ještě sledy člo- 
věka, jenž jako nejčelnější dílo celého stvoření nejnovější světa době náleží, s čímž 
také podivným způsobem svaté knihy Hebréův se srovnávají. — Jiná sem náležející 
neméně zatmělá otázka jest, zdaliž človéfc již u vyšší dokonalosti, rázem duchovním, 
právě to člověckým znamenán, z rukou tvůrce vyšel, jako tytéž knihy vysvědčují; anebo 
zdali z počátku pouhé zvíře, ze zvířectví vlastní .silou čili přirozeným nadáním se vy- 
vinoval, až na člověka vyniknul, jako to novější filosofové učiti se vynasnažili. My se 
do rozluštění takových otázek nepustíme, přesvědčeni že naše znání i zdání daleko 
převyšují, a pevnou víru chovajíce, že ona prozřetelnost božská, jenž nechává slunce 
svítit nad všelikým tvorstvem, hned na počátku ozářila lidstvo světlem svým a je po 
všechny časy k vyšší dokonalosti provázeti bude. 

Nicméně bráněno nám nebudiž, abychom lidstvo v různých dobách jeho vy- 
vinování, kterak brzo hmotné přírodě podléhá, brzo ji sobě podmaííujc, blíže považovali. 
Co nahoře o prvním blahém stavu člověka řečeno, záleželo z části na mírné a rozumné 
jemu vrozené povaze, z části na zvláštní přízni a lahodě přírody jej obkličující. Ne- 
bylyf ale všude stejně blahé vlohy dány člověku, aniž příroda jemu všude stejně pří- 
větivá. Tamť se zbouřil vicbr proti němu, onde vody zaplavily díla rukou jeho, tu se ká- 
cely skály, země se třásla, hory soptily ohněm, vychrlily řeřavé toky lávy, zasypaly popelem 
krásné jeho ráje, vypudily jej do krajin pustých, neúrodných, do hor sněžných, ledna- 
tých, do barin lidomorných, do končin zimných, tmavých, sluncem kosmo jen ozářených, 
i podléhal člověk ohromné síle přírody, i zakrněl, a zatmělo se světlo bozi v útrobách 
jeho, aniž více pomněl původu svého vyššího, ano v pověry a v bláznovství obrátily se 
posvátné jeho paměli a nábožné obřady. Jinde spikla se proti němu zvěř dravá i 
všeliká jedovatá zmije, a vyvolavši jej k obraně, k půtce o život, vzbudila v srdce jeho 
vášně nelidské, kteréž brzy se obrátily proti vlastnímu rodu, tak že hubil nepřítele, pásl 
se jeho mukami, i napájel se krví jeho. Jinde, pokonavše kmeny tiché, pracovité, 
mírumilovné, zpustošil divoch nivy jejich žirné, usmrtil starce, zprznil ženy a odvlekl do 
věčné poroby lid dobrý, aby sloužil jeho libovůli, jemu pracoval v potu l:váie, vzdělá- 
val role, pěstoval sady a vinice, pásl jeho stáda, zbudoval jemu zpupné hi'ady. Tak 
zvířectví vyniklo v přesile své nad povahou čisté lidskosti. 

Jinde člověk, veden přírodou jemu vstříc jdoucí, připoutal k sobe mírná zvířátka 
mléko dadoucí, i oblíbil si potravu tuto a všeliké z ní pocházející výrobky. ProvázelC 
milovaná svá stáda bravu, skotu, koní po travonosných stepích, opásaje krajinu po 
krajině a ponechávaje péči přírody vždy obnovený vzrůst. Volnomyslní pastýřové vedli 
život tulácký, po hordách, patriarchálním pořádkem řízených. 

Kde osud pohnal plachého divocha k břehům mořským, studeným, neúrodným, 



131 

tam mu poskytovaly vody bohatství své, ryby, lilemejždě, lastury, raky, někdy i kyt velikán 
na břeh vyvržený nebo na mělíině uvázlý stačil na potravu půllctní, naučíno se na- 
pájeti tukem jeho, a nakonec sloužily ohromná žebra, hnáty, obratle, piany k stavění ona- 
čejších budov, k vyrábění nádob a nástrojů, kůstek menších ryb užíváno k šití kožichu 
z kůže tuleňové ; proudy mořské dovážely potřebného dříví k ohřívání těla, k vaření a 
pečení potravy. 

Kde se v úrodných krajinách lidstvo rychle rozmnožilo, nastala záhy potřeba^ 
společenské poměry zaříditi. Příroda rajská, jenž menšímu počtu dostatečné potravy, 
ba lahůdek podávala, zavřela někdy štědrou ruku svou, i povstal hlad a bída mezi lidem 
a mor. Tu opatrnější mezi nimi nastřádali semínka, zkypřili půdu, zašívali je, a časem 
svým vzrůstala úroda hojná i nashromážděno plodů živných na delší čas, ukojeny po- 
třeby tělesné, což vedlo k tomu, že řádně rok po roce podobně konáno, i odvrácen 
na vždy hrozící nedostatek. Tím se naučil člověk přírodě napomáhali, v jejím lidumi- 
lém počínám' ji podporovali, tak že člověkem sama nad sebe ještě krásněji zkvělla i 
radostněji plody vydávala. 

Povstalaf z toho vlastní třída dělníkův, zemědělcův, pěstovatelů stromů ovocných. Ná- 
rod blahem oplývající, krajina plodonosná, bohatá, přivábily sousední obyvatelstvo chudých 
drsnatých hor, aby plenilo krajinu a sobě přivlastiiovalo cizí prací dobytou úrodu. 

Takové násilí vedlo k zřízení řádné obrany proti vpádům surových těchto hostů. 
Povstalaf třída bojovníkův, jimž samovolně podával rolník potřebné výživy, aby výhradně 
se cvičili ve zbrani a stráž vedli nad zemí proti nápadům nepřátelským. 

Tak se uvedl mír u vnitř a zevnitř země vlasti, a jistota živobytí, čímž na- 
shromážděné nadbytky žirné půdy mohly se sdělovati sousedům horským, jimž příroda 
v plodech živných méně štědrou se ukázala. Za to jim však naplnila vnitřnosti skaliu 
rozličnými kovy: mědí, železem, jež silná páže horanů ohněm podmanila, změkčila a 
v různé nástroje přetvořila. 

Tyf, přivezené rolníkům a vojínům na výměnu za plody zemské, poskytovaly 
jim znamenité výhody a ulehčení při jejich pracích. Aby však práce horníků i rolníků 
obchodem a dalekými cestami přetrhovány nebyly, a vojínové od vykonávání svých 
povinností se neodváděli, nabídli se vlastní jednatelé této výměny, i oddělila se obvzláštní 
třída kupců a obchodníků. Rozmáháním se společenského živobytí, rozdělením prací a 
rozpadáním se lidu v různé stavy povstaly vždy rozmanitější potřeby u požívám vždy 
hojnějších darů přírody, u vyvinování lidského ducha i vášní duše lidské. Tělo poža- 
dovalo roucho je kryjící a zdobící, budovu ochraíiujicí, všeliké nářadí pro pohodlí do- 
mácí, nástroje k zorání půdy, k žatvě, k semlelí zrní k upravení pokrmů a nápojů, k 
lahodění smyslům čilým vždy vyššího ukojení žádajícím, k dostiučinění potřebám vojen- 
ským a obchodnickým, i vznikla rozličná řemesla, tím pak třída vlastní řemeslníkův a 
umělcův, jichž výrobky v užších nebo širších obvodech též obchodem se roznášely. 

Takt se pohnutkou potřeb soukromných a obecných vyvinuly stavové nižší pr- 
votní lidské společnosti. Na jejím základě přišlo i k vyvinování vyšších vloh duševní 
povahy člověka. Povstaht mužové, skoumatelé ducha Udského, společenských jeho poměrů, 
i vystavili zákony a pravidla ku spořádání lidských záležitostí, stali se zákonodárci, 
uváděli vládu ve všehkých způsobech, budto lidovládu, nebo, po vzoru prvotního če- 
ledního pořádku, panování jednoho nad ostatními. Jiní z výše nadaných mužů skou- 
mali výjevy rostlinstva i živočišstva, zpytovali síly přírody, učíce jich obraceti k použití 



132 

v řemeslech a všelikých umělých pracích, pozorovali oběhy těles nebeských a vyměřo- 
vali jimi časy k vykonáváni hdských zaměstnání. Bylif zase mezi nimi duše ciluplné, 
ohnivé obrazotvornosti, jenž zpěvem, mluvou zdobnou do podivení a požívání blahotné 
útěchy přiváděli lid slýchající, rozněcovali k činům nadobyčejným ; jiní tvorčím pudem 
vědem uváděli vidiny své v krásné podoby, jež na stálou památku vytvořovali v jemné 
kamení, vryli do skal, vydloubali v jeskyních nebo ve skvostných budovách vztýčili k 
nebi. Tof byly vážné třídy učencův a umělcův. Mezi nimi, sporými dobami, octnuli 
se geniové vyšší, nadchnuti duchem božským, jimž bylo dáno vniknouti v tajemství říší 
nadlidských, duchovních, odkrýti vládu tvůrce všehomíra nad přírodou i lidstvem a nad 
všelikou duší živou, poznati poměry člověka k svému Bohu, v nějž on má věřiti a dou- 
fati, jej poznávati, jeho se hroziti, jeho přízně hledati, podle jeho příkazů se chovati, 
jeho vůli se zcela oddávati; tif učili lid posvátnými obřady, obětmi, modlitbami, zpěvy, 
slavnostmi Boha clíti a velebiti, jemu se kořiti. Záře svatosti, jenž vycházela ze zjeve- 
ného lidu Boha, osvítila též tvář zvěstovatele jeho, i stalf se knězem Nejvyššího. Tak 
povstalo náboženství posvěcující přírodu samu, všeliké konáni lidské společnosti, kaž- 
dého člověka přicházejícího na tento svět pozemský i s něho se beroucího. Nyní 
teprv utvořilo se. pravé ústrojstvo lidské společnosti, spravující i v jeden iibosvor pojící 
všechny nižší vlohy, pudy, city, vnuknutí a známost rodu člověčího. 

To, co jsme zde v málo rysech vylíčili, — vyvinování se přirozenosti lidské, vy- 
cházející z vlastního nadání a vnuknuli, v půtkách s přírodou s vlastním rodem, vede- 
ním a pod ochranou prozřetelnosti boží, jenž vstupuje veň i hýbá srdcem člověčím, — 
v skromnějším nebo krásnějším výjevu ukazovalo se postupem věkův na vícero místech 
povrchu koule zemské, ve starém i novém světě. Zvláště byla Asie od dávna prvot- 
ním rodištěm pravé osvěty, vzdělanosti a náboženství, an velkolepá její příroda přízní 
svou i odporem nejvíce byla k tomu řízením božím uzpůsobena, aby vychovala a k 
vyvinutí přivedla sily, jež vložil tvůrce v duši člověka, i zdá se, že lidstvo, všelikými 
osudy zmítáno, také do jiných světa dílů za časů předliislorických tuto prvotní kulturu 
přeneslo, kdež budfo dále rozkvétala, nebo klesnuvši převahou přírody, bud příliš pusté 
a divoké na posledních koncích severu a jihu, bud příliš bujné v pásmech podrovni- 
kových, v surové divošství se proměnila, ano i v svém původním sídle tak hluboce za- 
padla, že z nova ji tam na vyšším slupni vzkřísiti a vzdělávali potřeba kázala. 

1 vzešlof v lé samč Asii též náboženství křesťanské, ačkoliv ne v ní se za- 
kořenilo, nýbrž v sfaslnější Evropě, kdežto na vzdělané půdě Rekův a Římanův i v 
bujarých národech Germánských a Slovanských k vyššímu vzrůstu a rozkladu dospívá. 
Křesfanslvím, duchovní i hmotnou silou zvílězujícím, hlavně byla rozkotána božiska po- 
hanská, jimiž zajata byla obrazotvornost ducha lidského, tak že zaclánějíc umu čistému 
bránila mu v pravém poznání sprosté přírody. Tím rozum, osvobozen od všelikých pověr 
dávnověkostí zasvěcených, počal badali a skoumati výjevy přírodní, i dostihl světla 
pravdy, poznal síly přírody a naučil se jimi vládnouti. Neméně vzbudilo křesťanstvo, 
oblažující svou naukou o svrchované lásce a prozřetelnosti boží, pravé poznání o ur- 
čení člověka i celého lidstva, i vede lichým svým vládnutím panovníky i národy, ač 
někdy zpouzející se, k jediné pravé svobodě, svobodě to duchovní. 

Bavilif jsme se dosaváde skoro výhradně lidstvem a vyvinováním se jeho v 
ústrojstvo rozumné, postavmež se nyní zase na stanoviště pouhé přírody. Bylyf doby 
na naší zemi, o nichžlo svědčí vrstvy podzemní, když ještě ani sledu nebylo duše žl- 



133 

voucí; živly v jednu spoustu tekutou, rozohněnou smíšeně, v hrozném pohybu vroucí, 
nedaly vzniku k ulvoi^cní se těles živoslrojných, oduševněných. Nebylat však ta hmota 
bez bytnosti duševní, Bůh vznášel se nad tekutinou touto a řídil bouření její, až se 
zmírnilo a ustálilo a rozstoupli se živlové, každý na své místo příslušné, u vnitř země- 
koule, okolo ní pak vody ji cele pokrývající, a nad nimi obor vzduchu lehkoplynného. 
I v tom nebyla ncíinna duše všech duší příštích, ulvořilaf hmoty nadané všelikými 
vlastnostmi, a různé platnosti pro budoucí jich upotřebení k utvoření živoslrojných těles. 
Jesl málo těchto hmotin životvorní síle poddaných, hlavně z nich složen jest náš obor 
vzdušní, a posavad známy jsou nám co takové prvky oxygen, azot, hydrogen a karbon 
(kyslík, dusík, vodík, uhlík), mimo něž jest ještě několik zemin též mocím životvorným 
podřízených, totiž vápno, káli, natron, fosfor, síra, chlor, železo a j. Jiné pak Iřmoty 
zemské chovají s-6 k živobytí buďto zcela lhostejné, anebo i některé záhubně, jiné 
zas. leprv přičiněním člověka v mravních jeho záležitostech působí. 

Kdož by pomysleti mohl, že by pouhou náhodou ony prvky vzdušní k utvoření 
živých těles se byly hodily, že by k tomu od prvopočátku stvoření věčným rozumem 
nebyly vyvoleny ? I tímž právem po všechny časy v tomto konání setrvávají. 

Tvůrčí moc přírody však nejala se hned první dobou vyšší živočišstva tvořiti, 
an člověk poslední vyšel z rukou jejích. Na pomezí, kde se stýkají vzdušní obor a 
vody, kterážto z počátku jedním ohromným oceánem celou zeměkouli objímaly, potká- 
valy se látky ony prvotvorné; a snad i přispěním zářícího slunce, jako to podnes o 
vznikání nálevníků, řas a plísně soudíme, vznítily se první jiskry živobytu. Dosaváde 
také rostlinstvo u trávení a vzrůstu svém bezprostředně bere tyto prvky živelní k utvo- 
ření látek svých, aniž jinak již dříve růstěním zorganisovaných požívati může, léčby 
zase do pralvaru živelního se byly navrátily. 

Paláontologie nás učí, že hlavně rostlinstvem začátek a základ se stal všeho 
vyššího živobytu. V oné době, když ještě celý povrch země jediným Oceánem pokryt 
byl, vyrodily vody jen rostlinstvo vodní pouze buukovité, řásy mořské, hroznovice (sar- 
gassum), chaluhy (fucus), puchratky (sphaerpcourcs) a jiné nesčíslné rody podobného 
bejlí v ohromné hojnosti, vše velikánských rozměrů, ježto splývaly po hladinách na sta 
mil rozsáhlých, a mezi nimiž hemžilo se bcjložilců, plolic, raků, mlžů, červů, hvězdejšů 
a t. d. neobyčejných tvarů, což vše zhynulo časem svým, Icdva nám stopy zanechavši v 
horninách přechodních. 

Pak nastala doba útvaru kamenouhelného, když se pozdvihovati počala země ne- 
sčíslnými ostrůvky nad hladinu mořskou, ježto se pokryly bujným rostlinstvem, stromo- 
dobným papradím a přesličím , vyšším to cévkovatým výtvarem rostlinním. Tyt po 
sobě hynouce a zase vzrůstajíce tvořily bohaté sklady paliva pro příští tisícelelí. 

Převládali tenkrát uhlík, hlavní to látka žití rostlinného v oboru vzdušním, i 
nelze bylo ještě vyššímu živočišstvu jej dýchati a požívati, pročež ani takového nestávalo. 

Tím pak hojným roštěním zužita větší část uhlíku i vyčištěn vzduch, aby sloužil 
dýchání tvorů vyšších, živočichů, páteřnatců, žijících ve vodách i na suchu, i po obem 
— obojživelníků. 

V nových pak i nových dobách obnovena tvář země, a vždy nové a vyšší vzni- 
kalo rostlinstvo a živočišstvo; ono potravu dadouc tomuto, toto uzpůsobeno všelikými 
samorostlými nástroji, aby užilo, osvojilo sobě různých plodů rostlin. Rostlinstvem se 
nám ukazuje v každém věku příroda zemská jako milující loáti, jenž zvířectvo kojí 



134 

vlastními prsy, ano i obstarává je všelikou útěchou smyslní, dobrocliulí, libovůtíi, krá- 
sou barev, sličností podob, pečujíc o jeho skrýš a obydlí ano i o zachování potomních 
pokolení. 

Podáváf pak rostlina krom živících i hojící látky proti neduhům jeho, též i jedy 
omamující, smrtící, k výstraze to v požívání, k povzbuzení poznání dobrého i zlého. 
Konečně i těla nižších zvířat měla sloužili za potravu druhům vyšším, jako oběf kladena 
pi^írodou vyšším silám, aby vzbudila i cvičila jejich smysly a umné jejich činnosti, jež by 
se vyvinuly lovením a lapáním své kořisti; jinak pak obdařila zvířata pudem lásky 
rodinné, obstarávající mladálka svá i pečující o přišlí potomstvo. Tímf se stalo prviií 
zvěstování světla rozumu, ježto v poslední době, době nynější, stvořením člověka 
vzejíti mělo. 

Hmotnou tvorci mocí přírody zvěstovalo se také, řadami vždy k vyššímu slupni 
výtvornosti bažícího živočišslva, příští vzniknutí vznešené podoby člověka, jenž měla 
sloužiti za vzor a měřítko veškerému tvorstvu. 

První pokusy o vytvoření živočišstva, hvězdejši, slimejši, polypi, korálové, ukazují 
ještě ráz rostlinný vícepramenný, rozměrem šířky se prostírající, k ouplné souměrnosti 
se blížící, ačkoliv i zde již protivy jednotlivci i pohlavní se vyskytují. 

První hlásáni podoby lidské stalo se již vytvořením článkovou, červů, korejšů, 
povouků, hmyzu, u nichž právě všechny rozměry a protivy těla lidského se nacházejí: 
konec duševní neb hlava, konec pohlavní s rodidly, strana břišní, strana hřbetní, strany 
pravá i levá, kde obyčejně pohyblivé končiny tkvějí. Jsouf i vnitřnosti, nástroje hlav- 
ních zábyvů životních, po délce rozpoloženy, v hlavě mozek, pak vnitřní nebo i ze- 
vnitřní dýchadla, zažívající žaludek i střeva, krev proudící srdcem i žilstvem, plodící 
částky samčí neb samici. Ačkoliv u některých měkkejšů tento pořádek všelijak překa- 
žen a zkroucen se býti zdá, předce však jmenované rozměry a protivy u nich se 
najíti dají, vyjma článkovitost zevnitřní, jakoby se chystalo utvoření článkovitosti vnitřní. 
Tof se teprv u páteřnalců čili obratlovců vyskytuje dle řádu hlavních jejich ti-íd, ryb, 
plazů, ptáků, ssavcň. Na vrcholí ssavců postaven člověk, s hlavou vzhůru vztýčenou, 
s tváří, ač k nebi obrácenou, však i pátrající na všechny strany pozemské. Příroda v 
lůnu země, ve vodách životoplných, pod hřejícím, oplozujícím líhnutím parnaté spousty 
vzdušní, pod správou a nadvládou slunce vytvořila tak postupnými tvary, od nejprostších 
až k nejdokonalejším, celou řadu živočišstva až do člověka, jenž se stal korunou ce- 
lého tvorstva. I nyní, i po všechny časy podobným postupem vypodobuje tvorci moc plod 
v lůnu mateře, opětujíc všechny tvary předešlých dob stvoření, aby zase k nynějšku dospěla. 
Tu se okazuje v zárodku nejprv podoby kulaté s blanou s míhajícími se řasinkami první výlvar, 
pravý to nálevníček ; pak tvorek vzrůstá do délky, vyskytuje se páteř s obratlemi, první 
to článkovitost, jakoby červíček ; vzrůstá mozek, přidají se dutiny se svými vnitřnostmi, 
srdce v různých stupních dospělosti, končiny na způsob ploutví, ryby to podoba nebo 
plaz-U, až všechny části dospějí v pravý plod člověka připravený k porodu. Takt se ne- 
ustále opětuje ten div, jímž stvořeno bylo od prvopočátku celé tvorstvo pozemské. 
Zdáf se hrů.íné, představiti sobě onu dobu země naší, když ještě člověka na ní nebylo, 
když ještě směsice živlů bouřila po zemi, anebo jen bezvědomé rostlinstvo panovalo na 
povrchu jejím, plýtvalo po vodách jejich, aniž bylo duše čilé, jenž by požívala darů 
Všemohoucího. I nastalyf doby po ohromných převratech kůry zemské , když se vše 
hemžilo živočišstvem po vodách, po zemích a ve vzduchu; i různými smysly pojímány 



135 

lahůdky světa i užito jich ; však nebylo umu pojímajícího poměry všech vící, i pozná- 
vajícího jich směry a užitky, slepé jen zvířectvo panovalo po zemi, i hynula pokolení 
životních nezůstávajíce památky, leda svými kostrami. Postaven posléz Člověk na tento 
svět, i vzešlo světlo vyššího vědomí, vyvinuly se vlády rozumu, jimiž zkušena, skou- 
mána i opanována každá síla, hmotná i duševní, vznikající na této zemi, i ustálena pa- 
mátka minulých dějství přírody i lidských pokolení. 

Považujíce ještě jednou, vzhledem nazpět obráceným, působení přírody, jak sobě 
v utvoření všech bytností, živých i neživých, od věků do věků počínala i počíná, po- 
znáváme, že její původní, sama v sobě nerozdílná moc, do skutečnosti tohoto světa vy- 
cházejíc, rozstupuje se na dvojí činnost, jednu hmalnou, předmětnou, bezvědomou, 
druhou pak duchovní, ousobní, vědomou ; že však tyto činnosti, vycházejíce z jednoho 
zřídla věčného, nemohou nikdy býti načisto rozloučeny, nýbrž každá přimíseno chová 
cosi z druhé. Tvorci síla v přírodě dělí se v každém úkonu svém na dvě doby nebo 
činitele. Jedna jest doba předmětenstva , i tvoří se hmoty bezvědomé jistými jakostmi 
nadané, v nesčíslných poměrech slučitelné i ncrozlučitelné; jí naproti vzniká doba 
ousobnosti (snbjektivnosti) jako oustředeční, jenž tvoří síly , které hýbají hmotami, je 
pořádají, slučují, rozlučují a v tvary určité uvádějí. Mezi těmi silami jsou zase ně- 
které nevědomé, jako tíže, světlo, teplo, magnetina, elektřina, síla hlativá, síla živo- 
tvárná; jiné pak vědomé, duševní. Rozum však a pořádající světa moc náleží věčnému 
původu jeho, bytnosti čistoduchovní, jenž vládne veškerým hmotenstvem i vším, co ob- 
dařeno duší živou, samovědoucí. — Z toho stanoviště vycházejíce vidíme s jedné strany 
v prvotních živlech vlastní jako světy vznikali, jako bydliště, uspořádaná pro příští 
tvorstvo, rostlinstvo i živočišstvo. Řasám, travinám, bejlí a stromoví všeho druhu, ano 
i nižším bejložilům (phylozoa) nebylo třeba vlastního pokrmu připravovati; bralyf jej 
bezprostředně z objímajících je živlů. V pozdnějších leprv dobách vyvinujícím se vyšším 
rostlinám spravena vlastní stanoviska po rovinách, horách i dolinách v různém položení 
proti slunci, po různých výšinách pro ohřáni neb ochlad, po různých půdách v mokru 
i po suchu. Vzrůslalot radostně rostlinstvo , ne jen pro sebe, nýbrž aby podalo 
potravu, obydlí, všeliký požitek a útěchu příštímu živočišslvu. I mělof býti rost- 
linstvo předmětem a látkou života ousobního zvířecího, jenž se ještě očekával. Tu 
počala příroda tvořiti bezčíslné tvary živočichů, každý podlé bydliště v živlech jemu 
určeného, podlé způsobu potrav rostlinstvem mu přihotovených, podlé polohy k nebesům 
na povrchu země. Každý ouhrn předmětenstva obdržel, péčí a láskou tvůrce, vlastní 
ousobu tělem i duší, smysly, hýbadly, travidly, dýchadly, rodidly tak upravenou, aby v 
něm se svobodně hýbala, trávila, dýchala, všeho blahocitu požívala, piišlím pak i po- 
kolením po zahynutí jednotlivců vzniku dávala. 

Každému pak druhu zvířat na těle jejich podlé okolnosti, podlé jejich určení pr- 
votního, utvořeny nástroje přerozličné. Tu obyvatelům vod plovadla, sti-íkadla, měchýře, 
žábra, lýkadla, nozdry, sluchy, oči, tykadla, zbroje a brnění, lesklobarevné zevnitřní 
okrasy rozmanitých způsobů, různé chtíče, pudy a vnuknutí dána jsou, aby se volně po- 
hybovali v živlu svém, trávili potravy a oživovali hlubiny jeho. Co pro vzduch a pro sucho 
slvoříno, letadly opatřeno, různolvárnými nohami, aby lezlo, chodilo, běhalo, skákalo ; 
kusaďly přerozličného ústrojem', aby měkké i tvrdé krmě bylinné se rozřezaly, rozemlely, 
zpolýkaly, strávily, pozažily ; tuf na vyšším stupni smysly vyvinuty, aby pojímaly lahody 
přírody rostlinné, a utvořeno očí bystrých, jasných, blízko- nebo dalekohledných, sluchu, 



136 

aby vnímal zvuky a Iilasy vzduchem těkající, výstrahu dával před uarážojícím vrahem ne- 
viděným anebo vyslihal kořist zakrytou. Nebof na suchu, ve světle, pod vzduchem 
vznikal bujnější život, rozmanitější nastaly poměry mezi různými rody rostlin i zvíi-at, 
mezi zvířaty samými , mezi druhy i druhy , tu bejlo- tu masožrouly , mezi jednotníky 
dle pohlaví jejich, mezi roditeli i potomstvem, ano i tovaryšské spolky, soukromné i obecné 
práce, vzájemné pomáhání, hájení a bránění, boje, bitvy a půtky, vyhoštění a stěhování 
vytáčely se u dospělého živočišstva, jakoby se zvěstoval příchod nějaké vyšší bytnosti. 
Až dosud nám tvářnost země arcif poskytuje zřejmé rozsloupení se na dvě prvotní síly 
přírody, na předmětenstvo rostlinstvem se rozkládající, a na ousobnictvo živočišstvem 
představované. Nedosáhla však ještě ousoba, duchovní tato bytnost, takového rozsahu, 
aby sobě celou zeměkouli , ano celý viditelný, umem postižitelný vesmír prolipostavila 
a jej sobě uvědomila. Duševní tato síla jest po živočiších i po různotvárnýcli různo- 
šfávných rostlinách dle jejich rodů jako rozrušena ; každičký tvor jen obmezen na 
skromný oborek, jejž dále nepřcsáhá, k tomuto jen utvořeny jeho smysly, jeho hýbání, 
k tomu uskrovněn jeho um, jeho chtíče a vůle, v tom obmezeno jeho vědomí. Stávat 
duší nesčíslných, které sobě neporozumívají vespolek, an každá dřepí v soumraku vlast- 
ního sobectví. — Však i nyní vznášel se duch boží nad tím novým tvorstvem, jako 
v první době nad směsicí neladnou. I znova vztřásala se země i vzbouřily se vnitřnosti 
její, vylévaly i odlévaly se vody, vystupovaly hory, zdvihaly se pevniny, rozsáhlejší 
mnohem než byly dříve, zahlazena pokolení živoucí, i zdálo se, jakoby země k starému 
chaosu navrátiti se měla. Nebylo to však ke zkáze a k zničení. Chystaly se síly pří- 
rody k vyššímu ještě tvoření. Připravovala se půda zemská k přijetí nového tvorstva, 
daleko předčícího vše, co dosaváde bylo utvořeno. Nové i nové rody povstaly v rostlin- 
stvu, povstaly v živočišstvu, a mezi nimi octnul se i rod lidský, jenž byl, jak svaté knihy 
praví, stvořen podlé obrazu božího. Obrazem božím arci jest svět celý, vycházející 
z věčného rozumu božského, světa pak obrazem jest člověk, jejž malosvětem (mikro- 
kosmem) nazvali staří filosofové řečtí. Leibnic jmenoval své monady (duše samostatné) 
zrcadla světa, což v jistém smyslu to samé jest. Ovšemt člověkem dosáhnut nejvyšší 
stupeň ousobnosti v přírodě pozemské. On stal se jako ouslřední duší její. V tomf 
záleží hlavně určení jeho, ovědomění sobě všehomíre se stanoviště zemského, poznání 
všech sil přírodních na zemi, i celého tvorstva jejího, i poznáni tím věčného jejich pů- 
vodce, poznání vlastní přírody lidské, jenž osvícena nade všecko světlem božím, jehož svaté 
vůle zákony vykonávati i účastniti se vlády říše jeho, nejvyšším účelem člověka zůstane. 
Jak postupem časů člověk sobě počínal, aby poznal přírodu a ji své službě 
podmanil, budiž předmětem příštího pojednání. 



Laštovka, zvěstovatelka jara. 

Z nižin vypilo slunce již všechen sníh, na mezích, lukách a stráních zelená se 
již trávník, hmyz z dlouhého spánku probuzený pobíhá a poletuje v .sluneční záři, hle, 
tu časně zrána vítá nás kolem okna se prohánějící veselá čeleď laštovek. Neustále 
štěbelá své jarní pozdravení, prohledává opuštěný domek, a zde onde potýká se s luzou 
vrabčí, vyhánějíc dotíravé plémě ze svého majetku. 

časně v podzimku opustila nás milá tato soudružka domácích strastí a slastí, přes 



137 

ledové hory, moře a pískové pustiny odtáhla pryí až tam, kde teplý Senegal v palmo- 
vých hájích se vine, ale nezapomněla na svíij domov. Sotva se na severu stíny krátí, 
již se vrací vesele domii, k nízkým chatrčím vesním a k vysokým krovíim mfistským. 
Již napřed vyslal voj několik harcovníků, kteří ale ještě s mrazivým obličejem zimy 
se potkávají, pročež již od doby Aristotelovy v ústech lidu přísloví se chová: Jedna 
laštovka nedělá jaro. Jinak ale jest s piistěhováním celého voje — pak následuje 
neomylně jaro. 

Lašlovka ') přítulná k člověku, švítoi'ivá mezi svými, neustále veselá a bodrá; 
jest pravá zosobnělá radost jarní a letní. V hravém letu spočívá celá povaha její. V 
letu chytá svou kořist, hmyz okřídlený, v letu pije, v letu se koupá, ba i svou mladou 
rodinu krmí. Kdož neobdivoval se střelhbitosti -) a půvabnosti pohybů jejích ? Tu se 
vznáší v dovádivých klikatinách do oblak, tu zase jako střela letí přes hladinu vody, 
teď v hustém chomáči svých družek proplétá tisíceronásobně svou cestu, anebo táinie 
před bouří dlouhé čáry mlčky podél země a vody, sbírajíc tu mouchu, tam vodního pavouka, 
vždy co obraz nových, střídavých půvabnosti, co povětrní labyrint, jehožto závitky ani 
nejbystřejší oko nerozvine. 

Sotva otuží se měkké peří mládat, již je vycvičují roditelé ve všech těchto 
uměloslech. V ulici mezi dvěma zdmi, nebo v podobném príilivu vzdušném, počíná 
první cvičení. V rovném směru letí matka napřed a hbitě následují děti, zpočátku ještě 
nejistě, ale vždy rychleji, až najednou matka ve čtveračivé oklice se uhne, a štěbetavá 
mládež pod ní uletí, bázlivě se chápajíc výstupků protější stěny. Brzo však, po dvou 
neb třech dnech, vycvičí se mladý sbor ziiplna a vychází již na delší výletry s druži- 
nou starší. 

Jak krásně a moudře připravila ruka Tvůrcova tohoto povětrného plavce! Štíhlé, 
něžné tělo s peřím ztuha přilehajícím, dlouhá, špičatá, vzájemně se přesahující křídla, 
protažený vidlicovitý ocas : vše jeví pružnost a lehkost. Jenom nohy jsou neobratné, 
krátké, na důkaz, že v povětří, nikoliv ale na zemi jest cesta a kolébka laštovky. 



') Čeled laštoveli (Hirnndinida)- patří k řádn pěvců. Znakem této čeledi jest široký, ploský, 
hluboce rozeklaný , na špičce mírně zalinntý zohák s hrdlem náramně širokým. Dírky 
nosní jsou podlouhlé, štětiny u kořene zobáku krátké a měkké ; křídla velmi dlouhá, špičatá, 
s devíti brky v peruti , z nichž první jest nejdelší. Počet brků na rameně obnáší též devět. 
Nohy jsou krátké , dosti silné , postřední prst mnohem delší. K čeledi této nenáleží rorejs 
a lelek, nýbrž z evropského ptactva jenom pět druhů a sice : 

Jiřička, Hirundo urbica, Hausschwalbe ; má běhy a prsty opeřené: barvy jest 
černomodré, břicho má bílé, ocas jednobarevný; 5". Staví na zevnitřní straně domn. 

Laštovka, H. rustica, Rauchschivalbe; má běhy a prsty lysé; barvy jest modročerné ; 
hrdlo a čelo má rudé , břicho bíle , ocas bílé skvrnitý ; 6 '/, ". Staví u vnilř domů. 

Břehule, H. riparia , Uferschwalbe ; popelavá , dole bílá s popelavým prsním pasem; 
5". Hnízdí v zemi. 

Laštovka alpská, H. alpestris a L. s k a 1 n í , H. rupestris, žijí v jižní Evropě. 
Z cizích jest nejpamátnější Salangaua, H. esculenta , žijící v Číně a ve východní 
Indii, kdežto na skalnatém pobřeží z mořských rostlin a rybích jiker hnízda si staví, 
ježto se sbírají co zvláštní lahůdka. 
') Dle některých udáni uletí laštovka 1 O mil za hodinu , tedy 240 mil za jeden den. 



138 

Ale v oku a hlasu jejím spočívá zvláštní půvab. Malé, bystré oko, štěbelavý, 
iičkdy sténající, jindy vesele pokřikující hlas projevují zvláštní povahu duševní. Povaha 
lato jest ale psychologickou hádankou. Nebof pripojujc-li se vlaštovka jednak přítulně k do- 
mácnosti člověka ^, pudí ji jinak nepokoj do daleké ciziny; je-li jednak až do nejpodiv- 
nějších podobností čistotná^), staví jinak sviij domek ze špinavé hlíny ^). V četných 
společnostech sídlí laštovky vedle sebe a pomáhají si věrně v čas nouze ^), pečlivou 
láskou ošetřují své děti a střehou je při pťlvabném štěbetání po celou noc; ale jindy 
srší zrak jejich také jiskrami zlosti a hlas promění se v neladný pokřik práče; neúnavně 
loví a chytají hmyz k nasycení neustálé žravosti, ba i pronásledují havrany a Jiné 
loupežníky s odvážnou myslí; nic méně však strachem omráčeny padají k zemi při 
spatření luňáka nebo ostříže. 

Tím objevuje se podivná dvojitost v povaze její, spojujíc znaky klidného pěvce 
s odvážlivým dravcem. 

Nám ale jest laštovka milým, blahodějným ptákem. Dojímavá láska k mláďatům '), 
přítulné hnízdění se na domech, půvabná hra v povětří, příchod a odlet s jarem a 
jcsenem, vše nám ji učinilo milou, ba i posvátnou, 

Dosavad se u nás nikdo neopovažuje hnízda její spíchati a mladé zkaziti, ba 
druhdy propadal zlomyslný škůdce tělesnému trestu. Dosavad u nás neostýchavě staví svá 
hnízda na koslelích i posvátných sochách^). Láska všech osadníků je chrání, nebot 
mnohá dobrá vlastnost provází okřídlené tyto hosty. 

Kde vlaštovky hnízdí , nezapaluje prý boží posel ; odkud se stěhují, tam nastane 
nemoc a bída; kdo hnízdo jejich ruší, ruší prý své vlastní štěstí. Našim dívkám, okolo 



') Naumann (Naturg. I. p. 325) vypravuje o laštovce, která si stavěla hnízdo v pokoji jednom 

ua pověšený střevíc. Já sám vím o hnízdě na dveřích často otvíraných u p. rady W. 
') Nejenom že lejno vždy z hnízda vyhazují, jde čistota jejich tak daleko, že starostlivé matky 

svým mláďatům řiť zobákeni čistí. 
■^) .Stavění hnízda jejich jest došli umělé. Zobákem nasbírají hlínu, ovlhčí ji silnou ze zvlášt- 
ních žláz , přilepí ji k atěuě svými prsty , sednou, si pak do hnízda a vyhladí ze uvnitř 
otáčením a poopravováním, až je docela hotové. 
') Příklad podal p. Spatoý v I. čísle Živy. 

') O. v. Kotzebue vypravuje v knize : „Neue Reisen um dle Welt" následující : Když jsme 
u Kamčatky zakotveni byli , vystavěl ti párek laituvek své hnízdo vedle kajuty. Nedajice 
se vytrhovati lomozem práce, vylíhly svá mláďata, krmily a í*řehly je starosllivě. Jednoho 
dne vyzdvihly se kotvice a koráb plul opět do širétio moře, Laštovky se tomu jako po- 
divily , bázlivě obletovaly koráb, ale spěchaly předce vždy na zem pro potravu, až konečně 
vzdálenost korábu od pevné země byla příliš veliká. Nyní nastal boj mezi láskou k dětem 
a zachováním sebe samých. Dlouho obletovaly ještě koráb , zmizely pak na nějakou dobu, 
vrátily se opět, sedly si do hnízda, kdežto jim hladoví ptáčkové nadarmo zobáky otvírali. 
Žalostně stenaly laštovky , ještě několikkráte se vrátily , až konečné již koráb příliš daleko 
od země byl , načež se lodníci opuštěného hnízda ujali. 
") V Shakespearově Macbelhu (I. jednání) připomíná se krásné místo o hnízděni lastovek na kostelich : 
Hle tento letní host , milá laštovka. 
Volíc si svatý krov jakožto stán, 
Svědčí tím příbytkem oblíbeným. 
Ze vábně vane zde nebeský dech. 



139 

jejíchž oken často lítají, zvěstuji šťastnou lásku, iieljof prý nad každou nevěstou la- 
šlovky lítají, kdyby i na poli, na lukách nebo na sade stála. 

Hlas laštovky, lupĚjšiiňu uchu ovšem nezrozumilclné švitořeni, věstujc jiniavějšimu 
sluchu básníka a lidu city nevinné radosti, sladký libozvuk spokojenosti, ovšem někdy 
také bolné naříkání při vezdejší strasti. 

Buď nám tedy vítána, laštovko, zvěstovatelko jara, i nám jsi obrazem útěchy ; ně- 
hot zvěstuješ, že po kruté době hoře a vášní přijde libý čas míru a radosti. 



Rozmluva o růstu bylin. 

OdJnllaSaxa. 
(Viz tab. VII). 

— Tyf se díváš zde na oheň, jak v kamnech hoří, jakobysi z něiio chtěl pro- 
rokovati ; což tě tak vábí ? 

. . . Ovšem mne vábí půvabný, hravý živel tento , sedávám někdy hlavu v ru- 
kou dlouho a dlouho, a přemýšlím, co jest plamen, jak se živí, podle jakých zákonů se 
řídí; při tom mně pak mnoho jiných věcí v mysli se kmitá. 

— Což pak ledy jest plamen? 

. . . Milý příteli, na tuto otázku nesnadná jest odpověď. Chccš-li ji pojmouti, 
musíš vždy dále a dále do širého bojiště přírody, musíš nahlédnouti do hlubin, o nichž 
obyčejník nemá zdání, musíš se ponořili do moře nových myšlének, rozmanitých zku- 
šeností, musíš vyhledati stonásobných nitek, jejichž vzájemný uzel spočívá v hravém 
plápoláni ohně. A přede jak jednoduchý jest tento úkaz. Tak jest to se všemi úkazy 
přírodními. Jak jednoduchý se nám zdá býti růst bylin. Ze semena vyklíčí se útlá by- 
linka, roste, květe, nese plody a zahyne. Ejhle, zde máš hyacint; cibule jeho, pouze 
podepřena hrdlem sklenice a ovlažena vodou, vyhání již zelený kužel listů a za králko 
bude ozdobena krásným, libě páchnoucím květem. Tof laké velmi jednoduché, stalo se 
to již tisícekráto. Ale ptej se, odkud bére tvůj hyacint svou libou vůni, odkud lesk a 
půvab svých barev? Snad z čisté vody této láhve, snad z povětří tvé světnice? Zde 
stojíme opět před branou široširého skoumání, zde musí ku pomoci přispěli nejskvělejší 
vynálezy průmyslu, hluboce promyšlené sady silozpytu, abychom jenom poznali, nikohv 
dokonale pochopili jednoduchý úkaz, jak tvůj hyacint roste. 

— Aj lot divné ! v jakém poměru jest průmysl k mému hyacintu, a jak pak 
nám mohou mathematické sady fysiky vysvětlovali krásu květiny ? 

. . . Ovšem mohou. Nebof průmysl hotovi drobnohledy a fysika podává zase 
průmyslu zákony, dle nichž se tyto nástroje hotovili dají. 

— Myslíš tedy, že se ti drobnohledem podaří vynajili vysvětleni ? Myslíš, že mi 
celou podivnou věc vysvětlíš, ukážeš-li mi ty rozmanité trubice, ccvy a měchýřky? 

. . . Nikoliv. Netvrdím, že se nalezne v těchto měchýřcích původní příčina 
krásně zbudované květiny, ale tof jisté, že poznáním a pochopením těchto útlých částic 



Xenlt pilíře , okna , cimbuří, 
Ni jednoho ochráněuébo Itoutlíii, 
By nevěšel (eu pták (am plodné hnízdo. 
Kde vlaštovka si ráda poletuje, 
Tam , věřte mně , vždy libý vánek duje. 



140 

k oné pníiiiĎ blíže přistoupíš, že poznáš aspoň část oněch jednoduchých, všeobecných 
zákonů, dle nichž se příroda řídí; podržíš-li vždy celek na zřeteli, poznáš význam a 
úkon jednotlivých částí, a celek objeví se tobě jakožto výsledek jednotlivých sil, vy- 
plývajících z jedné všeobecné síly, s nížto každý živok tisíceronásobnými nitkami sou- 
visí. Ostatně nezná badání jiné cesty. Od složeného musí se sestoupiti k jednodu- 
chému, tofot se musí nejdříve pochopili, aby se ono též poznalo. K takovému jednodu- 
chému úkazu obrátím .tvou pozornost. Zajisté jsi již mnohokráte pozoroval zelený sliz- 
nalý povlak, který potahuje stojaté vody, nebo si již také si povšimnul zelené plesni- 
viny, která květinové hrnce nebo rámce vlhkých oken pokrývá. 

— Tot jsem pozoroval, a slýchal jsem též, že prý tyto věci rostlinami jsou, 
ale abych se ti upřímně vyznal, myslím, že to jsou pouhé domněnky rostlinopisců. 
Jaká medle jest podobnost této zelené nečisté sliznatiny s půvabnými stébly trav a s 
pestrým květem lučin nebo s velebnou košatou korunou jilmu? 

. . . Právě tuto podobnost objeví nám drobnohled, a nejenom to, nýbrž objeví 
nám též, že tyto zelené kuličky takřka počátek celého rostlinstva představují, že se 
totiž v jistém smyslu k vyšším rostlinám tak mají, jako zárodek k ' dospělé rostlině. 
Ejhle, zde pod tímto drobnohledem nalézá se částečka zeleného, povlaku. 

— To vypadá pěkně, ale podobnost k jiným rostlinám nespatřuji, vidím, právě 
jenom samé zelené kuličky, tuším, že některé se pohybují. 

. . . Dobře. Prozatím si tuto věc kresbou naznačíme, abychom později opět 
k ní se navrátili mohli (obr. 1.). 

Obrafine se ale k vysoce vyvinuté rostlině, vezměmež k. p. kvítek třešňový. 
Rozříznu-li totiž tento nejvnitrnější zelený díl, vaječník nazvaný, najdeme v něm malé 
bílé kuličky, na kraťounkých stopkách upevněné. Tyto kuličky jsou počátkem semen, 
a v nejvnitrnější čásli jejich jeví se právě živý přerod, jehožto výsledkem klíček bude. 
(Obr. 2.). 

— Nespatřuji nic více nežli hromadu buněk, a to velmi nezřetelných a za- 
kalených. 

. . . Tato zakalenost pochází z toho, že všechny buňky čili měchýřky naplněny 
jsou životní šfavou, jemným zrním nasycenou, z něhož opět nové buňky se utvořují. 
Nepozoruješ ale u prostřed těchto nahromaděných buněk velikou prostoru, zdánlivě 
prázdnou ? 

— Ano, zdá se mi to býti veliká díra. 

. . . Tof se jenom tak zdá, poněvadž jsme z celého vajíčka tenounký lístek 
vyřízli. Ostatně jest lato proslora zvláštní blánkou obstoupena a tvoří vak dokonale 
uzavřený, o čemž se snadno přesvědčiti můžeme, odslraníme-li pozorně okolní buňky. 
Průhledné místo objeví se nám pak co měchýřek tekutinou naplněný. Ppužijeme-li 
silnějšího zvětšení (obr. 3.), přesvědčíme se, že tekutina v měchýřku není čirá, nýbrž 
že obsahuje malinká zrníčka, plovoucí co lesklé a tmavé tečky rozličné velikosti v te- 
kutině. Na předním konci zárodkového vaku tohoto jest několik měchýřku, z nichž 
každý opatřen jest jádrem. Představ si nyní tyto měchýřky zelené, a zajisté nalezneš 
velikou podobnost k buňkám vodní sliznatiny. 

— Podobnost obou těchto věcí nedá se upříti , tof na bíledni. Ale jakým 
způsobem vyvinuje se z tohoto buňkového tílesa celá rostlina? 

. . . Docela jednoduše ; buňky se totiž rozmnožují , jak mile zúrodnění se 



141 

stane. Zúrodnění samo záleží ale v tom, že padne zrnko pylu (prášku kvčtinového) z 
prášníku na hořejší část vaječníku, na tak nazvanou bliznu, odtud dolů sroste a se svým 
dolejším koncem k zárodkovému vaku, jejž si právě videi, přilehne. Ostatně mohou se 
buňky ve vajíčku také až k jistému stupni rozmnožili i bez zúrodnění, ale pak nepo- 
vstane žádný zárodek. 

— To se mi zdá býti podivné ; pravíš, že se buňky rozmnožuji zúrodněním, a 
pak zase bez zúrodnění. Jaký pak jest tedy rozdíl v tomto rozmnožování? 

. . . Rozdíl jest v tom, že pylová trubice, která ze zrnka na bliznu padlého 
až k zárodkovému vaku doroste, látku obsahuje, ježto v onom vaku se nenalézá. Po- 
něvadž ale tvoření buněk od povahy látky závisí, musí také výsledek bez zúrodnění 
jiný býti, nežli při zúrodnění. Pyl ale právě obsahuje část látky k vytvoření zárodku 
potřebné, obě lálky dohromady, látka zárodkového vaku a pylu, vyplní tedy výminky k 
utvoření nové rostliny potřebné. 

— Jak se ale- vytvořují buňky z této smíšené látky? Nepochopuji aspoň, jakým 
způsobem tvar těchto buněk s látkou jejich souvisí. 

. . . Buňky, které zde ve vaku zárodkovém spatřuješ , povstali již dvojím způ- 
sobem. Jedny povstaly totiž z průhledných zrníček, které v tekutině vaku plovou. 

— Tedy jsou tato zrníčka již sama malými buňkami, které později jenom se 
rozšiřují a zvětšují ? 

... To nemohu tvrditi, nebot dosaváde není rozhodnuto, jsou-li tato zrníčka 
buňkami, nebo jsou-Ii pevnými tělesy ; tolik jest ale jisto, že se i nejsilnějšími drobno- 
hledy takový způsob původu buněk velmi nesnadno pozorovati dá. Dle mínění nejlep- 
ších mikroskopistů nahromaďují se prý menší zrnka okolo větších průhledných, obstoupí 
je kolem dokola a splynou pak v jedinou hmotu. Na to vnikne tekutina do vnitřku 
télo utvořené hmoty, a vyzdvihne tato splynulá zrnka jakožto blánku do výšky, tak že 
zrníčko obejmuto jest měchýřkem (obr. 4. o 6 c). Kolem tohoto měchýřka usazují se 
opět zrnka, z nichž se jako z předešlých blánka vyvine, tak že pak dva vzájemné se 
objímající měchýřky povstanou. Nejvrchnější měchýřek s obsahem svým jmenuje se 
buňka (cella). Buňka utvořená nezůstane ale tak jak jest, nýbrž proměňuje se každé 
okamžení. Zevnitřní měchýřek přijímá do sebe hmotu a vylučuje též jinou hmotu ze 
sebe ; tato usadí se na povrchu buňky, tvoříc kolem zevniliní soustřední vrstvy a sesi- 
lujíc stěny její (obr. 5.). Máme ledy nyní v buňce patero dílů, kteréž od sebe dobře 
rozeznati musíme, totiž nejvnitrnější zrnko s blánkou je objímající, pak tekutinu, v níž 
tato zrnka (Cytoblasty) plovou, konečně kůžičku, která celou tekutinu zavírá (Primordial- 
schlauch), a zevnitřní vrstvu, která vypečením na povrchu se usadila. 

— Tof všechno dobře, tvůj popis jest dosti jasný. Ale výklad příčiny takového 
tvoření zůstáváš mi dlužen. Dobře popisuješ věc, když jest hotova, ale rád bych 
poznal síly a zákony, dle nichž se původ její řídí. 

. . . Máš pravdu. V lom ti nemohu dosti učiniti. Kdybychom chleli v léto 
případnosli jíti nazpět, musili bychom se obrátiti k lučbě a fysice, která by nám ukázati 
měla, jakým způsobem tvor tělesa od povahy látky závisí. Musily by se vyskoumati 
zákony, dle nichž se řídí vtáhnutí tekutiny do buňky, proměny její v buňce a vylučo- 
Cování z buňky; musila by se vyskoumati pravidla, která v každé jednotlivé případnosli 
místa mají, a pak teprva mohl by se všeobecný zákon odvoditi, jehož výsledek tvar 
hotový představuje. Takové chemie a takové fysiky ale j(;ště není. Naše skouraání jest 



142 

v tom ohledu dosaváde více povzbuzující nežli upokojující. Ostatně, známe-li pravý 
pochod, v němžto tvary ze sebe se vyvinnjí, dobyli jsme již tím jakési půdy, z kteréž 
se dále pokračovali dá. Shledáš, že právě nejzajímavější proměny rosllin od lakových 
proměn buněk se odvodili dají, ačkoliv se tím filosofickému badání nikoliv nevyhoví. 

— Což se ledy stane dále s buňkou. Vysvětlením toho přiblížíme se snad 
k cíli svému; nebof dosaváde nepoznávám, jak z těchto měchýřků celá rostlina 
povstati může. Připuslím-li třeba, že topol z milionů takových měchýřků se skládá, 
nevidím předce žádné souvislosti mezi nahromaděninou těchto buněk a podobou stromu? 
Proč nejsou všechny rostliny samými topoly ? 

. . . Měj jenom ztrpení, k tomu dojdeme jinou cestou. Dříve ti chci ale ještě 
vyložiti druhý způsob, jakým buňky povstávají. Druhý tento způsob jest dělení buňky 
ve dvě nebo více buněk. Původní blánka prvotní buňky rozdělí se totiž ve dvě polo- 
vice. Toto dělení ale závisí od změn, které u vnitřku buňky se dějí. Vykonáme-li 
totiž pozorování v pravý čas, najdeme, že buňkové jádro (Cytoblast) mizí (obr. 6.), 
bezpochyby že se rozpouští, ale po nějakém čase objeví se v buňce dvě jádra Cobr. 7.), 
která na buňku tak oučiiikují, že se ve dva díly rozstupuje, an totiž záhyb pořád hloub 
a hloub do buňky se tlačí Cob. 8. a 9.), až se dvě od sebe oddělené buňky vytvoří. Mezi 
tím vylučuje již každá nově povstávající buňka novou látku ze sebe, tak že se hned zase 
soustřední blánkou oděje, za to ale rozpustí se původní blánka z úplná a vssaje se do 
nových buněk (obr. 9.). Jeslí nyní palmo, že tvoření buněk může jíti do nekonečna, 
jak mile každá nová buňka tomu samému pochodu se podrobí. 

— To{ tedy první počátek klíčeni ! Ale jak povstává první tvar klíčku ? Vždyf 
se na něm pozorují obyčejně lodyha a listy; dle toho ale, jak vykládáš, mohou tuším 
jenom nepravidelné skupeniny buněk, nikoliv, ale podotknuté tvary povstati ? 

, . . Právě v tom jeví se největší zajímavost. Nebof uznáváš, že tvar skupeniny 
buněk závisí od toho, jak se jednollivé buňky vedle sebe seřadí. 

— Myslím, že buňky vedlo sebe leželi zůstanou, jak povstaly. 
... To ovšem činí. 

— Jakým způsobem závisí tedy tvar buněční skupeniny od dělení buněk? 

. . . Tvar závisí bezprostředně od směru, ve kterém nové stěny v buňce po- 
vstávají. Představ si dvě buňky bezprostředně za sebou ležící (obr. 10.), tak že stěny, 
jimiž se od sebe dělí, vodorovně leží. Nyní af se děli op'ět poslední buňka ve dva j 
díly, ale stěna mezi oběma af jest opět vodorovná — tím obdržíš tři buňky, které bez- 
prostředně za sebou leží (obr. 11.). Jestli se ale poslední buňka v kolmém směru dělí 
(obr. 12.) , povstane na konci buňkové řady malá hlavička , která se v dva laloky 
rozdělí, rozstoupí-li se povstalé buňky více od sebe. V tom spatřuješ patrně základní 
tvar vyšší rostliny: buňky v jedné řadě za sebou ležící představují lodyhu, buňky dvoj- 
řadé ale dělohy (kotyledony). — 

— Pochopuji to z úplná, ale předce mi není jasno , proč se buňky právě v 
podotknutém směru dělí? 

. . . Tot se nedá ovšem tak snadno vyložili, ale poněkud se dá úkaz tento vy- 
světliti pozorováním, jaké proměny buňka utrpíj když je bud sama pro sebe, bud kolem 
do kola jinými buňkami obstoupena. Do jednollivé buňky (obr. 15.) může okolní tekutina 
volně vtékali z kterékoliv strany; rozdělí-li se ale tato buňka ve dvě (obr. 16.), po- 
vstane již mezi oběma mezerní stěna, a tekutina, která jednak volně do buněk přistu- 



143 

puje, musí na drulié straně z jedné do druhů přicházeli. Již lim povstane zvláštní 
proudění tekutiny. Ještě více ustáli se tento proud, když se buňka kolem do kola ji- 
nými buňkami obstoupí (obr. 17.). Pak přijímá nejvnitrnější potravu jenom z okolních 
buněk a proud má svůj urfiitý směr. Výsledek tohoto proudění, jakož i ouíinky světla 
a jiných mocí musí pak docela jiné býti, nežli u jednotlivé, porůzné buňky. S tím pak 
souvisí zajisté také dělení buněk. 

— Však jest to pouze domysl, nikoliv ale pozorování. 

. . . Více to ovšem není, ale kde nastává meze pozorování, musíme se pouhými 
domysly uspokojiti; musíme předmětu takřka bílý list podložiti, na němž jej lépe pozo- 
rovati můžeme. 

— Poznávám, že jsem tě svými otázkami příliš daleko odvedl. Mně se jedná 
vlastně jenom o lo , jak se dokonalá rostlina vytvoří , totiž jak se tomu má vyroz- 
uměti, když se praví, že byhna rosle. Dle toho, co jsem dosaváde pochopil z tvé řeči, 
musí růst bylin předce něco jiného býti, nežli pouhé zvětšování a nahromadování buněk. 
Nebot klíček čili první nahromaděnina buněk má zajisté jiné ústrojí , nežli dokonalá 
rostlina, a mnoho proměn musí se tedy v buňkách vykonati , mnoho ústrojů před tím 
nevyvinutých musí se vyvinouti, nežli dokonalá rostlina povstane. V čem záleží tedy 
lato proměna, jak se vytvořuji tyto nové ústroje ? 

... Z toho , co jsem dříve vyložil, vyplývá již vlastně pojem růstu bylin v 
hlavních jeho základech. Chceme-li však růst určitými slovy vysvětliti, představmež si 
jej jakožto dělení buněk a spolu jakožto rozšiřování a protahování jejich. Dělení a roz- 
šiřování děje se ale následkem látky do vnitřku vtažené a tam proměněné, jakož i k 
utvoření stěn Buněčních a nových buněk upotřebené. — 

— Jak pak se ale tato proměna v buňkách vykonává ? Vždyt buňka před- 
stavuje uzavřený vak, a myslil bych že jest to jedno, nalczá-li se tekutina venku nebo 
uvnitř. 

... To právě není. Neboť první, původní buňka jest hned zprvopočátku napl- 
něna jistou látkou, jejížto částky k sobě v určitém poměru stojí. Yniknou-li ale nové 
látky do buňky, zruší se tento poměr a povstanou nové sloučeniny. S tímto rušením 
souvisí též místní proměna, která se pod drobnohledem co prouděni objevuje (obr. 18.). 
Proudy mají určitý směr podél stěn buněčnich, a sice směr spirální. Proč právě tento 
směr se objevuje, nedá se dosaváde vyskoumati , ale tolik jest jisto, že též usazování 
látky na blánkách buněčních dle těchto proudů se řídí. Ovšem působí na to také jiné 
okolnosti, a z toho pochází, že spirální usazení rozmanitě se objevuje. Tak k. p. 
(obr. 19.) máme buňky, v nichžlo se vytvořuje dokonalá spirála, jinde (obr. 20 ) vytvo- 
řuje se přetržená spirála nebo uzavřený kruh. Ob. 21. představuje buňku, jejížto stěny 
zdánlivě provrtány jsou jednotlivými otvory. Jsou to tak nazvané póry buněk, totiž 
místa, na nichž se pražádná látka neusadila , a kteráž tedy původní tlouštku podržela. 
Průřez takové buňky představuje se na obr. 21. 

— Pokud se ale pamatuji, mluvil si předtím o dvou blánkách , které se sou- 
středně objímajíce tekutinu zavírají; která. pak z nich se vlastně sesilňuje, vnitřní nebo 
zerailřní ? 

. . . Patrně zevnitřní; nebof vnitřní blánka jest ona živá část, která jak vta- 
hování lak i vypocování látek proslředkuje. Látky vyloučené zůstanou zrovna ija vnitřní 



144 

leželi, pak se vyloučí druliá vrstva a zůstane pod první, atd., ják to v obr. 22. před- 
staveno jest. 1 znamená vrstvu nejdříve vypečenou, 2, 3 znamená následující. 

— Odpusť, že té vytrhuji; při těchto výkresech mi něco napadá. Dřivé jsi 
jmenoval buiiky malými "měchýřky , a zde nalézám tvary , které se více podlouhlým 
vakíim nebo malým soudkům podobají. 

. . . Máš dobře, ale buíiky zde představené jsou vyňaty z dospělých rostlin, 
kdežto vzájemným tlakem tvar svůj rozmanitě proměnily. 

— Dobře. Vraťme se ale nyní opět k vrstvám buněční blánky. Z tvé řeči zdá 
se vysvitali, jakoby všechny buňky z jedné a té samé látky se skládaly, a předcc jest 
znamenitý rozdíl v chuti mezi salátem a jablkem, mezi chutnou švestkou a zemákem. 

. . . Tím se něčeho dotýkáš, o čem jsem se ovšem ještě nezmínil. Neboť 
co jsem dosaváde podotkl, platí takřka o všech buňkách. Každá obsahuje jádro, teku- 
tinu, vnitřní a zevnitřní blánu, ale jakož jsem již řekl, žádná buňka živé rostliny ne- 
zůstane ani okamžení bez proměny. Každá proměna jest pak provázena též lučební 
proměnou látky buněční , o čemž se jistými zkouškami snadno přesvědčiti můžeme. 
Původně obsahuje každá buňka jistou látku, takřka svůj kapitál, jímž hospodaří. S ka- 
pitálem tímto ale nakládá každá dle své povahy, rozmnožuje a proměňuje jej, až ko- 
nečně celá rostlina se rozvine, složena z nesčíslného množství co nejdokonaleji spořá- 
daných buněk, která tvoří jediný krásný celek. 

— Milý brachu, to jsou slova mislo vysvětlení, chtěl jsem se ptáti, jaké látky 
mimo všeobecné v rostlinách se vyskytují, které jim rozličné chuti a zápachu dodávají. 

. . . Látky, které nazýváme chutnými a vonnými, jsou rostlinám tím co nám, 
totiž látkami nadbytečnými, povstávajíce z nadbytku potravy, světla a tepla. 

— Opět slova místo vysvětlení ! 

... Ne tak docela. Neboť je vůbec známo, že právě ona část rostlin, která 
podává nejchutnější potravu, totiž plody, teprva tenkráte se tvoří, když v ostatní rostlině 
nové buňky se vyvinovali přestávají. Pikantní chutné látky vytvořují se teprva tenkráte, 
když činnost života buněčního jakožto organický zábyv přestane a látky v buňkách na- 
hromaděné pouze chemickým a fysikálním vlivům podléhají. Zrání ovoce pokračuje 
tedy teprva potom, když zrůst jest dokonán, ba mnohé ovoce uzrává teprva vylezením, 
čímž se obyčejně zvláštní kyselina nebo cukrovitá hmota vyloučí. 

— To jest aspoň něco. Při tom jsi ale zapomněl, že také lodyhy a listy mno- 
hých rostlin, dříve nežli jsou dorostlé, jakožto potrava slouží ; taktéž obilí nemá obzvláštní 
příjemné chuti beze vší přípravy — jak se to srovnává s předešlým výkladem ? 

. . . Toť se nepotřebuje s ním ani shodovati, neboť rozličné úkazy požadují 
také rozličných výkladů. 

— Opět jenom slova ! 

. . . Inu, kdož může takovému ncpochopovi také všechno vyložiti, a to zvláště 
v takové nespořádané rozmluvě, kdežto se brzo napřed brzo nazpět obracujeme a pro- 
středkující sady docela se překvapují. Měl jsem raději pořádnou přednášku drželi s 
úvodem, výkladem a koncem, ale při tom pak takoví pánové zívají. 

— Nu, nu, jen ne tak zhurta, poslouchám již celým uchem. 
... Co mám tedy vyložili? 

— Proč také listy mladých rostlin dobrou chuť mají. 
. .• . To ví jenom Pán Bůh, musíš so jinak ptáti. 



145 

— Jde-li ti tedy o slovo, proč nám lépe chutnají u některých rostlin mladé 
výrůstky a u jiných zase plody ? 

... Na to se dá odpovÉděli. Každá rostlina má svou zvláštní lálku, kte- 
rouž se ode všech ostatních rozeznává. Látka tato jest ale předce na rozličných 
stupních vyvinutí jiná; u některých pak jest právě jenom při jistém stupni vyvinutí 
jedlá. Na takové okolnosti dává člověk pozor a používá pak rostlin dle toho ke svému 
prospěchu. 

— Náleží mouka také k takovým látkám ? 

. . . Dohře, že mi to připomínáš, právě v tom ti mohu celý pochod lépe vy- 
světliti. 

— Ale ještě něco napřed ! Co pak jest vlastně mouka rosllinoznalci ? nebot 
těm jest všechno něco jiného, nežli nám obyčejným lidem. 

. . . Obyčejná pšeničná, žitná nebo jiná mouka jest smíšeninou rozličných věcí. 
Hlavni část tvoří ovšem vlastní škrobová mouka; totiž látka, která se skoro ve všech 
starších buňkách usazuje a sice v rozličné velikosti a podobě. Škrobová zrnka skládají 
se vždy z mnoha vrstev, kleré ge vzájemně objímají, jelikož pouze usazováním nové 
látky na povrchu se zvětšují; pod drobnohledem pozoruje se tedy na nich mnoho sou- 
středních čar Cobr. 23.). 

— A taková složená zrnka měla by se tvořiti v buňkách, jež bez toho jenom 
pod drobnohledem spatřili míjžeme ? 

... Ba ještě více, tato zrnka nalézají se v značném množství v buňkách, a při 
lom jsou tak malá, že by se jich tam ještě více vešlo. Semena obilní, dřeň ságo- 
vých palem, zemáky a t. d. mají buňky přeplněné velikými škrobovými zrnky, což pod 
drobnohledem velmi zajímavě se představuje. (Obr. 24. představuje buňky z dělohy bobu.) 

— Zdá se mi ale, že zrnka škrobová u rozličných rostlin také z rozličných 
látek se skládají, nebof zemák má docela jinou chuf nežli bob ? 

. . . Nikoliv. Zrnka škrobová obsahují vždy tu samu látku, totiž dle váhy 12 
podílíi uhlika, 20 podílů vodíka a 10 podílů kyslíka. Moučnaté plody a hlízy obsahují 
ale mimo škrob také ještě blánky buněční a jiná zrnka, která v tekutině buněčné 
plovou. Blanky buněčné skládají se sice skoro z té samé látky jako škrob, ale zrnka 
v tekutině plovoucí obsahují mimo uhlík, vodík, a kyslík také dusík a sice v nejrozlič- 
nějších poměrech, tak že povaha zrnek do nekonečna měnili se může. Z toho pochází 
pak rozUčná chut rozličných rostlin. 

— To jest znamenité, teď bych mohl býti pathelickým. 
... To dělají jenom nevědomci. 

— Vidíš, na to jsem nepomyslil, že od vytvoření těchto malých měchýřků čili 
buněk takřka pozemní blahobyt celých národů závisí. Poměr tento jest znamenitý, ve- 
likolepý ; tak malé prostředky a tak veliké oučinky 1 

. . . Přijde na to, z jakého stanoviště se člověk dívá. Mně se v tom nezdá 
nic býti lak velikého, že člověk tolik škrobových zrnek snísti musí, nežli se z něho 
něco řádného vyvede. 

— Bud jak buď, buňka laková zůstává předce podivnou věcí se svými blánkami, 
škrobovými a jinými zrnky. 

, . . Milý Bože, namáhal jsem se, abych mu podivné tyto věci vysvětlil, a nyní 
leprva začíná se diviti. 

10 



146 

— Nevidím, že by se tím podivnost zrušila, vysvělluješ-li mi blíže jednotlivé' úkazy. 
. . . Nikoliv jednotlivosti, nýbrž souvislost jejich vysvčtluje temnou včc. Ne 

právě blánky a tekutiny buněční, nýbrž zponenálilý vývin jedné buňky z druhé vysvět- 
lují původ jejich. 

— Právě tuto souvislost ale pohřešuji u tvého výkladu. Co jsi mi povídal, zdá 
se spíše býti množstvím neladně smíšených údajů, nežli řada článků, které by jeden 
s druhým souviseti měly. 

. . . Připouštím, že zde neb tam jednotlivý článek chybí, ale právě z té pří- 
činy musíme si známé údaje se všech stran objasniti, nebof k neznámým se pak snad- 
něji stopa najde. 

— Však přehlídněmež to, o čem jsme dosaváde mluvili. Zpočátku byla buňka, 
ta vězela v jiné buňce, ta zase v jiné, ale jak tato povstala, neviděl nikdo. Rci tedy, 
jest to mezera ve vysvětlení, nebo nějaký článek? 

... To se věci ani netýče. Yždyt chceme jenom věděti, jak jedna buňka z 
druhé povstává, a pak jest věc docela jednoduchá. Povstává totiž v příznivých okol- 
nostech nahromaděním ústrojné látky kolem jistého jádra nebo dělením již hotového 
jádra. Kolem takového jádra vyvine se blánka, nová buňka roste, dělí se opět, látky 
její se neustále mění, až dosáhne konečně jistého stáří, v němž se rozdělovati přestane, 
ale předce ještě látku ze svého okolí přijímá, kterouž ve škrob, olej, bílek a t. d. pro- 
měňuje. Všechny tyto látky zůstávají bud nečinně v buňce ležeti a počnou po smrti 
byliny hniti, jako k. p. u výročních rostlin, nebo spočívají tam bez proměny lak dlouho, 
až při okolnostech příznivých látku k novému tvoření buněk poskytují, jako se u všech 
semen a v buňkách lýkových stromů a keřů, u hlíznatých kořenů nalézá. 

— Tot všechno dobře, ale kde pak jest souvislost ? 

... Ta se v botanice hledati nemůže, k tomu potřebí fysiky, a když ještě 
ta nepostačí, i metafysiky. 

— Nu, tedy vidím, že tím způsobem nemůžeme z místa. Co jsem se vlastně 
dověděti chtěl, zůstalo mi předce tajno. Měl jsi mi vyložiti budovu hyacintu a krásné, 
rozmanité tvary rostlin, místo toho zapletl jsi se ale do těchto podrobných maličkostí. 

... O čem jsme dnes mluvili, to jest pouze základ důkladnějšího vysvětlení. 
Budeš-li při dobrém rozmaru, vyložím li to jindy a doufám, že se na rozvíjející jaro 
docela jinak dívati budeš, nežli dosavad. Bych pak i ne zcela všechno vysvětlil, na- 
jdeš vedle krásy předce mnoho zajímavosti, a tof již zdá se mi veliký pokrok v poznání. 



O kamenném a hnědém ulili zvláště v Cechách. 

Od Jaua Krejčího. 

ť 1 á u e k t ř e t i. 

Skaraenělé rostliny a otisky jejich náležejí, jak již z předu podotknulo, k nej- 
hlavnějším znakům útvaru kamenouhelného, ba může se i tvrdili, že hojnost jejich sou- 
visí s bohatostí tohoto útvaru na kamenné uhlí. Skamenělé rostliny nalézají se někdy 
stojaté, nejčastěji ale leží na plochách vrstevních a jsou na plosko stlačeny. Stojaté 
objevují se'skoro ve všech vrstvách pískovce, položené ale a stlačené nejčastěji v 
lupku, který pod uhlím a nad ním leží. 



147 

Vělší díl otisků rostlinných upomíná svou podobou na listy kapradí, které dosa- 
váde u nás rostou, kdežto stojalé aneb stlačené kmeny na jisté tropické rostliny uka- 
zují-, s nimiž ale předce jenom vzdálenou podobnost mají. Bezpochyby ale náleží ve- 
liká část otištěných listů k těiiilo kmenům, poněvadž se dosavádo v teplých krajinách 
též rostliny objevují, na nichžto se znaky obou těchto pravěkých zbytků nalézají. — 

Rostlinstvo nynější doby rozděluje se dle svého klíčeni v tři oddíly, anot první 
vyvinuli rostlině již také zvláštní znak pro celý život vtlačí. Dokavad jsou rostliny v 
zárodku, mají všechny podobu většího nebo menšího vajíčka, které se klíčí a vyvinuje, 
jak mile do země se položí a potřebnou vláhu a teplotu obdrží. U některých rostlin 
vyvinou se pak na zárodku dva první listy čili dělohy, u jiných zase jenom jeden list 
nebo děloha, a dle toho rozděluje se rostlinstvo na jednoděložné a dvojděložné, 
I na dospělé rostlině dá se snadno ustanovili, ku kterému oddílu náleží, nebot jedno- 
děložné mají listy se souběžnými cévami, a kmen neobjevuje žádného soustředního uspo- 
řádání, dvojděložné ale mají listy se sífnalým rozdělením cev a kmen objevuje soustřední 
uspořádání, totiž kůru, lýčí, dřevo a dřeň. Oba tyto oddíly rostlin jsou ale v útvaru 
kamenouhelném velmi slabě zastoupeny, dvojděložné chybí skoro docela, jednoděložné 
jsou dosti vzácné. 

Jest však ještě jeden oddíl rostlin, které při svém vyvinutí pražádných děloh ne- 
objevují a tedy bez děl ožne se nazývati mohou. Rostliny tyto nemají též nikdy 
zvláštního květu, nýbrž vylučují na svých listech nebo prutech malá zrníčka (výtrusy), 
z nichž se pak opět nové rostliny vyvinují. Sem náležejí naše mechy, kapradiny atd., 
které v jižních krajinách i velikost stromů dosahují. Průřez kmenu takové rostliny 
objevuje kruhovité uspořádáni cev, ačkoliv bez souvislosti. 

Právě tyto poslední rostliny, totiž bezděložné, objevují se nejhojněji skaracnělé 
a otištěné v útvaru kamenného uhlí a ukazují patrně na to, že zrůst v době tohoto 
útvaru byl docela jiný, nežli v době nynější. Na této rozdílnosti od rostlinstva nyněj- 
šího zakládá se poznání útvaru kamenouhelného, nebot ani jedna rostlina kamenného 
uhlí nenalézá se mezi nynějším rostlinstvem. Ba kííždá vrstva, každá sloj má v tom 
ohledu své zvláštnosti, a pozorný horník může z toho mnoho užitku čerpati. 

Dosaváde odkrylo se v útvaru kamenouhelném asi 800 rozličných tvarů. Počet 
tento jest v porovnání s rostlinstvem nynějším, které více nežli 80,000 druhů počítá, 
velmi chudý, ale bezpochyby jest ještě menší, poněvadž mnohé jakožto rozdílné tvary 
uvedené zbytky k jedné a té samé rostlině náležeti budou. Tato chudoha dá se vy- 
světliti uvedeným nedůstatkem jednoděložných a dvojdéložných rostlin, kleré nyní aspoň 
*/j všech rostlin tvoří. Za to jsou ale rody kamenouhelné velmi bohaté na roiličné 
druhy, tak že již skamenělých kapradin v Evropě pětkráte více se vyskytuje, nežli do- 
saváde v tom dílu světa žijících. 

Toto převládání bezděložných rostlin a mezi nimi jmenovitě kapradin ukazuje 
na to, že se vyvinuly podél břehů nebo ostrovů, jakož se podobně na ostrovech zá- 
padní Indie a Tichého oceánů spatřuje. Též musilo bezděložné pravěké rostlinstvo ne- 
smírnou bujností se vyznamenávali, neboř se vytvořily z nich nejenom ohromné vrstvy 
kamenného uhlí, nýbrž jednotlivé, nyní malé a nepatrné rody dosahovaly velikosti 
mohutných kmenů. Tato okolnost ukazuje ale také na vlhké a teplé ponebí, poněvadž 
jenom v lakovém rostlinstvo v podobné míře bujní. 

Vlhké a spolu teplé ponebí musilo v době kamenného uhlí nejenom v jednotli- 

10* 



148 

vých krajinácli, nýbrž po celé zemi stejně panovati. Nebof všude, kde se kamenné ulili 
vyskytuje, v Evropě, Asii, v Americe a Austrálii*) nalézají se ty samé otisky rostlin. 
Patrno jest tedy, že toto rostlinstvo pravěké nejenom od tepla slunečního, nýbrž také 
od jiné příčiny záviselo, kterážto příčina jiná býti nemůže, nežli vnitřní teplo země, tehdy 
ještě na povrchu svou silu jevící. 

Předeslavše tato poznamenání, potřebná k pochopení pravěkého rostlinstva, obrá- 
tíme se nyní ku přehledu a popisu jednotlivých rodů a druhů, při čemž se ale obme- 
zovati budeme na skameněliny české, poněvadž jsou nám při ruce **) a k účelu na- 
šemu nejdůležitější. Má-li však pojednání naše míti praktického užitku, musíme je uvésti 
ziíplna, totiž všechny druhy, které dosaváde v kamenném uhlí českém vynalezeny byly. — 

Připomínáme zde, že rostliny bezděložné rozvrhují se na dvě tlupy, z nichžto 
jedna obsahuje rostliny pouze z buněk složené, jako řasy (Algy), lišejníky a houby, 
druhá pak rostliny cévnaté, jako mechy, kapradiny, přeslice. První, totiž rostliny bu- 
něční, chybí v útvaru kamenouhelném skoro docela, anebo jsou jenom v nezřetelných 
a vzácných otiscích zachovány, tak že bližší pozornost jim věnovati nemusíme. Není 
ovšem pochybnosli, že v pravěkém rostlinstvu nescházelo hub, lišejníků a řas, ale útlost 
jejich vysvětlí snadno vyhynutí jejich stopy. Za to ale objevují se u velikém množství 
rostliny bezděložné cévnaté. Tlupa lato rozstupuje se dle umístění výtrusů 
(sporae, zrníček plodních) na lodyhoplodé a listoplodé; ony totiž nesou vý- 
trusy na lodyze, tylo na listech. 

Lodyhoplodé rozstupují se zase ve dva oddíly, z nichžto jeden obsahuje rostliny 
S převládající lodyhou nebo kmenem a ve vřetenu stojícími listy (Verlicillatae), druhý 
ale má lodyhu všude stejně a hustě listnatou (Foliosae). 

Oba tyto oddíly, které se v mnoho čeledí rozděliti dají, vystupují velmi četně 
v útvaru kamenného uhlí **"), 

Z oddílu vřetenatých (Verlicillatae) jest zvláště rod Calamites Sukov 
v kamenném uhlí velmi obyčejný. Podoba jeho není tak zvláštní jako překvapující, 
poněvadž se znaky dnešních přeslic (Equiselum) spojuje stromovitou tlouštku a výšku. 
Kmeny této rostliny jsou skoro vždy na plosko stlačeny a nezřídka vrstvičkou uhel- 
nou potaženy. Kmen byl dutý, na svém povrchu hladký, na vnitřní straně jemně po 
délce rýhovaný a příčními stěnami na komory oddělený, jejichžto velikosti zdola nahoru 
přibývá. Na zevnitřku seděly v stejné výšce s příčními stěnami na malých uzlíčkách úzké. 



*) útvar kamenouheliiý objevuje se v Anglii, Sliotsku, Irsku, veFraucii, Španělsku (EslremaJura), 
v Belgii, Německu, (Falcku a Slezsku), v rjši Bakouské (v Cechách, Moravě, ve Slezsku), v 
Rusku až k Bílému morij mimo to v Grouii, na Medvědím ostrově (74°,5 ser. šíř), ua 
ostrově MelviUe (75" s. s), na Spicberkách, v severui a jižní Americe, jmenovitě v Nové 
Granadě a sice v provincii Autiquia, u Zipaquluy ua rovině Tansa, u Klo Lucas v Popajana 
a u Huanuco v Peru, v Bolivii, v ťliili mezi Valparaiso a St. 'Jago. V Asii vyskytuji se 
kamenouhelué sloje u Jekatariueuburku , na Uralu, ua Altaji, v Sibiři, pak ve východui 
Indii a na ostrově Borueo. Též pátý díl světa má uhelné sloje v Novém Hollandě a na Van 
Dlemeuově zemi. V Africe se nalézá iihlí zvláště v horním Egyptě a v Algirsku. 

'*) Krásná a velmi bohatá sbírka nalézá se v národním Museum v Praze. Jest tam nahroma- 
děn úplný materiál ke spisům hraběte Šternberka a Cordy. 
) Pojednáme zde o nich dle Ungrova přehledu: Geuera et species plantarum fossiliam. 
Vindobonae 1850. 



149 




čárkovilé, až dolů rozdélené listy (obr. 1.), ačkoliv obyčejně odlrženy (Obr. 1.) 
jsou. NcjčasICji vyskytují se jenom vnitřní olisliy a povrchní hmota 
jest v uhlí proměněna, též vnitřní příční stčny obyčejně vyhnily a zane-. 
chaly jenom příční hluboké rýhy, jimiž se kmen na několik článkíi rozděluje. 

Calamites varians Slernbcrg vyskytuje se v Radni- 
ckých vrstvách dosti hojně; má kmen dole súžený, jehož články jsou 
válcovité, hořejší delší nežli palec, dolejší kratší ; listy stoji na hlizna- 
tých uzlech, u vni(ř dutých a nad příční stěnu se vyvyšujících, čímž 
se kmen značně sesilňuje. (Obr. 2.). U Radnic se též vyskytuje 

Calamitcsundulatus Sternberg ; s kmenem válcovitým, 
články dlouhými, rýiiami mělkými a žebry mezi nimi plosko stlačenými, 
poněkud klikatými. Mimo to vyskytuje se v našem kamenném uhlí 

Calamites ramosus Arlis (C. nodosus, C. carinatus Stern- 
berg) s kmenem dlouhým, jehož články asi dva palce dlouhé jsou ; 
žebra jsou plochá (asi 1 čárku široká) , listy podél rýhované sedí v 
dutině veliké polokulovité. 

Calamites cannaeformis Brogniart (C. Pseudobambusia 
Slernbcrg) má kmen nahoře tlustší, články hořejší tři palce dlouhé , do- 
lejší jeden palec, žebra ploská , mírně vypouchlá a poněkud klikíitá. 
Vyskytuje se u Radnic. 

Calamites aproximatus Brogniart má kmen válcovitý, 
články nahoře krátké, žebra vypouchlá. Též u Radnic bývá až na 1 siř. 
tlustý. 

Calamites remotus Schlolheim (C. dislans Sternberg) má 
články tři palce dlouhé, žebra přiblížená 1 čárku široká. U Radnic. 

Calamites nodosus Schlotheim má články dlouhé a ne- 
stejná žebra. (C. tumidus P bohemicus Sternberg.) U Svinné. 

Možná ale, že všechny zde uvedené druhy k jednomu nebo ke dvěma druhům 
náležejí. 

Vedle kalamitu vyskytuje so v kamenném uhlí ještě jiné skupení lodyhoplodých 
rostlin , které v nynějším tvorstvu docela chybí a vůbec jenom na útvar kameno- 
uhelný so obmezuje. Jest to čeleď rostlin hvězdolistých, Asterop hylli ty. Rostliny 
tyto jsou útlé, mají lodyhy vělevnalé a článkované. Lodyhy byly duté, od článku ke 
článku vnili-ní příčkou opatřeny, listy pak seděly ve vřetenu na kraji příček těchto. 
Výtrusy nalézaly se na klasu konečném. Zdá se, že všechny snad nic jiného nejsou, 
nežli plodonosné větve a listy kalamitu. V Čechách vyskytují se následující rody a druhy : 

Rod Volkmannia Sternberg vyznamenává se lodyhou ol)lou, kolénkovitou, podél 
rýhovanou a vřetenovitě listnatou. Listy jsou článkovité a tvoří vřetcnovité klasy. 

Volkmannia dislachya Sternberg má lodyhu oblou, jemně rýhovanou, 
články nestejně dlouhé, listnaté klasy stojí vstřícně (naproti sobě). U Svinné. 

Volkmannia arborescens Sternberg má lodyhu oblou, včtevnatou s ne- 
stejnými články, na lodyze spatřují se jizvy po odtržených větvích, listy tvoří též klas 
značně veliký (7 palců). U Svinné. 

Volkmannia gra čili s Sternberg má lodyhu oblou, větevnalou , listy jsou 




150 



podvojné, články podél ostře rýhované, na kolénkách hlubšími jamkami vyznačené (od 
listů), na konci větví pozoruje se listnatý klas. U Radnic. (Obr. 3. a 4.) 

Volkmannia elong-ata B. (Obr. 3. a 4.) 

Presl má lodyhu a větve kolénkovilé, 
rýhované, na kolénkách úzké, na kla- 
sech dole širší listy, klasy vcjčité v 
úžlabích větví sedící. U Svinné. 

Rod H u 1 1 o n i a Slernberg- obje- 
vuje se jenom v klasech. Klasy mají řapík 
(stopku), jsou až na 10 palců dlouhé, 
dole široké, a skládají se z vrelenitých 
šupin, které u starších klasů odstávají. 

Huttonia spicata Stern- 
berg, s 12 šupinami v jednom vi^e- 
tenu, vyskytla se jednou u velikém 
množství u Radnic v pískovci. 

RodAsterophyllitesBro- 
gniart vyznamenává se lodyhou oby- 
čejně větevnalou, články rýhované jsou 
mírně ^7pouchlé, a na kolénkách stojí 
ve vřetenu úzké špičaté listy, jakož i větve. 




Asterophyllites rigida Brogniart (Bruck- 
mania rigida Sternberg , Schlotheimia dubia Slernberg), 
má lodyhu rýhovanou, listy šídlovité, tuhé, nahoru obrá- 
cené, třikrát delší nežli články. U Minic. (Obr. 5.) 

Asterophyllites dubia Brogniart (Bechera 
grandis Sternberg) má lodyhu rýhovanou, článkovitou, na 
způsob přesliček u kolénekjako pochvou opatřenou, větve 
mají vřetenaté, úzkokopinaté listy. U Svinné. 

Asterophyllites diffusa Brogniart (Be- 
chera diíTusa Sternberg) má lodyhu rýhovanou, článko- 
vitou, větevnatou, listy čárkovité, malé. U Radnic. 

Asterophyllites tenuifolia BrogHiart 
(Bruckmania lenuifolia Slernberg, Schlotheimia tenuifolia 
Slernberg) má lodyhu rýhovanou, listy šídlovilé, o něco 
delší nežli články, nahoru obrácené. U Šaclíře a Radnic. 

Asterophyllites delicatula Brogniart 
(Bechera delicalula ? Sternberg) má lodyhu tenounkou, 
článkovitou, větevnatou, listy velmi spoře vřetenaté. U Svinné. 

Rod Sphenophyllum Brogniart vyznamenává se 
lodyhami jednoduchými nebo větevnalými, článkovanými, 
na kolénkách slojí ve vřetenu listy ploské, klínovilé, na 
konci někdy vykrojené. Plody jsou v klasech pobočiu'ch 
nebo konečních. 



(Obr. 5.) 




151 




Sphenophyllum emarginatura Bro- (Obr. 6.) 

gniart (Rolularia marsileacfolia Slernberg) má lo- 
dyhu vĚlevnalou, lisly klínovité, po 6 ve vřetenu, 
klasy na lodyze sporé. U Svinné. 

Splienophyllum den tatům Brogniart 
(Rotularia pusilia? Slernberg) má lodyhu slabou, 
dolejší víeleny chudolisté, hořejší 121islé, listy 
klínoviló, na konci zoubkované. U Radnic. (Obr. 6.) 

Sphenophyllum fimbriatum Bro- 
gniart (Rolularia polypliylla ? Sicrnberg) má vře- 
teny 201isté, lisly klinovilé, na konci rozeklané. 
U Radnic. 

Ne méně hojné, jako právě popsané vřetenovilé objevují se ve vrstvách kamen- 
ného uhlí též listnaté bezděložné (Foliosae) rostliny, na jejichž kmenech lisly pra- 
videlně rozestaveny jsou. V nynějším rostlinstvu zastupují se hlavně rodem plavu ní 
(Lycopodium); rostlinkami to mechovilými, 1—2 stř. dlouhými a tenkou větevnatou 
lodyhou opatřenými, na kterýchžto lodyhách jemné, podlouhlé, Irojhranné listy hustě 
rozestaveny jsou ; výtrusy nalézají se v končeních klasech. Listnatí tajnosnubci útvaru 
kamenouhelného představují ale stromy znamenité velikosti, k nimž se počítati mohou rody 
Stigmaria, Sigillaria, Syringodendron, Diplo.xylon, Lepidodendron, Bergeria, Lomatophloyos, 
Cordaites, Lepto.xylum, Heterangium, Rhytidophloyns, Lepidnphloyos. Bezpochyby tvořily 
tyto kmeny ony pravěké lesy, z nichžto se kamenné uhlí vytvořilo. Nejobyčejnější, jme- 
novitě v okolí Slánském a Šaclířském, jest rod 

Stigmaria Brogniarl, který představuje kmeny '[., — 1 siř. tlusté. Na kmenech 
těchto objevují se v pravidelném rozestavení malé jamky, v nichžto listy seděly. Listy tyto 
byly jemné, oblé, bezpochyby masité, a spočívaly na krátkých stopkách. Kmeny samé byly 
oblé, objevují se ale obyčejně stlačené, vycházejí pak, jak jmenovitě v Anglii pozorováno 
bylo, od střední jisté části, která silné větve na způsob hvězdních paprslkíi na všechny 
strany rozesílala. Na oslrově Cap Breton objevily se Stigmarie pod kmeny Sigillarií, 
a někteří soudí dle toho, že snad nebyly nic jiného, nežli kořeny těchto kmenů. V uhel- 
nách českých a slezských jsou lak obyčejné, že Goppert velikou část uhlí zrovna z nich 
odvozuje. 

Stigmaria ficoides Brogniart (Vario- 
laria ficoides Slernberg) má kmeny položené, lisly 
oblé, dlouhé, hladké. U Radnic, Svinné, Slaného, 
Šaclíre atd. (Obr. 7.) 

Stigmaria confcrta Corda má listy 
poněkud stlačené, jemně rýhované, skoro spirálně 
rozestavené. U Svinné. 

Sigillaria Brogniart obsahuje paměti- 
hodné, často kolmo stojící kmeny až na 40 stř. 
dlouhé a 3 — 5 stř. silné. Povrch těchto kmenů 
jest pokryt jizvami, v kolmých střídajících se řa- 
dách rozestavenými. Jizvy tyto mají hranaté kraje, 
a uprostřed nesou stopu tří přetržených svazků cévních, které se prostíraly do listů. 
Neb na jizvách těchto seděly lisly úzké, jehlovité, dlouhé. 




152 



SiglUaria ichthyolepis Corda (Favularia ichlliyolepis Stemberg) má jizvy 



U 



(Obr. 8.). 




šeslibolté, stopy svazků přiokrouhlé, dolejší větší půlměsíční. 
Radnic. (Obr. 8.) 

Sigillaria ornata Brogniart má kmen bradavičnatý, jizvy 
v bradavicích šeslihranné, stopy svazků krajních půlměsíóné, střední 
podlouhlé. U Břas nedaleko Radnic. 

Sigillaria alveolaris Brogniart (Lepidodendron alveola- 
lum Sternberg) má jizvy v kolmých řadách, s jizvami vzňjemně se 
střídajícími, jizvy jsou vejčité, stopy cev u konce užšího jsou tečkovité. 
U Žebráka. 

Sigillaria rhitidoleptis Corda má jizvy v kolmých 
řadách jako předešlá, vejčité, od sebe rozestavené, s krajem vyvý- 
šeným, jizvy jsou bradavičnaté, u prostřed provrtané, s listy čárko- 
vitými velmi dlouhými. U Chomlí nedaleko Radnic, častěji u Svinné 
a Vranovic. 

Sigillaria diploderma Corda má jizvy v kolmých řadách, trapezoidální, 
stopy cev na kraji raěsíčnaté, u prostřed tečkované. U Radnic a Vranovic. 

Rod Syringodendron Steríiberg obsahuje kmeny souběžné, rýhované, na rýhách 
sedí malé jizvy beze stop cévních svazků. Kmeny tyto nejsou vlastně nic jiného, nežli 
Sigillarie bez kůry. 

Syringodendron pes capreoli Sternberg má žebra mezi rýhami 5 
čárek široká, tenkou korou pokrytá, jizvy dvojklané. U Radnic. 

Syringodendron Organum Sternberg má žebra jemně rýhovaná, jizvy 
podloulilé, celé. U Šaclíře. 

Rod D ip 1 o xy 1 on Corda představuje kmeny s tlustou korou, dvojnásobnou vrstvou 
dřevní a s dření. Vnitřní vrstva vysílá svazky, které zevnitřní vrstvu třikrát silnější 
prorážejí a k paprskům u měkkého di'íví od dřeni vybíhajícím se podobají. 

Diploxylon elegans Corda má kmen na povrchu rýhovaný. U Chorale 
v lomu nedaleko rybníka Malikovce. 

Rod Lepidodendron Slernberg představuje kmeny ohromné, k Sigillariím po- 
dobné a na svém hořejším konci vidlicovitě rozdělované. Povrch kmenů těchto jest 
též pokryt jizvami, ale tylo nestojí v kolmých řadách, nýbrž běží kolem kmenu ve spi- 
rálech. Na jizvách seděly listy (Lepidophylla) tenké, plody ale na koncích větví v ši- 
škách (Lepidostrobi). Jizvy listů jsou rhombické a obsahují stopu vejčitou, naznačující 
průchod cev listních. Kmeny tyto vyskytují se velmi četně v kamenném uhlí českém, 
jmenovitě v Plzeňsku. 

Lepidodendron di ch o tomu m Sternberg z vrstev u Svinné, kdežto se 
12 stř. dlouhý a 8 palců tlustý kmen našel. Jizvy na dolejším konci jsou podloulilé, 
vejčité, nahoře na vrstvich jsou vělší a čtverhranné. Kopinalé listy jsou 1 V2 P- dlouhé, 
jeden konec větve ukazuje klas. To vše upomíná nápadně na plavuně. Lindley popi- 
suje kmen 4 stř. tlustý v Anglii nalezený, tak že snad náležel stromu 100 stř. vy- 
sokému. 

Lepidodendron aculeatum Sternberg (Sagenaria aculeala Sternberg) má 
jizvy vejčitě eliptické, na obou koncích přišpičatělé, na hořejším konci jizvičky rhom- 



153 



bické s třemi stopami cev, dolejší díl jizvy jest kolmo rýhou na přič svraštělou 
dvě půle rozdělen. U Radnic. (Obr. 9.) 

Lepidodendron crenatum Sternberg má jizvy 
elliptické, na každe'm konci přišpičalělé, podélní rýhou na 
dva díly rozdělené a n hořejšího konce télo rýhy na obou 
koncích jedním bodem (stopou cev) opatřené; jizvička na- 
hoře s třemi tečkami (stopami cev). U Radnic. 

Lepidodendron obovatum Sternberg má 
jizvy vejěilé, jenom dole přišpičatělé , rýhou na dva díly 
rozdělené a po každé straně její jednou tečkou opatřené, 
jizvička listu jest tupě rhombická, třemi tečkami vyznačená. 
U Radnic a Svinné. 

Lepidodendron Giippertianum Sternberg 
(Sagenaria Goppertiana Sternberg-) má jizvy vejčitě elliptické, 
na obou koncích přišpičatělé, s jizvičkou ostře rhombickou, 
čárou hřebenitou na dva díly rozdělenou. U Radnic. 

Lepidodendron rimosum Sternberg (Sagena- 
ria rimosa Sternberg) bez kůry, má jizvy elliptické, s obou stran 
přišpičatělé, mezery mezi nimi svraštělé, jizvička jest rhombická 
dula, střední čára počíná v podlouhlé bradavce. U Radnic. 

Lepidodendron fusi formě Unger (Sagena- 
ria fusiformis Corda) má jizvy rhombicky vřelenaté, s obou 
stran přišpičatělé, u prostřed vynikající čarou a jizvičkou 
malou rhombickou opatřené. U Chomle. 

Lepidodendron undulatum Sternberg bez kůry, má jizvy veliké, ellip- 
tické, na obou koncích přišpičatělé, vlnovitě rýhované, hřebenovitou čárou na dva dily 
rozdělené ; jizvička jest rhombická u prostřed tečkou opatřená. U Radnic. 

Lepidodendron imbricatum Sternberg má (Obr. 10.) 

jizvy rhombicky elliptické, na obou koncích přišpičatělé, 
vypouchlé, krajem vypouchlým obroubené; jizvička jest dvěma 
neb třemi tečkami vyvýšenými naznačena. U Šacliře. 

Lepidodendron longifolium Brogniart, u 
Svinné, dosavad nepopsané. 

Rod Bergeři a Sternberg obsahuje kmeny u Plas v 
železnatém pískovci nalezené a jizvami listů v spirálech po- 
kryté ; jizvy tyto jsou rhombické, na hořejším konci malou 
bradavkou opatřené. 

Bergeria acuta Sternberg má jizvy vejčilé, na- 
hoře přišpičatělé, s krajem vyvýšeným, u prostřed dvěma 
rýhami opatřené; bradavka u špičky jest kulovitá. (Obr. 10.) 

Bergeria marginata Siernberg má jizvy vej- 
čilé elliptické, nahoře přišpičalělé, s krajem vyvýšeným, 
bradavka u špičky podlouhlá. 

Bergeria angulata Siernberg má jizvy vcjčilě 
- rhombické, krajem ploským obejmuté, dole přišpičatělé,_bradavka okrouhlá. 





154 

Berger ia rliombica Sternberg má jizvy rhombické, krajem vysokým obrou- 
bené, bradavku podlouhlou. 

Bergeria quadrala Sternberg má jizvy čtverhranné, čtverečné s tupými rohy. 

Rod Lomatophloyos Corda obsahuje kmeny větcvnalé, se šupinovitou korou, 
šupiny jsou spirálně rozděleny a obsahují jizvu, kde list byl upevněn s třemi stopami 
cev. Dřevní vrstva u vnitř jest duIá, tenounká, bez paprsků dřeně. Listy čárkovité, 
čtverhranné. 

Lomatophloyos crassicaule Corda nalezl se dosaváde jenom u Radnic 
u rybníka Malikovce. 

Rod Corda i tes Unger představuje kmeny s korou kroužkovanou, kroužky jsou 
spirálně rozdělené a pocházejí od dolejška listů, listy stojí na konci kmene ve způsobu 
velikého vějíře. Dřevní vrstva podobá se předešlé. 

Cordaites borassifolius Unger (Flabellaria borassifolia Sternberg) má veliké 
podlouhlé listy se souběžnými nervy. Nalezl se dosaváde jenom u Svinné a Vranovic, 

Dle vnitřního anatomického uspořádání ustanovil Corda- ještě některé kmeny u 
Radnic nalezené, kteié se též sem připočísti mohou, totiž : 

Leptoxylum geminum Corda u Chonile a Svinné. 

Heterangium paradoxům Corda u Radnic. 

Rhytidophloyos tenuis Corda u Radnic. 

Pochybný jest ale kmen šupinatý, s jizvami trojtcčnými pod šupinami, totiž : 

Lepidophloyos laricinum Sternberg, který se u Radnic a Svinné vyskytl. 

Povahu plavuňovitých kmenů má také 

rod Diplotegium Corda, představující kmeny s vyvýšenými listními jizvami, 
spirálně rozestavenými a malými rhombickými jizvičkami opatřenými. 

Diplotegium Brownianum Corda nalezlo se u Chomle. 
(Pokračování.) 



C e s t a d O B a n á t u. 

0(1 Ant. F r y č e. 

(Pokračováni.) 

Na cestě přes pustu viděl jsem nesčíslné množství syslů, kteří se na drnu pásli 
a spatřivše vůz rychle ke svým děrám utíkali, tu na zadní nožičky se posadili, a když 
se vůz přiblížil, s velkou rychlostí do děr se ukryli. Syslové li navštěvují v lete houfně 
kukuřicové i obilní pole, by se na zimu zásobili. 

Za vsí, jenž sluje Dubovac, dostali jsme se konečně na velikou planinu, jenž 
z malé části polmi, z největší pak samými bažinami a kalužemi pokryta byla; uprostřed 
té planiny leží došli ouhledná a rozlehlá ves Gaja. 

Dne 3. dubna hned z rána odebral jsem se do bažin, jenž hustým rákosem po- 
kryty střídaly se s malými, nejvíce podlouhlými ostrůvky a loužemi, kteréžto poslední, 
jsou-li značnější, slují u Srbů bara, ostrůvky pak greda. 

Tu jsem ponejprve spatřil úkaz, o kterém jsem vezdy jen sníval. Bylof tu na 
tisíce kachen, sluk, divokých husí a jiného ptactva, a skorém může se říci, že sem a 
lam přeletujíce takořka pověli-ím hýbaly. Z kachen byli následující druhové nejhojnější: 
modrá čírka, ploskozobka, kachna chocholatá, malý a velký polák, stralka, hvízdák a 
kachna obecná (Anas querquedula, clypeata, fullgula , .ferina , niroca , acula, penelope, 



155 

boschas). Od sluk zde bylo nejvíce jcspákfi bojovných (Maclietes pugnax), dále sluka 
bělavá, malá, kropcnatá (Totanus glotis, glarcola, ochi-opus). Mimo tyto byl tu též druh 
sluk (Totanus slagnatiiis), který jen jižním krajinám náloží a nikdy do Cech nepi'ichází. 
Jespáků podhornícK a křivozobých (Tringa alpina, subarquala) přeletovala hejna špa- 
čkíim podobná od jednoho kraje kaluží ke druhému. 

Vyjeli jsme na voze nízkém, taženém třemi koňmi vedle sebe připřaženými, 
chtíce se od jednoho ostrůvku ke druhému dostati museli jsme vodou a rákosem pro- 
jížděti, a skoro vždy jen z vozu jsme stříleli. Pó několika ranách počaly býti kachny 
plaché, zvláště opatrnými byly ale dvě, jež jsem z dálky za nic jiného, než za zcela 
fiislé odrůdy modré čírky míti musel. 

Najednou spatřili jsme mořského orla (Aquila albicilla) se vznášeti a na jednom ma- 
lém pahrbku se usaditi, a já, piiloudiv se podle vozu, vynaložil jsem všecku svou my- 
sliveckou zběhlost, bych se ho zmocnili mohl. Po ráně sebou trhnuv počal se v po- 
větří kolotati a padl do rákosu asi 30 kroků od toho místa, kde byl seděl, a však hra- 
ničáři mne doprovázející prohlásili místo ono za nepřístupné vozu, a já musel k svému 
největšímu zármutku nechat orla v rákose. Uvedl jsem zde tento přiklad, bych podal 
obraz o honbě v těchto nebezpečných krajinách, a musím též podotknouti, že i později 
mnohého vzácného ptáka zabiv musel jsem jej oželeli pro nepřístupnost místa. 

Dne 5. večer odebral jsem se na dunajský ostrov , Ostrova", kdežto přenocoval 
jsem v hraničářském domku; i honil jsem dne 5. a 6. marně, nemoha pro nesmírný vítr 
ani náležitě stříleti. Vrátiv se do Gaji jel jsem dne 7. do Delibhitu a odtud dne 8. 
opět na svrchu jmenovaný ostrov, a to s dosti četnou společností střelců, kteráž mně 
k vůli spořádala v dubovém lese, na ostrově se nalézajícím, honbu na divoké kočky. 
Hon.cí psi vydali několikkráte hlas, nebyl jsem ale tak šfaslen, nějakou zvěř spatřiti. 

Počínaje poznávali, že jest mi osud nepřízniv, a ztýrán neustálým honěním a 
rybí stravou, vrátil jsem se opět do Bílé Církve, na kteréžto cestě zabil jsem velmi 
pěkného pochopa (Circus rufus), a postřelil jednoho císařského orla (Aquila imperialis). 

Přišed do Bílé Církve dověděl jsem se, že tu kdosi živého orla chová, a dle 
popisu se shodovalo vše, že by to mohl býti orel císařský. Nemaje stání vyhledal jsem 
jej hned druhého dne , a spatřiv pěkný exemplář toho druhu nemeškal jsem jej zakou- 
piti a ve své opatrování vzíti. 

Dne 14. se mi vyskytla příležitost, doprovodili pana plukovního lékaře Janču na 
výlet do krajiny Golubacké, jejížto vyskoumání za příčinou Golubackých mušek od mi- 
nisterstva nařízeno bylo. 

Golubacké mušky zjevují se každoročně v krajině nedaleko vesnice a zříceniny 
Golubce v takovém množství, že jejich roje mračnám se podobají. Odtud se rozletí do 
blízkých krajin a netoliko trápí svým jedovatým uštknutím všechen dobytek, kterýž z 
toho namnoze pojde, nýbrž i lidem dotíravostí svou obtížnými se stávají. 

Muška la, od přírodozpytců Culex Columbacensis zvaná, jest 1 '/^ linie dlouhá a po- 
dobá se v tvaru mouše obecné: tykadla, čelo a prsní štít jsou šedé, oči hnědé, tělo ze 
zpodu zažloutlé, nahoře černavé, rif černá. Křídla jsou průzračná- a jedno kryje svou 
polohou druhé. Nohy jsou nápadně dlouhé, a každá jest střídavě černě a bíle krouž- 
kována. Škoda, kterou tylo mušky na dobytku působí, jest tak značná, že již před ro- 
kem 1780 Dr. Komevcs Ode dvora nařízení obdržel, by původ jejich vypátral a způsob 
zapuzení udal. Roku 1795 sepsal Dr. Schonbauer, professor na universitě v Pesii: 



156 

Geschichte derschadliclien Golumbatzor Mucken, v níž udává příklad, 
jak mnoho dobytka roku 1783 jen v několika obcích padlo. Udává 20 koní, 32 hříbat, 
60 krav a volů, 71 telat, 130 prasat a 310 ovcí. 

Udání toto bylo by k víře nepodobno, kdyby se neuvedl způsob, jakým vlastně 
muška ta dobytek usmrcuje. Vyhledává totiž na těle měkké částky, které nejsou chlupy 
porostlé, jako u očí, nosu, huby, uší, pohlavních údíi a řiti, tu hltavě krev pije a uštknu- 
tím svým zapálení způsobí. Namnoze vnikne i do průdiišnice a to v takovém množství, 
že zvíře se udusiti musí. 

Dr. Schonbauer uvádí příklad, dle kteréhož jeden kůň, následkem těchto mušek 
padlý, celou průilušnici i větve její jimi naplněné měl, a povážíme-li, že již jedno uštknutí 
důtklivou bolest a oteklinu způsobí, lehko vysvětlili se dá, že zvíře jimi celé osypané 
zajíti musí. 

Ncpřicházeji však mušky tyto každoročně do Banátu, neb to na větru záleží, 
který právě v dobu jejich se vyrojení vane. Severní vítr odnáší je do Valašska, jižní 
pak nejčastěji do okrsku Ilirsko-banátského pluku. 

Některý rok se stune, že větrem hnány z největší části v Dunaji se utopí, proto 
ale přece příštího roku opět v té samé hojnosti se zjeví. Roku 1785 zahnal vítr jedno 
hejno těchto mušek do Sedmihradska až k místu Děva, kdež v malé době jedenácte 
kusů hovězího dobytka usmrtily. Hned na to byly od silného deště zničeny. 

Podívuhodno jest, že posaváde nižádným namáháním se nepodařilo, pravý původ 
mušek těchto vypátrati. Prvotní důmnění o jejich zniku byla báječná pověst, že vyle- 
tují z Golubacké jeskyně, kteráž na proti hradu téhož jména na rakouském břehu Du- 
naje ve vysoké stráni se nalézá. O jeskyni té si Srbové vypravují, že když sv. Jiří 
pověstného draka zabil, jej do télo jeskyně hodil; a právě z tlamy této potvory prý 
mušky tyto vyletují a okolní krajinu souží. 

Domněnka ta nalezla podpory v nepřístupnosti jedné částky jeskyně té, nebof po- 
tok, jenž se z ní valí, nepřipouští hlubinami svými pátrať.de až na konec. Pochodem 
času ta pověst se zcivilisovala a nastalo opravdu mínění , že by mohly mušky v jeskyni 
lé svůj původ míti, a na návrh jednoho učeného pána dal se otvor asi před dvaceti 
lety pevně zazdíti. Když se však příštílio roku mušky v starém pořádku objevily, tu se 
zeď více neopravovala, až se poznenáhlu vlhkoslí sesula. 

Druhé mínění bylo, že vycházejí mušky z poupat bukových lesů, kterými hory 
v těchto krajinách pokryty jsou, a to hlavně z té příčiny, poněvadž právě v čas roz- 
víjení se těchto poupat mušky se objevují. Jinak se udává, že v bylinách vodních, 
kterými kamení ve zdejších potocích porostlé jest, vajíčka ukryla jsou, a v určitý čas 
n)ušky takřka z vody se vyvinou. Pozdějším pálráním se ale dokázalo, že mušky na 
těchto bylinách pozorované jen náliodou do vody spadly, nikoli však původ svůj od 
nich neberou. 

Na základě tohoto posledního domnění jest v nejnovějším čase nařízeno, potoky 
krajiny té košťaty všemožně čistiti a tím neblahý plod ten poněkud pleniti. 

Hlavní prostředek, jakým hraničáři dobylku pomáhají, jest kouř, kterýž způsobuji 
nejvíce zapálením hnoje. Dobytek, jak mile z daleka. mušky spatří, počne se plašiti a 
tryskem uhání v ta místa, kde kouř vystupovali vidí ; že však mušky tyto po mnoho dní v 
krajině zijslanou a dobytek pro hlad v kouři nevydrží, není prostředek ten dostatečný. 



157 

Nejlépe si umí pomoci příroda, neb pHjde-li noliiý liják neb silný vítr, mušky do- 
zajista se vylralí. 

Jsouté Iři doby do roka, v kterýchž se objevují; první jest ku konci měsíce 
dubna, a tu jsou nejhojnější a nejsilnější. Za několik neděl na to přijde druhý roj, 
ten však jest již slabší a bývá rovněž jako třetí málo všímán. 

Podivuhodno, že Dr. Schíinbauer nalezl mušku tu v Čechách u Pardubic ve spo- 
lečnosti s příbuzným jí druhem Culex reptans, a však u velmi skrovném počtu. Jeden 
starý vojín mne ujišťoval, že chytiv jednu nedaleko Paříže uschoval ji, a když jí pii- 
nesl domu, potvrdil prý mu vrchní lékař, že to opravdu Golubacká muška. 

Netřeba podotknouti, že mne výlet k vyskoumání původu těchto tvorů velmi 
bavil, aii byl právě čas, kde se bylo lze nadíti, že vajíčka jejich musí míli dostatečné 
velikosti, by se nalezli mohla. 

Vyjeli jsme tedy dne 14. ráno z Bílé Církve, a přerazivše týmě jednoho poboří 
octli jsme se v krajince velmi pěkné. V právo přes Dunaj bylo viděli hornaté Srbsko, 
v levo Karpaty. Hory však se na východním obzoru lak spojují, že oku nepochopitelným 
se stává, kam se Dunaj poděl, a v pravdě jest to vclikolcpý útvar přírody, když pová- 
žíme, že se tu nesmírné vody dunajské mezi dvě skalné stráně tak siněstnají, až dosa- 
hují hloubky pětadvaceti sáhů. 

Právě při oustí tohoto súžení leží na srbském břehu zbořeniště hradu Goluba- 
ckého, a naproli němu na rakouském břehu jeskyně Golubacká, o kteréž jsem se byl 
dříve již zmínil. V těch samých místech pozornost na sebe uvádí ouzká skála, kteráž 
uprosti-ed řečiště asi šest sáhů z vody strmí a Babagaj se nazývá. 

Bylof mi divno, kdo by byl měl tolik obrazivosti v skále té podobu papouška (rozuměl 
jsem totiž Papagei) nalezli, až jsem doslechl pověst vypravující, kterak jeden starý rybář, 
nemoha se svou zlou ženou již vydržet, na tuto skálu ji vysadil a osudu jejímu zanechal, 
odkudž skála nazvána: baba se kaje. 

Na malé planině, kterouž svrchu podotknuté hory obkličují, leží mimo několik 
jiných vsí těž Stará a Nová Moldova, v kteréžto poslední se nalézají důležité měděné 
doly, a za tou příčinou jsem se tam ještě téhož dne podíval. K nemalému svému pie- 
kvapení nalezl jsem zde ve vrchním kovkopu krajana pana Hábla. On mně vše důkladně 
okázal a též celé skupení měděných rud ze zdejších šachet pro naše Museum odevzdal. 
Přenocovavše v staré Moldově vyjeli jsme 15. na palrolní lodici, a převezše se 
přes Dunaj na srbský břeh vše jsme tu prohlídli. Hlavně si dal pan plukovní lékař Janča 
velikou práci, by v potocích ze srbského břehu do Dunaje vtékajících vajíčka Goluba- 
ckých mušek nalezl ; vše bylo ale marné. Prohlídnuvše též jeskyni na druhém břehu, 
nenalezli jsme v ní ničeho než veliké množství netopýrů. 

Z celé této výpravy nabyl jsem předsvědčení, že vypátrání původu tak miilého 
hmyzu nemůže se nikdy vykonati jedním dnem a dokonce ne bez dokonalého drobno- 
hledu. Dne 16. vrátil jsem se při nesmírně drsné povětrnosti do Bílé Církve, a věru 
se mé domnění o příjemnosli jarního cestování v Banátě poněkud změnilo, když jsem 
napolo zmrzlý s vozu slízal. Dne 17 — 18. padal neustále sníh. 

Dne 19. bylo vše sněhem pokryto, ale obloha jasná, pročež jsem se vypravil na 
lov. Hned u samého města jsem zabil samici vzácného ptáka Circus pallidus, a popošed 
dále přišel jsem na celý houf poštolek rudonohých (Falco rufipcs), kteréžto hladem ztý- 
rané velmi lehko stříleti se dali. Téhož dne jsem viděl též zorava (Grus cinerea). 



158 

Dne 20—21. pršelo. 

Dne 22. jsem se vydal do Alibunaru, jenž leží k severozápadu od Bílé Církve. Po 
cestě zamrzla nám okna u kočáru, a jen chvilkami, když chumulice přestala, mohl jsem 
vykouknouti. Jaké bylo ale podivení mé, když jsem v příkopech vedle silnice spatřil 
celá hejna rozličných vodních sluk (Totanus) a jespáků bojovných, kterých jsem pět na 
ránu zabil. 

Na stromech seděly poštolky rudonohé po dvou, po třech, před mrazivým větrem 
se schovávajíce, z čehož jsem patrně poznal, že povětrnost právě panující není času 
přiměřena, i doufal jsem brzkou a náhlou změnu. 

Našed v Alibunaru velmi laskavou pohostinnost, zdržel jsem se tam až do 28., 
konav každý den výlety do vůkolí. 

Jeden ze zábavnějších výletů byl do Šandorfů, malé vesnice asi hodinu od Ali- 
bunaru vzdálené. Sotva jsme byli popojeli asi čtvrt hodiny, spatřili jsme hejno drobů 
(Otis larda), které však se zdvihlo před časem, než jsme se k ráně přiblížiti mohli. 

Projedše dlouhou a dosti hlubokou kaluži vyjeli jsme náhle na vysoký břeh, a 
tu jsem pozoroval, že jest to násyp, společníci pak moji pravili mně, že jsou to Římské 
náspy (Riimerschanzen), a tu jsem teprv se přesvědčil, kterak jsem se mýlil, když jsem 
si pod názvem Ilimské náspy byl představoval hradební zed asi k čínské podobnou. 

(Dokonteui.) 



Drobnosti. 

Polní pliseň. 

Dne 5. a 6. dubna pozorovali jsme pan Sax a já za Koňslion branou na Irávníkn, na žité a 
na stromecli pamětihodnou k pavučině podobnou lálku v jednollivýcli kusecli až na několik čtvereč- 
ných střevíců velikých, která jednotlivá mista potahovala, kde snih nejdéle bjl ležel. Pan barou Vil- 
lani, jemuž jsem tento úkaz sdělil, vypravoval mi, že na svém statku Střížkově u Benešova, jakož 1 
okolo silnice Vyšehradské muožstvi takové pavučinovité látky spatřil. Látka tato jest ostatně skoro 
všem hospodářům známa, poněvadž se vždy vyskytuje, když prý sníh na uezamrzlou píidu padne a 
pak náhle sejde. Pozorovav tuto látku předběžně jenom lupou (malým zvětšovacím sklíčkem) pře- 
svědčil jsem se hned, že jest původu rostlinného, a tu mi přišel na mysl tak nazvaný meteorový 
papír, o němž prof. H. G. Bronn ve své knize : Handbuch der Geschichte der Nátur, 11. Band, na 
str. 232. zmínku činí. Pan J. Sax podrobil tuto látko i hned mikroskopickému vyšetření, kdežto 
se na první pohled ukázalo, že to jest hustá plsťnaté spletená tkanina plesniviuy, obsahujíc 
dlouhá, článkovitá a rozvětvená vlákna. Na některých vláknech spatřily se patrně výtrnsuí tobolky. 
Jaké u takových plesniviu se objevují (obr. 25.). Lkaz tenlo není tedy nic jiného, nežli zplesuivění 
drnu nebo obilí. Překvapující jeslt jenom náhlé objeveni se látky. Že se ovšem rychle tvořiti 
musí, přesvědčíme se oslatuě snadno, pozorujeme-li doma hnijící listy a stébla. I ty se potahují rychle 
podobnou látkou, která za krátký čas v plsfnatý povlak se promění. 

V lom ohledu nesouhlasí však tato plesnivina s Brounovým meteiirovým papírem, poněvadž tento 
dle Khreuberga a Giipperla konfervy (zvláštní řasy čili vodní vlásky) obsahuje. Hospodáři se domýšlejí, 
že tato plesnivina obilí škodí. Vlastně ale jest podotknutá rostlinná plesnivina jenom výsledkem, 
nikoliv příčinou hnití a tedy bezprostředně také škoditi nemůže. PokryjeU ale pole hustou tka- 
ninou, může ovšem obilí pak ve svém zrflslu zadrženo ba 1 pokaženo býti. Jan Krejčí. 



J 



159 

Ročiti roidílení života v piHrodé se jctíciho se slamcištč botanického a hmij-ioslovniho. 

Příroda ve všech svých likazech souvislou celosti se býti osvědčuje. Jedna každii z částek 
přírody spočívá ua druhé. I živobytí nejdrobnější inšice souvisí s životem bjliny, z kteréž nepa- 
trný tento živočich mízu ssaje, a taž bylina jest opět na povětrnosti závislá. V takové vzájemné 
závislosti nacházejí se veškeré říše přírody. Na rostlinstvu závisí větší částka živočichův, jmenovitě 
hmyz ; rostliny a živočichové podvrženi jsou opět změnám střídavých počasí. Jak mile paprslek 
jarního slunce rostliny ze spánku zimního probudí , zároveň i hmyz jimi anebo v nich se živící 
k novému životu se opět navracuje. Proto uám následkem toho možno jest, taková počasí, v 
nichžto se hmyz objevovati počíná, v porovnáni bráti s ročními dobami, v kterýchž se nám jeduut- 
livé byliny opět ukazují. Dle takového současného rostlin i hmyzu se objevení dá se život, jenž 
každoročně v přírodě se obnovuje, na jisté doby rozvrhnouti. Takových dob počítáme pět, jež vy- 
počísti zde nebude nemístné, právě nyní, kdežto život v přírodě svůj ročni oběh znova nastupuje. 

První doba, v kteréž hmyz z jara " opět se objevuje, počíná se rozkvětáním vrby (Salix), jar- 
ního šafránu (Crocus vernus) a srstky čili ansirešlu; tehdáž ukazuje se nám hmyz blanokřídlý 
(Hymenoptera) a mouchy (Diptera). Druhou dobu otvírají pryskyřník, blatouch bahenui (Caltha 
palustris) a řeřicha luční (Cardaniiue pratensis). V třeti době, kde počíná kvésti hloch tvrdý (Cra- 
taegus oxyacantha^, jest viděti nejhojnější davy hmyzu veškerého druhu. Čtvrtá doba naznačena 
jest vykvětáním bylin okoličnatých (Umbellifera). Pátou dobu uzavírají rostliny spoluložué (Synantherae) 
zvláště bodláky. V těchto posledních dvou dobách ubývá hmyzu, poněvadž některý již hyne, 
jiný ale zimních útulků sobě hledá. Z hmyzoslovníhu ohledu naznačeny jsou tyto doby v následující 
způsob: první doba objevením se mravence červeného (Formica rufa), druhá poletováním motýla 
řeřichového (Colias cardamines, Aurorafaller), třetí doba vylíhnutím se chroustů, čtvrtá příštím babek 
letních (Melolontha solstitialis) a pátá hojným objevováním se chrobáků mrvních (Aphodius ciaris}. 

P. Dvorský. 



Návěští o přírodovednícli luiiliácli. 

Ilisiorya naturalna zwiérzqt ssqcyeJi dzikich galicyjskich, zawierajqca dokladné opisanie 
zwiérzqt ssqcych krajowycli, tudziez cíekawe posirzezenia nad sposohem éycia i ohyczajami 
tychže, jako skutek dwódziestoletnicli hadaň i doéwiadczeň, roMonyoh w naturze i w 
ivielkiéj przeszlo 500 róžnorodnyeh zwiérzqt Uczqcéj menažeryi. Przez Stanislawa Kon- 
stantego z Siemuszouuj Pietruskieyo, cesarskiéj Leopohlyňsho-Karoliňskiéj Akademii ha- 
daczów przyrody eto. etv. czlonka. Livóto. Nakladeni autora 1853. 

Pan spisovatel «bětaval zpytování způsobu žiti a obyčejův zvířat haličských přes dvacet let a 
založil v roku 1833 v okresu Stryjském u podnoži hor Karpatských v Podhorodci zvěřinec zvířat 
různorodých domácích i zahraničních. Tam bylo viděli ohromné karpatské medvědy, podolské sysle, 
donpnáky vysedávající svá vejce svoboduě nedaleko svých nejstrašlivějších nepřátel jestřábů a orlů; 
afrikánské papoušky s krkavci haličskými; zazníval tam zpěv 200 ptáků evropských, nalézali se 
tam hadi, zmije, podál v sousedství čápi, zoravi, jezovci, kuny, psi a t. d. Tento znamenitý zvě- 
řinec zničil požár dne 7. ledna 1848. Aby výsledky mnoholetého badání ua zmar nepřišly, při- 
činil se pan spisovatel tento spis na světlo vydati. Podle nejpovědomější soustavy Cuvierovy 
kresli p. vydavatel 54 rodů haličských ssavců jasué a důkladně. Zvláště vyuiká článek o medvědech 
svou původností, i hodláni jej příležltě u výtahu v tomto časopise uveřejniti. Nemeškáme tedy tento 
výborný spis obecenstvu schváliti s tím přáním, aby co nevidět podobná kniha v českém jazyku o 
českých ssavcich vydána byla. F. Spalný. 



160 

Systéme silurien de Cenire de la Bohéme par Joacldm Bm-rande, Ancien éléve de Vécole 
Polyiechniqiie, Ancien souš- précepievr de Momieur le Comie de Cliambord, Membre 
correspondant de V Academie Imperiále des sciences de Vienne, membre de la Societě- 
géologique de France, de la Société Royále des sciences de Prague, de Musée Bohéme, 
du Lotos etc. I. Partie. Recherches PaUontologiques. Vol. 1. Crustacés: Trilobites. 1852. 
Chez Vauteur et editeur á Prag, Kleinseite N. 419. Choteksgasse ; á Paris, Riie Mé- 
ziére N. 6. Faubg. St. Germain. (S 51 tabulemi.) 

Dílo toto, které právě vyšlo, zanjímii jedno z nejpřednějších míst v literatuře vědecké, a 
zvláštně týče se nás, ano( s klassickon díikladností pojednává o útvara silarském, v středních Če- 
chách vyvinutém. X toho ohledu jest nám dílo toto neocenitelným pokladem, a nebudeme meškati, 
váženému obecenstvu co nejdříve, obšírnější zprávu o něm podati. 

Slovník hospodářsko-technický pro ouredníky, myslivce, stavitelské mistry a hospodáře, 
česko-némecky sestaven od Františka Spatného. V Praze 1843. Prodává se za 48 hr. 
siř. u spisovatele na SmichovS a v kněhkupectví Kronbergrové v Praze. 
DeuUch-buhmisches Worterbuch filr Wirthschaftsbeamte, lliierdrzte, Technologen, Forsť 
und Waidinánner, Land- und Teichivirthe, Gártner, Bau- Maurer- und Zimmer- 
meister, Múhlbauer, Muller und Bráuer, mit gehoriger Berůcksichíigung der hierauf 
Bezug nehmenden Hilfswissenschaften und Gewerbe. Zusammengestelli von Franz Spatný. 
Prag. 1851. Cena 3 zl. stř. 

Práce pana Spatného z oboru technického názvosloví jsou vůbec chvalně uznané, tak že netřeba teprv 
šířiti slov o jejich výbornosti. Praktická potřebnost oznámených tuto spisů každému sama do očí bije. 

Přírodopis evropského ptactva od Antonína Fryie, assistenta národního Museum v Praze. 

Spis ten, jenž právě vycházeti počíná^ obsahovati bude oupluý popis všech druhů ptactva 
Evropu obývajícího , se zvláštním zřetelem na ptactvo české a na vzácné neb nově vynalezené drnliy. 

Veškeré ptactvo bude v rozličných šatech vyobrazeno a sice v litografickém barvotisku, 
kterýžto způsob barvení obrazů nyní na místo velmi drahého a zřídka dokonalého illumiuováuí na- 
stupuje, a nejen levností, nýjjrž i důkladností nad onen prvuější způsob vyniká. Jedině výtečnou 
dovedností p. J. Habia , litografa v Praze, povedlo se po muoliých zkouškách, složité obrazy ptáků 
k ouplné spokojenosti provésti, pročež se spisovatel odhodlal dílo to svým nákladem vydati. 

Co se týká dostatečné látky k vyobrazením, které naskrze originálními budou, tu podávají : 
předně sbírky národního Musea a proslulá sbírka pana Vobořila v Praze, pak císařský kabinet a sbírka 
zoologicko-botanickéUo spolku ve Vídni dostatečnou zásobu. Jest i naděje , že v čas potřeby 
též Berlínské a Drážďanské Museum své pomoci neodepře. 

Poněvadž všechna díla německá, do oborn toho zasahující, buď zastaralá neb cenou nesmírnou 
nepřístupnými učiněna jsou, odhodlal se vydavatel mimo český teit též německý vydati. 

Dílo to vyjde v 16 svazcích po 4 tabulích ve folio, ku kterýmž bude vždy náležící text v 
oktávu připojen. Na každé tabuli bude v průměru 10 kusů vyobrazeno, a zmenšení bude u všech 
na jedné tabuli obsažených stejné. 

Předplacení přijímá se u nakladatele číslo 900—2, avšak jen na celé dílo, a obnáší 25 zl. stř. 

Po vyjití celého díla nastane značně zvýšená cena krámská. 

Opravy. 
Na str. 133 ř. 1. shora na místě smíšeně čti smíšené. 
„ „ — „ 18. zdola „ „ (sph a erpc our c s) čti (sphaero c o c cns.) 
„ „ 13.5,, 3. shora „ „ nezůstávajíce „ n ezůs t avují ce. 
„ „ — „ 10. n n » hmatnon čti hmotnou. 
„ „ — „ 15. „ „ „ ner oz 1 učíte 1 né čti ro zl UČÍ te Iné, 

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlovo lúici č. 188 v Praze. 



ŽIVA. 



ČASOPIS PRIRODIVICKY. 

Redaktorové: Prof. Dr. Jan Purkyoé a Jan Krejčí. 
číslo 6. červen 1853. 

Vychází měsíčně pu dvou arších. Cena pro údy Malice ohnáši ročně 1 zl- 30 kr. stř., půlletué 
45 kr. stř. Pro odběratele ostatui ročně 3 zl. stř., půlletně 1 zl. 30 kr. Předplaceni přijímá se v 
kanceláři p. J. V. D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici i. 900 — II., pak u domovníka v musejním domě, 
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletně 12 kr. stř. 



RaiiBÍ zpěv ptactva v letě. 

V půvabném údolí vine se z háje potok podél zelené stráně, doubím, liabřím a 
brízami porostlé. Protější ouboč pokryta úrodnými polmi vystupuje mírně až k vyso- 
kému lesu, na dně pak údolí rozkládají se tuíné louky a leskne se rybník, pod nímž 
v háji ovocných stromů osamotnělý mlýn se ukrývá. Jak milo jest v údolí tomto v 
letním íase ! Jaká rozkoš procházeli se tam v letním jitru I Nad rybníkem vznášejí se 
ješlě lehounké páry, hravý vítr šumí v listech porostlé slráně a v hustém rokytí, slunce 
stojící ještě pod obzorem pozlacuje teprva nejnižší skupeniny oblak, a již sbor ptactva 
plesá z tisícera hrdel. Kouzelný hlas básnířky Filomeny již umlkává ; v tiché noci pěla 
o svých slastech a bolech, však hic ted probouzí se ostatní nárůdek opeřený, poskakuje 
po větvích slromů a | ozpěvuje v nesčíslných melodiích pozdravení ranní. 

Nejdříve se ozývá rehek zahradní (Sylvia phoenicurus) svým skromným 
upejpavým hláskem. Probudila jej vždy bdivá žežulka nebo snad íletový hlas brhela? 
Nebo zapudila péče rodinná lak záhy spánek z víček jeho ? Běhaje po zdi zahradní 
sousedního mlýna zdá se, že hledá potravu rodině něžné, jejíž lůžko jest z trávy ustláno 
u břehu pod tvrdým kamýkem. Vždy živěji, vždy hlasitěji zní krátká sloka jeho: vuit, 
ček, ček! vuit, čck, ček I Do pouhé, chudé sloky této vkládá všechen výraz svých. 
citů radostných a bolných, jak je ptačí jeho srdce cítí, tu je šeptá liše a jemně, tu 
zase hlasitě a hbitě, ale vždy stejně od jara až do jeseni, když ostatní ptactvo již dávno 
bylo umlklo. Však to právě činí jednoduchý popěvek jeho tak dojímavým; „já jsem 
také zde, také se raduji" zpívá. Skromnost povahy zdobí jej ale nad to krásněji, nežli 
mnohého jiného ptáčka zvučnější a zpěvnější píseň. Zdá se, že ani neví, jak mu pěkně 
sluší popelavě šedý kabátek s černohnědými křídly a černým hrdélkem, jak čisté vy- 
stupuje bílé čelo a obočí, a jak se stkví plamenná prsa a ocásek. Let jeho jest hbitý, 
očka jasná a čiperná , z temena domu spatřuje v písku malého broučka a střelhbitě 
íebéře jej šidlovitým, hladkým zobákem. Ostatně nedá se o něm mnoho říci, a tof 
právě může sloužiti k jeho chvále, jako u dívky, která prý tím hodnější jest, čím méně 
se o ní mluví. 

Vrak hle, lu poskakuje hbitá červenka, švitořivá, přítulná, útrpného srdce, 

11 



162 

jak pověst povídá; nebof červenou skvrnu na prsou obdržela prý, když ukřižovaného 
spasitele na Golgotě žalostně obletovala, chlíc proudy krve jeho zastavili. Tam v ol- 
šoví blíž mlýna nalézá se její hnízdo, skoro u země, jenom volně ze slebel a pírek 
spletené, ale trním a listím dobře kryté a chráněné. Jemný, úlisný jest hlásek její, jejž 
jako zlatou nitku od keře ku keři přede ; ale zvučný a cituplný, když nad hnízdem útlé 
rodiny bdí. Jak hbitá, jak Čiperná jest tato mucholapka ! Plotem na strom, se stromu 
k zemi, k vodě, rákosí, k zápraží mlýna bez ustání, bez umdlení pořád lítá, pořád cvríi ; 
tu lapne pod liftem motýlka, tam u zdi mušku; milá to, čilá povaha! A jak se na 
mne upřímně dívá svými oCky co trnky černými; kam jdu, tam za mnou zvědavě a 
přítulně poletuje , že již proto nad jiné ji rád míti musím. — 

I dobré jitro Iřasořitko (Motacilla alba), uštěpačná slečinko ; tak časně 
vzhůru? — Jaký to čiperný, roztomilý ptáček! Jak jednoduchý, ale předce čistý a 
přístojný jest kroj její! Modrošedý jest kabátek, bílá šněrovačka, černý čepeček, černé 
jsou pantoflíčky a černá bíle obroubená jest dlouhá suknice. Hledaná jednoduchost 
tobolo kroje jest patrná a přísluší docela takové venkovské,- svítořivé panence, která 
ostatně každého ráda vidí, skot, brav i člověka. Na temenu doškové slřechy stojí její 
hnízdo, jednoduché, neumělé, ale čisté. Odtud zaznívají dolů rozmanité sloky jejího 
zpěvu, takřka altový hlas v diskaniu pěnic a konopek. Najednou slítne dolů a běží mi 
zrovna okolo nohou přes cestu za muchou, pořád kývajíc hlavou a otřásajíc ocáskem. 
Ne dlouho na to spěchá v krátkých, rychlých obloucích přes vlající pole a spustí se do 
nově zorané rýhy, poskakujíc za pluhem, klerý jí larvy a červíky vyhazuje. Proto sluje 
také konipásek. Nebo zalítne na pastviny dolů, kde vedle rýpavých štětináčů pokojný 
skot se pase, a zasedne směle a bez ostýchání na záda jejich, vybírajíc hmyz z chlu- 
paté kůže. Nejpůvabněji ale objevuje se bliž vody. Podle břehu běží lak rychle, že 
oko drobné krůčky její ani stopovali nemůže, a při tom skoumá mžikem každou sku- 
linku, každé stéblo, v němž by se hmyz ukrývati mohl. Ted skočí na hladce opláknulý 
kámen, koupá se a pije. A s jakou půvabnou slušností! Nejvyšnořenější panenka ne- 
mohla by luzněji se podkasali, nejvycvičenější tanečnice nemohla by krásnější kroky 
vyváděli, jako tato naše něžná pradlena. Najednou se jako zpruha do výšky vyhodí 
a lapne potulující se mouchu ; a led by měl každý viděli to poskakováni a otřásání 
ocáskem. Nemůže byli nic lak lehounkého, tak půvabného jako tyto pohyby. Z králka: 
mimo laštovku není žádného ptáka půvabnějšího, čilejšího a přičinlivějšího nad konipáska. 

Mám také o tobě vypravovali, bodrý strnade rákos ni cEmberiza Sclioeni- 
clus) s neúnavným hrdélkcni ? Neclif jakkoliv neladně cvrčí, přece oživuje h islé rá- 
kosí, kde na tenkých pilířích své hnízdo uměle vystavěné má. Nebo mám k tobě se 
obrátiti, vždy veselý červáčku tSylvia Curucca) , a poslouchati tvou cillivou pisců? 
Nebo tebe pěnkavo (Fringilla coclebs), která zvučně svým jásavým hlasem celý háj 
oživuješ ? Pro nynějšek musíte míli strpení, nebof hle, lani na vrbě jeví se větší pán, 
nežli jslc vy ; nepolřcbuji ho teprva představovali, jest to š p a č í č e k pán (Slurnus 
vulgaris). Na jabloni v zahradě vystavěl mu ndynář pohodlný domek, a již po tři léta 
vyvoluje si zde své letní sídlo. Milý to, žertovný čtverák v lom tmavě zeleném, pur- 
purově lesklém a bíle kropenalém kabátě. Na Islandě, na Himalájí, u copatých Číííanů, 
u pyskalýcli Kafrů, všude jest doma, v půlnoci a v polední zvěstovatel jara a virtuos i 
paňáco mezi svými. Časlo již v únoru a březnu v bouii a dešti se objeví, přišel s 
prvním přivélivřjšíni usmáním slunce, houpá se vysoko na temeně topolu a plným hrdlem 



163 

provolává jaro svým melodickým ho-i-ho I Tak zní asi první píseň s omládlých alp 
zjara dolů do nížiny, nebo jásání lodníků se stožáru při spatření pevné země po dlouhé 
plavbu. Z lilubokého srdce vine se veselý hvizd až k nejvyšší oktávě , pak zase pěje 
tak něžně a libě, jako kanzonu pod okénkem milenky, a zdvihá křídla, nakloňuje hlavu, 
kroutí očima jako dokonalý virtuos, až najednou hlas mu přeskočí a vrzavým cvrčením 
žertovně koncertní kus se ukončí. Ostatně jest mateřská řeč jeho poněkud chraptivá a 
hrčivá, a psí písmeno (r) zvučí nejčastěji z rozprávky jeho. 

Na hnízdo mnoho nedrží, díra a jakákoliv postel z peří, chlupů, stébel dostačuje 
jemu i rodině. Tím více ale drží na jídlo, a sice na mnoho a dobrého jídla. Proto 
jest pořade na honbě a pastvě. Navštěvuje pole a pastviny obyčejně s vránou a koni- 
páskem, nebot jest povahy dobré, poctivé , přeje sobě i jiným co nejlepšího ; ještě ra- 
ději zaletá ovšem do vinic a třešňových sadů, což chuti jeho na každý způsob všechnu 
čest dělá, ale — měl by si to přcdce jednou pamatovati — často jej do nebezpečenství 
života přivádí. 

Při tom se musí let jeho pozorovati. Na sta se jich shlukne v jediný oblak, 
a uhánějí dále jako divoká vichřice. Všechno se tlačí ku prostředku, vždy koluje jeden 
okolo druhého, a tak se valí hlučný liouf přes pole a louky, až konečně jako chech- 
totem do rákosí zapadne. Tam skáče jeden přes druhého , kloní a kroutí se , jedni 
hvízdají, druzí šeptají, zpívají, že to zní jakoby déšt na listy pleskal, a lak to trvá hlu- 
boko do noci. 

Podivný, žertovný jest špaček, pravý šašek mezi ptactvem, učenlivý a chytrý 
skoro jako pes. Se směšnou vážností kráčí po pokoji sem tam, a jakkoli se staví 
hloupým, má přece všechno bystře na zřeteli. Hlas a obličej svého pána zná dobře, a 
je-li plísněn, schoulí se zahanben do kouta. Oslatně ale jest smělý, hospodyni lítá na 
kolovrat a kužel, malíři na paletu, písaři na kalamář, a prostírá-li se k jídlu, sedí za- 
jisté první u mísy. Také něco ze zlodějské žily stračiny má v sobě. Co se leskne a 
třpytí, lo rád ujme. Náprstek, špendlík, mosazný knoflík, prsten, perle, všechno snáší do 
koutka, do tajné skrýše. K tomu jest také čistotný a nikdy nevyletá z hnízda, aby je 
nebyl vycidil. Ale největší vlohy objevuje v oboru filologie. Z vlastního pudu obírá 
se rozmaniijnii studiemi, mňouká jako kočka, kvače jako slepice, hvízdá jako kos, ba 
i lidským řečem se přiučí, mluví česky, německy, francouzsky, latinsky — pravý to 
Mithridat mezi ptáky. Dlouhé písně pamatuje si snadno, jeden zpívá : „Pepíku, Pepíku", 
druhý : „Na bílé hoře," Iřetí odříkává otčenáš, čtvrtý kleje, ba špačkové Drusa a Brit- 
tanika deklamovali vznešená místa z řeckých autorů. Nic mu není tedy obtížného. 
Jediné to může se mu vytýkati, že zase snadno zapomíná, čemu se byl naučil, tak že i 
zde platí slovo : Jak nabyto, tak pozbyto ! — 



O . s m y s 1 e c h vůbec. 

Sepsal Dr. Jau Purkjně. 

Pozorujeme-li vesmír ze svého pozemského stanoviště, objeví se nám dva hlavní 
způsoby vezdejšího žití, jeden hmotný , druhý duševní , neovědomělý a vědomý. 
Těchto obou ale nikde nestává v oborech od sebe oddělených, lak aby na jedné straně 
pouze mrtvá hmota, na druhé pak ryzí duševnost oddělena byla, nýbrž pokud zkušenost 

11* 



164 

sáliá, pronikají se oba tyto způsoby v celé přírodě, Ustrojný život prostřcdkuje protivy 
tyto. V živiím ústrojenstvu, byt v něm ani stopy samovědomí se neobjevovalo , má 
všechno ráz myšlenkový, duševní (tak v rostlině, ve zvii^ecím a člověčím zárodku) a je- 
nom v něm volí si vědomí své sídlo se všemi svými slupni a mocnostmi. 

A nutí-li nás povaha našeho pozemského a člověčího bytí, překročiti všechny 
meze hmotné a povznésti se v nábožné víře a v ideálním letu myšlének k říši pouze 
duševní, v nichžto hmotné bytosti jako pouhý stín se ztrácejí, uvádí nás zkušenost přece 
vždy nazpět do oboru nerozlučně spojeného hmotného a duševního světa. Fysiolog, pů- 
vodně již zakotven v zkušenosti, ačkoliv ji myšlénkami přemáhá a v domysly povy- 
šuje, jest dle povahy svého hmotně duševního předmítu přinucen, zajmouti zcela při- 
rozené stanoviště dualismu ; nebof stanoviště toto povoluje mu nejvíce svobody, pono- 
řiti se jednak do skoumání zákonů hmotného bytí, jinak ale prostředkováním svého 
vlastního života zpytovati povahu duševní své strany. 

Do obou těchto smíšených zkušeností náleží ve fysiologii vše , co zahrnujeme 
pod jménem smysl. Výjevy smyslnosti spočívají na nejdokonalejším proniknutí říše 
hmotné a duševní v našem ousobném ústrojí. V ústrojí tomto obdržuje duch náš bez- 
prostředný názor hmotné bytosti, nejdříve ve vlastním těle, pak prostředkováním jeho v 
okolním světě. Tof smysl zevnitřní. 

Poněvadž ale duševní bytost vo svém poměru k ústrojenstvu sama proměny utr- 
puje a též na předměty smyslného názoru samostatně nazpět působí, otvírá se názoru 
obor ousobných psychických zkušeností, jakožto látka smyslu vnitřního. 

Pozorujme nejdříve smysl zevnitřní. 

Obyčejně se přijímá několik zevnitřních smyslů ; u člověka a vyšších zvířat po- 
čítá se jich pět. Každý smysl obmezuje se na zvláštní stránku v přírodě, všechny do- 
hromady spojují se ale v jednotě názoru na přcdínětu, který jakožto přírodnina jednot- 
livé stránky přírody v sobě sestřeďuje. Takových stránek může býti v přírodě ne- 
sčíslně mnoho, nám ale objevuje se jich jenom několik, a ty postačují, snad dle vyšších 
zákonů duševního světa, abychom vyplnili úlohu svého života. 

Vědomí duše nalézá se nejdříve ve vlastním ústrojném těle, cítíme svůj vlastní 
vnitřní stav beze všeho ohledu na předměty vníjší. Smysl tento nazývati můžeme 
smyslem životním. V tomto smyslu spočívají ještě před každým názorem všechny 
způsoby ostatních smyslů, a proto považuje se také jakožto základ jejich, jakožto 
smysl obecný. To platí ale jenom všeobecně, jakožto základ při vyvinování zvlášt- 
ních smyslů, a jenom zbytek tohoto všeobecnélio základu považuje se jakožto zvláštní 
smysl. Ale i při tomto obmezení zůstává v něm přece mnoho neurčitého, jako kdyby 
se z něho pořád ještě nové smysly rodili měly. 

Skutečně pokusili se fysiologové o to, aby tento temný obor v nové smysly roz- 
dělili, a též neobmezené tušení zde nových smyslů hledalo. Tím způsobem povstal 
mimo od starodávna oprávněný smysl chmatu, smysl tepla a zimy, smysl svalů, 
smysl bolesti a libosti a jiných poměrů ústrojních , jako jsou hlad, žízeň, ošklivost, cil 
pohlavní a t. d., smysl k cítění vody, kovů, magnetických a elektrickýcli oučinků, 
smysl barev a světla, smysl k poznání změn povětrních , ba všechny podivné idiosyn- 
krasie zdravých a nemocných nalezly zde svého místa; Ba i působení duše na ústroj- 
nost bylo sem poukázáno, lak že by lento obecný smy.sl také co základ vnitřního smyslu 
považovati se mohl. Odtud pochází neurčitý význam slova citu, v lom spočívá také to, 



165 

že smysl obecný není poután k žádnému zvláštnímu íid!u. Celé tólo, každý úd slouží 
mu více nebo méně jakožto nástroj. 

Smyslu obecnému jest nejbližší smysl chuti a čichu, oba jsou zajmuty ještě 
docela v úslrojné prostoře. Ne jenom pocit, nýbrž také předmět jej vzbuzující, chutna- 
jící tekutina, zapáchající plyn pronikají bezprostředně úslrojnou látku. Ale jako již u 
cbmatu, přenáší se také zde příčina pocitu na vnější předměty. Však také jiné vlast- 
nosti obecného smyslu nalézají se zde. Na jazyku jest již velmi jemný chmat vyvinut, 
a že v něm smysl pro cliut a nechuf, ošklivost a libost v nerozlučné jednotě se spo- 
juje, staví podobnost jeho k smyslu obecnému jesle více na světlo. Více k zvláštnímu 
pocitu obracuje se čich, ale i v lom ozývá se znamenitým způsobem pocit ošklivosti a 
libosti, zvýšení a potlačení života. Ve smyslu obecném, ve smyslu chuti a čichu 
převládá oiisobný (subjektivní) pocit, výsobný čili předmětný názor ustupuje, vyjmouc 
smysl chmatu. S touto výminkou (vlastně nezná příroda žádných výminek) jest to tak, 
že ústroj chmatu, totiž kůže, s pohybujícími se končetinami jest spojen a tím způsobem 
rozličností tlaku a tření názor prostorných poměrů obdržuje. Pocity chmatu nemají té 
rozličné povahy, jako pocily chuti a čichu, nýbrž v nich převládá pocit rozměrů pro- 
storných. Kdyby pocily chmatu poliybováním svých ústrojů nebyly oné rozsáhlosti ná- 
zoru nabyly, jakou mají, byly by též jako pocity čichu a chuti, bolesti , libosti ald. 
svůj úsobný ráz podržely , jak se skutečně objevuje, když se více trpným způsobem 
vzbuzují. 

Při sluchu a zraku převládá ale hned v základu výsobná (objektivní) povaha. 
Pocity zvuku, světla a barvy nalézají se původně sice též jenom v nás, ale předmět, 
jímž se způsobují, oučinkuje z dálky. Při tom se objevují poměry blízkosti a vzdále- 
nosti, rozdíly ve směru, odpory a shodnosti, a z toho všeho povstávají pomocí smyslné 
paměti pocity spojené s prostorovými představami, které při bezprostředném vzájemném 
působení smyslů a předmřlů smyslné názory za následek mají. 

Pocily sluchu stávají se názornými v čase, není-li jim při nedostatku zraku a ji- 
ných výminek též názor prostory odkázán. Zvuky okolního přirozeného a uměleckého 
svCIa ve svém sledu, poslup « souhlasnost hudby a proud řeči jsou hlavním předmětem 
sluchu, tvoříce v názoru časový celek. Poměry prostorné, vzdálenost, směr, poloha a 
pohyb, ačkoliv se sluchem také poznávati mohou, vystupují nejpatrněji v sluchu , anat 
všechna duševní síla k časovéuui názoru se obracuje. Zvláště zaujímá při vyšší vzdě- 
lanosti řeč a společná rozmluva, pokud se jen v čase děje, sluch náš, kdežto při zá- 
byvech v přírodě vnější, při pěstování hmotného umění a průmyslu, s určitými zvuky 
spojeného, též prostorný názor v sluchu se vzbuzuje. Ostatně jest sluch též spojen s 
citera obecným. Zvuky, lóay, hlasy vzbuzují libost a nelibosl, způsobují radost a bo- 
lest, ačkoliv již v slabší míře, nežli u ostatních smyslů. 

Rozhodně v prostoře vzdělal se zrak. Pocit, jaký při všeobecném citu, při chuti 
a čichu povstává, nemá zde místa ; okamžitě se přenáší na předměty v prostoru a přilne 
k nim jakožto vlastnost. Za to vystupují ale poměry prostoru v nejjasnější určitosti. 
Vzdělalo-li se sluchem pochopení vodorovného směru plochy, nebo ještě více pi'ímého 
směru mezi posluchačem a mluvícím, vzdělává zrak všeclyiy směry, celé panorama vi- 
ditelné prostory, a sice nejenom v určitém obmezení, nýbrž i v bezmezí do nekonečna. 
Ne méně slouží časovému názoru v pochopení proměn podoby a polohy na předmětech, 
činnost osamostalííující jesl zde největší, a proto jsou názory zraku též nejschopnější, 



16(3 

sloužiti všem rozličnostem óslatnícli smyslů za podkladek. Zrakem obmezuje se obor 
smyslného světa docela. Ve vyšším psychickém oboru slouží jakožto ústroj vědeckého 
fysikalnílio, mechanického, dynamického, geometrického názoru. 

Často se již slavčl sluch nad zrak, poněvadž slouží co prostředek lidské řeči a 
lakto abstraktní myšlení možným činí. Ale ne právem. Cena, kterou sluch nad zrak 
obdržujc, jest pouze poměrní, jest to cena užitková, kterouž by řeč známková na zrak 
a ohmat obmezená také obdržela, kdyby užívání těchto známek pohodlně se díti mohlo. 
Skutečné ceny dodává ale sluchu hudba s tušením řeči citu v ni ukryté, jakoužto řečí 
ovšem jenom geniovi mluviti dáno. Ostatně jakožto ústroje vědeckých pojmů nedá se 
názorů sluchových ani upotřebili. Nebof tón a hlas, jakož i rozličné zvuky co předmět 
fysiky, dají se teprva tenkráte vědecky a jasně pochopiti, když si je co chvění nebo 
vlnění představujeme. Tím méně mohou ostatní, ještě více úsobné smysly vyšší du- 
ševní činnosti 00 ústroj sloužiti. Mohou jenom látku podávali, kterouž pak volnější 
názor zrakový k pravému místu přivádí a tím do volné představy přijímá. 

Pro tyto rozličné poměry k vyšší duševní činnosti rozdělily se smysly též ve 
vyšší a nižší; chmat, čich a chuf, více na tělesné potřeby obmezené, počítaly se k 
nižším, sluch a zrak k vyšším, dílem poněvadž poskytují nesmírnou látku vědě, dílem že 
tuto látku dle myšlének a vyššího poznání pořádají. Však také chmatem (jako u slo- 
pýcii) může se názor prostory znamenitě vyvinouti a čich zdá se souviseti s nejušlech- 
tilejšími stránkami mysli. 

Bývá též často mluveno o praktickém užitku rozličných smyslů; jedni tvrdí, že 
by dříve zrak nežli sluch postrádali molili, jiní zase naopak. Každý neclif dle chuti a 
povahy rozhoduje, jesti ale nejlépe, býti celým člověkem. Čich pohřešujeme nej- 
snadněji, také se málo vycvičuje, totéž platí o chuti. Příjemné pocity obecného citu 
rád by mnohý oběloval, kdyby se mu za to pocity bolesti vzíti mohly. Však bolest jest 
strážce těla. 

Obyčejně se slaví smysly naproti vyšším schopnostem duševním. Ony sbírají prý 
jenom látku, kterouž tylo v představy a pojmy spracovávají. Jenom těmto vyšším schop- 
nostem připisuje se pamět a obraznost, rozvaha a abstrakce, zevšeobecňování a při- 
rovnávání, zkrátka všechny přijaté výkony rozumu. Jenom mimochodem mluví se o 
smyslné paměti, o smyslné pozornosti. Též oblíbená sada : Ndiil est in intellectu, 
quod non fuerit in sensu, vztahuje se jenom na abstraktní rozum, jemuž smysly látku 
podávají. Sada tato mohla by se ale lak vj'ložili, ze již současně a zároveň se smyslem 
také bezprostředně oučinkovali musí rozum, má-li do oboru abstraktního vůbec něco 
pochopitelného, myšlenkového přijíti. 

Zajisté jest již se zábyvy smyslů, jmenovitě vyšších (sluchu a zraku), ba již se \ 
chmatem, co nejúžeji spojena pamět, představivost, rozmýšlivost, úsudek atd., ale o ' 
tom všem se při bezprostředném pojmulí názoru neví, nýbrž vkládá se to do předmětu 
samého. Rozbíráme-Ii ale živý smyslný názor podrobněji, shledáme snadno, že ony 
schopnosti, jenom v abstrakcí známé, již hned bezprostředně se smysly oučinkovali musí. 
Obraťme se nejdříve k paměti a skoumcjme, pokud při vytvořování smyslného 
názoru pomáhá. Poznáváme-li těleso nějaké v prostoře, potřebujeme k tomu jistého 
času, delšího nebo kratšího, dle velikosti předmětu. 

Každé dotknutí, které v nás vzbuzuje místní pocit, pokračuje k druhému , při 
čemž vždy předešlý pocit skutečně přestane , ačkoliv v mysli trvá. Pocity takto pře- 



167 

slívající, ale v smyslné představe se stále obnovující, seslředí se konečně v jednotě 
názoru, který spolu jest představou, a rozeznají se při vzájemnosli předmětu a oučin- 
kování smyslu co zvláštní názor. Představou stane se názor jen tím, že bezprostředná 
vzájemnost mezi smyslem a předmětem se zruší u do volného oboru úsobnosti přijde. 
Dejme lomu, že by jednoduché pocity chmalu bez paměti se staly, nebude možno, ča- 
sový nebo prostorový názor obdržeti , an vždy jenom poslední v mysli se nalézati 
bude. A lof může jen při úplné blbosti býti. Taktéž jest pamět a obrazivost se slu- 
chem a zrakem spojena. Bez nich by nebylo možno pochopiti trvání a proměny zvuku, 
tóny, akkordy a rhylhmus hudby, ani sled hlásek ve spojení jejich v slova, sady a 
mluvu. Též oko vodilo by se darmo podél obrysíi těles, obraz by se vytvořiti nemohl. 
Ale také jiné stránky podotknutých duševních schopností musí se již ve smy- 
slném názoru jakožto v pflvodním jejich zřídle hledali. Vide oucinkuje podstatně při 
názoru smyslném; ovšem nikoliv pouhá lihovňlc, nýhrž nejpůvodnější, bezprostřední 
činnost vůle, takřka pud smyslný , který ve člověku ale vyšší svobodu neobmezuje. 
Vůle lato ustanovuje .směr, rychlost a sílu názoru; povaha, letora a celá duševní 
schopnost jest činná touto vůlí a dodává názoríiin ousobného rázu. Pozornost, ja- 
kožto stránka vědomí, panuje též již pňvoilně ve smyslném názoru', dodává názoru 
světla , zalomíiuje jej nebo zanechává temná místa. I povaha mysli , vášeň , při- 
měšujc se k názoru smyslnému, ilodávajíc mu zvláštní barvitosti, která i později při 
pouhém Hzpomění se obnovuje. Konečně oučinknjí hned všechny mocnosti duše, zá- 
kladní formy poznání, při smyslném názoru, Nalézáme v něm rozličnost spojenou v 
jednotu, ustanovujeme zjevné a chybující vlastnosli, poměry skutečné a možné, pod- 
statné a náhodné znaky, výminky založené v čase a prostoře, zkrátka, všechny způsoby 
dle své možnosti, skutečnosti a ncvyhnulelnosli. To vše podává se najednou ve smy- 
slném názoru, byt i piemýšlivost se svými pozvolnými, jednostrannými úsudky teprva 
poznenáhla rozbor tohoto nejpůvodnějšího souboru dokonala. Tak ledy jest již všechno 
ve smyslu pohromadě, co teprva později při opětovaném myšlení ovédoměným rozumem 
se stáli má, 

V předmětu smyslného názoru jsou již všechny způsoby duševní činnosti co nej- 
úžeji spojeny. Vtom ohledu nesmi nás mýliti pochopení menších předmětů, jež je- 
diným pohledem snadno přchlidncine, a klcré jako z jednoho kusu najednou v názoru 
našem se objeví, ačkoliv si jednotlivých dob utvoření tohoto názoru povědomí nejsme, 
Máme-li větší předměty před sebou , jejichžto pochopení delší čas a nejrozmanitější 
přenášení našich smyslů požaduje, upomínky, úsudky, domněnky ald. vzbuzuje, až se 
předmět v celé své jednotě objeví, jest tento názor tentýž, jako onen malý, který v 
okamžení se utvořil. Příklady nám poskytuje pochopení větších budov, krajin, země- 
pisné, geologické, historické badání, popisy bitev, soustavné pořádání přírodnin. Také 
nás nesmí mýliti to, kdjž mnoho jednotlivců v nejrozličnějších pásmech, celá pokolení 
v běhu století k vytvoření a ustálení jednoho názoru se spojují. Všude vládne týž duch; 
každý jednotlivý smysl musí se podříditi smyslu povšechnému, každý jednotlivec stává 
se zvláštním ústrojem smyslným a celý badající sbor stává se jednotlivcem. — 

Obrátíme se nyní nazpět ku počátku, kdežto jsme zevnitřní smysl jakožto ponoření 
ducha do hmotných předmětů představili, an duševní bytost do nich se měníc co názor 
v sobe je poznává, a jim jak sobě stejné jsoucnosti přikládajíc, jakožto věci naproti 
sobě je slaví. Touto vzájemností přichází též dych ku poznání svých činných a trpných 



168 

stránek. Toto poznáni obracuje se pak nazpět do duševního středu a stává se vnitřním 
smyslem, jemuž otvírá se psychický názor, nejdříve v osobě vlastní, a pak přene- 
sením své vlastní ousobnosti na v6ci vnější názor anthropologický nebo ethický. Zde se 
obrátí význam těch samých smyslných názorů, které se při zevnitřním smyslu předmě- 
tům vnějším připisovaly. Pocity objeví se pak co původní stránky duševní ústrojnosti, 
tak že jenom zevnitřním vylouděním se vzbudí; názory, představy, mysl a vůle, my- 
šlénky, pojmy a t. d. vyvinují se z tohoto duševního ústrojí, kteréž pak jednotlivec v 
sobě pozoruje a na sebe vztahuje, čímž k vědomí sebe samého přichází. Tím 
samým způsobem vniká vnitřní smysl přenesením své vlastní ousobnosti do jiných 
jednotlivců též do psychického oboru sbratřené duševní říše, anabývá.tak známost 
ducha čili člověka, an smysl zevnitřní zjedaal pouze známost přírody. 

Pozorovali jsme dosavádc smysl jenom z ousobného stanoviště psychické zku- 
šenosti. Přenesme nyní ousobný názor, pokud se zakládá na hniolný podkladek , do 
oboru prostoru a času, do vnější přírody. Nejdříve spatřujeme v tělesném ústrojí, že 
smysly jsou upoutány k určitým ústrojům čili čidlům, k přiměřeným rozšířeninám pe- 
riferické soustavy nervů, spojeným se středními ústroji, s mozkem, gangliemi atd. Duše 
ale vládne celým ústrojím dílem nevědomě, chemicky a plasticky, stavíc a rušíc, dílem 
S vědomím, seslředěna v tom smyslu, nebo rozšířena v několika, bytujíc v středním 
ústrojí a vracujíc se opět k vnitřnímu smyslu. To platí o prostoře a času úsirojaého, 
psychického jednotlivce. 

Poněvadž ale říše smyslných ústrojenců nesč íslné množství jednotlivců po zemi 
rozdělených obsahuje, rozšíří se tím obraz přes vš echny meze jednotlivosti, a můžeme 
si pak smyslnou činnost představiti jako električnost a magnetismus, rozšířený po celém 
povrchu zemském, v rozličných stupních napnutí, vzbuzení a vázání, a vůbec v nejroz- 
ličnějším způsobu od jednoho pólu k druhému, ve všech pásmech, pronikající vodu, 
zem a povětří. Jako moře rozšiřuje se zde vědomí země a přijímá do sebe v ne- 
skončené rozmanitých čidlech zvířecích nesčíslné mechanické, chemické , dynamické a 
organické oučinky hmoty, prostorové a časové poměry je jich v daleko vyšších názorech 
nežli v našich ousobných, obmezených. Jako zeměpis potahu je zeměkouli sítí čar ther- 
málních a magnetických, aby pojmul celek fysikálních sil naš í země, taktéž dají se smy- 
slní a duševní čáry táhnouti, a nevelikého vzletu obraznosti jest pak potřebí, aby se 
i to co jeden vyšší, psychický celek, co duše zemní pojalo. 



O kamenném a hnědém uhlí zvláště v Cechách. 

Od Jana K rej č í li o. 
(Poliračování.) 

V mnohem větším počtu, ačkoli v menši rozmanitosti objevují se v útvaru ka- 
menného uhlí vedle lodyhoplodých tajnosnubců též listoplodé rostliny, které nyní 
bohatým řádem kapradí (Filiccs) zastoupeny jsou. Nejjemnější lístky, jakož i celé 
vějíře zachovaly se v lupku v tak dokonalýeli otiscích, že by ustanovení a porovnání 
jejich s dnešními tvary velmi snadné bylo, kdyby od kmene svého odtrženy nebyly. 
Pohříchu ale nalézají se roztroušené, porůzné, s kmenem nikdy nespojené, též hromádky 
výtrusův, které na živých kapradinách k ustanovení dobře slouží, zmizely obyčejné, tak 



160 



(Obr. 11.) 




že jenom dle bětiu ccv seřadili se duji. O lěciilo odtržených listech musí se ledy 
zvláště jednali, a o limencch iiíipradi též zvlášlé. Z toho pochází veliltá nejistota, lak 
že jenom poněliud porovnání jich š nynějšími kapradinami vyvésti se dá. Nicméně jsou 
k poznání útvaru kameno-uhelného velmi didežité. V českém kamenném uhlí vyskytly se 
následující: 

ČcleJ Neuropleridů obsahuje zperené vějíře, na jejichž lístkách nervy ze 
středního nervu vynikají a nahoře zponenáhla se ztrácejí (Neuropteris, OJonloptcris), 
nebo všechny z jednoho bodu u dolejška vycházejí (Cyclopleris , Schizopleri.s). Vý- 
trusný hromádky pozorují se málokdy. 

Rod Neuropteris Brogniart obsahuje vějíře 
jedno- nebo dvojzpeřené , lístky srdčité, s dolejškem 
přirostlé. Nervy se několikkrále vidlicovilě dělí. (Obr. 
11.) Dva lisly z N. rubescens. 

N. anguslifolia Brogn. má vějíř zpeřený, 
lístky dole srdčité, ke špičce podlouhle kopinalé, celé, 
nervy obloukovité, vidlicovíté. U Radnic. 

N. aculifolia Brogn. má vějíř zpeřený, 
lístky podlouhlé, kopinalé, dole na jedné straní srd- 
čité, na druhé otupené; nervy jako u předešlé. U 
Mirešova. 

N. g i g a n I e a Sternberg má vějíř dvojnásobně 
zpeřený, lístky sedí na společném řapíku, jsou sedavé, podlouhlé, dolejšek mělce srdčitý, 
nervy velmi čelné a tenounké. U Šaclíře. 

N. Lochii Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky sedavé, srdčitě vejčilé, po- 
slední lístek jest rhombicky větší. U Svinné. 

N. p li ca ta Sternberg má vějíř zpeřený, lístky vejčitě podlouhlé, na kraji řasnaté, 
dole mělce srdčité. U Mirešova. 

N. obo v a ta Sternberg má vějíř Irojzpeřený, lístky srdčitě vejčilé. U Mirešova 
a Svinné. 

N. rubescens Sternberg má vějíř zpeřený, na konci zpeřeně sekaný, lístky 
podlouhlé, dole okrouhlé. U Plas v železnatém pískovci. 

Rod Cyclopleris Brogniart vyznamenává se velikými okrouhlými lístky, je- 
jichž vidlicovité nervy z jednoho bodu vybíhají. (Ob. 12.) 

C. orbicularis Brogn. má vějíř zpeřený, lístky srdčitě nebo 
klínovilě okrouhlé. U Radnic. 

C. auriculata Sternberg má vějíř dvojzpeřený, na 
konci vidličnalý,. lístky sedavé, dolejší srdčitě okrouhlé, hořejší 
podlouhlé, tupé. U Radnic. (Ob. 12.) 

Rod Noegerralhia Sternberg má okrouhlé lisly jako Cy- 
clopleris, ale souběžné nervy. Snad patří k Cykasům. 

N. foliosa Sternberg má vějíř zpeřený, listy vejčitě klíno- 
vité. Vyskytuje se u Kdýfiny nedaleko Berouna a u Rakovníka. 

Čeleď Sphenopteridů obsahuje zpeřeué vějíře s listy 
dole klínovitými, obyčejně vřezanýnii; hlavní nerv jest klikatý a 
poboční nervy odbíhají od něho pod kosým úhlem, na konci bývají vidlicovité. Výtrusní 
hromádky jsou málo známé, 




170 



Rod Sphenopleris Brogniart má vějíře dvoj- Irojzperené, lístky jsou rozličnC, 
obyčejně ale hluboce vřezane'. 

S. linearis Steniberg má vějíř dvojzpeřený, lístky sedavé, vřezané, cípy vej- 
čité nebo čárkovilé. U Svinné. 

S. acutiloba Slernberg má vějíř dvojzpeřený, lístky sedavií, dolejší při- 
okrouhlé, dlanitě vřezané, hořejší vejCilé, hluboce vkrojované, cípy lístků jsou ostře ko- 
pinaté. V Čechách. 

S. elegans Brogn. má vějíř trojzpeřený, ke špičce dvojzpeřený, řapík jest na- 
příč rýhovaný, lístky s malou slopkoii, hořejší dvoj- trojlaločné, dolejší protiscčné. 
U Šaclíře a Radnic. (Ob. 13.) 

S. mei folia Slernberg má vějíř troj- 
zpeřený, lístky vejčilé, hluboce vřezané, cípy 
listů čárkovité, přitiípělé. U Radnic. (Ob. 13.) 

S. H o c ni ngliau si Brogn. má vě- 
jíř trojzpeřený, lístky hluboce zpeřeně vře- 
zané , cípy přiokrouhlé , mělce Irnjlalořiié. 
U Radnic. 

S. irregularis Slernberg má vějíř 
dvojnásobně zpeřený, lístky sedavé, hluboce ^^Op'^!! (( \i /// 

zpeřeně sekané, cípy nestejné. U Radnic. " 

S. botryoides Slernberg má vějíř 
dvojnásobně zpeřený, lístky na slopkárli, okrou- 
hle srílťité. U Svinné. 

S. debilis Gíippcrl má vějíř dvoj- tvojzpcřený, lístky na krafounkých stop- 
kách úzké, vřezané, hořejší celé. V Railnic a Šaclíře. 

S. tenuissima Slernberg má vějíř uzounký, dvojzpeřený, lístky čárkovité, po- 
někud dvojklané. U Brus nedaleko Radnic. 

Rod Rhodea Slernberg má vějíř dvoj- trojzpeřený, tenounký, lístky vidlicovitě 
vřezané nebo čárkovité na řapíku tenkém, z ěásli sbihavé. 

R. fasciaeformis Slernberg má vějíř uzounký, velmi dlouliý. U Vranovic. 

CelcJ Pecopteridů vyznamenává se velmi značným středním nervem na 
Kslkách, od něhož poboční nervy jednoduše nebo vidličnatě odbíhají. Vějíře jsou je- 
dnoduché nebo dvoj- trojzpeřené. Výtrusy jsou na kraji nebo na nervách. Kapradiny 
tyto podobají se k dnešním někdy nápadné. 

Rod A spicni tes Goppert má výtrusní hromádky čárkovilé, na poboční nervy 
připevněné, zastřené. Nervy odbíhají od středního nervu kosmo. Vějíř dvoj- trojsípeřený. 

A. radnicensis Goppert (Sciadipleris radnicensis Slernberg) má vějíi^ dvoj- 
zpeřený, lístky sedavé, hluboce zpeřeně sekané, cípy polovaječnaté, mělce zoubkovité. 
U Břas nedaleko Radnic. 

Rod Alethopteris Slernberg má vějíř dvoj- trojzpeřený, nervy odbíhají od 
středního nervu zpříma ; lístky jsou na kraji zatočené, kdežto snad výtrusy obsahují. 

A. Sternbergii Goppert (Alettopteris vulgatior Slernberg) má vějíř dvoj- 
zpeřený, lístky kopinatě čárkovilé. 

A. longi folia Gopp. (Pecopteris longifolia Sternb.) má vějíř dvojzpeřený, lístky 
podlouhle čárkovité, dolejší sedavé, hořejší sbihavé. U Radnic. 




171 



A. fastigiala Gopp. CPccopleris fasliacala Slcnib.) má vCjíř dvojzpeíený, řapík 
rýhovaný, lislky řárkovilé, celé, pnápitalělé. U Radnic. 

A. anguslissima Gopp. (Pecopteris angustissiina Slernb.) má v6jíř dvojzpe- 
řený, lístky na stopkácli, íárkoviló, zpeřenó vrezané, cípy vcjčilé, tupé. U Svinné. 

A. similis GOpp. (Pecopteris similis Sternb.) má víjíi" dvojzpeřený, řapík hlu- 
boce rýhovaný, lístky vejčité, pi-išpiíatělé, celé. U Svinné. 

A. brachyloba Slcrnbcrg má vřjír dvojzpeřený, na špičce tenký, cípy krátké, 
ke špičce menší. U Šacliře. 

Rod Cyatheites Goppert má velikou podobnost s dnešními Cyathey, jelikož 
kolmo odstávající nervy vidlicovitě se dělí. Vějíř jest dvoj- trojzpeřený; hromádky s 
oslěrou dvojřadé, na nervech sedící. 

C. Oreopteridis Gopp. (Pecopteris Oreopteridis Slernb.) má vějíř dvoj- troj- 
zpeřený, řapíky hladké, lístky podlouhlé, čárkovilé, na špičce okrouhlé. U Radnic. (Ob. 13.) 

C. repandus Gopp (Pecopteris repanda Sternb.) má vějíř dvojzpeřený, řapík 
hladký, lístky vejčité kopinaté, na kraji visutě vroubkované. U Radnic. 

C. undulatus Gopp. (Pecopteris undulata Sternb.) má vějíř dvoj- trojzpeřený, 
lístky kopinaté , mělce vroubkované. U Radnic. 

Rod Pecopteris Brogniart vyznamenává se vějířem dvoj- trojzpeřeným nebo 
jednoduchým. Nerv hlavní střední jest tlustý, vedlejší nervy jsou obyčejně vidlicovité 
a odbíhají skoro zpříma. Výlrusní hromádky jsou okrouhlé, dvojřadé. 

P. orbiculata Sternberg má vějíř trojzpeřený, lístků sedm okrouhlých, po- 
boční nervy pod ostrým úhlem odbíhavé. U Svinné. 

P. antiqua Sternberg má vějíř trojzpeřený, lístky první řady čárkovilé, při- 
špičatělé, druhé řady čárkovilé, tupé. U Radnic. 

P. crenata Sternberg, má vějíř dvojzpeřený, lislky 
čárkovilé, tupé. U Minic. (Ob. 14.) 

P. excellens Sternberg má vějíř zpeřcný, lislky 
čárkovitě kopinaté. U Radnic. 

P. mucronala Sternberg má vějíř dvojzpeřený, 
lístky čárkovilé, zubaté. U Svinné. 

P. discreta Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky 
čárkovitě vřezané, cípy vejčité, tupé, ostře zubaté. U Svinné. 

P. valida Sternberg má vějíř trojzpeřený, lístky 
první řady na tři palce veliké, druhé řady tupé. U Svinné. 

P. dub i a Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky 
hluboce vřezané, ke špičce úzké, cípy čárkovitě podlouhlé, 
tupé. 

P. radnicensis Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky vřezané, úzce přišpi- 
čatěné, dolejší sedavé, cípy vejčité, tupé, řapík tlustý. U Břas nedaleko Radnic. 

P. elegans Sternberg má vějíř dvojzpeřený, lístky čárkovitě, tupé, mělce vy- 
krojované. U Šacliře. 

Rod Strephopteris Sternberg obsahuje vějíře zpeřené, s lístky na kraji 
silně zakroucenými a otisky polovcjčilými naznačenými. 

S. a m b i g u a Sternberg nalezla se v železnatém pískovci u Plas. 



(Ob. 14.) 




172 

Rod G op per li a Sternberg má výtrusiií hromádky no konci nervů, vřjíř zpe- 
řený, s podlouhlými cípy. Nervy jsou vějírnatě zpei^ené, jednoduché. 

G. polypodioides Sternberg nalézá se s předešlou u Plas. 

Rod Aphlebia Sternberg má vfjiře laločnalé nebo zpeřené, bez nervů. 

A. tenuiloba Sternberg má vějíře mnoholaločné, cípy klinovité. U Břas ne- 
daleko Radnic. 

čeled Protopteridů obsahuje kapradiny stromovité, jejichž vějíře neznáme, 
ačkoliv snad mezi popsanými zahrnuty jsou. Kmeny zachované objevují jizvy odtrže- 
ných listů, u prostřed stopami odtržených cev vyznačené. Dřevní vrstva představuje ne- 
uzavřený kruh. 

Rod Zippea Corda má kmen oblý, tlustou korou a dvojřadými jizvami ob- 
stoupený. Jizvy jsou trojhranné. Kruh dřevní obsahuje čtyry oblouky. 

Z. dis tich a Corda má výběžky kořenní na celém povrchu. Vyskytla se u 
Vranovic. 

Poznamenání. Protopte ris Sternbergii Corda (Protopteris punctata Sternb.), do- 
savad ke skamenolinám kamenouhelným počítána, náleží, jak jsem se 
přesvědčil, do útvaru křídového. Nebof pískovec Kounický, v němžlo 
byla nalezena, jest patrně křídový. 

čeled Rha c h io p t er i d ft obsahuje několik druhů od Cordy popsaných a do- 
saváde pouze u Radnic nalezených. Představuje řapíky kapradí bud hladké, bud vlá- 
skovité, často podlouhlou rýhou naznačené, nřkdy stromovité ; svazek cévní jest neuza- 
vřený, jednoduchý, dvoj- nebo trojnásobný. 

Rod Selonoptcris Corda ohsíiliuje řapíky slabé, trojhranné, svazek cévní jest 
měsíčnalý. 

S. radnicensis Corda má řapík hladký. V ocelové hlinité rudě. U Radnic. 

S. involula Corda má řapík rýhovaný. Jako předešlá. 

Rod Gyropteris Corda má řapíky stromovité, s tlustou korou a jednoduchým 
svazkem cévním měsíčnatým. 

G. c r a s s a Corda má řapík mírně stlačený, hladký. Naleziště jako u předešlých. 

Rod Anachoropteris Corda má řapíky slabé, s tlustou, [rýhovanou korou, 
cévní svazek jednoduchý, zakroucený, na koncích nazpět zahnutý. 

A. pulchra Corda má řapík tenký, chlonpkovilý. S předešlým. 

A. r o t u n d a t a Corda má řapík hluboce rýhovaný , nahoře oblý. Často se 
Stigmarieni v ocelové hrudě u Radnic. 

Rod Pt i 1 o r h a ch i s Corda má řapíky tenké, cévní svazky kroužkovité, ne- 
pravidelné. 

P. dubia Corda má řapík pělihranný. Často u Radnic v ocelku. 

Rod Diplophacelus Corda má řapíky stromovité, svazky cévní dva. 

D. arboreus Corda má řapík rýhovaný. Vzácný v ocelku u Radnic. 

Rod Calopteris Corda má řapíky tenké s tlustou korou, svazek cévní mě- 
síčnatý, s menšími svazky v něm zavřenými. 

C. dubia Corda v ocelku u Radnic. 

Čeled Gleicheniaceů, dosavád žijícími druhy zastoupená, vyznačuje se plody 
na listech sedavými, u prostřed páskem opatřenými, stužkovitými, na přič skrze pásek 
pukajícími. V uhlí českém vynašly se : 



173 

Rod Havle a Corda, jenž má vějíř dvojzpcřený, lístky poněkud široké, tupé, 
nervy hlavní jednoduché ; hromádky výlrusiii kuhité, v řadě, pásky hruJkovilé. 

H. pulcherrima Corda u Volvovic. 

Rod Ch orionopteris Corda, mající výsirusy v radách, pásky tlusté, kulaté. 

Ch. Gleichenoides Corda, v ocelku u Radnic. 

('eled Schizacacců, též dosavad v horkých pásmech žijící, s plody na ée- 
chalce páskem dokonalým opati-enými, paprskatýnii, štérbinou podélnou po boku pukající, 
na listech sedavé, vyskytla se jediným druhem zastoupena za Náchodem v uhelných 
vrstvách. 

Rod Senftenbergia Corda má véjíř dvojzpcřený, s tenkým hladkým řapíkcm, 
nervy jednoduché, plody u kraje vějíře. 

S. e 1 e p; a n s Corda u Náchoda. 

Čeleď MarattiaccA obsahuje pamftihodné kapradí kmeny, tak nazvané Psa- 
ronie, které ve svém vnitřku mnolio polokruhových nebo obloukových svazků cévních 
mají a četné kořenní výběžky nesou. Dnešní Marattiaccac jsou stromovité kapradiny 
s plody na listech sedavými, oddělenými nebo srostlými, derou nebo štěrbinou na če- 
chalcc nebo po straně pukajícími. 

Rod Psaronius Cotta má tlustou kůru, cévní svazky v dřeni v nepravidelných 
polokruzích roztroušené. Veliká ěást nalezla se v červeném Pcrmském pískovci u 
Nové Paky, v- Chalcedon proměněná, menší v kamenném uhlí Radnickém v pískovci 
skamcnělá. 

P. carbonifcr Corda má kmen oblý, svazky v dřeni scdavě se objímají. 
Vzácně u Radnic a Svinné. 

P. musaeformis (Scitaminites musaeformis Slernb.) má široké svazky cévní 
scdavě se objímající, na koncích tlusté. U Radnic. 

P. arenaccus Corda mírně stlačený, na povrchu s jizvami listními a tenkými 
svazky cévními. U Chonde. 

P. pulclier Corda na povrchu s jizvami listními, u vnitř se 14 — 16 svazky 
cévními scdavě se objímajícími, s krajem zahnutým; výběžky kořenů malé. U Chomle. 

P. radniccnsis Curda má tenké svazky cévní na kraji zahnuté, výběžky tenké 
kmen objímající. U Chomle. 

Rostliny s patrným květem, jedno- a dvojděložné nebo mnohoděložné (sosnovité), 
jsou v kamenouhclném útvaru velmi vzácné. Jenom porůzné, z části i pochybné zbytky 
vyskytují se zde onde a dávají nám tím důkaz, že rosllinslvo tehdejší v porovnání s ny- 
néjším velmi chudé hýli musilo. Však i ty sporé zbytky ukazují na ponebí teplé> 
nubof příbuzné jejich druhy nalézají se teď jenom mezi obralníky. 

Čeled cykasú CCycadeae), představující nyní stromy vždy zelené, ku palmám 
anebo knpradim stromovitým podobné, vyznamenává se velikými, zpeřeně vyslěrbenými, 
z ndádí skroucenými listy beze v.šech palislů. Květy dvojilomé sedí na jelinědách nebo 
palicích. Tyto pamětihodné rostliny, hlavně ve východní Indii bujnící, stuji takřka upro- 
střed mezi dvojděložnými a lajnosnubnými, jmenovitě kapradimi. Podobají se k těmto 
zrflslcm a listím v chomáči sedícím, dále že kmen nenasazuje let a že květy podepřeny 
jsou šupinami (listím proměněným). S prvními zase srovnávají se svou dvojdčložností a 
květem patrným, který se rovná sosnovitému. Ze skamcnělých se vyskytl : 



174 

Cycadites palinatus Stcrnberg; s listy mnohonásobnC vyštěrbenými, píišpi- 
čalÉlými; u Vraiiovic. 

Cy c a deo idea col u mnar i s Unger (Cycadites columnans Sternberg) před- 
stavuje kmen oblý, s jizvami listů nepravidelně rboiiibickými, spiráině rozestavenými. 
U rybníka Malikovce nedaleko Radnic. Snad jest to vlastně Diploxylon elegans Corda. 

Calamoxylon cycadeum Corda představuje kmen oblý, s nezřetelnými 
vtisky. Dřevo pouze ze schodovitých cev složeno, podélně rýhováno. U Chomle. 

Calamoxylon involutum Unger, kmen bez kůry, hladký. U Radnic. 

Též ohromná stromovitá lili j ovitá rostlina vyskytla se u Svinné nedaleko 
Radnic, jest to 

Rabdotus verrucosus Sternberg. Kmen jest kuželovitý , napříč rýhovaný, 
jako kolínkovaný, mezery mezi rýhami jsou podélně a tence brázděné, v rýhách pně- 
ných objevuje se řada bradavek, bezpochyby od povětrných kořenů pocházející. Kmen 
tento souhlasí s ohromnými lilijemi, jaké dosaváde v jižní Americe kvetou. 

Krásné banány (Musaceae), které nyní s palmami ráz tropických krajin tvoří, 
vyskytly se jenom v stopách u Krušovic, kdežto se nalezla lodyha z pochev listů spi- 
ráině rozestavených složená, a s nynějšími banány souhlasná. Jest to 

Musaeites primaevus Sternberg. Zdá se mi však, že druh tento není nic 
jiného, nežli Psaronius musaeformis Corda. 

■Palmy zachovaly se z duby uhelné též jenom v stopách. Sem náleží jednoduché 
listnaté zbytky, bez řapiku, rozličného tvaru, k pochvám listním podobné. 

Palaeospathe Stern bergii Unger vyskytla se u Svinné. K palmám po- 
čítá se též 

Fasciculites carbonigenus Unger (Palmacites carbonigenus Corda) a 

Fasciculites leptoxylon Unger (Palmacites leptoxylon Corda), které 
Corda drobnohledně ustanovil. Vynašly se co kmeny ze stejných cévních svazků slo- 
žené, v ocelku u Radnic. 

Ze sosnovitých rostlin objevil se mimo úlomky mohutných kmenů (u Plzně, 
Rakovníka) jenom jeden druh s patrnýmy listy, souhlasující s tropickými Araukaricmi, totiž : 

Araucarites Cordai Unger (Araucaria Stornbergii Corda), představující větve 
hustě listnaté (listy 6—10" dlouhé, 2—3" široké) s tuhými listy. U Radnic. 

Též z rostlin zrnulovitých (Halorágcae), které nyní u nás zastoupeny jsou 
malými vodními rostlinami, tak nazvanými žabími vlasy (Callitriche), a v Americe rodem 
Myriophyllum, vyskytla se u Svinné stopa, kterouž Sternberg pod jménem 

MyriophyUites microphyllus Sternberg uveřejnil, nemá-li jinak k Aslcro- 
phyllitům připočítána býti. Konečně mohou so zde pro úplnost podotknouti ještě porůzné 
plody, jejichž ustanovení dosaváde provedeno není. Sternberg je zahrnul pod jménem 
Carpolithes. Dosaváde jest asi 40 rozličných karpolilhů z českého uhlí známo. 

Tof jsou tedy všechny až do roku 1850 popsané skamenělé zbytky rostlin v Ce- 
chách odkryté. Kdo by chtěl bližšího poučení hledati, najde je v následujících spisech: 
Sternberg (Casp. Graf): Versuch einer gcognostisch-botanischen Darstellung der 
Flora der Vorwelt. Leipzig 1821-38. Fol. II díly. 

Jest to základní arcidílo, jejž slavný hrabě Kašpar Sternberg se znamenitým ná- 
kladem vydal. Všechny pozdější spisy jsou založeny na tomto díle. Originální skame- 
něliny tohoto díla nalézají se ve sbírkách národního Musea. 



175 

Corda CA. C. J): Beiliafíe zur Flora der Vorwelt. Se 60li tabulemi. V Praze 
1845. Folio. Duchaplné dílo tiešfaslnéliu Cordy, kustoda mu.scjnilio, který jak známo 
při návratu z Ameriky v moři utonul. 

U n g e r (F. Med. et Phii. Docl.) : Genera ct species plantarum fossilium. Ve 
Vídni na útraty cis. akademie, 1850. 8. Do té doby nejúplnější seznam všedi známýcli 
skamenělých rosllin. 

Unger (Dr. F.) : Versuch einer Geschiclite der Pflanzonwelt. Ve Vídni na útraty 
cis. akademie, 1852. 8. Krásné rozbírání všeho, co dosaváde o skamenělýcb rosllinách 
vůbec se ví. 



H 1 e m e j ž cl. 

Sepsal Emanuel Pu rkyné. 

Kdož nezná hlemejždě ? Již díti je znají, zalirávají si s nimi a diví se zvlášt- 
nímu pohybování jejich. Zajisté také má každý více nežli u kterého koliv zvířete pří- 
ležitost, seznámili se s tímto tvorem, aspoň s povrchní podobou jeho. Neboř žádné 
jiné zvíře nedá se tak jako hlemejžd pokojně na všechny strany převracovali a ohledá- 
vali. Mírný tento domonoš neodletuje nám jako pták neb motýl, neutíká jako zajíc a 
jelen, nestraší nás hrozícími pohyby jako had, aniž jako ryba pod vodou se skrývá. 
K hlemejždi můžeme se směle přiblížili , on nekouše, neotravuje, nýbrž pomalounku 
plazí se u našich nohou s lenivostí v přísloví vešlou. Spoléhám se na to, že každý 
z nás ve svém dětinství zpívával : šneku, šneku, vystrč roliy atd., a že, než zvíře onoho 
rozkazu posleciilo, z dlouhé chvíle podobu a pohyby jeho pozoroval. Používaje této 
známosti uvedu čtenáři předběžně několika slovy celý zevnitřek hlemejždě v paměf a 
pak teprva přikročím k zevrubnějšímu popisu jeho. 

Pomalu leze hlemejžd' po větvích a po zdech, tělo jeho vráskovitou kůži pokryté 
má podobu ploského červa a zdá se býti nepohyblivé, jen spodní plocha (noha) usta- 
vičným vlněním pomalu je dále vleče. Zvláště krásně se to ukazuje na hlemejždi, který 
v sklenici, leze. Tu vidíme, jak se hladkou slinovitou nohou ke sklu plissává a pohybo- 
váním vlnovitým jako pijavka dále se ubírá. Také hubu nám ukazuje šnek v sklenici 
uvězněný. Sedíf ona na konci hlavy a má čtverhrannou podobu. Podáme-li mu lístek, 
objeví se černá zoubkovala čelisf, jížto hbitě do zelí se zatíná, až jest slyšeti chřest. 
Tak se pohybuje hlemejžd líně travou v lese, žvejkaje a v taktu kloně a zdvihaje své 
rohy, na kterých černá očka jako stráž na hlídkách sedí. Pod nimi ještě vidíme dvé 
kratších rohů, bez oček, pouhá to tykadla, jimiž ohledává půdu své dráhy. Při tom se 
skořepina od jedné strany ke druhé hýbá, jakoby ještě nebyla přivyklá jízdě na hle- 
mejždích zádech. Tu najednou napadá nějakému chlapci, aby vyskoumai, zdali má šnek 
v růžkách také nějaký cit. Dotýká se oček, a hned celá předešlá podoba se proměňuje. 
Rohy se kroutí a konečně, když i tu jim pokušitel pokoje nedá , zkracují se a zmizí 
v hlavě. Trvá-li škádlení ještě déle, tu se vypíná předek nahoru a schoulí se do sko- 
řepiny více a více. Široká noha se skládá s obou stran, všecko se táhne do domku, 
až konečně jen ocásek ještě vykukuje- Pěna kypí z domku a zahalí otvor jeho jako 
závojem. Kam se poděl šnek ? Jest snad domek dutý a skrývá se hlemejžd do něho 
jako pes do boudy? Nikoliv, odpoví znatel. Hlemejžd má v domku svá střeva. Domek 



176 

není jenom vedlejší nepodstatná část těla jelio, nýbrž náleží bezprostřednÉ k třlii, ukrý- 
vaje nejdůležitější ústroje vnitřní. Rozšlápneme-li ho, vylezou z něho střeva ven jako 
červy, a objeví se ještě několik jiných vnitřností, o nichž se obšírněji promluví. — 
To vše, jakož i podivná podoba hlemejždé, která nesouhlasí se žádným jiným obyčej- 
ným zvířetem, poukazuje na to, že zaujímá v soustavě živočišné zvláštního místa. Když 
jíme hovězí maso, když obíráme ptáka, naskytují se nám vždy kosti. U ryb jsou kosti 
a kůstky skoro nebezpečné. Hlemcjžd zase, třeba jsme ho anatomicky neskoumali, 
hned na první pohled nám ukazuje, že kostí nemá, ncbot ty by jeho pohybování na 
všecky strany, jeho skracování a roztahování těla nemožným učinily. Hlemejžd nená- 
leží tedy do třídy páteřníkův neb zvířat obratli a kostrou vnitřní opatřených , ku kte- 
rým patří ssavci, ptáci, plazy a ryby. Napadne nám snad, že raci, brouci, včely, 
mouchy atd. rovněž jako hlemejžd opatřeni bývají tvrdou skořepinou. Ale raci a hmyz 
jsou na celém těle pokryty brněním , které slouží ku podpoře svalů, místo na povrchu 
u vnitř upevněných. Každá nožka, každé tykadlo, sám dřík jest rozdělen v články a 
kroužky. Hlemejžd zase kromě jedné nepohyblivé skořápky jest docela měkký, aniž nám 
ukazuje určité články, nebot se na něm může všecko podle libosti stahovali, zkraco- 
vati a vystrkovati. Nemůžeme ho tedy počítati k členovcům, kamž náležji hmyz a raci. 
Tedy by snad pro své ohyblivé nečlánkovité tělo náleželi mohl k Iřídě červů, k pi- 
javkám a žížalám ? Čtenář si při tom zpomíná na šneky bez domkův, na plže, k čer- 
vům velmi podobné. Ti však od červů valně se liší tím, že tito mají tělo kroužko- 
vité, válcovité, bez zvláštních hýbadel a jiných výběžků: hlemejžd ale alespoň růžky 
nosí a střeva v skořepině ležící oddělené má od nohy, která ku pohybování slouží. 
Postavíme tedy třídu měkkejšů (pro měkkost těla tak nazvaných), ku kterým patří hlemejžd 
i mušle, mezi členovce a červy. Jak se liší mušle od hlemejždě, ví každý. Tito mají 
jednu skořepinu točenou, ony dvě neločené. (O anatomických rozdílech nemluvíme, 
aniž na výminky u hlemcjždů ohled bereme.) Prolo také onen rozdíl na zřeteli ma- 
jíce, nazývali někteří přírodozpytcové hlemejždě jednoškořepinné (univalva) a mušle 
dvouškořepinné (bivalva), a uvedli je co řády v třídě měkkejšů (moUusca). — 

Přikročíme led k popisu našeho obecného hlemejždě (Helix Pomatia Lin ). Mohli 
bychom celé zvíře považovali jako z dvou dílů složené, z těla zavinutého a nepohyblivě 
v domku spočívajícího (Tab. 8. Fig. 1. A. B. 1.) a z těla pohyblivého na světlo se vyplazu- 
jícího. Část první jest pravý dřík, nebof chová v sobě střeva, jako dřík člověčí. Protože 
ale u člověka a u jiných zvířat mimo dřík rozeznáváme hlavu a končetiny, musíme u 
hlemejždě tyto oudy hledati na té části jeho těla, která ze skořápky na světlo vychází. 
Hlavou přede vším nazýváme přední část těla, protože oči, ústa, a jak později uvidíme, 
i mozek v sobě chová, ačkoliv od krku tak přísně se neodděluje, jak to bývá u hlav 
páteřníků a členovců , lebkou a hlavním štítem opatřených. Předně ale držíce se sta- 
rých názvů popíšeme plášf. Pod pláštěm se vyrozumívá kůže pokrývající celý kus těla, 
který pod skořepinou leží a nahoře zatočený jest. Jméno své má odtud, že u ně- 
kterých nahých hlemcjždů, plžů, onu část těla, kde játra, srdce i střeva se nachá- 
zejí, pevná kůže jako plášf zahaluje. Rozloniime-li opatrně skořepinu, objeví se plášf pod 
ní, docela jako domek sám zatočený a k vnitřní straně pevně přilehající. Rozvinutý 
plášf podobá se noční čepici , na pravé straně jest okrouhlý a hnědozelený, proto že 
játra podle eelé délky na té straně těla spočívají a průzračným pláštěm prosvitají. Na 
levé straně jest tělo hranaté a barvy bílé. Svaly totiž běží jako stužka od jednoho bodu, 



177 

kde ke skořepině pni-osllé jsou, nalioru, ku konci a dolá ku kraji pláště a slouží k lomu, 
aby se zvířecí tělo oužeji k domku přitlačilo. Blízko u kraje pláště nachází se plícní 
vak (Fig. 1. B.), asi třetí díl celého dříka zaujímající, poki^tý množstvím žil jako stromek 
rozvítvených; v něm leží srdce i ledvi (Fig. 7.n, q). Díra CFig- i. p) jest plícní otvor, 
kterýmž zvíře dýchá, totiž vzduch atd. do měchu pouští a vypouští. Vedle ní se na- 
chází řiť (Fig. 1. a), kde se oustí střevo. Od huby totiž travní kanál do těla pod 
pláštěm nahoru vstupuje, a obrátíc se zpátky onou derou končí. Ve Fig. 7. jest viděti 
střeva v plášti pod domkem ležící. Také plícní měch jest otevřen , v němž pozorovati 
lze srdce («), žíly (»«»»), ledviny (g) a taktéž pastelín čili vycházející střevo Qk). Vedle 
díry plícní a řiti leží v kraji neb límci pláště dva výrůstky CFig. 1. oo). Když zvíře se 
stahuje do skořepiny , při čemž krk (Fig. i. u) nahoru ohýbá a hlavou napřed do 
pláště se vtírá, až jen zpodní strana nohy ještě vidná, ony výrůstky přilehají ke stranám 
zataženého těla a plícní díru zavírajíce zabraňují vzduchu vystoupiti z měchu. Noha 
sama i ocas jsou pouhé maso, jen nahoře v krku (Fig- i. u) leží jícen od huby do vnitř 
těla stupujíci, a část plodního ústroje, který nejvíce nahoru v játrech CFíí/. /. /l^ položen, 
končí se derou (Fig. 1. (.), kudyž na jaro plodidla se vystrkují. Tak nazvaný ocas (Fig. l.v) 
nejlépe můžeme uvažovati co patu nohy, pravý ocas ale, podle analogie u jiných zřířat, 
byl by konec těla pláštěm pokrytého CFig.í.l). V kůži nohy vidíme mnoho modrých 
žilek, které ji jako síf prostupují. Podobně záhybům v dlani člověčí ulehčují tyto žilky 
pohybování na všecky strany, nebof kůže sama jest tak tuhá a drsnatá, že by málo 
ruchu dopouštěla, kdyby oněmi vráskami nebyla rozdělena v mnoho jednotlivých částí. 
Dole již blízko stopy (Fig. 1. yy) viděti jest dlouhou žílu kolem celé nohy běžící. Tato 
zvláště podporuje pohybování nohy, neboť ki'aj nohy brzo do vnitř se ohýbá, brzo zase 
k věcem, po kterých hlemejžJ leze, pevně se přitlačuje. Zpodní strana nohy čili stopa 
jest docela hladká a hojnými slinnými žlázami opatřená, lak že lehce k hladkým věcem 
přilípne, dráhu lesklou za sebou zanechávajíc. 

Přejděme ted ke skořepině jakožto tvaru k zevnitřní podobě náležejícímu, ne- 
chajíce prozatím jiných strojů a oučinkování jejich, kterých jsme předběžně byli dotkli. 
Pozorný čtenář Živy ví, že rak vlastně má měkkou kůži vápnitou maltu vypocující, která 
na vzduchu tvrdne a tak celé tělo obrní. U hlemejždě jen plášť má tu vlastnost, 
že vypocením podobné malty vytvořuje se domek, přilehající k závitkům zadního těla 
pláštěm pokrytého. Toto vypocování stává se žlázami, obzvláště hustě v límci pláště 
položenými. Pozorujeme-li tvoření se skořepiny u mladého zvířete, pak se nám forma 
její později ouplně vysvětluje. U mladého ráčka všechny ondy , ačkoUv ještě ne- 
vyvinuté, přece již jsou naznačeny a hebkou kozí pokryty, která onu skořepinu tvořící 
látku vypocuje. Skořepina co mrtvá, kamenná látka neroste zároveň s tělem. Zvět- 
šují-li se tedy oudy, brzo ráček obmezena se musí cítiti ve svém brnění. Odvrhujet 
skořepinu — rak se svléká. Vnitřní části jsou tím na svobodě i rostou silněji, až 
měkká je obalující kůže zase skořepinu vypoli, které později při dalším pudu ke vzrostu 
rak znova se sprostí atd. U lilemejždě ono svlékání skořepiny místa nemá, u něho, 
proto že starou skořepinu odvrhnouti nemůže, musí se tělo říditi podlé domku. U hle- 
mejždě tělo vždy ze skořepiny vyrůstá, a nově narostlá část nad sebou nový kus sko- 
řepiny si tvoří, k staré jej připojujíc. Tedy naopak jako u raka. 

Mladý hlemejždik vejce opouštějící již docela se podobá k starému. Mát on 
hlavu, růžky, nohu, jen dřík se liší ode dřiku vyrostlého hlemejždě tím, že není stočen 

12 



178 

v mnoho závilkfi, nýbrž jen jednou zakroucon jako malý červík. Nejlépe si ío přetl- 
slavímc, pomyslímc-li si nohu, hlavu a záda hlomejždé (Fig- '• 2/i/'*'i ^') asi dvadcet- 
kráte zmenšené, a místo těla (Fig. 1. AB) jen poslední zaloíený končík (Fig. i. 1) na 
záda nasazený. Že dřík již v počátku jest kroucen, pochází z přírody zvířete. Hle- 
mejžJ totiž nemá jako jiná zvířata srdce a ostatní stroje k živobytí potřebné v pro- 
střední linii těla položená, nýbrž více na pravé straně. Tím vždycky pravá strana více 
se krmí, pročež rychleji roste nežli levá, která pozadu zůstává, a tak se stává, že sil- 
nější pravá strana o slabší levou se točíc ono kroucení působí. Již ve vejci ono 
kroucení se stalo nerovností látky tělesní, i ve vejci již plášf, kroucené tělo obkli- 
čující, škořepinku, jak se rozumí též točenou, vypotí. Poněvadž pak skořepina již 
utvořená více se nesvrhuje ; nezbývá rostoucímu tělu nic jiného než otvorem CFíg_ 
2. a) ven povyrůstali. První škořepinku utvořil celý plášf , po vylezení šneka z 
vejce ale přejme límec pláště přistavování nových kusů domku, pročež i pozdější zá- 
\itky skořepiny vždy většími se stávají, neb stářím límec pláště při vyrůstání do délky 
spolu i v celém svém okruhu se zvětšuje. 

(Dokončení.) 



O povětrnosti. 

Od Dr. V. Kaneie. 
i 

III. 

Náš obor vzduchový, který jest jevištěm všech meteorologických úkazů, nemůže, 
jako při posavadních našich úvahách, považován býti za těleso pouhé a jednostejné. 
Skládáf on se z více podstatně od sebe rozdílných částí, z nichž nejpřednější jsou vzduch 
a vodní páry, a každá při proměnách svých jinými xákony se řídí. 

Že každá spousta vzduchu, která jest částí našeho povětří, byf i na oko nejsušší, 
vodní páry v sobě obsahuje, každodenní zkušenost ukazuje. Neméně však jisto jest, 
že mnohost par v stejné prostoře velice rozdílná býti může i skutečně jest, a že tato 
mnohost řídí se hlavně podle teploty vzduchu. Teplejší vzduch přijímá mnohem více 
par nežli studený, k čemuž téměř všecka tělesa, která v sobě vlhkost mají, jak mile 
se vzduchem se setkají, přispívali musejí, an voda v nich obsažená se vypařuje. Ani 
led nečiní výminku, neboť každý kus ledu, byť i nejnižší teplotě vysazen byl, zmen- 
šuje se vypařováním tak dlouho, pokud jen vzduch jej obklopující v stavu jest přijí- 
mati páry. Schopnost však vzduchu , přijímati páry, má jisté meze, závislé od jeho 
teploty. 

V těchto málo slovech záležejí všecky zákony, dle nichž řídí se úkazy v parokruhu. 
Čím vyšší jest teplota vzduchu, lim více par může on v sebe přijmouti a udržeti. Tak 
přijme jeden Pařížský krychlový střevíc vzduchu, ochlazeného až na mrazový stupeň, 
na nejvýše tolik páry, co by vážilo 3.6 granů. Zahřejc-li se však tento krychlový 
střevíc vzduchu až na 16° R., již může přijmouti páry 7.9 granů, a při teple 20" R. 
15,9 granů. Nad toto množství nelze při stejné teplotě o nic více par do krychlového 
střevíce vzduchu vpraviti. Spoustu vzduchu, ve které páry již této mnohosti dosáhly, 
jmenujeme nasycenou. 

Taková-li parami nasycená spousta vzduchu se stlač/, íedy přiměřená část par vo 



179 

vodu se promění. Kdyby n. p. dotčený krychlový slřevíc vzduchu, který při 10" R. 
bez mála 8 granů páry obsahuje, nějak z věnčí p&sobícím tlakem až na prostorní obsah 
půl střevíce stistěn byl, nalezli bychom vnitřní stěny nádoby mokré', na znamení, že 
částka par ve vodu se proměnila. Ostatek par vážil by pak jenom něco ke 4 granům. 
To samé, co se tuto děje venkovským tlakem, stává se též ochlazením vzduchu. 

Naplííme nádobu jednoho krychlového střevíce vzduchem povětrným, majícím 
teploty 20" R. a úplně parami nasyceným, tak že tyto bez mála 16 granů váží, a na- 
lezneme zpočátku stěny docela suché. Ochladí-li se však nádoba ta a obsažený v ní 
vzduch až na 10" R., shledáme stěny malými krápějemi vody pokryté , které budou 
dohromady hnedle 8 granů vážiti, an ostatních 8 granů podrží svou podobu páry. 

Obrátíme-li tato pravidla na vzdušné spousty povětří, budou z toho následovati 
všecky ty úkazy, jež obsahují utvoření se oblaků a sraženin všeho druhu. 

Pukud vzduch není parami nasycen, přijímá jich ode všad, kde se nalézají vlhká 
a tekutá tělesa; tyto páry pak rozličně proháněny jsou od větrů, a když přijdou do 
oborů studenějších, zhustnou a buď stanou se viditelnými co mlha neb oblaky, anebo 
spadnou co rosa, déšť anebo sníh. 

Smíšení se dvou parami naplněných vzduchových spoust nestejné teploty jest 
příčinou téměř všech sraženin , které tedy rovněž v nestejném rozdělení teploty svůj 
původ mají a z té samé zásady vyvésti se dají, jako proudové vzdušní. 

Pokusíme se tuto, jako jsme v předešlém článku o proudech vzdušných uči- 
nili, o to, abychom z této základní zásady vyvedly jednotlivé sraženiny, při čemž obme- 
zíme se pouze na nejzajímavější i vytkneme hlavně ty, které i do velikého stroje po- 
větrnosti zasahujíce ostatní její kola bud popuzují anebo zastavují. 

Počneme s rosou, která hlavně v noci se tvoříc na rostlinách i jiných t&lesech v 
způsobe krůpějí se jeví, při nižší pak teplotě jakožto jíní v pevnou podobu se sráží. 
Poněvadž tato sraženina nejvíce jeví se v dobách lakových, kde žádných oblaků na 
nebi se nespatřuje, zavdala příčinu ke mnohým domněnkám. 

Alchymisté bedlivě sbírali rosu, pokládajíce ji za výlev hvězd, v němž doufali 
nalezli zlato. Jiní měli ji za drobný déš( z nejvyšších vrstev povětří, ještě jiní domní- 
vali se, že vystupuje ze země. 

Teprv Wellsova v Londýně konaná vyšetřování té věci objevila jednotlivé okol- 
nosti tvoření se rosy, které všecky ukazují na to, že má svůj původ v rychlém ubývání 
tepla poblízku půdy. Když totiž za dne půda se zahřeje, vystupují z ní do výšky páry, 
které večer , když vzhůru čelící vzdušný proud ochabuje , zase dolů se vrací nena- 
sytivše vzduch. 

Když pak po západu slunce půda při jasném a tichém povětří teplo své ze sebo 
vypouští, jest obyčejně o několik stupňů chladnější nežli vzduch ve výšce několika stře- 
víců, a vodní páry v nejdolejší vrstvě vzduchu obsažené srážejí se v podobě kapek na 
věci na zemi se nalézající. Čím rychleji se děje sálání tepla ze země, tím hojněji padá 
rosa při stejné vlhkosti vzduchu, a vše, co takovému sálání překáží, jako n. p. záclona 
nad zem postavená anebo i stranou stojící, potažená obloha atd., zastaví tvoření rosy. 
Padne-li sáláním teplota půdy až na ledník, tedy pára zluhnouc vezme na se 
podobu krásných krystalů, jež nazýváme jíním. Okolnosti, při jakých rosa se tvoří, jsou 
často docela opačné oněm, při jakých povstává mlha. An totiž při rose půda chladnější 
jest nežli vzduch nad ní se nacházející, povstává naopak mlha často tím, že vlhká půda 

12* 



180 

jest teplejší nežli vzduch, tak že vystupující páry se v něm srážejí, čímž vzduch se zakalí. 
Děje-li se takové srážení par u větší výšce nad zemí, povstává z toho oblak. 

Ne vždycky však, když je půda teplejší nežli vzduch , ukazuje se mlha. Je-li 
totiž vzduch tuze suchý, netvoří se i při vší rozdílnosti teploty žádná mlha a páry zů- 
stávají ve své pružnosti. Kde se ale spojuje vlhká teplá půda s chladnějším vlhkým vzdu- 
chem, tam bývají mlhy velmi časté. Jest však také možná, že větrové odnesou páry 
s teplejšími spoustami vzduchu do teplejších krajin, kdežto se pak v mlhu promění, 
anebo že teplota jedné krajiny náhle klesne a tak možným učiní tvoření mlhy. Obojí 
tyto případy v našich krajinách obzvláště v zimě často se pozorují. Buď přinášejí k 
nám jihozápadní větrové velmi mnoho par, anebo pozdvihují se chladní větrové severo- 
východní, kteří rychle utvoří mlhu. 

Tím samým způsobem, jak v nižších vrstvách vzduchu tvoří se mlha, povstávají 
na ■NTSlvách vyšších jiné, více méně neprozračné sraženiny, jež nazýváme oblaky a které 
se velice vyznačují rozmanitostí a proměnami svých podob, tak že téměř nemožné 
jest, pouhým popisem podati pravý obraz jejich forem. Při oblacích hledí se hlavně na 
jejich barvu a výšku, na jejich velikost a hojnost vody, na rychlost jejich pohybu a 
konečně na jejich podobu. 

Často ukazují oblaky přerozmanité barvy, což záleží dílem na rozličné jejich 
hustotě, dílem na rozličném směru, v jakém na ně padá světlo sluneční anebo měsíční. 
Je-li oblak jenom jediná tenká vrstva, jeví se nám obyčejně bělavá, více neb méně se 
podobajíc lehké mlze. Je-li v ní par větší hojnost, nabývá barvy šedivé , a při ještě 
větším množství par přechází do černošedá, jakož pozoruje se při vystupování mračen 
bouřku přinášejících. Když slojí slunce nízko, ukazují oblaky často rozličné barvy, 
což pochází od zlomených paprsků světla, které se při takovém postavení slunce od 
nich odrážejí. Nejčastěji jeví se oblaky červené nebo pomerančové, tak zvané červánky; 
zelené nebo modré oblaky náležejí k největším vzácnostem. 

Oblaky nalézají se ve všech výškách, od hladiny mořské , na níž v polárních 
krajinách v každém počasí ročním se objevují, až i daleko nad vrcholí nejvyšších hor. 
V našich krajinách spouštějí se oblaky za sychravých deštových dnů až na 1500 střevíců 
nad zem. Nad sněhovou čárou nemohou se více oblaky skládati z tekuté vody, 
nýbrž z outlých krystalových částek , poněvadž teplota oněch výšin slojí hluboko 
pod ledníkem. 

Jako výška oblaků, jest i rozlehlost jejich a závisící od ní hojnost vody velmi 
rozdílná, a často velmi znamenitá a obyčejně větší nežli by se nám zdála. 

Vůbec pohybují se oblaky s toutéž rychlostí, jakou má vítr je ženoucí, i mohou 
při prudkém větru za hodinu třeba 10 zeměpisných mil uraziti. Důkazem toho jest 
rychlost, s jakou často bouřlivá mračna celé země přeletují. Při tomto pohybování oblaků 
musí se však zřetel vzíti na to, že oblaky v době svého se tvoření, a též i v lom čase, 
když sraženinu spouštějí, často patrně na větry samé působí, ba i změnili je mohou, 
jakož jmenovitě při bouřkách lze pozorovali. 

Než při vší proměnlivosti oblaků znamenají se přece jisté vracející se formy, 
jež Howard vyznačil zvláštními názvy, kterých meteorologové podnes užívají. Když při 
jasném povětří vanou ve vyšších oborech větrové jihozápadní, tvoří se na nebi všelijak 
zkadevená bílá vlákna, ježto nazývají se řasy CFederwolken). Při delším trvání jižního 



181 

větru potáhne se celý obzor stejně hustou vrstvou mlhy, nazvanou sloha (Schicht- 
wolke). V letě unášejí vystupující vzduchové proudy z mokrých míst země páry do 
výšky, které se tam shuštují v krásně zaokrouhlené kupy (Haulenwolken). Dešfový 
mrak (Regenwolke) konečně skládá se z více právě jmenovaných oblakových tvarii, 
které rozmanitě jeden v druhý přecházejí , až se v hromadu shluknou. Ona část, 
která nejdříve poušti sraženinu, jeví se co nejnižší, jest neurčitě obmezena, dosti hrubá 
a barvitosti temné. V okamžení, když začíná padali déšf, prodlouží se pak tato část 
k dolejšku. Dešfový mrak vzrůstá často ku podivu rychle v nesmírnou velikost, an voda 
ve zpíisobě par ve vzduchu obsažená náhle se sráží. O rozličných poměrech, v jakých 
se déšf jeví, promluvíme v příštím článku. 



Cesta do Banátu. 

Od Aut. Fryče. 
(Dokončeui.) 



Dostav se do Šandorfu nalezl jsem tam dobrého střelce, který se nabídl, že 
mne na hon vyprovodí, a protože krajinu dobře znal, svěřil jsem se mu zcela. I vedl mne 
přes úrodné pole až k průplavu Bega nazvanému, kterýž za času císařovny Marie Te- 
resie s velikým nákladem uměle jest veden z nepatrné říčky blíže Vršcc skoro rovně 
k Tomaševci, kdežto do řeky Tisy padá. Oučel průplavu toho jest, odvoditi jarní vody 
z rovin banátských a tím uchrániti zasetá pole před zaplavením. Bývá zde na jaře ta- 
kové množství vod, že ani tento průplav nestačí jich pojmouti, a na mnohých místech 
se ještě s obou stran hráze navážeti musejí. 

Právě na onom místě, kde jsme se k průplavu tomu přiblížili, nalézá se dlouhá, 
vrbovým křovím porostlá hráz, která nám poskytovala velmi pěknou příležitost k honbě, 
a když jsuie se k večeru velkou zacházkou malým vrbovým lesíkem přes luka a pole 
domů vrátili, byl výsledek naší honby dosti potěšitelný. 

Za celý čas v Alibunaru strávený dostal jsem následující ptactvo : čtrnácte po- 
štolek rudonohých, dvě červené volavky, (Ardea purpurea), jedriu šedou volavku (Ar- 
dea cinerea), tři slučky (Totanus slagnatilis), šest sluk malých (Totanus glareola), ko- 
lihu (Numenius arquata), malého bukače (Ardea minuta), mnoho sprostých kachen, 
poštolky, ostříže a t. d. 

ř" Dne 29. odejel jsem do Perlasu, kteréžto místo leží naproti pevnosti Titelu u 

velké bažiny, Belo bláto nazvané. V poslední uherské válce byl Perlas stanoviskem ma- 
ďarské strany a jest neustálou kanonádou z přední strany skoro rozdrcen, teprv zde 
onde vynikají nové stavby mezi strmícími zříceninami. 

Dle popisu německého přirodozpytce Baldamusa byl jsem sobě utvořil velmi živý 
ideál o zvířeně této krajiny, ba udání jeho, jaká se nacházejí v popisu jeho cesty do Ba- 
nátu a Sremu konané roku 1847, byla mně k víře téměř nepodobná, i myslil jsem si, 
že bych spokojen byl, kdybych jen desátý díl od něho vyčtených věcí nalezl. Jaké 
bylo ale podivení mé, když druhý den ráno vyšed na lov v průvodu zkušeného může, 
spatřil jsem na jednom ostrůvku, silnými vrbami porostlém, na sta bukačů prostředních 
(Ardea nycticorax). Byli velmi krotcí a pokojně čekali, až jsme loďku přivázidi a tři 



182 

z nich jako vrabce se stromu sestřelili, načež druzí, ranami zděšení, o několilt stroma 
dále popolílli. Za malou chvíli jsme jich zabili devět, načež uznávaje, že bych jich ne- 
mohl více praeparovat, přestav stříleli domů jsem se odebral. 

Dne 31. vyjel jsem na loďce do močálů, a poštěstilo se mi zabiti malou stříbřitou 
volavku (Ardea garzctta). Když jsme se asi hodinu od Perlasu vzdálili, dostali jsme 
se k vrbovému lesíku, a tu stáli též zříceniny domku, v němž před rokem 1848 bydlel 
polesný, u něhož p. Baldamus tak blažených dní strávil; nyní jest tu pouze posádka 
pěti mužů k obhájení lesa, a ti mají boudu napolo v zemi utvořenou. 

Smutně zajisté působilo to na mne, když jsem povážil, o jak mnoho tužší jsou okol- 
nosti, ve kterých já zde badání svá opuštěně konám, nad ony výhody, jimiž byl p. Bal- 
damus podporován; neb musím podotknouti, že opustiv Alibunar překročil jsem hranice 
Ilirsko-banátského pluku, ve kterém jsem se byl jako doma pohyboval, a že nyní zcela 
v cizině jsem se nalézal, nemaje žádných platných poručných hslů, než jediné povolení, 
stříleti v Německo-banátském pluku, jež jsem byl od pana plukovníka Manajlovióe z 
Pančeva obdržel. Opustiv zbořeniště zašel jsem dále do lesa, jehož největší část ve 
vodě stojí, až k onomu místu, kde ode dávna veliký počet volavek šedých (Ardea cinerea) 
hnízdí. Majíf vehká svá hnízda na vysokých stromech hustě vedle sebe, a jsou při 
nich velmi krotké, což právě činí protivu k vehké opatrnosti a plachosti, s jakouž mimo místo 
hnízdní umějí se vyhnouti střelci. Probrodiv se vodou až pod samá hnízda zastřelil 
jsem jich s jednoho stanoviska po sobě pět , a nepotřeboval jsem k tomu pranic 
více času, než co jsem opět nabil. V podobných společnostech, jako já .šedou vo- 
lavku hnízdící nalezl, našel p. Baldamus r. 1847 i mnoho jiných druhů ptactva, k. p. 
malou stříbřitou volavku (Ardea garzetta), kormorána malého (Carbo pygmaeus), ibisa 
evropského (Ibis falcinellus) a jiné. Na své doptávání jsem se ale dověděl, že všecko 
toto plaché ptactvo následkem nesčíslných ran z dél se úplně z krajiny té bylo vystě- 
hovalo, a teprv poznenáhla se opět na stará stanoviska vrací. 

Následující dni učinil jsem dva výlety na jezero, které u prostřed močálů se 
nalézá ; tu jsem pobil množství roháčů (Podiceps cristatus), všelijaké kachny, pět čer- 
vených volavek (Ardea purpurea), dvě žluté (Ardea comata) a malého kormorána (Carbo 
pygmaeus), po kterém jsem byl velmi toužil. Třetího dne jsem se po namáhavém veslo- 
vání doslal k poledni až na protější břeh jezera, a lu chtěje sobě odpočinouti, spatřil 
jsem velikou stříbřitou volavku ve výšce letěti a nedaleko mne k vodě se postaviti. 

Dychtivostí p« tomto vzácném ptáku tlouklo mně srdce i kradl jsem se podle 
vrbových stromů k onomu místu. 

Volavka však bystrým okem mne zpozorovavši, zdvihla se i chtěla se opět vrátiti 
v tu krajinu, odkud byla přiletěla, příznivou však pro mne náhodou letěla mi právě 
přes hlavu, i poštěstilo se mně po druhé ráně ji tak trefiti*), že okamžitě hlavu sklo- 
nivši mrtva do čisté vody jezerní spadla. Dosáhnuv tím jednoho z nejvroucnějších 
svých přání, vrátil jsem se domů. Veliká slříhřilá volavka jest z volavek evvropských 
největší, nejkrásnější a nejvzácnější; po celém těle je bílá jak padlý sníh, nohy a 
zobák její jsou hnědé, oko žluté, kůže u zobáku a kolem očí ale smaragdově zelená. 



•) Myslím že nelade od mista, když se zde vděčně zmiDÍm o pana Fraatiškovi Bubšovl, pu- 
škářl v Praze, .od kteréhož pocházela výtečná dvojka, která mně již dříve po pět let na 
honech rovněž tak dobře sloužila, jak při neastálé střelbě na tomto výletu. 



183 

Na jaře má na hřbetě svatební okrasu, skvostná to péra 14" dlouhá, od magnátu uher- 
ských velmi hledaná. Takých per měla má volavka dvaatřicet, i nalézá se nyní jakož 
i všecko ostatní ptactvo zde uvedené ve sbírce národního Museum. < 

Rychlostí času donucen odebral jsem se dne 6. května do Titelu a odtud po 
parolodi do Zemuně. Dne 7. jsem se přeplavil do Bělehradu, bych tu všecky známé 
Cechy navštívil. 

Bylaf lu téhož dne slavnost v Paleluji, při kteréžto příležitosti jsem viděl národní 
tance na hřbitově provozovat. 

Přenocovav u p. vrchního inžinýra Nevole ani nezpozoroval jsem, že se v cizině 
nalézám, neb celá domácnost byla po česku • zavedena. Dne 8, jsem byl přítomen 
requiím za zemřelého ministra vnitřních záležitostí Petroněviée, kteréžto se konaly se vší 
obřadností slovanského ritu, načež následovalo kázaní arcibiskupa Bělehradského, jenž 
velebnou osobností svou, rovněž jako zřetelným a důmyslným přednášením celé shro- 
máždění do vyššího takřka nadšení uvedl. 

Odtud jsem šel do čítárny a pak do dělostřelecké akademie, kdež mne slovutný 
pan Zach, ředitel ústavu tohoto, celé zřízeni jeho okázal. Přednášky o všech předmě- 
tech dějí se v řeči srbské, mimo to se zde též vyučuje jazykům vlaskému a francouz- 
skému. Na dvoře jsou postaveny nástroje k tělocviku a v zadních staveních jest tělo- 
cvična a šermovna, zřízená od p. Zamastila, který za krátký čas svého pobytí v Běle- 
hradě vše ku podivu dokonale zřídil, a právě opět stavením plavárny se zaměstnával, 
což vše mu pro nedostatek dobrých a schopných řemeslníků veliké obtíže působí. 
Učiniv konečně poklonu u p. rakouského konsula , přeploul jsem zase do Zemuně. 
Opominul jsem vzezření a bližší poměry Bělehradu popsati z té příčiny, že již dr. 
Staněk po svém delším tam pobytí roku i846 to lak důkladně v časopise Poutníku 
učinil, že nemohu ničeho k lomu přidali, nežli že se pravé křídlo města, Vračar na- 
zvané, velice zvětšilo krásnými stavbami, za jejichžto oupravnost a vkusnost nejvíce 
děkovati jest krajanu našemu panu vrchnímu inžinýru Nevolovi. 

Dne 9. odebral jsem se do Pančeva, a sotva se tu poohlidnuv nalezl jsem pří- 
ležitost do blízkého Brestovce, kdež jsem u jednoho p. zástupníka přístřeší nalezl. 

Od oné doby, co jsem byl Pcrlas opustil, odpočinul jsem si po neustálém honění 
a pracparováni, i počal jsem nyní opět s obnovenou silou výlety konati. 

Dne 11. viděl jsem, hned jak jsme do blízkých močálů vjeli, celou tlupu supů, 
kteřížto se byli na jednom padlém koni shromáždili, jsouce však již nažráni nedočkali rány. 

Dne 13. pozorným mne činil zvláštní hlas moi'skýci) laštovek, jenž se mezi oby- 
čejnými rybáky (Sterna hirundo) nalézaly a letem i tmavým břichem od nich se lišily. 
Dlouho jsem nemohl žádnou zastřelit, nebol byly velmi opatrné, a mnohá obyčejná la- 
štovka musela pátravost mou smrtí zaplatiti. Konečně jsem se přiblížil k místu, které bylo 
mladým, asi 6" vysokým rákosem porostlé ; tu se jedna opozdila i poštěstilo se mi ji za- 
střeliti. Sotva ale s nataženýma křídlama na zemi ležela, přiletělo jich veliké hejno, a 
temným křikem č a k č a k nad zabitou se snášelo. I nemeškal jsem co možná čerstvě 
slrileti a nabíjeti, až konečně, mnohými ranami zděšeny a sedm ze své společnosti ože- 
levše, více na ránu se nepřiblížily. Při tiché mysli kořist svou prohledav shledal jsem, 
že jest to Sterna leucopareia, kterýžto druh kromě banátských bažin velmi zřídka v 
Uhřích se nalézá, v ostatních pak zemích skoro ani se nevyskytuje. 

Když jsem se téhož dne k večeru na lodce z bažin vracel, spatřil jsem asi 



184 

dvacet velikých bílých plátů ve vod6 se šplouchali, a pi-iblíživ se poznal jsem, 
že jsou lo pelikáni čili nesytové (Pelicanus crispus), i spořádav svůj štuc položil jsem 
se na břicho do loďky, můj veslař se též co možná skrčil, a lak jsme se blížili, až 
jsem uznal za možné, jednoho kulkou dosáhnouti. Po ráně se zdvihli s velikým lomozem 
i lelěli pryč, jeden však zůslávaje pozadu spustil se poznenáhla opět na vodu. 

Pln radosti počal jsem veslovali k onomu místu, on ale vida se nás blížili, zdvihl 
se a poodletěl s patrným namáháním o kus dále, a tak nám to dělal tak dlouho, až ko- 
nečně sebrav síly odrazil notný kus cesty v takovém směru, že každé pronásledováni 
bylo by marným bývalo. 

Dne 14. vyjel jsem na voze v jinou stranu než první dni; i projíždějíce kalu- 
žemi a rákosím octli jsme se na místě, kde semotam dva tři kusy padlého dobytka 
ležely. Dobytek ten byl zahynul v dubnu při nastalém sychravém povětří v takém 
množství, že jen pouze u Brestovcc stodvacet kusů dílem na paloucích, dílem v baži- 
nách samých ležet zůslalo, což bylo hladovým supům, se srbských hor ve velkých 
hejnech se dostavivším, velmi vítané. 

V ten čas, když já do oné krajiny přišel, byli s obráním masa již skoro hotovi, 
a museli se mezi sebou o zbytky rváti, což nám poskytlo možnost až na 80 kroků se 
při voze přiblížiti. Po dvou ranách zdvihli se a já již počal myslili, že jsme je na darmo 
plašili, an lu jeden s nolné výšky mrtev na zem spadl a naší kořistí se stal. Tu teprv 
poohlídl jsem se do výšky i viděl jsem nesmírný počet supů, kteřížto po ranách se 
zdvihše pořád výše a výše se vznášeli, až ztrativše se oku více se nevrátili. V nej- 
větším spěchu je počítaje doslal jsem se až k devadesáti. Byli to ale nejvíce supové 
šedohlaví (Vultur fulvus), jichžto barva jest hlavně světle červenohnědá, bylo však 
mezi nimi také asi dvacet supů hnědých (Yullur cinereus), kteří svou tmavohnědou 
barvou vynikali. Ten, jejžlo jsem zabil, patřil k prvnějším, a seděl pravě vedle supa 
hnědého, na kterého jsem vlastně mířil a který by mně byl také mnohem milejší býval, 
an ve sbírce musejní schází. 

Dne 15. musel jsem nastřílenou zásobu praeparoval. 

Dne 16. strávil jsem celý den velmi namáhavou honbou chtě dostat hnědého 
supa, a však marně, neb náhoda tomu chtěla, že jsem opět nechtěje zastřelil supa šedo- 
hlavého, a když jsem konečně při kradení se k jedné tlupě supů až po pás do vody 
spadl, vrátil jsem se opět do Brestovce, a tím se moje výlety skončily. 

Slibiv tamčjším střelcům valnou odměnu, kdyby nějakého černého supa zabili a 
do Bíle Církve za mnou poslali, odebral jsem se dne 17. z Brestovce. 

Poobědvav v Deliblatu jel jsem do Bílé Církve, pak popojedše asi půl hodiny 
blížili jsme se opět k pískové pustě; tu mi přeletěl přes cestu nepovědomý pták a do- 
mněnka má padala na vlhu (Merops apiaster). Vozka můj však jej .znal a ukázal mi na 
jednu hliněnou sráz nedaleko cesty, kde jich množství kolem děr v hlíně udělaných 
poletovalo. I nemeškal jsem si tam pospíšili, než zabiv jich pět musel jsem se zase k 
svému vozu vrátili, bych se ještě za dne do Bílé Církve dostal. 

Mezi tím časem, co jsem byl Bílou Církev opustil, zaslali mně známí páni důstoj- 
nici veliký počet ptactva, kteréž mi praeparoval jeden kupec, jemuž jsem lo byl již 
dříve okázal. Nejvzácnější mezi nimi byli : orel krátkoprstý (Aquila brachydactyla) a 
roháč malý (Podiceps auritus). 

Od 18—24 musel Jsem strávit v Bílé Církvi a používal jsem času k hledání 



185 

brouků, lastur a Lmyzu, též jsem koupil několik želv evropských cEmis europea), dvé 
řecké (Tesludo graeca) a několik druhů ryb. Dne 24. odejel jsem do gaziaše, a při 
čekání na parolod spatřil jsem golubacké mušky, jichžto jsem něco schytal a do líhu 
schoval. K poledni přijela parolod, a dne 26. ráno byl jsem v Pešti. Tenkráte jsem 
nalezl přístup do Musea, a spolu jsem seznal p. kustoda Pcthényiho, jejžto jsem později 
při prodeji Feldeckovy sbírky v Karlových Varech blíže poznati příležitost měl. 

Dne 29. jsem se octl opět v drahé Praze, a musím jen ještě to podotknouti, že 
jsem též svého živého orla šťastně do Prahy dovezl, který se až dosud v musejní za- 
hradě zdráv nalézá. 



Nástiny životopisů českých piirodoskumců. 

Od Dra. Viléma Weitenwebra. 
III. Kašpar hrabě Šternbcrg. 

Poručivše ve předešlých dvou nástinech oba o vlast i vědu velezasloužilé bratry 
Presly pozornosti a paměti ctěných svých čtenářů, podnikáme nesnadnou zajisté úlohu, 
v tak obmezené prostoře, jak listy tyto připouštějí, podati jen poněkud postauitelný 
obraz života a činnosti muže tak proslavtiného, který rovněž společenským postavením 
svým, jako neobyčejnými zásluhami o přírodnictvi nad současníky své vynikal. Míníme 
zemřelého dne 20. prosince 1838 na svém zámku Březině hraběte Kašpara Štern- 
berga, c. k. skutečného tajného radu a komořího, velkokřížníka c. k. řádu Leopol- 
dova, přednostu vlastenskélio Musea a c. k. vlastunské hospodářské společnosti v Ce- 
chách, člena rozličných akademií a mnohých učených spolků, pána na Radnicích atd. 

Co potomek staroslavného rodu Šternbergů narodil se Kašpar Maria dne 6. ledna 
1751 v Praze, jsa nejmladší syn cis. tajného rady a komořího Jana ze Šternberga a 
Johany Jozefy, dcery nejvyššího purkrabího Filipa hraběte Kolovrata Krakovského. An 
oba starší jeho bratří Jan a Jáchim dle příkladu otcova věnovali se stavu vojenskému, 
ustanoven jest Kašpar ještě co pachole pro stav duchovní, kdežto jej očekávalo rovněž 
časné zaopatření a čestné postavení. Již v 11. jeho roce toliž udělen jest mu na pří- 
mluvu císařovny Marie Teresie dle tehdejšího obyčeje od papeže Klimenla XIV. kano- 
nikát při německé kapitole ve Freisinku. Nedlouho na to obdržel hrabě Kašpar, ne- 
musiv ani otcovský důra opustiti, druhou podobnou probendu v Řezně. Až do svého 
18. roku vychováván a cvičen byl v duchu tehdejšího času od světských i duchovních 
učitelů, z nichž jmenovitě uvádíme francouzského abbé Lambina a jesuitu Jana Spalka. 
Již v těchto svých mládcneckých letech jevil hrabě Kašpar za příkladem obou svých, 
o 9 a 7 let starších, mnohostranně vzdělaných bratří, zvláštní zalíbení ve vědách pří- 
rodních, jmenovitě v lučbě a mineralogii, kteréžto vědy, počínajíce se toho času těšiti 
z rozsáhlejšího pěstování, braly nový, vyšší vzlet. 

Konečně v prosinci r. 1779 odebral se ISletý mladík prostředkováním ujce svého 
ministra hraběte Leopolda Kolovrata do Říma, aby tam v tak nazvaném coUegium ger- 
manicum dle povolání svého bohosloví studoval. Při všem přísném dohledu uměl si 
jemnocilný, pro vše, cokoliv se všeobecného vzdělání týkalo, zaujatý mladík opatřovati 
'čelnější plody tehdejší pěkné literatury německé, jako n. p. Gothovy Weitheis Leiden, 
které tenkráte v mode byly , což ovšem nebylo žádné přiměřené čtení pro mla- 



186 

dého bohoslovce; vedle loho však řílal s velikým Kalibením také spisy Winkelmannovy. 
Proto však nikoliv nezanedbával hrabě Kašpar bohoslovecká svá studia, tak že šťastně 
obstáv ve veřejné disputací v červnu 1782 řádný bčh jejich dokončit. Na to — an 
22Ictéinu jinochu nedostatek předepsaného sláří bránil skutečně vstoupili do Řezenské 
kapitoly — strávil nřkolik měsíců v čarokrásné Neapoli. Tam, jako dříve v Římě, s 
mladickou horlivostí použil hojně se mu naskytující příležitosti ke studování starého 
umění, k čemuž tam tolikerá výtečná díla proslulých umělců co pomůcky nalézal, i 
brousil a zešlechfoval tak svou krasochuf*). 

Z Itálie vrátil se hrabě Kašpar zase do Prahy do otcovského svého domu , od- 
kudž pak na čas odebral se do Radnic na panství rodičů svých, kdežto pod prakti- 
ckým návodem bratří Jirásků hlavně lesnictvím se zabýval. Mezi tím činil výlety do 
Uher, Rakous atd., až dosáhnuv r. 1785 předepsaného stáří uveden jest co skutečný 
kanovník do Řezenské biskupské kapitoly. V neillouhém čase jmenoval ho tehdejší 
biskup hrabě Torring dvorním a komorním radou, později předsedou zemského direk- 
toria, při čemž udělil mu probošiství u sv. Víla ve Freisinku, roku pak 1791 povýšil 
ho za tajného radu obou zmíněných biskupství, Frcisinského i Řezenského. 

Za příčinou svých rozličných ouředních prací byl hrabě Šternberg- vázán na stálý 
byt v Řezně, kdežto okolo r. 1795 blíže spřátelil se s vědecky neméně vysoce vzděla- 
ným rytířem Brayem, který se toho času za příčinou státnického řízení též v Řezně 
zdržoval. Ten znova vzbudil v něm od dětinství chované , v posledních však letech 
okolnostmi téměř udušené zalíbení v přírodiiictví , které nyní výhradně obrátilo 
se k botanice. K tomu konci dal se hrabě Šlcrnberg- od tamějších dvou zasloužilých 
znatelů rostlin, prof. Duvalla a Hoppe, důkladně v této vědě vyučovati. Při všestranném 
jeho vzdělání a zvláštní horlivosti přijala ho právě tehdáž v život vstoupivší botanická 
společnost v Řezně r. 1797 vším právem za spoluouda. I stal se hrabě Šternberg 
jedním z nejoučinlivějšich a nejzasloužilejších jejich členů, podporoval ji všemožně, 
rozmnožoval její knihovnu a botanickou zahradu a sám držel rozličné pozoru hodné vě- 
decké přednášky. 

Na jedné vědecké cestě do Vídně seznámil se r. 1S02 také osobně se slavným 
prof. Jaquinem starším a s drcm. Hostem, s nimiž pak až do jejich smrti nepře- 
stal vésti botanickou korrespondencí. 

Když polom hrabě Šternberg r. 1804—1805 za příčinou tehdejšího politického 
vyjednáváni jakožto tajný rada s kurfiršlem svým, arcibiskupem svobodným pánem 
z Dalberga, po několik měsíců v Paříži se zdržovati musel, ani v těchto jinak jej ba- 
vících okolnostech na vědu nezapomínaje, neopominul použili té příznivé příležitosti k 
seznámení se vedle Alex. z Humboldtu a hraběte R u m f o r ta i s tehdejšími koryfei 
mezi přírodozpylci francouzskými, jako byli Laplace, Berthollet, Cuvier, De- 
candolle, Lacepede, Desfontaine, Petit-Thouars, Ventenat aj., a ještě 
výše se v botanice vzdělával. Po svém návratu z Paříže do Řezná vzdálil se hrabě 



') Jak příjemný byl liraběti Kašparovi Šterubergovi ouen pobyt v Itálii, patruo jest z jedaolia 
místa jelio spisů (viz Beise durch Tyrol), kdežto po dvaceti letech píše takto : „Již dávno 
ozývalo se v dašl mé přán/, spatřili opět nivy Itálie, kdežto jsem trávil šfastné doi bezsta- 
rostného mládí a t. d. 



187 

Šternberg docela všeho veřejného řízeni, a použil dovolení od kmfiršla mu dané k vč- 
dccko-zábavnó ceslĎ přes Mnichov, Brixcn, Trident a Padovu do Benátek, na kteréž 
dobrým oučinkem jak v botanickém tak i v geologickém ohledu prozpytoval i pří- 
rotlnicky důležité vršiny Euganejské, slavné lázně Akanské (Aquae Apponieae), Monte 
grosso a Monte Summano i pamětihodné sopky Marranské. Také navštívil prírodnicky za- 
jímavé krajiny okolo Vicenzy, lomy a jeskyně Costozské, zajel do Verony*) vystou- 
pil na Monte Baldo, ohledal velikolepé jezero Gardanské, spustil se do bání Brettoni- 
ckých a vrátil se zase přes Révu, Mandolu a Bassano do tehdejší druhé své otOiny 
Řezná, veza s sebou více beden s rostlinami, kopaninami a palaeontologickými věcmi. 
RozUčné ty aesthetické, přírodnické a archeologické dojmy, které hrabě Šternberg na 
této krásné cestě pojal, obšírně popsal ve zvláštní knize (viz lit. C. 11.) způsobem, jak 
od tak všestranně vysoce vzdělaného muže očekávati se dá, velmi vábným a poučným. 
Jmenovitě praví hrabě Šternberg, že ne bez přemáhání odtrhl se od okouzlujících Be- 
nátek, kdežto oučelem cesty jeho nebyla města, nýbrž příroda. 

.V spravedlivém uznání Šternbergových již tehdáž neskrovných zásluh o botaniku 
dali hrabě František z Waldšteina a Pešfanský prof. Pavel Kitaibel jednomu 
v Uhřích nalezenému, krásnému novému druhu z rodu narcisek jméno „Sternbergia." 
Úplný popis druhu „Stcrnbergia colchiciflora W. K." nalézá se v Botanische Zeitung od 
téhož roku (sir. 113 — HT), a vyobrazení její pověšeno jest k čestné památce Stern- 
bergove v míslnoslech neženského spolku. 

V tuto dobu padají také některé menší, samostatné spisky (viz v liter. č. H., 
12., 14.) a nesčíslné žurnalistické články, jimiž šlechetný hrabě Šternberg osvědčoval 
své neúnavné studium přírody. Zároveň činil Šternberg, jehož zajímal přírodozpyt ve 
všech svých oborech, ve spolku s drem. J. G. Schacffcrem mnohé galvanické zkoušky 
při rozličných nemocech, jejichžto výsledky uveřejnil ve zvláštním spise (viz liter. č. 3.). 

Roku 1806 začal Šternberg pracovati o jednom ze svých nejvýtečnejších spisů, 
ozdobeném mnohými vyobrazeními, totiž Revisio Sa.\i fragar um (viz liter. č. 21). 
Pohříchu byla 23. dubna téhož roku, v onen pro Řezno tak nešťastný den, netoliko 
zahrada botanické společnosti, nýbrž i vlastní zahrada hraběte Šternberga, velmi sta- 
rostlivě pěstovaná, od nepřátelského oulokem ženoucího vojska z většího dílu zkažena, 
pil čemž litoval hrabě jmenovitě zkázu své sbírky živých lomikamenů, jichž veliký poče' 
vlastní rukou byl nasbíral na alpách Salcburských, Štýrských a Korutanských a v zahradě 
své pěstoval. K dotčenému dílu vyšlo po mnohých letech, totiž r. 1822, první (viz liter, 
č. 41.) a r. 1831 druhé (viz liter. č. 64) Supplementum Revisionis, v nichž 
obzvláště výtečný botanik Karel B. Presl (viz Živa č. 2.) podstatného měl oučasten- 
ství. Při hlavním díle, jak hrabě Šternberg sám v předmluvě vděčně uznává, podporo- 
vali jej mnozí z nejznamenitějších botaniků oné doby, z nichž jmenujeme tuto Decan- 
dolla, Desfon taina, Schrebera, Wildenowa, Mikana slarš., Schradera, 
Sprengla, dílem vědecky, dílem sdělováním druhů samých. 

Roku 1808 však stal se podstatný převrat v zevnitřních okolnostech našeho 
Kašpara Šternberga. Po smrti totiž staršího svého bratra Jáchima, pána na Radnicích 



*) Zajímavé mezi jiným jest pro telidejii slav palaeontologie (1804) povšecliné líčeui tak zvaných 
Ichtlijolithu a podíváni liodué sbírky těchto skameuělin hraběte Gazoly, která brzo na to 
odvezena jest do Paříže. 



188 

atd., který 18. října ttíhož roku následkem rheuinatické zimnice náhle mrtvicí poražen, 
v 53. roce svého věku neženat zemřel, zdédil hrabě Kašpar dle práva jeho statky. Ná- 
sledkem toho opustil brzo na to fiezno, které mu víceletý tam pobyt milým byl učinil, 
a vrátil se r. 1810 zase do Čech. Chtěltě budoucí život svůj posvětiti jediné Musám a 
rodné své vlasti, i zdržoval se od těch dob dílem v Praze dílem na statcích svých 
v učeném úkrytu. V témž roce založil co náhradu za své Řczenské sady s velikým ná- 
kladem v Březině na svrchu jmenovaném svém panství botanickou zahradu, v jejichžto 
velikolepých zahřévárnách a sklennících choval mnohou rostlinnou vzácnost (viz Enume- 
ratio plantarum horti et agri Brzezinensis. Pragae 1824). — Vedle toho ochotně pro- 
půjčil se k vůli obecnému prospěchu ke zřízení přírodnického kabinetu veškerých pan- 
ství kamerálních i k náboženskému fondu náležejících, jejž tehdejší c. k. administrátor 
státních statků r. 1814 v Praze založiti obmýšlel a který ovšem přispívati musel k lep- 
šímu poznání přírodnin oněch statků. Při této práci vydatně jej podporoval neúnavný 
rostlinozpytec p. F. M. Opiz. — Roku 1817 vydal hrabě Šternberg zajímavý spis, 
totiž popsání pamětihodných žcleznatých shluků, nalezených na panství Radnickém (viz 
liter. č. 27). 

O Šternbcrgově neobyčejně hluboké učenosti a klassickém vzdělání v oboru stře- 
dověké literatury botanické skvělé svědectví dává mezi jiným také jeho pojednání o byli- 
noznalství v Čechách (viz liter. č. 28). První oddělení tohoto od kr. české společnosti 
nauk vydaného díla obsahuje historicko-chronologický přelded pokroků botaniky v Če- 
chách od 14 — 17. století. Druhé oddělení podává velmi zajímavé kritické posouzení 
spisů o roslhnách, které v udané době v Čechách na světlo vyšly, á tu přede vším dů- 
kladností vyniká úvaha o vydáních Matthiola. Pojednání toto bylo prostředkováním 
našeho vclezasloužilého Ant. Puchmayera také do češtiny přeloženo (viz liter. č. 
34). Obzvláštní práci při tom dalo uvedení českých jmen rostlinných, jak se u Kri- 
stiána Prachatickéh o, uKlaú diá na, Černého, Hájka a jinde nalézají, na 
nyní běžná latinská jména dle soustavy Linnéovy, což vykonáno s obsáhlou soudností. 
Byt i ne všecka starší udání byla vysvětlena a náležitě objasněna, nicméně Sternberg 
mnoho učinil pro lepší poznání oněch někdy záhadných rostlin, což vděčně musí od nás 
býti uznáno jakožto pracný příspěvek k starší synonymice. Ovšem zasluhovalo by dle 
mínění našeho toto učené dílo dalšího pokračování o tom, co vykonáno v novější době. — 
Chvalné zmínky zasluhuje zde také Štcrnbergův botanicko-hislorický, v latině sepsaný 
spis Catalogus plantarum ad septem varias editiones co mmentario- 
rum Matthioli in Dios coride m. *) Ve spise tomto (viz liter. č. 39.) též uváděna 
jsou stará jména rostlin, užívaná od středověkých spisovatelů až do Matthiola, s pracným 
vynaložením obsáhlé učenosti na obyčejné nyní rody a druhy dle soustavy Linnéovy. 

(Pokračováni.) 



•) Nápadné jest, že dílo toto ani v Pražslié c. li. universitní kuiliovně ani v národním Museu se 
nenalézá. Také p. Palacký neuvádí je ve svém seznamu Sternbergových spisu (viz Ab- 
handl. der k. biihm. Ges. der VViss. fúnfte Folge Bd. II.) při jelio životopisu. 



189 

Drobnosti. 
Zkamenělé stromy v okolí Plzeňském. 
Ku předním úkolům Živy, ježto si sama stauovila, náleží také ten, aby obádala a ve známost 
uváděla přírodní zuamenitosti vlasti naší, pročež jí snad nevděk nebude, když jí také ctitelé její sdě- 
lovati budou, co se v okolí jejich znamenitélio nachází. K takovým přírodním znamenitostem mohou 
se též přičísti zkamenělé stromy, v okolí Plzeňském hojně se nalézající, o nichž dle geo^nostického 
pojednání pana Jo s efa Mikše*), k tomu konci ochotně mi sděleného, následující zprávu podávám'"). 
Zkamenělá dřeva nacházejí se sice v mnohých útvarech horních, u zvláštní však hojnosti a 
v poměrech pro zemézpyt důležitých v útvaru kamenného uhlí u Plzně. Útvar tento vyplňuje kotlinu 
skoro deset n™' obšírnou, podlouhle okrouhlou, jejíž největší délka od jihu k severu čelí. Pahorky 
uhelného pískovce dělí jiná rozličné doly, vespolek spojené zelenokamem, jenž byl zpodek břidlicový 
od východu k západu prorval a vrstvy hornin velmi nepravidelně promíchal, čímž se dobývání uhlí 
v útvaru Plzeňském mnohem obtížnějším a nejistějším stalo než jinde, tak že posud toliko sem tam 
na výstupu ložiska ulielná otevřena jsou. Od kamenouhelné kotliny Kadnické, východně ležící, as 
čtyry Dmile obsahující, jest oddělena Plzeňská površím silurickým od jihu k severu se táhnoucím, 
jehožto hřbet mezi oběma as na míli široký jest. Největší výšky dosahuje útvar Plzeňský severně 
za městem nad výšinou Lochotíuskou 1302 vid. střev, nad mořem, ješto největší výška útvaru Rad- 
nického 1422' nad mořem, tedy o 120' výše leží. Všecky vršiny útvaru Plzeňského složeny jsou 
z uhelného pískovce až na den vystupujícího, jehož sloh však velmi rozdílný jest. Zvláště důležitý jest 
pískovec I.ochotíuský, složený z hrubších i drobnějších zrn šedého křemene, kterážto bělo-hlinovitým 
a křemenitým vazem spojena jsou se zrny požloutlého živce až na píil palce velikými, často i s kou- 
lemi železuatky žluté barvenými, z kteréhožto kamene se ve velikých Lochotínskych lomech známé Pl- 
zeňské žernovy dělají. Pískovec ložím uhelným bližší jest drobnější a měkčí, s množstvím lupéukú hnědé 
slídy, která v předešlém skoro zcela zchází, pískovec pak hlavní část útvaru tohoto činící jest mnohem 
tvrdší, složen jsa hlavně ze zlomků křemeuitých, ztvrdlou hlínou vázaných. Mezi vrstvami v.šech pí- 
skovců těchto nalézá se tmavohnědá uhelná břidlice s otisky kapradí, Pecopteris nazvaného, a zploštěné 
kmeny po délce pravidelné pruhované, na nichž v.šak posud ani článků ani otisků pozorováno nebylo. 
Zvláštní však zuamenitosti nabývá kamenouhelný útvar Plzeňský množstvím zkřemenělých 
dřev v něm se nacházejících. Již půl hodiny za městem, na západním úbočí I.ochotínského površí 
v dominikánském lesíku, nalézají se v hořejších [vrstvách zlomky zkřemenělých dřev, z nichž jeden ve 
sbírce pana Mikše 14 palců délky a 6 palců tloušCky má. Kmen tento jest jako všecky v útvaru našem 
úplně zkřemenělý a na povrchu šedými Mátěmi křemene potažený, což vyvracuje mínění Brognlar- 
tovo, že všecka zkřemenělá dřeva hlatěmi pokrytá k útvaru hnědého uhlí náležejí. Největší a nejzna- 
menitější sklad zkřemenělých stromů jest pak u vsi Koliková, půl druhé hodiny od Plzně na severo- 
západ vzdálené. Zde běží na jih 1 na sever vodní strže, několik sáhů hluboké, jimiž svrchní vrstvy 
hornin proryty a ložiště zkamenělých stromů odkryto jest. Jsou to kmeny bez větví a kořenů, od 
dvou až přes dvacet střevíců dlouhé, od 12 — 36 palců v průměru, ležící vodorovně od východu 
k západu tři neb čtyry sáhy hluboko pod pískovcem ve vrstvě bílé, zažloutlé neb začervenalé hlíny 
kaolínorilé, z jakéž se podál vsi této kaolin pro dílny na porcelán připravuje. Hmota jejich jest 
veskrz docela zkřemenělá, v rohovec proměněná, na povrchu po dělu vlákna poněkud zvětralá, na 
příčním zlomu ale, vždy rovném, úplně stejná a hladká. Kůry se žádné stopy při nich nezachovalo, 
přece vsak určil Corda, že k sosnovitým náležely. V podobných okolnostech nalézají se zkamenělá 
dřeva u České Břízy, as dvě hodiny severně za Plzní, ač ne v takové hojnosti a velikosti^ jako u 

'} Pan Josef Mika, bývalý hopni dozorce u zvuínúlciio hrabélo Kašpara Sternborga, úd několika prírodovúdockých ípo- 
lečnoslí, nyní v Plzni usedlý, chová výtečnou geognostickou sbírku zvlášlo českých hornin a zkamenělin. 
") Co nejvděčněji budeme přijímati dopisy přirodoznalcu na venkově meškajících. Snažně vyzýváme tedy opci každého 
přítele přírody, aby nás dopisy svými poclili ráčil. Redakce. 



190 

Kotlkova. Kmeny zde posad nalezené jsou nejvýš čtyry střevíce dlouhé a 6 — 10 palcfi tlusté, nejvíce 
se podobají rozšlípaným polentiin vlákna rovného, velmi zřetelného, jako na polenech měkkého dříví, 
a často jako na těchto skrouceného. Jsou úplně zkřemenělé a na povrchu pokryty hlatěmi křemene, 
jako zlato se lesknoucími. Při některých nachází se také kúra, podobná kůře sosnovitých, ale v rudu 
hnědele proměněná. Drobnější zlomky zkřemeuělých dřev nacházejí se také na mnohých jiných mí- 
stech kamenouhelného útvaru Plzeňského, jako u Vísky, u Černína, na Borech v polích a v napla- 
veném písku v zakulacených kusech, jaspisu podobných, na nichž jen po rozlomn vlákno dřevní 
viděti jest. 

Znamenati hodno, že se v Radnickém útvaru uhelném žádných zkřemeuělých dřev nenachází, 
naproti tomu v Plzeňském žádných šupiuostromú (Lepidodendrou), jakéž se v Raduickém hojné na- 
lézají. Tyto stojí obyčejně přímo na ploše vrstvy horní, ješto zkřemenělé kmeny vždy rovnovážně 
leží, pročež se podobá, že ony tam rostly kde se nalézají, tyto pak na nynější místa sva připlaveny 
byly, dlouhým ležením v křemeníte vodě zkřemeněly a na dně bývalých vod 'těchto v bahně a písku 
pohřbeny jsou. Kdy a odkud připlaveny, kde své kořeny zůstavily, jakou silou přelámány byly — to 
nám snad Živa oznámiti může. Dr. F. J. Smetana. 



Výjecy ze života ZiVtřat. 
(Dokončení.) 

V stejné míře, v jaké slouží člověku pes schopnostmi svými, uml jich také na svon ruku 
používati k vlastnímu prospěchu, obyčpjuě způsobem šibalským, který však n toho, s jehož škodou se 
to děje, vzbuzuje více dobromyslné usmání se chytrosti zvířecí, nežli popuzující hněv na zločinného 
škůdce. Vy sobě vyjdete za bránu na procházka, tu se k vám přidruží pěkný mladý pes stavěči, 
lichotí se k vám a již se vás živou věcí nechce spustiti. Vy nejinak se domníváte, nežli že chudák 
ztratil svého pána a že nyní obětuje své služby vám, který jste se mu nějak obzvláště musel za- 
líbiti. To vám arci lahodí a vy již napřed se těšíte z té nové akkvisici, slyšíte v duchu, kterak 
přátelé vaši vynášejí krásu toho zvířete, ba předzvídáte rozličné umělé kousky, s kterými se snad pes 
k milému překvapeni vašemu vytasí. On skutečně co nevidět překvapí vás kouskem neočekávaným. 
Jest parno, vám práhne v ústech, i vejdete do hostinské zahrady, abyste se ovlažil. Tot se rozumí, 
že pes jako věrný průvodce se vás nespouští. Možná, že snad úmysl váš uhodl již dříve, když se 
k vám přidružil. Přinesou vám láhev piva, ale k tomu potřebí dříve něco na zub. Vy si dáte 
uěco k snědku, zatím ale usadil se nový druh váš vedle vás a upřenýma očima se na nás dívá 1 
každé hnuti vaše pozoruje. Jedna zdvořilost požaduje druhou, při nejmenším musíte mu koupiti 
housku, snad i uzený klobás propter majorem captationem benevolentiae. Váš dar jest vděčně přijat 
a bez velikých okolků vyplněno jeho určení. Zahraje hudba, vás poutají blahozvnčné tóny ; dobrý 
známý přistoupí k vám tázaje se, uezuáte-li onu sličnou dámu, která se tamto prochází; to ano 
ještě vytrhuje vás, že na chvíli pozapomenete ua svou čtvernohou akkvisici. Vypil jste a platíte, 
tu si zpomenete na psa, ale toho zde není. Snad někam odběhl dle psovského obyčeje, 1 čekáte 
chvíli, zdali se vrátí. Rád byste naň zavolal, on ale na neštěstí zapomněl vám pověděti své jméno, 
a vy jste odkázán na pouhé hvízdání, což ovšem se může týkati každého psa tu v zahradě. .Váš pes 
nevrací se, vy vstanete a Jdete jej hledat; vše nadarmo, nikde o něm ani počlchu. Vy se tážete 
sklepníka, zdali tu někde nespatřil takového a takového psa, sklepník se potuteluě usměje a táže se 
vás, jak se ten pes jmenuje. Vy jste v patrné nesnázi a musíte s barvou ven. Tu vám sklepník 
řekne, že byste se po něm darmo sháněl; jest prý to ze sousední vinice Apollo, který již více lidi 
podobným způsobem za blázny měl. Vy stojíte jako zahanbený žák a zlobíte se — jenom na sebe 
samého , že jste se dal tak lehkověrně oklamati čtvernohému šibalu. Kdož by se také mohl hněvati 
ua tak prohnané zvíře! 

Jaký zloděj jest pes, o tom umějí kuchařky mnoho vypravovat. Jednoho obzvláště obratného 
zloděje z té rodiny znal jsem v Praze před více lety. Muozl zajisté z osobních známých a přátel 



191 

mých budoa se pamatovati ua jistou hospůJku v Starém UnsteUě, kdežto v letecli I83t — 1836 
bý?ala večer valuá schůzka mladších vlastenců. Při tom zajisté hudou se pamatovati také na sta- 
rého, kulhavého, polo-hlucliého a slepého psa, tak zvauého tygra, který hy\ velmi prichjlný k naší 
spole(;nosti, poněvadž se u ní priživoval. Dle vyznání domácí dcery, již valně dospělé, byl starší 
než ona, 1 měl tedy při nejmenším 20 let. S podivením pozorovali jednoho času domácí lidé. kteří 
jinak o staré zmrzačelé zvíře málo dbali, že vždy o dvanácté hodině polední pes z doma odchází a 
pokaždé za nějakou chvíli s jitrnicí se vraci. Aby tu věc vyzpytovai , šel za ním jednou pán 
jeho. Pes ubíral se do dlouhé střídy až k domu u Červeného raka nazvanému, kdežto v průjezdu 
sedala žena prodávající jitrnice. Za sebou vařila si na uhlí skrovný oběd. Pes posadil se naproti 
ní přes ulici k druhému domu, i nespustil s ní oči. Po malé chvilce obrátí se jltrničkářka, aby 
přihlldla k hrnci, v něražto vařila se její polévka. Tu starý čtvernohý zloděj přikuUiá se k jejímu 
krámu, popadne opatrně jednu jitrnici a krade se s ni pryč těsně při zdi , aby snad okradená 
ohlédnouc se jej hned nepozorovala. Tento manévr provozoval starý hrubě zmrzačený pes po dosti 
dlouhý čas, nežli při něm byl vyčíhán, důkaz to, že síla jeho ducha daleko převyšovíla sily tělesní. 

Než podobných příkladů jest hojnost, ve kterých jeví se dosti neobyčejná lest psů ke spáchání 
krádeže; mnohem výše však musíme tuto lest klásti, použito-li jí k tomu, aby zloděj zůstal nevy- 
zrazen. Takový příklad vypravuje Wegener *) o psu, který chodil krást do špižíren neopatřených 
zámkem, než toliko závorou, kterou prý za sebou vždy zase zastrčil. Týž pes prý sundával pokličky 
s krajáčů s mlíkem, kteréžto když vymlsal, opět krajáč pokličkou přikryl. 

Tito příkladové chytrosti patrně svědči o samostatné, volné činnosti ducha, nikterak se ne- 
dajíce vyložili slepým, vrozeným pudem, jakýmžto někteří rádi by vysvětlili veškeré jednání zvířat. 
Ještě však patrněji svědčí o této svobodné činnosti ducha převrácená jednáni, jakáž druhdy spatřu- 
jeme pří zvířatech, a rozličné jejich omyly. Pud zajisté jest neomylný, jinak nebyl by nic pláten; 
kde tedy zvíře se mýlí aneb jinak převráceně jedná , činí tak vučihledě z rozumného uvážení , které 
jo však v tom případu klame. 

Uvedu toho jeden zajímavý příklad, jímž spolu ukončím tuto řadu anekdot. 

Roku 1837 trávil jsem v letě několik neděl na zámku Peruckém u pana hraběte Františka 
Thuua, nynějšího ministeriálního rady. Hrabě měl oblíbeného psa Hektora, plemene tak zvaného 
uovofundlandskóho, který mimochodem řečeno měl tu podivnou zvláštnost na sobe, že každé oko 
bylo jiné barvy. Heklor byl pes velmi čiperný a snadno vše pochopoval. Několikráte vzali jsme 
ho s sebou na honbu, kdežto nám velmi správně konal všecky služby mysliveckého psa, a jmenovitě 
zastřelenou zvěř ochotně přinášel. Pro rozmanitost zábavy dal hrabě zříditi nedaleko tak nazvané 
Lázně střelnici, a jednou v neděli vybrali jsme se tam u vělší společnosti hraběcích liřadníků. 
Hektor byl jako vždy náš věrný průvodčí. Vida, že se tu zachází s ručnicemi, myslil nepochybně, 
že se bude provozovat nějaký zvláštní způsob lovu, i byl tedy velmi pozorný a pln ochoty. S ne- 
trpělivostí čekal na první výstřel, a jak mile padla rána, hnal se podle zvyku svého ku předu hledat 
zastřelenou zvěř. Když však ničeho nenalezl, ano na místě zvěře spatřil muže u terče dělat po- 
divně posuňky, a my k tomu ke všemu nazpět jej volali, vrátil se k nám patrně pomaten. Padla 
druhá rána a předešlý výjev se opakoval. Hektor běžel pro zvěř a jako prvé byl nazpět zavolán. 
Tu bylo s podivením patřili na pomatené zvíře. Pes počal se na celém těle třásti, dal se do 
žalostného vytí, vzal ocas mezi uohy, zalezl pod stůl a tam sobě vyhrabal v písku hlubokou jámu, 
tak že celý se v ní skryl. Celá společnost v největším podivení hleděla na toto neobyčejné jednáni 
zvířete jinak tak rozumného. Zatím šlo střílení do terče před se, ale Hektor nevylezl ze své skrýše, 
nepřestal se strachem třásti a chvílemi ouzkostuě skučeli. Teprv když jsme se na večer k odchodu 
chystali, a on soudil, že se dále stříleti nebude, vylezl z podstolí a patrně od veliké ouzkostl vy- 



■) Das Lcben der Thiero. Bilder tmd Erzalilungcn voii Friedrich Wcgcncr. Lci[iziř, VorlatfsbuoliIianJiung von J. E. 
Weber 18S1, sir. 115. 



192 

svobozea zase se obveselil » s námi šel. Navštívili jsme pak ještě jednou střelnici, ku kteréž nás 
Ilektor jenom s nechuti doprovázel, a jak mile jsme byli na místě, tu hned vyhledal svůj předešlý 
pelech, jejž po celý čas, co střelba trvala, více neopustil, jakkoliv jsme ho ven lákali. Tenkráte 
však již nechvěl se tak velice a choval se tiše. 

Zdaliž nejednal tento pes docela jako člověk, který též děsivá se věcí jemu nepochopitelných ? 
Hektor znal totiž oučinek střelby jenom z honby, a tam viděl její praktičnost u porážení zvěře; 
jak mile se však bouchalo bez výsledku, na kterýž byl zvyklý, nemohl psovský jeho rozum pochopiti, 
k jakému oučelu se to děje, a odtud jeho ouzkost. 



J e I e 71. 
(Pokračování.) 

Silný jelen má silný, slabý jelen má slabý hlas. Jeleni a íaně vydávají několik velmi hla- 
sitých, krátkých bečivých tónů, když mají před sebou nebezpečné předměty, které ve vzdálenosti 
dobře zpozorovati nemohou. Takové zvuky nazývají myslivci bekání (Schrecken oder Schmalen). 
Laně svolávají mladé slabým lkavým (stonavým) tónem, který se nedá popsati. 

Jeleni se brání parohy a snaží se svého nepřítele napíchnouti (forkeln, spiessen). Chtěji-Ii 
před sebou hnáti v tlupě (honfu, Rudel) laně neb jiné jeleny, tedy snaží se to vykonati slabým tlu- 
čením parohů. Laně, paličkáři a jeleni bez parohů mlátí a dupají předními běhy dravce, kteři jim 
neb mladým uškoditi chtějí. Také se již přihodilo, že se krotký jelen na zadní běhy postavil a 
předními běhy na lidi dorážel. To činí také šmolky (Schmalthiere) a kolouši na svobodě. Taková 
hra se nazývá zahrávání, žertování (scherzen, frangen). Jelenům, kteří jsou v říji neb kteří jsou 
postřeleni, nesmí se věřiti. Oni jsou v tom stavn lidem a psům nebezpečni. Kdo se chce uškození 
vyhnouti, tedy ať se schová za tlustý strom. Veliká (vysoká) zvěř má výborný zrak, sluch a čich. 
Ona přebývá v lesích a hlavně v huštinách lesních, miluje veliké horské lesy, a raději se zdržuje 
v listnatém než v jehličím (černém) lese. Paličkáři štítí se huštin a slabého týčí (Stangenholz). 
Záhy ráno táhne veliká zvěř do lesa, a když to může býti, složí se (thut sich nieder) vždy na vý- 
šinách, směřujíc hlavou do údolí, a tam zůstane pokojně až do večera ležet, uedonutí-li ji hlad, 
mušky, silný d隣 neb chut ke káleni neb k brodění k časnějšímu vylomení (Aufsteheu). 

K večeru, obyčejně před západem slunce, táhne v huštinách na místa travou obrostlá a v sou- 
mraku vychází do mlazin (junge Schláge), na lučiny a na pole a tam se v noci paství (áset). Po 
napastvení táhne při svitáni zase do lesa. Potřebuje-li mnoho času k vyhledáváni pastvy, tedy táhne 
teprva při světle ráno na své stanoviště. To činí často v zimě a z jara, kde je nouze o pastva 
(Geass). V letě a v podzimku se zvěř brzo nasytí, pročež se tak dlouho na pastvě nezdrží, nýbrž 
táhne na své lesní stanoviště, než se rozední. Obyčejně vede nejstarší laň celou tlupu (houf), a člo- 
věk musí se obdivovati veliké opatrnosti, kterou čelní zvíře (Kopfthier) při vedení zvěře na jevo 
dává. Domnívá-li se prurodnice ustavičným větřením (VViuden), nasloucháním a okolo sebe hleděním, 
že je dostatečná bezpečnost, tedy následuje ji ostatní tlupa bez podezřeni, když táhne zvěř důvěrně 
z lesa nebo do lesa (vertraut vom, oder zu Holz). Obyčejně jde za každou laní jeji kolouch neb 
šmolka, a pozadu jdou jeleni, kteři se docela spoléhají na vedeni čelního zvířete. Málokdy ale na- 
cházejí se v tahové tlupě silni jeleni. Obyčejně milují společnost ženského pohlaví v každém počasí 
špičáci, vidláci a šestáci. Silnější jeleni nacházejí se mimo říje ve zvláštních tlupách, a obcují v přá- 
telství až do měsíce srpna, v kterémžto čase se pud pohlavní vzbuzuje. Jeleni se pak rozejdou 
a teprv po říji se zase spolčí. Ačlioliv veliká zvěř rozsáhlé, vysoké, lesnaté a skalnaté horské 
krajiny velice miluje, přec je opouští, když nastane zima, a táhne do teplejších předvrší a do hájů. 
Odtud navštěvuje v noci a někdy také za dne sousední polnosti a mladé zimní osení, které umí 
také pod sněhem vyhledati. (Pokračování.) 

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Karlově iilici č. 188 v Praze. 



ŽIVA. 



CAS0PI8 PRIRODIVICKY. 

Redaktorové : Prof. Dr. Jan Purkyně a Jan Krejcí. 
Čislo 7. červenec 1853. 

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletné 
43 kr. siř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., půUetuě 1 zl. 30 kr. Předplacení přijímá se v 
kanceláři p. J. V.D. Jos. Fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak.u donioruíka v mn.sejním domě, 
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půUetně 12 kr. stř. 

Místopis Čili topologie smyslil vůbec. 

Sepsal prof. Dr. J Purkyně. 

Všechny smysly člověka slouží více ménĎ k tomu, aby se poznání vnějších po- 
měrů v prostoru zprostředkovalo. V nejdokonalejší míře zastává tiřad tento, jak vůbec 
známo, zrak a chmat. 

Smysly těmito poznáváme a ustanovujeme místnosti v prostoru, v nichž se před- 
měty našeho poznání vyskytují nebo od nichž a ku kterýmž se pohybují. 

Tím piicházíme k místopisu objektivního prostoru, jejžto pak bud íistě 
mathemalicky, bud s upotřebením při skoumání přírody vzdělávati můžeme. 

O tomto způsobu místopisu smyslů nemůže zde řeči býti. My nyní zřetel svůj 
obmezííne více na onen prostor, který u vnitř v naší ústrojnosti se nalézá, smyslné dojmy 
přijímá, a jakožto vnitřní, subjektivní prostor považovati se může. 

Tento subjektivní, vnitřní prostor jest základem a podmínkou každého poznání 
objektivního, vnějšího prostoru, neboť pi'icházíme ku poznání tomuto jenom tím, že v obraz- 
nosti vnitřní prostor svůj od mísla k místu stavíme a rozkládáme, ku kterémuž oučelu 
ovšem samovolného pohybování celého těla a pohybů jednotlivých ústrojů potřebí jest. 

Zevnitřní ústroj kožní jest nejpřiměřenější ke skoumání topologie subjektivního 
prostoru, nebof tvoří základ a hlavní stanovisko jeho. Z ohledu tohoto obereme si tedy 
v příštím článku smysl kožní za hlavní předmět svého výkladu, podotýkajíce v nynějším 
článku o smyslech ostatních jenom zkrátka to, co jest nejdůležitějšího. 

I. Ačkoliv zrak hlavně objektivním prostorovým smyslem jest a do nekonečna 
zasahovati se zdá, jest předce subjektivní okraj jeho velmi malý, jmenovitě v porovnání 
se smyslem kožním. Prostor tohoto obnáší u člověka v průměru 15 čtverečných stop, 
prostor zraku ale v lidském oku, počítajíc obě retiny (síťkové blánky), asi jenom 3 čtve- 
reční palce. Pocity zrakové nejslaběji objevují schopnost , zvýšiti se sesilněným ner- 
vovým citem v pocity subjektivní, a dají se tedy nejsnadněji do neurčitého vnějšího pro- 
storu přenesli , ačkoliv zevrubnější jich rozestavení v prostoru teprva nápomocnými 
pohyby chmatových ústrojů se ustanovuje. 

Snaha smyslu zrakového, pocity zrakové v objektivní prostor přenésti, jest vždy 

13 



194 

tak silná a rozhodně činná, že i pocity, které se z jiných důvodů jakožto subjektivní 
objevují, předce vždy jakožto objektivní názory představuje. To platí jmenovitě o žil- 
natém obraze, který jakožto krásná rozvětvenina na rudohnědé půdě tmavého pokoje se 
spatřuje, když kolem oční osy plamen světla povolně točíme ; totéž platí o rozlič- 
ných jiných obrazech, tlačením oka povstávajících, též o místě, kde nerv zrakový do 
oka vstupuje, jež bud negativně poznati můžeme nedostatkem viditelnosti u Mariotovy 
zkoušky, dílem positivně při galvanickém světlém obraze. Tyto zkoušky, a ještě ně- 
kolik jiných podávají nám již dostatečné látky , abychom se v subjektivním prostoru 
tohoto smyslu poohlídnouti a na základu toho subjektivní topologii jeho sestaviti mohli. 

II. Sluch objevuje ve své povaze již více subjektivní ráz. Zvuky, hlasy a tóny 
vzbuzují pocit zvláštním způsobem, při silnějším oučinkování zaujímají snadno celou 
hlavu, tak že se takřka úsudek o jejich objektivnosti docela potlačí ; při zvýšené nebo 
chorobné citlivosti , nebo při oučinkování ještě silnějšími stanou se i bolestnými. V 
prostoře dají se jenom jednotlivě a porůznu pochopiti, anat pozornost hned u toho, 
hned u onoho předmětu se zastavuje, nejsouc schopna několik dojmů současně stejnou 
silou pojmouti ; na nejvýše oučinkuje svět prostorový jako návalem na sluch, a jenom 
velmi nesnadno může se jasnost a určitost do jednotlivostí uvésti a všechno do určitého 
prostoru umístiti, jak se to rozhodně při zraku stává. Citlivá blána čidla sluchového 
jest labyrintický závitek hluboce zapuštěný do kosli, nemáf pohyblivosti oka, jehož po- 
měry ke vnějšímu prostoru se ustáliti nebo změniti mohou, na nejvýše naznačují po- 
lokruhové průchody a závitky ulity tuto vzájemnost. Můžeme tedy jenom velmi neurčitě 
směr udati, odkud zvuk přichází. Zá to můžeme ale dobře rozeznati, zaměslnává-li zvuk 
pravé nebo levé ucho, je-li v jednom nebo v druhém silnější, zbuzuje-li v jednom nebo 
druhém bolestnější nebo příjemnější pocity. A tím zdá se, že jest všechno naznačeno, 
co se o subjektivní topologii sluchu říci dá. Nicméně mohou se při jisté cvičenosti 
pozorovati subjektivní zvuky u vnitř v uchu se objevující, zvláště pak jemné zvuky, jako 
n. p. tepání kapesných hodinek, jejichž rhythmický zvuk u vnitř lebky brzo na záhlaví, 
brzo na temeně, brzo na čele pozorovati můžeme. Ještě nápadněji objevuje se to při 
znění vlastního hlasu a jiných zvuků, jimiž se kostěné části lebky otřásají. 

III. Čich jest s ohledem na topologii jak subjektivní tak i objektivní též velmi 
obmezen. Pojímáme sice prostornost zápachu, pohybujeme-li se ve vzduchu, zápachem 
naplněným, poznáváme dle síly též blízkost nebo vzdálenost, jakož i obracíme-li se 
v místo, odkud zápach vychází. Jsou i zvířata (čelci psů), kterážto mohou zápachu 
používali co stopy a všechny jeho spletené stezky pronásledovali. To plalí s ohledem 
na topologii objektivní. Subjektivní topologie zdá se býti obmezena jedině na dvě 
místnosti, a i v těch dá se pocit jenom nesnadně rozeznati. Jest to pravá a levá du- 
tina nosní. Často, buď vrozením, buď nemocí jest pouze jedna dutina citlivá, což se 
obyčejně ani nepozoruje. Ostatně dotírá na nás subjektivní povaha zápachu dosti silně, 
an se s ní spojuje pocit příjemnosti nebo nepříjemnosti ; též jest obyčejně hmotný základ 
zápachu neviditelný anebo nedá se tak snadno od viditelných předmětů odvozovati. 
Tento subjektivní ráz jest příčinou, že při silnějším zápachu, který celou nervovou sou- 
stavu zaujímá, na objektivní poměry jeho docela zapomínáme a zdánlivě jenom co sub- 
jektivní pocity je pozorujeme, při čemž ovšem na vnitřek čidla čichového, jakožto sídla 
jejich; je vztahujeme. Dvojilost čidla čichového můžeme ostatně velmi patrně zkouškou 



195 

dokázati. Vezmeme-li dvě skleněné trubky, asi 2"' v otvoru mající, přiložíme-li je s 
dobře přilehající násadkou k oběma otvorům nosním, a zasadíme-li drulié konce jejich do 
láhviCek s rozličnými zapáchajícími látkami, můžeme pak velmi dobře rozeznali jich 
zápach jak v pravé, tak i v levé dirce nosní, ale v rozličných dobách. 

Jiné již rozšířenější subjektivní umístění čichu objevuje se, vezmeme-li ohled na 
soucit jiných míst v těle, který se zvláštními nebo silnými zápachy v jistých místech 
nervové soustavy někdy vzbuzuje, jako n. p. kyselinou octovou a jinými těkavými kyse- 
linami, rozličnou trstí (aether), lihem, aetherickými oleji, čpavkem (Ammoniak), křenem 
atd. V takovýchto okolnostech vzbuzují se slabší nebo silnější pocity v lebce, v žaludku, 
u srdce a na jiných místech, a bývají nerozlučně spojeny se zápachem je vzbuzujícím, 
pročež obyčejně též jenom o příjemném zápachu, čili o vůni, a o nepříjemném, čili o 
smradu, řeč bývá. Tento způsob topologie náleží ale vlastně již k tak nazvanému citu 
obecnému, pročež později ještě se k tomuto předmětu vrátíme. 

IV. Více zajímavosti a širšího podkladu objevuje topologie chuti. Jazyk sám 
jest opatřen nejjemnějším ohmatem, tak že v tom ohledu i konce prstů převyšuje, tím 
umožní se poznání tvaru a nejmenších prostorných poměrů potravy v hubě rozkusované, 
tím přivádí se na náležitá místa mezi zuby a obdrží podobu přiměřenou, aby do jícnu 
vklouznouti mohla. Taktéž určitý jest subjektivní místopis pocitů chuti. Rozeznáváme na 
rozšířeninách slizké blány na jazyku, hrdle a jícnu dle stupně a povahy chuti rozličné 
pocity. Střední část hořejší plochy jazykové nemá žádné cillivosti pro chuť a hodí se 
ledy nejlépe k tomu, aby na tom míslě lékař bez zbuzení ošklivosti prstem teplotu ja- 
zyku skoumal. Špička jazyka rozeznává určitě sladké, kyselé, solné, nemůže ale roze- 
znati hořké. Na dolejší ploše jazyka pojímá část mezi špičkou a svazem sotva urči- 
telné pocity chuti, tyto se objevují teprva dále k prostředku a více do zadu, zbuzujíce 
slabé, ale všech způsobů chuti schopné city. To samé platí o postranných krajích ja- 
zyka, jakož i o pásmu, které se k hořejší ploše rozšiřuje. Silnější a rozhodnější jest 
chuf blíž u kořene jazykového, v sousedství malých valem obstoupených bradavek, kde 
patrně hlavní sídlo chuti se nalézá. Tam povstávají všechny způsoby chuti, zvláště 
hořké , solné , kovové, jakož i jemnější rozdíly rostlinných i masitých jídel co nej- 
určitěji a nejpronikavěji. Jistý stupeň citlivosti pro všechny způsoby chuti objevuje 
se též na obloucích patrových , na dolejší ploše měkkého patra, pak na čípku a na 
zadní stěně hrdelní dutiny, hořejší strana měkkého patra ale, k nosní dutině obrácená, 
a celé tvrdé patro nemají žádné čitelnosti pro chuf. Jak známo, jsou s pocity chut- 
nými též nejúžeji spojeny pocity libosti a nelibosti. Tof se vztahuje zvláště na nej- 
zadnější část kořene jazykového. Tam se nalczá také místo (a nikoliv na měkkém 
patru nebo na čípku, jak se nepravě udává), kde se mechanickým třením prstem vrhnutí 
zbuditi může. Mluvilo-li se o chuti pysků, vnitřní strany tváří, zubového masa, platí to 
jenom o rozličných pocitech pálení při rostlinných ostrých nebo pryskyřových látkách, 
lihovinách, alkaliích, při chladící nebo stahující chuti, což vše vlastně jenom způsoby 
všeobecného citu představuje, nebot citlivosti pro pravou chuf nemají ona místa. 

Ty samé pocity spojují se ale také s pocity chuti na místech napřed podotknutých. 
Zuby mají velmi jemný chmat a cit pro teplo, ale ani stopy čitelnosti pro chuf. Tak 
nazvané otupení neb trnutí zubů, n. p. po snědení kyselých jablek, jmenuje se takto 
velmi nepravě; nebot pochází vlastně od zostření sklenného povrchu zubů óučinková- 
níni kyselin, o čemž se snadno pomocí drobnohledu přesvědčiti můžeme. Skoumáme-li 

13* 



196 

totiž pod drobnohledem tenký, hladce ubroušený úHzck sklenfiné lálky, objeví se nám 
plocha jeho docela hladká, položíme-li jej ale na chvilku do rozředéná kyseliny solní 
nebo dusíkové a vymejeme-li jej pak ve vodě, spatříme pod drobnohledem, že plocha jest 
vyhlodiina jako pilníček. Kdybychom dva pilníky o sebe třeli, nalezli bychom ovšem 
velkého odporu, který by se ale po nějakém Čase , až by nerovnosti se otřely, zase 
zlralil. To samé platí také o zubech. 

Že se chutí také mimo své vnilřní místnosti, v objektivním prostoru, podoba a 
poměry místní ustanoviti dají, míiže se snadno dokázati. Vyřýsujeme-li na skleněnou 
desku roztokem cukrovým dosti hustým, ostatně ale neviditelným, několik figur, můžeme 
je pak jazykem ve všech jejich poměrech vychutnati. To samé dělají děti, když z pa- 
píru, na němž cukrovinky přilepeny byly, sladká místa vylizují, při čemž jazykem snadno 
obrysy cukrových nákresů rozeznávají. Další vyvedení takových zkoušek, k p. přile- 
pením rozličně chutnajících neviditelných nákresů, zavedlo by ale brzo do rozličných 
obtížnosti ; an by vyschlý jazyk dílem docela nic nechutnal, dílem všude pro chuf stej- 
nou chápavost nejevil, dílem pocity jisté delší čas podržel, tak že by se .jiné zakryly nebo 
zatemnily. Však to budiž zde jenom mimochodem a jako v polovičném žertu prohozeno. 

(DokoDČeuí.) 



Liška. 

z ůásti dle M a s i u s a. 

Mrak se trhá a přehání, z košatých korun lesních stromů setřásá podvečerní 
vánek vlažné krůpěje, a z vzřesové mýtiny vystupuje čerstvý, kořenný zápach do povětří. 
V plné kráse ozařuje opět západní slunce luh i háj. Ve všech koutech, v každém br- 
lohu hýbá a chumelí se to, komáři započínají opět své vířné tance, mravenci vylézají 
ze svých skrýší poopravit poplavené silnice, pěnkava jásá opět s temena buku, zajíc 
vyvádí kotrmelce a též liška cítí v žilách příjemné pohrávání. Hle tam číhá mezi kořeny 
starého dubu. Tichost a bezpečnost rozkládá se po celém okolí, a radostně oddychuje 
si celá příroda po občerstvující lázni. Skokem stojí ferina lišák přede dveřmi doupěte 
svého, led jej spatřujeme dokonale v celé postavě. Jak zde stojí ? lak pohodlně po 
pansku, tak pln vědomí svého stavu ! Prvním pohledem pozná se, že nekoluje v něm 
sprostácká krev vlka nebo skopce, stojit zde před námi co uhlazený dvořenín, co nej- 
prohnanější dobrodruh. Hlava jeho jest dokonalým vzorem hlavy chylrácké. Čelo vodo- 
rovné s kůží ztuha přilehající, chytře hladkou, zdánlivá to tabula rasa, na níž však 
Istný rozpočet své vrásky mžikem rozkládá a zase vyrovnává. Ucho, ostře přikrojcno, 
bedlivě sbírá vlny povětrné, ani nejmenší šustot neuchází sluchu jeho. A jaký to nos ! 
Jaká to lest a půvabnost, jaká to ironie spočívá v této jemné táhlé špičce I Nezdá-li se 
pak, jakoby tisíce neviditelných tykadel odtud vycházelo, jakoby nevyrovnaně šibalská, 
nikdy nerozpačilá mysl geniálního feriny zde své sídlo měla ? Jest to nos dokonalého 
diplomata. Ale i nejzajímavější obličej ztrácí všechen půvab bez očí. Krásné pravé 
není liščí oko. Pozná se v něm hned noční šelma, ležif šikmo, napolo v jamce oční 
ukryto, barva jeho mění se ze šedého do zelena, zřetelnice sužuje se ve dne v úzkon 
Cáru, nemáf ani jaré čerstvosti oka srnčího, ani magnetický lesk oka kočičího, ale předc 
pinohem více osobního rázu, nežli kterékoliv jiné oko. Teď. se kloní v ponížené od- 



197 

danosti k zemi, lecf se ohlíží nevinně a (lětinní , leď zalinívá úslipný úsmfich okolo 
víček, a teď vystřeluje z niho ohnivý pohled, oslrý a jedovatý, jako uštknutí zmije. 
Vlhké v nenasyceném chtěni, plamenné v neobmezeném vzteku, vyjící v přítulné lásce 
ukrývá v sobě celý svět vášní a Islí, a jest, snad proto nejvýraznějším okem v celém 
zvířectvu. 

Všechny ostatní části obličeje a celého těla souhlasí s tímto obrazem. Huba 
otvírá se široce, nebof liška jest dravcem , sporé tuhé vousy obstupují hořejší pysk, 
pysky samy jsou jemně vykrojeny a zavřeny, poukazujíce na sílu a uzavřenost povahy. 
Otevrou-Ii se ale, pak cení se ostře a klikatě zuby, které nic živého nepouštějí, nebo vy- 
skakuje z ust polozloslně, jioloúšlipně chraplivý štěkot. Stihlé tělo nesou rychlé nohy 
liše a skoro bez stopy po půdě, a statně zdobí je ohon, pod nímž se ukrývá čpavý 
měšec, jediná to útěcha někdy v úzkostech jeho. Jemně bílý náprsník nosí na prsou, 
kožich ale skví se zlatě a rudě, hustější v zimě, lehčí v letě. 

Tak tedy číhá a leze ferina lišák, padává a uhýbá se, jest opatrný a trpělivý, 
vytrvalý a obratný, vždy odhodlaný: mistr v tisícerém umění, neznaboh bez mnoha řeči, 
podvodník plný ducha, Próteus v ctnosti a hříchu, jejž zároveň milovali a nenáviděti 
musíme. Taková geniální hlava zvířecí nedá se lak snadno jenom několika slovy od- 
býti, život a osudy lišky požadují celou Odysseu. A ta se mu pěla. V batavských ní- 
žinách povstala nejdříve ona nevyrovnaná báseň o ferinovi našem, kterouž se v době 
trýzní nesmrtelný básník Fausta obíral a která též jednomu z našich nejdůmyslnějších 
mužů látku k půvabnému zpěvu podala, geniálnímu pak Kaulbachovi předmět k pře- 
skvoslným illustracem. Kdo si chce zábavnou chvíli zjednati, ať se obírá podotknutými 
listy, my ale vrafme se nazpět k své lišce, která dosavad před brholem u dubu stojí. 

Zdá se, že chce podvečer v příjemném odpočívání prozaháleti. Mezi tím objeví 
se vedle lišky páreček lišáčků. Chytře pohlížejí kolem sebe, kladou se do slunce a za 
krátko počínají rozličné kratochvíle. Nejmladší synáček jest poněkud ještě neobratný ; 
chytá kobylky a brouky, otrhává jim křídla, nechává je pokulhávali, počenichává si na 
nich, až je konečně odhodí a několik hloupých skoků a kotrmelců vyvede. Starý se 
právě na něj nedívá. Oči jeho jsou obráceny k oběma druhým nadějeplným hochům, 
v nicbžto otcovské nadáni s potěšením opět se poznává. Dočichali se liché pozorné 
myšky v díře, vyhrabali a chýlili ji. S rozpuslilostí svévolnou ji dohazují ted jeden 
druhému, štípají ubohou tu a zde, až se konečně hračky nabaží a nejmladšímu ji pře- 
pustí. Však nyní pouštějí se do vyhledávání hnízda, ze zálohy přepadávají hladkozo- 
bého pěvce, popadají slizkou žábu nebo prohrabují prodzemní příbytek čmeláka; nebof 
jakkoliv vybíraví jsou, chce jazyk jejich předce všechno okusiti. 

Tu vystoupí také matka z podzemí a starý lišák si zpomene, že jest čas, po- 
ohlédnouti se po svých záležitostech. Sebere se a spěchá pryč, ačkoliv pozvolna bez 
uhánění. Křovím, rokytím a vysokou travou běží šikmo do polí, nebot jakožto geniální 
hlava pohrdává nastupovati do šlépějí jiných, raději se loulá stráněmi, kde květiny dýší 
a ptáci zpívají. Jakožto humorista miluje křivé čáry a onu k roztržitosti se blížící po- 
hodlnost, která mu právě tak dubře sluší; proto pobíhá tak bezstarostně, neúhonně, tak 
zvolna, přemýšleje jako žertovný spisovatel, který s rukama na zádech se prochází, vy- 
mýšleje nové vtipy. Růžový rozmar svití mu z obličeje, myšlénky, upomínky a tušení 
oblétají ho jako veselá chumelice sněžná. Mezi tím octne se v lese. Krok jeho stává 
se pozvolnějším, tišším, opatrnějším. Večerní dech vlaje chladně z košatých stromů, 



198 

které jako nepohnuté vedle sebe stojí; jenom hrdélka ptačí ještě se neunavila. Drozd 
hvízdá svou jasnou píseň, sýkora cvrčí poskakujíc s vCtve na větev, rudohlavý datel 
seká do vetché kůry dubu, mezi to pokřikuje zmodrchaně sojka, načež všechno jako 
uleknulo umlkne, až konečně z lůna zelené samoty zadumčivý hlas dudka tichost pi^e- 
ruší. Liška přiblíží se až k lesní pasece a lu číhá. Květiny kloní své hlavičky, zde 
onde bzučí ještě včela nebo prohání se ve velikých obloucích těžce obrněný bzučivý 
brouk, hračka, kterou si víly při soumraku zahrávají. Ted to praská ve větvích. Liška 
přiostří sluchy : jest slyšeti hvizd. Tu vystoupí laň s hlavou odhodlaně zdviženou, a 
obracuje své černé oči ke všem stranám. Opět to zahvízdne a svižným skokem při- 
skočí z houští kolouše a přitulí se k staré. V nejpůvabnějších, veselých skocích tanči 
kolem matky, spásajíc list, bylinku jako v letu, až se náhle na kolena vrhne, ssáti mi- 
lejší potravu. S mateřskou laskavostí líže mu laň hnědá záda, však hle, najednou vztýčí 
hlavu kolmo do výšky ; oči se svítí a boky trnou. Několik skoků udělá zároveň s ka- 
louskem a tepe zlostně nohou o půdu. Jcsti patrno : laň zvětřila zchytralého lotra. 
Tento se mezi tím přikradl, tiše, pomalu, neustále maje mládě na zřeteli. Hle, teJ 
právě byl by skočil, kdyby mu stará cestu nebyla zastoupila. Ale lišák se nedá mýliti, 
staví se, jakoby byl v myšlénkách ; nevinně dívá se do modré dálky. Ani mžikem ne- 
zradí, že kořist svou zhlídnul. Zmizí a v dlouhém oblouku oběhne laň, pokusiti se o 
náběh z jiné strany. Ale starostlivá máti lne ztěsna ke kolouchu, nebof zná uskoky 
šelmy lišky. Tam za buky opět proběhla. Laň zahvízdne znova, liška se zastaví, ja- 
koby se byla zalekla, však již se blíže přikradla, doba jest příznivá a přetvářka více 
nepotřebná. Shýbne se, po břiše plazí se dále, ohonem šlehá, oči se jiskří a bílé zuby 
se cení, ještě půl kroku, lu skočí na trnoucí mládě — však odhodlaná matka slřelhbitě 
se vrhne předními dobře obutými nohami na šelmu a pošlape a pokope jej lak, že s 
kňučením kulhavě domů utíká. Srnče jest zachráněno, ale stýTaná liška pomstu vy- 
mýšlí a jest se báti, že se jí co nejdříve podaří. 

Stoupí-li slunce do znamení lva, nastávají lišce zlaté časy. Bujná, kypící úroda 
rozkládá se po zemi, těžké klasy již vyžloutlé kloní se na stéblech v nepřehledném 
skupení. Tam si liška dle pohodlí zachází. Zajíc a králík, koroptev, křepelka a skřivan, 
malý to lid bezbranný a nebojovný, má tam svá otevřená, neopevněná sídla a žije v 
idyllickém blahu. Však ach, jak se jim povede, až na ně dojde. Ferina zná číhali, 
chopiti, vábiti, nadarmo vynakládají ubožáci své malé prostředky, bez namáhání loví si 
liška ve dne v noci, a mladá čeled její bujní lim více a tyje. Nabaží-li se dosti polní 
zvěřiny, zabrousí do lesa k divokému oulu, vylíže sladké krůpěje, a nechf ji celý národ 
včelí bouřně oblétá, směje se žíhadlům, i přivábí si včely na záda do kožichu, vyválí se 
s nimi v zemi, umačká a sežere je, tak že konečně pilné hospodyně musí lupiči přene- 
chali celé hospodářství. Nebo přikrádá se k zahradě, kde v temnozelenéra listí žluté 
hrušky a tmavorudé třešně se lesknou, ochutnává ve vinohradu uzrálý hrozen, anebo 
číhá u potoka s volavkou na kropenaté pstruhy, anebo loudí ohonem tupého raka a 
lestně vyhodí jej z tmavé skrýše na den k svačině. 

Tak trvají hody a radovánky až do jeseni. Spouštějí-li se chladné ranní mlhy 
na les a dolinu, a táhnou-li zástupy opeřených poutníků k jižním břehům středozemním, 
\7chazi liška opět do lesa, vyvádějíc nové kousky. Myslivec jest na číhání, klade oka 
a tenata s jeřabinou a jinou pochoutkou mnohému drozdu na zkázu. Liška to již 
dávno zná. Dříve nežli myslivec se probudí, již jest na Cekání. Zde onde oblétá 



199 

mlsný párek ukryla oka, kvicala neb černý drozd na iiC zalítne, vykřikiit-, tluče křídly 
a mžikem jest tu liška. Skočí do výšky, nebof oko stojí vysoko , a o vlas výše byla 
by kořist dosáhla. Pták na noze chycený uděšeně vylítne do výšky, marné jest ale 
namáhání. Liška vyskakuje opět a opět, vždy horlivěji, nozdry stahují se jí křečovitě, 
laskominy jí zahrávají v očích, ohon šlehá v povělří, ale vše nadarmo, až konečné ještě 
jednou sebravši všechnu sílu k vydatnějšímu skoku se odhodlá a kořist s vítězným 
vřeskem utrhne. 

Avšak zlatí dnové brzo uplynou. Pole stojí holá, les setřásl své listí, i poslední 
stěhovaví ptáci odlílli a kruté bouře šumí po pustině. Liška leží v doupěti, venku nedá 
se nic uhonit, a nashromážděná zásoba dostačí ještě jen na nějakou chvíli. Jest to 
smutný, zdlouliavý čas ; liška by mohla teď psáti své memoiry, kdyby nebyla příliš ne- 
pokojná a tuhá skutečnost na ni drsnou rukou nedoléhala. Přemýšlí tedy raději o 
nových podnikách, slaví si lílohy, cvičí se ve skoku a pozorně sleduje loveckou střel- 
bu, která z lesa temně co varující hlas do lože doráží. Mezi tím upeviíuje Boreáš 
vždy kruteji svou vládu. Za krátko spočívá všechno v polomrtvém spánku pod bílým 
rouchem, rybníky a potoky zamrznou hluboko, stromy praští mrazem, zvěř lesní stená 
hladově v nejhustších křovinách, a havran, vrána a strnad již dávno se uhoslili v sou- 
sedství dědin a na ulicích městských. Liška to nesmí. ,Ach kýž jsem tím ptáčkem," 
vzdychá asi a hladově číhá za dvorem selským. Ale ani pírka není viděti. S nepo- 
řízenou vrací se opět k lesu a ponořuje se do nejtemnějších myšlének. Najednou 
zakroutí nosem, oči její se zatřpytí, nebot líbezný zápach vane jí vstříc. Hle, co jest 
to ? — Div divoucí, u prostřed hladové pouště leží na sněhu krásně pečený kus 
stehna strýce kocoura. Jaké to laskominy! Bez prodlení jej popadne a hned zmizí jí 
ve scvrklém žaludku. Znova posilněna poskočí si liška ještě se oblizujíc, a spěchá spo- 
kojeně dále. Však hle, tu leží druhý kus! Není to klam obraznosti — jest to skutečná 
kost a maso, pečené libě páchnoucí. Liška se zastaví, překvapení a podezření zahrává 
jí kolem ust. Kdož asi jest neznámý tento dárce ? Pozornými kroky obchází to místo, 
zastaví se, lehne si, poslouchá, střílí po všech stranách očima, vyskočí, ale vrátí se 
předce. Nikde není slyšeti ani zvuku, jenom staré jedle vrzají; nikde není spatřiti ani 
stopy, jenom proměnlivé hieroglyfy, které vítr v sněhu píše. Pozorně pohlíží na vna- 
didlo: »Byla by to snad pasf? Lidé jsou plni lsti! Již mnohý z nás musil svůj kožich 
zastaviti! Ale což, pryč s těmito chmurami!" a skokem a mžikem jest opět druhý 
kousek pohlcen. 

Ó ferino ! ó liško ! již jest po tobě veta : — nebof tamhle leží ještě třetí kus. 
Upřeným, jako skleněným zrakem pohlíží na vábnou kořist, hltavě lapá do sebe líbezný 
zápach, nebof hlad a chuf vzbudily se těmi zákusky teprva v neodolatelné míře. Vnitřní 
hlas varuje však ještě jednou. Opět obchází liška chutný kousek, opět si lehá, vstává, 
ostří uši a siřili očima, ale jako před tím jest všude ticho, jenom jedle vrzají neustále. 
Jesti, jakoby příroda dech byla zatajila. Liška začíná sofisticky přemýšleti, a čím déle 
na osudnou lahíidku se dívá, tím spletenější jsou její myšlénky; chutný kus míhá se jí 
před očima, zápach ji omamuje, nemůže jinak a byf to i život stálo — musí jej míti. 
Jedním skokem zmocní se kusu — a bác! zubatá železa sklapnou. Tak tedy chytrák 
předce ještě nevyzrál. Vztekem vyje, ale brzo uznává, že není času k malomocnému 
bědováni, každé okamžení přináší smrtelnou nebezpečnost, jen odvážlivý čin zde po- 



200 

může. Noha jest chycena, pryč s ní ledy, ostrým zubem hryže ji, skuííc a stenajíc, 
pak o třech klusá co jen Stačí domů, opět volna a svobodna, jakoby byla jenom střevíc 
zula. Tof jest vrch liščího rázu, v lom jest podivuhodná , vyšší nežli kterékoliv jiné 
zvíře. JeštĎ podivuhodnější jest ale liška ta, která před železy, na nichž nejkrásnější 
vnadidlo leželo, hladem pošla, Kato Říman nemohl důstojněji umříti ! 



Cizopasníci člověčí. 

Od Dra. Karla Spotta. 

Od nejvýše až k nejnížeji v soustavě příroduické postaveným tvorům všeho 
míra, jakož i mezi jich nejdrobnějšími částkami tak úzká, vzájemná panuje souvislost, 
že nám patrno činí, kterak v přírodě naskrz jedno druhému ku vzniku, vývinu a zdaru 
potřebno jest. Každý tvor naší země bére bytost svou z jiných , z nich on vznikái 
vyvinuje a udržuje se, zkrátka, jedno žije druhým. 

Jsout druhy skalin, na nichž jen v jistých okolnostech (účinkováním totiž vlhka, 
světla, tepla a j. v.) jisté druhy plísně, mechů a lišejníků žíti počnou. 

Na příklad budiž plstivka violovou vůní páchnoucí (Byssus Jolithos), známá to 
plíseii zvláště na horách Krkonošských, kteráž v planinách ani neroste. Známo, že dle 
vlastnosti povrchu zemského čili půdy, dle ponebí, a jen pod jistými okolnostmi jisté 
druhy rostlin se vyvinují a daří. 

Rostliny samé zase poskytují příbytek a výživnou látku nejen jiným nižším rost- 
linám ale i živočichům, však každá rostlina také jen jistým druhům. Za příklad slouží 
dub křemelák (Quercus pedunculala), který popnut bývá jistými druhy řezů, plísní, 
hub '), lišejníků, mechů a jmelovitých ") rostlin. Z říše živočišstva přiživuje se na ko- 
řenu, na kmenu jak v kůře tak ve dřevě, v Irouchu dutin zpráchnivělých dubů, na listu, 
plodu, takřka na všech částkách dubu nesčíslné množství hmyzu ^). Ratzeburg *) vy- 
početl 120 druhů pouze motýlů, které co housenky na dubu žijí. Hmyz dubu slouží 
zase co potrava ptactvu, z kterého také některé ve větvech dubu hnízdi. 

Obraťme se teď do říše živočišstva. Tu spatříme, že v té samé souvislosti žije 
též část živoků Crostlin a živočichů), kteří přebývají na jiném živočišném těle. Živoky 
tohoto druhu nazýváme cizopasníky (příživníky, Parasiti, Schmarotzer) proto, že 
žijí čili se přiživují na outraty jiného, cizího tvoru. 

Jako každý živočich, taktéž i člověk má své cizopasníky. 

V tomto článku obmezíme se pouze na cizopasníky, kterým tělo člověčí 
za živa obydlím jest. 

Cizopasníci člověčí jsou dvojího způsobu, totiž: živokové cizopasní rostlinní 
(Phytoparasiti seu plantae parasiticae) ii živokové cizopasní živočišní (Zooparasiti 



') n. p. Polyporus suberosns, z něhož se zápalná hubka zhotovuje. 

O jako ; Loranthus europaeus a Viscum albuin. Z malvic (plodu) poslednějšího dělá se vůbec 

známý lep ua pláky. 
') Mezi nimi druh vos (žlabatka, Cynips), jenž píchnutím a spolu uložením vajíček do listů aneb 

malých kalíšků žaludových tak známé dubénky a kotvice (Knopper) způsobuje. 
') Dle Forstschmetterlinge. Berlin 1839. 



201 

seu animalia parasitica), kteří bud zevnitř (Epiphyta, Epizoa), bud uvnitř těla 
(Entophyta, Enlozoa) žiji. 

Předně uvedeme cizopasniiiy člověči rostlinné. Jsout to druhy nejnižšího stupně, 
totiž tajuosnubci (Ci^plogamae), a to jen drobnohlední čili mikroskopičtí. Ony se vy- 
skytují dle posavadního skouinání jen tam, kde látka ústroj na hyne čili 
lučebně se rozpadává, tedy kde tratí svou původní životní povahu, aneb kde 
zchorobněla. Jest nám to diikazem, že látky živočišné, jak mile své původní svěžesti 
pozbude, i hned se zmocní život niššího stupně, i mohly bychom říci, že nestává v 
přírodě místa ani doby, v které by kdy život zcela zaniknouti mohl. Tajnosnubci člo- 
věčí dají se jen drobnohledem spatřiti a rozeznati, však ale když u velkém množství 
se vyvinou, neozbrojenému oku co drobounký běiavý neb zažloutlý prachovitý potah se 
objevují. 

Až posud se vypátraly následující k rezovitým (Coniomycetes, Fadenpilze) a k 
plísňovilým (Hyphomicetes, Schimmel) patřící : 

Cryptococcus fermentum (Vogel), řetězilka kvasní. Jest 
to druh šňurovýtrusníků (Sporodermiei), který se v každé kvasící se látce 
vyvinuje^), podobajíce seokrouhlé buňce v průměru y^f,„ — 'Aoo'" (viz zvět- 
šený obraz 1.), z které puči zase takové buněčky a na těchto opět nové 
povstávají, tak že růžencovitě (3 až 5 buněk) spojeny jsou. Rozmno- 
žení , jako všech následujících lajr.osnubců, děje se bud oddělením 
se jednotlivých buněk od matičných , aneb klíčením výtrusu ^) v 
buňce obsaženého a puknutím buňky vypuštěného. Nalezena byla v 
žaludku, když buď se požívala potrava již ve kvašení přešlá, anebo když potrava 
pokaženým trávením kvasiti se počala ; též se vynašla v lejnu a v odslálé moči. O 
přítomnosti této řetězitky kvasní v lékařském ohledu nedá se nic dále souditi, než že 
tam, kde se našla, kvašení povstalo. Příčinu toho každý jednotlivý pád podati musí. 

Sarcina ventriculi (Hasse, Yichrov, Vogel) jest počátečně buňka zaku- 
latělá a průhledná bez jadérka, která dle pozorování Frerichsova následovně se promě- 
ňuje. V buňce původní vyvinou se totiž dva přímo se křižující a buňku stahující 
proužky, čímž na člyry pole rozdělena se spatřuje, kteráž zase podobným způsobem 
se rozdělují, atd. Tak vyvinula jest tvaru obdélně plochého se čtyřmi něco zakuialě- 
lými rohy, majíc v průměru '/j^o až y,oo"' pii třetině llouštky (Obr. 2). 

(viz obraz zvětšený 2). Nalézá se v žaludku a střevech, když ^i. ^^ 
strávenina (chymus) jest pokažené povahy, na rakovitých vře- ®--*^ ^S 
dech a na snětí. Přítomnost její není na žádné stálé a určité © ©Ě',.^ 
případy vázána, pročež pro praxi lékařskou žádného důležitého gg ^.^^"^ 

významu nemá. ^^^ 




■'') 1'scdlina kvasících se látek dává <ak zvané kvasnice čili droždí, které tn vlastnost má, že, 

jak znáuio, přidáno k zasladlým tekutinám hned zase kvašeni v nich způsobí, čimž sladkost 

tekutinj zmizí, ale llhovitost nastane. Na tom se také zakládá robení korálky, líha, piva, 
vina a podobných nápojů. 

*) Výtrusy (sporae) se nazývají drobounká semínka tajnosnubných rostllu. 




202 

Oidium mycoderma (Gruby, Linek.) S drobnohle- (Obr. 3). 

dem spatříme (obraz zvětšený 3.) rostlinku složenou z oblých 
bunčk vělevnatě s podobnými spojenou, které později se roz- 
padávají v oblé, jednoduše neb dvojitě v řadech postavené 
výtrusy. Nalézá se při otvoru kožních žlázek, kde i vlas vy- 
růstá, vnikajíc až do míšku vlasniho v chorobě dětské vele- 
známé pod jménem chrasty neb okydlost hlavy (tinea favosa, 
Kopfgrind) a skládá vlastně tu žlutou práškovilou hmotu sirupů. 
Uléčením nemoci sama se vytratí. Této podobny jsou následující dvě : 

Mentagrophyton (Gruby, Vogel), jen že výtrusy více kulaté má. Vynašlase v 
pošvě kořenu vousního, když vyraženina tak zvaná pihva (ffkovina, meutagra, sycosis), 
v tváři vousaté se vyskytne. 

Microspora Andonini (Gruby) má výtrusy drobounké, růžencovitě seřa- 
děné, nachází se u vnitř vlasniho kořenu podélně, čímž vlas změkne a tlustším se stane. 
Způsobuje zšedivení, zpuchření a pršení vlasů. Pozorován zvláště v chorobě kožní, 
lišej olysivý (herpes tonsiirans seu decalvans) zvané. 

Zvláštní zmínku ještě zasluhuje Mycoderma plicae (Trichomaphylon, Giins- 
burg) rostoucí na kořenu vlasu, u vnitř něho a zvenku, v chorobě vlasů lak zvané 
koltiiíi (plica poloniea, Irichoma) '). Jilmo tyto uvedené cizopasné tajnosnubce člověčí 
byly podobné nalezeny : na vlhkýcii a zapečených místech těla (Harless), v olrusu žluli- 
vém (žluliny, chloasma i pityriasis versicolor, Eichsliidt), v houbách (Aphlhae) a mou- 
čnici usl (prýmek Soor) i v raku ústním (roma) co Cladospermium (Klenke); ve výpotu 
mázdritém (exsudalum diphtherilicum) ; na vředech starých a nečistě držených, na 
sněti starců (gangraena senilis) ; ve výchrku luberkulosním ; v Iilenu hnědém zubů a 
na vředeclř střevních v pošalině (Typhus , Bcnnet) , v moči ouplavičné (Diabetes, 
Vogel) a konečně v sražené krvi, která se ve výdutí průdušnice nacházela (Roki- 
lanský) ®). Dle zkoušek s některými rostlinnými cizopasníky člověčími učiněných (Remak, 
Fuchs, Klenke) pozorováno, .že vštípením (očkováním) jich choroba, v které se vysky- 
tují, také na jiného se přenésti dá. Účinkovali by tedy na tělo, nápodobně jako látka 
nešloviční, co kvas, jenž chorobu podobnou budí. Že ale ku přenesení takovýchto cho- 
rob , jak již zpředu podotknuto, pouze jistá rozmíšenost šfáv těla hoví , rozumí se 
samo sebou. 

Druhé oddělení cizopasníků člověka, totiž živočišných, jest velmi čelné. Potřeba 
především rozeznati pravé cizopasníky živočišné, kteří skutečně bez výminky 
vždy bud napořád, buď jen v některé době svého vyvinutí na člověku přebývají, od ne- 



'^ V Polska, Litevsku a v některých krajinách Buska panuje co zdomácnělá (endemicky). Před- 
cházejí zimnični jrípady, smrduté poty, načež vlasy zhustnou, lipavým výpotem se slipuou, 
zamodrchaji a spletou, tak že konečně podobu copu na se berou. Velmi nebezpečné má býti 
uevčasné odstřihnutí vlasů. 

') Že podobni cizopasuici rostlinní , v podobných případech jako u člověka, též n zvířat, zvláště 
ssavců, se nalézají, částečně se již potvrdilo (Vichrov, Frerichs). Však může se to tím jistěji 
předpokládati, an o cizopasuicick živočišných člověčích se již skatečně vi, že mimo podobné 
druhy se ještě zvláštní druhy nalézají. 



203 

pravých (Pseudoparasili), které jen náhodně na řlověku nebo v něm nalezeni bývají. 
Pojednáme dříve o pravých cizopasnících živočišných a uvedeme je dle stupňů úslroj- 
nosti vyvinuté od nejnižšího k vyššímu. Nejpřednfiji patří sem z prvoků (Protozoa) n á- 
levníci (Infusoria), jenž se v hnijících částkách těla vyvinují. Včele té třídy nejjedno- 
dušších, nejdrobnějších, jen zvětšujícími skly patrných živočichů stojí oni, kteří jsouce 
nejvíce zakulaceného tvaru žádného otvoru na svém těle nemají a jen povrchem po- 
travu ssají. Vyššího stupně jsou již nálevnici s jedním otvorem, který spolu ústy a 
řítí jest, a pak nálevnici s dvojím otvorem, totiž s ústy a řítí zvláště. Obojí rozmno- 
žují se dělením a pučením '). Až posud se v člověku následující druhy nálevníků 
vypátrali : 

Vibrio lineola (čárkovka) v hnisu příjičném čili syfilitickém (Donné). Vibrio 
denticola v hlenu zubním; ve všech proteinovou látku'") v sobě chovajících teku- 
tinách těla, když rozloučení povstává, nalezly se (Ehrenberg) druhy: Vibrio rugula, 
V. bací Hus, V. prolifer (viz obraz 4). (Obr. 4), 

Dále: Vor ti cell a (vířenka) a Colpoda c u cu 11 ul u s ^e^ e ^ <> 
(Vogel) v nečistých vředech a v hnisu; Bod o, druh malitky ocasité, I''**\ c 
v slizu střevním (Ehrenberg), Trichomonas vag-inalis (Donné) - *^ "o^^ 
v slizu vatnč syphilitických, který ale dle domnění Rokytanského pouhý e~ ^ ř o * 
sklípek řasovilý jest. 

Někteří sem počítají také druhy nálevníků, kteří v krvi lidské nalezeni byli 
(Haem.atozoa), jest však domnění (Rokitanský), že mnozí z nich jsou pouhé hlistní zá- 
rodky, které pak v dalším svém vyvinutí v částce těla sobě přiměřené trvale se uho- 
sfují. Slušno zde se zmíniti též o tak zvaných zvířátkách semenních (animalcula sper- 
matica, spermatozoa). Dle nejnovějších mínění nepovažují se za zvířátka, nýbrž pouze 
za buňky prvotní, které, jako v jiných částkách těla, i zde svůj zvláštní tvar, totiž oca- 
sitý mají, a též v ohledu pohybu se s nimi srovnávají, což dle obdoby též o problemati- 
ckých semenních zvířátkách rostlin v pylu (pollen) platí. A dejmež tomu, ač by se to 
křivě stalo^ že by za zvířátka uznána byla, tedy k cizopasníkům člověčím se předce při- 
čísti nemohou, an jich přítomnost právě podstatu semena mužského zakládá, neb semeno 
bez nich jest nezúrodňující a dělá muže neplodným. 

Přistupmež nyní k cizopasníkům živočišným vyššího stupně, a sice ze skupeni 
červovitých (Verraes), k tak výstředně zvaným hlístám čili červům u vnitřno- 
stech těla (Entozoa x«r'ífox))i', Helminthes), z nichž v člověku dvě třídy, totiž : vlákno- 
tělé a ploskovité nalézáme. 

Třída vláknotělých (Nematoidea, Fadenwiirmer) jest oblého, na přič drobně 
vroubkovaného těla, s jednoduchým podél těla ležícím střevem; nervy skládají se z 
jednoho čivního kruhu kol krku a z dvou větví vybíhajících od něho v podélném směru 
střeva. Jsou pohlaví různého a rozmnožují se pouze vajíčky. Z nich sem patří z 
řádu škrkavkovitých (Nematoidea) dvě čeledi, totiž škrkavky (Ascarida) a m ě- 



*") Muozí z nálevníků vůbec byli v novější době co nižší stopeíi vývinu výše postavenýcli živo- 
čichů poznáni , jest tedy příčina se domýšleti, že 1 uěliteri z nálevníků člověčích časem co 
nižší vývinu stupeň živočichů jiných tříd se objeví. 

'") Látky proteinové jsou: bílkovina (albumin), vláknina (fihrln), kulotiua (globulin) a sýrovina 
(casein). Takové látky v sobě chová k. p. huis, tálov, lejuo a j. v. 



204 

chovci (Slrongylida). K prvnCjším se počítá následujících 11 druhii : Fílaria. 
medinensis, vlasovec (aitkovice) medinský (Guineawurm), který jen v krajinách 
pásma rovníkového čili tropických ve sklípkovatině (Zellgewebe) pod kůží, zvláště v 
nohou žije. Jest asi '/a' — 12' dlouhý, co struna tenký, bělavé barvy: zadní konec jest 
zahnutě špiíalý, na předním tupém konci se nachází hlava. Tato hlísta způsobuje křeče 
a vředení toho místa, kde se zdržuje. Musí se velmi opatrně vytahovat, což stane se 
volným ji navinováním na proutek, až se zcela vytáhne, neb když se přetrhne, způso- 
buje prý, za příčinou ostré a leptavé šfávy, kterou v sobě chová, případy otrávení. 

Následujících šest druhů jest velmi řídkých, a někteří jenom jedlnkrále jsou na- 
lezeni: Filaria oculi humani CNordmann) žije v moku mezi júdrem a mázdrou 
čočky oční se nacházejícím, tak zvaném Morganovém, pak též v zakalené čočce (ca- 
taracta); Filaria bronchialis (Treutler) , vlasovec, nalezen v chorých žlázách 
průdušnice; Filaria sanguinis v krvi (Klenke) ; Anchylostoma duodenale 
v střevu dvanáclníku (Dubin!) ; Spiroptera hornin is v moči (Barnetl) ; D a c- 
tylius aculeatus též v moči (Curling). 

Velmi často se ale vyskytuji: Oxyuris vermicularis, srnice člověčí, 
roup (Mastdarmwurm), 1 až IVo" dlouhý, tenounký, bělavý; samec vzácný jest zatočilě, 
samice ale rovně s průsvitnou špičkou zakončena, hlava má dva křídlíte postavené bla- 
nité výrůstky (viz obraz 5., představující samce v podobě zvětšené, (Obr. 5). 
pak samce a samici v přirozené velikosti); spůsobuje kromě oby- 
čejných případů červivosli (helminthiasis) ") zvláště svěděni řiti a 
nosu,- pročež se dítě v těch místech často dlabe, pak luhavku (tenes- 
mus) a obtížné močení. Klystýrem z odvaru česneku a peluňky v 
mlíče aneb užíváním aloe snadno se vyhubí. 

Ascaris lumbricoides, škrkavka člověčí (Spulvvurm), 
6, 10 až 15" dloiiliá, bělavá neb nahnědlá se čtyřmi podélními pruhy. Až posud se 
od ní ještě nikdy mláďata nenašla. Na leza se velmi často, zvláště u dětí, buď po různu 
buď hromadně v klubko stočena v tenkém střevě, odkudž i do tračniku (colen) a ho- 
rem do žaludku zabloudí, ano jsou příklady, že se i do žlučovodu společného (duclus 
choledochus) dostala, ba že i střeva provrtavši v dutině břišní nalezena byla, v kte- 
rémžto pádil i usmrcuje. 

Plodnost její jest náramná, neb jedinká samice má prý přes 50 milionů vajíček 
v sobě. Jaké díjležitosti tato okolnost nabývá, vysvitne, až o povstání hlíst vůbec mlu- 
viti budeme. Jen když v množství se nalézá, jeví se případy ale vele měnivými, jakéž 
v červivosti vůbec se vyskytují, obzvláště chutí k jídlu nestálou, hryzením, někdy dá- 
vením (i samé škrkavky do žaludku vstouplé), citem pružného hnutí se něčeho okolo 
pupku, nepořádným kálením, stále rozevřenou panenkou v oku, svedením chřípí a j. v. 
Ke zbavení se škrkavky užívá se nejprospěšněji cicvárových semínek (semina cinuae), 
zvláště ocukrovaných na lačný život z rána, as tolik co lžička malá vrchovatá obnáší. 
Jiných prudších líků jen s poradou lékaře užívali rádno. 




') Měnivá barvitost tváře s převládající bledostí, tmavé kruhy kulem oka, rozevřenost panenky 
očni, svěděni v nosu, časté kýcháuí, nepříjemné páchnutí z ust, při lačném žaludku silné sil- 
nění, brzy hladovitost, brzy nechnC, naduté měkké břicho, ujímáni kol pupku, vytrženost ze 
spaní, měnivá mysl. 



205 



Sem připočísti se musí jcšlě Trichina spirali s, zdélí '/j— '/s'", aVso~V6o"' 
zlloušli ; jest závilkovitč stočena ve dvojitém niěeliýriju, v Itterém nÉkdy 2, 3 a více 
jich vězí. Nalezena byla ve volnohybiiých svalech, a sice podél jejich vláken, vždy u 
převelikém počtu, tak že svaly bělavými skvrnami poseté se zdály. Pokaždé se nalézají 
též mnohé pošlé aneb ve vápnitou látku změněné. Soudí se (Rokytanský, Bock), že 
tato hlísta jest jen zabloudilý škrkavkovec, ku kterému druhu ale patří, posud vypá- 
tráno není. 

Do čeledi škrkavek náleží též záhadná hlísta Furia infernalis CTollwurm) 
drsného povrchu, co vlas tenká, jenž v severní Bothnii a Laponsku ze vzduchu prý na 
člověka i na dobytek padává, do něhož se zaryje a pak svěděni, velmi nebezpečné vředy, 
ba i smrt způsobiti může. 

Z čeledí druhé škrkavkovitých , totiž z měchovou CStrongylida) vyskytuje se, ale 
velmi zřídka, takřka co host, Slrongylus gigas, měchovec veliký CPallisaden- 
wurm), v ledvinách, kde zrušením těchto smrt přivozuje. Měchovec tento nalézá se 
často u vepřového dobytka, má 5" až 3' délky, 2—6'" llouštky, jest oblý, červené 
barvy; na hlavním jeho konci spatřuje se šest bradaviček kolem úst. Jen samec má 
na zadním konci měchovité pouzdro, v němž úd pohlavní umístěn. 

Druhý měchovec velmi často se objevující jest Trichocephalus dispar 
(Peitschenwurm), tenkohlavec různý, zdélí ly^"— 2", bělavý, těla vpředu co vlas tenkého, 



vzadu mnohem tlustšího, a jen u samce zatočeného, na kte- 
rém se podobně jako u předešlého pohlavní částky spatřují. 
(Viz na obr. 6. samce a samici v přirozené velikosti, pak 
zvětšený úd mužský s pouzdrem.) Žije v tračníku (střevě 
tlustém, colon), -zvláště ale v lak zvaném slepém střevě. 
Nezpůsobuje žádné případy , které by jeho přítomnost 
tušiti daly, a nestává se nikdy nebezpečným. 

(Doliaučeaí.) 



(Obr. 6). 




H 1 e m e j ž ti *). 

Sepsal Emauuel Půrky uě. 
(Dokončeni.) 
Vzrůstání skořepiny děje se v malých kroužcích a po odstávkách. Z límce totiž 
vychází vápnitá látka, která se okolo oustí starého domku nasazuje. Než ve žlázách 
nová látka se utvoří, ztvrdne zatím přistavěný kus, a tyto odstávky značně se jeví na 
skořepině tenounkými kroužky, lišícími se od sebe barvou dle potravy zvířete**). V 
celku bývá skořepina hlcmejždě hnědočervená, ačkoliv při bližším na ni patření nachá- 
zíme tu červené, tu tmavé, tu zase šedivé anebo bílé kroužky a čárky***).- Když hle- 



•) Viz tab. vni. 

) Z rostlin totiž, jimiž se živi hlemejžď, vylučuje se vdpuo na onu látku, a s nim přicliári do 
ui i barvíci částky, n. p. železo, dle jichž větši neb menší mnohosti nabývá i domek rozdíl- 
nou barvu. Podotknouti při tom sluší, že u ptáků, ssavcú atd., jejichž kosti se též skládají 
2 vápna, barvící částky v potravě obsažené nepůsobí na barvení kostí, nýbrž na barvení 
krve, kdežto u hlemejzdě zůstává krev vždy čistě bila, ale domek bývá pestrý. Tak a rozličných 
isvířat látky, které jim pokrm jejich poskytuje, rozličně se potřebuji. 

") V některých hlemejiďů vypouštějí žlázy maltu rozličné barvy. Tak n. p. hlemejžd! zahradní 



206 

mejžd ouplnč vzroste, obezdí si ouslí skořepiny tlustým iirajem, tak zvanými pysky 
domku (Fig. 2. aj. Na podzim, když již potravy nenachází, vtahuje se hluboko do vnitř 
skořepiny, tak že límec i zpodní část nohy obaluje. Pak vypouští ze sebe hustý slíz 
vápnitý, který když zatvrdne ouslí skořepiny jako dvířka zavírá. Takto zavření hle- 
mejždi prodávají se u kupců jakožto oblíbené jídlo. Ve Švábích se k tomu cíli hle- 
mejždi zvláště krmí. 

Roztlučené části skořepiny, jsou- li nahoře, kamž zvíře límcem lak hluboko na- 
zpět vtahovati se nemůže, zacelí se ze zásoby žláz v té části pláště, nad kterou se 
rozbitý kus nachází. Předně hlemejžJ hustými slinami všecky drobné kousky z rány 
odmyje a vyšplýchá, načež dá se do práce, kterou již od svého outlého mládí neměl pří- 
ležitost konati. Jizvy tím zacelením povstalé snadno se poznávají. Lišit se od ostatní 
skořepiny, náležitě límcem vystavěné, jak barvou tak i tím, že nebývají čárkovité. Z 
toho, co tuto povědíno, dá se tuším snadno vyrozuměti podobě domku, jak ji poskytuje 
starý hlemejžJ. Podobá-li se tělo pod pláštěm k červíku vždy u větších a větších kru- 
zích okolo sebe se vinoucímu, tedy skořepina pláštěm utvořená a od těla formu přijíma- 
jící není nic nežli zavilá trouba. Poněvadž ale ono kroucení děje se spolu směrem k 
dolejšku, není ona trouba vodorovně okolo sebe svinuta, jak skutečně u některých jiných 
druhů se spatřuje, nýbrž jeden závitek spočívá na druhém. Tak povstává lak zvané 
vřeteno (JPig. 2. g^, v němž leží osa, okolo které závitky zdánlivě se ločí. Vřeteno 
obtočeno jest srostlými stěnami vnitřními (Fig. 2. bdc) a podobá se lak k točeným 
schodům. Ona část závitků, která jest ven vyboulena (Fig. 2. 6) a pod kterou leží v 
plášti plicní měch a játra, nazývá se břichem. Vřeteno, jak samo sebou se rozumí, 
jest duté, a tato trouba se k dolejšku vždy více a více rozšiřuje, protože závitky vždy 
více a více se vzdalují od svého středu ve špičce skořepiny. Z toho jesl palmo, že 
domky vodorovně okolo sebe točené žádného vřetena nemají. U našeho hlemejždě 
leží pravá osa závitkův uprostřed trouby vřetena a jest tedy pouze ideální (Fig. 3. pr"). 
V jiných zvláště u mořských hlcmejžďů bývají lyto poměry jinaké, z čehož povstávají 
ony rozličné formy, které ve sbírce Českého Musea zajisté již vzbudily pozornost ne- 
jednoho. V celku však tvoří se jejich skořápky podle těch samých zákonů jako domek 
našeho hlemejždě, jen prvotní řízení bývá jiné. 



má v límci pláště žlázy jasuohuédé, mezi uinii však nacházejí se laké řad; žláz černých. 
Tyto černé žlázy dělají pak na nových přírůstkách skořepiny černé čáry, podle počtu řad 
dvě, tři, ano i šest, podobné k liniím notoi^m. U jiných hlemejždu nacházejí se vápnité žlázy 
zase jiné barvy a v rozličném množství i pořádka, z čehož povstávají pestře barvené domky 
jmenovitě mořských hlemejžďů. U takových strakatých skořepin nejlépe dá se rozeznati nej- 
hořejší kousek domku již ve vejci utvořený. Bývat on totiž neouhledně barven, čímž valně 
se liší od ostatní skořepiny límcem pláště utvořené. Také vnitřek skořepiny bývá jiné barvy 
než zevnitřek, a k tomu vždy docela hladký, kdežto zevnitřek často bývá dosti kostrbatý. 
Příčina toho jest, že první malta ze žláz vyšlá, která slouží k utvoření zevnitřku, bývá hustší 
a rychle na povětří tvrdne, načež vypocuje se z límce látka mnohem řidší, která se a vnitř 
domku nasazuje, déle měkkou zůstává a pohybováním lěla se rozmazává a uhlazuje. U moř- 
ských hlemejžďů tvoři vnitřní tato vrstva tak nazvanou perleí, a když se dá vrstva zevnitřní 
sirkovou kyselinou vyhledati, vypadá pak celý domek jako čistě z perleti vysooslrovaný, což 
často spatřujeme ve sbírkách příroduických. 



207 

Jak jsme viděli, není skořepina, tak jakú u raků, nic jiného nežli část kůže, ano i 
svaly, vtahující zvíře do domku, jsou k ní přirostlé. A však jen jedna polovice zvířete, 
dřik pokrytý pláštěm, má nad sebou skořepinu. Druhá polovice těla, hlava, krk a noha, 
pokryta jest kozí, která, jakkoliv z týchž prvků složena jako pokrývka dříku , předce 
docela jinou podobu jeví, poněvadž prvky tylo jinače jsou v ní uspořádány. Kůže hle- 
mejždě vůbec, jakož i plást skládají se z pevné osnovy svalových vlakének, v nichž 
položeny jsou žlázy. Jak tylo žlázy se chovají v plášti, viděli jsme již. V oslalní kůži, 
pokrývající pohyblivé čásli těla, vypouštějí žlázy na povrch jen slíz, kterým si hlemejžd 
cestu upravuje, proti slunci se chrání a prach se sebe splachuje. Vápnité brnění vzalo 
by hlemejždi pohyblivost, za to ale žlázy tyto krom slizu vypouštějí ještě drobná zrnéčka 
vápna, která rozložena mezi osnovou svalovou pevnosti jí dodávají. Dost hustě pozo- 
rovali lze tato zrnka drobnohledem na samém povrchu oněch oddělení , která tvoři na 
kůží sít žilek. Stahuje-li se tělo, pak ona oddělení blíže se spolu dotýkají a kůže na- 
bývá větší pevnosti (Fig. 1. u, y, v). 

Kůže však není jenom pokrývkou těla, nýbrž spolu svalem ku pohybování, z če- 
hož viděti, že u hlemcjždě svaly jinače jsou ustrojeny, nežli u větší části ostatních ži- 
vočichů. Svaly pátcřníkův, ano i členovcův bývají oblé, podlouhlé, často i uzlovité, a sklá- 
dají se z nesčíslných tenounkých vlakének, což nejsnadněji pozorovati u vařeného hovězího 
masa, které nic jiného není nežli sval. Celý sval bývá přirostlý k některé kosti (u hmyzu 
a korejšů ke vnitřku skořepiny), od níž přes kloub se táhna druhým koncem k jiné kosti 
se pojí. Skrčováním a natahováním se vlakének celý sval se bud skracuje anebo pro- 
dlužuje a z toho povstává natahování, kroucení anebo ohýbání se oudu. U hlemejždů 
již proto, že oudův nemají, celý poměr svalů musí býti jiný. Jen svaly, sloužící ke 
stahování do skořepiny těla i růžků a na domku přirostlé, piibližují se poněkud ke sva- 
lům rakův. Všecko ostatní pohybování, skrčování těla, kroucení nahoru dolů, způsobuje 
se nejvíce vlákny kožními. Pravili jsme, že kůže jest osnova. V osnově, n. p. u plátna, 
chodívají nitě prosto , kolmo i na obě strany šikmo. Všecka svalová vlákna jednoho 
směru oučinkují v kůži jako jeden sval : vlákna kruhová, totiž běžící kolem okolo těla, 
stlačují zvíře se všech stran a tak je ztenčují, vlákna zas podle délky běžící tělo skra- 
covati musejí. Kruhová vlákna ale hlavně proto veledůležitá jsou pro hlemejždě , po- 
něvadž se jimi stažené tělo a rohy vytahují. Děje se to tak, že jeden kruh po druhém 
se sužuje a tak pomalu stažená a skrácená část se prodlužuje, nejinače, než jakobychom 
stlačováním hrsti něco měkkého, n. p. kus hlíny, do délky hnali, při čemž hlína i tenší 
se stává. O tom však ještě později promluvíme. 

Obrafme se nyní ke svalům stahujícím. Ty jsou Iři, dva slabší, běžící od místa, 
kde ke skořepině přirostlé jsou, nahoru a dolů ku plášti, a mezi nimi silný sval, jenž 
táhna se od domku mezi střevy k noze vysílá větve do jednotlivých ústrojů, které by 
se i za více jednotlivých svalů považovati mohly. První dva svalové položeni jsou podle 
celé levé strany pláště a pevně k vřetenu přilehají. Mají oba podobu stužky a tim tvoří 
na levé straně dříku onu příkrou stěnu. Jeden z nich běží ke špičce dříku , otočen 
jsa okolo vřetena jako tělo samo, jehož levou stranu objímá. Pohybováním svým odtahuje 
tento sval celý hořejšek pláště od špičky skořepiny dolů, spolu ale tělo pevněji k vře- 
tenu přitlačuje. Když roztlučeme poslední závitek, tak že obnažena jsou játra v něm 
ležící, brzo znamenáme, že len ocásek dolů se stahuje, což stává se svalem právě po- 
psaným. Druhý stužkový sval, běžící ke kraji pláště, jest širší než předešlý, ale trochu 
kratší. Když se stahuje, musí dolejší část pláště přitlačiti do vnitř ke vřetenu. Tento 



208 

sval ale druhým svým koncem přirostlý jest zároveň s pláštěm k noze, a lak, ačkoliv pi;-i 
stahování nohy napomáhá, vyvádí pohybování v protivném směru. Je-li noha vystrčena 
a pevně přitlačena n. p. ke zdi, ke stromu ald., sval od místa, kde přirostlý je k noze, 
oučinkuje na skořepinu, tedy docela naopak jako ony dva svaly, které hořejší kus dříku 
a nohu k domku přitahují. Slouží ledy len sval při lezení zvířete k tužšímu přitlačení 
domku Jak při dýchání oučinkuje, ještě popíšeme. Mezi oněmi svaly vychází z toho 
samého místa skořepiny třetí sval do vnitř těla a k noze. Skládáf se z mnoha vláken, 
která z počátku rovnoběžně vedle sebe leží, při vstoupeni do nohy ale od sebe se od- 
chylují, rozvětvují a k zadu, do paty, ku předu, ke stranám a dolů se rozcházejí. Pa- 
lmo jest, že skrčením toho svalu celá noha, kterou vlastně jenom on tvoří, do vnitř 
k místu, z něhož vychází, vtahovati se musí. 

Od svalu toho vybíhají následující větvě. Nejprve se odloučí od něho dlouhý 
sval (Fig. 3. e) , podobný ke stužce, který nad vlákny do nohy se rozvětvujícími běží 
prostředkem těla k hubě (/). Huba jest roura, skládající se z kruhových vláken, ježto se 
sužují. Na zpodní straně připevněn jest k ní onen stahující sval. Rozšíření huby děje 
se pomocí mnol!,ých vláken, jdoucích od povrchu hubni roury k vnitřní straně kůže 
hlavu pokrývající. Tím se i stává, že při vtahování huby do vnitř těla hlava, svalem 
dlouhým pevně k hubě připojená, se obrátí a spolu se vtahuje, ano i kůže krční hubni 
rouru následuje a do vnitř jako obrácená punčocha položena bývá. Za hubním svalem 
vycházejí po sobě dva pái7 svalů ku předu (i 0. Jsou též služkovilé, ale mnohem tenší a 
kratší než předešlý, a slouží k stahování růžků (/f). První dva svaly jdou k růžkům 
větším, opatřenými očkama, druhý pár kratších svalů stahuje menší rohy (/»). Roh, který 
nese oko, skládá se ze tří dílů , i rozeznáváme tu v ohledu na jeho se stahování část 
zpodní, prostřední a hořejší, které jedna v druhé jsou obsaženy. Zpodní část jest sval 
náoční, ona větev všeobecného stahovatele těla (Fig. 5. 3); prostřední část jest oko 
(Fig. 5. e), kteréhož vnitřní ústrojnost později podáme. Taktéž nerv náoční (Fig. 5. A) 
od mozku (Fig. 5. /m) k oku běžící uvádíme zde bez místnějšího popsáni, proto že tak 
jako oko samo při vtahování a vystrkování rohu trpně se chová. Podotkneme toliko, 
že při vtaženém rohu jest jako had zatočen, po vystrčení pak rohu se narovná. Ho- 
řejší část jest prodlouženina čili vlastně trouba, již tvoří kůže hlavy, skládající se jako 
kůže celého těla vůbec z kruhů svalových a z dlouhých vláken podél běžících. Nej- 
více rovná se tato část prstu u rukavičky. Při vystrčení rohu spatřujeme oko na 
špičce tohoto rukavičního prstu, a k němu přirostlý jest sval, běžící do zadu ku 
kmenu svalovému (Fig. 5. ti), vedle něhož běží nerv od oka k mozku. Stahuje-li se 
sval onen, tahá za sebou oko do vnitř, nerv svinuje se, a kožní trouba, ku kteréž oko 
jest přirostlé, následuje za ním a obracuje se do vnitř. Stává se to zrovna tak, jako když 
z rukavičky ruku rychle vytrhneme, a tak prsty rukavičky se obrátí (Fig. 5. o). Vystrkování 
vtaženého rohu děje se pomocí kružních vlakének v kožní troubě. Kruh svalový oku 
nejbhžší sužuje se objímaje oční jablko, čímž oko nahoru tlačí. Po něm druhý kruh to 
samé činí a oko i s prvním kruhem dále šoupá, a tak i třetí a čtvrtý, až oko na špičku 
rohu se dostane. Sval stahující (který při tom musí býti uvolněn, an by jinak pro 
svou silu kroužkům oučinkování zabraňoval) následuje oko zároveň s nervem, a po 
ouplném vystrčení oka spočívají oba u prostřed kožní trouby. Růžky dolejší, oči ne- 
mající, podobným způsobem stahují a vystrkují se. Hubu mohli bychom rovněž jako 
růžky považovati za složenou ze tří částí. Sval její (Fig. 3. e) chová se jako sval 



209 

orní, a trouba hubni jako trouba růžku. Stahuje-li se sval od huby k vřetenu sáhající, 
tu huba do vnitř těla se vtahuje a spolu kůže hlavy jako punčocha se obracuje, proto 
že v předu s hubou jest srostlá. Tím se slané, že nad vtaženou hubou nachází se pak 
kůže krční, která později soužením svým pomocí kružních svalův obrácenou hubu a 
hlavu zase ven vytlačí. 

Ostatní pohybováni těla dějí se spoluoučinkováním kožních vláken a vřetenního 
svalu. Ona vlákna v kožní osnově, která leží podél krku, obou stran nohy a podešvu, 
stahováním svým tělo skracují. Skrčí-li se jen vlákna jedné strany, zvíře na onu stranu 
se kroutí ; skrčí-li se vlákna krku, hlava se vypíná, a stáhnou- li se spolu svaly nohy a 
hlavy od skořepiny vycházející, zvíře hlavou napřed pod plást a domek se skryje. Vy- 
strčení těla ven způsobují zase kružní vlákna pláště právě tak, jako kružní vlákna rohů 
vytlačuji oko na špičku. Kroucení růžkův též jako ohýbáni těla tím se způsobuje, že 
podélná vlákna v kožní trubce jenom na jedné straně se skrčují. Tak dá se každé po- 
hybování hlemejždě velmi jednoduše vysvětliti z oučinkování všech anebo toliko na je- 
dné straně položených podélných vláken , ze současného anebo po sobě se dějícího 
súžení kružních vláken, a konečně ze stahování se vřetenního svalu a jeho větví. 

Jen chůzi blíže ještě popíšu , o které jakožto k vlnění vody podobné již svrchu 
zmínka se stala. Když zvíře ouplně z domku vyleze, podsev pevně přilehá k půdě, 
načež od paly začínajíc jeden svalový kroužek po druhém se stahuje. Tím vždycky 
malá část nohy od půdy se vyzdvihuje, a zároveíí se podélní svaly skrčí, čímž vyzdvižená 
částečka o malý kousek napřed se šine. Každé stahování kruhu podobá se k vyzdviho- 
vání nohy , každé stahování podélních vláken podobné jest k dále kráčení , i můžeme 
sobě tedy podsev představovali jako složený ze mnoha nožek, které se po sobě vy- 
zdvihují a asi o linii dále od předešlého místa zase se spouštějí, čímž líné pohybování 
hlemejžďů se vysvětluje. 

Všecka lato pohybováni mívají u hlemejždě své příčiny, on leze, když potravu 
hledá, a skrývá se, když mu hrozí nebezpečenství. Vlákna a svaly musejí však míti 
soustřcdišlě, z něhož vycházejí současná a jednotlivá pohybování; toto střediště ale 
musí též míti tušeni o tom, co se děje okolo zvířete, by pohybování řídili se mohla 
podle vnějších okolností. Ono soustřediště jest mozek (Fig. 5. Im) kruhem okolo jícnu 
položený, k němuž nervové nitě od čidel, svalův i od povrchu kůže jdoucí o všem jej 
uvědomují, co viděno a cíleno bylo, a zase roznášejí rozkazy k svalům, hned aby zvíře 
stahovaly, hned zase nohu lam neb onam pohybovaly a t. d. Tedy i u hlemejždě na- 
cházíme duši, která sídlí v mozku, přijímá vtisky ze vnějšího světa a vyvádí úmysly, 
ačkoli vše to jen v maličkém kruhu. Mozek vysílá nahoře dva nervy do očí a dva ku 
předním tykadlům, a pak jde od něho ještě jeden nerv na znd těla do plodního stroje. 
Smyslové pozorovali se zřejmě u hlemejždě jen čtyři; zrak, sluch, chuf a chmat; zdá 
se však, že ani čich mu neschází, nebof hlemejžd ihned z domku vyleze, podáme-li mu 
voňavé byliny. Taktéž nedokonale zřízeno jest i ucho. Pod dolejší stranou mozku 
totiž nacházejí se dvě duté kuličky z vápnité látky, naplněné vodní lokulinou. V ní 
plovají vápenná zrnka ustavičně se třesoucí. Povělři zvukem pohnuté zatřásá touto 
chřesfačkou, klerá ostatně nemá žádného otvoru ven z těla, pročež zvuky jen slabě 
může pojímali. Tento však nedostatek nahrazuje se z části okolnosti tou, že nástroj 
sluchový bezprostředně na mozku sedí. Oko hlemejždi (Fig. 5. e) má podobu černé 
koule. Nahoře, kde s růžkem jest srostlé, nachází se otvor čili zřetelnice, prozračnou 

14 



210 

kožkou pokryla , kterou svtillo do oka vniká. Na dolejší straně jest přirostlý sval ná- 
oční, jenž na zad okolo oka tvoři pravou trychtýřovou duliiui, do které vstupuje nerv 
(Fig. 4. a' b). Před ním v oku sedí řočka (Fig-. 4. f) , která propouští svčtlo , spolu 
ale oučinek jelio podobně k zápalnému sklu sesiluje. Ostatní dutina oka jest naplněna 
tekutinou, kůže sama (c), tvořící onu kouli, jest barvy černé , tak že světlo do oka vpu- 
štěné přímo jenom na jedno místo , totiž na íočku a skrze ni na nerv padá. Arci že 
hlemejžď pro drobnost svého oka a ouzkost díry v něm jenom málo vidí, nebof může 
do ní jen málo světla padati: předce ale vidí. Růžky přední, docela zřízené jako zadní 
i nervem opatřené, proto že očí nemají, jenom za tykadla považovati se musejí. 

Celá kůže hlemejždě jest velmi citlivá. Nervy ze zpodní strany mozku vychá- 
zející rozvětvují se v ní, a kromě citu prostředkují též pohybování. Jedny ve vrstvě 
kružních vláken se rozvětvují a buďto současné stahování všech , buďto jen částečné 
způsobují. Tak rovněž chovají se nervy rozvětvené ve vrstvě podélních vláken , pak 
nervy ve svalu vřetcuním a jeho k očím a hubě odcházejících částech. Nejprve ale 
popouzejí svaly ku pohybování ony nervy, které právě drážděny byly. Tak n. p. sta- 
huje se roh, kterého jsme se dotkli, kroutí se strana, do které jsme píchli. Tak podle 
potřeby tu pro ochranu stahují so jisté části těla, tu pro dále pohybování, pro ohlížení 
se v okolí, pro chápání potravy se vystrkují. 

Až posud mluvili jsme o zevnitřních formách zvířete, o jejich proměnách a o 
tom, co způsobuje tyto proměny a pohybování vůbec. Přejděme nyní ke strojům uvnitř 
těla položeným, které udržují život zvířete, an všecko, co v něm zkaženo, obnovují 
ustavičným spracováním potravy, již mu poskytuje rostlinstvo. Míním stroj travní a 
stroje prostředkující obíhání krve a dýchání. Travní stroj připravuje píci dle potřeby 
zvířete, všecko nepotřebné řití vyvrhuje, potřebné pak částky odvádí do krve; jiný stroj 
rozhání krev po těle , aby zemdlené svaly a nervy zase občerstvila a zkažené, spo- 
třebované látky z nich odvedla; dýchací stroj konečně zkaženou krev znova očisťuje. 

Počněme se strojem travním. Huba, jak jsme již pověděli, jest svalovitá trouba. Vchod 
do ní neboli pysky opatřeny jsou stinnými žlázami ke smočení potravy. Za nimi nahoře 
nachází se lak zvaná hořejší čelisf, jako hřeben malými zoubky ozbrojena (Fig. 6.). Ta, 
když svalové kroužky huby se stahují , oučinkuje na potravu rostlinnou jako guillotina. 
K tomu ještě dva svalové výrostky, postranními čelistmi nazvané a též drobnými zoubky 
obrostlé, s obou stran potravu roztírají. Nejvíce ale přispívá k rozdrobení píce jazyk. 
Máf on povahu sviního ucha a všechen pokryt jest zoubky. Chut leží v pyskách, i máf 
tedy jazyk u hlemejždě docela jiné značení nežli u nás. Přirostlý jest uvnitř k jícnu, 
v zadním konci ke hlavní bambitky podobnému (Fig. 7. d). Pod tímto koncem jícnu 
začíná se ouzký jícen (Fig. 7. eF'), po jehož obou stranách leží trubky stinných žláz, 
oustících se do huby (Fig. 7. e}. Tyto stinné žlázy pokrývají skoro celý žaludek 
(Fig. 7. c), ku kterémuž jsou přirostlé. Ze žaludku vchází střevo nahoru do dříku, 
rozšiřujíc se až k tomu místu (Fig. 7. g a"J , kde se do něho pustí játra žlučovými chody. 
Pak otočí se střevo dvakráte a obrátí se nazpět do plicního měchu , kdežto pak v řif 
se konči (Fig. 7. IQ- 

Játra sama (Fig. 7. IJ, jakož i ledviny i žlázy rozličné při trávení pomáhající šfávy 
své teprv od krve dostávají, pročež k ní se obracíme. Vůbec známo, že potrava slouží 
ku posilování těla, což každý dostatečně sám na sobě zkusil. Jak ale přicházejí krmné 
látky potravy do oudů, které po jídle jako novonarozené bývají? Stává se to tím, že 



211 

krev probíliajíc žfly střevní, vše co krmného odnáší a ostatnína oudům přivádí, látky ku 
potravě nepotřebné zůstavujíc žlázám, které z nich ještě sliny, žluč a jiné télu užitečné 
tekutiny připravují. Chtíce o těchto poměrech místněji se poučili, nejlépe začneme od 
srdce, nebof zde jest ono slředišté, z kteréhož vytéká do oudů občerstvující šfáva a 
do něhož ustavičně proudí nová tekutina , by zase do těla a jeho strojů hnána byla. 
Srdce (Fig. 7. n m) leží v plicním měchu a skládá se z dvou komor. Komora ženoucí 
krev do těla jest velmi svalovitý misek , podobný srdci na kartách. Špička jeho 
vychází v žílu, která se na levo a na právo rozvětvuje (Fig. 7. opj. Druhá čili přední 
komora mnohem jest slabší a blánkovitá (Fig. 7. mj, a přechází do žil plicního měchu 
(Fig. 7. mm), z něhož krev přijímá a do první komory žene. Další proudění krve děje 
se působením komory první, která skrčováním se do žil ji uhání, an nazpátek do druhé 
komory nemůže pro tři klapky, které v podobě kapes na jejím konci tak přirostlé 
jsou ke stěnám, že otvory jejich do komory hledí. Chce-li krev nazpátek, tedy klapky 
se napínají a dotýkajíce se konci svými tvoří blanitou stěnu mezi první a druhou ko- 
morou. Žily, které jednak do střev a jater (Fig. 7. p o), jednak do nohy a hlavy (Fig. 
7. pj se rozvětvují, jsou trouby složené z podélných a kruhových vláken, které staho- 
váním se krev dále pohánějí tím samým způsobem, jako řezník nádivku v jelitech svou 
hrstí dále tlačí. 

Pozorujme tcd obíháni krve a oučinky její na tělo. V komoře (n) nachází se 
čistá krev, která žílami, odcházejícími od kmene {ni) do nohy a do hlavy proudí. 
Žíly tylo rozvětvují se do menších a menších ratolestí. Kmeny žil leží více uprostřed 
těla, od nichž ratolesti běží na povrch do kůže. Při obíhání krve propouštějí stěny žil 
krmné lálky, kteréžto všecka vlákénka nervová i svalová, prací zemdlená a pohybováním 
zkažená scsiluji a obnovují. Při tom lálky k výživě těla méně potřebné odcházejí do 
žláz a tam zvířeti zase jiným způsobem užitečnými se stávají dílem co sliz kožní, dílem 
co sliny huby. Pak vrací se krev jinými žilkami v kůži ležícími (Fig. 7. m) do kraje 
límce, a odtud žilkami plicního měchu k srdci. Žily druhého kmene (Fig. 7. p) ne- 
jenom stroj plodící a travní v plášti položený občerstvující šfavou zásobují, nýbrž i od 
slřev krmnou látku přijímají. Méně potřebné látky proměíiují se v játrech v žluč, která 
žlučním chodem do slřev vplývajíc při tráveni pomáhá. Takto i z vápna v krvi se na- 
cházejícího vápenné žlázy se zásobí, které při stavbě domku oučinkují. Krev, vykonavši 
oběh svůj v dříku, sesilivši stroje, přijavši do sebe krmné látky a očistivši se v já- 
trech , obrátí se pak ku povrchu pláště a spěchá zvláště po levé straně ku plic- 
nímu měchu. Dříve ale vysílá ještě mnoho žilek do ledvin (Fig. 7. q). Ledviny, po- 
dobně kjátrám z malých buněk se skládající, sprosfují krev zbytečného dusíka, tak jako 
játra ji sprosfují zbytečného uhlíka. Jest však při tom ten rozdíl, že produkt jater, žluč, 
k trávení se potřebuje, produkt ledvin ale, moč, mocní troubou (Fig. 7. r') do řili se 
oustí a odtud ven z těla se vyhošfuje. Působení plicního měchu na krev jest podobné 
k onomu, jaké mají v člověku plíce na zkaženou (venosní) krev. Vzduch , jímž měch 
jest naplněn, opatřuje krev kyslíkem, jejž při obíhání v těle rozličným strojům byla ode- 
vzdala. Tato očištěná a krmnými látkami opatřená krev teče z přední komory zase do 
komory druhé, a odtud znova po těle se rozbíhá. Dýchání čili vypouštění zkaženého a 
přijímání nového vzduchu sláva se stlačováním měchu pomocí kružních vláken. Derou 
(Fig. 1. pj se vzduch vypouští, natažením podélných vláken se měch zase rozšiřuje a 
vzduch nový do něho vchází. 

14* 



212 

Tak viděli jsme celého lilemejždě v živočišnícli jeho výjevech, kterak jeden stroj 
tělesni pomáhá druhému k dosažení společného ouěcle, zachování života. Než konečně 
žíly i střeva předce pomalu stářím ochabují v službě své a tělo chýlí se ku přirozenému 
svému konci, nad to pak stává se hlemejžJ před časem kořistí ptáků , šelem i lidí po 
něm pasoucích. Přejdeme tedy na stroj plodící, který mnoho set vajíček rodě po smrti 
hlemejždě ve mladých rod zachovává. Jako u jiných zvířat nalézáme i tu stroj mužský, 
zúrodíiující semeno vydávající, a stroj ženský, semeno přijímající a vajíčka rodící. U hle- 
mejždě ale oba stroje v jednom zvířeti se nacházejí, hlemejžd jest štyra čili obojoudec, 
a při páření každý z obou zastává místo samičky i samce. Stroj plodící skládá se z roz- 
ličných žláz, které rovněž jako jiné žlázy látku svou z krve žil podél nich běžících si 
zhotovují. Stroj semeno chovající (varlata) a vaječnik, které u jiných zvíi'at ve dvou 
jednolnících se nacházejí, vězí u hlemejždě jeden v druhém. Nacházíme tuto obojoudní 
žlázu spočívající v játrech (Fig. 7. I') , anat má podobu hroznu a skládá se z míšků 
spojených s trubkou, tak jako zrnka hroznu spojena jsou se stopkou. V této žláze vězí 
druhá menší tak, že v každém míšku první žlázy nachází se míšek druhé, a též trubka 
spojující tyto míšky trubkou první žlázy prochází. Pod drobnohledem ukazuje se nám, 
že svrchní míšky chovají vajíčka, vnitřní ale semeno cFig. 9.), tedy že vězí varlata 
ve vaječníku. Vajíčka (Fig. 9. o) skládají se tu ještě jen z pouhého žloutku. Semeno 
jest tekutina, ve které hbitě se pohybují nitě, podobné k nálevníkům, bezpochyby 
k tomu oučelu, aby semenní tekutinu až do vajcčníka odnášely (Fig. 9. d). Po zourod- 
nění vzrůstá vejce a vaječním chodem (Fig. 7. O přichází do bílkové šfávy (Fig. 7. AJ, 
kde žloutek bílkem se obalí. Pak dále klouzá maticí (B), obsazenou slinovými žlázami, 
které pohybování vajíčka usnadňují, až vychází derou (Fig. 1. f). Semenní stroj jen až 
k bílkové žláze spojen jest se ženským. Semenní chod prochází vnitřkem vaječního 
chodu až k tomuto místu, kdežto vystupuje a okolo matice se vinouc cFig. T. uuu) od- 
chází (vJ ku plodidlu cFig. 7. x). Rozumí se, že při páření semeno tou samou cestou do 
vaječníka se dostává, kterou vajíčko vychází. Před pářením, které se děje v měsíci máji 
a červnu, shromažJují se hlemejždi na vlhkých místech. Plodidlo pomocí kružních vlá- 
ken obracuje se docela lak, že derou (Fig. í. /) ven visí, a šípem (Fig.S.aJ, na obrá- 
ceném šípovém míšku sedícím, hledá jeden u druhého otvor do matice vedoucí. Pak se 
vzájemně plodidla do ní vpustí, a hlemejždi zůstávají takto delší čas pohromadě. Sval 
plodidla (Fig. 7. blíž w) potom plodidlo zase nazpět do těla táhne, šípní měch se obracuje, 
jak to vidíme ve Fig. 7. Z, a po několika dnech již vajíčka vylézají z otvoru (Fig. 7. N), 
při čemž žlázy (Fig. 7. g) vápnitým slizem se zaobalí. Starý hlemejžJ připevňuje va- 
jíčka pod stromové hstí a obaluje je vápnitým slizem v podobě krásných lesklých hlatí. 
Asi za měsíc vyleze hlemejžd z vajíčka. 

Ještě sluší se zmíniti o semenní kapse (Fig. 7. C) , která ve své dutině 
rovněž jako varlata semeno připravuje a bez pochyby k tomu slouží, aby hlemejžd, 
když druhý se v okolí nenachází, který by mu tu službu proukázal, sám sebe oplodil. 
Plodidlem vlastním nedosahuje až k vaječníku, semenní kapsa ale oustí do ženského 
stroje (Fig. T. g), a semenní nilě z ní nahoru až k vaječníku plovou. Bezpečné ale vý- 
znam semenní kapsy ještě není nalezen. 

O mladém zvířeti byla již zmínka, kterak hned z počátku způsobuje se při něm 
kroucení těla. 



213 

Doufám, že z toho, co jsem lulo členáři před oči postavil, pomocí obrázků každý 
bude sobě moci představení uíinili o spořádání vnitřního ústrojí hlemejždě. Kdežto pak 
hlemejžďS v hojnosti se u nás nachází, bude snadno, popsání moje vlastním názorem doplniti. 

O kainennéin a hnědém uhlí zvláště v Čechách. 
Od Jana Krejčího. 
Článek ftvrfý. 

V. Horniště kamenného uhlí*). 

Horniště kamenného uhlí v Čechách rozkládají se na dvou rozličných útvarech. 
Větší a důležitější část spočívá na útvaru silurském uprosti-ed Čech, druhá menší část 
jest uložena pod permským útvarem dle oupatí Krkonošských hor a leží bezprostředně 
na prahorách. 

Horniště, ležící na silurském útvaru, netvoří ale jediný celek, nýbrž takřka jednot- 
livé ostrovy, které porůznu některé prohlubeniny silurských vrstev vyplňují. Tyto po- 
různé části jsou : 

1. Horniště Slánské a Rakovnické. 

2. Horniště Plaské, Plzeňské a Merklínské. 

3. Horniště Radnické a Liblínské. 

4. Horniště Breilensleinské a Manetínské. 

5. Horniště Mirešovské. 

6. Horniště Žebrácké. 

7. Horniště Berounské mezi Kdyčinou a Hýskovem. 

8. Horniště u Malých Přílep blíž Loděnic. 

9. Horniště u Chlumu a Hany blíž Rakovníka. 

Horniště Slánské a Rakovnické leží na severním kraji silurského útvaru, 
který zvolna pod vrstvy uhelné zapadavává. Na západním konci spočívá na dioritovém 
kamení a na granitu. 

Již prof. F. M. Z i p p e, který nejdříve zeměznalecké poměry Čech důkladněji 
skoumal, popsal hranice tohoto horniště dokonale a zevrubně (Die Steinkohlen und ihre 
Verbreitung in Bohmen 1842). V nejnovější pak době uveřejnil pan Konstantin z 
Novických, bývalý správce uhelných dolů u Slaného, zevrubnější popis horniště 
Slansko-Rakovnického v časopisu přírodoskumného spolku „Lotos." (Das Steinkohlen- 
becken in der Gegend von Schlan-Rakonitz. Eine geognostische Skizze von Constaiilin 
von Nowicki. Lotos. Mai 1853.) Při posledním výletu mém do horniště tohoto vypro- 
vázel mne pan z Novických a sdělil mi své náhledy o uložení vrstev v bezprostředním 
okolí Slánském, ostatně slibuje v podotknutém pojednání, že zároveň s panem kustodem 
Dormitzrem zvláštní monografii o této krajině vydá. Pro důležitost věci bylo by žá- 
doucí, aby práce tato brzo se vyvedla. Podávám zde prozatím jenom výsledky toho, co 
dosaváde uveřejněno bylo a o čemž jsem se na opětovaných vycházkách sám přesvědčil. 

Souhraní jižní, kde útvar uhelného horniště na silurských vrstvách spočívá, dá se 
ostře ustanoviti, poněvadž z veliké části podlouhlá údolíčka hraniční čáru naznačují. 
Nejvýchodnější konec nalézá se u Kralup, kdežto uhelný pískovec kolmé stěny tvoří. 



•) v čísle 5., kde začiuá článek třeli, opominut byl titulek : IV. Skamenělé rostliny útvaru 
kamenouheluého. 



214 

Odtud začínajíc běží hranice k Minicům, Votvovicům, Zákolanilm, okolo Budce k Ví-eto- 
viciim, Stťlčovsi, okolo dvora Vrapickélio a Dřina ke Kroíihlavflm, odkud se lesnatými 
vrchy pres Dobrou, Družec a Žilinu do Křivoklálského lesa zatáčí, který na své severní 
části útvar uhelný pokrývá. Zde od myslivny Lánské běží k tak nazvaným „třem sto- 
lům," přeráží potok Kličavu, táhne se okolo dvora Amalínu a vychází u staré sklárny 
bliž Luzné opět z obory ven. Zde leži též malý uhelný ostrov osamotnělý na silur- 
ských vrstvách mezi myslivnou na Haně a mezi Chlumem. Od podotknuté sklárny za- 
táčí se uhelný útvar okolo Nového Mlýna k jihu až k Pavlikovským horám, tak že Ra- 
kovník, Lubno, Senec, Příčina již na uhelných vrstvách leží. Odlud táhne .se hranice 
na dioritovém kamení k Chmelištné, kdežto granit západní hranici uhelného útvaru tvoří. 
Granit vyzdvihuje se z uhelného útvaru od Chmelištné až k Oráčovu, skládaje podélný 
hřbet, na němž západní křídlo uhelných vrstev spočívá, a prostírá se ještě v jednotli- 
vých hřbetech, které se až k Lubenci, Libyni a Čisté táhnou. Na granitu tomto spo- 
čívá ještě ostrov uhelného útvaru mezi Jesenicemi (Jechnitz), Podeřankou, Žihlemi (Schó- 
les) a Blatnou (Ploden), který ale s Rakovnickým horništěm u Stehna a Malměřic (Alberitz) 
souvisí. Pískovec, který na nejzápadnějším konci u Chýše, Kryr (Kriegcrn) a Blšan 
(Flóhau) vůbec červený jest, nalézá konečně ostrého obmezení čedičem u Libkovic, 
Valče, Vlince a Vroutku (Rudig), kterýžto čedič až k Ostrovu (Schlackenwerth), Klášterci 
a Kadani se táhne. 

Jak daleko se útvar uhelný na sever prostírá, nedá se ustanovili, zajisté ale sotva 
dále nežli k čedičovému mezihoří, které ze Žatecké roviny vystupujíc v dlouhé řadě k 
Litoměřicům běží. Jakožto ideální hranici můžeme přijmouti oudolí Oharky od Žatce 
až k Terezínu. 

Severní tato část uhelného útvaru jest ale pokryta mohutnými vrstvami křído- 
vého útvaru (pískovcem a opukou), tak že již na oubočích Oharky tyto novější vrstvy 
výhradně panují, a snad jenom u Pátku na dně údolí též vrstvy pískovce uhelného vy- 
stupují. Jižní hranice tohoto souvislého křídového horniště, které se ostatně hluboko do 
čedičového mezihoří rozvětvuje, běží od Libořic k Soběchlebům (Oberklee) na horu Žbán 
nazvanou a podél oubočí jeho okolo Kounové, Wutějovic, Renčova, Kroučova, Bilichova k 
Panenské Tejnici, Skále, Vranému, Jarpicům, Kmetiněvsi, Velvarům až k Nelahozevsi. 
Důkladný a obšírný popis tohpto křídového útvaru nalézá se ve spisech prof. Dr. Aug. 
Reusse (Die Kreidegebilde des vvestlichen Bohmens 1844). Vodorovné vrstvy pískovce 
a opuky křídové pokrývají ostatně v jednotlivých porůzných ostrovech ještě velikou 
část horniště uhelného, tak že vrstvy jeho hlavně jenom na oubočích údolí se spatřují. 
Bezpochyby tvořily všechny tyto ostrovy jednou souvislý celek. Takové ostrovy jsou 
lesnatá vysočina u Lišan blíž Rakovníka, hora Loustín u Krušovic, vysočina Mšecká 
(Kornhouzská), Smečenská, Kladenská, vysočiny u Slaného, Drnová, Želenic atd. 

Útvar uhelný, který pod vodorovnými vrstvami pískovce a opuky spočívá, roze- 
znává se snadno již svým uložením od okolních hornišť. Neboť vrstvy jeho nesouhlasí 
ani s vrstvami silurské křídlíce, ani s vrstvami křídovými. Všeobecně jest úklon jejich 
k severu namířen pod úhlem 8—20 stupňů; směr ale běží zároveň s jižními hrani- 
cemi horniště. — Skoumá-li se rozličnost vrstev pískovce uhelného, poznají se v 
celém horništi tři hlavní oddíly, které jak povvahou kamení, tak i povahou uhlí a bezpo- 
chyby též powahou otisků od sebe se rozeznati dají. 

Nejhlubší jest oddíl Kladenský, druhý jest oddíl Slánský, třetí jest oddíl Hvězd- 



215 

slíý. Odilil Kladenský spoóívá LezpiosliodnO; na siliirskúm litvaru, <i Ivon nujkrajni^jsí 
pásmo liornislč ulielniiho, jakož i severní slninč oudoii Volvovskúlio, Vřclovskélio, Kla- 
denského, skaliny v Kíivokliilskéni lese a v okolí Rakovnickém. Mohutnost jeho může 
obnášeli 100—200 sáhů. V pásmu tomto leží hlavní uhelná sloj od 2 až k 7 sáhům 
mocná, na které se doluje u Miiiic, Volvovic , Zákolan , v uhelnách Bušlěhradských a 
Kladenských , a snad také u Rakovníka. U Brandejska mezi Slaným a Buštěhra- 
dem dostihla se vrtáním ve hloubce 122 súhů. Uhelná sloj lato uhýbá se ale 
bezpochyby za Rozdělovom a u Lán více k severu , anebo dosahuje u těchto míst 
svého konce, ncbof vrtáním u Rozdélova mezi Lány, Rynholcem a Stachovem prorazil 
se pískovec až k vrstvám silurským , ale sloj se neobjevila. Možno tedy, že Rakovnická 
sloj náleží k jinému, ačkoliv současnému uložení. Uhlí samo spočívá na jemném pí- 
skovitém lupku, který v nejdolejšich vrstvách obsahuje ostrohranné kusy sousední křidlice 
a jednotlivé sloje pískovce. V černém lupku, který bezprostředně pod uhlím leží, vy- 
skytují se otisky Sligmarií. Uhlí samo jest břlavým lupkem rozděleno na 2 — 5 vrstev. 
V lupku tomto vyskytují se jmenovitě u Minic krásné otisky kapradin : Pekopterid, Neu- 
roplerid a Sphenopterid, vřetenalé větvičky Asterophyllit, jmenovitě Sphenophyllum den- 
latum u Minic, větve z Araucarites Reussii ve Yotvovicích, v černém hořlavém lupku 
blíž stropu uhlí krásné a ohromné Kalamity, Sig-illarie a Lepidodendron aculeatum, 
zvláště u Kladna. V jemném jílovitém lupku u Lubna blíž Rakovníka vyskytují se hojně 
NOggerathia foliosa a větvičky z Lepidodendron elegans s dlouhými tenkými listy. Nej- 
hořejší vrstva uhlí léto sloje jest na některých místech, zvláště u Minic, prostoupena 
přemnohým kyzem, tak že se zde druhdy skalice zelená dobývati mohla. Tato skalice 
tvoři se na některých místech sama sebou, a usazuje se v krásných velikých hlatích. 
Též leštěnec (Bleiglanz) objevuje se někdy ve skulinách mezi uhlím, ačkoli vzácně. 
Velmi pamětihodný jest otisk kapradiho listu v leštěnci od Rakovníka, který patrně do- 
svědčuje mokrolučebný původ leštěnce tohoto. Ostatně obsahují též mnohé vody z hor- 
niště toho se prýštící rozpuštěnou skalici zelenou, jmenovitě voda Šternberská, které se 
co léčivé používá. V lupku u Rakovníka leží hroudy nečistého ocelku (Sphaerosiderit) 
barvy šedé. Též vápenec v krásně vyhlacených druzách a sádrovec není u prostřed 
uhlí nic vzácného, a krásné kusy jeho, jakož i velmi poučná sbírka otisků nalézá se 
při báiíském úi"adě dolů Kladenských. Uhli samo jest bi-idličnaté, v němž se mdlá 
pásma střídají s lesklými. Ve Votvovských uhelnách, kde mocnost uhlí 2" dosahuje, 
převládají mdlá pásma a obsahují nezřídka černé listy lupkové ; v Kladenských uhelnách, 
kde mohutnost uhlí 5 — 7" dosahuje, převládá ale na některých místech uhlí lesklé, mastné, 
hodící se dobře k dělání koksu. — Nad touto dolejší mohutnou slojí spočívá mohutná 
vrstva pískovce složeného z oblásků šedého a bílého křemence a sporých úlomků čer- 
ného buližnika. Pískovec tento tvoří malebné kolmé stěny u Kralup a vystupuje též 
blíž Dokes a Žehrovic na den, kde se v něm od starodávna kámen pro Pražské ka- 
meníky láme. Mezi tímto pískovcem leží v mnohonásobném sledu pískovec jemnější s 
tmelem živcovitým ckaolinovým), pískovec slídnatý, šedý a tmavý lupek s jednotlivými 
sJabými slojemi uhlí. Ale v celku tvoří hrubší sloh a živcovitý tmel ráz tohoto pískovce, 
jejž k dolejšímu oddílu počítáme. Malé slabé (asi 3—4) sloje objevují se v tomto pásmu 
již u Blevic a byly již několikkrále příčinou nevydataého dolování. Tyto sloje 6 — 10 
palců mocné táhnou se zároveň s hlavní slojí a náležejí snad již k soustavě slabých 
uhelných vrstev, které se přes Kolec k Brandýsku táhnou, kde vrtáním asi ve hloubce 



216 

70" vynalezeny, a též u ovčárny Tuhaňské mezi Smcínem a Kladnem vyvrtány byly a 
na nichž se snad u Lán doluje. Nejsilnější vrstva uhelná této soustavy, asi 4'/,^ siř. 
mocná, jest základem uhelných dolů u Kolce, a jak jsem podotknul snad také u Lán. 
Uhlí toho má tu samou povahu, jako uhlí hlavní sloje. Otisky nejsou mi dosaváde 
známy. 

Oddíl druhý horniště našeho zaujímá mnohem širší pásmo, které v sobfi obsahuje 
četnější, ale slabé a silnými vrstvami pískovce, lupku a jílu oddělené sloje uhelné. 
Pískovec tohoto pásma jest drobnější, velmi zřídka objevují se vrstvy z oblásku složené, 
za to ale převládá na některých místech živcovitý tmel a přechází v silné vrstvy bílého, 
modravého a červeného jílu, který v okolí Zvoleněvesském, Knovizském atd, pole čer- 
veně barví. V nejhořejších vrstvách tohoto pískovce objevují se v oudolí Drchkovském 
a Buděnickém slabé vrstvy vápence, z nichžto jmenovitě vápenec od Buděnic v sobě 
kusy rohovitého křemene obsahuje. 

Mimo několik slabších slojí dosaváde neustavených táhne se silnější a nejzpod- 
nější, asi na 5—6 stř. mocná sloj oudolím Zvoleněvesským k Podlešínu, Knovizi, Jemní- 
kům a ztrácí se pod křídovou vysočinou Smcčenskou. Doly uhelné nalézají se též na 
těchto podotknutých místech. Uhlí jest zde hubené, břidličnaté , a má nad sebou mezi 
vrstvami lupku a pískovce sloj červené železnaté hlinky, která se u Novoměřic dobývá 
a tesařům co barva prodává. 

Druhá značnější sloj táhne se zárovně s předešlou snad již od Velvar, kde byla 
dolováním odkryta, k Drnovu, Slanému, Kvíci a zabíhá též pod vysočinu Smečenskou. 
Na této sloji doluje se u Slaného a Kvíce ; uhlí její jest pamětihodné proto, že, jak mi 
pan prof. Balling ústně sdělil, podobá se v lučební povaze k hnědému uhlí. 

Nad Kvickými slojemi leží ještě Iři sloje, na nichž se doluje, z nichžto jest Pře- 
lická nejhlubší, dvě Tuřanské vyšší. Z otisků neviděl jsem nic, leč několik kapradin 
z čeledi Pekopterid a Neuropterid. 

Dolování na těchto slojích nenáleží právě k nejvydatnějšímu. Jednak jsou sloje 
příUš slabé, 3 — 4 stř. mocné, jinak leží příliš daleko od sebe , tak že jediným dolem 
vždy jenom na jedné pracovali se dá. Obyčejně se vyplácí potud, pokud přílišný nával 
vody další meze nestaví a drahocenných strojů nepožaduje, snad by se ale, kdyby 
všickni majetníci dolů na těchto slabších slojích v jednotu vstoupili a většími prostředky 
a důkladně věci se uchopili, předce ještě značný prospěch získati mohl. — 

Třetí a nejhořejší oddíl horniště zdejšího tvoří též jemný pískovec se živcovitým tme- 
lem, v němž ale již mnoho zelenavé hlinky přimícháno bývá. Zvětráním se tato zelenavá 
hlinka stává červenou, a pískovec sám, jmenovitě na stráních, obdržuje barvu červeného 
pískovce, ačkoliv spíše zelenavým nazývati by se mohl. V pískovci tomto leží jíly rozličné 
barvy a černavé lupky, ve kterých asi dvě neb tři sloje uhlí leží, z nichžto nejmocnější 
asi 5 stř. dosahuje. Sloje tyto zaujímají hlavně vysočinu Hvězdskou, horu Žbán a úpady 
k Pozdni, Srbči, Dučicům, Kroučovu atd. Doluje se na nich u Jedomělic, Hvězdy, Krou- 
čové, Hředel, Mutějovic, Kounova a ještě na několika jiných místech a poskytují též 
břidličnaté suché uhlí. Na stropě nejvyšší sloje, jmenovitě u Jedomělic, Hředel, Mutě- 
jovic, nalézá se asi 6 palců mocná vrstva zvláštního lupku, pružného, černého, již na 
svíčce plamen chytajícího. Lupek tento obsahuje veliké množství rybích šupin a ostnů, 
skelnatou látkou potažených a k oddělení Ganoidů náležitých. Sem tam pozorují se také 
hnědé kusy okrouhlého tvaru, kteréž by snad mohly býti koprolithy (skamenřlé trusy 



217 

ryb). Hořlavý lupek tento podobá se velice k lupku hořlavému s otisky ryb Palaeoniscus, 
u Semil a Vrchlabí nalezenému. Podobné rybnaté lupky pokrývají nejhořejší sloje uhelné 
u Oslavan v Moravé. Poněvadž pak vrstvy Semilské a bezpochyby i hořejší Oslavanské 
k permskému útvaru náležejí, míiže se i zde ta domněnka právem vysloviti , že sloje 
Hvězdské s okolním kamením již nenáležejí k vlastnímu útvaru uhelnému, nýbrž k útvaru 
permskému. 

Náhled tento zdá se potvrzován býti ještě jinými okolnostmi. Nebof celý vý- 
chodní cíp uhelniští Rakovnického u Kryr a Blšan jest pokryt mohutnými vrstvami čer- 
veného pískovce (dosavád ovšem nevyskoumaného), který na mnohých místech, jmeno- 
vitě v okolí Rakovnickém, skamenělé v křemen proměněné kmeny stromů sosnovitých 
obsahuje, zrovna jako permský červený pískovec u Náchoda a u Nové Paky. Též u 
oupatí Krkonošských hor jest, jak později uvidíme, útvar kamenouhelný pokryt iit\arem 
permským. Z té příčiny mohl by se tedy nejhořejší oddíl horniště Rakovnického pova- 
žovati za útvar permský. Ostatně se ale objevují skamenělé sosnovité kmeny též u Kru- 
šovic, roztroušené na polích , u Kvílíc uložené v pískovci, snad též permském, a ko- 
nečně porůznu u Žehrovic, odkud se do národního Museum veliký pařez doslal. 

To by byl tedy všeobecný, dosavad ovšem nedokonalý nástin uhelniště Slanško- 
Rakovnického. Nyní však, kdežto zeměznalectví vždy více pěstovalelťi nabývá, jesti se 
nadíti, že za krátký čas krajina tato důkladněji prozpytována bude. SIavné"úřady bánské 
a páni majitelově dolů mohou v tom ohledu k svému vlastnímu zisku badání takové 
značně podporovati. Sluší v tom ohledu vděčně podotknouti pana direlitora Wáňu a pana 
báňského měřice Pelikána v Kladně, kteří se vzornou pozornosti otisky nejenom ze 
svých, nýbrž i ze sousedních dolů sbírají a každému příteli zeměznalectví přívětivé 
ukazují. Též professor lučby na Rakovnické reální škole pan Hackenberger, získal si 
veliké zásluhy o sebírání otisků z okolí Rakovnického. 

Co se týká množství uhlí ročně dobývaného v tomto hornišli, není mi možná ur- 
čitý počet udati. Od 400,000 centů, jichž se vytěžilo r. 1817, zvýšil se výtěžek r. 
1840 na 1,328,058 centů ročně, kterýžto počet zvýšenou poptávkou a jmenovitě odkry- 
tými doly Kladenskými zajisté daleko přes 2,000,000 centů ročně vystoupil. Z tohoto 
počtu můžeme asi '',4 počítati na hlavní sloj dolejšího oddílu, jmenovitě na doly Vot- 
vovské. Buštěhradské a Kladenské, 74 jenom na sloje hoi'ejších oddílů. Výtěžek může 
se budoucně znamenitě zvýšili, nebof posaváde doluje se všude takřka jenom na po- 
kraji, hlavní poklad leží ale v hlubinách nedotknut a zachován budoucím stoletím. 

Ku konci zbývá podotknouti ještě jednu zeměznalcckou pamětihodnost tohoto hor- 
niště, myslím totiž vyskytování se čediče (Basalt), který na třech místech jak útvar ka- 
menouhelný tak i křídový proráží. Nejhlavnější čedičový vrch tvoří Ríp, dle Davida 238 
sáhů nad hladinu severního moře povýšený, který se malebně v podobě širokého zvonu 
z ki-idové vysočiny mezi Roudnicí a Hořejšími Beřkovicemi vypíná. Temeno jeho nese 
starobylou kapli sv. Jiří a panuje nad rozkošnou krajinou, jejížto severní kraj půvabným 
mezihořím u Litoměřic rozkošně se ukončuje. Čedič této hory jest velmi chudý na 
olivín, sloh jeho jest neurčitě deskovitý a sloupnalý, a sice tak, že se řídí dle obrysů 
hory, lak že nezřetelné sloupy dle oubočí se kloní. Velmi pamětihodná jest úchylka 
magnetické jehly, která se na této hoře jeví. Na rozličných místech uchyluje se totiž 
severní konec jehly bud k východu bud k západu, nikde ale nemíří k severu, tak že 
patrně hora sama co magnet na jehlu oučinkuje. Zevrubným skoumáním čediče objeví 



218 

se ovšem, že se skládá z jinorazu a pěliliipu cHonihlende und Augit), z nerostu zeolí- 
thového a niagnelové železné rudy, a již z toho dala by se úchylka jehly vysvéllili. 
Nebyla by ale snad také ta domněnka ncdflvodná, že taková osamolnělá hora, jako Říp, 
neustálým proudem vCIrným ošleliávaná, jako veliký elektromagnet působiti může. 

Druhý čedičový vrch jest Slánská hora, nad okolní kamenouhelný pískovec 
asi 35" vyzdvižená. Zde již pozoruje se hojněji olivín , jehla magnetická uchyluje se 
též, ale v menší míře nežli na Řípu. Vůbec známa jest studánka slaná, která u oupatí 
léto hory se prýští a dle pověsti městu původ dala. Vědecký analytický rozbor její není 
dosaváde znám; v jedné libře obsahuje prý až na 14 granů kuchyňské soli. Že ne- 
rostní látku svou, jako mnohé jiné studánky, v Litoměřickém mezihoří čerpá, jest 
domněnka nejbližší, a důkladný rozbor její a okolního kamení byl by i z geologických 
ohledů velmi zajímavý. 

Třetí čedičový vrch jest Vinařická hora mezi Vinařicemi a Třebichovicemi, 
podlouhlý to hřeben s dvěma kupami, s horninou té samé povahy jako na Slánské hoře. 
U Vinaříc objímá křídový pískovec tuto horu, která u Třebichovic silným svahem do 
údolí padá. Tyto tři hory jsou takřka předvoj rozsáhlého čedičového pohoří Litoměři- 
ckého, které dlouho po usazení vrstev uhelných a křídových z hlubin země co plu- 
tonský výrobek vystouplo. Nebof i nejnovější usazeniny hnědédo uhlí jsou u Bíliny a 
Litoměřic čedřčem poraženy. V ohledu tom jest ale velmi památná ta okolnost, že sou- 
sední vrstvy pískovce a opuky nejsou vyzdviženy kolmo, jak by se při vystoupení lak 
mohutných hor očekávati mohlo. Naopak zachovávají vrstvy i v nejbližším okolí podo- 
tknutých hor svůj přirozený úklon, lak že nic jiného nezbývá, leč přijmouti, že čedičová 
hmota ze skulin roztržením povstalých vystoupla, na převrat vrstev ale žádného nebo 
jen nepatrného vlivu měla. 



Nástiny životopisu českých pinrodoskumcň. 

Od Dra. Viléma VVeitenwebra. 

III. Kašpar hrabě Šternberg. 
(Dukoucenl.) 

Nyní přijdeme ke skutku pro rozkvět českého přírodozpytu veledůležitému, ano 
rozhodnému. Hrabě Šternberg totiž byl jeden z prvních mezi oněmi šlechetnými vla- 
stenci, kteří r. 1818 pojali krásnou, následků plnou myšlénku, již konečné r. 1822 za 
nejvyššího purkrabího Františka Ant. hraběte Kolovrata L iebš t einskéh o 
uskutečnili, myšlénku založení národního Musea českého. Ode všech vzdělanců našich, 
ano od celého českého národu vděčně uznány jsou neúnavná péče i oběti v každém 
ohledu veliké, jimiž hrabě Šternberg, tou jedinou zásluhou již pro nás nesmrtelný, vla- 
stenský tento ústav v čase dosti krátkém k onomu slušnému postavení přivedl, z jakého 
se právem těší doma i v cizině. Mezi velikolopými příspěvky, obětovanými od mnohých 
šlechetníků vlasti naší při založení Musea, v čele stojí dar Šlernbergův, jehož cena 
skrovně by se páčila přes 50.000 zl. stř., při čemž některé věci opravdu jsou neoceni- 
telné. Odevzdali ihned 4000 svazků nejdražších přírodovědeckých spisů, krom toho bo- 
hemica v počtu 500 a všecky své sbírky, mezi nimiž bylo 30 beden kopanin a na 



219 

lO.OOO rostlin v herbáři. Neustal pak ani později obohacovali sbírky Musea, kde jen 
mohl, s obzvláštní štědrostí. Jak jinače tedy, nežli že jednosvorně vyhlášen jest za 
prvního přednostu společnosti musejní, udržovaní) jenom soukromými silami, po uplynuti 
pak ustanovené Ikůty svého ouřadování opět a opět zvolen. — Téhož roku 1822 jme- 
novala ho též staroslavná cis. Leopoldinsko-Karolínská akademie přirodozpytců (tenkráte 
v Bonnu) na uznání velikých jeho učených zásluh oudem svým, udělivší mu dle starého 
obyčeje, že každý nový člen obdrží zvláštní příjmení, argonautické jméno Jason. I mnohé 
jiné učené společnosti pokládaly sobě za čest, zaslali proslavenému již učenci hraběti 
Šternbergovi diplomy své. 

Aby se žádoucím oučinkem věnovati se mohl palnconlologii , kteréžto studium 
sobě později nad jiné oblíbil, hleděl přede vším k tomu , aby co možná hodně mnoho 
zbytkíi slsamenělé Květeny a Zvířeny poznal. K tomu konci podnikal od r. 1823, kdežto 
již ve vyšším stáří byl, téměř každoročně delší cesty, nejenom aby z vlastního patření 
blíže seznal rozličné ty horní útvary, v nichž nalézají se skameněliny , nýbrž aby jich 
také přiměřenou sbírku pro Prahu nashromáždil. Toho docílil v takové míře , že toto 
oddělení přírodnin v málo letech stalo se pravou okrasou a pýchou našeho národního 
Musea, k čemuž ovšem také podstatně přispělo pozdější obohacení té sbírky od pánů 
Zippe, Cordy, Reusse a jiných. 

Tato důkladná palaeonlologická studia dala jsou původ k obšírnému, po svazcích 
vycházevšímu skvostnému dílu pod skrovným titulem : „Versuch eincr geognostisch-bota- 
nischen Darstcllung der Flora der VorAvelt (viz lit. c. 36), opatřenému nmohými černými 
i barevnými obrazy, které svým časem veliký hluk působilo a ode všech znalců tohoto 
odvětví přírodovědy za klassické jest uznáno. Neníf na ujmu zasloužené slávě Sternber- 
gově, když podotýkáme, že ve spracováni této tak hojné látky zoučaslnili se též naši 
výteční rostlinozpytci Karel Presl a A. J. Corda. Dílo toto, přeložené do frančiny 
od svrchu zmíněného pana Braye, podstatně přispělo k rozšíření pověslnosti šlechetného 
spisovatele ve Francouzích, Angličanech a jinde. Založena na mnohostranné a důkladné 
pozorování jest následující v něm pronesená výpověď Šternbergova, kterou by sobě mnozí 
přirodozpytci k srdci vzíti měli : „Má-li rostlinoznalec věrohodné dáti svědectví o kvě- 
teně předvěké, musí míti před rukama mnohé a zřetelné exempláry otisků. Známof, že 
i žijící rostliny jenom srovnáváním se žijícími nebo usušenými rostlinami anebo vyobra- 
zeními s jistotou mohou býti určeny; jakž tedy mohlo by se to díti při otiscích, jimž 
scházejí oullé ale podstatné částky květu, a které jen zřídka se nalézají v stavu docela 
neproměněném." Jakožto výsledek takového úplně bezpečného pozorování podrží také 
udání jeho, obsažená v tomto jeho díle, znamenitou cenu i pro pozdější časy. 

Také v některých ze svých veřejných řečí, které jakožto president vlastenského 
Musea každoročně o valné schůzce oudů míval, složil hrabě Šternberg jednotlivé vý- 
sledky svého neunaveného badání. 

Jakožto vřelý přítel a pěstovatel vědy oučastnil se hrabě Šternberg horlivě ve 
prospěch založených od Okena takřka potulných schůzek německých přirodozpytců a 
lékařů. Od jejich začátku r. 1822 byl jeden z nejpilnějších jejich navštěvovatclů, i nedal 
si ani vždy postupujícím vysokým stáiim brániti , aby nepodnikl cestu do města sebe 
vzdálenějšího, kde se takové shromáždění stejně smýšlejících vzdělanců odbývalo, Posud 
jest u starších učenců v drahé paměti přívětivá jeho a zároveň úctu vymáhající osob- 
nost i oučinné jeho působení ve prospěch podniknutí toho- Když ledy spolek onen roku 



220 

1837 patnácté své shromáždčni držel v našem Českém královském městě, nemohla volba 
předsedy čili prvního jednatele padnouti na žádného jiného z Pražských učenců, nežli 
na proslaveného Nestora přírodních věd. Jakkoli však čestné toto uznání jeho vědecké 
činnosti hraběte Sternberga těšilo, s druhé strany vzbuzovalo u něho obávání, že ve 
svém vysokém stáří — meltě tenkráte již 76 let — a jmenovitě při své denně se vzmá- 
hající nedoslýchavosti a slabosti zraku nebude moci vyhověti všemu, co se při takových 
příležitostech od předsedy požaduje. Že ale vůbec vysoce vážený stařec v oborech ou- 
ředních i soukromých co nejvřeleji podporován byl, odbylo se ono Pražské shromáždění 
způsobem docela uspokojujícím i nezůstalo pozadu za žádnou z předešlých čtrnácti 
schůzek. Ouřední zpráva, podaná o něm tiskem od hraběte Šlernbcrg-a a druhéiio je- 
dnatele prof. dra. Krombholze (viz lit. č. 74), místněji rozebírá tehdejší jeho činnost. 
Obzvláště zajímavá byla učená a duchaplná řeč, kterou hrabě Šternberg s ohněm téměř 
mladistvým schůzku otevřel a která má nepomíjející literárně historickou cenu. Srovná- 
vali v ní stav přírodních a lékařsHjch věd v Čechách, jaký byl roku 1348 při založení 
vysokého učení Pražského, s týmž stavem r. 1837, v kterém odbývalo se v Praze shro- 
mážděni německých přírodozpytců a lékařů. 

Vedle prací, které jsme posud vyjmenovali, zanášel se hrabě Šternberg již od r. 
1834 ještě jiným učeným dílem, totiž pragmatickou historií českého hornictví a horni- 
ckého zákonodárství od nejstarších dob. Co majitel důležitých dolů byl Šternberg sám 
znalec té věci, a podporován od svého hospodářského ředitele pana Václava Pauka 
a našeho vysoce učeného Palackého, jakož i jiných ještě učených mužů a úřadníků 
hornických jak domácích tak zahraničních, i maje volný přístup k veřejným i soukromým 
archivům a knihovnám v málo letech dokončil toto své důležité dílo , které v rocích 
1836^38 ve dvou dílech tiskem vyšlo (viz lit. č. 68). Ku prvnímu dílu připojena jest 
chronologicky spořádaná, rokem 1045 počínající, až k roku 1555 dosahující sbírka listin 
týkajících se českých dolů. Díl druhý obsahuje stručný kritický přehled všech na 
hornictví se vztahujících zákonů a zemských nařízení, od 13. století až na začátek 
16. vyšlých. 

Mezi tím zabýval se hrabě Šternberg též ptíležitě vyšetřováním tak nazvaného 
Kammerbilhlu mezi Karlovými Vary a Františkovými Lázněmi, vyhořelé to někdejší sopky. 
Již r. 1822 ve společnosti jiných dvou výtečníků vědy, Gothe a Berzelia, zpytoval 
zajímavou tulo krajinu^ a po více let dal tam potom na své outraty kopati , kteréžlo 
práce nehojiié výsledky *) uveřejnil v i'ečích svých při valných schůzkách národního 
Musea r. 1835 — 37 držaných. Nad vchodem do štoly, ve které se kopání dalo, až posud 
černá tabule se zlatým nápisem a rokem 1837 připomíná navštíviteli těch míst slavné 
jméno hraběte Kašpara Šternberga. 

Tak šlechetný tento výtečník věnoval větší část dlouhého svého života vznešené 
vědě, v jejížto službě daleko široko se proslavil. Nesloužil on však vědě toliko vlast- 
ními, velmi znamenitými pracemi, nýbrž i prostředně vysokomyslným podporováním ji- 
ných zasloužilých učenců. Jako pravý Mecenáš oučinlivě se vždy ujímal naděje plných 
synů vlasti, nastupujících dráhu učenou, i byl jim nápomocen k budoucímu jich čestnému 



*) Teprv r. 1839 předložil prof. VVlmmer \e Vratislavi mineraloa;ické sekci slezské společ- 
nosti některé kasy Kammerbuhlské lávy, zaslané od faráře Marti usa, při čemž obracel 
pozornost ua jejich úplné se shodováni s čedičovou lávou islandskou a Vesurskou. 



221 

postaveni. Na důkaz jmenujeme tuto vlastenske' naše výtečníky Hanku, Zippc, K. 
Presla, Koubka a Cordu. 

Od více let již bydlel brabě Štoinberg střídavě v Praze a na svém krásncím 
zándiu Březině, kdežto v lůně přírody zotavoval se od přísných prací vědeckých a 
k dalším badáním novou látku sbíral , kterouž obzvbišté hojně poskytovaly mu uhelny 
Radnické. Tak i podzimek r. 1838 trávil na Březině, kdežto k obyčejným v ten čas 
honům, v nichž osobně oučastnili se již nemohl, sezval byl sousední majitele statků. 
Dne 18, prosince vyšel těmto svým hostům pěšky vstříc do parku, na kteréžto cestě 
nenadále raněn jest mrtvicí, která outok svůj naň v rychlosti několikráte po sobě opa- 
kovala, tak že všecka pomoc lékařská byla marná a šlechetný hrabě dne 20. prosince 
večer v 77. roce oučinlivého života ducha svého vypustil. Bolestně cítěna byla ztráta 
lato ode všech vlasti milovných Čechů i ode všech horlivých pěstitelů vědy. Než pa- 
mátka hraběte Kašpara Šternberka nezahyne nikdy ve vděčném srdci národu, pro nějžlo 
žil a neúnavně působil; o vědeckých pak jeho zásluhách, pokud bude trvati civilisace, 
skvělé svědectví budou vydávati četné jeho spisy, jejichžto úplné vyčtení pro obmeze- 
nosl místa odložiti musíme na příští číslo. 



Drobnosti. 
Procházka s Prahy do Malé Chuchle. 

Ješto Živa veliký počet svých příznivců v Praze čitá , nebude snad od místa , pooliliduouti 
se čas od časn t okolí jejím. Kdo se na procliázkácli rád do půvabuosti přírody ponořuje, najde 
zde snad milou upomínku ; vzdáleuijšiho přítele baviti bude popis z ohledu zeměpisného. 

Vyvolíme si vycházku do Malé Chuchle , která hodinu cesty jižně za Prahou leží. Chuchle 
sama rozkládá se na levém břehu Vltavy u oupati lesnaté stráně, a cesta táhne se podle téhož 
břehu po boku hlučné silnice, vedoucí do Zbraslavi, kdežto se Berounka do Vltavy vlévá. Co zde 
podávám, jest výsledek dojmu, jejž na nás několik se procházejících učinila krajina z po- 
čátku června. 

Hned za předměstím Smíchovem, jehož zdi a ploty pokryty jsou žlutě kvetoucí Isatis tincto- 
ria, otvírá se volná a půvabná vyhlídka. Na pravé straně táhnou se pahorky z počátku břidličuaté, 
pak vápnité, v jejichž lůně letohrádky a stromné zahrady se ukrývají, svědčíce o příjemném poží- 
váni majetků těchto; naproti na levé straně strmí starý Vyšehrad na kolmo stojících břidlicích, 
bývalá pýcha a sláva Cechů, nyní ovšem jednotvárný ve svých sporých rozvalinách a pevných hrad- 
bách. Ale u oupati jeho od Podola k Bráníku zelená se ještě bujné rokytí na pokraji šíávnatých 
luk, kde slavík pěje, jak právě srdéčko jeho žel nebo radost čije. KošEálnické zahrady prostírají 
se u mírného oupati až ke kolmým skalám Dvoreckým a Branickým , z vápence složeným , kde se 
od starodávna výborné vápno k stavbám na suchu a ve vodě láme. U prostřed mezi tímto sku- 
pením skal, z uichžto tvoři vápnitý výstupek Zlicliovský s bílým kostelem Svato-Jauským malebnou 
nepravidelnost, plyne Vltava tiše, nesouc tisíce sáhů šumavského dřiví, které se zde řadami zará- 
žených koIů zachycuje. Vyšší chlumy ukončuji pak v jihu u Zbraslavi obzor, za nimž se Vltava 
v úzkém skalnatém, Berounka v širším oudoli ztrácí. Všeckny tyto výšiny a stráně náležejí, po- 
kud oko sáhá, k jedné a též soustavě vrstevní, tak nazvanému silurskému útvaru, který vypliíuje 
velikou čásf středních Cech, a od Českého Brodu až k onpatí Šumavy u Klatov a Stříbra se 
táhne. Oudoli Vltavské prodralo se vrstvami tohoto útvaru na přič , prorazivši jihozápadní směr 
jeho zrovna od jihu k severu, na měkčích vrstvách ustupují straně více nazpět, na tvrdších přibli- 
žuji se více k vodě a padají zčásti kolmo do Vltavy. Malá příčná údolíčka ústi se pak na obou 
stranách do údolí tohoto. 

Co se týká budovy našeho útvaru, ukázal nám nejdříve slavný Joachlm Barrande, že se 
skládá ze dvou velikých oddílu, jednoho hořejšího a jednoho dolejšího. Onen obsahuje hlavně vrstvy 



222 

vápence, teuto břidlice a křemence; oba pak děli se od sebe nevrslevnatým zelenokamenem (Diorlt). 
Cesta uaše vede nás z počátku břidlici zpodnibo oddílu, brzo ale již u Červené Zahrady vstoupíme 
na vápnitou půdu vápence, který nad Zlichovem se vyzdvihuje v širou vysočinu Dívčích Hradů. 
Rostlinstvo, které nás na cestě prováži, náleží tedy hlavně ke květeně vápnité. Silnice mezi Smí- 
chovem a Zlichovem jest nejdříve lemována úrodnými polmi , které se na právo k stromoví a past- 
vištěm pahorků připojnji, na levo ale do rozsáhlé louky přecházejí, která naproti Vyšehradu leží. 
Vodní strouhy jsou nyní vyplněny bujným zrůstem přícestuí a rumui květeny, jejížto hlavni zastu- 
pitelé jsou nízké tvrdé trávy, k nimž se drobnokvěté rostliny řeřichovité (Cruciferae) a množství 
pestrých spoluložných květin přidružuje. Lepidlům Draba, okolo Prahy velmi obyčejné, potahuje 
svými nesčíslnými bílými kvítky pokrají polí a struh, a dodává spolu se Sysimbrium Laeselii při- 
cestni květeně ráz bujnější, nežli hubené a vyprahlé Sysimbrium Sophiae a officinale s chudou Ca- 
psella bursa pasťoris. Kde jest půda poněkud drobivá, nebo kde se podél silnice zděná ohrada táhne, 
bujní Bromus moUis a sterilis , Hordeum muriuum , Archenaterura elatins a Poa aunua. Mezi le- 
hounkými klásky a latami těchto trav vypínají se také větve žlutobílého Arthemis arvensis. Jme- 
nované tyto rostliny, ačkoliv náležejí k rozličným řádům, objevuji předce společný ráz; nezdobí 
je šťavnatá zelenost nebo, abych se tak vyjádřil, panenská čerstvost, nýbrž barva jejich jest šedo- 
zelená, zrůst chudý, podoba ošumělá. Teuto proletariat mezi rostlinstvem nalézá se vždy u cest, 
zvláště pak u dědin a měst, a tvoří dohromady jistý určitý celek, pročež naznačuje se dle svého 
stanoviště co přicestnl, rumní rostlinstvo. Objevuje se však mnoho druhu, které tvoři přirozený 
přechod od přícestního rostlinstva tohoto k jiným společnostem rostlinným. Tak jest Sednm acre 
a také Sednm sexangulare obyčejný nájemník ua zdech , které na pravé straně silnice podél pole 
k Zlichovu se táhnou. Uchýlíme-li se za Smíchovem ua levo od silnice podle stezky do polí, spa- 
tříme, kterak přícestuí rostlinstvo přechází ve květenu polni a zde mezi klasy obilními zvlášini ráz 
objevuje, naphanns Kaphanistrum prostředkuje přechod obou rostliuných zástupů, něhot miluje rovněž 
tak polní stanoviště, jakož i kraje cesty. Ale místo neúhledného Sysimbrium a Erisimnm vystupuje 
mezi obilím Neslia paniculata, a Cammelina sativa , kdežto v příkopech silnice temuozelený Ranun- 
culus repens se plazi, vystávají mezi klasy veselejší Hanuuculus arvensis, Papaver dublům, Cen- 
taurea Cyauus a zde onde také Adonis aestivalls. Jdeme-li ještě dále na levo až do luk, provází 
nás dle mezí půvabná Salvia pratensis , olijevujíc se dále v louce v celé své nádheře, a k ní ja- 
kožto neméně půvabná sestra přidržuje se Salvia verticillata. Zde ua louce představí se nám rost- 
linstvo opět v jiném rázu ; zde teprva nalezneme onu rozmanitost forem a pestrost květu spolu 
5 bujnosti vzrůstu, která tak mile na oko působí. Místo tenounkých klasů a sporých rozevřených 
lat, jimiž se trávy přicestné vyznamenávají, shledá se hustý koberec luční ze širokolistých trav 
druhů Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata , Phalaris arnudinacea, jejichž četné klasy a 
husté laty příjemné skupení tvoří. Mezi tím lesknou se nesčíslné hlavičky jasně žlutého Trapogou 
orieniale k slunci obrácené , a zde onde překvapí nás krásně otištěné Thalictrum minus. Ka oněch 
místech louky, které neustále vlhké neb bahnité jsou, méní se opět ráz rostlinstva. Zde tvoři zpod- 
ní vzrůst Alopecurus geniculatus, na sušších pak místech stojí úllolélá Humex acetosa a acetosella, na 
vlhčích ale R. crispus a velkolistá R. hydrotapathum; ua širší vlhké louce leskne se Rauunculns acris, u 
baben bujní jedovatý, dobře vykrmený Rauunculns sceleratus se svým menším květem, a vedle něho 
skromné Carům Carvi , auof dále vysoké Chaerophyllum sylvestre se svými bohatými okoliky celé 
lesy tvoří. Geraniura pratense pozoruje se všude, ale ještě ukrývá svůj květ v poupatech. 

Obrátíme se nyní k Zlichovu, kdežto vápenná skála pozornost naši poutá. Skládat se z hru- 
bých vrstev peckovitého vápence, na kolmém srázu pod kostelem pod přímým úhlem zahnutých. 
Silnice jest na druhé straně kostela v skále této prolomena. Rostlinstvo na skále jest chudé ale 
zajímavé. Množství listnatých mechů potahuje skaliny, zvláště jest Hacomitrium obecné; na mechu 
tomto rozkládá se slizký Nostoc, řasa , přecházejíc mnohonásobně v tmavohnědý lišejník Collema- 
V štěpnici u oupati skály objevuje se Muscari comusum, Stacliys recta, též Seseli elalum, Fe.,tuca 
ovina, Poa compressa a Bromus tectornm. 



223 

Na cestě od Zlieliova k Chuchli přisliipuji vdpenué skály bezprostředně až k silnici, kterouž 
nejdříve Francouzi ve válce s Marii Terezii prorazili. Rozkládá se zde před zrakem našim uejza- 
jimavějšl průřez vápenných skal. Stojíme ade n prostřed soustavy vrstevné, odkud se na obě 
strany vrstvy vypínají, nahoru k vysočině Chuchelské a naproti k vysočině Divčich Hradu. Patrné 
náleží malebná skála Branická, též z peckovitého vápence složená, k tomu samému souvrství, které 
dle silnice mezi Červeným Mlýnem a Vyskočilkou leží. Zde pozorujeme stopy ohromných převratů. 
Pokud peckovitý vápenec panuje, leží vrstvy na sobě bez patrných ohybů (vyjmouc skálu u vchodu 
do Hlubočepského oudolí), ale jak mile za opuštěnou vyzděnou vápenicí naproti Bráníku tmavější 
odrůda vápence lesklým stvrdlým dehtem potažená v leuších vrstvách panovati počíná, spatříme nej- 
podivnější úkazy pravěkého převratu. V divokých oklikách tlačí se vrstvy k sobě, vystupujíce 
v ostrých úhlech dolů nahoru , a tvoříce kolmé tmavošedé skály, až se konečně n probořeného vá- 
penného lomu, který se dle čisté sloje vápenné kosmo nahoru táhne, směr a úpad vrstev opět vy- 
rovnává (viz přiloženou tabuli IX). Pak se táhne opět spoře porostlá a jednotvárně zvětralým ka- 
mením pdkrytá stráň, složená ze střídajících se vrstev břidlice a nečistého vápence, až přejde v černé 
tenkolupenné kamení, v němž leží jednotlivé koule vápenné , a konečné balvanovitým zelenokamenem 
se ukončí, který u Vyskočilky mohutnou sloj na břidličuatém vápnitém kameni tvoří. Jaká byla 
příčina těchto převratu? Již pohled ua skálu samu vede nás k tomu, že zde musil panovati ohrom- 
ný tlak, který vápenné vrstvy ještě měkké se strany stlačil a do podivného nynějšího uloženi 
vpravil. Možno, že zelenokámeu, o němž se zeměznalci domýšlejí, že jest horninou plntonskou, totiž 
žhavé ze země vystouplou , příčinou tohoto tlaku byl , ale pak se nevysvětlí , proč vrstvy blíž u ze- 
lenokamcnu ležící také převráceny nebyly. Mámef zde před sebou hádanku , o jejíž rozluštění po- 
zději se pokusíme. Ostatně chová v sobě vápenec, jmenovitě blíž zelenokamenn v přikré rokli mnoho 
pamětihodných skamenělin, zvláště rovné ua komory rozdělené Orthocery , náležející k třídě oněch 
mořských zvířat, která nám dávají sepii. 

Vápenec tvoří zde, jak již podotknuto, kolmé stěny a jenom sporá prsC mohla se na jednot- 
livých tarasech a skulinách usaditi. Proto chybí zde také všechno stromoví, ha i keře, tím více 
ale usadily se zde nízké rostliny, sporé sice ale v překvapující rozmanitosti. Ve vlhčích škuliuách 
nalezneme zde opět slizký Nostoc s přechody do CoUemy, z mechů objeví se nám nizounké porůzné 
druhy z rodu Racomitrium, Grimmia a Orthothrichum. 5Iezi tím pozorujeme jako růže rozložené 
listy tučného Sempervivum, též Sedům acre, sexangulare a album, kteréžto poslední ale teprva pou- 
pata nese ; hustými chloupky porostlá odrůda vonného Thymus serpyllum potahuje svými zarudlými 
květy zemnaté skuliny a porůznu vyskytuje se Lotus coruiculatus a Medicas^o minima. Také ně- 
kolik druhů trav zapouští své kořeny do rozsedlin skalních, jmenovitě Bromus moliis , Festnca pal- 
lesceus a ovina, Koeleria cristata, Meiica ciliata, které ua přícestní rostlinstvo upomínají, tak jako 
Alyssum calycinum, nioutanum, Erysimum crepidofolium, Cerastlum arvense a vul^atum. K vlastní 
akalni květeně náleží ale pěkná Asperula cynanchlca a Sílené Otiles. Kde se na skále na vodorov- 
ných tarasech více země nahromadilo, červená se v hustých záhonech Geranium sanguineum, a ua 
takových místech spatřuje se též ozdoba květeny Pražské, Iris bohemica, jakož i Centaurea montana. 
Od silnice až k temenu skály vystupuje Heseda lutea a luteola , jakož i Salvia verticillata a pra- 
tensis, porůznu pak zdobí jednotlivá místa Oxytropís pillosa, jedna z předvoje jižnější Flory. 

Mineme shořený lom a velikolepou skálu zelenokamenn z části z miskovitých koulí slože- 
ného, v jehož rokli Biscutella laevigata, Cytisus blQorus a Asparagus se pozoruje, vstoupíme do 
Malé Chuchle, v ovocném háji ukryté. Z obezděné studánky prýští se zde pramen čerstvé studené 
vody , Jíž se v koupelích používá, a nad lázeňským hostincem vyzdvihuje se háj ku parku podobný, 
na jehož konci nad kolmon zelenokameiinou skálou již z daleka obnovený kostelík se bělá. Jižní 
strana a dolejší kraj lesnaté stráně jest pokryt vinohradem. Stráň tato skládá se v hořejší polovici 
ze zelenokamenn, v dolejší ale z vrstev břidličnatých vápnem promíchaných, z větší pak části jest 
potažena úroduou prstí. Rostlinstvo jest zde nad míru bujné. Stromoví obsahuje hlavně oba naše 



224 

duby, Quercus robnr a pedunculala, pak Carpliius Belulus, jehož keře se střídají s Corylns Avellaua, 
Evonymus europaeus ; podle cest bujni Prunns spinosa a Crataegus oxyacautha, též Sorbus, Cornus a 
Ligustrum nechybí ; na temeně konečně roste Belula pubescens. Kolmé kraje cest a chodníků neson 
krásný povlak mechů, jako Muium undulatum, Catharinella undulata, Polylrichum a všeliké Hypuura ; 
některé Juugermanie potahují staré kmeny stromů. Na stružce, která vede pramen ze studánky dolů 
do vesnice, tvoři Gymnomytriura piugue pěkné zelené povlaky, jež vápuo z vody se usazující sice 
potahuje, ale dalši zrůst předce nezabraňuje. Na těch samých místech objevují se hosté povlaky 
vláknité řasy Chroolepus umbrinus. Na oubočích vedle cest vyvinul se bujný trávník, v némž se 
ubytovalo mnohé něžné kvítko. Poa nemoralis , Aiithoxanthum udoratum a jiné trávy tvoři hlavní 
část drnu, Luzula albida objevuje se v jednotlivých tlupách podle keřů. Na zemi vystupuje Ajnua ge- 
nevensis a vedle uí Lysimachia nemorum. Nejkrásnější ozdobu květeny tvoři ale Silene uutans, jejíž 
bílé kvítky z trávníku k cestě se kloní, též Lychnis viscaria vesele vystupuje v zeleném háji ; zde 
onde potkáme se s něžnou Cephalanlhera pallens, s jednou z lesních Orchideí. Pod keři bujni 
všude Orobns uiger a prosaické Hieraliura aureum, pilosella, stoloniferum staví se vedle ozdobnější 
Silene nntaus, v jejímž sousedství pichlavá Genista germanica zároveň s útlým Majanthemum bifo- 
lium vidmo barevné jarní květeny dovršuje. Mezi tím vyzdvihuje Galium sylvaticum své tenouuké 
tílko, an v nejbližším sousedství tučný cizopásek Orobauche Galii a rubens svou tělnatosti prozra- 
zuje, že na útraty dobrých iíáv jiných bylin tyje. 

Tím jsme ukončili procházku. Kozkoáná vyhlídka od kostela baví nás ještě po nějaký čas, 
načež při soumraku teplého večera a při temném zvuku vzdálené bouřky domů se vracíme. Poznali 
jsme na procházce léto ráz rozličného rostlinstva, přicestniho, polního, lučního, skalního a hajního, 
poznali jsme těž jeden z nejzajímavějších průřezů skalních. Neveliké přemýšleni ukáže nám od- 
vislost rostlinstva od půdy, od podoby její, od vláhy, tepla a světla; vyskoumání těchto poměrů a 
vzájemnosti jejich náleži k nejzábavnějším předmětům, kteréž i malá krajina příteli přírody po- 
skytovati může. Julius Sax. 



Návěští O přírodo vědecký cil knihách. 
Fauna čili avirena česká. I. Popsáni ssavců, ptáků, plazů, ohMvelnikú a ryb všech, 
jení zemi českou ohýtají. V názorném seznáni památnosti rlasli při vycházkách a se~ 
stavováni přírodních sbírek od Karla Amertinga, V Praze 1852. Tisk Bedřicha 
Rohlíčka, v Karlově ulici č. 188. 

Knížku tuto, duchaplně a spolu co nejpilněji sepsanou, schvalujeme každému, kdo se chce 
seznámiti s vlastě českou, zvláště pak učilelum na českých školách. Jest to dosavad nejúplnější se- 
znam a spolu výborný popis všech obratlovců českých, jimžto vážený pan spisovatel, o český příro- 
dopis velezasloužily, řadu svých zásluh nemálo zvětšil. Doufáme, že druhý díl, který nižší zvířata 
obsahovati má, též brzo vyjde. V dílu tomto upozorňujeme přede vším na zvláštní, hluboce promyšlené 
rozdělení zvířat dle živlů, v nichž hlavně obývají, a kteréž jim pak určité znaky vtiskují. Při jeduo- 
stranosti soustav jest takové uspořádání příjemným vodítkem v řadách živočlšstva a dalo by se 
ho s velikým prospěchem, zvláště v nižších školách použíti. 
Neroslopis pro nižší gymnasia a reální školy. Od Dr. Jos. Pečírky. 

Kniha tato, od vys. ministerstva vyučováni schválená , jest dle soustavy Molesovy sestavena 
a vyznamenává se, jakož i ostatní přírodopisné práce p. spisovatele, jasným slohem. Prvni díl obsa- 
huje jádro terminologie, určitě a stručně podané, druhý díl vypisuje nejdůležitější nerosty, zvláště 
s ohledem na praktický život. Co knize zvláštní ceny dodává, jsou- sítě hlatipisué, na šesti ta- 
bulkách sestavené, dle nichž se snadným způsobem z lepenky všechny jednoduché hlati a některé 
jednoduché spojky shotoviti dají. 

Tiskem Bedřicha Rohlíčka v Kai'lově ulici č. 188 v Praze. 



ŽIVA. 



CAS0PI8 PŘÍRODIVICKÝ. 

Redaktorové : Prof. Dr. Jan Purkynč a Jan Krejčí. 
číslo 8. Srpen 1853. 

Vychází měsíčně po dvou arších. Cena pro údy Matice obnáší ročně 1 zl. 30 kr. stř., půlletuě 
45 kr. stř. Pro odběratele ostatní ročně 3 zl. stř., píilletně I zl. 30 kr. Předplaceni přijímá se v 
kanceláři p. J. U. D. Jos. fryče, v Jindřišské ulici č. 900 — II., pak n domovuika v musejním domě, 
kdežto se čísla vydávají. Zasílá se také poštou. Poštovné obnáší ročně 24 kr. stř., půlletuě 12 kr. stř. 

Kukačka. 

Kukačka čili žežulka jest plák tajemný, věštící, jako učarovaný duch háje. V 
nesčíslných písních opěvá se, když na jaro z jihu k nám přichází. Hospodář se jí ptá 
na úrodu, děvčata na vdavky, starci na délku živobytí, matky na počet dětí. Se stromu 
do pole, z pole do háje zvláště na buky poletuje, provolávajíc neustále své: ku ku! 
ku ku ! a každému neúnavně odpovídá. 

Domácí život žežulky jest mezi všemi ptáky nejdivnější. Jak lid se domýšlí, 
jest kukačka bez samce, ale předce jedno vejce snese, když pěnici v zahradě aneb ko- 
nopásku na stodole vejce vypije a své do hnízda těchto pěvců vloží ; po několika le- 
tech stane se prý ostřížem a v dravého samce se promění. Vysedí -li pěnice neb kono- 
pásek žežulčí vejce a vykrmí-li ptáče co nejpilněji, toto prý dobrého konipáska nebo pěnici 
za všecku jemu prokázanou službu nevděčně naposled pohltí a sežere. Tak lid vůbec o ku- 
kačce smýšlí. Takový podivný pták jest věru hoden, abychom život jeho blíže vypátrali. 

Kukačka (Cuculus Canorus) jest pták tak veliký jako hrdlička, ale zobák má 
hlaíounký, mírně zahnutý, nohy krátké s drápy na kraji ostrými. Zevnitřní prst obra- 
cuje se libovolně ku předu a do zadu, jest tak nazvaným vratiprstem. Délka těla i s 
ocasem obnáší 14 palců, z čehož ocas asi polovičku zaujímá; barva jest popelavá, jen 
břicho bílé, na přič tmavě vlnité, ocas černavý, bíle kropenatý, nohy žluté. Svou stih- 
lou podobou a skvrnitým břichem upomíná kukačka na jestřába, pročež se tento u lidu 
za proměněnou kukačku považuje. 

Dle podoby noh připočítává se kukačka k lezcům, vlastně tvoří ale přechod od 
lezců k dravcům, což i tím se potvrzuje, že mimo hmyz také malé ptáčky žere. 

Již záhy z jara, v dubnu k nám přichází a zaleluje až do nejsevernějších zemí, 
prozrazujíc svůj příchod neustálým kukáním. Však jenom samec kuká, samice kváká. 
Každý párek vyvolí si své zvláštní stanoviště na blízku háje nebo lesa, a netrpí ve 
svém okolí na hodinu nebo půl hodiny cesty žádné jiné kukačky. Ukrytě lítá se stromu 
na strom, sbírajíc hmyz, zvláště housenky, jejichž pichlavé chloupky do žaludku se jí 
zarážejí, tak že se tento někdy jako hustými chlupy zarostlý býti zdá. Kukačka ne- 
leze ale po kmenech, jako jiní lezci, nýbrž sedá na větve, nebo zapadává do pole. 
V máji páří se kukačky na temenu vysokých stromů, a z počátku června až do pro- 
středka července klade samice každý týden jedno vajíčko, ale nikoliv do svého vlast- 

15 



226 

ního hnízda, nebot toho nemá, ni^brž do hnízda malých pěvců: konipáska, červenky, 
slavíka, ba i slKzlička. 

Sama sebou namítá se otázka, proč kukačka sama nad svými vejci nesedí. Odpověd 
spočívá právě v tom, co bylo podotknuto, totiž, že neklade vejce v jedné době, jako 
jiní pláci, nýbrž čas od času, tak že by pro každé vejce zvláštní hnízdo vystavěti mu- 
sila. Ale jak pozná kukačka hnízda svých dobrých chův, jak pozná, že se též jako 
ona sama hmyzem živí? Jak může svěřiti svá vajéčka tak rozličným hnízdům, teplým 
a studeným, suchým a vlhkým? Nebot hnízdo šedého konipáska jest spleteno ze suché 
trávy a několika koňských neb kravských chlupů, lehounké, průdušné, otevřené, tak že 
každý vánek a každá zima je pronikne; hnízdo střízlička ale jest ztuha spleteno z mechu, 
trávy a listí, u vnitř jest jako vyšito vlnou a peřím, na hoře pokrylo a kolkolem chrá- 
něno, lak že ani větříčku vniknouti nemůže. V takovém hnízdečku musí býti v horkém 
červnu nesnesitelné parno. A jak jiné jest zase hnízdo žlutého konipáska, který na 
vlhké půdě u rybníka nebo potoka malou jamku si vyhrabe a několik stébel trávy do 
ní položí. A předce ve všech těchto okolnostech vyvine se kukačka dobře a zdravě. 
Jaký jest to pták, který zmládí tak necitelný jest pro zimu a teplo, sucho a vlhko, 
kdežto později vyvinut a dospělý předce zimy a vlhka se chrání ! Zde máme před 
sebou hádanku, která lak snadno rozluštiti se nedá. Ještě podivnější jest kladení va- 
jec samých. Kukačka jest příliš veliký pták, než aby na útlá hnízda sobě sednouti a 
tam vajíčka položiti mohla, nebot tím by se hnízdo snadno porušilo. Mimo to jest ně- 
které hnízdo, jako n. p. u střízlíka, kolkolem uzavřeno. Nezbývá tedy kukačce nic, 
nežli vajíčko své na suché místo položiti , do zobáku vzíti a do některého hnízda 
pustiti. Rozumí se samo sebou, že vejce kukačky musí býti malé, aby se do hnízdeček 
útlých vešlo, a v skutku není větší nežli vajíčko konipáska. Mohlo by se také mysliti, 
že pěvci, kteréž kukačka svým vejcem chce poctili, neřádi tomu jsou a se brání. Ale 
zrovna naopak. Ptáčkové lito radostně oblélají kukačku a mají patrné potěšení z lé 
cti, která se jim proukazuje, ačkoliv lim vlastní rodina jejich se zmaří. Za jednu ku- 
kačku zahyne obyčejně pěl i šest pěvců. Kukačka totiž položí své vejce k ostatním v 
hnízdě, a malí pěslounkové vysedí je všechna zároveň. Vlastní děti pěvců zůstávají 
ale dle své přirozenosti malí, mladá kukačka rychle roste a zaujme brzo takřka celé 
hnízdo. Z takového vydařeného velikého dítěte mají nyní rodičové náramnou radost, 
čím více křičí, lim více mu snášejí potravy, lak že sotva stačí ; na ubohé vlastní děli 
se zapomíná, křikloun jim také všechnu potravu od zobáku lapá, a konečně, když je 
poněkud vělší, i z hnízda je vyhodí, lak že bídně zahynouti musí. A i polom, když 
se kukačka dokonale vylíhne a z hnízda vyletí, nemohou dobrosrdeční pěstitelově ani 
na druhé hnízdění pomysliti, nebot s nepochopitelnou náklonností poletují i pak za svým 
velikým vychovancem a krmí ho ještě velmi dlouho. Ba i jiní ptáci se ho ujímají a 
mohou ho takřka potravou zanésti. Jak mile totiž dospělá kukačka z hnízda vylítne 
a k, p. na sousední dub si sedne, vydá ze sebe hlas zvláštní a zvučný, a všickni malí 
ptáčkové z celého okolí se slítnou, černohlávek, sedmihlásek, střízlíček", konipásek a 
jiných více, a přinášejí ze všech koutů housenky a červíčky. Nejdéle vytrvají v tom 
vlastní pěstounové, až konečně jest kukačka příliš veliká a sama o sebe se starati 
počne. V době této může se ovšem státi, že kukačka, majíc veliký zobák, pěvci kr- 
mivému náhodou i hlavu polapí, když jí potravu přináší, a z toho mohla by pak po- 
vést o nevděčnosti kukačky povstali. 



227 

V každém způsobu jest ale náklonnost malých hmyzožravých pěvců k veliké ku- 
kačce velmi pamětihodná, aíkoliv ne docela bez příkladu u jiných rodů ptactva. 

Dobrý jeden pozorovatel přírody') vypravuje o mladé konopce, kterou chytil, ale 
již příliš velikou aby se od lidí krmiti dala, a příliš mladou aby si sama potravu brala. 
Vzal si s ní práci celého půldne, a když docela nic přijmouti nechtěla, posadil ji k staré 
konopce, dobré to zpévkyni, kterou již více nežli rok měl a za oknem v kleci držel. 
Myslil sobě : uvidí-li mládě, jak stará žere, dá se snad také do potravy a bude starou 
následovati. Ale mládě bylo ještě příliš neobratné, nedotklo se potravy, nýbrž otvíralo jenom 
zobák a pohybovalo prosebně křídloma, načež hned stará konopka nad mládětem se sli- 
tovala, jakožto své vlastní dítě je přijala a vychovala. 

Jindy mu přinesli šedivou pěnici (Sylvia cinerea) s třemi mladými, jež pak stará v 
kleci krmila. Druhého dne přidali se do klece dvá již dospělí slavíci, jichž se pěnice 
také hned ujala a je krmila. Několik dní na to položilo se do klece ještě hnízdo s 
několika malými červáčky (Sylvia curucca) a hnízdo s pěti černohlávky (Sylvia atrica- 
pilla), a všech těchto ptáčků ujmula se starostlivá pěnice a krmila je pilně a věrně. 
Neustále měla plný zobák mravenčích vajíček a byla brzo v tom, brzo v onom koutě 
veliké klece, kde se jenom hladové hrdélko otevřelo. Ba ješlě více. Také jedna z 
dospělejších mladých pěnic začala brzo své mladší bratříčky krmiti, zpočátku sice jako 
hravě a poněkud nejapně, ale předce vytrvale, jako povzbuzena příkladem výborné své 
matky, Věru zdá se, jakoby všechno toto ptactvo žilo v ušlechtilém pobratimství, pů- 
vabné laskavosti pud pozoruje se v celém jejich počínání. Hle, jděme a učme se z toho. 

Ale nejenom v zajetí i v svobodném hnízdě na stromě pozorují se podobné 
úkazy. Podotknutý přítel přírody chytil jednou dva malinké střízlíčky, kteří bezpo- 
chyby nedávno z hnízda byli vylítli, ncbof seděli na větvi keře se sedmi bratřími a 
dali se od starých krmiti. Vzal jsem , vypravuje dále, milé dva ptáčky do hedvábného 
šátku a vracel jsem se s nimi domů. Chtěje však si ve chládku stromu odpočinouti, 
rozevřel jsem šátek , a tu na neštěstí utekli mi oba ptáčkové a zmizeli v křoví, tak že 
jsem se nadarmo po nich pídil. Třetího dne po tom přijdu náhodou na to samé místo, 
a slyše tam vábící hlas červenky ohlížím se po jejím hnízdě a najdu je skutečně po 
nějakém hledání. Jak veliké ale bylo moje podivení, když jsem v hnízdě, mimo ně- 
kolik skoro dospělých červenek, také oba své střízlíčky spatřil, kteří se tam pohodlně 
byli uhostili a od staré červenky krmiti dali. Nález tento velice mě potěšil. Poněvadž 
jste tak moudří, pomyslil jsem sobě, a lak dobře o sebe se starati umíte, nechci vám 
radost kaziti, a nechal jsem je tedy pokojně v hostinném hnízdě. 

Tyto a podobné výjevy palmě poukazují na všeobecnou zákonnitost ve výživě 
opeřených pěvců lesních. Tvoříf oni zajisté jedinou rodinu, a vzájemná láska a pod- 
pora je sbratřuje v jedinou čeleď. Tof jest právě to , co se může nazývali úkazem 
všude - přítomnosti a dobrotivosti božské, která všude se jeví a již v malém ptáčku 
naznačuje to, co v ušlechtilém člověku k nejkrásnějšímu květu vyvinouti se ^lůže. 
Viz ty divné tvorstva svitky! 
1 v tichém snu dokola 
Vše do nejvnitrnější nitky 

Bdí a vře a plápolá. (Růie stolislá.) 



•) Joh. Peter Eckcrinanns Gesjírache mlt Góthe 3. dil 1848. 



228'' 



O z r ů s t u bylin. 

Od Julia Sasa. 

U. 

O některých houbách : 1. Hormiscium vini. Kvasnice. 
3. Penicillium glaucum. Plíseň. 

3. Amanita muscaria. Muchomůrka. 

4. Tuber melanosporum. Homolika, tartofle. 

1. Kvasnice. V jednom z předešlých článků, v rozmluvách o zrůstu bylin, 
vynasnažil jsem se, uvésti čtenáře na slanoviště, odkud by jednotlivé okresy vědeckého 
rostlinosloví přehlédnouti mohl, aniž se sám dlouho v okresech samých procházeti nemusil. 
Úloha naše, pojmouti rostliny v povstávání jejich a stopovati proměny, jimž v běhu svého 
zrůstu podléhají, nedá se lépe vyplniti, leč na cestě, na kterou před několika desíti- 
letími ukázal geniální Oken, totiž pokračovati od jednoduchého k složenému a výklad 
tohoto stavěti na výklad úkazů jednoduchých. 

V oboru rostlinstva podává nám přede vším bohatá třída hub dostatečných pří- 
kladů, na nichž výjevy zrůstu v nejjednodušším způsobu pozorovati můžeme; nebot 
ústrojí některých hub jest tak jednoduché, že z ničeho jiného se neskládá, leč z jediné 
buňky. V ohledu tom uvádíme kvasnice piva a vína. Ona kalná látka, která se z 
kvasících se tekutin vytvořuje a kvasnicemi nazývá, skládá se totiž z nesčíslného množství 
malých hub, povstávajících a rozmnožujících se v tekutině. V rostlinosloví nazývá se 
tato kvasní houba Hormiscium. 

Původ těchto hub jest následující : 

Postaví-li se vytlačená šfáva vinných hroznů, nebo odvar sladu, nebo šfávnalá 
látka ovocní z jablek, hrušek atd. na teplé místo, počne taková tekutina se kvasiti, 
totiž v líh a uhličnatku se rozkládati. Již v nevykvašené šfávě vinné pozorují se po- 
mocí velmi silného drobnohledu jednotlivá přemalinká zrníčka, která patrně pocházejí z 
obsahu buněk vinných hroznů. Snad si zpomene čtenář na ona zrníčka, o nichž jsme 
v předešlém článku vyložili, že se nalézají ve všech buňkách rostlin a že se vyznamenávají 
dusíkem (Tab. 7. Fig. 4. a). Tato tak nazvaná proteinová zrníčka zdají se to býti, z 
nichžto v kvasící se vinné šfávě kvasné houby povstávají. Průměr těchto zrníček obnáší 
'/3000 — */iono čárky, pročež určité pozorování jich velmi nesnadné jest. Tato zrníčka 
pak zvětšují se přede vším a obdržují u vnitř malou prohlubeň, která ale není vzduchem, 
nýbrž dusíkovou tekutinou naplněna. Tato dutinka roste, až se konečně zrníčko v malý 
měcliýřek promění. Tento měchýřek čili tato původní buňka jest právě kvasná houba, 
která se jen až k jisté míře, totiž až k '/go — '/„g^ čárky zvětšuje. (Tab. 10. Fig. 1. a). 
Měchýřek sám jest čirý, totiž bez barvy, a skládá se z látky docela stejné s klova- 
tinou Gummi arabicum ; jeho obsah ale jest tekutina na dusík bohatá. Tím jest tvo- 
ření jednoduché kvasné houby ukončeno. Ale houba nezůstane na tomto stupni státi, 
nýbrž rozmnožuje se neustále, tak že za několik duí nesmírný počet potomstva, mnoho 



229 

milionů podobných hub se vytvoří a zpónenáhla tekutinu vyplní. Rozmnožování toto 
jest skoro ještě jednodušší nežli původ hub těch. Dosáhla-li buňka své dostatečné ve- 
hkosti, neroste více, nýbrž na kraji jejím vyvine se malý hrbek (Tab. 10. Fig-. 1. 6^. 
Tento hrbek roste, brzo se v ném objeví také dutina a konečně souvisí jenom úzkým 
krčkem s mateční buňkou Cc dj. Naposled odloučí se od matky docela a vytvořuje opět 
sám nové buňky tím samým způsobem, jakým byl povstal. Poznáváme z toho , že 
kvasná houba není nic jiného, nežli buňka rostlinná a sice velmi jednoduchá, a že 
se rozmnožuje pouze dělením své vlastní látky, jak jsme to již dříve všeobecně po- 
dotkli. V dělení tomto jeví se jenom ta zvláštní okolnost, že buňka se napřed v pro- 
středku nevtáhne, nýbrž že na svém kraji novou buňku vyžene. Takový způsob roz- 
množování pozoruje se u hub vůbec nejhojněji. 

Původ kvasných hub podává nám poučlivý příklad, jak úzce souvisí zrůst bylin 
s chemickými a fysikalními pohyby. Nebot kvašení, totiž rozpadávání se sladké teku- 
tiny v líh a uhličnatku, jest pochod chemický, který se jakožto výsledek životní čin- 
nosti kvasných hub považovali může. Víme již z předešlého článku, že tekutiny skrz 
blány buněčné pronikají. Roste-li mnoho takových hub v jisté tekutině, vtahuje se 
tedy mnoho látky do nich, a mnoho vylučuje se zase ven. S tím jest ale pohybování 
spojeno, a to právě dle domněnky Liebigovy má za následek rozpadnutí se sladké 
látky, totiž cukru, v líh a uhličnatku, kteréž obě v sloučení cukru obsaženy jsou. 
Nechf si tato domněnka jest pravdivá nebo nepravdivá, vždy ukazuje nám kvašení 
svými výsledky, že chemický pohyb v úzkém spojení jest se životem rostlinné buňky. 

2. Plíseň. Zrovna tak, jako život hub kvasných ve spojení jest s kvašením, 
jest život plísně a trouchu ve spojení s podobnými lučebnými pochody. Rozpadávají-li 
se totiž mrtvoly rostlin a zvířat na vlhkých místech v jednodušší sloučeniny, a přistu- 
puje-li povětřím dostatečné množství kyslíku, zkrátka hniji-li organická těla, vyvine se 
na nich celý nový svět rostlinstva, kteréž od jakživa člověka smutně, melancholicky do- 
jímá, nebot plíseň jest přirozený průvodce smrti. 

Jakkoliv ale plesnivina pouhému oku nepatrná se býti zdá, překvapí rozmanitost 
forem jejich predce každého, kdo ponejprve drobnohledem ji skoumá. Každá hnijící 
rostlina, každá shnilá živočišní látka má své zvláštní plísně. Ve shnilém ořechu podobá 
se k zapíchaným špendlíkům, na shnilém mase k malým kloboukovým houbám, na listech 
a bramborách k malým palmám. Ze spletených vláken vystupují malé kmeny na hoře 
podivně rozvětvené, a představují jako les hustý. Barva této plísně padá z bélava do 
zelena a rostlinopisci ji ustanovují pod jménem Penicillium glaucum. 

Stopujmež vyvinutí tohoto druhu plísně. 

Seménko Penicillia (o původu jeho promluvíme později) představuje malinkou 
buňku, která teprva při 400ném zvětšení co jednoduchý měchýřek se objeví ; měchýřek 
tento jest bez barvy, má ale krásný lesk (Tab. 10. Fig. 2. a> První proměna, která 
se na této buňce pozoruje, záleží v tom, že se příční stěnou na dvě buňky rozdělí 
(Fig. 2. b). Obě tyto buňky dělí se opět (2. c d}, buňky se prodlužují a jednotlivé se 
i rozvětvují (2. e více zvětšené v 3.), až se konečně objeví soustava spletených vláken, 
z nichžto každé z řady buněk se skládá. Poněvadž ale vždy mnoho buněk společně 
se klíčí, povstane hustá plst vláken, která se u všech plísní Mykehon, podhoubí, na- 
zývá (Tab. 10. Fig. 4. a a). Na některých místech vyzdvihuje se z toho podhoubí 



230 

větviíka (Fig. 4. 6;, jejíž buňky drobnozrný obsah mají. NCkde ie pozoruje na loinlo 
zrnitém obsahu zvláštní proudění, což i u vyšších rostlin čilý život znamená. 

Nejhořejší buíika vysílá ze sebe celé vřeteno větviček, na nichž se tak nazvané 
spory cíli v^řtrusy tvoří (Fig. 4. c c). Tyto výtrusy povstávají pouze tím, že se kone- 
ček větve příční stěnou odděh' a v buňku promění ; takových buněk sedí obyčejně celé 
rady za sebou a představují něžné řetízky, jimiž se útlý kmen plísně ukončuje. Vý- 
trusy odpadávají zponenáhla , ale poněvadž blánka jejich jest lepkavá, přivěšují se 
odpadlé výtrusy na kmen, kterýž pak někdy celý takovými výtrusy pokryt bývá. Oby- 
čejně odpadává ale celý řetízek výtrusů, vyplňuje mezery v podhoubí a mění se v novou 
plíseň. S ohledem na pozdější výklad podotýkám ještě, že se kmeny nazývají Hyphae, 
(4. 6 b), větvičky ale, na nichž výtrusy povstávají, Hymenium (4. c c). Všeobecné 
souhlasí každá plíseň s vyloženým Penicilllum glaucum, ačkoliv jednoduché ústroji 
její nejrozmanitější úchylky připouští. Tak k. p. nemají výtrusy u rodu Botrytis (Fig. 5.) 
podobu řetízku, nýbrž na každé větvi nahromnJují se jako hrozen, u rodu Helmintho- 
phora (Fig. 6.) nejsou výtrusy jednoduchými buňkami, nýbrž skládají se ze čtyř stla- 
čených buněk. Také panuje v rozvětveni kmenu největší rozmanitost; u rodu Verti- 
cillium (Fig. 7.) nápodobňuje kmen naše sosny, u rodu Acophora (Fig. 8.) jest kmen 
docela jednoduchý, na konci měchýřkem ukončený, v němž se výtrusy vyvinují. 

Ale již z toho pozná každý, že všechny tyto plísně dle jednoho vzoru stvořeny 
jsou, totiž že se skládnjí z jednoduchých ačkoliv rozvětvených buněk, které zpočátku 
spletené podhoubí (Mykelion), pak kolmé kmeny (Hyphae), a konečně řady nebo mě- 
chýřky s buňkami představují (Hymenium). Dle tohoto ústrojí nazývají se všechny tyto 
rostliny vláknité houby, Hyphomyketes (ze slova Hypha a Mykes — houba). 

3. Muchomůrka. Plísně a kvasné houby jsou tak malé, že obyčejně ujdou 
zraku pozorovatele a hlavně jenom drobnohledným skoumáním poznati se dají. Pravé 
čili kloboukovité houby, ku kterým se nyní obrátíme, bijí svou živou barvou nebo zvláštní 
podobou mnohem více do očí, a byly pro lo jakož i pro své užitečné a škodlivé vlast- 
nosti (jedlé a jedovaté houby), pro své zvláštní lučební sloučení mnohonásobně předmětem 
bedlivého pozorování. Tež malba, ano i básnictví zmocňuje se těchto výrůstků temných 
lesů. Houby nám podávají zajímavý přiklad vzájemnosti přírodní; samy totiž povstávají jenom 
na místech, kde jiné ústrojué látky se ruší, poskytují pak potravu mnohému brouku a hmyzu, 
jímžto se veselé ptactvo živí, až i toto život svůj dokoná a opět houbám původ dá. 

Jakkoliv se klobouková houba dle pouhého pohledu od plísně rozeznává, není 
předce od léto k oné tak veliký skok. Nebot jako jsme viděli, že plíseň ve svých 
prvných počátcích s kvasnicemi souhlasí, tak si můžeme k. p. muchomůrku (Amanita 
muscaria) představiti jakožto soujem nesčíslného množství rozvětvených vláken ples- 
nivý. Ale pojem tento, založený na výsledku drobnohledného skoumání, objeví se jasně 
teprva tenkráte, když poznáme celý zevnitřek složeného tohoto celku. Chceme tedy 
nejdříve toho si povšimnouti, co se na muchomůrce pouhým okem pozorovati dá. 

Houba lato skládá se podstatně z dvou dílů. První část jest třen čili hloubek 
(Tab. II. Fig. 9. b), jehož dolejší část (Fig. 9. c) hlíznatě jest vypouchlá a v zemi 
ukryta. Na tom místě, kde hloubek na hlíznaté části sedí, objevuje se věnec nepravi- 
delných šupin a útržků (9. gj. Na hořejší části hloubku visí bílá, velmi jemná blána 
(9. e), která se při malém dotknuti již trhá. Na temeně hloubku, asi 6—8 palců vy- 
sokého, spočívá tak nazvaný klobouk (9. aj, druhá to část houby, tak že se celá k 



231 

rozevřenému deštníku podobá. Klobouk jest na povrchu potažen hladkou, krásnč čer- 
íienou kůžičkou s jednotlivými bílými bradavicemi (9. f). Na dolejší straně klobouku 
pozoruje se množství lístků (9. d^, od hloubku paprskovitě ke kraji klobouku se rozbí- 
hajících, K bližšímu poznání těchto listů můžeme houbu kolmo rozříznouti. Popis tento 
potahuje se ale jenom na houbu dokonalou, vyrostlou. Jdeme-li ale na místa, kde 
houby celně pohromadě rostou, a odhrabeme-Ii zem kolem nich, najdeme jednotlivé 
kulaté hlízy, které pii rozlomení ukazují, že v jemné blánce mladá houba jest zaoba- 
lena. Právě tyto mladé houby vysvětlují pozdější podobu vyrostlé houby. Když totiž 
z výtrusu nové houby klíčeli se poíínaji, vyvine se nejdříve množství nepravidelně sple- 
tených vláken (11. a}, zrovna jako při klíčeni plísně, jenom že zde podhoubí (Myke- 
lion) mnohem větší jest, nežli u plísně. 

U vnitř tohoto podhoubí vyvinuje se nová houba, roztahujíc je, tak že konečně 
jako tenký měchýř celou houbu zavírá (11. b^. Když pak později hloubek čili třen se 
vyzdvihuje a klobouk se rozevírá (Fig-. 10.), roztrhne se jemná blánka měchýřku a jed- 
notlivé útržky zůstanou jak dole u hlíznatého konce, tak i na lepkavé bláně klobouku 
vězet, kteréž poslední uschnuvše deštěm se spláknou. Dokavad jest houba obejmuta 
podhoubím, jest hloubek velmi krátký a klobouk velmi vypouchlý, od jehož kraje pak táhne' 
se kolkolem blánka až k hloubku (10. e) ; když se klobouk ještě více šiří, odloupne se 
lato blánka také od klobouku a zůstane na hloubku viseti (9. ej. Zevnitřní blanitá látka, 
která v mládí celou houbu zavírá a z prvních spletených vláken se tvoří, jmenuje se v 
rostlinopisu závoj obecný (velům universale), druhá blánka msící na hloubku jmenuje 
se závoj zvláštní (velům partiale). 

Nyní když jsme muchomůrku dle zevnitřní její podoby poznali, bude mnohému 
snad podivno, že lato velmi rozmanitě ustrojená a často až na jeden sti'evíc vysoká 
rostlina předce s drobnohlednými plísněmi příbuzná býti má. A předce jest tomu lak. 
Odrízneme-li tenounký průhledný lístek z hloubku a položíme-li jej pod drobnohled, 
shledáme, že se skládá ze samých podlouhlých buněk, které vzájemně na svých koncích 
tak jsou spojeny, že představují článkovitá vlákna. Na boku ale nejsou tyto buňky 
spolu spojeny, nýbrž volny, a zanechávají tak mezi sebou prostory, v nichž se vzduch 
nachází (Fig. 13). Jenom některá buněčná vlákna jsou tlustší, rozvětvují se a nesou 
na koncích větviček nadmuté hlavičky. Prořízneme-li hloubek muchomůrky dle délky 
a rozčechráme-li vlákna tenkou jehlou, přesvědčíme se snadno, že není nic jiného, nežli 
svazek vláken, z nichžlo každé má vlastnosti Hyphy. Průřez klobouku přesvědčí nás 
taktéž, že látka jeho se skládá ze samých vláken, a sice tenších nežli v hloubku, které 
od prostředku ke kraji zabíhají, rozmanitě se rozvětvují a splétají. Část těchto vláken 
ohýbá se dolů a tvoří list pod kloboukem, na jehož stranách semenní buňky čili výtrusy 
vyrážejí. Buňky těchto vláken zkracují a okulacují se (12. a 6), jen poslední prodlu- 
žuji se opět a vyhánějí na konci (11. c d /) malé buňky, které se konečně ve výtrusy 
promění a z malého vlákna, na němž upevněny jsou, odpadnou, aby se z nich opět 
nové houby vytvořily. 

Má-li čtenář podobu plísně ještě v živé paměti, nebude mu obtížné, složitou bu- 
dovu muchomůrky s plísní porovnati a podobnost mezi oběma poznati. Podržme k tomu 
účelu jenom jedno vlákno houby v paměti ; toto vlákno představuje nám kmen čili 
Hyphu plísně, rozvětvení jeho nahoře v klobouce představuje konečné větve Hyphy čili 
Hymenium, na němž se zde u houby v listech, jako u plísně na větvi, výtrusy tvoří. 



232 



Přiložený dřevořez (ob. i.) představuje ideální průřez houby s 



(Obr. 1.) 




vláknem stoliráte zvětšeným. Představíme-li 
si nyní, že houba z celého svazku takových 
vláken se skládá, obdržíme pravé ponětí o 
její budově. Že ostatně tento výklad není 
pouhá drobnohledem namáhavě dobytá smy- 
šlenka, dokazuji jednotlivé rody hub, k. p. 
Hypochnus a Dakryomykes , v nichžto se je- 
dnotlivá vlákna na celém svém běhu sledo- 
vati a od ostatních odděliti dají, jak to při- 
ložený výkres (obraz 2.) rodu Hypochnus 
dosvědčuje. 

Kloboukové houby mají s některými ji- 
nými rody hub tu zvláštnost, že všechny je- 
jich semenní buňky čili výtrusy, jimiž se bu- 
něčná vlákna ukončují, na určitých místech 
se objevuji, u muchomůrky na lupenech pod 
kloboukem, na houbě zapalovací (Poliporus ignarius), která často na vrbách roste, v 
malých dírkách na dolejší straně. 

Poněvadž pak část plodonosná Hymenium se nazývá a u těchto hub zvláště vy- 
vinuta jest, nazývá se celý řád těchto hub : Hymenomyketes. Podotknul jsem právě 
výjev, který musí býti vyložen, řekl jsem totiž, že kloboukové houby své výtrusy vždy 
na určitých místech mají. Mohl by někdo namítnouti, proč nevyrážejí výtrusy na roz- 
ličných místech, jedny dole, druhé na hloubku, jiné na klobouku atd. Námitka tato zdá 
se býti sice nesnadná k vysvětlení, ale v porovnání s plísněmi můžeme ji předce 
objasniti. 

Poznali jsme již před tím, že plíseň celou řadu buněk vytvořiti musí, dříve nežli 
výtrusy se vyvinouti mohou ; ze spleteného podhoubí musí dříve vyrůsti kmen a na něm 
větve, pak teprva objeví se semenní buňky. Zrovna tak jest to také u kloboukových 
hub, které, jak jsme viděli, nic jiného nejsou, nežli svazek plísňovitých vláken. Dříve 
se musí vytvořiti vlákna, a na nich teprva rozvětvená lálka klobouku s plodonosnými 
lupeny. V stejném průřezu nalézají se tedy v houbě stejné buňky, v nestejném ne- 
stejné. Tof jest právě zvláštnost nízkých těchto rostlin. Poznáme později ještě jiné 
rostliny, v nichž to jest docela jinak, totiž v každém průřezu rozličné ústrojí, jako 
n. p. ve stromě, kterýž má na povrchu kůru, pod ní lejčí, pak dřevo a konečně dřeň. 
První stopy rozličnosti mezi vnitřkem a zevnitřkem objevují se sice také již u mu- 
chomůrky, jako vůbec nízké rostliny již stopy vyšší ústrojnosti v sobě nesou. Nebof 
v průřezu na dolejší části hloubku poznáme, že zevnitřní buňky jsou větší a plošší 
nežli vnitřní, ale lot jsou právě jenom stopy; v celku jest rozdíl mezi průřezem sosny 
a houby nápadný. Též jest rozdíl mezf barvou povrchu a vnitřku, nebot klobouk jest 
u muchomůrky na povrchu krásně červený, vnitřek bílý. Příčina toho leží patrně ve 
světle, jako u všech ostatních rostlin, jejichž květy svou pestrou barvou nás baví. Jako 
u těchto promění se i u hub potravní šťáva na povrchu a objeví se pak co barvivo. 

O potravě hub a o závislosti zrňstu jejich od půdy, jest jako u vyšších rostlin, 
málo s jistotou známo, ačkoliv zde při jednoduchosti ústrojí předce snadnější náhled 



233 

jest možný. Víme sice o všech rostlinách, že jenom v určité půdě se daří, a zeměpis 
rostiinářsliý uvádí celé řády, které jenom na určité půdě a v určitých okolnostech se 
objevují, ale vyskoumání příčin jest v tomto oliledu tím nesnadnější, čím složitější jest 
ústrojí. U hub jsou výminky zrůstu tak nápadné, že se skoro určitě ustanoviti může, 
kde houby růsti budou. Tak vidíme houby kvasné povstávati vždy jenom v kvasících 
se tekutinách, plíseň na hnijících látkách, a mucliomůrku na lesní písčité půdě , kde 
opadalé tuhé listy sosen hnijí, když totiž napřed teplým deštěm ovlhčeny a pak silným 
slunečním teplem rozehřátý byly, při čemž vždy dusík z hnijících látek se uvolňuje. 
A skutečně chovají houby v sobě poměrně více dusíku, nežli ostatní rostliny, pročež 
již také látka jejich k masité látce se podobá a při hnití jako tyto nepříjemný zápach 
vydává. 

Muchomůrka obsahuje v sobě mimo to velmi jedovatou látku, muchomůrkovinu 
(Amanitium), a náleží k nejjedovatějším houbám. Ostatně rostou jedlé houby zrovna 
vedle jedovatých, a potrava se tedy bezpochyby teprva lučební činností v houbě v jed 
nebo v bezúhonnou látku promění. V Kamčatce připravuje se ale i z muchomůrek 
zvláštní nápoj opíjející. 

Rychlý zrůst hub jest velmi známý a vešel vůbec v přísloví lidu. Skutečně vy- 
razí celé zástupy hub po teplém dešti najednou a vyrostou za několik hodin k zname- 
nité velikosti. Musí se ale na to pomysliti, že v mládí jsou pod zemí ukryty a tam 
hlavně svůj vývin obdržují, což delší čas žádá, když pak dospělé buňky šířiti se počnou, 
vyžene se ovšem houba za krátko do výšky ze země a podobá se, jakoby za několik 
hodin byla vyrostla. 

4. Ho moli ka čili tartofle. Nejpřednější místo mezi jedlými houbami 
zaujímá ona podivná podzemní houba, která již Řekům a Římanům co vzácná lahůdka 
známa byla. Jest to ona houba, kterou nazývá Theophrast hydrou, Plinius tubera sin- 
cera, Veleslavína smrže, my tartofle anebo po Jihoslovanech homolika, Němci pak TruíTel 
(Tuber). Neméně jako labužníkovi, jest také rostlinopisci houba tato velezajímavá. 
Nejvíce se jich rodí v jižní Evropně, zvláště v jižní Francii a Piemontu, kdežto pod 
zemí rostou a zvláštními k tomu vycvičenými psy nebo prasaty v lese se vyhledávají a do 
celé Evropy zasílají. Homolika roste 1 — 2 stř. pod zemí a náleží ke skrovnému počtu 
těch rostlin, které docela beze všeho světla se vyvinují a hlavně mezi houbami své zá- 
stupce mají. Ostatně závisí zrůst homoliky od rozličných okolností, nebof houby tyto 
objevují se jenom na místech stinných lesnatých, kde panuje vápenná půda. 

Proto se druhdy myslilo, že homoliky jsou cizopásné rostliny, které se štávou 
stromových kořenů živí. Ale tomu není tak. Spíše zdají se homoliky povstávati ná- 
sledkem hnití listů, pod nimiž nejčastěji se objevují, což souhlasí ostatně i s původem 
druhých hub. Staří Řekové a Římané, jakož i rostlinopisci ještě předešlého století, 
domnívali se, že homoliky povstávají samy sebou bez semena, ale i tato domněnka není 
důvodná; nebot jako u ostatních hub dají se u homoliky semenní buňky drobnohledem vy- 
najíli. Tím se však hned tvrditi nemůže, že by homoliky také bez semen povstati ne- 
mohly ; jsouf nyní příklady, že rostliny povstávají rozličným způsobem, nejenom ze se- 
men. Domněnka o samorostlém původu ústrojenců nedá se ostatně dle nynějšího stavu 
vědy hrdé odbýti, tušení předků našich není docela liché. Můžeme v lom ohledu po- 
mysliti jenom na první původ hub a rostlin, lyť věru nepovstaly ze semen. 



234 

Poněvadž ale o jiném původu, zvláště u homoliky, nic jistého nevíme, obmezíme 
se pouze na původ jejich ze semenních buněk. — 

Homolika s čeinými výtrusy (Tuber melanosporum) dosahuje v Itálii a jižní 
Francii ku konci jeseni své zralosti ; v té době se vyhrabuje a do obchodu přivádí. 
Semena její, v ten čas dokonale vyvinutá, skládají se jako semena čili výtrusy všech 
ostatních hub z jediné buňky, která ale mimo buněční blánku ještě zvláštní, poměrně 
dosti tlustou, tmavou a malými ostny ozbrojenou kůží pokryta jsou. Homoliky, které 
v zemi zůstanou, shnijí, rozplynou se a jenom výtrusy se zachovají, z kterých pak> 
ovšem na tom samém místě, nové homoliky povstanou. To se ale neděje bezprostředně, 
jak se druhdy myslilo, nýbrž zpočátku vyvine se z výtrusu množství velmi jemných vláken 
složených z dlouhé řady buněk, jako u plísně, a v osnově těchto vláken, v zemi a mezi 
kamením se vinoucích, povstávají tepna během lela zárodky homolik, podobných k 
malým uzlíčkům v pavučinotém Mykelion (Fig-. 15. a). Zárodky tyto rostou, a ku konci 
listopadu jest homolika, zvící mírného bramboru, hotova. Pamětihodná jest ta okolnost, 
že se homoliky pod zemi obyčejně v kruhu uitrostlé nalézají, lak jak to u mnohých 
hub na povrchu země pozorujeme. Mnohému snad již byly při procházkách v lese ná- 
padné ony druhy hub, které zvláště na méně navštěvovaných stinných místech se pozo- 
rují. Původ těchto kruhů dá se vysvětliti tím, že se výtrusy v příznivých okolnostech 
kolem houby ro^.lrousí, tak že se druhého roku kolem odemřelých zbytků jejich kruh 
nového potomstva rozloží. Podobně jest to bezpochyby u homolik pod zemí. Vláknité 
Mykelion rozlízá se kolem odcmřelé homoliky do kola, a tím způsobem povstane pak 
pod zemí celý kruh těchto hub. 

Homolik jest několik druhů a dle toho i barva i velikost jejich rozličná. Homolika 
černá (Tuber melanosporum), kterouž popisujeme, zvící bramboru, představuje hlízu 
okrouhlou, nepravidelnou, na povrchu jehlancovitými hrbky pokrytou , které dole tak 
stlačeny jsou , že se na šestibokých hranách stýkají (15. b). Černý povrch homoliky 
obdržuje pěkný pravidelný pohled. Na průřezu objevuje černosemenná homolika tmavě 
fialovou barvu, bílými žilkami mramorovanou (16. c). Druhdy se tyto žilky považovaly 
za trubice, jimiž se sfáva záživná jako krev v žilách zvířecích pohybuje , ale to bylo 
omylem ; nebof takových žil není nejenom u žádné houby, nýbrž vůbec u žádné rost- 
liny. Tyto žilky nalézají se již u velmi mladých homolik , jsou zpočátku jenom vzdu- 
chem vyplněny , později ale vrostou do nich okolní buněční vaky a vyplní je skoro do- 
cela. Homolika skládá se totiž z té samé osnovy jako jiné houby, která svůj původ má 
ve s|ilctených vláknech (mykelion) z výtrusů se vyvinuvších. Jakým způsobem se to u 
homoliky stává, není známo, ale dospělá homolika objevuje ve svém ústrojí, že se to 
v celku dělo jako u muchomůrky a plísně. Tenounký odřizek okazuje pod drobnohledem 
vlákna z buněk složena (14.) jako u plísně, avšak mnohem více rozvětvená a spletená 
nežli u muchomůrky, ačkoliv i v tom krásná pravidelnost se jeví. Na povrchu totiž ob- 
jímá homoliku zvláštního způsobu kůra, složená z někulika vrstev dosti velikých buněk 
(14. a a). Buňky nejvnitrnější vrstvy stávají se vždy menši.mi a delšími, až se konečně 
v dlouhá čliinkovitá vlákna (14. bj promění. Celá vnitřní strana kůry jest takovými 
spletenými vlákny oděna (16. a.) Na jistých místech odvrátí se náhle svazek takových 
vláken do vnitřku (16. 6} , rozvětvuje se dále a vysílá výběžky na všechny strany; u 
prostřed mezi těmito rozvětvenými vlákny zůstává ale volný průchod (16. c), kterýž 
právě bílé žilky na fialovém dnu homoliky tvoří. Konečky rozvětvených vláken, které do 



235 

tolioto průchodu zasahují, ukončují se buňkou kyjovitě nadmulou, tak že stěna průchodu 
kolkolem pokryla jest buňkami, které kolmo na ní stojí a do vnitřku průchodu zasahují. 
Jiné větvičky bunččných vláken nadýmají se na konci ve veliké okrouhlé vaky (14. d.), 
v nichžto se semenní buňky vyvinují. Vaky takových plodonosných vláken nazývají se 
v rostlinopisu ascus. Tvoření výtrusu u homoliky jest tedy docela jiné, nežli u mucho- 
můrky, kdežto na podkloboukových lupenech semenní buňky na malých buňkách po 
čtyřech vyrůstají. Tvoření výtrusu ve vaknalých buňkách homoliky souvisí s nahroma- 
děním potravní šfávy, v níž mnoho průhledných zrniček obsaženo jest (14. e). V zrnité 
léto štávě ukáže se kulatá dutina, jako kapka čiré tekutiny v kalném obsahu (14. a). 
Později odřje se čirá kapka tato jemnou blánkou a promění se tak ve volnou buňku, 
v níž se teprva semenní buňky bezprostředně tvoří. V nově povstalé buňce vyvine se 
totiž zrníčko , které se za krátko ve dvě a později opětným dekním ve čtyry zrnka 
rozvrhne (14. /?). Každé z těchto čtyř zrnek promění se bezprostředně v semenní buňku 
(14. j"}, jejímžto zrůstem mateční buňka se zruší, anaf se rozplyne nebo vyssaje, tak 
že pak semenní buňky bezprostředně ve vaku leží. Každá semenní buňka vyplní se při 
dalším zrůstu zrnitou tekutinou, v niž několik olejových kapek plyne, blánka buněčná 
oděje se ještě druhou kůžičkou, na povrchu mnohými ostny opatřenou. U jiných druhů 
homolik jest počet semenních buněk, jakož i tvar jejich jiný, ale původ ten samý. 

Dle toho všeho vysvilá, že ústrojí homoliky jest jiné, nežli ústrojí muchomůrky, 
ale sama sebou naskytuje se nám předce podobnost mezi oběma těmito houbami. Ne- 
bol jak jedna tak i druhá skládá se z buněčných vláken, které u muchomůrky od hloub- 
ku až do lupenů klobouku, u homoliky od kůry až ke dutým průchodům stopovati ^mň- 
žeme. Také zde nalézáme v podstatě ten samý vzor ústrojí jako u plísní, an z osnovy 
spletených vláken vystupují vlákna, která na konečném vyvětvení semenní buňky nesou. 
Z toho ale následuje, že kloboukové houby a homoliky pouze nahromaděnými svazky 
plísnitých vláken jsou ; k tomuto spolčení svazků přistupuje zde ještě zvláštní pravidel- 
nost a vzájemnost jednotlivých vláken, která teprva houbu a homoliku tím tvoří, čím jest. 
Porovnáváme-li jednotlivou plíseň s jednotlivým člověkem, jeví senám soujem plísnitých 
vláken v houbě jako dobře uspořádaná obec, v nížto každému jednotlivci určité místo 
vykázáno jest. 

Nahoře bylo již podotknuto, že se homolika skládá z tmavé bradavičnaté kůže a 
fialového masa se světlými žilkami ; houba tato jest tedy poněkud podobna k jádru s 
tmavou slupkou, a dle toho nazývá se celé oddělení hub , které s homolikou ve svém 
ústrojí souhlasí, řád jádrových hub, Pyrenomyketes (dle řeckého Pyren— jádro a M,y- 
kes = houba). 

Všeobecné poznamenání. Skrovný počet hub , které zde popsány byly, 
mají sloužiti pouze co pokladek , na němž se nejhlavnější výjevy života hub vyložiti 
měly. Počet hub a rozličnost podoby jejich jest znamenitá, zajisté jest již několik tisíc 
druhů popsáno. Objevují se na celé zemi, vyjmouc nejsevernější pásma ledová, a neob- 
sahují pouze ony větší druhy, kteréž co jedlé nebo jedovaté vůbec známe, jako mu- 
chomůrky, hřiby, klouzky, smrže, kačenky, hlívy. pýchavky atd., nýbrž převeliké množ- 
ství drobnohledných tvarů, které se na hnijících rostlinách a zvířatech bujně vyvinují. 
Přílišné rozmnožení jejich na užitečných rostlinách, k. p. na víně, bramborách, má i dů- 
ležitý vliv na lidskou společnost, anaf celá úroda se jimi kazí, jako jmenovitě v posled- 
ních někohka letech. 1 rez obilní sem náleží, též plesnivina, která housenky hedvábníků 



236 

hubí (Muscardine), a nepřehledné množství drobnouňkých hub, které v jesenu na listech 
a kmenech rostlin se objevují. Každá skoro rostUna má své zvláštní cizopasné houby, 
ba i v zdravém filověku vyvinují se na jazyku a v žaludku , tvoříce se všude , kde 
ústrojná látka lučebně pod jistými výminkami se ruší. Aby se do tohoto množství řád 
a přehled uvedl, pokusili se již mnozí rostlinopisci o vystavění soustavy hub ; zde uvá- 
díme ku konci soustavu, jakou znamenitý švédský přírodozpytec Fries uveřejnil. 

První a nejnižší řád obsahuje houby složené z jednotlivých kulatých buněk, které 
se 00 barevný prášek na rozUčných rostlinách objevují a tedy prašné houby, K o n i o- 
myket es, šlovou. Sem náležejí kvasné houby, obilní rez, sněf, námel a podobné. 

Druhý řád tvoří plísníte houby, jejichž ústrojí jsme už poznali a jež jsme pod 
jménem Hyphomyketes uvedli. 

Třetí řád obsahuje břichaté houby, Gasteromyketes, složené z kožnatého, 
kulatého vaku, v němž se výtrusy vyvinují a puknutím rozprašují. Pýchavka (Lycoperdon 
Bovista) podává známý příklad. 

Čtvrtý řád obsahuje jádrové houby, Pyrenomyketes, k nimž homolika náleží. 

Pátý řád obsahuje desko vité houby, Discomyketes, v kterých se výtrusy ve 
zvláštních vacích na jisté ploše houby vytvořují. Sem náležejí smrže (Morchella). Fig. 
17. představuje semenní vaky takových hub. 

Šestý řád konečně obsahuje kloboukové houby, Hymenomyketes, k nimž 
mimo popsanou muchomůrku také naše jedlé holubinky, žampiony, ryzce, zapalovací houba, 
hřiby, klouzky atd, náležejí. 

Zevrubnější známost hub náleží jako mnohé jiné předměty přírodozpytu nyněj- 
šímu století. Linné, který v předešlém sloletí v rostlinosloví zákonodárcem byl, obíral 
se málo s houbami a postavil je, jako mnoho jiných rostlin, na kterých květu nepozo- 
roval, do oddělení tajnosnubců, všeobecné lo zásobárny, do nížto řasy, lišejníky, mechy, 
kapradiny a přesličky směstnati se musily. Neboř v předešlém století vzdělával se roslli- 
nopis hlavně soustavně, ku kterémuž konci nejvíce na květ ohled se bral. Poněvadž ale 
tyto rostliny takových ustrojil nemají a jinými do oka bijícími znaky bez pomoci dro- 
bnohledu se nevyznačují, nepovažovaly se za dosti hodné, aby se o nich jednalo zá- 
roveň s květonosnými čili jevnosnubnými rostlinami, a nevědělo se vlastně, co s nimi 
počíti. Avšak již zpočátku předešlého století vypátral Florentin Micheli semenní buňky 
a vyvrátil tak starou domněnku, že se houby bez semen rozplemeňují. V druhé polo- 
vici toho samého století vynasnažoval se Francouz Bouillard dokazovali, že houby 
mají také samčí ústroje, začež považoval ona neplodná vlákna, která vedle plodonosných 
na lupenech kloboukových hub se objevují. Ale nejnovější badáni vyvrátilo docela tuto 
domněnku. Nees ab Esenbeck vydobyl si r. 1816 zásluhu o první soustavu hub, a 
Ehrenberg pozoroval nejdříve klíčeni jejích. Ve třetím a čtvrtém desítiletí rozšířili 
zvláště Fries svou novou soustavou a Corda v Praze uveřejněním přemnohých do- 
brých dle drobnohledu vypracovaných obrazů známosti v tomto oboru. V nejnovější pak 
době pracuje se usilovně na vyskoumání tajného života těchto rostlin, poněvadž se 
právem předpokládá, že tímto vyskoumáním, jakož i důkladným seznáním řas a hšejníků, 
zákony rostlin vůbec se objasní. 



237 
Cizopasníci člověčí. 

Od Dra. Karla Spotta. 
(Dokončení.) 

Z druhé třídy červovitých cizopasniků, totiž ploskovitých (Platyelmia, Platt- 
wiirmer), priživuje se u člověka čtvero tasemicovitých (Taenida) a devatero druhů mo- 
tolic (Trematoda). 

Taseinicovilí (Taenida, Bandwurmer) jsou Wísty, které největší délky do- 
sahují. Složeny jsou ze samých čtverhranných splesklých článků, které na zadním konci, 
jsouce lam největší, čas od času se odtrhují, u hlavy ale zase nově povstalými ma- 
linkými se nahrazují. Každý takový nejzadnější článek (prolofflottis) chová v sobě 
nesmírné množství nejdrobnějších vajíček, « jest obojího pohlaví. Nervy prý od uzlo- 
vitého, v krku položeného kroužku ve dvou větvích podél těla vybíhají. Cévy krevní 
jdou skrz celou délku těla, po každém kraji jedna a prostředkem dvě, které mezi se- 
bou menšími cévy spojeny jsou. Co zažívací ústroje považují se dvě po kraji položené 
roury, které příčními rourami spojeny jsou. 

Na obyčejně tenounké přední uzlovilě zakončené částce nachází se hlava, na níž 
nalézá se u prostřed tak zvaný rypáček (rostellum) jamkami příssavními, někdy i há- 
čky kolkolem ozbrojený. 

Nejznamenitějšími se v nejnovější době tasemice staly tím, že nad vší pochybnost 
nižší stupeň jich vyvinutí dříve co zvláštní soustavní čeleď měchýřnatých červů (Cyslica) 
považován byl. Že tomu tak, potvrzují schválně v tom ohledu konané zkoušky. Jme- 
novitě Dr. Kiichenmeister '^) krmil kofata uhrem krysím (Cisticercus fasciolaris), je- 
hožto tvar hlavy, háčků a jamek příssavních k oněm tasemice tlustošijné (Taenia cras- 
sicolis) v kočkách žijící zcela jest podoben, a za tou příčinou též k té domněnce vedl, 
že snad obě jsou jen rozdílný stupeň vyvinutí jednoho a toho samého druhu. Vý- 
sledek zkoušek těchto byl, že uher ve střevech zadní částku měchýřovitou odtržením 
ztratí, a článků růstem od hlavy přibývá tolik , že se uher krysí beze ,všeho možného 
pochybení v tasemici llustošijnou promění. 

To, co se nyní zkouškami vypátralo, tvrdil již Fabricius "). Podobné zkoušky 
dělal též Siebold se štěňaty, jež krmil uhrem zaječím a králičím cCisticercus pisiformis), 
z něhož za osm neděl zcela vyvinutou Taenia serrata dochoval, která co ve stavěčích 
psech žijící již dávno známa byla. 

Přislupmež nyní k těm čtvero druhům tasemic, které v člověku přebývají. 

Taenia solium (tasemice dlouhočlenná, langgliedriger Bandwurm, obraz 7,) 
má na tenounkém svém konci hlavu malou (Obr. 7.). 

zakulalělou; holém tak zvaného rypáčku (ro- /^^^^^^^^^^^Sj^n /<^|¥*r^ 
stellum) 22 — 28 háčků (které ale někdy sem í/^^^^áSSl ^^^ "^^^^ 
tam vypadlé jsou) ve dvou řadách, a čtyry mmI1/3S1^% H |-^^ 
kulaté příssavné jamky (Ventousen , Saug- ^■a'^^^^ W^'^ «« 

nápfe), jimiž se do steny střev zarývá. Na ^J^Sl^^^^^P \S^^ ^^^^0^^ 
těchto místech poseta jest drobounkými čer- ^'°^,ff,í'-^\*-'°^'^'~^^ 
nými zrnky, a proto se také již svobodným okem oněeh pět začernalých míst pozo- 



") Prager medizinlsche Vierleljahresschrift 1852. B. I p. 106. Ueber Fiiiuen und Bandnurnier 

v. Dr. Kúchenmeister. 
") Natnrgeschlchte der Eingeweidewurmer von Golze. Leipzig 1787. p. 203. 



238 

ruje, totiž : střední hákovilý kruh a postranné čtyry příssavné jamky. Čím starší tae- 
nia solium jest, tím více černých takových zrnek se na její hlavě spatřuje. Krk, asi 
půl palce dlouhý, tenounký, přechází v tělo článkovilé, splesklé, v šířce znenáhla při- 
bývající a někdy až ku 50 loktům dlouhé. Články jednotlivé jdou více do délky nežli 
do šířky, nejzadnějších článků šířka obnáší 3'" až k 6'" při tlouštce '/j'" až 1'". Na 
krku a na hořejších článcích spatřují se roztroušená bělavá zrnka vápnitá. Kůže žlu- 
tavě bílá složena jest z pokožky a pak z podélných a příčních vláken svalovitých. Cévy 
krevní se pozorovaly (Kiichenmeister) kolem příssavných jamek, a s nimi spojené člyry 
větve, které po stranách a prostředkem těla běží. Nervy a ústroje zažívací s jistotou 
ještě vyskoumány nejsou. Ústroje rozplozovací jsou ale zevrubně známy. Jen poslední 
články (toliž asi šestislé) chovají v sobě ústroje úplně vyvinuté obojpohlavní. U pro- 
střed kraje každého článku střídavě bud v právo nebo v levo nachází se bradavičnatý 
výrůstek, na kterém se otvory plodních částek vyskytují, a sice ; co špička vyčnívající 
horem ohnutý úd mužský, který ve zvláštním pouzdru leží, do něhož se vtáhnouti mů- 
že, a který k cévám semenním, krátkým, jen až do prostřed článku běžícím , vede. 
Pod oudem mužským se nachází otvor vatně (vagina) , která šikmo dolů vybíhá, a tam 
s matečnikem (uterus) u prostřed článku kolmo postaveným se spojuje. Od matečníku 
vybíhá po stranách asi 9 větevnatých vaječníKů. Takové, vajíčky v nesmírném počtu napl- 
něné články , protoglottidy zvané , oddělují se čas po čase a vycházejí zadkem. Tím 
se rozsívání vajíček na venek stává. Některá vajíčka ale již v těle lidském se vytrousí, 
což se někdy i puknutím protoglottidy v střevě děje ; často ale vajíčka pro svou drob- 
nost náhodně z venku do těla pokrmem neb nápojem se dostávají. 

Z těchto vajíček zahnědlých, kulatých, v průměru as 0.016"' majících, vylíhnou se 
v ústrojích zažívacích člověka neb vepřového dobytka — který výkaly pohlcuje — dle 
Steina, Leuckharta, AVagenora a Kiichcnmeistera — zárodky měchýřovité (Embryonal- 
cislen), ozbrojené jen šesti háčky a u vnitř naplněné průzračnou tekutinou. Tylo mě- 
chýřovité zárodky se skrze stěny střev zarytím do bližší neb vzdálenější částky těla 
dostanou (a skutečně již ve všech těla částkách nalezeny byly), kamž též pro svou drob- 
nost i oběhem krve přijíti mohou, když skrze stěnu žíly se prodrali. Kde se uloží ta- 
kový zárodek, vytvoří se kol něho výpotem obklopujícího tkaniva ústrojného (vyjma 
mozek a oko) měchýř vláknitý, v němž na způsob larvy žije a roste. Zde časem tratí 
své háčky, a jest pozorovati, že se na zárodkové cistě nálevkovitá malouliiika jamka 
tvoří, v jejímžto středu se vyvinuje hlava právě taková , jako u již úplně vyvinuté Tae- 
nia solium nalézáme, i s krčkem, několika články a vápnitými zrnky, pohlavní ústroje 
ale žádné. Y této přeměně známe ji pod jménem uher neb měchořep sklípko- 
vinný (Cisticercus cellulosac, Finnc, Blascnschwanz, obr. 8.), jenž u člověka (Obr. 8.) 
a vepřového dobytka se nalézá a dříve do zvláštní čeledi hlíst, totiž měchý- 
řovitých (Cistica), počítán byl. — Utvořuje-li se více takových nálevkovitých 
jamek, — jak to v zárodkových blánách možno — tehdy povstane mnoho- 
hlavý měchořep. Když se ale tato vtáhnutá místa oddělují od původní 
zárodkové cisty a nitrorodně se zase v tom samém způsobu rozmnožují, na- 
stane odrůdek Ech in o c o c c u s hornin is (měchožil , Húlsenwurm). Zů- 
stane-li ale po ztracení těch prvotních šesti háčků, za příčinou vývin pře- 
kazující, pouhým rostoucím měchýřem bez vyvinutí se hlavy tasemicovité, 
tehdy tvoři Acephalocistu — boubel (Hydatís). Všechny tyto odchylné a 



239 

zvrhlé formy měchořepa sklípkovinného se v člověku vynašly. — Zvláštní zmínky za- 
sluhuje Ectiinoooccus hominis, který sám co měchýř v utvořeném kol sebe jiném 
vláknitém méchýři volné uložený, zase v sobě chová podobný měchýř aneb i více jich 
s průzračnou bíikovinatou tekutinou, kteréžto měchýře nápodobně zase jiné v sobě uza- 
vírají. Velkost jeho bývá od nepatrného průměru až na jednu stopu ba i více, i bylo 
v nt"m někdy až do několika set měcliýřků nalezeno. Při pilném prohlížení vnitřní 
plochy těchto méchýřků spatřuje se bělavé, neprůhledné a zrnovité místo, které drobno- 
hledně skoumáno nás přesvědčuje, že na tomto místě u velikém počtu zvířátka se na- 
cházejí '/g— Va millimetru *•') dlouhá a '/n— '/^ mm. široká, jichžto hlava, zcela ke 
hlavě tasemice dlouhočlenné podobna, doleji souženým místem v zakulatělé tělo bezpo- 
hiavé přechází, které s měchýřem společným srostlé jest. Na oné straně zakulatělého 
těla, kde se podélné pruhy pozorují, nalézají se podobná zrnička vápnitá , jako u mě- 
chořepu a tasemice. V takovém stavu se ale vždy niěchožil nenalézá, neb zánětem, za 
příčinou všelijakou povstalým, stěna dutiny odemře, zakrní, rozplyne se neb zvředovatí. 
Mnohdy nalézáme jako u měchořepu jen dutinu, a v ní pouhé zbytky těchto niěchožilů, 
totiž háčky hlavy a vápnitá zrníčka. Měchožil nalezen byl v játrech, v sklípkovatině po- 
břišní , v oponě střevní (omentum) , ve svalech, v mozku a i na jiných více mí- 
stech těla. 

Obrafme se ted k dalšímu vyvinutí se Taenia solium ze měchořepa sklípkovinného. 
Když měchořep sklipkovinný do zažívacích ústrojů člověka na kterýkoliv způsob (o kte- 
rém se ještě zmíníme) konečně přijde, přemění se dokoná v tasemici dlouhočlennou, 
a sice tím způsobem, že se za krátký čas měchýřek co zbytek zárodkový od těla od- 
dělí, a články od krku napořád růsti počnou. V době několika měsíců již takové veli- 
kosti a dospělosti nabude, že se již oddělování a odchod úplně pohlavně vyvinutých 
článků pozorovali může. Že přeměna čili metamorfosa naduvedená dojista tak se děje, 
dokazují obdobně zkoušky od Siebolda a Kuchenraeislra konané s jinými druhy hlísty 
Cislicercus, o nichž už svrchu zmínka se stala. Mimo to učinil Siebold (zkoušku se ště- 
ňaty, jež krmil hlistou Cisticercus cellulosae, čímž po několika měsících dochoval vyvi- 
nutou tasemici Taenia solium , která ale pohlavní ústroje vyvinuté neměla, což tím se 
vysvětliti dá, že jen v organismu jí přiměřeném, totiž ve střevech člověčích, svého do- 
konalého i pohlavního vyvinutí dosáhnouti může. 

Takové bezprostředními zkouškami nabyté důkazy, srovnalost úplná všech částek 
hlavy měchořepa sklípkovinného s týmiž částkami hlísty Taenia solium (kteréžto u tase- 
mic vůbec k rozeznání druhů slouží) , dále bezpohlavost uhra, kteráž vždy s nižším 
vyvinutí stupněm spojena jest — vše to nad pochybnost klade uvedený postup přeměn při 
vývinu tasemice dlouhočlenné. 

Jen to poněkud povysvětUti potřebí, jakým způsobem se Cistiíercus cellulosae do 
zažívacích ústrojů člověčích dostane, by další proměny došel. Jen oněm uhrům u člo- 
věka, které se v stěnách střev nebo v játrech uložily co zárodkové měchýřovití , bylo 
by to možno. Druzí, na jiná místa přišlí, nikdy více konečného přeměnění se nedočkají, 
neb do střev se více dostati nemohou, mnohdy ale také zahynou, v kterémžto pádu, 
jak již podotknuto, nalézáme pouhý měchýř , který jen nezrušitelné částky, jako háčky 



") MiUlmeter (fraucoBzská míra) jest tolik co pfil čárliy = '/j, palce. 



240 



a vápnila zrnečka , v sobě cliová. Mnohem ale častěji se to sláva s uhrem vepřového 
dobytka. Známo, že největší část na Taenia solium trpících jsou řezníci a lid ku- 
chyňský, kterým těž častá příležitost dána se nakaziti. Někteří ho zase dostanou poží- 
váním jídel ze syrového masa vepřového připravených, ba mnohdy se stává, že maso ji- 
ného druhu aneb jiná krmě uhrem vepřovým potřísněná se požívá. Tak se stává, že 
při tak nesmírném množství vajíček, která na zmar přijdou, aneb která své konečné 
přeměny nedosáhnou, předce některá úplně se vyvinou. Takový poměr semena k ne- 
snadě vývinu pozoruje se veskrz v přírodě. Z množství semena, které u svém vy- 
vinutí nehodám ustavičným podrobeno jest, předce se některé zdařile vyvine. 

Tasemice dlouhočlenná přebývá v úplném svém vyvinutí v tenkém střevě, a zřídka 
bývá jich více než jedna, nejvíce se jich našlo devět. Rozšířenost její obmezena jest 
na Čechy, Německo, Anglicko, Hollandsko, Egypt a Orient. Yyskytne-li se v jiných kra- 
jinách , pak jest to jistě příchozí, který ji ze své rodní krajiny s sebou tam přinesl. 

Druhý tasemicovilec člověčí jest Taenia nana, odSiebolda co nový druh uznaná. 
Jest z délí 7'", co nitka tenký, připlesklý, na velmi outlém krku spatřuje se hlava obtu- 
pěle zakončitá s jamkami příssavnými, oblými, a rypáčkem dvojklannými (bifida) háčky 
obstoupeným. Články jednotlivé široké jsou jen na jedné straně položenými otvory oboj- 
pohlavními opatřeny. Nalezen byl tento druh od Bilharze v Kairu jedinkrátc hromadně 
v tenkém střevě člověčím. 

Co třetí druh tasemic člověčích vytknul Kúchenmeister ■^) Taenia m medio- 
canellatam, která od hlísty Taenia solium v následujícím se liší : nemá žádných 
háčků kol rypáčku, jamky příssavné jsou mnohem větší , články těla jsou širší a mají 
vaječník velmi rozvětvený, úd mužský jest skorém rovný a vápnitá zrnka větší. Nalézá 
se prý u národů v střední Africe bydlících a odtud se obchodní cestou též v Americe 
a Evropě rozšířil. 

Čtvrtý tasemicovec, který v člověku bydlí, jest Bothrioc eph al u s latus 
(hranohlav širokočlenný , breitgliedriger Bandwurm, obr. 9.), 
podobá se k Taenia solium , rozeznává se ale od ní tím, že 
články jednotlivé jsou širší a pravidelně čtverhranné, na nichž 
bradavičnatý výrůstek s otvorem obojpohlavním u prostřed plo- 
chy se nachází, a že hlava dvě podélné, ploché příssavné jamky 
má, ale zcela žádný hákovitý kruh. On obývá v tenkém střevě 
a jest tak jako druhé tasemice na jisté krajiny obmezen, jako i 
na Rusko, Polsko, Švýcarsko a jižní Francouzsko. Které druhy 
hlísly Cisticercus ku posledním třem tasemicovcům člověčím 
co nižší jich vývinu stupeň přináležejí, až posud se neví. Pří- 
pady, jimiž tasemicovci vůbec přítomnost svou v těle lidském 
jeví, jsou, mimo již uvedené známky červivosti vůbec , cit ja- 
koby z levého boku náhle něco až ku krku vstupovalo a zase se vracelo, aneb jakoby 
v boku něco vězelo spojeno s vlnovitým hnutím , pocit ssání v břiše , záyraf, brněni 
ztupělost a necit prstů ruky neb nohy, náhlé na čas zmizení všech obtíží tohoto druhu 
po užívání nápojů lihovilých. Všechny tyto zde vypočtené případy mohou být ale předce 



(Obr. 9.) 




'^) ťestodeu im Allgemeiuen nnd die des Menscheii insliesondere von Kúchenmeister. Zitlau 1853. 



■2U 

mylné, prolož každý rozuimiý lúkař pu niakavčjiim ncklanimím důkazu priloninusli ta- 
kového hostu laseinicového v těle pátrá, jujž nabude odcházením vždy za čas jednot- 
livých článků této hlísly s lejnem. Líky proti tascmici užívané jsou vždy xclini prud- 
kých vlastností, pročež jen lékaři bud ku posouzeni ponecliáno , které v kiíždém jc- 
(liiullivéin pádu za prospěšné uzná. Hranohlav širočlenný snadněji se vypuilí, proto že 
na hlavě žádnýcli háčků nemaje lak hlubidio v stěny střevní zaryl není. 

Druhý řád ploských červů, loliž motolice (Trematoda. Saugwiinner), pamálný 
jest podobně jako lascmice stěhováním se z jednoho živočicha do druhého, čímž ii|il- 
tiého vyvinuli dosahují. U vnilř loliž ndádat z vajíček vylihlých vyvinou se rourovilé 
bczpohlavé larvy, v kterých zase jiné též bezpolilavé larvy (Cercanae) povstanou, a 
lylo teprv na patřičné nn'sto přišlé slanou se motolicemi. Jsouf pak zakulalělí ploši 
červi , kteří méně neb více pi-íssavných jamek mají. Nervová soustava skládá se jen 
z několika uzlíčků, z kterých nervové nitky vybíhají. Zažívací ústroje tvoří rouru vždy 
slepě ukončenou. Jsou obojpohlavní čili cvikýři. 

U člověka .se nalézají : 

M on os I oni um len tis Nordmann (jednojamka) v oční čočce. 

Distomum he paličům (dvojjamka jalerní, vůbec motolice zvaná, Lebereg-el), 
hlísta